Filipenses 2
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs ARA
1 Àbanɨ̌nzó, nyɨ̌ nyapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ Krɨ́stɔ̀-nyʉtsì nyɨ̌ nyóko dhu nábhʉ nyɨ̌ nyǒtsì ɔbɨ dhu tɨ́, nyɨ̌ nyapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ kàbhà àzè nábhʉ afíkʉ ròtsì ɔbɨ dhu tɨ́, nyɨ̌ nyapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí mànà nyɨ̌ nyúngbò nyɨ̌ dhu tɨ́, nyɨ̌ nyapɛ́ ɨ̀’ɨ̀ ɨzʉ àbà ka kɨ́ ìndrǔ dɔ̌ dhu tɔ́ alɛ-afí nà nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ dhu tɨ́,
1 Se há, pois, alguma exortação em Cristo, alguma consolação de amor, alguma comunhão do Espírito, se há entranhados afetos e misericórdias,
2 nɨ́rɔ̀, nyàbhʉ ɨdhɛ̀du rɨ̀ka ndɨ̀ atdídɔ̌, atdí ɨrɛ̀ta ɔ̌ nyɨ̌ nyóko dhu-otù ɔ̌. Nyòzè nyɨ̌ nzínzìkʉ ɔ̌ Krɨ́stɔ̀ náazè nyɨ̌ dhu bhěyi, atdyúkʉ ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ atdí dhu dɔ̌ tɨ́.
2 completai a minha alegria, de modo que penseis a mesma coisa, tenhais o mesmo amor, sejais unidos de alma, tendo o mesmo sentimento.
3 Àpɛ́ nyòngò atdí dhu mà nɔ́nzɨ̀ agòta tɔ́ alɛ-afí nà, ndɨrɔ̀ ɨ̀mbǎ tɨ̌na nà ivìta tɔ́ alɛ-afí nà. Nyòngò òko yɔrɔwà nà nzínzìkʉ ɔ̌, ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ̀lɨ ndɨ̀ alɛ mà nzínzìkʉ ɔ̌ rɔ̀zʉ̀ ɔdhɨ̀nà ádrʉ̀ngbǎlɛ tɨ́ ròsè dɔ̀na nǎ ndɨ̀tɨ́rɔ̀.
3 Nada façais por partidarismo ou vanglória, mas por humildade, considerando cada um os outros superiores a si mesmo.
4 Ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ́lɨ ndɨ̀ alɛ mà nzínzìkʉ ɔ̌ nákǎ nzá ndɔ̀nɛ̀ ídzìnga fɨ̌ndà tɨ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀, pbɛ́tʉ̀ kàkǎ ndɔ̀nɛ̀ ka ngʉ̌kpà alɛ tɔ̀ átɔ̀.
4 Não tenha cada um em vista o que é propriamente seu, senão também cada qual o que é dos outros.
5 Nyɨ̌ nyàkǎ nyɨ̌’ɨ̀ nà nzínzìkʉ ɔ̌ ɔ́fɔ̀ nɨ́, Yěsù Krɨ́stɔ̀ ɨ’ɨ̀ nà nyʉnatsì ɔ́fɔ̀.
5 Tende em vós o mesmo sentimento que houve também em Cristo Jesus,
6 Rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ dɔ̀na-kpa ɔ̀ rɔ̀, Àbadhi nɨ́ɨ’ɨ̀ Kàgàwà nyʉ́ bhěyi,
6 pois ele, subsistindo em forma de Deus, não julgou como usurpação o ser igual a Deus;
7 Kʉ̌bhà pbɨ̀ndà ádrʉ̀ngbǎnga kɔ́rɔ́, kʉgʉ̀ ndɨ̀ ìndrǔ bhěyi,
7 antes, a si mesmo se esvaziou, assumindo a forma de servo, tornando-se em semelhança de homens; e, reconhecido em figura humana,
8 Kǐfo ndɨ̀ obvò ndɨ̀tɨ́rɔ̀ ndɨ̀fʉ Kàgàwà, ràrà àhʉ ndɨ̀ ndɔ́vɛ̀ dhu ɔ̀. Ndɨ kàbhà ɔvɛ nɨ’ɨ̀ mʉ̀sàlabhà dɔ̌ ɔvɛ.
8 a si mesmo se humilhou, tornando-se obediente até à morte e morte de cruz.
9 Nɨ́ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, Kàgàwà nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ nɨ́ɨdzɨ́ ka ɔrʉ́ nyʉ́ atdídɔ̌, ndàbhʉ kɔ́rɔ́ ɔvɔ dɔ̀nǎ ósè ɔvɔ kà tɔ̀.
9 Pelo que também Deus o exaltou sobremaneira e lhe deu o nome que está acima de todo nome,
10 Kàgàwà avɔ̀ ndɨ ɔvɔ kà-dɔ̌, ndɨ́nɨ̌ ndɨ ɔvɔ rɔ̌, yà ndɨ̀ ndabhɔ̀lɔ̀ kɔ́rɔ́ dhu-tsí: yà ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ arɨ́’ɨ̀ ípìrɔ̌nga nà alɛ mà, yà adzɨ dɔ̌ arɨ́’ɨ̀ alɛ mà, kà-tsì arɨ́’ɨ̀ alɛ mànà kɔ́rɔ́ nʉ́ʉkɔ tɨ́ ɔtdyʉ̀ya-dɔ kɔ̀nzɨ̌.
10 para que ao nome de Jesus se dobre todo joelho, nos céus, na terra e debaixo da terra,
11 Ndɨrɔ̀ kǎnzɨ̀ ka, ndɨ́nɨ̌ kɔ́rɔ́ alɛ nɔ́ɔvɔ tɨ́ dhu, ’àtɨ: Yěsù Krɨ́stɔ̀ ràrɨ̌ ndɨ Ádrʉ̀ngbǎlɛ. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, kɔ́rɔ́ alɛ rǎdʉ̀ Kàgàwà Àba nílè.
11 e toda língua confesse que Jesus Cristo é Senhor, para glória de Deus Pai.
12 Nɨ́rɔ̀ ɔdhɨ́dǔ, yà atdídɔ̌ ma mózè nyɨ̌ rɔ̀, nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ ɨfʉta nà yà tɨkʉ́ ma mɨ́’ɨ̀ ɔ̀ná kɔ́rɔ́ kàsʉmɨ̀ ɔ̌. Nɨ́, nyɨ̌ nyàkǎ nyɔ̌nzɨ̀ ka atdídɔ̌ ròsè kòmbí, yà ɨ̀mbǎ ma mɨ́’ɨ̀ atdíkpá nyɨ̌ mànà rɔ̀. Nyɨ̌ nyàkǎ nyǒngò ɨ̀wà nyɨ̌ nyábà ɔ̀gʉ̀ dhu ɨ̀tɛ̀ kàsʉ̌kʉ tɔ́ ídzì itse-otù ɔ̌. Nyɨ̌ nyàkǎ nyɔ̌nzɨ̀ kasʉ fʉ̀kʉ́ a’uta nɨ̌ kɔ́rɔ́ ɨfʉta nà Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌.
12 Assim, pois, amados meus, como sempre obedecestes, não só na minha presença, porém, muito mais agora, na minha ausência, desenvolvei a vossa salvação com temor e tremor;
13 Obhó tɨ́, Kàgàwà nɨ́ ndɨ rɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ nyʉkʉtsì, ndàbhʉ nyɨ̌ nyǒzè dhu nyǎdʉ̀ dhu ɔ̀nzɨ̀ àdhàdhɨ̀ ndɨ̀ nyʉ́ ndɨ̀ ndùdhe ka dhu bhěyi.
13 porque Deus é quem efetua em vós tanto o querer como o realizar, segundo a sua boa vontade.
14 Nyɨ̌ nyàkǎ nyɔ̌nzɨ̀ ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ̀lɨ ndɨ̀ dhu mà ɨ̀mbǎ onungonùngǎ na, ndɨrɔ̀ ɨ̀mbǎ agòtá na.
14 Fazei tudo sem murmurações nem contendas,
15 Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ nyɨ̌ nyádʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ɨ̀mbǎ nzɛ́rɛ dhu tɨ́ ka kɔ́zʉ̀na dhu rɨ̌’ɨ̀ nyʉyatsì alɛ tɨ́, ndɨrɔ̀ Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ ɨ́lǎ alɛ tɨ́. Nyɨ̌ nyádʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ Kàgàwà bhà nzónzo nyʉ́, yà ɨ̀mbǎ arɨ́’ɨ̀ otsu nà yà adzɨ ɔ̌ nzɛ́rɛngatálɛ, ndɨrɔ̀ ɨwà úwǐ Kàgàwà rɔ̌ rɔ̀ alɛ nzínzì ɔ̌ alɛ tɨ́. Ɨ alɛ nzínzì ɔ̌, nyɨ̌ nyɨ́’ɨ̀ àdhàdhɨ̀ awáwʉ̀ bhěyi yà adzɨ ɔ̌,
15 para que vos torneis irrepreensíveis e sinceros, filhos de Deus inculpáveis no meio de uma geração pervertida e corrupta, na qual resplandeceis como luzeiros no mundo,
16 nyǎmbɛ ípìrɔ̌nga àbhʉ̌ rɨ́ Ɔtɛ nɔ́vɔ̀ dɔ̌ abádhí tɔ̀. Ndɨ dhu bhěyi nɨ́ ndɨ, Krɨ́stɔ̀ rǐngo nɨ́nganɨ́, ma madʉ̀ya milè okúkʉ dɔ̀ rɔ̀, ɨnzá nzínzìkʉ ɔ̌ ma mɔ́nzɨ̀ kasʉ mà, ɔbɨ̀du mànà núwǐ kɔkɔ́rɔ̀ nɨ́dhunɨ̌.
16 preservando a palavra da vida, para que, no Dia de Cristo, eu me glorie de que não corri em vão, nem me esforcei inutilmente.
17 Ka kɨ́ mbǎ ɨma mà òho, nɨ́ azùdu nɨ́ɨ’ɨna àdhàdhɨ̀ yà pɛrɛ̀ tɨ́ ka kʉ́bɨna Kàgàwà tɔ̀ ɨ̀zǎ dɔ̌ ka karʉ́dhɔ̌na dɨ̀vayì bhěyi. Ndɨ pɛrɛ̀ nɨ́ yà Kàgàwà nyɨ̌ nyá’ù nɨ̌ fʉ̀kʉ́ a’uta mà, Kà tɔ̀ nyɨ̌ nyarɔ́nzɨna kasʉ mànà. Nɨ́ ɨdhɛ̀du nɨ́ka wà ndɨ̀, ndɨrɔ̀ àlɛ̌-ɨdhɛ̀ nɨ́ka wà ndɨ̀ atdíkpá nyɨ̌ mànà kɔ́rɔ́.
17 Entretanto, mesmo que seja eu oferecido por libação sobre o sacrifício e serviço da vossa fé, alegro-me e, com todos vós, me congratulo.
18 Nyɨ̌ mà átɔ̀ ɨdhɛ̀kʉ nákǎ ndɨ̀ka ndɨ̀, ndɨrɔ̀ ndɨ ɨdhɛ̀kʉ àkǎ ndɨ̀ka ndɨ̀ atdíkpá ɨma mànà.
18 Assim, vós também, pela mesma razão, alegrai-vos e congratulai-vos comigo.
19 Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù òzè nɨ̌, ma mòhò dhu-atdyú movì Tìmɔ̀tɛwʉ̀ ngúfe ɨdhɔ dzidɔ̌ tɨkʉ ɔ̀, ndɨ́nɨ̌ afídu abá tɨ́ ɔbɨ dʉ̀kʉ́ ma mábàna màkʉ̌rʉ̀ nɨ̌.
19 Espero, porém, no Senhor Jesus, mandar-vos Timóteo, o mais breve possível, a fim de que eu me sinta animado também, tendo conhecimento da vossa situação.
20 Obhó tɨ́, ma mɨ́ mbǎ ɨ́’ɨ̀ ngǎtsi alɛ yà fàká ɨrɛ̀ta rǎdʉ̀ ndàkɔ mànà nà, ndɨrɔ̀ yà nyɨ̌ nàndà dhu dɔ̌ rádʉ̀ atdyúna ɨ̀lɨ obhó nyʉ́ alɛ.
20 Porque a ninguém tenho de igual sentimento que, sinceramente, cuide dos vossos interesses;
21 Ngʉ̌kpà alɛ kɔ́rɔ́ náarɔ́nɛna dhu nɨ́ gàsàya ɔ̀nzɨ̀ rádʉ̀ ɨ̀tɨ́rɔ̀ dhu, pbɛ́tʉ̀ abádhí arɨ́ nzɨ̌ ɨnga ɨ̀rɛ̀ Yěsù Krɨ́stɔ̀ bhà dhu dɔ̌.
21 pois todos eles buscam o que é seu próprio, não o que é de Cristo Jesus.
22 Nyɨ̌ nyʉ́, nyɨ̌ nyʉ̀nɨ wà ɨ̀ngbà dhu bhěyi màtɨ́ Tìmɔ̀tɛwʉ̀ nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ nɨ́tɛ̀ ndɨ̀, ɨwà àkǎ alɛ tɨ́ dhu. Obhó tɨ́, kɔ̌nzɨ̀ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ t’ʉ́nɔta tɔ́ kasʉ atdíkpá ma mànà, àdhàdhɨ̀ ngbángba arɨ́ kasʉ ɔ̀nzɨ àbanà mànà dhu bhěyi.
22 E conheceis o seu caráter provado, pois serviu ao evangelho, junto comigo, como filho ao pai.
23 Nɨ́rɔ̀, ma mòzè dhu nɨ́, movì ka tɨkʉ ɔ̀, rùdú rɨ̌ ndɔ̀nzɨ yà ɨma ka kósò rɔ̀ dhu dɔ̌ ma mɨ́ awáwʉ̀ àbà rɔ́rɔ̀ tɨ́.
23 Este, com efeito, é quem espero enviar, tão logo tenha eu visto a minha situação.
24 Ɨma, ma mà’ù wà dhu atdídɔ̌, Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù òzè nɨ̌, ɨma nyʉ́ ma-tɨ́rɔ̀ ma ràrɨ̌ àrà àrà nyǎndà átɔ̀ ngúfe ɨdhɔ dzidɔ̌.
24 E estou persuadido no Senhor de que também eu mesmo, brevemente, irei.
25 Pbɛ́tʉ̀, ma mála àkǎkǎ dhu tɨ́ dhu nɨ́’ɨ̀ madu àlɛ̌ t’ádɔ̀nà Ɛ̀pàfrɔ̀ditò tɨkʉ ɔ̀. Ka nɨ́ ndɨ kasʉ tɔ́ ɔdhɨ̀du, yà atdíkpá mǎ marɨ́ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ tɔ́ ɨla ùgye mànà alɛ. Ka nɨ́ ndɨ nyɨ̌ nyívì kàsʉ̌du nɔnzɨ tɨ́ mʉ̀dzʉ̀nà-atdyú nà ma mɨ́’ɨ̀ rɔ̀ alɛ.
25 Julguei, todavia, necessário mandar até vós Epafrodito, por um lado, meu irmão, cooperador e companheiro de lutas; e, por outro, vosso mensageiro e vosso auxiliar nas minhas necessidades;
26 Kɨ̌’ɨ̀ dhu-atdyú nà atdídɔ̌ ndàla nyɨ̌ kɔ́rɔ́ tdɨ́tdɔ̌, ndɨrɔ̀ kà-afí úbhì ɨnga ɨ̀rɛ̀ rɔ̌ atdídɔ̌ ɨwà nyɨ̌ nyɨ́rɨ̀ ndɨ̀ ndɨ́’ɨ̀ andɨ nà dhu dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
26 visto que ele tinha saudade de todos vós e estava angustiado porque ouvistes que adoeceu.
27 Obhó tɨ́, kɨ̌’ɨ̀ andɨ nà mbɛ̀mbɛ̀ ndɔ̀vɛ̀, pbɛ́tʉ̀ Kàgàwà nábà ɨzʉ kà-dɔ̌, ndɨrɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ kà-dɔ̌ tɨ́ atdírɔ̀, pbɛ́tʉ̀, dùdú màtɨ́ átɔ̀, ndɨ́nɨ̌ ɨ̀mbǎ ma mɨ’ɨ tɨ́ ɨzʉ nà ngǎtsi ɨzʉ dɔ̀.
27 Com efeito, adoeceu mortalmente; Deus, porém, se compadeceu dele e não somente dele, mas também de mim, para que eu não tivesse tristeza sobre tristeza.
28 Nɨ́rɔ̀ ma móvì ka tɨkʉ ɔ̀ tsàkàtsàkà, ndɨ́nɨ̌ ɨdhɛ̀kʉ ɨka tɨ́ ndɨ̀ kàlǎ nyɨ̌ nyɨ́ tdɨ́tdɔ̌ rɔ̀, ndɨrɔ̀ ndɨ́nɨ̌ pbàkà ɨzʉ adʉ̀ tɨ́ òngo akɛ olù.
28 Por isso, tanto mais me apresso em mandá-lo, para que, vendo-o novamente, vos alegreis, e eu tenha menos tristeza.
29 Nɨ́rɔ̀, dhu àkǎ nyǎkɔ àbadhi ádrʉ̀ngbǎ dhɛ̀dhɛ nà atdídɔ̌ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Yěsù-nyʉtsì. Nyɨ̌ nyàkǎ wà nyǎbhʉ ɨfʉta wɔ̀ dhu bhěyi alɛ-tɨdɔ̀ tɔ̀.
29 Recebei-o, pois, no Senhor, com toda a alegria, e honrai sempre a homens como esse;
30 Obhó tɨ́, Krɨ́stɔ̀ bhà kasʉ-okú dɔ̀ rɔ̀ nga nɨ́ ndɨ kǎtsǔ ndɔ̀vɛ̀ nɨ̌. Kǎtsǔ ndìwǐ pbɨ̀ndà ípìrɔ̌nga yà ɨ̀nzɨ̌ nyɨ̌ nyàmbɛ̀nà ìwu nà nyɨ̌-tɨ́rɔ̀ idù mʉ̀dzʉ̀nà tɔ́ dhu nà ndɨ̀ ndárà ɨ̀rà rɔ̌ idù rɔ̀.
30 visto que, por causa da obra de Cristo, chegou ele às portas da morte e se dispôs a dar a própria vida, para suprir a vossa carência de socorro para comigo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Filipenses 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.