Atos 10
Ungbòta-Ɔwʉ́tá Tɔ́ Bhǔkù (NIY) vs NAA
1 Kàyìsàriyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌, Kòrnòliyò tɨ́ kátɨna atdí alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè. Ka nɨ’ɨ̀ «Ìtàliyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ pbànówí tɔ́ pɨ̀kɔ̀» tɨ́ kátɨna pbànówí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ.
1 Em Cesareia morava um homem chamado Cornélio, que era centurião de uma companhia do exército chamada Italiana.
2 Àbadhi mà pbɨ̀ ɨdzá-bhà mànà kɔ́rɔ́ nóongónà Kàgàwà ʉ̀lɛ, ’àdʉ̀ Kɔ̌dɔ̀ ɔ̀nzɨ̀. Kǒngónà ábhɔ̌ mʉ̀dzʉ̀nà nyʉ́ nɔ́nzɨ̀ Pbàyàhúdí nzínzì ɔ̌ nǎkʉ̀tálɛ tɔ̀, ndàdʉ̀ àrà ndɨ̀tsɔ̀ rɔ̌ Kàgàwà rɔ̌ kɔ́rɔ́ kàsʉmɨ̀ ɔ̌.
2 Era piedoso e temente a Deus com toda a sua casa, fazendo muitas esmolas ao povo e orando sempre a Deus.
3 Nɨ́ atdíku, àrʉ̀gyètdí adyifɔ̀-sɨsɨ̀ adyídɔ̌ nga tɔ́ ɔ̌, dhu adzɨ̀ kà dɔ̀ ɔnyʉ tɔ́ ɔ́fɔ̀ ɔ̌. Nɨ́, kǎla Kàgàwà bhà màlàyikà pbɨ̀ ɨdza rítsù rɔ́, ràdʉ̀ kànzì, ndàtɨ: «Kòrnòliyò!»
3 Um dia, por volta das três horas da tarde, durante uma visão, esse homem viu claramente um anjo de Deus que se aproximou dele e lhe disse:
4 Nɨ́, Kòrnòliyò adʉ̀ nyɨ̀kpɔ́na ɔ̀dɨ̀ wɔ̀ màlàyikà rɔ̌ ɔdɔ ɔ̀nzɨ ndɨ̀ ndɨ́ rɔ́rɔ̀, ndàdʉ̀ dhu ìvu tsʉ̀ná, ndàtɨ: «Ádrʉ̀ngbǎlɛ́, ádhu nyɨ nyɨ́ ɨma ànzi nɨ̌?» Nɨ́, màlàyikà adʉ̀ dhu àdu kà tɔ̀, ndàtɨ: «Kàgàwà ɨ̀rɨ̀ wà pbʉ̀kʉ̀ ɨtsɔ̀ta. Ndɨrɔ̀, nyɨ nyarúbhǒna nǎkʉ̀tálɛ tɔ̀ pɛrɛ̀ návi wà ndɨ̀ kpangba Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌. Nɨ́, ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀, Kàgàwà àdzo nzá rʉ̀nʉ́ rɔ̀.
4 — Cornélio! Este, fixando nele os olhos e possuído de temor, perguntou: — O que é, Senhor? E o anjo lhe disse: — As suas orações e as suas esmolas subiram para memória diante de Deus.
5 Nɨ́ kòmbí, óvì ìndrǔ ròwù Yɔpà, ròwù Sìmonì tɨ́ kátɨna alɛ ànzì. Ngǎtsi ndɨ Sìmonì-ɔvɔ̀ nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀.
5 Agora envie mensageiros a Jope e mande chamar Simão, que também é chamado de Pedro.
6 Ndɨ alɛ rɨ̌’ɨ̀ yà ɔ́rɔ̀hɔ̀ ɔ̀nyɨ arɨ́ Sìmonì bhà ɨdzá, ndɨ ɨdza ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ rɛ̀rʉ̀-bɨdɔ̌.»
6 Ele está hospedado com Simão, curtidor, cuja residência está situada à beira-mar.
7 Nɨ́, wɔ̀ Kòrnòliyò mà rǔbhi ɔ̀tɛ rɔ̌ nà màlàyikà níitdègu àwǐ kà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ rɔ̀, nɨ́ kǎdʉ̀ pbɨ̀ndà kasʉ tɔ́ ɔ́yɔ̌ alɛ mà, atdí pbɨ̀ndà mùnowì mànà núnzì. Ndɨ mùnowì nɨ’ɨ̀ Kàgàwà bhà Ʉyátá nɨ́fʉ̌ arɨ́ alɛ, ndàdʉ̀ Kòrnòliyò-tsʉ̌ dhu ɨ̀rɨ̀ atdídɔ̌.
7 Logo que o anjo que lhe falava se retirou, Cornélio chamou dois dos seus servos e um soldado piedoso dos que estavam a seu serviço
8 Nɨ́, Kòrnòliyò awɛ wɔ̀ ndɨ̀ nɔ̀nzɨ̀ dhu kɔ́rɔ́ abádhí tɔ̀, ndàdʉ̀ abádhí òvì ròwù Yɔpà.
8 e, depois de lhes explicar tudo, mandou que fossem a Jope.
9 Tsútsǎ nɨ́nganɨ́, kɔ̌kɔ̀ Kòrnòliyò óvìná alɛ nɨ́ɨ’ɨ̀ abhi nà tɨ́. Nɨ́, azà adyifɔ̀-sɨsɨ̀ adyíbhengá nga tɔ́ ɔ̌, abádhí ɨ’ɨ̀ ɨ́kyɛ̀rɔ̌ ndɨ́nɨ̌ ɨ̀ otsú tɨ́ Yɔpà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pɛ́tɛrʉ̀ upò ndàrà ndɨ̀tsɔ̀ ɨdza-dɔ̀tsirɔ̀ ɔ̀ ka kɔ́bhɔ̀lɔ̀ asota tɔ̀ ngari ɔ̀ rɔ̀.
9 No dia seguinte, enquanto eles viajavam e já estavam perto da cidade de Jope, Pedro subiu ao terraço, por volta do meio-dia, a fim de orar.
10 Nɨ́ àwù alʉ́ ka atdídɔ̌, ràdʉ̀ ndòzè ndɔ̀nyʉ̀ dhu. Nɨ́ ɔ̀nyʉ̀ òyè ka kɨ́ kà tɔ̀ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌ nɨ́ ndɨ, dhu adzɨ̀ kà-dɔ̀ ɔnyʉ bhěyi.
10 Estando com fome, quis comer; mas, enquanto lhe preparavam a comida, sobreveio-lhe um êxtase.
11 Nɨ́ kǎla ɔ̀rʉ̀-akpà-li’ɔ̀ ndɨ̀ nàngbɛ rɔ́, ádrʉ̀ngbǎ mbɛrʉ̀ bhěyi ndɨ̀ nɨ̀lɨ atdí dhu ràdʉ̀ àmbɛ ìfo dɔ̌ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀ rɔ̀ ɨ̀fɔ pbɨnàdɔ rɔ̌ ka kʉ̀lʉ̌ ndɨ̀ rɔ́rɔ̀, rɨ̀rà àhʉ yà adzɨ dɔ̌.
11 Viu o céu aberto e um objeto como se fosse um grande lençol, que descia do céu e era baixado à terra pelas quatro pontas,
12 Wɔ̀ ndɨ ádrʉ̀ngbǎ mbɛrʉ̀ ɔ̀ ɨ’ɨ̀ dhu nɨ́: ɨ̀fɔ pfɔ̌ya dɔ̌ arúbhi ɨ̀zǎ-tɨdɔ̀ mà kɔ́rɔ́, ɔ̀ya dɔ̌ arɨ́ ’àdha yà adzɨ dɔ̌ ɨ̀zǎ-tɨdɔ̀ mà, ɔrʉ́ arángɨlɨ àrɛ̀-tɨdɔ̀ mànà kɔ́rɔ́.Pɛ́tɛrʉ̀ tɔ̀ Kàgàwà ɨtɛ̀ ɔnyʉ-bvʉ̀ dhu|src="cn01945B.tif" size="col" copy="David C. Cook" ref="10.12"
12 contendo todo tipo de quadrúpedes, répteis da terra e aves do céu.
13 Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ ɨrɨ atdí alɛ-tù dhu ɔ̀vɔ rɨ́ fɨ̌ndà rɔ́, ndàtɨ: «Pɛ́tɛrʉ̌, ɨ́và nyɨ nyazè kɔ̀rɨ́ ɨ̀zǎ, nyadʉ̀ à’ànà.»
13 E ouviu-se uma voz que se dirigia a ele:
14 Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ dhu àdu, ndàtɨ: «Ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ wɔ̀ dhu bhěyi Ádrʉ̀ngbǎlɛ́! Ɨnzá ma mapɛ̀na yà Kàgàwà ɨsɔ́ ɨ̀nzɨ̌ ka kongó tɨ́ à’ànà ɨ̀zǎ-tɨdɔ̀ ná’a. Ndɨrɔ̀, ma màpɛ̀ nzá Kàgàwà-nyɨ̀kpɔ́ ɔ̌ ɔ̀tɨ̀ ɨ̀zǎ-tɨdɔ̀ ná’a.»
14 Mas Pedro respondeu: — De modo nenhum, Senhor! Porque nunca comi nada que fosse impuro ou imundo.
15 Ɔyɔ rɨ́ kìsě nɨ̌, Pɛ́tɛrʉ̀ ɨrɨ wɔ̀ alɛ-tù ràtɨ: «Pɛ́tɛrʉ̌, ɨwà Kàgàwà ú’o rɨ̀lǎ nyɨ̀kpɔ́na ɔ̌ dhu nákǎ nzá nyatɨ̀ ɔ̀tɔ̀tɨ̀ dhu tɨ́.»
15 Pela segunda vez, a voz lhe falou:
16 Wɔ̀ dhu adù ndɨ̀ ndɔ̀nzɨ̀ ndɨ̀ ɨ̀bhʉ-gʉ̀na. Ɨ̀bhʉ ka nìsě dhu-dzidɔ̌, ka kadʉ̀ wɔ̀rɨ́ ádrʉ̀ngbǎ mbɛrʉ̀ ɨ̀dha ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́ rɔ̀dzɨ̀ ɔ̀rʉ̀-akpà ɔ̀.
16 Isso aconteceu três vezes, e, em seguida, aquele objeto foi levado de volta para o céu.
17 Pɛ́tɛrʉ̀ adɨ̀ ndàmbɛ ɨnga ɨ̀rɛ̀ dɔ̌ wɔ̀ ndɨ̀ ndàla dhu dɔ̌. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ kɔ̌kɔ̀ Kòrnòliyò ívìná alɛ níiwú, ìtsì ìko Pɛ́tɛrʉ̀ rɨ̌’ɨ̀ ɔ̀ná ɨdza-ngbɔ̀ ka kákpɔ̀rɔ̀ nɨ̌ kàlɨ̀-lí, ɨwà ɨ̀ ɔ̀ngʉ̀ dhu kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ, ɔ́rɔ̀hɔ̀ ɔ̀nyɨ arɨ́ Sìmonì bhà ɨdza ràrɨ̌’ɨ̀ ngbɔrɔ́ rɔ́rɔ̀.
17 Enquanto Pedro estava perplexo sobre qual seria o significado da visão, eis que os homens enviados por Cornélio, tendo perguntado pela casa de Simão, pararam junto à porta.
18 Nɨ́, abádhí anzi dhu, ’àdʉ̀ dhu ìvu ányɨ̀-dzá-bhà-tsʉ̌, ’àtɨ: «Sìmonì Pɛ́tɛrʉ̀ tɨ́ kátɨna alɛ nátɨ́ àdɨ àzú-dzá?»
18 Chamando, perguntaram se ali estava hospedado Simão, que também é chamado de Pedro.
19 Wɔ̀ ndɨ kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Pɛ́tɛrʉ̀ nɨ́ɨ’ɨ̀ ìnè wɔ̀ ndɨ̀ ndàlanà dhu dɔ̌ tɨ́ ndɨ̀ ndɨ́ ɨnga ɨ̀rɛ̀ tdɨ́tdɔ̌ rɔ́. Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí adʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ kà tɔ̀, ndàtɨ: «Pɛ́tɛrʉ̌, kɔ̀nɨ̌ ɨ̀bhʉ alɛ rɨ̌ nyɔmɛ.
19 Enquanto Pedro meditava a respeito da visão, o Espírito lhe disse: — Estão aí três homens à sua procura.
20 Nɨ́ ɨ́và nyɨ nyawǔ tsàkàtsàkà, nyǎdʉ̀ òwu abádhí mànà atdíkpá ɨ̀nzɨ̌ afínʉ rǔguru rɔ́rɔ̀, ɨma nyʉ́ ma mìvì ndɨ abádhí nɨ́dhunɨ̌.»
20 Portanto, levante-se, desça e vá com eles, sem hesitar; porque eu os enviei.
21 Nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀ ìfò, ndɨ̀rà àhʉ kɔ̀rɨ́ alɛ-tɨ’ɔ̀ rɔ̀, kǎtɨ: «Ɨma nɨ́ ndɨ yà nyɨ̌ nyɔ́mɛna alɛ. Nɨ́, ádhu nyɨ̌ nyìwǔ ɨrɔ́ okúna dɔ̀ rɔ̀?»
21 Então Pedro desceu e disse àqueles homens: — Eu sou a pessoa que vocês estão procurando. O que os traz até aqui?
22 Nɨ́, abádhí adʉ̀ dhu àdu, ’àtɨ: «Mǎ nìvì nɨ́ Kòrnòliyò, pbànówí dɔ̌ ádrʉ̀ngbǎlɛ. Ndɨ alɛ nɨ́ obhónángatálɛ, ndɨrɔ̀ ka nɨ́ Kàgàwà-ɔdɔ̀ ɔ̀nzɨ arɨ́ alɛ. Ndɨrɔ̀, kɔ́rɔ́ Pbàyàhúdí arɨ́ ídzì dhu kɛ̀lɛ̌ àwɛ̌ kà-dɔ̌. Nɨ́ Kàgàwà bhà màlàyikà návi ndɨ̀ kà tɔ̀, ndàdʉ̀ kàvi rànzì ɨnyɨ pbɨ̀ndà, ndɨ́nɨ̌ ndɨrɨ tɨ́ nyɨ nyáwɛ̌na fɨ̌ndà dhu.»
22 Então disseram: — O centurião Cornélio, homem reto e temente a Deus e tendo bom testemunho de toda a nação judaica, foi instruído por um santo anjo a mandar chamar você para a casa dele e ouvir o que você tem a dizer.
23 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ kɔ̀rɨ́ alɛ nákɔ ròtsù ɨdza, ndàdʉ̀ abádhí àbhʉ ròyì mběyi nyʉ́.
23 Pedro, então, convidando-os a entrar, hospedou-os. No dia seguinte, Pedro se aprontou e foi com eles. Também alguns irmãos dos que moravam em Jope foram com ele.
24 Nɨ́ tsútsǎnɨ́nganɨ́ tdɨ́tdɔ̌, Pɛ́tɛrʉ̀ arà àhʉ Kàyìsàriyà tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̀. Nɨ́ ányɨ̀, Kòrnòliyò ɨ’ɨ̀ abádhí ɔ̀dɔ ndɨ̀ ndɨ́ rɔ́, atdíkpá yà ndɨ̀ ndùnzìnà kɔ́rɔ́ fɨ̌-dzá bhà mà, atdídɔ̌ ndɨ̀ ndózè ɔdhɨ́na mànà.
24 No dia seguinte, Pedro chegou a Cesareia. Cornélio estava esperando por eles, tendo reunido os seus parentes e os amigos mais íntimos.
25 Nɨ́, ɨdza Pɛ́tɛrʉ̀ rǒtsù ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Kòrnòliyò ahʉ̀ kàkɔ. Nɨ́ kǎkɔ̀ ndɨ̀ ɔtdyʉ̀na dɔ̌, ndìbvǔ ndɨ̀ kɔ̌nzɨ̀-tsʉ̀ ɔ̌, ndʉ̀lɛ̌ ka.
25 Quando Pedro estava por entrar, Cornélio foi ao seu encontro e, prostrando-se aos pés dele, o adorou.
26 Pbɛ́tʉ̀, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ kàlʉ ndɨ̀và ɔrʉ̀, ndàdʉ̀ àtɨ̀nà kà nɨ̌: «Ɨ́và nyɨ ɔrʉ̀. Ɨma mà átɔ̀ nɨ́ ɨnyɨ bhěyi alɛ kɛ̀lɛ̌.»
26 Mas Pedro o levantou, dizendo: — Levante-se, porque eu também sou apenas um homem.
27 Nɨ́, ɨdza ɨ̀ ótsù àzèmbè ɨ̀ ɔ́tɛ Kòrnòliyò nà rɔ́rɔ̀ rɔ̀, Pɛ́tɛrʉ̀ atù ábhɔ̌ alɛ nyʉ́ ɨdzá ɨ̀ nàndu rɔ́.
27 Falando com ele, Pedro entrou, encontrando muitos reunidos ali,
28 Nɨ́, kǎdʉ̀ dhu ɔ̀vɔ̀ kpangba abádhí tɔ̀, ndàtɨ: «Nyɨ̌, nyɨ̌ nyʉ̀nɨ wà dhu mběyi nyʉ́ Ʉyátá rɨ́sɔ̌ dhu atdídɔ̌, Mʉ̀yàhudì ràkǎ nzá ndɨ̀’ɨ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Mʉ̀yàhudì t’ɔ́dhɨ̀nà tɨ́, ndɨrɔ̀ kà ràkǎnà nzá ndòtsù ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Mʉ̀yàhudì bhà ɨdza. Pbɛ́tʉ̀, Kàgàwà nyʉ́ ndɨ̀tɨ́rɔ̀ nɔ́vɔ̀ dhu idù, ndàtɨ: Ɨnzá ma ràkǎ mɔzʉ̀ atdí alɛ mà ɨnzá ɨ́lǎ nyɨ̀kpɔ́na ɔ̌ alɛ tɨ́, ndɨrɔ̀ ɨnzá àkǎ kokò mànà atdíkpá alɛ tɨ́.
28 a quem se dirigiu, dizendo: — Vocês bem sabem que um judeu está proibido de se juntar a um gentio ou de entrar na casa dele. Mas Deus me mostrou que não devo considerar ninguém impuro ou imundo.
29 Nɨ́rɔ̀, kɔ̀nɨ̌ ndɨ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀ nga nɨ́ ndɨ, yà nyɨ̌ nyòvì ìndrǔ ròwù manzì rɔ̀, ma mɨ̀và ma mɨrà àzú ɨ̀nzɨ̌ pfɔ̌du rǔguru rɔ́rɔ̀. Nɨ́ kòmbí, ma mòzè mʉnɨ àdhu-okú dɔ̀ rɔ̀ màtɨ́ nyɨ̌ nyànzì ma mɨrà àzú dhu.»
29 Por isso, uma vez chamado, vim sem vacilar. E agora pergunto: Por que motivo vocês mandaram me chamar?
30 Nɨ́ Kòrnòliyò adʉ̀ dhu àdu Pɛ́tɛrʉ̀ tɔ̀, ndàtɨ: «Indo ɨdhɔ àhʉ wà ɨ̀fɔ, yà mbɛ̀mbɛ̀ yàrɨ́ kàsʉmɨ̀ ɔ̌ tɨ́ ma mádɨ mambɛ mɨtsɔ̀ dɔ̌ ɔ̀ná pbà ɨdzá rɔ̀ àrʉ̀gyètdí adyifɔ̀-sɨsɨ̀ adyídɔ̌ nga tɔ́ ɔ̌. Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, ma mála atdí alɛ ɨwà ìdè ɔnzɨ̀dú, ʉ̀mbɨlɨ rʉ́mbɨlɨ mʉ̀dzarʉ̀ ndɨ̀ ndʉ̀fɔ̌ rɔ̀ná rɔ́rɔ̀.
30 Cornélio respondeu: — Faz hoje quatro dias que, mais ou menos por esta hora, às três da tarde, eu estava orando em minha casa. De repente, se apresentou diante de mim um homem vestido com roupas resplandecentes
31 Nɨ́ ndɨ alɛ átɨ ɨma nɨ̌: ‹Kòrnòliyǒ, Kàgàwà ɨ̀rɨ̀ wà pbʉ̀kʉ̀ ɨtsɔ̀ta. Ndɨrɔ̀, kàla wà nǎkʉ̀tálɛ tɔ̀ nyɨ nyarúbhǒna pɛrɛ̀.
31 que disse: “Cornélio, a sua oração foi ouvida e as suas esmolas foram lembradas na presença de Deus.
32 Nɨ́rɔ̀, óvì ìndrǔ ròwù Yɔpà, ròwù Sìmonì tɨ́ kátɨna alɛ ànzì. Ngǎtsi ndɨ Sìmonì-ɔvɔ̀ nɨ́ Pɛ́tɛrʉ̀. Ndɨ alɛ rɨ̌’ɨ̀ yà ɔ́rɔ̀hɔ̀ ɔ̀nyɨ arɨ́ Sìmonì bhà ɨdzá, ndɨ ɨdza ràdʉ̀ ɨ̀’ɨ̀ ádrʉ̀ngbǎ rɛ̀rʉ̀-bɨdɔ̌.›
32 Envie, pois, alguém a Jope e mande chamar Simão, que também é chamado de Pedro; ele está hospedado na casa de Simão, curtidor, à beira-mar.”
33 Nɨ́ ányɨ̀rɔ̌ rɔ̀ tɨ́, ma mòvì ìndrǔ pbʉ̀kʉ̀ ròwù nyanzì. Nɨ́, nyɨ nyàdʉ̀ dhu ɔ̀nzɨ̀ mběyi màtɨ́ nyɨrà. Nɨ́rɔ̀, kànɨ̌ àlɛ̌ kɨ́’ɨ̀ kɔ́rɔ́ kòmbí Kàgàwà-ɔ̀nzɨ̌, ndɨ́nɨ̌ mǎ mɨrɨ tɨ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ Kàgàwà ɔ́vɔ̀ ɨndʉ̀ ndɨ́nɨ̌ nyɨ nyawɛ tɨ́ fǎkà dhu kɔ́rɔ́.»
33 Portanto, sem demora, mandei chamá-lo, e você fez muito bem em vir. Agora estamos todos aqui, na presença de Deus, prontos para ouvir tudo o que o Senhor ordenou a você.
34 Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ apɛ̀ ɔtɛ, ndàtɨ: «Kòmbí ma mʉ̀nɨ wà dhu obhó tɨ́, ɨ̀nzɨ̌ Kàgàwà rarɨ́ ìndrǔ-ɔ̌nga òvò.
34 Então Pedro começou a falar. Ele disse: — Reconheço por verdade que Deus não trata as pessoas com parcialidade;
35 Ndɨrɔ̀ kɔ́rɔ́ pbìrì ɔ̌, Kàgàwà ará’una alɛ nɨ́ yà ɔdɔ̀na ɔ̀nzɨ arɨ́ ndàdʉ̀ obhónánga ɔ̀nzɨ̀ alɛ.
35 pelo contrário, em qualquer nação, aquele que o teme e faz o que é justo lhe é aceitável.
36 Kàgàwà íbhò pbɨ̀ndà ɔtɛ Pbàìsràyélí tɔ̀. Ndɨ ɔtɛ nɨ́, màrʉ̀ngà tɔ́ Ídzì Màkʉ̌rʉ̀ Yěsù Krɨ́stɔ̀-otù ɔ̌. Ndɨrɔ̀, ndɨ Yěsù Krɨ́stɔ̀ nɨ́ ndɨ kɔ́rɔ́ alɛ tɔ́ Ádrʉ̀ngbǎlɛ.
36 Esta é a palavra que Deus enviou aos filhos de Israel, anunciando-lhes o evangelho da paz, por meio de Jesus Cristo. Este é o Senhor de todos.
37 Nyɨ̌, nyɨ̌ nyʉ̀nɨ wà kɔ́rɔ́ Yùdɛyà tɔ́ pbìrì ɔ̌ ndɨ̀ nɔ́nzɨ̀ dhu, rɔ̀pɛ̀ ndɨ̀ Gàlìlayà tɔ́ mʉ̀lɛngʉ̀ ɔ̀ rɔ̀, yà Yùwanɨ̀ ɔ́vɔ̀ ìndrǔ tɔ̀ bàtizò dzidɔ̌.
37 Vocês sabem o que aconteceu em toda a Judeia, tendo começado na Galileia depois do batismo que João pregou,
38 Ndɨrɔ̀, nyɨ̌ nyʉ̀nɨ wà ɨ̀ngbà dhu bhěyi màtɨ́ Kàgàwà ɨ́rǎ Yěsù, Nàzàretì tɔ́ kɨgɔ̀ ɔ̌ alɛ pbɨ̀ndà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí bhà ádrʉ̀ngbǎnga tɔ́ ɔbɨ nɨ̌ dhu. Ndɨ Yěsù úbhi kɔ́rɔ́ ngari ɔ̀nǎ, ndàrà ídzì dhu ɔ̀nzɨ̀ rɔ̌ ìndrǔ tɔ̀, ndàdʉ̀ àrà Pfɔ̀mvɔ arávu rɔ̀yá kɔ́rɔ́ alɛ nɨ́gʉ rɔ̌, Kàgàwà ɨ’ɨ̀ ndɨ̀ mànà nɨ́dhunɨ̌.
38 como Deus ungiu a Jesus de Nazaré com o Espírito Santo e com poder. Jesus andou por toda parte, fazendo o bem e curando todos os oprimidos do diabo, porque Deus estava com ele.
39 Mǎ’ɨ nɨ́ yà Yěsù ɔ́nzɨ̀ Pbàyàhúdí tɔ́ pbìrì mà, Yèrùsàlɛmà tɔ́ kɨgɔ̀ mànà ɔ̌ kɔ́rɔ́ dhu tɔ́ ngàmbì. Ka kóhò ndɨ Yěsù, kʉtɔ̌ mʉ̀sàlabhà dɔ̌, kadʉ̀ ɔ̀tdʉ̀nà.
39 E nós somos testemunhas de tudo o que ele fez na terra dos judeus e em Jerusalém. Depois eles o mataram, pendurando-o num madeiro.
40 Pbɛ́tʉ̀ ɨbhʉ rɨ́ kìsě ɨdhɔ ɔ̌, Kàgàwà ádʉ̀ kàbhʉ rɨ̀ngbɛ̀ ndɨ̀ ibhu ɔ̀ rɔ̀, ndàdʉ̀ kàbhʉ rɨ̀tɛ̀ ndɨ̀ kpangba.
40 Mas Deus o ressuscitou no terceiro dia e concedeu que fosse manifesto,
41 Kɨ̌tɛ̀ nzá ndɨ̀ kɔ́rɔ́ alɛ tɔ̀. Pbɛ́tʉ̀, kɨ̌tɛ̀ ndɨ̀ fǎkà yà Kàgàwà avò mǎ mɨ̌’ɨ̀ pbɨ̀ndà ngàmbì tɨ́ alɛ tɨ́rɔ̀. Kàbhà ɨngbɛ̀ta dzidɔ̌, mǎ mɔ́nyʉ̀ dhu, mǎdʉ̀ dhu ɔ̀mvʉ̀ atdíkpá kà mànà.
41 não a todo o povo, mas às testemunhas que foram anteriormente escolhidas por Deus, isto é, a nós que comemos e bebemos com ele, depois que ressurgiu dentre os mortos.
42 Ndɨrɔ̀, kǎdʉ̀ dhu ʉ̀ya fǎkà, ndɨ́nɨ̌ mǎ mɔvɔ tɨ́ dhu ìndrǔ tɔ̀, mǎdʉ̀ dhu ɨ̀tɛ̀ kpangba, ndɨ̀ ràrɨ̌ ndɨ Kàgàwà avò ndɨ̀ ndɨ́nɨ̌ ndɨ̀ ndɨtdɨ̀ya tɨ́ ʉ̀vʉ̌vɛ̀ alɛ mà, ípìrɔ̌rɔ̀ rɨ́’ɨ̀ alɛ mànà-ànyǎ.
42 Jesus nos mandou pregar ao povo e testemunhar que ele foi constituído por Deus como Juiz de vivos e de mortos.
43 Ndɨrɔ̀, Kàgàwà bhà pbànábí náavɔ̀ dhu kǒkú dɔ̀ rɔ̀, ’àtɨ: ‹Yěsù-ɔvɔ̀ rɔ̌, Kàgàwà arɨ́ Yěsù nà’ù ɨ̀ngbàtɨ́ ɨ́lɨ ndɨ̀ alɛ mà nɨ́ bhà nzɛ́rɛnga nʉ́bà kɔ́rɔ́ ndɨ alɛ tɔ̀.›»
43 Dele todos os profetas dão testemunho de que, por meio do seu nome, todo o que nele crê recebe remissão dos pecados.
44 Wɔ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ rɔ̌tɛ ɔ̀ná kàsʉmɨ̀ ɔ̌, Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí níifo kɔ̌kɔ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ rʉ̌nɔna fɨ̌yɔ̀ dhu ɨ̀rɨ̀ rɔ̌ rúbhi kɔ́rɔ́ alɛ dɔ̌.
44 Enquanto Pedro falava estas palavras, o Espírito Santo caiu sobre todos os que ouviam a mensagem.
45 Nɨ́, kɔ̌kɔ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ mà níwǔ mànà atdíkpá Yěsù ná’ù Pbàyàhúdí ɨdhɔ nʉ́ʉkɔ atdídɔ̌, ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ̀ Kàgàwà àbhʉ pbɨ̀ndà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí tɔ́ pɛrɛ̀ átɔ̀ dhu-okú dɔ̀ rɔ̀.
45 E os fiéis que eram da circuncisão, que tinham vindo com Pedro, admiraram-se, porque também sobre os gentios foi derramado o dom do Espírito Santo.
46 Obhó tɨ́, ɨ Pbàyàhúdí nɨ́ɨrɨ kɔ̌kɔ̀ ɨ alɛ ɨnzá ɨ̀ apɛ̀na ɨ̀rɨna angyɨ alávà-tɨdɔ̀ ɔ̀tɛ rɨ́, ’àdʉ̀ àmbɛ Kàgàwà bhà ádrʉ̀ngbǎnga ìlè dɔ̌ rɔ́. Nɨ́, Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ dhu ìvu Pbàyàhúdí-tsʉ̌, ndàtɨ:
46 Pois eles os ouviam falando em línguas e engrandecendo a Deus. Então Pedro disse:
47 «Kòmbí, kǎkà alɛ nábà wà Kàgàwà bhà Ɨ̀lɨ̌lǎ-Alafí átɔ̀ àlɛ̌ bhěyi. Nɨ́ ádhu ndɨ ndùvo rádʉ̀ abádhí rɔ̌ ɨ̀nzɨ̌ bàtizò nalʉ́ tɨ́?»
47 — Será que alguém poderia recusar a água e impedir que sejam batizados estes que, assim como nós, receberam o Espírito Santo?
48 Nɨ́rɔ̀ nɨ́ ndɨ Pɛ́tɛrʉ̀ adʉ̀ bàtizò àvi kubho kɔ̌kɔ̀ ɨ̀nzɨ̌ nɨ́ Pbàyàhúdí tɔ̀ Yěsù Krɨ́stɔ̀-ɔvɔ̀ rɔ̌. Wɔ̀ dhu-dzidɔ̌, kɔ̌kɔ̀ bàtizò nàlʉ̌ alɛ náadʉ̀ Pɛ́tɛrʉ̀ àgo, ’òkò mànà atdíkpá ngúfe ɨdhɔ tɨ́.
48 E ordenou que fossem batizados em nome de Jesus Cristo. Então lhe pediram que permanecesse com eles por alguns dias.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.