Atos 4
El Nuevo Testamento en mixe de Guichicovi (MIRNT) vs VC
1 — ausente —
1 Enquanto eles falavam ao povo, vieram os sacerdotes, o chefe do templo e os saduceus,
2 — ausente —
2 contrariados porque ensinavam ao povo e anunciavam, na pessoa de Jesus, a ressurreição dos mortos.
3 Mänitä Pedrohajxy hoy chumyii. Tøø hänajty chuujøꞌøy. Mänit hajxy jiiby yhijty pujxtøgooty tuꞌtsuhm̱.
3 Prenderam-nos e os meteram no cárcere até o outro dia, pois já era tarde.
4 Mänitä jäyaꞌayhajxy nämay miäbøjcy jaꞌa Jesúscøxpä, jaꞌa hajxy hänajty tøø miädóyyäbä nebiä Pedrohajxy yajnähixøøyyän tsajtøgooty. Nämägoox̱mil jaꞌa mäbøjpädøjc‑hajxy jaduhṉ jiajty, haagä yaꞌadiøjc.
4 Muitos, porém, dos que tinham ouvido a pregação creram; e o número dos fiéis elevou-se a mais ou menos cinco mil.
5 Cujaboom, mänitä judíos wyiindsøṉhajxy jim̱ yhamugøøyy Jerusalén, møødä majjäyaꞌadiøjc‑hajxy, møødä cuhdujtyajnähixøøbiädøjc‑hajxy,
5 No dia seguinte reuniram-se em Jerusalém os chefes do povo, os anciãos, os escribas,
6 møødä Anás, jaꞌa hänajty tuum̱bä teedywiindsǿṉ, møødä Caifás, møødä Juan, møødä Alejandro, møødä teedywiindsǿṉ jiujy miäguꞌughajxy.
6 com Anás, sumo sacerdote, Caifás, João, Alexandre e todos os que eram da linhagem pontifical.
7 Mänitä Pedrohajxy yajnøcxä møødä Juan jim̱ maa judíos wyiindsøṉhajxy hänajty tøø yhamugøꞌøyän. Mänitä Pedrohajxy piädaacä cujc. Mänit hajxy miäyajtøøw̱ä:
7 Colocando-os no meio, perguntaram: Com que poder ou em que nome fizestes isso?
8 Haa jaꞌa Pedro, miøødä Dioshespíritu hänajty jeꞌe. Mänitä Pedro miänaaṉ̃:
8 Então Pedro, cheio do Espírito Santo, respondeu-lhes: Chefes do povo e anciãos, ouvi-me:
9 mijts højts jaduhṉ xmiäyajtøøb neby højts hädaa mähdiøjc tøø nyajtsoꞌogy, hädaa hijty tecymiaꞌadpä.
9 se hoje somos interrogados a respeito do benefício feito a um enfermo, e em que nome foi ele curado,
10 Huuc tuṉä mayhajt hajxy, huuc hamädoow̱hit hajxy weeṉ̃tiä neby højts cham̱ nmädiaꞌagaꞌañän maa mijtsä mwiinduumhajxiän. Jaduhṉä tøyhajt hajxy nägøx̱iä mmøødhádät møødä israelitadøjc‑hajxy nägøx̱iä neby hädaa mähdiøjc miøcpøjcy, hädaa hijty tecymiaꞌadpä, hädaa yaa tänaabiä mijtsä mwiinduum. Jaꞌa Jesucristo jaduhṉ yajmøcpøjc, caꞌa yhøjtsä. Nazaret jaꞌa Jesucristo hijty chooñ. Mänit mijts myajmøjpahbejtä cruzcøxp. Mänitä Dios yagjujypiøjtägajch.
10 ficai sabendo todos vós e todo o povo de Israel: foi em nome de Jesus Cristo Nazareno, que vós crucificastes, mas que Deus ressuscitou dos mortos. Por ele é que esse homem se acha são, em pé, diante de vós.
11 Jaduhṉ jim̱ myiṉ̃ cujaay maa Diosmädiaꞌaguiän: “Jaa tsaa mädyiibä tøjcojpädøjc‑hajxy quiaꞌa cumaayy, jeꞌeds jaduhṉ jayøjp pädaactsohṉä jim̱ tøjteec.” Haa jaa Jesucristo, jaduhṉ jeꞌe miäbaady nebiä tsaajän, jaꞌa jayøjp jim̱ pädaactsóhṉäbä teectuum. Pero mijts, cab hajxy mgumaayy, paady hajxy myajyaghoꞌcä.
11 Esse Jesus, pedra que foi desprezada por vós, edificadores, tornou-se a pedra angular.
12 Jaayaꞌay hajxy jaduhṉ xyajnähwaats xyajcuhwáatsäm. Jaꞌa Dios jaduhṉ mänaaṉ coo Jesús hajxy jaduhṉ xyajnähwaats xyajcuhwáatsämät ―nøm̱ä Pedro miänaaṉ̃.
12 Em nenhum outro há salvação, porque debaixo do céu nenhum outro nome foi dado aos homens, pelo qual devamos ser salvos.
13 Coo Pedrohajxy hänajty quiapxy hamøj jootmøj, paadiä møjtøjc‑hajxy hänajty yagjuøꞌøy. Hix̱, ñajuøøbiä møjtøjc‑hajxy hänajty coo Pedrohajxy hänajty quiaꞌa høxpøquiä. Mänitä møjtøjc‑hajxy ñajuøøyy coo Pedro jaꞌa Jesús hänajty tøø piawädity, paady hajxy hänajty quiapxy hamøj jootmøj.
13 Vendo eles a coragem de Pedro e de João, e considerando que eram homens sem estudo e sem instrução, admiravam-se. Reconheciam-nos como companheiros de Jesus.
14 Cabä Pedrohajxy hänajty hoy quiapxhadugaꞌañii, jeꞌeguiøxpä coo hajxy hänajty piuhdänaꞌawøꞌøyii jaꞌa craa jaꞌa hänajty tøø chóꞌoguiäbä.
14 Mas vendo com eles o homem que tinha sido curado, não puderam replicar.
15 Mänitä Pedrohajxy jiiby yhøxquejxpädsøøm̱ä. Mänitä teedyhajxy tiägøøyy yajcapxiøøbiä:
15 Mandaram que se retirassem da sala do conselho, e conferenciaram entre si:
16 ―Neby hajxiädaꞌa nnäꞌä jatcǿøyyämät maa yøꞌø hänaꞌcøxpän. Mäduhṉ̃tiä cuꞌughajxy yaa chänaꞌay Jerusalén, quiøx̱y hix̱y quiøx̱y mädoy hajxy jaduhṉ coo yøꞌø hänaꞌc yøꞌø tecymiaꞌadpä hajxy tøø yajtsoꞌogy. Neby hajxy jaduhṉ nnäꞌä mänáaṉämät coo jaduhṉ quiaꞌa tøyyä neby yøꞌø hänaꞌc yøꞌø tecymiaꞌadpä hajxy tøø yajtsoꞌoguiän. Pero cab jaduhṉ yhahixøꞌøy coo yøꞌø capxy coo yøꞌø mädiaꞌagy jaduhṉ tehṉgahnä yhawaꞌxǿꞌøwät.
16 Que faremos destes homens? Porquanto o milagre por eles feito se tornou conhecido de todos os habitantes de Jerusalém, e não o podemos negar.
17 Hahixøøby jaduhṉ coo hajxy nhadsähgǿøyyämät, jaduhṉä dijuuntä Jesús hajxy tehṉgahnä quiaꞌa ja wiꞌi quiapxpáadät ―nøm̱ä teedyhajxy ñiñämaayyä.
17 Todavia, para que esta notícia não se divulgue mais entre o povo, proibamos com ameaças, que no futuro falem a alguém nesse nome.
18 Mänitä Pedrohajxy yajmøjyaax̱ä møødä Juan. Mänit hajxy yhanehm̱ä coo Jesús hajxy quiaꞌa capxpáatnät, coo cuꞌug hajxy quiaꞌa yajnähixǿøñät jaꞌa Jesúscøxpä.
18 Chamaram-nos e ordenaram-lhes que absolutamente não falassem nem ensinassem em nome de Jesus.
19 Mänitä Pedrohajxy yhadsooyy:
19 Responderam-lhes Pedro e João: Julgai-o vós mesmos se é justo diante de Deus obedecermos a vós mais do que a Deus.
20 Caj pues, cab jaduhṉ yhahixøꞌøy coo højts mijtsä mmädiaꞌagy ngudiúuṉämät, cahnä højtsä Dios jaꞌa miädiaꞌagy hänajty ngudiuuṉä. Hoorä, jaduhṉ højtsä Dios tøø xyhaneꞌemy coo højtsä miädiaꞌagy tehṉgahnä ngapxwáꞌxät coo højtsä Jesús tøø nhijxjujypiøcy, coo højts tøø nmädoy nebiatiä Jesús tøø yajnähixøꞌøyän. Paady højts jaduhṉ ngaꞌa hamonaꞌañ ―nøm̱ä Pedrohajxy miänaaṉ̃.
20 Não podemos deixar de falar das coisas que temos visto e ouvido.
21 — ausente —
21 Eles então, ameaçando-os de novo, soltaram-nos, não achando pretexto para os castigar por causa do povo, porque todos glorificavam a Deus pelo que tinha acontecido.
22 — ausente —
22 Pois já passava dos 40 anos o homem em quem se realizara essa cura milagrosa.
23 Coo Pedrohajxy yhøxmájtsänä møødä Juan, mänit hajxy jim̱ ñøcxy maa jiamiøødhajxiän. Mänit hajxy quiøx̱y mädiaacy waam̱batiä teedywiindsøṉhajxy hänajty tøø miänaꞌañ, møødä majtøjc‑hajxy.
23 Postos em liberdade, voltaram aos seus irmãos e referiram tudo quanto lhes tinham dito os sumos sacerdotes e os anciãos.
24 Coo jiamiøødhajxy jaduhṉ miädooyy, mänit hajxy nägøx̱iä tiägøøyy Diospaꞌyaax̱pä:
24 Ao ouvirem isso, levantaram unânimes a voz a Deus e disseram: Senhor, vós que fizestes o céu, a terra, o mar e tudo o que neles há.
25 — ausente —
25 Vós que, pelo Espírito Santo, pela boca de nosso pai Davi, vosso servo, dissestes: Por que se agitam as nações, e imaginam os povos coisas vãs?
26 — ausente —
26 Levantam-se os reis da terra, e os príncipes se reúnem em conselho contra o Senhor e contra o seu Cristo {Sl 2,1s.}.
27 ’Coo Jesús jaduhṉ miajtsä, mänitä Herodeshajxy yaa yhamugøøyy juntahajpä yaa Jerusalén, møødä Poncio Pilato, møødä israelitahajxy, møødä jäyaꞌayhajxy caꞌa israelítabä. Jaduhṉ jiaanc̈h tøjiajty nebiä David jecy jiaanc̈h mänaaṉ̃än. Mänitä Herodes jaꞌa Jesús hajxy ñähwaam̱bejty, hoyyä Jesús hänajty tii cädieey quiaꞌa jagä møødä. Miic̈hä mHuung jeꞌe. Miic̈h jeꞌe mwiinguejx coo Mesías tiúnät.
27 Pois na verdade se uniram nesta cidade contra o vosso santo servo Jesus, que ungistes, Herodes e Pôncio Pilatos com as nações e com o povo de Israel,
28 Tǿøyyäm miic̈h hänajty jaduhṉ mmänaꞌañ coo Jesús hänajty jaduhṉ tsipcøxp jiadaꞌañ yhabetaꞌañ, paady miic̈h jaduhṉ waam̱b mgaꞌa mänaaṉ̃ coo Jesús jaduhṉ jiaanc̈h jajty jiaanc̈h habejty.
28 para executarem o que a vossa mão e o vosso conselho predeterminaram que se fizesse.
29 Hoorä, Diosteedy, mnajuøøby miic̈h jaduhṉ coo højtsä teedywiindsøṉdøjc tøø xjia hadsähgøꞌøy. Højts miic̈h jaduhṉ xmioonsähajp. Højtsä mäjaa jaac móoyyäc, jaduhṉ højts miic̈hä mmädiaꞌagy jaduhṉ hoy njaac yaghawaꞌxǿøyyät hamøj jootmøj.
29 Agora, pois, Senhor, olhai para as suas ameaças e concedei aos vossos servos que com todo o desassombro anunciem a vossa palavra.
30 Højts jaac puhbéjtäc, jaduhṉ højtsä paꞌamjäyaꞌay nyajmøcpǿgät jaꞌa miic̈hä mHuungä miäjaagøxpä, jaꞌa Jesúshajpä, weenä cuꞌughajxy jaduhṉ jiaanc̈h tehm̱ yagjuøꞌøy nej mijtsä møcmäjaa hajxy mjaanc̈h tehm̱ miøødä ―nøm̱ä Pedro jaꞌa Dios hajxy piaꞌyaax̱y.
30 Estendei a vossa mão para que se realizem curas, milagres e prodígios pelo nome de Jesus, vosso santo servo!
31 Coo Pedrohajxy jaduhṉ Dyiospaꞌyaax̱pädøøyy, mänit jim̱ chäyuuyy maa hajxy hänajty tøø yhamugøꞌøyøn. Mänitä Dioshespíritu hajxy nägøx̱iä yhadägøøyyä jioottägøøyyä. Mänitä Diosmädiaꞌagy hajxy tiägøøyy yajwaꞌxpä hamøj jootmøj.
31 Mal acabavam de rezar, tremeu o lugar onde estavam reunidos. E todos ficaram cheios do Espírito Santo e anunciaram com intrepidez a palavra de Deus.
32 Tuꞌugjoot tuꞌugwiinmahñdiä mäbøjpädøjc‑hajxy hänajty nägøx̱iä. Mäduhṉjaty hajxy hänajty miøødä cøx̱iä wiinä, tuꞌugmucy hajxy hänajty yajtuuṉmucy. Cab hänajty pøṉ miänaꞌañ coo hänajty nidiuhm̱ jieꞌehaty.
32 A multidão dos fiéis era um só coração e uma só alma. Ninguém dizia que eram suas as coisas que possuía, mas tudo entre eles era comum.
33 Haa jaꞌa apóstoldøjc‑hajxy, Diosmäjaamøød hajxy hänajty quiapxy miädiaꞌagy coogä Jesús hänajty tøø jiujypiøcy, jaꞌa hajxy nWiindsøṉhájtämbä. Jaanc̈h tehm̱ piuhbéjtäp hajxy hänajty nägøx̱iä jaꞌa Diósäm.
33 Com grande coragem os apóstolos davam testemunho da ressurreição do Senhor Jesus. Em todos eles era grande a graça.
34 Cab hänajty pøṉ tii yajmaajiaty. Hix̱, pønjatiä naax̱ hänajty møød, møødä tøjc, tiooꞌpy hajxy hänajty. Pønjaty hänajty tøø ñaax̱toogy tøø tiøjtoogy,
34 Nem havia entre eles nenhum necessitado, porque todos os que possuíam terras e casas vendiam-nas,
35 mänitä xädøꞌøñ hajxy hänajty yecy maa apóstoldøjc‑hajxiän. Mänitä mäbøjpädøjcä xädøꞌøñ hajxy hänajty yajniñäwaꞌxøꞌøyii pønjaty hänajty yajmaajiajp.
35 e traziam o preço do que tinham vendido e depositavam-no aos pés dos apóstolos. Repartia-se então a cada um deles conforme a sua necessidade.
36 Jim̱ä mäbøjpä hänajty tuꞌug xiøhaty José. Chiprenaaxooty hänajty chooñ. Jaꞌa Leví jaꞌa José hänajty jegyhajty tøø yhaphaty tøø tieedyhaty. Bernabé jaꞌa José yajxøbejtä jaꞌa apóstoldǿjcäm. (Jueꞌe Bernabé miädiaꞌagytiägøꞌøy hahebreohaam, “mäjootcapxmøcpøjp.”)
36 Assim José {a quem os apóstolos deram o sobrenome de Barnabé que quer dizer Filho da Consolação}, levita natural de Chipre, possuía um campo.
37 Jim̱ä José naax̱cam̱ hänajty miøødä. Mänit tiooꞌcy. Mänitä xädøꞌøñ hoy yecy maa apóstoldøjc‑hajxiän.
37 Vendeu-o e trouxe o valor dele e depositou aos pés dos apóstolos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.