João 4
Isthmus Mixe NT (MIR_TBL) vs VC
1 Coo Jesús miädoyhajty coogä fariseoshajxy hänajty tøø miädoyhaty coogä Jesús jaꞌa jiamiøødhajxy hänajty maas may yajmäbøcy y yajnäbety quejee Juan, mänit Jesúshajxy wyiimbijty Judea. Galilea hajxy ñøcxtägajch.
1 O Senhor soube que os fariseus tinham ouvido dizer que ele recrutava e batizava mais discípulos que João
2 — ausente —
2 {se bem que não era Jesus quem batizava, mas os seus discípulos}.
3 — ausente —
3 Deixou a Judéia e voltou para a Galiléia.
4 Jim̱ hajxy ñaxøøyy Samarianaaxooty.
4 Ora, devia passar por Samaria.
5 Mänit hajxy jim̱ miejch maa jaꞌa cajpt hänajty xiøhatiän Sicar jim̱ Samarianaaxooty, mäwiingóṉ maa José ñädeedyñaax̱än. Jaꞌa tieedy jaduhṉ jecy xøhajt Jacob.
5 Chegou, pois, a uma localidade da Samaria, chamada Sicar, junto das terras que Jacó dera a seu filho José.
6 Jim̱ä nøøjut mädyii José yajmämähmøøyyä coo Jacob yhoꞌcy. Coo Jesúshajxy jim̱ miejch maa nøøjutän, tøø Jesús hänajty yhanuuꞌxøꞌøy. Mänit Jesús yhøxtaacy nøøjutpaꞌa. Tøø hänajty quiujyxiøøjøꞌøy. Mänitä jiamiøødhajxy ñøcxy cajptooty juuguiaabiä. Mänitä toꞌoxiøjc tuꞌug quiädaacy nøøgoom̱bä; Samaria hänajty chooñ. Mänit Jesús toꞌoxiøjc ñämaayy: ―Høøc̈hä nøø móoyyäc.
6 Ali havia o poço de Jacó. E Jesus, fatigado da viagem, sentou-se à beira do poço. Era por volta do meio-dia.
7 — ausente —
7 Veio uma mulher da Samaria tirar água. Pediu-lhe Jesus: Dá-me de beber.
8 — ausente —
8 {Pois os discípulos tinham ido à cidade comprar mantimentos.}
9 Mänit Jesús ñämaayyä: ―Tiic̈h miic̈h nøø coo xmiäyujwaꞌañ. Jueꞌe miic̈h mdsooñ Judea. Høøc̈h, yaac̈h ndsooñ Samaria. (Ix̱, cabä Judéabä jäyaꞌayhajxy hänajty miøødnijiootpaadyii jaꞌa Samáriabä jäyaꞌayhajxy.)
9 Aquela samaritana lhe disse: Sendo tu judeu, como pedes de beber a mim, que sou samaritana!... {Pois os judeus não se comunicavam com os samaritanos.}
10 Mänit Jesús yhadsooyy: ―Coo häxøpy mnajuøꞌøy tii mayhajt Dios tiunaam̱by maa miic̈hcøxpän y pøṉc̈h høøc̈h cooc̈h jaꞌa nøø tøø nja yujwaꞌañ, mänítøch cu xmiäyujwaaṉ̃ jaꞌa nøø jaꞌa ni mänaa caꞌa tøøtspä.
10 Respondeu-lhe Jesus: Se conhecesses o dom de Deus, e quem é que te diz: Dá-me de beber, certamente lhe pedirias tu mesma e ele te daria uma água viva.
11 Mänitä toꞌoxiøjc yhadsooyy: ―Tsäguhm̱, cøøc hädaa nøøjut. Caj miic̈h tii mmøødä coo jaꞌa nøø myajwohm̱bädsǿm̱ät. Maa tyijy miic̈h jaꞌa nøø mbáadät, jaꞌa ni mänaa caꞌa tøøtspä.
11 A mulher lhe replicou: Senhor, não tens com que tirá-la, e o poço é fundo... donde tens, pois, essa água viva?
12 Nejy, maas mǿctäm miic̈h cuhdujt mmøødä quejee Jacob cuhdujt jegyhajty miøødä, jaꞌa hajxy hijty nhaphajt ndeedyhájtäm. Jeꞌe hädaa nøøjut xyajmämähmǿøyyäm. Yaa jecy ñøøhuucy møødä yhuunghajxy møødä yhanimalhajxy.
12 És, porventura, maior do que o nosso pai Jacó, que nos deu este poço, do qual ele mesmo bebeu e também os seus filhos e os seus rebanhos?
13 Mänit Jesús yhadsooyy: ―Coo hädaa nøø hajxy yhuꞌugy, najxp tiødsøꞌøhajxy jaduhṉ. Mänit hajxy tiødsøꞌøbáatägumbä cujaboom cumaax̱c.
13 Respondeu-lhe Jesus: Todo aquele que beber desta água tornará a ter sede,
14 Høøc̈h, nyéjpiøch jaꞌa nøø, jaꞌa ni mänaa caꞌa tøøtspä. Coo hajxy yhúꞌugät, ni mänaa jaꞌa tødsøꞌø hajxy quiaꞌa paattägájtsänät. Cøjxtaꞌaxiøø hajxy jaduhṉ jiugyhadaꞌañ nebiä Dios jiugyhatiän.
14 mas o que beber da água que eu lhe der jamais terá sede. Mas a água que eu lhe der virá a ser nele fonte de água, que jorrará até a vida eterna.
15 Cahnä toꞌoxiøjc jaꞌa mädiaꞌagy hänajty wyiinjuøꞌøyñä nebiä Jesús jaꞌa nøø ñägapxiän. Jueꞌe Jesús jaduhṉ ñänøøm̱ jaꞌa mayhajt jaꞌa Dios jaduhṉ tiunaam̱by maa højtscøxpän. Mänit toꞌoxiøjc miänaaṉ̃: ―Høøc̈hä nøø móoyyäc nébiøch tødsøꞌø xquiaꞌa páatnät. Jadúhṉhøch yaa miṉ ngaꞌa nøøwóhṉnät.
15 A mulher suplicou: Senhor, dá-me desta água, para eu já não ter sede nem vir aqui tirá-la!
16 Mänit Jesús miänaaṉ̃: ―Nøcx jaꞌa mnihyhap møjyaꞌax; mänit yaa mwoomínät.
16 Disse-lhe Jesus: Vai, chama teu marido e volta cá.
17 Mänit toꞌoxiøjc yhadsooyy: ―Cábøch nnihyhap. Mänit Jesús miänaaṉ̃: ―Tehm̱ tiøyhajt miic̈h jaduhṉ mmänaꞌañ coo nihyhap mgaꞌa møødä.
17 A mulher respondeu: Não tenho marido. Disse Jesus: Tens razão em dizer que não tens marido.
18 Mägoox̱cä mnihyhap tøø mmøødtsänaꞌay, y yøꞌø yaꞌadiøjc xim̱ mmøødpä, tøyhajt, caꞌa myiic̈hä mhamdsoo nihyhap yøꞌø.
18 Tiveste cinco maridos, e o que agora tens não é teu. Nisto disseste a verdade.
19 Mänit toꞌoxiøjc miänaaṉ̃: ―Tsäguhm̱, nyoꞌmädóobiøch jaduhṉ coo miic̈h jaꞌa Dioshespíritu mmøødä.
19 Senhor, disse-lhe a mulher, vejo que és profeta!...
20 Jim̱ højts nhap ndeedy jaꞌa Dios hajxy hijty jecy wyiingudsähgøꞌøy maa yøꞌø tuṉän. Pero mijts mänaam̱b coo hajxy jim̱ nwiingudsähgǿøyyämät jim̱ Jerusalén.
20 Nossos pais adoraram neste monte, mas vós dizeis que é em Jerusalém que se deve adorar.
21 Mänit Jesús yhadsooyy: ―Muuxy, mäbǿjcägøch nmädiaꞌagy. Habaadáaṉnäp jeꞌejän coo mijts jaꞌa Diosteedy homiaajä mwiingudsähgøꞌøwaaṉnä. Caꞌa ñäꞌä jiiyyä hajtiä mwiingudsähgøꞌøwaꞌañ maa yøꞌø tuṉän ni jim̱ Jerusalén.
21 Jesus respondeu: Mulher, acredita-me, vem a hora em que não adorareis o Pai, nem neste monte nem em Jerusalém.
22 Hoy Dios hajxy mja wiingudsähgøꞌøy, cab hajxy mhix̱iä. Højts, nhix̱y højts jaꞌa Dios. Jaduhṉ jaꞌa Diosmädiaꞌagy miänaꞌañ coo jaꞌa judíos jäyaꞌay tuꞌug yajnähwaꞌads yajcuhwaꞌadsaꞌañ.
22 Vós adorais o que não conheceis, nós adoramos o que conhecemos, porque a salvação vem dos judeus.
23 Pøṉ jaꞌa Dios tehm̱ tiøyhajt wiingudsähgǿøñäp, jeꞌeds hamuumduꞌjoot wiingudsähgøøby. Jadúhṉäts jaꞌa Dios chocy coo wyiingudsähgøꞌøwøød hamuumduꞌjoot.
23 Mas vem a hora, e já chegou, em que os verdadeiros adoradores hão de adorar o Pai em espírito e verdade, e são esses adoradores que o Pai deseja.
24 Jaduhṉä Dios nebiä poj nebiä täxaꞌajän. Tsipcøxp hit jaꞌa Dios hajxy nwiingudsähgǿøyyämät.
24 Deus é espírito, e os seus adoradores devem adorá-lo em espírito e verdade.
25 Mänit toꞌoxiøjc miänaaṉ̃: ―Jaꞌa Cristo, jaꞌa Dios quiexaam̱biä, jeꞌe højts nhahíjxäm. Coo jeꞌe quiädaꞌagaꞌañ, mänit højts jeꞌe cøx̱iä xyhawaaṉáaṉäm.
25 Respondeu a mulher: Sei que deve vir o Messias {que se chama Cristo}; quando, pois, vier, ele nos fará conhecer todas as coisas.
26 Mänit Jesús miänaaṉ̃: ―Hǿøc̈häts jeꞌe jaꞌa Cristo.
26 Disse-lhe Jesus: Sou eu, quem fala contigo.
27 Mänit Jesús jiamiøødhajxy miejch. Coo hajxy yhijxy coo Jesús jaꞌa toꞌoxiøjc hänajty miøødmädiaꞌagy, yagjuøøyy hajxy jaduhṉ. Pero cab hajxy yajtøøyy tiiguiøxpä Jesús jaꞌa toꞌoxiøjc hänajty coo miøødmädiaꞌagy.
27 Nisso seus discípulos chegaram e maravilharam-se de que estivesse falando com uma mulher. Ninguém, todavia, perguntou: Que perguntas? Ou: Que falas com ela?
28 Mänitä toꞌoxiøjc jiiby chohṉ̃ maa hajxy hänajty miädiaꞌaguiän. Jiibiä miajt ñähgueecy, ñøcxy jeꞌe cajptooty, hoy jaꞌa cuꞌughajxy ñämaꞌayii:
28 A mulher deixou o seu cântaro, foi à cidade e disse àqueles homens:
29 ―Jam̱ jäyaꞌay hajxy tuꞌug huug híjxäm. Tøøc̈h jeꞌe xñajuøꞌøy nebiátyhøch haxøøgpä tøø nduṉ̃. Jadúhṉhøch jeꞌe tøø xyhawaaṉä. Jeꞌe ndijjiädaꞌa jeꞌe jaꞌa Cristo.
29 Vinde e vede um homem que me contou tudo o que tenho feito. Não seria ele, porventura, o Cristo?
30 Mänitä cuꞌughajxy tiuꞌubøjcy cajptooty, ñänøcxy jaꞌa Jesús hajxy.
30 Eles saíram da cidade e vieram ter com Jesus.
31 Jim̱ä Jesús hänajty ñämaꞌayii jaꞌa jiamiøødhajxy: ―Wiindsǿṉ, cay.
31 Entretanto, os discípulos lhe pediam: Mestre, come.
32 Mänit Jesús yhadsooyy: ―Xiic̈h jøøꞌxypøcy nmøødä. Cab hajxy mnajuøꞌøy tii jeꞌeduhṉ.
32 Mas ele lhes disse: Tenho um alimento para comer que vós não conheceis.
33 Mänitä jiamiøødhajxy ñiñämaayyä: ―Nejy, tøø jiøøꞌxypøquiädaꞌa yajméjtsäxä.
33 Os discípulos perguntavam uns aos outros: Alguém lhe teria trazido de comer?
34 Mänit Jesús miänaaṉ̃: ―Cooc̈h jaduhṉ nmänaaṉ̃ cooc̈h jøøꞌxypøcy nmøødä, jeꞌec̈h hänajty jaduhṉ nnänøøm̱by cooc̈h njootcujcä, cooc̈h ngudiúnät nébiøch Dios tøø xyhaneꞌemiän, cooc̈h tiuuṉg nyajmáayyät; jeꞌec̈h jaduhṉ tøø xquiex̱y.
34 Disse-lhes Jesus: Meu alimento é fazer a vontade daquele que me enviou e cumprir a sua obra.
35 Huug hix̱ yøꞌøyaꞌay hajxy xii mänajpä. Xmiäbøgáaṉäbøch nmädiaꞌagy hajxy yøꞌø. Jaduhṉ mäwíinäts høøc̈hä nmädiaꞌagy nebiä tøømd paquiä miayøꞌøyän. Tehm̱ quiähxøꞌp jaduhṉ. Cab hajxy jaduhṉ mdehm̱ miänáꞌanät nebiä niippädøjc‑hajxy miänaꞌañän cooc mädaax̱poꞌo yhabety, mänítäc hajxy jeꞌe yajpädøꞌøgaꞌañ.
35 Não dizeis vós que ainda há quatro meses e vem a colheita? Eis que vos digo: levantai os vossos olhos e vede os campos, porque já estão brancos para a ceifa.
36 Pǿṉhøch jäyaꞌay jaꞌa nmädiaꞌagy xyajmäbøgáaṉäp, xooṉdaꞌagaam̱b hajxy jeꞌe coo hajxy jeꞌe may miäbøgaꞌañ. Quipxy hajxy miøødxooṉdaꞌagaꞌañ jaꞌa Diosmädiaꞌagy hajxy jayøbajt yaghawaꞌxøøc̈hóhṉäbä. Jaꞌa hajxy yajmäbøgáaṉäbä, jeꞌedshajxy cøjxtaꞌaxiøø jugyhadaam̱b nebiä Dios jiugyhatiän.
36 O que ceifa recebe o salário e ajunta fruto para a vida eterna; assim o semeador e o ceifador juntamente se regozijarão.
37 Tøyhajt jeꞌeduhṉ nebiä jäyaꞌayhajxy miänaꞌañän: “Wiingpä jeꞌe niip, y wiingpä jeꞌe yajpädøꞌp.”
37 Porque eis que se pode dizer com toda verdade: Um é o que semeia outro é o que ceifa.
38 Tøøc̈h mijts nwiinguex̱y coo mijts jäyaꞌay jaꞌa Diosmädiaꞌagy hajxy myajmäbǿgät, jaꞌa hajxy hijty tøø miädoyhátiäbä. Wiingpä hajxy jayøbajt yajmädoyhajt; mijts høx̱haam myajmäbøgaam̱by ―nøm̱ Jesús miänaaṉ̃.
38 Enviei-vos a ceifar onde não tendes trabalhado; outros trabalharam, e vós entrastes nos seus trabalhos.
39 Jaꞌa Sicarpä jäyaꞌayhajxy, nämay hajxy jeꞌeduhṉ miäbøjcä jaꞌa Jesús miädiaꞌagy. Paady hajxy jeꞌeduhṉ miäbøjcy coo jaꞌa toꞌoxiøjc hänajty jaduhṉ tøø ñägapxy cooc yhaxøøgwiinmahñdy cøjx ñajuǿøyyäxä, møød cooc cøjx yhawaaṉdǿøw̱äxä. Jim̱ä Sicarpä jäyaꞌayhajxy hänajty xiøønax̱y Samarianaaxooty.
39 Muitos foram os samaritanos daquela cidade que creram nele por causa da palavra da mulher, que lhes declarara: Ele me disse tudo quanto tenho feito.
40 Mänit Jesús hoy miänuuꞌxtaꞌagyii coo jim̱ miähmǿꞌøwät maa quiajpthajxiän. Mänit jiaanc̈h mähmøøyy. Mejtsxøø jeꞌeduhṉ jim̱ yhijty.
40 Assim, quando os samaritanos foram ter com ele, pediram que ficasse com eles. Ele permaneceu ali dois dias.
41 Coo Jesús jiaac yajmøødmädiaacy jaꞌa jäyaꞌayhajxy, nämay jaꞌa miädiaꞌagy jiaac mäbǿjcäxä.
41 Ainda muitos outros creram nele por causa das suas palavras.
42 Mänitä toꞌoxiøjc hajxy ñämaayy: ―Høxtahm̱ds miic̈h jim̱ hoy mnägapxiän cajptooty, cab højts tuꞌjoot nmäbøjcy. Pero coo højts jiiby ngädaacy, mänit højts jeꞌe xtiehm̱ yhamdsoo møødmädiaacy. Mänit højts nmäbøjcy. Mänit højts nnajuøøyy coo yøꞌøyáꞌadiäm Cristohaty. Yøꞌøds hajxy xyajnähwaꞌads xyajcuhwaꞌadsáaṉäm nägøx̱iä mäduhṉ̃tiä hajxy yaa ndsänáayyäm hädaa yaabä naax̱wiin.
42 E diziam à mulher: Já não é por causa da tua declaração que cremos, mas nós mesmos ouvimos e sabemos ser este verdadeiramente o Salvador do mundo.
43 Nägooyyä mejtsxøø yhabejty, mänit Jesúshajxy tiuꞌubøjnä, ñøcxnä hajxy jim̱ Galilea.
43 Passados os dois dias, Jesus partiu para a Galiléia.
44 Hamdsoo Jesús jeꞌeduhṉ miänaaṉ̃ cooc hajxy quiaꞌa wiingudsähgøꞌøyii maa yhamdsoo cajptän, jaꞌa Diosmädiaꞌagy hajxy yaghawaꞌxøøbiä.
44 {Ele mesmo havia declarado que um profeta não é honrado na sua pátria.}
45 Pero coo Jesús jim̱ miejch Galilea maa yhamdsoo cajptän, mänit yajpooꞌxä haxiꞌig haxóṉ. Paadiä Jesús yajpooꞌxä, coo jäyaꞌayhajxy hänajty tøø yhix̱y hoy‑yagjuøøñäjatypä, nebiaty Jesús jim̱ tøø tiuṉ̃ tøø yajcähxøꞌøgy Jerusalén jaꞌa pascuaxøøjooty.
45 Chegando à Galiléia, acolheram-no os galileus, porque tinham visto tudo o que fizera durante a festa em Jerusalém; pois também eles tinham ido à festa.
46 Mänit Jesús jim̱ jadähooc miéjtscumbä Caná de Galilea maa jaꞌa nøø hänajty tøø yajwaꞌañguiojjiän vino. Jim̱ä gobiernä mioonsä hänajty tuꞌug tøø miech. Tuꞌugä yhuung hänajty tøø piaꞌambety jim̱ Capernaum.
46 Ele voltou, pois, a Caná da Galiléia, onde transformara água em vinho. Havia então em Cafarnaum um oficial do rei, cujo filho estava doente.
47 Coo jaꞌa gobiernä mioonsä miädoyhajty coo Jesús hänajty tøø miech jim̱ Galilea, mänit Jesús hoy miänuuꞌxtaꞌagyii coo yhuung nøcxy yajmøcpǿjcäxä. Møjtaꞌagy yhuung hänajty.
47 Ao ouvir que Jesus vinha da Judéia para a Galiléia, foi a ele e rogou-lhe que descesse e curasse seu filho, que estava prestes a morrer.
48 Mänitä gobiernä mioonsä ñämaayyä: ―Mijts, cahnä hajxy mmäbøcyñä, hoy hajxy tøø mja mädoyhaty cooc̈h hoy‑yagjuøøñäjatypä tøø nduṉ̃. Mänit hajxy mmäbøgaꞌañ coo hajxy mhuuc tehm̱ yhixaꞌañ.
48 Disse-lhe Jesus: Se não virdes milagres e prodígios, não credes...
49 Mänitä gobiernä mioonsä miänaaṉ̃: ―Tsógäm, jam̱ hadøꞌøc̈hä; chám̱høch nhuung yhoꞌogaaṉnä.
49 Pediu-lhe o oficial: Senhor, desce antes que meu filho morra!
50 Mänit Jesús miänaaṉ̃: ―Wiimbit jootcujc. Cabä mhuung yhoꞌogaꞌañ. Mänit Jesús miädiaꞌagy jiaanc̈h mäbǿjcäxä. Mänit gobiernä mioonsä jiaanc̈h wiimbijty.
50 Vai, disse-lhe Jesus, o teu filho está passando bem! O homem acreditou na palavra de Jesus e partiu.
51 Tuꞌhaamhädaacpä jaꞌa mioonsähajxy jiøjcubaadøøyyä. Mänit yhawáaṉäxä cooc yhuung hänajty tøø jiaanc̈h møcpøcy.
51 Enquanto ia descendo, os criados vieram-lhe ao encontro e lhe disseram: Teu filho está passando bem.
52 Mänit yajtøøyy mädunajtä hänajty tøø miøcpøcy. Mänit ñämaayyä: ―Häxøøy jaꞌa tioy tiøjch cujyxiøøhoꞌogy.
52 Indagou então deles a hora em que se sentira melhor. Responderam-lhe: Ontem à sétima hora a febre o deixou.
53 Mänit jaꞌa gobiernä mioonsä jiaanc̈h jahmiejch coo Jesús hänajty häxøøyhajty cujyxiøøhoꞌogy tøø miänaꞌañ cooc yhuung miøcpøgaꞌañ. Mänit Jesús jaꞌa miädiaꞌagy cøjx miäbǿjcäxä mäduhṉ̃tiä hajxy tiuꞌugtøjcä.
53 Reconheceu o pai ser a mesma hora em que Jesus dissera: Teu filho está passando bem. E creu tanto ele como toda a sua casa.
54 Miämetsc‑hoocpä Jesús jeꞌeduhṉ yajcähxøꞌcy jaꞌa hoy‑yagjuøøñäjatypä jim̱ Galilea. Mänit jeꞌeduhṉ yajcähxøꞌcy coo hänajty tøø yhoy Judea.
54 Esse foi o segundo milagre que Jesus fez, depois de voltar da Judéia para a Galiléia.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.