Atos 10
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NVT
1 Kàyìsàriyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌, Kòrnòliyò tɨ́ kátɨna atdí alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè. Ka nɨ’ɨ̀ «Ìtàliyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ pbànówí tɔ́ pɨ̀kɔ̀» tɨ́ kátɨna pbànówí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ.
1 Morava em Cesareia um oficial do exército romano chamado Cornélio, capitão do Regimento Italiano.
2 Àbadhi mà pbɨ̀ ɨdzá-bhà mànà kɔ́rɔ́ nóongónà Kàgàwà ʉ̀lɛ, ’àdʉ̀ Kɔ̌dɔ̀ ɔ̀nzɨ̀. Kǒngónà ábhɔ̌ mʉ̀dzʉ̀nà nyʉ́ nɔ́nzɨ̀ Pbàyàhúdí nzínzì ɔ̌ nǎkʉ̀tálɛ tɔ̀, ndàdʉ̀ àrà ndɨ̀tsɔ̀ rɔ̌ Kàgàwà rɔ̌ kɔ́rɔ́ kàsʉmɨ̀ ɔ̌.
2 Era um homem devoto e temente a Deus, como era também toda a sua família. Dava aos pobres esmolas generosas e sempre orava ao Senhor.
3 Nɨ́ atdíku, àrʉ̀gyètdí adyifɔ̀-sɨsɨ̀ adyídɔ̌ nga tɔ́ ɔ̌, dhu adzɨ̀ kà dɔ̀ ɔnyʉ tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌. Nɨ́, kǎla Kàgàwà bhà màlàyikà pbɨ̀ ɨdza rítsù rɔ́, ràdʉ̀ kànzì, ndàtɨ: «Kòrnòliyò!»
3 Certa tarde, por volta das três horas, teve uma visão na qual viu um anjo de Deus vir em sua direção e dizer: “Cornélio!”.
4 Nɨ́, Kòrnòliyò adʉ̀ nyɨ̀kpɔ́na ɔ̀dɨ̀ wɔ̀ màlàyikà rɔ̌ ɔdɔ ɔ̀nzɨ ndɨ̀ ndɨ́ rɔ́rɔ̀, ndàdʉ̀ dhu ìvu tsʉ̀ná, ndàtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ádhu nyɨ nyɨ́ ɨma ànzi nɨ̌?» Nɨ́, màlàyikà adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Kàgàwà ɨ̀rɨ̀ wà pbʉ̀kʉ̀ ɨtsɔ̀ta. Ndɨrɔ̀, nyɨ nyarúbhǒna nǎkʉ̀tálɛ tɔ̀ pɛrɛ̀ návi wà ndɨ̀ kpangba Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌. Nɨ́, ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, Kàgàwà àdzo nzá rʉ̀nʉ́ rɔ̀.
4 Temeroso, Cornélio olhou fixamente para o anjo e perguntou: “Que é, senhor?”. E o anjo respondeu: “Suas orações e esmolas subiram até Deus, e ele as guarda na memória.
5 Nɨ́ kòmbí, óvì ìndrǔ ròwù Yɔpà, ròwù Sìmonì tɨ́ kátɨna alɛ ànzì. Ngǎtsi ndɨ Sìmonì-ɔvɔ̀ nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀.
5 Agora, envie alguns homens a Jope e mande buscar Simão, também chamado Pedro.
6 Ndɨ alɛ rɨ̌’ɨ̀ yà ɔ́rɔ̀hɔ̀ ɔ̀nyɨ arɨ́ Sìmonì bhà ɨdzá, ndɨ ɨdza ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ rɛ̀rʉ̀-bɨdɔ̌.»
6 Ele está hospedado com Simão, um homem que trabalha com couro e mora à beira do mar”.
7 Nɨ́, wɔ̀ Kòrnòliyò mà rǔbhi ɔ̀tɛ rɔ̌ nà màlàyikà níitdègu àwǐ kà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ rɔ̀, nɨ́ kǎdʉ̀ pbɨ̀ndà kasʉ tɔ́ ɔ́yɔ̌ alɛ mà, atdí pbɨ̀ndà mùnowì mànà núnzì. Ndɨ mùnowì nɨ’ɨ̀ Kàgàwà bhà Ʉyátá nɨ́fʉ̌ arɨ́ alɛ, ndàdʉ̀ Kòrnòliyò-tsʉ̌ dhu ɨ̀rɨ̀ atdídɔ̌.
7 Assim que o anjo foi embora, Cornélio chamou dois servos de sua casa e um soldado devoto de seu grupo de auxiliares.
8 Nɨ́, Kòrnòliyò awɛ wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu kɔ́rɔ́ abádhí tɔ̀, ndàdʉ̀ abádhí òvì ròwù Yɔpà.
8 Ele lhes contou o que havia acontecido e os enviou a Jope.
9 Tsútsǎ nɨ́nganɨ́, kɔ̌kɔ̀ Kòrnòliyò óvìná alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ abhi nà tɨ́. Nɨ́, azà adyifɔ̀-sɨsɨ̀ adyíbhengá nga tɔ́ ɔ̌, abádhí ɨ’ɨ̀ ɨ́kyɛ̀rɔ̌ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ otsú tɨ́ Yɔpà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pɛ́tɛrʉ̀ upò ndàrà ndɨ̀tsɔ̀ ɨdza-dɔ̀tsirɔ̀ ɔ̀ ka kɔ́bhɔ̀lɔ̀ asota tɔ̀ ngari ɔ̀ rɔ̀.
9 No dia seguinte, quando os mensageiros de Cornélio se aproximavam da cidade, Pedro subiu ao terraço para orar. Era cerca de meio-dia,
10 Nɨ́ àwù alʉ́ ka atdídɔ̌, ràdʉ̀ ndòzè ndɔ̀nyʉ̀ dhu. Nɨ́ ɔ̀nyʉ̀ òyè ka kɨ́ kà tɔ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌ nɨ́ ndɨ, dhu adzɨ̀ kà-dɔ̀ ɔnyʉ bhěyi.
10 e ele estava com fome. Enquanto a refeição era preparada, entrou num êxtase.
11 Nɨ́ kǎla ɔ̀rʉ̀-akpà-li’ɔ̀ ndɨ̀ nàngbɛ rɔ́, ádrʉ̀ngbǎ mbɛrʉ̀ bhěyi ndɨ̀ nɨ̀lɨ atdí dhu ràdʉ̀ àmbɛ ìfo dɔ̌ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ ɨ̀fɔ pbɨnàdɔ rɔ̌ ka kʉ̀lʉ̌ ndɨ̀ rɔ́rɔ̀, rɨ̀rà àhʉ yà adzɨ dɔ̌.
11 Viu o céu aberto e algo semelhante a um grande lençol ser baixado por suas quatro pontas.
12 Wɔ̀ ndɨ ádrʉ̀ngbǎ mbɛrʉ̀ ɔ̀ ɨ’ɨ̀ dhu nɨ́: ɨ̀fɔ pfɔ̌ya dɔ̌ arúbhi ɨ̀zǎ-tɨdɔ̀ mà kɔ́rɔ́, ɔ̀ya dɔ̌ arɨ́ ’àdha yà adzɨ dɔ̌ ɨ̀zǎ-tɨdɔ̀ mà, ɔrʉ́ arángɨlɨ àrɛ̀-tɨdɔ̀ mànà kɔ́rɔ́.Pɛ́tɛrʉ̀ tɔ̀ Kàgàwà ɨtɛ̀ ɔnyʉ-bvʉ̀ dhu|src="cn01945B.tif" size="col" copy="David C. Cook" ref="10.12"
12 No lençol havia toda espécie de animais, répteis e aves.
13 Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ ɨrɨ atdí alɛ-tù dhu ɔ̀vɔ rɨ́ fɨ̌ndà rɔ́, ndàtɨ: «Pɛ́tɛrʉ̌, ɨ́và nyɨ nyazè kɔ̀rɨ́ ɨ̀zǎ, nyadʉ̀ à’ànà.»
13 Então uma voz lhe disse: “Levante-se, Pedro; mate e coma”.
14 Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ dhu àdu, ndàtɨ: «Ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ wɔ̀ dhu bhěyi Ádrʉ̀ngbǎlɛ́! Ɨnzá ma mapɛ̀na yà Kàgàwà ɨsɔ́ ɨ̀nzɨ̌ ka kongó tɨ́ à’ànà ɨ̀zǎ-tɨdɔ̀ ná’a. Ndɨrɔ̀, ma màpɛ̀ nzá Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ ɔ̀tɨ̀ ɨ̀zǎ-tɨdɔ̀ ná’a.»
14 “De modo nenhum, Senhor!”, respondeu Pedro. “Jamais comi coisa alguma que fosse considerada impura e imprópria.”
15 Ɔyɔ rɨ́ kìsě nɨ̌, Pɛ́tɛrʉ̀ ɨrɨ wɔ̀ alɛ-tù ràtɨ: «Pɛ́tɛrʉ̌, ɨwà Kàgàwà ú’o rɨ̀lǎ nyɨ̀kpɔ́na ɔ̌ dhu nákǎ nzá nyatɨ̀ ɔ̀tɔ̀tɨ̀ dhu tɨ́.»
15 Mas a voz falou novamente: “Não chame de impuro o que Deus purificou”.
16 Wɔ̀ dhu adù ndɨ̀ ndɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀ ɨ̀bhʉ-gʉ̀na. Ɨ̀bhʉ ka nìsě dhu-dzidɔ̌, ka kadʉ̀ wɔ̀rɨ́ ádrʉ̀ngbǎ mbɛrʉ̀ ɨ̀dha ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́ rɔ̀dzɨ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀.
16 A mesma visão se repetiu três vezes. Então, subitamente, o lençol foi recolhido ao céu.
17 Pɛ́tɛrʉ̀ adɨ̀ ndàmbɛ ɨnga ɨ̀rɛ̀ dɔ̌ wɔ̀ ndɨ̀ ndàla dhu dɔ̌. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kɔ̌kɔ̀ Kòrnòliyò ívìná alɛ níiwú, ìtsì ìko Pɛ́tɛrʉ̀ rɨ̌’ɨ̀ ɔ̀ná ɨdza-ngbɔ̀ ka kákpɔ̀rɔ̀ nɨ̌ kàlɨ̀-lí, ɨwà ɨ̀ ɔ̀ngʉ̀ dhu kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ, ɔ́rɔ̀hɔ̀ ɔ̀nyɨ arɨ́ Sìmonì bhà ɨdza ràrɨ̌’ɨ̀ ngbɔrɔ́ rɔ́rɔ̀.
17 Pedro ficou perplexo, pensando em qual seria o significado da visão. Nesse momento, os homens que Cornélio tinha enviado encontraram a casa de Simão. Eles se aproximaram do portão
18 Nɨ́, abádhí anzi dhu, ’àdʉ̀ dhu ìvu ányɨ̀-dzá-bhà-tsʉ̌, ’àtɨ: «Sìmonì Pɛ́tɛrʉ̀ tɨ́ kátɨna alɛ nátɨ́ àdɨ àzú-dzá?»
18 e perguntaram se estava hospedado ali Simão, também chamado Pedro.
19 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Pɛ́tɛrʉ̀ nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè wɔ̀ ndɨ̀ ndàlanà dhu dɔ̌ tɨ́ ndɨ̀ ndɨ́ ɨnga ɨ̀rɛ̀ tdɨ́tdɔ̌ rɔ́. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ kà tɔ̀, ndàtɨ: «Pɛ́tɛrʉ̌, kɔ̀nɨ̌ ɨ̀bhʉ alɛ rɨ̌ nyɔmɛ.
19 Enquanto Pedro ainda refletia sobre a visão, o Espírito lhe disse: “Três homens vieram procurá-lo.
20 Nɨ́ ɨ́và nyɨ nyawǔ tsàkàtsàkà, nyǎdʉ̀ òwu abádhí mànà atdíkpá ɨ̀nzɨ̌ afínʉ rǔguru rɔ́rɔ̀, ɨma nyʉ́ ma mìvì ndɨ abádhí nɨ́dhunɨ̌.»
20 Levante-se, desça e vá encontrar-se com eles. Não hesite em acompanhá-los, pois eu os enviei”.
21 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ ìfò, ndɨ̀rà àhʉ kɔ̀rɨ́ alɛ-tɨ’ɔ̀ rɔ̀, kǎtɨ: «Ɨma nɨ́ ndɨ yà nyɨ̌ nyɔ́mɛna alɛ. Nɨ́, ádhu nyɨ̌ nyìwǔ ɨrɔ́ okúna dɔ̀ rɔ̀?»
21 Pedro desceu e disse aos homens: “Eu sou quem vocês procuram. Por que vieram?”.
22 Nɨ́, abádhí adʉ̀ dhu àdu, ’àtɨ: «Mǎ nìvì nɨ́ Kòrnòliyò, pbànówí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ. Ndɨ alɛ nɨ́ obhónángatálɛ, ndɨrɔ̀ ka nɨ́ Kàgàwà-ɔdɔ̀ ɔ̀nzɨ arɨ́ alɛ. Ndɨrɔ̀, kɔ́rɔ́ Pbàyàhúdí arɨ́ ídzì dhu kɛ̀lɛ̌ àwɛ̌ kà-dɔ̌. Nɨ́ Kàgàwà bhà màlàyikà návi ndɨ̀ kà tɔ̀, ndàdʉ̀ kàvi rànzì ɨnyɨ pbɨ̀ndà, ndɨ́nɨ̌ ndɨrɨ tɨ́ nyɨ nyáwɛ̌na fɨ̌ndà dhu.»
22 Eles responderam: “Cornélio, um oficial romano, nos enviou. Ele é um homem devoto e temente a Deus, respeitado por todos os judeus. Um santo anjo o instruiu a chamar o senhor à casa dele para que ele ouça sua mensagem”.
23 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ kɔ̀rɨ́ alɛ nákɔ ròtsù ɨdza, ndàdʉ̀ abádhí àbhʉ ròyì mběyi nyʉ́.
23 Então Pedro convidou os homens para se hospedarem ali aquela noite. No dia seguinte, foi com eles, acompanhado de alguns irmãos de Jope.
24 Nɨ́ tsútsǎnɨ́nganɨ́ tdɨ́tdɔ̌, Pɛ́tɛrʉ̀ arà àhʉ Kàyìsàriyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀. Nɨ́ ányɨ̀, Kòrnòliyò ɨ’ɨ̀ abádhí ɔ̀dɔ ndɨ̀ ndɨ́ rɔ́, atdíkpá yà ndɨ̀ ndùnzìnà kɔ́rɔ́ fɨ̌-dzá bhà mà, atdídɔ̌ ndɨ̀ ndózè ɔdhɨ́na mànà.
24 Chegaram a Cesareia no dia seguinte. Cornélio os esperava e havia reunido seus parentes e amigos íntimos.
25 Nɨ́, ɨdza Pɛ́tɛrʉ̀ rǒtsù ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Kòrnòliyò ahʉ̀ kàkɔ. Nɨ́ kǎkɔ̀ ndɨ̀ ɔtdyʉ̀na dɔ̌, ndìbvǔ ndɨ̀ kɔ̌nzɨ̀-tsʉ̀ ɔ̌, ndʉ̀lɛ̌ ka.
25 Quando Pedro chegou à casa, Cornélio veio ao seu encontro e prostrou-se diante dele, adorando-o.
26 Pbɛ́tʉ̀, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ kàlʉ ndɨ̀và ɔrʉ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨ́và nyɨ ɔrʉ̀. Ɨma mà átɔ̀ nɨ́ ɨnyɨ bhěyi alɛ kɛ̀lɛ̌.»
26 Mas Pedro o levantou e disse: “Fique de pé! Eu sou apenas um homem como você”.
27 Nɨ́, ɨdza ɨ̀ ótsù àzèmbè ɨ̀ ɔ́tɛ Kòrnòliyò nà rɔ́rɔ̀ rɔ̀, Pɛ́tɛrʉ̀ atù ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ ɨdzá ɨ̀ nàndu rɔ́.
27 Os dois conversaram e depois entraram na casa, onde muitos outros estavam reunidos.
28 Nɨ́, kǎdʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ kpangba abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Nyɨ̌, nyɨ̌ nyʉ̀nɨ wà dhu mběyi nyʉ́ Ʉyátá rɨ́sɔ̌ dhu atdídɔ̌, Mʉ̀yàhudì ràkǎ nzá ndɨ̀’ɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Mʉ̀yàhudì t’ɔ́dhɨ̀nà tɨ́, ndɨrɔ̀ kà ràkǎnà nzá ndòtsù ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Mʉ̀yàhudì bhà ɨdza. Pbɛ́tʉ̀, Kàgàwà nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ nɔ́vɔ̀ dhu idù, ndàtɨ: Ɨnzá ma ràkǎ mɔzʉ̀ atdí alɛ mà ɨnzá ɨ́lǎ nyɨ̀kpɔ́na ɔ̌ alɛ tɨ́, ndɨrɔ̀ ɨnzá àkǎ kokò mànà atdíkpá alɛ tɨ́.
28 Pedro lhes disse: “Vocês sabem que nossas leis proíbem que um judeu entre num lar gentio como este ou se associe com os gentios. No entanto, Deus me mostrou que não devo mais considerar ninguém impuro ou impróprio.
29 Nɨ́rɔ̀, kɔ̀nɨ̌ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nga nɨ́ ndɨ, yà nyɨ̌ nyòvì ìndrǔ ròwù manzì rɔ̀, ma mɨ̀và ma mɨrà àzú ɨ̀nzɨ̌ pfɔ̌du rǔguru rɔ́rɔ̀. Nɨ́ kòmbí, ma mòzè mʉnɨ àdhu-okú dɔ̀ rɔ̀ màtɨ́ nyɨ̌ nyànzì ma mɨrà àzú dhu.»
29 Por isso, vim assim que fui chamado, sem levantar objeções. Agora digam por que vocês mandaram me buscar”.
30 Nɨ́ Kòrnòliyò adʉ̀ dhu àdu Pɛ́tɛrʉ̀ tɔ̀, ndàtɨ: «Indo ɨdhɔ àhʉ wà ɨ̀fɔ, yà mbɛ̀mbɛ̀ yàrɨ́ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́ ma mádɨ mambɛ mɨtsɔ̀ dɔ̌ ɔ̀ná pbà ɨdzá rɔ̀ àrʉ̀gyètdí adyifɔ̀-sɨsɨ̀ adyídɔ̌ nga tɔ́ ɔ̌. Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, ma mála atdí alɛ ɨwà ìdè ɔnzɨ̀dú, ʉ̀mbɨlɨ rʉ́mbɨlɨ mʉ̀dzarʉ̀ ndɨ̀ ndʉ̀fɔ̌ rɔ̀ná rɔ́rɔ̀.
30 Cornélio respondeu: “Quatro dias atrás, eu estava orando em casa por volta deste mesmo horário, às três da tarde. De repente, um homem vestido com roupas resplandecentes apareceu diante de mim.
31 Nɨ́ ndɨ alɛ átɨ ɨma nɨ̌: ‹Kòrnòliyǒ, Kàgàwà ɨ̀rɨ̀ wà pbʉ̀kʉ̀ ɨtsɔ̀ta. Ndɨrɔ̀, kàla wà nǎkʉ̀tálɛ tɔ̀ nyɨ nyarúbhǒna pɛrɛ̀.
31 Ele me disse: ‘Cornélio, Deus ouviu sua oração e se lembrou de suas esmolas.
32 Nɨ́rɔ̀, óvì ìndrǔ ròwù Yɔpà, ròwù Sìmonì tɨ́ kátɨna alɛ ànzì. Ngǎtsi ndɨ Sìmonì-ɔvɔ̀ nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀. Ndɨ alɛ rɨ̌’ɨ̀ yà ɔ́rɔ̀hɔ̀ ɔ̀nyɨ arɨ́ Sìmonì bhà ɨdzá, ndɨ ɨdza ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ rɛ̀rʉ̀-bɨdɔ̌.›
32 Agora, envie mensageiros a Jope e mande buscar Simão, também chamado Pedro. Ele está hospedado na casa de Simão, um homem que trabalha com couro e mora à beira do mar’.
33 Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, ma mòvì ìndrǔ pbʉ̀kʉ̀ ròwù nyanzì. Nɨ́, nyɨ nyàdʉ̀ dhu ɔ̀nzɨ̀ mběyi màtɨ́ nyɨrà. Nɨ́rɔ̀, kànɨ̌ àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ kɔ́rɔ́ kòmbí Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌, ndɨ́nɨ̌ mǎ mɨrɨ tɨ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà ɔ́vɔ̀ ɨndʉ̀ ndɨ́nɨ̌ nyɨ nyawɛ tɨ́ fǎkà dhu kɔ́rɔ́.»
33 Assim, mandei buscá-lo de imediato, e foi bom que tenha vindo. Agora estamos todos aqui, esperando diante de Deus para ouvir a mensagem que o Senhor mandou que você nos trouxesse”.
34 Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ apɛ̀ ɔtɛ, ndàtɨ: «Kòmbí ma mʉ̀nɨ wà dhu obhó tɨ́, ɨ̀nzɨ̌ Kàgàwà rarɨ́ ìndrǔ-ɔ̌nga òvò.
34 Então Pedro respondeu: “Vejo claramente que Deus não mostra nenhum favoritismo.
35 Ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ pbìrì ɔ̌, Kàgàwà ará’una alɛ nɨ́ yà ɔdɔ̀na ɔ̀nzɨ arɨ́ ndàdʉ̀ obhónánga ɔ̀nzɨ̀ alɛ.
35 Em todas as nações ele aceita aqueles que o temem e fazem o que é certo.
36 Kàgàwà íbhò pbɨ̀ndà ɔtɛ Pbàìsràyélí tɔ̀. Ndɨ ɔtɛ nɨ́, màrʉ̀ngà tɔ́ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ Yěsù Krɨ́stɔ̀-otù ɔ̌. Ndɨrɔ̀, ndɨ Yěsù Krɨ́stɔ̀ nɨ́ ndɨ kɔ́rɔ́ alɛ tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ.
36 Esta é a mensagem de boas-novas para o povo de Israel: Há paz com Deus por meio de Jesus Cristo, que é Senhor de todos.
37 Nyɨ̌, nyɨ̌ nyʉ̀nɨ wà kɔ́rɔ́ Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ ndɨ̀ nɔ́nzɨ̀ dhu, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ Gàlìlayà tɔ́ mʉ̀lɛngʉ̀ ɔ̀ rɔ̀, yà Yùwanɨ̀ ɔ́vɔ̀ ìndrǔ tɔ̀ bàtizò dzidɔ̌.
37 Vocês sabem o que aconteceu em toda a Judeia, começando na Galileia, depois do batismo que João proclamou.
38 Ndɨrɔ̀, nyɨ̌ nyʉ̀nɨ wà ɨ̀ngbà dhu bhěyi màtɨ́ Kàgàwà ɨ́rǎ Yěsù, Nàzàretì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ pbɨ̀ndà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ̌ dhu. Ndɨ Yěsù úbhi kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ, ndàrà ídzì dhu ɔ̀nzɨ̀ rɔ̌ ìndrǔ tɔ̀, ndàdʉ̀ àrà Pfɔ̀mvɔ arávu rɔ̀yá kɔ́rɔ́ alɛ nɨ́gʉ rɔ̌, Kàgàwà ɨ’ɨ̀ ndɨ̀ mànà nɨ́dhunɨ̌.
38 Sabem também que Deus ungiu Jesus de Nazaré com o Espírito Santo e com poder. Então Jesus foi por toda parte fazendo o bem e curando todos os oprimidos pelo diabo, porque Deus estava com ele.
39 Mǎ’ɨ nɨ́ yà Yěsù ɔ́nzɨ̀ Pbàyàhúdí tɔ́ pbìrì mà, Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ mànà ɔ̌ kɔ́rɔ́ dhu tɔ́ ngàmbì. Ka kóhò ndɨ Yěsù, kʉtɔ̌ mʉ̀sàlabhà dɔ̌, kadʉ̀ ɔ̀tdʉ̀nà.
39 “E nós somos testemunhas de tudo que ele fez em toda a Judeia e em Jerusalém, onde o mataram. Penduraram-no numa cruz,
40 Pbɛ́tʉ̀ ɨbhʉ rɨ́ kìsě ɨdhɔ ɔ̌, Kàgàwà ádʉ̀ kàbhʉ rɨ̀ngbɛ̀ ndɨ̀ ibhu ɔ̀ rɔ̀, ndàdʉ̀ kàbhʉ rɨ̀tɛ̀ ndɨ̀ kpangba.
40 mas Deus o ressuscitou no terceiro dia e permitiu que ele fosse visto,
41 Kɨ̌tɛ̀ nzá ndɨ̀ kɔ́rɔ́ alɛ tɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, kɨ̌tɛ̀ ndɨ̀ fǎkà yà Kàgàwà avò mǎ mɨ̌’ɨ̀ pbɨ̀ndà ngàmbì tɨ́ alɛ tɨ́rɔ̀. Kàbhà ɨngbɛ̀ta dzidɔ̌, mǎ mɔ́nyʉ̀ dhu, mǎdʉ̀ dhu ɔ̀mvʉ̀ atdíkpá kà mànà.
41 não por todo o povo, mas por nós que fomos escolhidos por Deus de antemão para sermos suas testemunhas. Nós fomos os que comemos e bebemos com ele depois que ele ressuscitou dos mortos.
42 Ndɨrɔ̀, kǎdʉ̀ dhu ʉ̀ya fǎkà, ndɨ́nɨ̌ mǎ mɔvɔ tɨ́ dhu ìndrǔ tɔ̀, mǎdʉ̀ dhu ɨ̀tɛ̀ kpangba, ndɨ̀ ràrɨ̌ ndɨ Kàgàwà avò ndɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndɨtdɨ̀ya tɨ́ ʉ̀vʉ̌vɛ̀ alɛ mà, ípìrɔ̌rɔ̀ rɨ́’ɨ̀ alɛ mànà-ànyǎ.
42 E ele nos mandou anunciar sua mensagem em toda parte e testemunhar que Deus o designou juiz dos vivos e dos mortos.
43 Ndɨrɔ̀, Kàgàwà bhà pbànábí náavɔ̀ dhu kǒkú dɔ̀ rɔ̀, ’àtɨ: ‹Yěsù-ɔvɔ̀ rɔ̌, Kàgàwà arɨ́ Yěsù nà’ù ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ́lɨ ndɨ̀ alɛ mà nɨ́ bhà nzɛ́rɛnga nʉ́bà kɔ́rɔ́ ndɨ alɛ tɔ̀.›»
43 É a respeito dele que todos os profetas dão testemunho, dizendo que todo o que nele crer receberá o perdão de seus pecados por meio de seu nome”.
44 Wɔ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ rɔ̌tɛ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí níifo kɔ̌kɔ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ rʉ̌nɔna fɨ̌yɔ̀ dhu ɨ̀rɨ̀ rɔ̌ rúbhi kɔ́rɔ́ alɛ dɔ̌.
44 Enquanto Pedro ainda falava, o Espírito Santo desceu sobre todos que ouviam a mensagem.
45 Nɨ́, kɔ̌kɔ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ mà níwǔ mànà atdíkpá Yěsù ná’ù Pbàyàhúdí ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ atdídɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ̀ Kàgàwà àbhʉ pbɨ̀ndà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí tɔ́ pɛrɛ̀ átɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
45 Os discípulos judeus que acompanhavam Pedro ficaram admirados de que o dom do Espírito Santo também fosse derramado sobre os gentios,
46 Obhó tɨ́, ɨ Pbàyàhúdí nɨ́ɨrɨ kɔ̌kɔ̀ ɨ alɛ ɨnzá ɨ̀ apɛ̀na ɨ̀rɨna angyɨ alávà-tɨdɔ̀ ɔ̀tɛ rɨ́, ’àdʉ̀ àmbɛ Kàgàwà bhà ádrʉ̀ngbǎnga ìlè dɔ̌ rɔ́. Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ dhu ìvu Pbàyàhúdí-tsʉ̌, ndàtɨ:
46 pois os ouviram falar em outras línguas e louvar a Deus. Pedro perguntou:
47 «Kòmbí, kǎkà alɛ nábà wà Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí átɔ̀ àlɛ̌ bhěyi. Nɨ́ ádhu ndɨ ndùvo rádʉ̀ abádhí rɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ bàtizò nalʉ́ tɨ́?»
47 “Pode alguém se opor a que eles sejam batizados agora que, como nós, também receberam o Espírito Santo?”.
48 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ bàtizò àvi kubho kɔ̌kɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ̀ Yěsù Krɨ́stɔ̀-ɔvɔ̀ rɔ̌. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kɔ̌kɔ̀ bàtizò nàlʉ̌ alɛ náadʉ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ àgo, ’òkò mànà atdíkpá ngúfe ɨdhɔ tɨ́.
48 Então ordenou que fossem batizados em nome de Jesus Cristo. Depois, pediram que Pedro ficasse com eles alguns dias.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.