Lucas 1

Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Ádrʉ̀ngbǎlɛ Tòfilǒ, ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ nómvù wà ɨ̀ ràndǐ dhu yà àlɛ̌ nzínzì ɔ̌ ndɨ̀ nɔ́nzɨ̀ dhu dɔ̌.
1 Prezado Teófilo, Muitas pessoas têm se esforçado para escrever a história das coisas que aconteceram entre nós.
2 Abádhí nándǐ ɨ dhu àdhàdhɨ̀, yà ɨ dhu rɨ̌ ’ɔ̀pɛ̀ ’ɔ̀nzɨ̀ ɨ̀ dhu nala nyɨ̀kpɔ́ya nyʉ́ nɨ̌ alɛ náawɛ àlɛ̌ tɔ̀ dhu bhěyi. Ɨ alɛ nɨ́ ɨ adʉ̀ ’ɔ̀pɛ̀ ’ʉ̀nɔ̀ ndɨ ɔtɛ ìndrǔ tɔ̀.
2 Elas escreveram o que foi contado por aqueles que viram essas coisas desde o começo e anunciaram a mensagem do evangelho .
3 Nɨ́ ɨma mà átɔ̀, ma mádʉ̀ kɔ́rɔ́ ɨ dhu tɔ́ obhónga nɔ́nɛ̀ mʉnɨ mběyi nyʉ́, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ yà ɨ dhu náapɛ̀ ɨ̀ rɔ́rɔ̀. Nɨ́ ádrʉ̀ngbǎlɛ Tòfilǒ, ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, ma mòzè mandǐ yà ma mɔ́nɛ̀ mʉnɨ fɨ̀ndá obhónga dhu ɨndʉ̀,
3 Portanto, Excelência, eu estudei com todo o cuidado como foi que essas coisas aconteceram desde o princípio e achei que seria bom escrever tudo em ordem para o senhor,
4 ndɨ́nɨ̌ nyɨ nyʉnɨ tɨ́ dhu, yà ɨndʉ̀ ka kúdhe dhu ràrɨ̌ obhó dhu nyʉ́.
4 a fim de que o senhor pudesse conhecer toda a verdade sobre os ensinamentos que recebeu.
5 Hɛ̀rɔdɛ̀ nɨ́ɨ’ɨ̀ Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ ádrʉ̀ngbǎ kamà tɨ́ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Zàkàrɨyà nɨ’ɨ̀ kùhanɨ̀. Ndɨ Zàkàrɨyà nɨ’ɨ̀ atdí kùhanɨ̀ yà Àbiyà bhà pbàdzʉkʉrʉ tɨ́ ɨ’ɨ̀ pbàkùhánɨ́ nzínzì ɔ̌. Kàbhà tsìbhálɛ-ɔvɔ̀ nɨ’ɨ̀ Èlìzàbetì, Àrɔ̌nɨ̀-dhú bvʉ̌ tsìbhíngba. Ndɨrɔ̀, ndɨ Àrɔ̌nɨ̀ nɨ’ɨ̀ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ kamà.
5 Quando Herodes era o rei da terra de Israel, havia um sacerdote chamado Zacarias, que era do grupo dos sacerdotes de Abias. A esposa dele se chamava Isabel e também era de uma família de sacerdotes.
6 Nɨ́ Zàkàrɨyà mà Èlìzàbetì mànà ɔ́yɔ̌ kɔ́rɔ́ nɨ’ɨ̀ obhónángatálɛ Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌, ndɨrɔ̀ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà Ʉyátá nɨ́fʉ̌ arɨ́ atdídɔ̌ alɛ.
6 Esse casal vivia a vida que para Deus é correta, obedecendo fielmente a todas as leis e mandamentos do Senhor.
7 Pbɛ́tʉ̀ abádhí nɨ́ɨ’ɨ̀ ɨ̀mbǎ atdí ngbángba nà màtɨ́, Èlìzàbetì nɨ’ɨ̀ ìngò-àyi nɨ́dhunɨ̌. Ndɨrɔ̀ abádhí ɔ́yɔ̌ kɔ́rɔ́ nɨ’ɨ̀ ɨwà óngò mʉ̀là tɨ́ alɛ.
7 Mas não tinham filhos porque Isabel não podia ter filhos e porque os dois já eram muito velhos.
8 Nɨ́ atdíku, yà Zàkàrɨyà mà náarɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ mànà atdíkpá pbàkùhánɨ́ tɔ́ rʉ̀wʉ ɔ̌, Zàkàrɨyà adɨ̀ ndàmbɛ pbɨ̀ndà kasʉ nɔ́nzɨ̀ dɔ̌ Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌.
8 Certo dia no Templo de Jerusalém, Zacarias estava fazendo o seu trabalho de sacerdote, pois era a sua vez de fazer aquele trabalho diário.
9 Nɨ́, yà pbàkùhánɨ́ tɔ́ màndʉ nʉ́nɔ̀ dhu bhěyi, ɔdhɨ́na náavò Zàkàrɨyà ngàlà nɨ̌, ndɨ́nɨ̌ otsú tɨ́ yà pbàkùhánɨ́ kɛ̀lɛ̌ vǐyà dɔ̌ rɔ̀ nóotsúnà ɔ̀nà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà ɨdzá kàluga ɔ̀. Kǎhʉ̀ ndrùù arɔ́ngʉ alɨndra-tɨdɔ̀ nɔ́bɨ̀ pɛrɛ̀ tɨ́ màzàbahʉ̀ dɔ̌.
9 Conforme o costume dos sacerdotes, ele havia sido escolhido por sorteio para queimar o incenso no altar e por isso entrou no Templo do Senhor.
10 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, kɔ́rɔ́ ngʉ̌kpà alɛ náadʉ̀ òko àmbɛ ’ɨ̀tsɔ̀ dɔ̌ irinǎ rɔ̀.
10 Durante o tempo em que o incenso queimava, o povo lá fora fazia orações.
11 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà màlàyikà nɨ́ɨtɔ ndɨ̀ Zàkàrɨyà tɨ́, ndàdʉ̀ ìde alɨndra nʉ́bɨ kà rɨ̌ dɔ̀ná rɔ̀ màzàbahʉ̀ tɔ́ fangà dɔ̀nǎ rɔ̀.
11 Então um anjo do Senhor apareceu em frente de Zacarias, de pé, do lado direito do altar.
12 Nɨ́ wɔ̀ màlàyikà ndɨ̀ ndàla rɔ̀, Zàkàrɨyà-afí náabɛ̀ ndɨ̀ atdídɔ̌, ɔdɔ ràdʉ̀ ɨ̀sɨ̌ ɔ̀nà.
12 Quando Zacarias o viu, ficou com medo e não sabia o que fazer.
13 Pbɛ́tʉ̀ màlàyikà adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Zàkàrɨyǎ, nzɨ̌ ɔnzɨ ɔdɔ, Kàgàwà nɨ́rɨ̀ wà pbʉ̀kʉ̀ ɨtsɔ̀ta nɨ́dhunɨ̌. Pbʉ̀kʉ̀ tsìbhálɛ Èlìzàbetì rɨ̌ kpatsìbhá ngbángba nʉ́gʉ ɨndʉ̀, nyadʉ̀ ɔvɔ̀na nɔ́vɔ̀ Yùwanɨ̀ tɨ́.
13 Mas o anjo lhe disse: — Não tenha medo, Zacarias, pois Deus ouviu a sua oração! A sua esposa vai ter um filho, e você porá nele o nome de João.
14 Nɨ́ kǒkú dɔ̀ rɔ̀, ɨdhɛ̀nʉ nɨ́ɨkaya ndɨ̀, nyadʉ̀ àdɨ ádrʉ̀ngbǎ dhɛ̀dhɛ nyʉ́ ɔ̌. Ndɨrɔ̀, ibí alɛ nyʉ́ nóokoya dhɛ̀dhɛ ɔ̌, ka kʉ̀gʉ̀ ka dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.»
14 O nascimento dele vai trazer alegria e felicidade para você e para muita gente,
15 Ndɨ ngbángba nɨ’ɨya ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌. Kɔ̌mvʉ́ya nzɨ̌ dɨ̀vayì mà, ndɨrɔ̀ kɔ̌mvʉ́ya nzɨ̌ alɛ òrì rádʉ̀ atdí ɨwa-tɨdɔ̀ mà. Kàgàwà nɨɨráya ka pbɨ̀ndà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ̌, àdàdɨ̀ ɨ́yànà-fɨtsʉ̀ ɔ̀ rɔ́rɔ̀.
15 pois para o Senhor Deus ele será um grande homem. Ele não deverá beber vinho nem cerveja. Ele será cheio do Espírito Santo desde o nascimento
16 Ndɨrɔ̀, ka nɨ́ ndɨ Pbàìsràyélí nzínzì ɔ̌ ibí alɛ nabhʉ̀ya rìngò fɨ̀yɔ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà-tɨ’ɔ̀.
16 e levará muitos israelitas ao Senhor, o Deus de Israel.
17 Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌ kǔbhìya nà alɛ-afí-tɨdɔ̀, ndɨrɔ̀ ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ-tɨdɔ̀ nɨ’ɨya yà Kàgàwà bhà nabì Ɛ̀lɨyà nɨ́ɨ’ɨ̀ nà alɛ-afí mà, ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ mànà-tɨdɔ̀. Kǎbhʉ̀ya inzo mà rùngbò ɨ̀ abáya mànà, ndàdʉ̀ ɨ̀nzɨ̌ arɨ́ Kàgàwà ózè dhu ɔ̀nzɨ alɛ nábhʉ rʉ̀gɛ̀rɛ̀ ɨ̀, ’òngò obhónángatálɛ tɨ́. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, kɔ̌bhɔlɔya ìndrǔ angyangyɨ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà tɔ̀.
17 Ele será mandado por Deus como mensageiro e será forte e poderoso como o profeta Elias. Ele fará com que pais e filhos façam as pazes e que os desobedientes voltem a andar no caminho direito. E conseguirá preparar o povo de Israel para a vinda do Senhor.
18 Zàkàrɨyà níivú dhu màlàyikà-tsʉ̌, ndàtɨ: «Wɔ̀ nyɨ nyʉ̀nɔ̀ dhu tɔ́ obhónga nʉ́nɨ̌ ma mɨ́ àdhu rɔ̌? Obhó tɨ́, ɨma nɨ́ mʉ̀là-akpà nyʉ́, ndɨrɔ̀ pbàkà tsìbhálɛ bhà atɔ mà nárà wà ádzǐ nyʉ́ átɔ̀.»
18 Então Zacarias perguntou ao anjo: — Como é que eu vou saber que isso é verdade? Estou muito velho, e a minha mulher também.
19 Nɨ́ wɔ̀ màlàyikà adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Ɨma nɨ́ Gàbrìyelì, yà bìlǐ ma marɨ́ ìde Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌, mambɛ kàbhà kasʉ ɔ̀nzɨ̀ dɔ̌ alɛ. Nɨ́ Kàgàwà ìvì ma tɨnʉ ɔ̀, mɨrà wɔ̀rɨ́ ídzì màkʉ̌rʉ̀ nɔ́vɔ̀ ɨndʉ̀.
19 O anjo respondeu: — Eu sou Gabriel,
20 Pbɛ́tʉ̀ yà ɨnzá nyɨ nyà’ù yà ma mʉ̀nɔ̀ ɨndʉ̀ dhu rɨ̌ ’ɔ̀nzɨ fɨ̀yɔ́ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ dhu dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, nyɨ nyóngo ìwǐ tɨ́, ɨ̀nzɨ̌ nyongò ɔ̀tɛ, ràrà àhʉ ɨ dhu nóowuya ’ɔ̀nzɨ̀ ɔ̀yá ɨdhɔ ɔ̀.»
20 Você não está acreditando no que eu disse, mas isso acontecerá no tempo certo. E, porque você não acreditou, você ficará mudo e não poderá falar até o dia em que o seu filho nascer.
21 Wɔ̀ Zàkàrɨyà mà rɔ̌tɛ màlàyikà mànà ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ihé-yà náadʉ̀ òko ’àmbɛ Zàkàrɨyà nɔ́dɔ̀ dɔ̌ irí rɔ̀. Nɨ́, ɨ̀nzɨ̌ kà rǎhʉ sɛsɛ Kàgàwà bhà ɨdzá kàluga ɔ̀ rɔ̀ rɔ̀, ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ abádhí atdídɔ̌.
21 Enquanto isso, o povo estava esperando Zacarias, e todos estavam admirados com a demora dele no Templo.
22 Nɨ́ Zàkàrɨyà níitdègu àrà àhʉ ányɨ̀ rɔ̀, nɨ́ kǎdʉ̀ nzá ɔ̀tɛ ìndrǔ mànà. Pbɛ́tʉ̀ kǎdʉ̀ àdɨ ndàmbɛ ɨnga nʉ́dhɔ̀ dɔ̌ ɔtsʉ́na-kpɔ̀ nɨ̌, ɨ̀nzɨ̌ ndɨ̀ ndɔ́tɛ rɔ́rɔ̀. Nɨ́ ìndrǔ adʉ̀ dhu ɔ̀sʉ̀, ɨwà Kàgàwà ràvi ndɨ̀ Zàkàrɨyà tɔ̀ ɔnyʉ rɔ̌dzɨ̀ kà-dɔ̀ dhu bhěyi dhu tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌ ndɨ kàluga ɔ̌.
22 Quando saiu, Zacarias não podia falar. Então perceberam que ele havia tido uma visão no Templo. Sem poder falar, ele fazia sinais com as mãos para o povo.
23 Zàkàrɨyà mà tɔ́ rʉ̀wʉ níitdègu ìku, nɨ́ kǎdù ndɨ̀ ndàrà àhʉ pbɨ̀ndà.
23 Quando terminaram os seus dias de serviço no Templo, Zacarias voltou para casa.
24 Nɨ́ ngúfe ɨdhɔ dzidɔ̌, Èlìzàbetì, kàbhà tsìbhálɛ náangò ɔ̀na tɨ́. Kǎdʉ̀ ndòrù, ràrà àhʉ imbò àbǐ tɨ́. Kǒngónà àtɨ̀nà afína ɔ̀:
24 Pouco tempo depois Isabel, a sua esposa, ficou grávida e durante cinco meses não saiu de casa. E ela disse:
25 «Kànɨ̌ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà ɔ́nzɨ̀ idù dhu. Àbadhi nípfo wà ma yà nyɨ̀du àbhʉ̌ arɨ́ ràmbɛ ɨ̀wʉ dɔ̌ ìndrǔ nzínzì ɔ̌ dhu-ɨ́yà ɔ̌ rɔ̀.»
25 — Agora que o Senhor me ajudou, ninguém mais vai me desprezar por eu não ter filhos.
26 Atdíku, azà àbǐ tɔ́ ɔ̀na nà Èlìzàbetì rɨ̌’ɨ̀ rɔ́rɔ̀, Kàgàwà náavì pbɨ̀ndà màlàyikà Gàbrìyelì ràrà Gàlìlayà tɔ́ pbìrì ɔ̀, Nàzàretì tɨ́ kátɨna atdí pbanga ɔ̀.
26 Quando Isabel estava no sexto mês de gravidez, Deus enviou o anjo Gabriel a uma cidade da Galileia chamada Nazaré.
27 Ányɨ̀ kǎrà atdí tsìbhíngba, ɨnzá àpɛ̀ kpatsìbhálɛ nʉ́nɨ̌ tɨ’ɔ̀. Ndɨ tsìbhíngba nɨ’ɨ̀ ɨwà Dàwudì-dhú bvʉ̌ alɛ, Yɔ̀zɛfʉ̀ órì. Kɔ̌vɔ̀ nɨ’ɨ̀ Màrɨyà.
27 O anjo levava uma mensagem para uma virgem que tinha casamento contratado com um homem chamado José, descendente do rei Davi. Ela se chamava Maria.
28 Màrɨyà tɨ́ ndɨ̀ ndàrà àhʉ rɔ̀, wɔ̀ màlàyikà náatsɛ ka, ndàtɨ: «Ílè nyɨ Màrɨyǎ, ɨwà nyɨ nyàbà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà ídzìnga, ndɨrɔ̀ ìnè Kàgàwà rɨ̌’ɨ̀ nyɨ nà.»
28 O anjo veio e disse: — Que a paz esteja com você, Maria! Você é muito abençoada. O Senhor está com você.
29 Wɔ̀ ɔtɛ ndɨ̀ ndɨ̀rɨ̀ rɔ̀, Màrɨyà-afí náabɛ̀ ndɨ̀ atdídɔ̌. Kɨ̌rɛ̀ nga afína ɔ̀ ndàtɨ: «Yàrɨ́ mʉ̀lɛ̀mbɛ̀-tɨ̀ nyʉ́ nɨ́ àdhu?»
29 Porém Maria, quando ouviu o que o anjo disse, ficou sem saber o que pensar. E, admirada, ficou pensando no que ele queria dizer.
30 Nɨ́ màlàyikà adʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨ̀nzɨ̌ ɔnzɨ ɔdɔ Màrɨyǎ, Kàgàwà bhà ídzìnga nyɨ nyàbà wà nɨ́dhunɨ̌.
30 Então o anjo continuou: — Não tenha medo, Maria! Deus está contente com você.
31 Kɔ̀nɨ̌ nyɨ nyóngo ʉ̀nʉ tɨ́, ndɨrɔ̀ nyɨ nyʉgʉya kpatsìbhá ngbángba, nyadʉ̀ ɔvɔ̀na nɔ́vɔ̀ Yěsù tɨ́.
31 Você ficará grávida, dará à luz um filho e porá nele o nome de Jesus .
32 Ka nɨ’ɨya ádrʉ̀ngbǎlɛ, ndɨrɔ̀ ka kanziya ka kɔ́rɔ́ dhu dɔ̌ arɨ́’ɨ̀ Kàgàwà t’ídhùnà tɨ́. Ndɨrɔ̀, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà náadʉ̀ya kɨ̀lɨ ràdɨ abhunà, kamà Dàwudì bhà tombi dɔ̌.
32 Ele será um grande homem e será chamado de Filho do Deus Altíssimo. Deus, o Senhor, vai fazê-lo rei, como foi o antepassado dele, o rei Davi.
33 Kɔ̌nyʉya idzi Yàkɔbhɔ̀-dhú dɔ̌, ndɨrɔ̀ kàbhà idzi nɨ’ɨya dhòdhódhónga tɔ́.»
33 Ele será para sempre rei dos descendentes de Jacó, e o Reino dele nunca se acabará.
34 Nɨ́, Màrɨyà níivú dhu màlàyikà-tsʉ̌, ndàtɨ: «Wɔ̀ dhu rǎkǎ ɨ̀ngbǎ dhu bhěyi idù, yà ɨnzá ma màpɛ̀ kpatsìbhálɛ nʉ́nɨ̌ rɔ̀?»
34 Então Maria disse para o anjo: — Isso não é possível, pois eu sou virgem!
35 Nɨ́, màlàyikà náadʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀ ndàtɨ: «Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí rǐfo dʉ̀nʉ́, ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ dhu dɔ̌ arɨ́ Kàgàwà rɨ̌ nyatsì pbɨ̀ndà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ̌ sɨ́sɨ́ bhěyi. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, nyɨ nyʉ́gʉna ngbángba nɨ’ɨya Kàgàwà ɔ́pɨ̀ fɨ̌ndà, ndɨrɔ̀ ka kanziya ka Kàgàwà t’ídhùnà tɨ́.
35 O anjo respondeu: — O Espírito Santo virá sobre você, e o poder do Deus Altíssimo a envolverá com a sua sombra. Por isso o menino será chamado de santo e Filho de Deus.
36 Kɔ̀nɨ̌, a’ɛ̀nʉ Èlìzàbetì rɨ̌’ɨ̀ azà àbǐ tɔ́ ɔ̀na nà, àzèmbè ɨwà ka katɨ ndɨ̀ ìngò-àyi tɨ́ rɔ́rɔ̀. Kà rɨ̌ kpatsìbhíngba nʉ́gʉ mʉ̀là dɔ̌ rɔ̀,
36 Fique sabendo que a sua parenta Isabel está grávida, mesmo sendo tão idosa. Diziam que ela não podia ter filhos, no entanto agora ela já está no sexto mês de gravidez.
37 ɨ̀mbǎ Kàgàwà lɛ̀mà nɔ́nzɨ rɨ́ dhu náarɨ́’ɨ̀ nɨ́dhunɨ̌.»
37 Porque para Deus nada é impossível.
38 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Màrɨyà náadʉ̀ àtɨ̀nà màlàyikà nɨ̌: «Ma nɨ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà ɨnɔ-àyi. Nɨ́, ítsè ndɨ dhu rɔnzɨ ndɨ̀ yà nyɨ nyʉ̀nɔ̀ ka dhu bhěyi.» Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, màlàyikà náadʉ̀ ndɨ̀và ndàrà kà-tɨ́ rɔ̀.
38 Maria respondeu: — Eu sou uma E o anjo foi embora.
39 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́, Màrɨyà náadʉ̀ ndɨ̀và ndàrà kòmbómbí, yà Yùdhà bhà pbìrì ɔ̌ arɨ́ pbìrì-akpá nzínzì ɔ̌ atdí kɨgɔ̀ ɔ̀.
39 Alguns dias depois, Maria se aprontou e foi depressa para uma cidade que ficava na região montanhosa da Judeia.
40 Nɨ́ ányɨ̀, kǎtsù Zàkàrɨyà bhà ɨdza, ndàdʉ̀ kàbhà tsìbhálɛ Èlìzàbetì nátsɛ̀.
40 Entrou na casa de Zacarias e cumprimentou Isabel.
41 Èlìzàbetì níitdègu Màrɨyà nátsɛ̀ ndɨ̀ dhu nɨ́rɨ, nɨ́ kà-fitsʉ̀ ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ ngbángba náadʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndʉ̀bɛ̌ nga kà’ɔ̀. Ndɨrɔ̀, Kàgàwà náadʉ̀ Èlìzàbetì nɨ́ra Ɨ̀lɨ̌lǎ-Afína nɨ̌.
41 Quando Isabel ouviu a saudação de Maria, a criança se mexeu na barriga dela. Então, cheia do poder do Espírito Santo,
42 Nɨ́, Èlìzàbetì náadʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndɔ̀tɛ̀ ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà, ndàtɨ Màrɨyà nɨ̌: «Kàgàwà náso wà nyɨ atdídɔ̌ ròsè kɔ́rɔ́ vèbhálɛ dɔ̀nǎ. Ndɨrɔ̀, kàso wà finʉ-tsʉ̀ ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ ngbángba átɔ̀.
42 Isabel disse bem alto: — Você é a mais abençoada de todas as mulheres, e a criança que você vai ter é abençoada também!
43 Ɨ́ngbà dhu-bvʉ̀tɨ́ dhu yà, pbàkà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà-tsánà nyʉ́ náarɨ́rà mandà nɨ̌?
43 Quem sou eu para que a mãe do meu Senhor venha me visitar?!
44 Ándà, nyɨ nyàtsɛ̀ ma dhu nítdègu ɨ̀sɨ̌ bɨ̌du ɔ̀, nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, yà fidu-tsʉ̀ ɔ̀ rɨ́’ɨ̀ ngbángba nádʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndʉ̀bɛ̌ nga fidu-tsʉ̀ ɔ̀, ádrʉ̀ngbǎ dhɛ̀dhɛ-okú dɔ̀ rɔ̀.
44 Quando ouvi você me cumprimentar, a criança ficou alegre e se mexeu dentro da minha barriga.
45 Ɨnyɨ, nyɨ nyɔ̀nzɨ̀ wà hirò, yà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà nʉ́nɔ̀ ɨndʉ̀ dhu rɨ̌ ndɔ̀nzɨ ɔ̀nzɨ dhu nyɨ nyà’ù dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.»
45 Você é abençoada, pois acredita que vai acontecer o que o Senhor lhe disse.
46 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Màrɨyà atɨ: «Ma mɨ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà nílè atdyúdu nyʉ́ nà,
46 Então Maria disse:
47 ndɨrɔ̀ afídu rɨ̌’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ dhɛ̀dhɛ nyʉ́ ɔ̌, Kàgàwà pbàkà Ɔ̀gʉ̀ba ɔ̀.
47 — A minha alma anuncia a grandeza do Senhor. O meu espírito está alegre por causa de Deus, o meu Salvador.
48 Kàgàwà nɨ́rɛ̀ ma, yà ɨ̀nzɨ̌ ìndrǔ rǎdʉ̀ ɔ̀zʉ̀nà dhu tɨ́ pbɨ̀ndà ɨnɔ-àyi. Obhó tɨ́, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ kombí, kɔ́rɔ́ alɛ rǒngo matɨ̀ hirò nɔ́nzɨ̀ tsìbhíngba tɨ́.
48 Pois ele lembrou de mim, sua humilde De agora em diante todos vão me chamar de mulher abençoada,
49 Kɔ́rɔ́ dhu dɔ̌ arɨ́’ɨ̀ ɔbɨ nà Kàgàwà nɔ́nzɨ̀ ádrɔ̀drɔ̌ dhu nyʉ́ idù. Kɔ̌vɔ̀ nɨ́ ɨ̀lɨ̌lǎ ɔvɔ.
49 porque o Deus Poderoso fez grandes coisas por mim. O seu nome é santo,
50 Ndɨrɔ̀, yà ɔdɔ̀na ɔ̀nzɨ arɨ́ alɛ dɔ̌ kǎrɨ́ ɨzʉ nábà bìlǐnganà.
50 e ele mostra a sua bondade a todos os que o em todas as
51 Kǎvi ɔbɨ̀na nyʉ́, ndòpfòlò yà ɨdzɨ́tá tɔ́ afíya nà arɨ́’ɨ̀ alɛ-ɔ̌nga.
51 Deus levanta a sua mão poderosa e derrota os orgulhosos com todos os planos deles.
52 Kǐfo ádrɔ̀drɔ̌ kámá fɨ̀yɔ́ ádrɔ̀drɔ̌nga tɔ́ tombi dɔ̌ rɔ̀, ndàdʉ̀ yà ɨ̀nzɨ̌ ka karɔ́zʉ̀na dhu tɨ́ alɛ nɨ́dzɨ, ndʉ̀lɨ ádrɔ̀drɔ̌ ngari ɔ̌.
52 Derruba dos seus tronos reis poderosos e põe os humildes em altas posições.
53 Kǎbhʉ ɨ̀mbǎ dhu arɨ́’ɨ̀ fɔyá alɛ rònzì atdídɔ̌, ndàdʉ̀ ònzǒnzì alɛ nítu, ndòdì ròwù ɔtsʉ́ya-kpa nà.
53 Dá fartura aos que têm fome e manda os ricos embora com as mãos vazias. que fez aos nossos antepassados e ajudou o povo de Israel, seu servo. Lembrou de mostrar a sua bondade a Abraão e a todos os seus descendentes, para sempre.
54 Kɔ̀nzɨ̀ pbɨ̀ndà ɨnɔ, Pbàìsràyélí dzʉ̀nà, ndàdʉ̀ pbɨ̀ndà ɨzʉ nɨ́rɛ̀ dɔ̀yá,
54 — ausente —
55 àdhàdhɨ̀ yà angyangyɨ ndɨ̀ ndavɔ̀ àlɛ̌ t’ábána, Àbràhamʉ̀ mà, pbɨ̀ndà pbàdzʉkʉrʉ mànà tɔ̀, bìlǐnganà ndɨ̀ ndongó tɨ́ ɔ̀nzɨ̀nà dhu bhěyi.»
55 — ausente —
56 Nɨ́ Màrɨyà mà náadʉ̀ òko atdíkpá Èlìzàbetì mànà, ràrà àhʉ mbɛ̀mbɛ̀ ɨ̀bhʉ àbǐ tɨ́. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kǎdʉ̀ ndɨ̀và, ndàdu ndɨ̀ pbɨ̀ndà.
56 Maria ficou mais ou menos três meses com Isabel e depois voltou para casa.
57 Èlìzàbetì rɨ̌ ndʉ̀gʉ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ níitdègu àkǎ, nɨ́ kǎdʉ̀ kpatsìbhá ngbángba nʉ́gʉ̀.
57 Chegou o tempo de Isabel ter a criança, e ela deu à luz um menino.
58 Nɨ́, Èlìzàbetì mà aróko mànà atdíkpá pbanga ɔ̌ alɛ mà, kà mà t’ɨ́dzá-bhà mànà níitdègu Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà nábà ɨzʉ Èlìzàbetì dɔ̌, rʉ̀gʉ̀ ngbángba dhu tɔ́ màkʉ̌rʉ̀ nɨ́rɨ, nɨ́ abádhí-ɨdhɛ̀ nɨ́ɨka ndɨ̀ atdíkpá Èlìzàbetì mànà.
58 Os vizinhos e parentes ouviram falar da grande bondade do Senhor para com Isabel, e todos ficaram alegres com ela.
59 Nɨ́, wɔ̀ ngbángba nɔ́nzɨ̀ atdí yɛngɛ̀ rɔ̀, abádhí iwú, kadʉ̀ kɔ̀nzɨ̌nga nɔ́bhɔ̀lɔ̀. Ndɨrɔ̀, abádhí azè kɨlɨ àbanà Zàkàrɨyà-ɔvɔ̀ kà-dɔ̌.
59 Quando o menino estava com oito dias, vieram circuncidá-lo e queriam lhe dar o nome do pai, isto é, Zacarias.
60 Pbɛ́tʉ̀, wɔ̀ ngbángba-tsánà Èlìzàbetì náadʉ̀ àtɨ̀nà: «Ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ wɔ̀ dhu bhěyi. Kàkǎ kɔvɔ̀ ɔvɔ̀na Yùwanɨ̀ tɨ́.»
60 Mas a sua mãe disse: — Não. O nome dele vai ser João.
61 Nɨ́, kɔ̌kɔ̀ Èlìzàbetì mà rɨ̌’ɨ̀ mànà alɛ náadʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨ̀mbǎ Yùwanɨ̀ tɨ́ kátɨna ɔvɔ náarɨ́ ɨ̀’ɨ̀ pbʉ̀kʉ̀ ɨdzá-bhà nzínzì ɔ̌ alɛ dɔ̌.»
61 Então disseram: — Mas você não tem nenhum parente com esse nome!
62 Nɨ́, abádhí adʉ̀ dhu ìvu kà t’ábanà-tsʉ̌ ɔtsʉ́ya nɨ̌, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ ʉnɨ tɨ́ kà ròzè kɔvɔ̀ pbɨ̀ndà ɨngba-ɔvɔ̀ àdhɨ tɨ́.
62 Aí fizeram sinais ao pai, perguntando que nome ele queria pôr no menino.
63 Nɨ́, Zàkàrɨyà adʉ̀ dhu àndǐ karɨ́ dɔ̀ná odu-afǎ-ngba nónzì ɔtsʉ́na nɨ̌ kiwǔ nà, ndàdʉ̀ yàrɨ́ dhu àndi dɔ̀ná: «Kɔ̌vɔ̀ nɨ́ Yùwanɨ̀.» Nɨ́ ɨdhɔ adʉ̀ kɔ̀rɨ́ alɛ nʉ́kɔ kɔ́rɔ́.
63 Zacarias pediu uma tabuinha de escrever e escreveu: “O nome dele é João.” E todos ficaram muito admirados.
64 Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́ Zàkàrɨyà-tsʉ̀ náadʉ̀ ndàngbɛ, Zàkàrɨyà ràdʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndɔ̀tɛ̀, ndàmbɛ Kàgàwà nílè dɔ̌ ɔrʉ́ tǔna nyʉ́ nà.
64 Nesse momento Zacarias pôde falar novamente e começou a louvar a Deus.
65 Ɔdɔ nɨ́ɨsɨ́ kɔ́rɔ́ ányɨ̀rɔ̌ arɨ́’ɨ̀ kyɛ̀rɔ̀kyɛ̀rɔ̀ pbanga ɔ̌ alɛ ɔ̀. Ndɨrɔ̀, Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ arɨ́’ɨ̀ pbìrì-akpá nzínzì ɔ̌ pbanga ɔ̌, ìndrǔ nóowúnà wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ kɔ́rɔ́ dhu tɔ́ màkʉ̌rʉ̀ kɛ̀lɛ̌ náwɛ rɔ̌.
65 Os vizinhos ficaram com muito medo, e as notícias dessas coisas se espalharam por toda a região montanhosa da Judeia.
66 Nɨ́, kɔ̌kɔ̀ ɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ kɔ́rɔ́ dhu dɔ̌ ka kʉ́nɔna dhu nɨ̀rɨ̀ alɛ náadɔ̀ ɨ dhu afíya ɔ̀, ’àdʉ̀ àmbɛ àtɨ̀nà dɔ̌: «Yàrɨ́ ngbángba nɨ’ɨya ɨ̀ngbà dhu bhěyi ngbángba-tɨdɔ̀?» Obhó tɨ́, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ́ɨ’ɨ̀ ndɨ ngbángba nà.
66 Todos os que ouviam essas coisas e pensavam nelas perguntavam: — O que será que esse menino vai ser? Pois, de fato, o poder do Senhor estava com ele.
67 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, Kàgàwà nɨ́ɨrá Zàkàrɨyà, wɔ̀rɨ́ ngbángba t’ábanà, Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí nɨ̌. Nɨ́, Zàkàrɨyà adʉ̀ ndɔ̀pɛ̀ ndɔ̀tɛ̀ Kàgàwà bhà nabì bhěyi, ndàtɨ:
67 Zacarias, o pai de João, cheio do Espírito Santo, começou a profetizar . Ele disse:
68 «Ilèta nákǎ kabhʉ Ádrʉ̀ngbǎlɛ, Pbàìsràyélí tɔ́ Kàgàwà tɔ̀,
68 — Louvemos o Senhor, o Deus de Israel, pois ele veio ajudar o seu povo e lhe dar a liberdade.
69 Kǎdʉ̀ obhónánga tɔ́ ʉwʉta níbhò àlɛ̌ tɔ̀,
69 Enviou para nós um poderoso Salvador, aquele que é descendente do seu
70 Kàgàwà náavɔ̀ dhu angyí nyʉ́ pbɨ̀ndà ɨ̀lɨ̌lǎ pbànábí-otù ɔ̌, ndàtɨ:
70 Faz muito tempo que Deus disse isso por meio dos seus santos
71 Ndɨ̀ rɨgʉ́ya àlɛ̌ àlɛ̌ tɔ́ òmvǔ-fɔ́ rɔ̀,
71 Ele prometeu nos salvar dos nossos inimigos e nos livrar do poder de todos os que nos odeiam.
72 Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ kɨ̌tɛ̀ pbɨ̀ndà ɨzʉ àlɛ̌ t’ábána tɔ̀,
72 Disse que ia mostrar a sua bondade aos nossos antepassados e lembrar da sua santa ao nosso antepassado Abraão; prometeu que nos livraria dos nossos inimigos e que ia nos deixar servi-lo sem medo,
73 Kǎnzɨ̀ ndɨ dhu àdhàdhɨ̀ yà àlɛ̌ t’ábanà Àbràhamʉ̀ tɔ̀ ndɨ̀ ndatsɔ̀ dhu bhěyi.
73 — ausente —
74 Kǎtɨ, ndɨ̀ rɨgʉ́ya àlɛ̌ àlɛ̌ tɔ́ òmvǔ-fɔ́ rɔ̀,
74 — ausente —
75 Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, àlɛ̌ kokoya ɨ̀lɨ̌lǎ alɛ tɨ́ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌, ndɨrɔ̀ obhónángatálɛ tɨ́,
75 para que sejamos somente dele e façamos o que ele quer em todos os dias da nossa vida.
76 Ndɨrɔ̀ ɨnyɨ pbànɨ̌ngbá, ɨnyɨ nɨ’ɨya kɔ́rɔ́ dhu dɔ̌ arɨ́’ɨ̀ Kàgàwà bhà nabì.
76 E você, menino, será chamado de profeta do Deus Altíssimo e irá adiante do Senhor a fim de preparar o caminho para ele.
77 Ndɨrɔ̀, nyɨ nyadʉ̀ya dhu ɔ̀vɔ̀ kàbhà alɛ tɔ̀, ndɨ́nɨ̌ abádhí ʉnɨ tɨ́ dhu, kà ràrɨ̌ ɨ̀rà ɨ̀ nɨ́gʉ,
77 Você anunciará ao povo de Deus a salvação que virá por meio do perdão dos pecados deles.
78 Obhó tɨ́, àlɛ̌ tɔ́ Kàgàwà nɨ́ atdídɔ̌ arɨ́ ìndrǔ-ɨzʉ̀ nálǎ Kàgàwà:
78 Pois o nosso Deus é misericordioso e bondoso. Ele fará brilhar sobre nós a sua luz
79 Kǎbhʉ̀ya yà ɨ́nɔ̀ ɔ̌ aróko, yà ɔvɛ-sɨsɨ̀ níibvú ndɨ̀ dɔ̀yá alɛ-nyɨ̌nga ràwʉ̀.
79 e do céu iluminará todos os que vivem na escuridão da sombra da morte, para guiar os nossos passos no caminho da paz.
80 Wɔ̀rɨ́ ngbángba náambɛ́nà òvi dɔ̌, afína ràdʉ̀ àmbɛ ɔbɨ òtsì dɔ̌. Kǒngónà àdɨ rʉ̀ngʉ̀ ɔ̀, ràrà àhʉ Pbàìsràyélí-ɔ̀nzɨ̌ ndɨ̀ ndaraya ndàvi kpangba ɔ̀ná ɨdhɔ ɔ̀.
80 O menino cresceu e ficou forte de espírito. E viveu no deserto até o dia em que apareceu diante do povo de Israel.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.