Hebreus 2
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 Ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nɨ́ ndɨ, àlɛ̌ kàkǎ àlɛ̌ ràpbǎ àlɛ̌-afí atdídɔ̌ yà àlɛ̌ kɨ́rɨ̀ màkʉ̌rʉ̀ rɔ̌, akyɛ àlɛ̌ kuwína nɨ̌.
1 Portanto, precisamos prestar muita atenção às verdades que temos ouvido, para não nos desviarmos delas.
2 Yà Kàgàwà avɔ̀ àlɛ̌ t’ábhúna tɔ̀ màlàyíká-otù ɔ̌ Ɔtɛ náavì ndɨ̀ àkǎkǎ kɨfʉ Ɔtɛ tɨ́. Nɨ́, ɨnzá ka nɨrɨ, ɨ̀nzɨ̌ ’àdʉ̀ kʉ̀nɔ̀ dhu ɨ̀fʉ alɛ tɔ̀ Kàgàwà abhʉ̀ màlɨpɔ̀ àkǎkǎnà abádhí ràbà dhu bhěyi.
2 Pois a mensagem que foi transmitida por meio de anjos permaneceu firme, e toda transgressão e desobediência recebeu o castigo merecido.
3 Nɨ́rɔ̀ àlɛ̌ nyʉ́, àlɛ̌ kʉgʉ̀ya ɨ̀ngbà dhu bhěyi ndɨ màlɨpɔ̀ ɔ̌ rɔ̀, wɔ̀ dhu bhěyi ádrʉ̀ngbǎ ɔ̀gʉ̀ nyʉ́ gàyà àlɛ̌ kɔ̀nzɨ̀ rɔ̀? Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ wɛmbɛrɛ̀ tɨ́ ndɨ ɔ̀gʉ̀ tɔ́ màkʉ̌rʉ̀ napɛ̀ ndɔ̀vɔ̀ ìndrǔ tɔ̀. Ndɨrɔ̀ kǎvɔ̀ dhu nɨrɨ alɛ náavɔ̀ dhu kpangba àlɛ̌ tɔ̀ ’àtɨ, ndɨ Ɔtɛ ràrɨ̌ àkǎkǎ kɨfʉ Ɔtɛ.
3 O que nos faz pensar que escaparemos se negligenciarmos essa grande salvação, anunciada primeiramente pelo Senhor e depois transmitida a nós por aqueles que o ouviram falar?
4 Kàgàwà nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ nɨ́ɨtɛ̀ dhu kpangba átɔ̀ abádhí ʉ̀nɔ̀ dhu ràrɨ̌ obhó dhu. Ndɨ dhu kɨ̌tɛ̀ ize-otù ɔ̌, yà ɨnzá apɛ̀na ’ɔ̀nzɨ angyi ìndrǔ-nzínzì ɔ̌ dhu-otù ɔ̌, ndɨrɔ̀ dhèdhèrɔ̀ wɨwɨ̀-tɨdɔ̀-otù ɔ̌. Kɨ̌tɛ̀ ka átɔ̀ yà ndɨ̀ ndòzè dhu bhěyi ndɨ̀ ndɨ́ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí bhà pɛrɛ̀ ʉ̀ndɔ ìndrǔ tɔ̀ dhu-otù ɔ̌.
4 E Deus confirmou a mensagem por meio de sinais, maravilhas e diversos milagres, e também por dons do Espírito Santo, conforme sua vontade.
5 Obhó tɨ́, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ màlàyíká ɨ Kàgàwà ʉlɨ ndɨ́nɨ̌ okoya tɨ́ kámá tɨ́ yà àlɛ̌ kɔ́tɛ dɔ̀ná ɨ̀rɨ̌raya dhu tɨ́ adzɨ ɔ̌.
5 Além disso, não são anjos que governarão o mundo futuro a que nos referimos.
6 Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá ɔ̀, atdí alɛ nɔ́vɔ̀ wà dhu kpangba atdí ngari ɔ̌, ndàtɨ:
6 Porque em certo lugar alguém disse: “Quem é o simples mortal, para que penses nele? Quem é o filho do homem,
7 Nyɨ nyábhʉ ka rɨ̀’ɨ̀ obvòbvonǎ rɔ̀ akɛ màlàyíká tɔ̀ ákɛ̌ kàsʉmɨ̀ tɨ́,
7 E, no entanto, por pouco tempo o fizeste um pouco menor que os anjos e o coroaste de glória e honra.
8 Nyɨ nyɨ́lɨ ka rɔ̀nyʉ̀ idzi yà nyɨ nyabhɔ̀lɔ̀ kɔ́rɔ́ dhu-tsí dɔ̌.»
8 Tu lhe deste autoridade sobre todas as coisas”. Quando se diz “todas as coisas”, significa que nada foi deixado de fora. É verdade que ainda não vimos tudo ser submetido à sua autoridade.
9 Àlɛ̌ kàla dhu nɨ́, Kàgàwà rabhʉ̀ wà Yěsù rɨ̀’ɨ̀ obvòbvonǎ rɔ̀ akɛ màlàyíká tɔ̀ ákɛ̌ kàsʉmɨ̀ tɨ́, ndɨ́nɨ̌ pbɨ̀ndà ídzìnga-otù ɔ̌, ndɨ̀ ndabhʉ̀ tɨ́ ka rìnè ɔvɛ-dzi kɔ́rɔ́ alɛ-okú dɔ̀ rɔ̀. Wɔ̀ ndɨ kàbhà ɔvɛ-otù ɔ̌, kǎbhʉ wà ka rɨ̀’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎnga mà ɨfʉta mànà nà.
9 Contudo, vemos Jesus, que por pouco tempo foi feito “um pouco menor que os anjos” e que, por ter sofrido a morte, agora está coroado “de glória e honra”. Sim, pela graça de Deus, Jesus experimentou a morte por todos.
10 Kàgàwà abhɔ̀lɔ̀ ndɨ kɔ́rɔ́ dhu-tsí, ndɨrɔ̀ ɨ kɔ́rɔ́ dhu-tsí náarɨ́’ɨ̀ kà tɔ̀ tɨ́. Nɨ́, dhu afɔ̀ nga kà ràbhʉ Yěsù rɨ̀’ɨ̀ àkǎkǎ alɛ tɨ́ yà ndɨ Yěsù abà àpbɛ̀-otù ɔ̌, ndɨ́nɨ̌ ábhɔ̌ alɛ nabhʉ̀ tɨ́ rɨ̀’ɨ̀ pbɨ̀ndà inzo tɨ́, ràdʉ̀ òtsù pbɨ̀ndà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ awáwʉ̀ ɔ̀. Obhó tɨ́, Yěsù nɨ́ ndɨ ìndrǔ ʉ̀nda arɨ́ ndɨ́nɨ̌ Kàgàwà ɨgʉ́ tɨ́ alɛ.
10 Deus, para quem e por meio de quem todas as coisas foram criadas, escolheu levar muitos filhos à glória. E era apropriado que, por meio do sofrimento de Jesus, ele o tornasse o líder perfeito para conduzi-los à salvação.
11 Kǎrɨ́ ìndrǔ ù’ǒ rɨ̀lǎ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ fɨ̀yɔ́ nzɛ́rɛnga ɔ̌ rɔ̀. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, Yěsù, ìndrǔ nù’o alɛ mà, kǎkà ù’ǒ ndɨ̀ ndù’o rɨ̀lǎ alɛ mànà kɔ́rɔ́ nɨ́ atdí Àba bhà alɛ. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, Yěsù-nyɨ̀ rɨ̌ nzɨ̌ ɨ̀wʉ abádhí ànzi ndɨ̀ ndɨ́ àbanà bhà inzo tɨ́ rɔ̀.
11 Assim, tanto o que santifica como os que são santificados procedem de um só. Por isso Jesus não se envergonha de chamá-los irmãos,
12 Obhó tɨ́, kà rǎtɨna:
12 quando diz: “Proclamarei teu nome a meus irmãos; no meio de teu povo reunido te louvarei”.
13 Tdɨ́tdɔ̌ Yěsù rǎtɨna:
13 E também afirmou: “Porei minha confiança nele”, isto é, “eu e os filhos que Deus me deu”.
14 Ɨ nzónzo nɨ́ ìndrǔ nyʉ́ kǎkà ìnè rɨ́’ɨ̀ ngbùlǔya nà ndɨrɔ̀ azu mànà nyʉyatsì alɛ. Nɨ́ Yěsù idyi ndɨ ìndrǔ tɔ́ ɔ́fɔ̀ átɔ̀. Kǎnzɨ̀ dhu ndɨ dhu bhěyi ndɨ́nɨ̌ pbɨ̀ndà ɔvɛ-otù ɔ̌, ndɨ̀ ndɨtɔ̀ tɨ́ yà ɔvɛ t’íbhòta tɔ́ ɔbɨ nà ɨ’ɨ̀ Pfɔ̀mvɔ-ɔbɨ̀ atdídɔ̌,
14 Visto, portanto, que os filhos são seres humanos, feitos de carne e sangue, o Filho também se tornou carne e sangue, pois somente assim ele poderia morrer e, somente ao morrer, destruiria o diabo, que tinha o poder da morte.
15 ndɨrɔ̀ ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndʉkɔlɔ tɨ́ yà ɔvɛ-ɔdɔ̀ ɔ̀nzɨ ɨ̀ ɨ́ dhu náabhʉ̀ ròngò òko ɨnɔ bhěyi kɔ́rɔ́ fɨ̀yɔ́ ípìrɔ̌nga ɔ̌ alɛ.
15 Só dessa maneira ele libertaria aqueles que durante toda a vida estiveram escravizados pelo medo da morte.
16 Obhó tɨ́, dòtsí nyʉ́ kɨ̌ra nzá màlàyíká-dzʉ̀nà ndɨ̀ ndɔnzɨ tɨ́, pbɛ́tʉ̀ kɨ̌ra yà adzɨ ɔ̌ alɛ, Àbràhamʉ̀ bhà pbàdzʉkʉrʉ dzʉ̀nà ndɨ̀ ndɔnzɨ tɨ́.
16 Também sabemos que o Filho não veio para ajudar os anjos, mas sim os descendentes de Abraão.
17 Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, dhu aká àbadhi mà rɔ̀fɔ̀ ɨ̀ àbanà bhà inzo mànà kɔ́rɔ́ dhu ɔ̌. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, kǎdʉ̀na òngo Kàgàwà tɔ̀ arɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ pbàkùhánɨ́ tɔ́ ádrɔ̀drɔ̌ alɛ dɔ̌ Kamà tɨ́, ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndu’o tɨ́ ìndrǔ tɔ́ nzɛ́rɛnga. Ndɨ ádrʉ̀ngbǎ kùhanɨ̀ nɨ́ yà pbɨ̀ndà kasʉ ɨ̀fʉ̌ arɨ́, ndàdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ìndrǔ dɔ̌ ka kɨ́ ɨzʉ àbà nɨ̌ alɛ-afí nà alɛ.
17 Portanto, era necessário que ele se tornasse semelhante a seus irmãos em todos os aspectos, de modo que pudesse ser nosso misericordioso e fiel Sumo Sacerdote diante de Deus e realizar o sacrifício que remove os pecados do povo.
18 Ndɨrɔ̀, àpbɛ̀ kǎbà ndàdʉ̀ ʉ̀da umvútá ɔ̀nǎ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, kà rɨ̌’ɨ̀ ìnè ndɔ̀nzɨ̀ umvútá ɔ̌ ɨ̀ nòtù alɛ dzʉ̀nà.
18 Uma vez que ele próprio passou por sofrimento e tentação, é capaz de ajudar aqueles que são tentados.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.