Atos 10
Kawawaŋgalen Tâtâ Alakŋaŋ (NAF) vs NVT
1 Sisalia msalen Loma an ŋen mamtan kwitnaŋ Konelias. Ek kasa kuku an 100 ekŋengalen an damuŋin. Ekŋen keyet amnaŋ “Itali ekŋengalen kasa kuku an” manzemtemien.
1 Morava em Cesareia um oficial do exército romano chamado Cornélio, capitão do Regimento Italiano.
2 Koneliasiyaŋ Kawawaŋgat nâme mobotnaŋ beme ek mâti mamtan. Keyepmti egalen mkaen animbi mamtemien ekŋenaŋ ilinsakwep Kawawaŋgat masesewatsamtemien. Âpme Konelias egaŋ ikŋaŋ Kawawaŋgat mene mene penaŋ mandundum samtan. Mti Zuda animbi bekopsat notnaŋ indapmukulem omba penaŋ mamimtan.
2 Era um homem devoto e temente a Deus, como era também toda a sua família. Dava aos pobres esmolas generosas e sempre orava ao Senhor.
3 Koneliasiyaŋ kegok mamimkwatnepeme kan ŋeniyet Kawawaŋgalen ensel ŋenaŋ gasiyet 3 kilok keyet kie kienok sokbemsamti egat kwitnanen kumti zeye, “Konelias!”
3 Certa tarde, por volta das três horas, teve uma visão na qual viu um anjo de Deus vir em sua direção e dizer: “Cornélio!”.
4 Zeme Koneliasiyaŋ ensel ekti weŋaŋ mepme eksememuŋ mtage tageyaŋ yek beme yaŋkwesiye, “Amobotnaŋ, zigok ze zemane nâmbi?”
4 Temeroso, Cornélio olhou fixamente para o anjo e perguntou: “Que é, senhor?”. E o anjo respondeu: “Suas orações e esmolas subiram até Deus, e ele as guarda na memória.
5 Keyet geŋ an ŋen zempemane Zopa mkaen meti an ŋen kwitnaŋ Saimon ma ikŋaŋ keyegak kwitnaŋ ŋen Pita manzeip ke wati koti kapi koseip.
5 Agora, envie alguns homens a Jope e mande buscar Simão, também chamado Pedro.
6 An ke opmaŋ Saimon soŋgom sekŋaŋaŋ milawat weyeyaŋ egalen mkaen tazin. An keyelen mka nembu ganzenan penaŋ baen matazin.”
6 Ele está hospedado com Simão, um homem que trabalha com couro e mora à beira do mar”.
7 Kawawaŋgalen ensel egaŋ kegok zemti galaŋ zemepme Koneliasiyaŋ mulup anenet zut ma kasa kuku an ŋen mkaŋaŋ ekdamuŋ mmamti egaŋ Koneliasmak ilizuzut Kawawaŋgat nâme mobotnaŋ beme mamamtemun.
7 Assim que o anjo foi embora, Cornélio chamou dois servos de sua casa e um soldado devoto de seu grupo de auxiliares.
8 An ekŋen ke zeme kopme zet weyaŋ zemâtâtindame nâmti Pita wasâgât Zopa mkaen mebien.
8 Ele lhes contou o que havia acontecido e os enviou a Jope.
9 Ekŋenaŋ selen ke tapmetne peme tambume tambuyet eyo tusumti tapmetne metnepeme msat msame met Zopa mkaen pataŋ zewien. Âpme Pitayaŋ kan keyegak tambuŋan dundundu mulup msâgât mka dukŋan gwaen mowege.
9 No dia seguinte, quando os mensageiros de Cornélio se aproximavam da cidade, Pedro subiu ao terraço para orar. Era cerca de meio-dia,
10 Opmaŋgat imbiŋaŋaŋ meu ewe tabume Pitayaŋ mowege keyepmti egaŋ meuŋaŋgat wiselepmaŋ alaŋaŋ beme kan keyet kie kienok kwileki ŋen pigok sokbemsame ege.
10 e ele estava com fome. Enquanto a refeição era preparada, entrou num êxtase.
11 Kululuŋ gwaen ŋandeme saŋgum temaŋ wakŋaŋ zulak zulak piyaŋ kululuŋ keŋangatnan peme Pitamagen âlâlâlâŋ piyaŋ toge.
11 Viu o céu aberto e algo semelhante a um grande lençol ser baixado por suas quatro pontas.
12 Saŋgum keyet keŋan zit sepem igak igak ma nombe sepem igak igak ma age sepem igak igak piyaŋ misik tapme toge.
12 No lençol havia toda espécie de animais, répteis e aves.
13 Âpme zet ŋen kapigok sokbeye, “Ele Pita, geŋ wati ekŋen kapi kumaŋti ni.”
13 Então uma voz lhe disse: “Levante-se, Pedro; mate e coma”.
14 Zeme Pitayaŋ zeye, “Amobotnaŋ, neŋ kwitnaŋ kwitnaŋ kaboŋ kapi niniyet zemkulumneneŋaŋ keyepmti ŋep ku kumaŋti nsap.”
14 “De modo nenhum, Senhor!”, respondeu Pedro. “Jamais comi coisa alguma que fosse considerada impura e imprópria.”
15 Zeme zet ewe pigok sokbeye, “Kawawaŋaŋ mme dolakŋaŋ bein ke geŋ keyet mgasik zenzepiŋ.”
15 Mas a voz falou novamente: “Não chame de impuro o que Deus purificou”.
16 Muluwaŋ kegok sokbemsame sek tuk beme ekme beewan naman gilik zemti melesiŋ kululuŋenagak mowege.
16 A mesma visão se repetiu três vezes. Então, subitamente, o lençol foi recolhido ao céu.
17 Âpme Pitayaŋ muluwaŋ kie kienok ege keyet yaŋaŋ nânâyet nânâ mulup temaŋ tapmme kan keyegak Koneliasiyaŋ am zemindeme kobien. Ekŋenaŋ Saimon Pitayet timati amgat mezeme mka zemâtâtindame nâmti met egalen mkaen setokwakwalen tati
17 Pedro ficou perplexo, pensando em qual seria o significado da visão. Nesse momento, os homens que Cornélio tinha enviado encontraram a casa de Simão. Eles se aproximaram do portão
18 zewien, “Saimon Pita mka kapi tazin ma yek?”
18 e perguntaram se estava hospedado ali Simão, também chamado Pedro.
19 Âpme Pitayaŋ ewe muluwaŋ keyet yaŋaŋ nâsâgât nânâ mulup temaŋ tapmmepme Emetak Teŋaŋ pigok dunduye, “Pita nânik, an tugaŋ baen gâgât kot tatimalip.
19 Enquanto Pedro ainda refletia sobre a visão, o Espírito lhe disse: “Três homens vieram procurá-lo.
20 Keyet geŋ totindaikti taŋga taŋgandi kutum weti ekŋenmak mebegat nâmane nukŋaŋ beme nâmtemtem ku msenik. An ekŋen ke nenn zemindema gaiksâgât kolo.”
20 Levante-se, desça e vá encontrar-se com eles. Não hesite em acompanhá-los, pois eu os enviei”.
21 Âpme Pitayaŋ gwaengatnan toti sekekek mâtâti ekŋenmagen zupman toweti zeye, “An in kapiyaŋ nâgât tatnatimapmo? In kwilekiyet kolo ze zeme nâmbi?”
21 Pedro desceu e disse aos homens: “Eu sou quem vocês procuram. Por que vieram?”.
22 Zeme pigok dunduwien, “Kasa kuku an ŋeŋaŋ Konelias ek Kawawaŋ sesewatsamti mama teŋ mame Zuda am ekŋenaŋ egat nâme dolakŋaŋ mambein. Ek Kawawaŋgalen ensel teŋ egaŋ geŋ gati egalen mkaen mepmann geŋ zapat dundumane nânâyelen dundume nâmti zemndeme geŋ gaiksâgât kotnup.”
22 Eles responderam: “Cornélio, um oficial romano, nos enviou. Ele é um homem devoto e temente a Deus, respeitado por todos os judeus. Um santo anjo o instruiu a chamar o senhor à casa dele para que ele ouça sua mensagem”.
23 Kegok zeme nâmti Pitayaŋ an ekŋen ke mkaen indatim moti timbum muluŋti indatime wembienaŋ msame wati mesât mme Zopa am nâmkiŋpepeŋaŋ notnaŋ ekŋenaŋ Pitamak an tuk kobien ekŋenmak ilinsakwep mebien.
23 Então Pedro convidou os homens para se hospedarem ali aquela noite. No dia seguinte, foi com eles, acompanhado de alguns irmãos de Jope.
24 Ekŋenaŋ Sisalia msalen mesât tapmetnepeme msat tambume tambuyet eyo metnepeme msame msayet meti Sisalia mkaen pataŋ zewien. Âpme Koneliasiyaŋ am sipbutnane kwep ma am notnane notnaŋ zeme kopme eweŋanak ondekti ekŋengat posi tapmambien.
24 Chegaram a Cesareia no dia seguinte. Cornélio os esperava e havia reunido seus parentes e amigos íntimos.
25 Keyepmti Pitayaŋ set kwaleti mka keŋan mopme Koneliasiyaŋ kandaŋan sokŋanik met pedondom samti zemsesewatpeye.
25 Quando Pedro chegou à casa, Cornélio veio ao seu encontro e prostrou-se diante dele, adorando-o.
26 Âpme Pitayaŋ pigok dunduye, “Konelias wat! Neŋ kegogak geŋ nemboŋ mkaengatnaŋ amnegak.”
26 Mas Pedro o levantou e disse: “Fique de pé! Eu sou apenas um homem como você”.
27 Pitayaŋ ekmak zet zenâmambe ilisakwep mka keŋan motneti am sambe tapme indikti
27 Os dois conversaram e depois entraram na casa, onde muitos outros estavam reunidos.
28 Pitayaŋ ekŋengat pigok diindoye, “In Zuda am nin am notnaŋ belakŋaŋ ekŋenmak metati zapat zenâ zenâ mimi ma ekŋenmagen metatat keyet zemkatik bembeŋaŋ tazin ke ilin nâip. Yaŋgut neŋ Kawawaŋaŋ kie kienok sokbemnamti an ŋeniyet bekanaŋ ŋep ku zenzeyelen dinomti zemneme inmagen kapi kola.
28 Pedro lhes disse: “Vocês sabem que nossas leis proíbem que um judeu entre num lar gentio como este ou se associe com os gentios. No entanto, Deus me mostrou que não devo mais considerar ninguém impuro ou impróprio.
29 Keyepmti in nâgât zet beme mege ke nâmti inmagen kokogalen nâmtemtem ku mban. Keyepmti in yaŋaŋ eneyet nazemtetiyo ze zeme nâmbi?”
29 Por isso, vim assim que fui chamado, sem levantar objeções. Agora digam por que vocês mandaram me buscar”.
30 Zeme Koneliasiyaŋ dunduye, “Neŋ muluwaŋ ŋen pigok sokbemname ekti manepema kasup ilak tuk mezin keyet zema nâmbak. Ne gasiŋeniyet 3 kilok mee kok beme dundundu mulup tapmma an ŋen melakanduŋaŋ satnaŋ penaŋ puyuk peyak piyaŋ sokbemnamti
30 Cornélio respondeu: “Quatro dias atrás, eu estava orando em casa por volta deste mesmo horário, às três da tarde. De repente, um homem vestido com roupas resplandecentes apareceu diante de mim.
31 pigok dinoyan, ‘Konelias, Kawawaŋaŋ dundundundi ma taolet mimindi ke ekti gâgât nâmgeme dolakŋaŋ penaŋ bein.
31 Ele me disse: ‘Cornélio, Deus ouviu sua oração e se lembrou de suas esmolas.
32 Keyepm geŋ Zopa mkaen am zemindemane an ŋen kwitnaŋ Saimon Pita ke tetim koseip. An ke opmaŋ Saimon soŋgom sekŋaŋaŋ milawat weyeyaŋ egalen mka nembu ganzenan ke mawein kegok zemâtâtnap.’
32 Agora, envie mensageiros a Jope e mande buscar Simão, também chamado Pedro. Ele está hospedado na casa de Simão, um homem que trabalha com couro e mora à beira do mar’.
33 Keyepm neŋ an tuk kapi zemindema geŋmagen kopmien. Âpme geŋ zetn gawepumti kodak keyepm neŋ gâgât nâma dolakŋaŋ bein. Kawawaŋgat zimosetnaŋ ondekti tatnupgat geŋ Amobotnaŋaŋ zet zigok zemkawaŋ bem game timti kodak ze zemâtâtndamane nâsenup.”
33 Assim, mandei buscá-lo de imediato, e foi bom que tenha vindo. Agora estamos todos aqui, esperando diante de Deus para ouvir a mensagem que o Senhor mandou que você nos trouxesse”.
34 Zeme Pitayaŋ yaŋbemti pigok zeye, “Kawawaŋ egaŋ am segeset nâmndeme mobototot ku mambein ke nâmkiŋpeyap.
34 Então Pedro respondeu: “Vejo claramente que Deus não mostra nenhum favoritismo.
35 Yaŋgut msat sambe am kwi ekŋenaŋ Kawawaŋgat kandaŋan meti mama mimi teŋ penaŋ mti mamaip. Am ekŋen keyet Kawawaŋaŋ tikŋaŋ manâmindein.
35 Em todas as nações ele aceita aqueles que o temem e fazem o que é certo.
36 Am sambe nin kapiyelen Amobotnaŋ Temaŋ Zisas Kilais ek nâmkiŋpemti Kawawaŋmak mama sewakŋaŋ mmamayet Kawawaŋaŋ ikŋaŋ keyet zetnaŋ Islael am ninmagen zemkawaŋ bemndaye e in nâmtalip.
36 Esta é a mensagem de boas-novas para o povo de Israel: Há paz com Deus por meio de Jesus Cristo, que é Senhor de todos.
37 Zânaŋ am tu zuluti Kawawaŋmak tusumti mama keyet yaŋaŋ diindom kwage. Keyet sekŋan gwaen Zisasiyaŋ Galili msalen yaŋbemti kwitnaŋ kwitnaŋ nukŋaŋbeŋ mpeme keyetnan Zudia msat sambe bee eyo palakŋaŋ bemekoge.
37 Vocês sabem o que aconteceu em toda a Judeia, começando na Galileia, depois do batismo que João proclamou.
38 Âpme Zisas Nasalet mkaengatnaŋ ek Kawawaŋaŋ winde ma Emetak Teŋ same egaŋ Zuda mka kataŋ mekoti am keŋ taolet mimindaye ma Sadaŋaŋ am mme wesiŋ bembeŋaŋ ma am notnaŋ keŋin mme yuŋgume mamtemien eboŋ eboŋ e Sadaŋ mâpme mepme mme dolakŋaŋ bewien. Kawawaŋaŋ ekmak tati mukulem kegok mme mulup temaŋ temaŋ sepem kegok mkwage.
38 Sabem também que Deus ungiu Jesus de Nazaré com o Espírito Santo e com poder. Então Jesus foi por toda parte fazendo o bem e curando todos os oprimidos pelo diabo, porque Deus estava com ele.
39 Âpme Zuda am ningalen msalen ma Zelusalem mka temanen kwitnaŋ kwitnaŋ mge ma zet zemkwatnapeme Zuda am ekŋenaŋ ŋenzinziŋ mti tep palen kumasasok peme gakiye ke nin ekmâtâbenn.
39 “E nós somos testemunhas de tudo que ele fez em toda a Judeia e em Jerusalém, onde o mataram. Penduraram-no numa cruz,
40 Âpme sekŋaŋ sumen met beme sumen ke kasup tuk wenepeme bamgat Kawawaŋaŋ mme gilik zemti wati sokbemndam galaŋ mkwage.
40 mas Deus o ressuscitou no terceiro dia e permitiu que ele fosse visto,
41 Wa ke am belakŋaŋ ekŋenmagen penaŋ ŋen ku sokbeye. Egaŋ gakikiengatnan gilik zem wati am zapatnaŋ dolakŋaŋ zenze am Kawawaŋaŋ eweŋan ndaige nin etaŋ sokbemndame nin ekmak meu nimti zenâ zenâ kwep mbenn.
41 não por todo o povo, mas por nós que fomos escolhidos por Deus de antemão para sermos suas testemunhas. Nós fomos os que comemos e bebemos com ele depois que ele ressuscitou dos mortos.
42 Âpme Kawawaŋaŋ ek mmoti am gakikiŋaŋ ma alik mamanup ningalen zemdelaŋ zenze an onzempeye. Egaŋ mosâti nin ikŋaŋgat zet zapatnaŋ ke nin am msat kataŋ zemkawaŋ bemindandayet mulup zet ndamti moge.
42 E ele nos mandou anunciar sua mensagem em toda parte e testemunhar que Deus o designou juiz dos vivos e dos mortos.
43 Âpme am ŋenaŋ egat nâmkiŋpewe beme Kawawaŋaŋ egat pembenaŋgat mti yomin zulutindewe. Ewaŋan golaŋ zenze an ekŋenaŋ zet kegok zemkwabien.”
43 É a respeito dele que todos os profetas dão testemunho, dizendo que todo o que nele crer receberá o perdão de seus pecados por meio de seu nome”.
44 Pitayaŋ zet kegok diindomambe tapme Emetak Teŋaŋ toti am nâmti tapmambien ekŋengat keŋinan gak zemti tage.
44 Enquanto Pedro ainda falava, o Espírito Santo desceu sobre todos que ouviam a mensagem.
45 Âpme Zuda am nâmkiŋpepemak notnaŋ Zopa mkaengatnan Pitamak mebien ekŋenaŋ ekme Kawawaŋaŋ am Zuda maŋgeen ku sokbembeŋaŋ ekŋenmagen eyo Emetak Teŋ indame
45 Os discípulos judeus que acompanhavam Pedro ficaram admirados de que o dom do Espírito Santo também fosse derramado sobre os gentios,
46 ekŋenaŋ zet ŋande igak igak zemti Kawawaŋgat kwitnaŋ mwat zemsesewatpeme ekŋenaŋ indikti nâmtemtem temaŋ mbien.
46 pois os ouviram falar em outras línguas e louvar a Deus. Pedro perguntou:
47 Âpme Pitayaŋ zeye, “Nin ilak Emetak Teŋ timti Zisas Kilaisiyet kwitnanen tu zulubenn keyepmti am ekŋen kapi kegogak Emetak Teŋ ilak tiyo. Âpme nin naman kwilekiyet Zisas Kilaisiyet kwitnanen tu zululugat aŋgalaŋ indesenup?”
47 “Pode alguém se opor a que eles sejam batizados agora que, como nós, também receberam o Espírito Santo?”.
48 Kegok zemti Konelias ikŋaŋ ma amŋane ekŋen bee Zisas Kilaisiyet kwitnanen tu zulutindeme Pita aŋgalaŋme kasup mulup mimi notnaŋ pi ekŋenmak ke ewe tati Zet Zapat Dolakŋaŋ Penaŋ diindomkwage.
48 Então ordenou que fossem batizados em nome de Jesus Cristo. Depois, pediram que Pedro ficasse com eles alguns dias.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.