Hebreus 10
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs VC
1 Músà bhà Ʉyátá nɨ’ɨ̀ ɨ̀rà rɨ́rà ídzì dhu tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɨ̀tɛ̀ rɨ́ àlɛ̌ tɔ̀ dhu, pbɛ́tʉ̀ ka nɨ’ɨ̀ nzɨ̌ ɨ dhu nyʉ́ ɨ̀tɨ́rɔ̀. Ndɨ Ʉyátá náazè nɨ́ kongò atdí pɛrɛ̀-tɨdɔ̀ kɛ̀lɛ̌ núbho Kàgàwà tɔ̀ yà atɔ náarɨ́ ɨ̀rà dhu bhěyi. Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, kǎránà nzɨ̌ Kàgàwà-tɨ’ɔ̀ ríwu alɛ nábhʉ rɔ̌ rɨ̀’ɨ̀ àkǎkǎ alɛ tɨ́.
1 A lei, por ser apenas a sombra dos bens futuros, não sua expressão real, é de todo impotente para aperfeiçoar aqueles que assistem aos sacrifícios que se renovam indefinidamente cada ano.
2 Dhu ɨ’ɨ̀na gukyè wɔ̀ dhu bhěyi rɨ́ Kàgàwà ʉ̀lɛ̌ alɛ rǎdʉ̀ ’ù’o ’ɨ̀lǎ dòtsí Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ atdí-gʉ̀na tɨ́ dhu tɨ́, nɨ́ ɨ alɛ náawùna nzɨ̌ ’ɔ̀zʉ̀ rɔ̌ tdɨ́tdɔ̌ nzɛ́rɛngatálɛ tɨ́. Ndɨrɔ̀ abádhí ʉbhàna ɨ̀zǎ tɔ́ pɛrɛ̀ ùbhǒ ɨ̀ ɨ́ Kàgàwà tɔ̀ dhu atdídɔ̌.
2 Realmente, se os fiéis, uma vez purificados, não tivessem mais pecado algum na consciência, não teriam cessado de oferecê-los?
3 Pbɛ́tʉ̀, ndɨ ɨ̀zǎ tɔ́ pɛrɛ̀-otù ɔ̌, ìndrǔ owúnà fɨ̀yɔ́ nzɛ́rɛnga nísè rɔ̌ yà atɔ náarɨ́rà rɔ̌.
3 Pelo contrário, pelos sacrifícios se renova cada ano a memória dos pecados.
4 Obhó tɨ́, ìkyì-akpá-azù mà ɨ̀ndrɨ̀-akpá-azù mànà rɨ̌ nzɨ̌ àdʉ̀ ìndrǔ tɔ́ nzɛ́rɛnga ìndò akɛkpá màtɨ́.
4 Pois é impossível que o sangue de touros e de carneiros tire pecados.
5 Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, Krɨ́stɔ̀ ɨra yà adzɨ ɔ̌ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, kǎvɔ̀ dhu Kàgàwà tɔ̀, ndàtɨ:
5 Eis por que, ao entrar no mundo, Cristo diz: Não quiseste sacrifício nem oblação, mas me formaste um corpo.
6 Kàzʉ ɔ̀ ka kʉ́bɨna ɨ̀zǎ tɔ́ pɛrɛ̀ mà,
6 Holocaustos e sacrifícios pelo pecado não te agradam.
7 Nɨ́, ma madʉ̀ àtɨ̀nà ɨnyɨ nɨ̌:
7 Então eu disse: Eis que venho {porque é de mim que está escrito no rolo do livro}, venho, ó Deus, para fazer a tua vontade {Sl 39,7ss}.
8 Àlɛ̌ kàla wà dhu, Krɨ́stɔ̀ ravɔ̀ dhu, ndàtɨ: «Nyɨ nyazè nzá, ɨ̀zǎ tɔ́ pɛrɛ̀ mà, ngʉ̌kpà pɛrɛ̀-tɨdɔ̀ mànà. Ndɨrɔ̀ nyɨ nyazè nzá ʉ̀bɨ tɨ́ ka kʉ́bɨna ɨ̀zǎ tɔ́ pɛrɛ̀ mà nzɛ́rɛnga t’ʉ́bàta tɔ́ pɛrɛ̀ mànà. Kɔ́rɔ́ kɔ̀rɨ́ dhu náafɔ̀ nzá nyɨ̀kpɔ́nʉ.» Kǎvɔ̀ dhu ndɨ dhu bhěyi àzèmbè kɔ́rɔ́ kɔ̌kɔ̀ pɛrɛ̀ núbhǒ ka karɨ́ àdhàdhɨ̀ Ʉyátá nónzì ka dhu bhěyi rɔ́rɔ̀ tɨ́.
8 Disse primeiro: Tu não quiseste, tu não recebeste com agrado os sacrifícios nem as ofertas, nem os holocaustos, nem as vítimas pelo pecado {quer dizer, as imolações legais}.
9 Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌ kǎdʉ̀ àtɨ̀nà: «Kàgàwǎ, kànɨ̌ ma mɨ̀rà, ndɨ́nɨ̌ ma mɔnzɨ tɨ́ nyɨ nyòzè dhu.» Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, Kàgàwà ìpfo kɔ̌kɔ̀ ɨ̀zǎ t’úbhota tɔ́ angyè pɛrɛ̀ kɔ́rɔ́, ndàdʉ̀ ʉ̀wʉnà Krɨ́stɔ̀ nyʉ́ nɨ̌.
9 Em seguida, ajuntou: Eis que venho para fazer a tua vontade. Assim, aboliu o antigo regime e estabeleceu uma nova economia.
10 Ndɨ̀ Krɨ́stɔ̀ anzɨ̀ Kàgàwà òzè dhu dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, àlɛ̌’ɨ, àlɛ̌ kú’o wà àlɛ̌, àlɛ̌ rɨ̀lǎ nzɛ́rɛnga ɔ̌ rɔ̀, yà kǐpfo ngbɔ̌na ndàbhʉ pɛrɛ̀ tɨ́ Kàgàwà tɔ̀ atdí-gʉ̀na kɛ̀lɛ̌ tɨ́ dhu-otù ɔ̌.
10 Foi em virtude desta vontade de Deus que temos sido santificados uma vez para sempre, pela oblação do corpo de Jesus Cristo.
11 Pbàyàhúdí-bvʉ̌, ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ̀lɨ ndɨ̀ kùhanɨ̀ mà nóongónà ìde bìlǐnganà Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌ pbɨ̀ndà kasʉ ɔ̀nzɨ ndɨ̀ ndɨ́ rɔ̀. Kǒngónà atdí pɛrɛ̀-tɨdɔ̀ kɛ̀lɛ̌ núbho ibí-gʉ̀na Kàgàwà tɔ̀, ɨ̀nzɨ̌ ɨ pɛrɛ̀ ràdʉ̀ ìndrǔ tɔ́ nzɛ́rɛnga ɨ̀tɔ̀ akɛkpá màtɨ́.
11 Enquanto todo sacerdote se ocupa diariamente com o seu ministério e repete inúmeras vezes os mesmos sacrifícios que, todavia, não conseguem apagar os pecados,
12 Pbɛ́tʉ̀, Krɨ́stɔ̀ náabhʉ̀ pɛrɛ̀ atdí tɨ́ Kàgàwà tɔ̀. Ndɨ pɛrɛ̀ nɨ’ɨ̀ yà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nà rɨ́’ɨ̀, ndɨ̀tɔ̀ ìndrǔ tɔ́ nzɛ́rɛnga pɛrɛ̀. Ndɨrɔ̀, kǎrádɨ pɔ́tsɔ́ ɨfʉta tɔ́ ngari ɔ̌ Kàgàwà bhà fangà dɔ̀nǎ rɔ̀.
12 Cristo ofereceu pelos pecados um único sacrifício e logo em seguida tomou lugar para sempre à direita de Deus,
13 Ányɨ̀, kà rɔ̌dɔna kòmbí dhu nɨ́, Kàgàwà rɨ̌ kɔ́rɔ́ kàbhà òmvǔ àbhʉ̌ kà rɔ̀bɛ̀ dɔ̀ya dhu.
13 onde espera de ora em diante que os seus inimigos sejam postos por escabelo dos seus pés {Sl 109,1}.
14 Obhó tɨ́, yà ndɨ̀ ndabhʉ̀ Kàgàwà tɔ̀ atdí tɨ́ pɛrɛ̀-otù ɔ̌, kǎbhʉ̀ kɔ̌kɔ̀ ndɨ̀ ndú’o rɨ̀lǎ fɨ̀yɔ́ nzɛ́rɛnga ɔ̌ rɔ̀ alɛ, rɨ̀’ɨ̀ àkǎkǎ atdídɔ̌ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ dhòdhódhónganà alɛ tɨ́.
14 Por uma só oblação ele realizou a perfeição definitiva daqueles que recebem a santificação.
15 Ndɨrɔ̀, Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí rɨ̌ ndɨ dhu ɔ̀vɔ àlɛ̌ tɔ̀ átɔ̀. Wɛmbɛrɛ̀ tɨ́, kà rɨ̌ dhu ɔ̀vɔ ndàtɨ:
15 É o que nos confirma o testemunho do Espírito Santo. Depois de ter dito:
16 «Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà rɨ̌ dhu ɔ̀vɔ ndàtɨ:
16 Eis a aliança que, depois daqueles dias, farei com eles - oráculo do Senhor: imprimirei as minhas leis nos seus corações e as escreverei no seu espírito,
17 Ɨma, ma mɨ́ nzɨ̌ abádhí tɔ́ nzɛ́rɛnga mà, abádhí tɔ́ afátá mànà nɨ́rɛ̀ tdɨ́tdɔ̌ akɛkpá màtɨ́.»
17 acrescenta: dos seus pecados e das suas iniqüidades já não mais me lembrarei {Jr 31,33s}.
18 Kàgàwà ʉ̀bà ìndrǔ tɔ́ nzɛ́rɛnga rɔ̀, ka kɨ́ mbǎ pɛrɛ̀ t’úbhota-atdyú nà ndɨ́nɨ̌ kʉ̌bà tɨ́ nzɛ́rɛnga.
18 Ora, onde houve plena remissão dos pecados não há por que oferecer sacrifício por eles.
19 Nɨ́rɔ̀ àbanɨ̌nzó, àlɛ̌ kà’ù wà dhu, Yěsù-azù-otù ɔ̌, àlɛ̌ ràrɨ̌ òtsù òtsù Atdídɔ̌ Ɨ̀lǎ Ngari ɔ̀.
19 Por esse motivo, irmãos, temos ampla confiança de poder entrar no santuário eterno, em virtude do sangue de Jesus,
20 Àbadhi ángbɛ ípìrɔ̌nga-ɔwʉ́tá tɔ́ otu àlɛ̌ tɔ̀, ndɨ ngari-tsʉ̀ ka kʉ́tɔ̀ nɨ̌ mbɛrʉ̀-ba-ɔ̌nga ndɨ̀ ndábhʉ rʉ̀fà ndɨ̀ dhu-otù ɔ̌. Kà-tɨ̀ nɨ́, ndɨ dhu rɔ́nzɨ̀ ndɨ̀ yà kǎbhʉ ngbɔ̌na nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ kʉtɔ̌ mʉ̀sàlabhà dɔ̌ dhu-otù ɔ̌.
20 pelo caminho novo e vivo que nos abriu através do véu, isto é, o caminho de seu próprio corpo.
21 Obhó tɨ́, àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ Kàgàwà bhà ɨdzá kɔ́rɔ́ dhu dɔ̌ rɨ́’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎlɛ tɨ́ wɔ̀ ndɨ Ádrʉ̀ngbǎ Kùhanɨ̀ nà.
21 E dado que temos um Sumo-sacerdote estabelecido sobre a casa de Deus,
22 Nɨ́, dhu àkǎ àlɛ̌ ròwù Kàgàwà-tɨ’ɔ̀ atdí àlɛ̌-afí nà, ndɨrɔ̀ àkǎkǎ atdídɔ̌ a’uta nà. Yěsù núu’o àlɛ̌-afí azùna nɨ̌, rɨ̀lǎ atdídɔ̌ nzɛ́rɛ ɨrɛ̀ta ɔ̌ rɔ̀, ndàdʉ̀ àlɛ̌-ngbɔ̀ ù’o ɨ̀lɨ̌lǎ ɨdha nɨ̌.
22 acheguemo-nos a ele com coração sincero, com plena firmeza da fé, o mais íntimo da alma isento de toda mácula de pecado e o corpo lavado com a água purificadora {do batismo}.
23 Kàgàwà akɔ̀ àlɛ̌ tɔ̀ ndɨ̀ ndɔ́nzɨna dhu tɔ́ làká àlɛ̌ tɔ̀. Ndɨrɔ̀ ka nɨ́ ndɨ̀ ndʉ̀nɔ̀ dhu ɨ̀fʉ̌ arɨ́ alɛ. Nɨ́ dhu àkǎ àlɛ̌ rɔ̀vɔ̀ wɔ̀ ndɨ àlɛ̌ kɔ́dɔna ndɨ́nɨ̌ àlɛ̌ kabá tɨ́ dhu kpangba ɨ̀nzɨ̌ àlɛ̌ kɨ́ àlɛ̌ ɨ̀ngyɛ̌ rɔ́rɔ̀.
23 Conservemo-nos firmemente apegados à nossa esperança, porque é fiel aquele cuja promessa aguardamos.
24 Ndɨrɔ̀, dhu àkǎ àlɛ̌ ràndà àlɛ̌ dɔ̀ nga mběyi àlɛ̌ nzínzì ɔ̌, ndɨ́nɨ̌ ndɨ dhu abhʉ̀ tɨ́ àlɛ̌ àlɛ̌ ròzè àlɛ̌ àlɛ̌ nzínzì ɔ̌, àlɛ̌ ràdʉ̀ àmbɛ ídzì dhu ɔ̀nzɨ̀ dɔ̌.
24 Olhemos uns pelos outros para estímulo à caridade e às boas obras.
25 Dhu àkǎ nzá àlɛ̌ rʉ̀bhà atdíkpá àlɛ̌ kɨ́ àlɛ̌-tsʉ̀ ùndǔ dhu, àdhàdhɨ̀ atdídhená alɛ arɔ́nzɨna dhu bhěyi. Ndɨrɔ̀, dhu àkǎ àlɛ̌ ròngò àlɛ̌-afí àbhʉ ròtsì ɔbɨ àlɛ̌ nzínzì ɔ̌. Àlɛ̌ kàkǎ àlɛ̌ rɔ̀nzɨ̀ dhu ndɨ dhu bhěyi, nyɨ̌ nyàla wà Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù rǐngo ɔ̀ná ɨdhɔ rɨ̌ ndìndù dhu dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
25 Não abandonemos a nossa assembléia, como é costume de alguns, mas admoestemo-nos mutuamente, e tanto mais quando vedes aproximar-se o Grande Dia.
26 Obhó tɨ́, àlɛ̌ kapɛ́ àmbɛ nzɛ́rɛnga ɔ̀nzɨ̀ dɔ̌ kɨ̀sɨ́ tɨ́, ɨwà àlɛ̌ kʉ̀nɨ obhónga rɔ́rɔ̀, nɨ́ Kàgàwà tɔ̀ àlɛ̌ kádʉ̀ ùbhonà àlɛ̌ tɔ́ nzɛ́rɛnga kʉ̌bà tɨ́ ngǎtsi pɛrɛ̀ rɨ̌ mbǎ tdɨ́tdɔ̌.
26 Depois de termos recebido e conhecido a verdade, se a abandonarmos voluntariamente, já não haverá sacrifício para expiar este pecado.
27 Pbɛ́tʉ̀, ndʉ̀bhà rádʉ̀ àlɛ̌ tɔ̀ dhu nɨ́, àlɛ̌ ɔ̌ ɔdɔ́na, àlɛ̌ kɨ́ Kàgàwà rɨ̌ anya ɔ̀tdɨ̀ àlɛ̌ dɔ̌, ndɔ̀tdɨ̀ àlɛ̌’ɨ, rɔ̀ná òmvǔ-tsè atdídɔ̌ ɔ́rʉ̀ kàzʉ nɨ̌ dhu ɔ̀dɔ dhu.
27 Só teremos que esperar um juízo tremendo e o fogo ardente que há de devorar os rebeldes.
28 Angyi ka kongónà Músà bhà Ʉyátá nʉ̀kɔ̀ ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ̀lɨ ndɨ̀ alɛ mà, nóhò ɨ̀mbǎ ɨzʉ tɔ́ alɛ-afí na, ɔ́yɔ̌ alɛ mà, ndɨrɔ̀ ngǎtsi nɨ̌ ɨ̀bhʉ alɛ mà níkò kɔ̀nzɨ̀ dhu tɔ́ ngàmbì tɨ́ rɔ̀.
28 Se alguém transgredir a Lei de Moisés - e isto provado com duas ou três testemunhas -, deverá ser morto sem misericórdia.
29 Nɨ́rɔ̀, Kàgàwà t’ídhùnà gàyà nɔ̀nzɨ̀ alɛ tɨ́ nzɨ̌ àdʉ̀ ododu màlɨpɔ̀ nyʉ́ nábà? Obhó tɨ́, ndɨ alɛ nɨ́fʉ nzá yà ndɨ̀ nú’o ndɨ̀lǎ nzɛ́rɛnga ɔ̌ rɔ̀ Kàgàwà t’ídhùnà-azù, yà ìndrǔ nábhʉ rùngbò ɨ̀ Kàgàwà mànà azu. Ndɨrɔ̀ ndɨ alɛ ʉ̀nɔ̀ dhu nzɛ́rɛ yà ìndrǔ àbhʉ̌ arɨ́ rʉ̀nɨ Kàgàwà bhà ídzìnga kàbhà Ɨ̀lɨ̌lǎ Alafí nɨ̌.
29 Quanto pior castigo julgais que merece quem calcar aos pés o Filho de Deus, profanar o sangue da aliança, em que foi santificado, e ultrajar o Espírito Santo, autor da graça!
30 Obhó tɨ́, àlɛ̌ kʉ̀nɨ wà yàrɨ́ dhu navɔ̀ ìndrǔ tɔ̀ alɛ. Kǎtɨ:
30 Pois bem sabemos quem é que disse: Minha é a vingança; eu a exercerei {Dt 32,35}. E ainda: O Senhor julgará o seu povo {Sl 134,14}.
31 Kàgàwà, yà ípìrɔ̌nga nà arɨ́’ɨ̀ dhòdhódhónganà alɛ-fɔ́ ìndrǔ rɨ̌sɨ̌ dhu nɨ́ ɔdɔ̀na àkǎ kɔnzɨ̀ atdídɔ̌ dhu!
31 É horrendo cair nas mãos de Deus vivo.
32 Nyɨ̀rɛ̀ pɛ́ yà angyi ndɨ̀ nanzɨ̀ rʉ̀kʉ́ dhu, yà Kàgàwà awʉ̀ nyɨ̀kʉ́ nga ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌. Nyɨ̌ nyabà àpbɛ̀ abhɔ nyʉ́ ìndrǔ-fɔ́, pbɛ́tʉ̀ nyɨ̌ nyandù ɨ àpbɛ̀-dzi kɔ́rɔ́.
32 Lembrai-vos dos dias de outrora, logo que fostes iluminados. Quão longas e dolorosas lutas sustentastes.
33 Atdídhená kàsʉmɨ̀ ɔ̌, ka kowúnà dhu ʉ̀nɔ̀ rɔ̌ nzɛ́rɛ nyɨ̌ nɨ̌, kadʉ̀ àvu rʉ̀kʉ́ ábhɔ̌ alɛ-ɔ̀nzɨ̌ rɔ̀. Ndɨrɔ̀ ngʉ̌kpà kàsʉmɨ̀ ɔ̌, nyɨ̌ nyowúnà nyǎpbò rɔ̌ atdíkpá kɔ̌kɔ̀ rɔ̀yá ka kávu alɛ mànà.
33 Seja tornando-vos alvo de toda espécie de opróbrios e humilhações, seja tomando moralmente parte nos sofrimentos daqueles que os tiveram que suportar.
34 Nyɨ̌ nyabà ɨzʉ kɔ̌kɔ̀ imbi-dzà ɔ̀ ɨ’ɨ̀ alɛ dɔ̌, nyǎdʉ̀ fʉkʉ́ dhu-tsí ʉ̀dhǎ ka kɨ́ dhu ná’ù dhɛ̀dhɛ nyʉ́ nà, nyɨ̌ nyʉnɨ dhu ìnè nyɨ̌ ràrɨ̌’ɨ̀ ídzì dhu-tsí, yà mběyi nyʉ́ rɨ́’ɨ̀ ndɨrɔ̀ dhòdhódhónga nà rádɨ nà dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
34 Não só vos compadecestes dos encarcerados, mas aceitastes com alegria a confiscação dos vossos bens, pela certeza de possuirdes riquezas muito melhores e imperecíveis.
35 Nɨ́rɔ̀, nyɨ̌ nyàkǎ nzá nyʉ̌bhà fʉ̀kʉ́ a’uta, ndɨ a’uta rɨ̌ ádrʉ̀ngbǎ pɛrɛ̀ nyʉ́ nábhʉ̌ nyǎbà nɨ́dhunɨ̌.
35 Não percais esta convicção a que está vinculada uma grande recompensa,
36 Nyɨ̌ nyàkǎ nyɨ̌dɔ̀ afíkʉ obvò, ndɨ́nɨ̌ nyɨ̌ nyɔnzɨ tɨ́ Kàgàwà ózè dhu, kà ràdʉ̀ yà ndɨ̀ ndakɔ̀ fɨ̀ndá làká fʉ̌kʉ̀ dhu nábhʉ fʉ̌kʉ̀.
36 pois vos é necessária a perseverança para fazerdes a vontade de Deus e alcançardes os bens prometidos.
37 Obhó tɨ́, Ɨ̀lɨ̌lǎ Andítá ɔ̀ Kàgàwà rǎtɨna:
37 Ainda um pouco de tempo - sem dúvida, bem pouco -, e o que há de vir virá e não tardará.
38 Obhónángatálɛ tɨ́ rɨ́’ɨ̀ nyɨ̀kpɔ́du ɔ̌ alɛ,
38 Meu justo viverá da fé. Porém, se ele desfalecer, meu coração já não se agradará dele {Hab 2,3s}.
39 Pbɛ́tʉ̀, àlɛ̌’ɨ́ na, àlɛ̌ nɨ́ nzɨ̌ olù rádʉ̀ ’àdu, ’àdʉ̀ ùwǐ alɛ. Àlɛ̌ nɨ́ ɨwà Kàgàwà ná’ù alɛ, ndɨ́nɨ̌ ndɨ a’uta nɔ́ɔdɔ tɨ́ àlɛ̌ tɔ́ ípìrɔ̌nga.
39 Não somos, absolutamente, de perder o ânimo para nossa ruína; somos de manter a fé, para nossa salvação!
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.