Mateus 25
Ja øgyajpxy ja ømyadya̱ʼa̱ky midi xukpa̱a̱jtɨmp ja nɨtsoʼokʼajtɨn (MXPNT) vs NAA
1 ’Jøts ja Dios kyutujk jadeꞌen yja̱tt midi yja̱a̱ꞌy ja tyanɨtanaapy sa̱m nɨma̱jk ja kiixyeꞌ una̱ꞌjkɨndɨ, midi ja yja̱j ojts tꞌukondɨ jøts ja tmɨnøjkxtɨ ma̱ ja ja̱a̱ꞌy jam yꞌamajtskɨwya̱ꞌa̱ndɨ, jøts ja jemya̱a̱ꞌy twɨndsøꞌøgɨwya̱ꞌa̱ndɨ.
1 — Então o Reino dos Céus será semelhante a dez virgens que, pegando as suas lamparinas, saíram a encontrar-se com o noivo.
2 Nɨmagoxk kaꞌ ti møj tja̱wɨdɨ, jøts ja nɨmagoxk janchwijy ja yja̱a̱ꞌyꞌa̱ttɨ.
2 Cinco delas eram imprudentes, e cinco, prudentes.
3 Pønts kaꞌ ti møj tja̱wɨdɨ ku ja tkondɨ yja̱j, nɨkaꞌap ñøø ja ojts tkojnɨdɨ, kaꞌap ja te midi ja tyuktaꞌutstɨp jadɨgojk ku ja kyøxt ja yja̱j;
3 As imprudentes, ao pegar as suas lamparinas, não levaram óleo consigo,
4 pønts wijtyɨ ojts ja abiky tkondɨ ja nøø midi ja yja̱j tyuktatøødyɨp, jøts abiky jaꞌ midi ja ja̱j jap yja̱a̱kmøøtꞌajtpy.
4 mas as prudentes, além das lamparinas, levaram óleo nas vasilhas.
5 Jøts kumɨ kaꞌap ja jemya̱a̱ꞌy chojkja̱ꞌtnɨ, xjats ja nɨdukɨꞌɨyɨ ma̱a̱ꞌyꞌøøgyɨ pya̱a̱jtnɨyɨdøø, jøts ja ojts yjadyimyꞌukmaꞌooꞌkøjxnɨdɨ.
5 E, como o noivo estava demorando, todas ficaram sonolentas e adormeceram.
6 Xjats tsuuꞌm et tmadoodøø ja ayuujk kuk yja̱wɨ wya̱ꞌa̱ñ møk: “¡Ɨxa myiñ ja jemya̱a̱ꞌy; pɨdsømdɨ jøts xjøpkuba̱a̱dɨdɨt!”
6 Mas, à meia-noite, ouviu-se um grito: “Eis o noivo! Saiam ao encontro dele!”
7 Jøts ja kiixyeꞌ una̱ꞌjk pyɨdøꞌkøjxtøø, jøts ja yja̱j ja tꞌaꞌejxɨdøø.
7 — Então todas aquelas virgens se levantaram e prepararam as suas lamparinas.
8 Jøts ja ñɨmagoxkpɨ midi kaꞌap øy ti tmøja̱wɨdɨ, jaꞌats ja yjanɨmagoxkpɨ tnɨmaadyøø midi wijtyɨ midi wɨnmaadyɨp: “Møøky øøts yø mja̱jnøø waanɨ, ooꞌknɨp øøts yø nja̱j.”
8 E as imprudentes disseram às prudentes: “Deem a nós um pouco do óleo que vocês trouxeram, porque as nossas lamparinas estão se apagando.”
9 Jøts ja ñɨmagoxkpɨ yꞌadsoodøø: “Kaꞌ øøts yø nyaky, ku øøts ɨnet yø nya̱kt kaꞌ øøts ɨnet njaꞌ tpa̱a̱tt, jøts nɨ meets ɨnet mjaꞌ yø tkapa̱tmɨt. Jam neꞌegɨ mnɨnøjkxtɨt ma̱ tyøøgyɨ jøts jam mnadyanɨjuyɨdɨt.”
9 Mas as prudentes responderam: “Não! Porque então vai faltar tanto para nós como para vocês! Vão aos que o vendem e comprem óleo para vocês.”
10 Ɨxam ja wyɨnaty tø tyimñøjkxtɨ jøts ja tꞌatsjuuwya̱ꞌa̱ndɨ ja ja̱jnøø, ku ja jemya̱a̱ꞌy yja̱ꞌjty. Jadeꞌents ja tyøjkɨdɨ pøn aꞌejxɨ nayjagyajpɨdɨp, jøts ja ojts tmøøtøkɨdɨ ja jemya̱a̱ꞌy ma̱ ja jap yꞌamajtskɨwya̱ꞌa̱ñ, jøts ja tøjkꞌa̱a̱w yꞌadujkna̱a̱.
10 E, saindo elas para comprar, chegou o noivo, e as que estavam preparadas entraram com ele para a festa do casamento. E fechou-se a porta.
11 Jøts ja yjanɨmagoxkpɨ kiixyeꞌ oojknɨm yjaꞌukja̱ꞌtnɨdøø, jøts ja yjaꞌukwa̱nɨdɨ: “¡Yikꞌawa̱ꞌa̱ts wɨndsøn yø tøjk!”
11 Mais tarde, chegaram as virgens imprudentes, dizendo: “Senhor, senhor, abra a porta para nós!”
12 Jøts ja ojts yɨdeꞌen yikꞌadsowdɨ: “Kaꞌaxɨ mee nnɨja̱wɨ pønɨ mbøn meets.”
12 Mas o noivo respondeu: “Em verdade lhes digo que não as conheço.”
13 Jøts ɨdøꞌøn ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm Jesús ja pyabøjkpɨtøjk yɨdeꞌen tnɨma̱a̱y:
13 Portanto, vigiem, porque vocês não sabem o dia nem a hora.
14 ’Nayɨdeꞌen ɨdøꞌøn Dios kyutujk midi yja̱a̱ꞌy ja tyanɨtanaapy, sa̱m tuꞌuk ja̱a̱ꞌy wyɨnaty choonwa̱nɨ, jøts ja ñøjkxwa̱nɨ abikña̱a̱jx abikya̱jp, wɨnets ja ojts twa̱a̱dsøy pøn jaty ja jam yiktumpy jøts ja ttanɨpɨjky ja myeeñ.
14 — Pois será como um homem que, ausentando-se do país, chamou os seus servos e lhes confiou os seus bens.
15 ’Tuꞌuk tmøøy magoxk mil, jøts jaduꞌuk majtsk mil, jøts jaduꞌuk tukmil, jadeꞌen ja ojts tmøꞌøy sa̱ pønjabøn ja wijyꞌa̱jtɨn tmøødɨ. Jøts ja chøøꞌñ ñijkxy wɨdejtpɨ abikyꞌet.
15 A um deu cinco talentos, a outro deu dois e a outro deu um, de acordo com a capacidade de cada um deles; e então partiu.
16 Ja tumbɨ pøn ja meeñ yikmøøy magoxk mil, ojts ja ttaꞌajuy ttaꞌagajpxy jøts ja tyikꞌuꞌnkja̱jty ja nayɨdɨnøꞌøn.
16 O servo que tinha recebido cinco talentos saiu imediatamente a negociar com eles e ganhou outros cinco.
17 Nayɨdeꞌen jaduꞌuk ja meeñ ojts tyiktunkpa̱tmɨ pøn yikmøøy majtsk mil, jøts jaa ja nayɨdeꞌen tyikꞌuꞌnkja̱jty majtsk mil.
17 Do mesmo modo, o que tinha recebido dois ganhou outros dois.
18 Pønts ja meeñ yikmøøy tukmil, myɨdsoꞌon jaꞌ jøts ja ayuꞌuch etjotp tuꞌuk ja jut tyikꞌøꞌyɨyɨɨꞌñ, japts ja meeñ ja tnɨta̱jy.
18 Mas o servo que tinha recebido um talento, saindo, fez um buraco na terra e escondeu o dinheiro do seu senhor.
19 ’Xjats kyɨmjekñɨm ja tumbɨtøjk wyɨndsøn wyɨmbijty, xjats ja tyikwɨngukɨdɨ ja meeñ.
19 — Depois de muito tempo, o senhor daqueles servos voltou e fez um ajuste de contas com eles.
20 Jawyeen yja̱ꞌjty pøn ja meeñ wyɨnaty tø yikmøꞌøy magoxk mil, jøts ja tja̱a̱kmøøy jamagoxk mil ja wyɨndsøn midi ja wyɨnaty tø tyikꞌuꞌngɨ, yɨdeꞌen ja tnɨma̱a̱y: “Magoxk milxɨ, wɨndsøn, ojts xyaky ja meeñ, ɨxya̱ts jamagoxk mil midi tø nyikꞌuꞌngɨ.”
20 Aproximando-se o que tinha recebido cinco talentos, entregou outros cinco, dizendo: “O senhor me confiou cinco talentos; eis aqui outros cinco que ganhei.”
21 Xjats ja wɨndsøn ja ojts yꞌadsøyɨ: “Øyꞌa̱jtp, øy ɨdøꞌøn mduñ jøts øy ɨdøꞌøn mja̱a̱ꞌyꞌaty; nayɨdeꞌen sa̱m øy tø xꞌejxꞌity yø meeñ øy yø kyama̱ba̱a̱dɨ, ndanɨpøkp ɨnet ja myayja̱wɨbɨ. Jøts ya̱ men, na̱x, jøts jawaanɨ may xpøkt ja nꞌøyꞌa̱jtɨn.”
21 O senhor disse: “Muito bem, servo bom e fiel; você foi fiel no pouco, sobre o muito o colocarei; venha participar da alegria do seu senhor.”
22 Jøts jaduꞌuk yja̱ꞌtmɨ pøn ja meeñ yikmøøy majtsk mil, jøts ja wya̱a̱ñ: “Wɨndsøn, ɨxya̱ ja meeñ majtsk mil midi øts ojts xmøꞌøy, jøts ɨxya̱ ja majtsk mil midi tø nyikꞌuꞌngɨ.”
22 — E, aproximando-se também o que tinha recebido dois talentos, disse: “O senhor me confiou dois talentos; eis aqui outros dois que ganhei.”
23 Jøts ja wyɨndsøn ja yꞌadsojɨ: “Øyꞌa̱jtp, øy ɨdøꞌøn mduñ jøts øy ɨdøꞌøn mja̱a̱ꞌyꞌaty; nayɨdeꞌents sa̱ tø xꞌejxꞌity yø meeñ øy yø kyama̱ba̱a̱dɨ, nja̱a̱kmoꞌopts nayɨdeꞌen jawaanɨ may. Men, tøkɨ ndøjkjøøjty, pa̱a̱t ja mꞌøyꞌa̱jtɨn.”
23 Então o senhor disse: “Muito bem, servo bom e fiel; você foi fiel no pouco, sobre o muito o colocarei; venha participar da alegria do seu senhor.”
24 Jøts ku yja̱ꞌjty ja tumbɨ pøn ja meeñ wyɨnaty tø yikmøꞌøy tukmil, yɨdeꞌen ja tnɨma̱a̱y ja wyɨndsøn: “Wɨndsøn, nnɨja̱ꞌwɨpxɨ øts ku mets kaꞌ ti jadiꞌiñɨ xnajtsja̱wɨ, jaꞌba̱a̱t me xpayøꞌøy øy mets ja xjagajaꞌajɨ, myikpɨdøꞌøkwambya̱a̱t mets ja pɨkta̱ꞌa̱ky øy me mjaganiꞌipy.
24 — Chegando, por fim, o que tinha recebido um talento, disse: “Sabendo que o senhor é um homem severo, que colhe onde não plantou e ajunta onde não espalhou,
25 Paty ø ndsøꞌøgɨ, paty øts ojts nꞌatsyuꞌuch ja meeñ jap na̱xjøtpy. Ɨxya̱ts jaꞌ, pø mjaꞌa̱jtpxɨ yøꞌ.”
25 fiquei com medo e escondi o seu talento na terra; aqui está o que é seu.”
26 Jøts ja wyɨndsøn ja ojts yɨdeꞌen yꞌadsøyɨyɨ: “Tsaachnuuxja̱a̱ꞌy mets kaꞌødyumbɨ, pønɨ mnɨja̱ꞌwɨp tam ku øts jadeꞌen nja̱a̱ꞌyꞌaty, ku øts nbøkmuky midi ø ngapɨktakpy, ku øts ja xijy nyikpɨdøꞌøkt pa̱a̱t midi ø kaꞌ nniꞌipy,
26 Mas o senhor respondeu: “Servo mau e preguiçoso! Você sabia que eu colho onde não plantei e ajunto onde não espalhei?
27 jøts ¿ti kuts øts ja nmeeñ tø xkaꞌanuuꞌkxya̱jkɨ, jøts ja meengyojpk ja jeexyɨp tø nba̱a̱ty møøt ja meeñuꞌnk ku tø nja̱ꞌa̱ty?”
27 Então você devia ter entregado o meu dinheiro aos banqueiros, e eu, ao voltar, receberia com juros o que é meu.”
28 Wɨnets ja wɨndsøn tnɨma̱a̱y ja ja̱a̱ꞌy pøn jaty jam wyɨnaty jamꞌa̱jttɨp: “Pøjkxɨdɨ yø meeñ midi tukmil, jøts ja xmoꞌodɨt pøn ja yjaꞌ ma̱jk mil.
28 — “Portanto, tirem dele o talento e deem ao que tem dez.
29 Pøn ja yjaꞌ jam, ja̱a̱ktyimyikmoꞌopts jaꞌ, jøts ja mayꞌampy tjagyapt; pønts nɨti tkamøøtꞌa̱jtp, jøts ku jap yiiꞌnɨm tja̱a̱kjamøødɨ, jaꞌba̱a̱ts ja yja̱a̱ktyimyikpøjkxɨt.
29 Porque a todo o que tem, mais será dado, e terá em abundância; mas ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
30 Yø yjadeꞌembɨ tumbɨ midi nɨti kawa̱mp, ɨxep wɨbejpɨdsømdɨ agugootstujpy, japts ya̱ꞌa̱xt yjøꞌøt tmɨwɨngɨdsetst tmɨꞌagɨdsetst ja ayoꞌon.”
30 Quanto ao servo inútil, lancem-no para fora, nas trevas. Ali haverá choro e ranger de dentes.”
31 ’Ku ø nmeꞌent wɨndsønꞌa̱jtpɨ, nɨꞌawɨdity nɨdukɨꞌɨyɨ ja a̱nkɨlɨstøjk nmøøtmeꞌent, jøts ø nꞌɨxa̱ꞌa̱kt jam kunuuꞌkxy kyutujkta̱a̱jk jøpꞌa̱m.
31 — Quando o Filho do Homem vier na sua majestade e todos os anjos com ele, então se assentará no trono da sua glória.
32 Jøts ja na̱xwiiꞌñɨt ja̱a̱ꞌy nɨdukɨꞌɨyɨ ñamyukɨdɨt øts nwɨngujkp, jøts øts ja nwejtswa̱ꞌkxtɨt jadeꞌen sa̱m ja jɨyujkꞌejxpɨ ja byorreek tꞌawojpakyɨn møøt ja chiibɨ.
32 Todas as nações serão reunidas em sua presença, e ele separará uns dos outros, como o pastor separa as ovelhas dos cabritos:
33 Aga̱ꞌñꞌampy øts ja borreek nbɨkta̱ꞌa̱kt jøts ana̱jyꞌampy ja chiibɨ ndejɨnt.
33 porá as ovelhas à sua direita e os cabritos, à sua esquerda.
34 Jøts wɨnets ø nnøjmɨt ja nꞌaga̱ꞌñꞌambyɨttɨ: “Ya̱ mendɨ pøn tø tpa̱a̱jtɨdɨ ja Dios Teety kyunuuꞌkxɨn; kupøjkɨdɨ ja Dios kyutujk midi yja̱a̱ꞌy ja tyanɨtanaapy, jaayɨp yø myiktanɨbɨkta̱a̱jknɨyɨdɨ ku Dios ja na̱xwiiꞌñɨt tyikꞌøyɨyɨɨꞌñ.
34 — Então o Rei dirá aos que estiverem à sua direita: “Venham, benditos de meu Pai! Venham herdar o Reino que está preparado para vocês desde a fundação do mundo.
35 Tø nyuꞌøøky nxøꞌøøky, meetsts ojts xyikay; tø øts adøødsɨ nꞌity, jøts meets ojts xyikꞌuuky; jøts ku øts ojts nja̱ꞌa̱ty ndsøøñ øy ma̱ga̱jp, meets ojts xmøꞌøy nja̱ꞌa̱ta̱a̱jk.
35 Porque tive fome, e vocês me deram de comer; tive sede, e vocês me deram de beber; eu era forasteiro, e vocês me hospedaram;
36 Ku øts nwet ojts xkaꞌejtxɨ, meets ja ojts xmøꞌøy; jøts ku øts ojts nbikyɨ, meets ojts xꞌatska̱jpxjotꞌamøkɨ; ku øts ojts nyiktsumy, jap meets ojts xkuga̱jpxɨ.”
36 eu estava nu, e vocês me vestiram; enfermo, e me visitaram; preso, e foram me ver.”
37 Jøts pønts wyɨnaty tø yikupøktɨ jøts øts ja xnøjmɨdɨt: “Wɨndsønꞌa̱jtɨm, ¿wɨndiixɨk me nꞌijxy jøts ku me myuꞌøøky, jøts øø nyaky kaaky? ¿Uk wɨndits me myikꞌijxy mdøødsɨ, jøts øø nyaky ja nøø?
37 — Então os justos perguntarão: “Quando foi que vimos o senhor com fome e lhe demos de comer? Ou com sede e lhe demos de beber?
38 ¿Uk wɨndits øø nꞌijxy jøts ku me mja̱ꞌa̱ty mdsøøñ ma̱ jaty ka̱jp, jøts øø nyaky ja ja̱ꞌta̱a̱jk, uk wɨndits øts ja wet na̱a̱my nyaky? ¿Juunɨ øøts ja tø nꞌukꞌixy jøts ku ja mgaꞌejtxɨyɨ?
38 E quando foi que vimos o senhor como forasteiro e o hospedamos? Ou nu e o vestimos?
39 ¿Uk wɨndits me mꞌukyikꞌijxy jøts ku me mbikyɨ, uk wɨndi øø nꞌukꞌijxy ku me myiktsumy, jøts øø nꞌatskuꞌejxɨ jap puxøjkjøtpy?”
39 E quando foi que vimos o senhor enfermo ou preso e fomos visitá-lo?”
40 Jøts yɨdeꞌen ø nꞌadsoꞌot: “Janch øts ɨdøꞌøn nwa̱ꞌa̱ñ, øy yiinɨ wyaanɨ midi tø xuujnɨdɨ, midi øts tø xmøøjyɨdɨ ja nmɨguꞌuk pøn kaꞌejtxɨdɨp ja pudøjkɨn, øts ɨdøꞌøn ja jadeꞌen ñamyayɨ tø xundɨ.”
40 — O Rei, respondendo, lhes dirá: “Em verdade lhes digo que, sempre que o fizeram a um destes meus pequeninos irmãos, foi a mim que o fizeram.”
41 ’Wɨnets øts ja nnøjmɨdɨt ja nꞌana̱jyꞌambyɨttɨ: “Jɨwa̱ꞌa̱ktɨ, kidi øts ya̱ xwɨnꞌejxtɨ meets kawɨndɨɨdyumbɨdɨ; nøjkxtɨ jap ma̱ ja jøøn jap nɨjuunɨ kyaꞌøøky, midi ja mɨkuꞌ yiktajøpꞌejxtɨp møøt ja mɨkuꞌa̱nkɨlɨstøjktɨ.
41 — Então o Rei dirá também aos que estiverem à sua esquerda: “Afastem-se de mim, malditos, para o fogo eterno, preparado para o diabo e seus anjos.
42 Tøxɨ ø nyuꞌøøky, jøts meets ojts kaꞌ xmøꞌøy ja ngaaky; ojts ø ndøødsɨ, jøts meets ojts kaꞌ xyikꞌuuky;
42 Porque tive fome, e vocês não me deram de comer; tive sede, e vocês não me deram de beber;
43 ojts ø nja̱ꞌa̱ty ndsøøñ ma̱ jaty ka̱jp, jøts mee kaꞌ xyikja̱ꞌta̱a̱jky. Ku øts nwet ojts kyaꞌity, jøts meets ja nwet ojts kaꞌ xmøꞌøy; kaꞌ meets ojts xkuꞌejxɨ ku øts ojts nbikyɨ, ku øts ojts nyiktsumy.”
43 sendo forasteiro, vocês não me hospedaram; estando nu, vocês não me vestiram; achando-me enfermo e preso, vocês não foram me ver.”
44 Jøts øts ja xnøjmɨdɨt: “Wɨndsønꞌa̱jtɨm, ¿wɨndixɨk me nꞌijxy jøts ku mets wyɨnaty yuu xøøw myikꞌookwa̱ꞌa̱nɨyɨ, uk tøødsɨ wyɨnaty myikꞌookwa̱ꞌa̱nɨyɨ, uk ku me mja̱ꞌa̱ty mdsøøñ øy ma̱ga̱jp, uk ku mwet mna̱a̱my kyaꞌityxɨ, uk mbikyɨ mꞌañɨ, uk myiktsumy myiktɨy, jøts øøts ɨdøꞌøn nɨti pudøjkɨn nguidyimdyuñ?”
44 — E eles lhe perguntarão: “Quando foi que vimos o senhor com fome, com sede, forasteiro, nu, enfermo ou preso e não o socorremos?”
45 Jøts øts ja yɨdeꞌen nꞌadsoꞌodɨt: “Janch øts ɨdøꞌøn nwa̱ꞌa̱ñ, øy yiinɨ wyaanɨ jøts ku kaꞌ tø xuujnɨdɨ nɨti pudøjkɨn pøn ja ayoꞌon tyanaxpy, nɨ øts køjxp ja tø xkatuujnɨdɨ.”
45 — Então o Rei responderá: “Em verdade lhes digo que, sempre que o deixaram de fazer a um destes mais pequeninos, foi a mim que o deixaram de fazer.”
46 Wɨnets ja jatyɨ ñøjkxtɨt ayoobɨ xemɨkøjxp, jøts pøn wyɨnaty yikupøktɨ jøts ja ñøjkxmɨdɨt tsɨnaabyɨ xemɨkøjxp ma̱ ja tpa̱a̱jtɨdɨt ja Dios kyunuuꞌkxɨn jøts ja tsɨna̱a̱ꞌyɨn øy yikxon.
46 E estes irão para o castigo eterno, porém os justos irão para a vida eterna.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.