João 4

Isthmus Mixe NT (MIR_TBL) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Coo Jesús miädoyhajty coogä fariseoshajxy hänajty tøø miädoyhaty coogä Jesús jaꞌa jiamiøødhajxy hänajty maas may yajmäbøcy y yajnäbety quejee Juan, mänit Jesúshajxy wyiimbijty Judea. Galilea hajxy ñøcxtägajch.
1 Os fariseus ouviram dizer que Jesus estava ganhando mais discípulos e batizava mais pessoas do que João.
2 — ausente —
2 (De fato, não era Jesus quem batizava, e sim os seus discípulos.)
3 — ausente —
3 Quando Jesus ficou sabendo disso, saiu da Judeia e voltou para a Galileia.
4 Jim̱ hajxy ñaxøøyy Samarianaaxooty.
4 No caminho, ele tinha de passar pela região da Samaria.
5 Mänit hajxy jim̱ miejch maa jaꞌa cajpt hänajty xiøhatiän Sicar jim̱ Samarianaaxooty, mäwiingóṉ maa José ñädeedyñaax̱än. Jaꞌa tieedy jaduhṉ jecy xøhajt Jacob.
5 Ele chegou a uma cidade da Samaria, chamada Sicar, que ficava perto das terras que Jacó tinha dado ao seu filho José.
6 Jim̱ä nøøjut mädyii José yajmämähmøøyyä coo Jacob yhoꞌcy. Coo Jesúshajxy jim̱ miejch maa nøøjutän, tøø Jesús hänajty yhanuuꞌxøꞌøy. Mänit Jesús yhøxtaacy nøøjutpaꞌa. Tøø hänajty quiujyxiøøjøꞌøy. Mänitä jiamiøødhajxy ñøcxy cajptooty juuguiaabiä. Mänitä toꞌoxiøjc tuꞌug quiädaacy nøøgoom̱bä; Samaria hänajty chooñ. Mänit Jesús toꞌoxiøjc ñämaayy: ―Høøc̈hä nøø móoyyäc.
6 Ali ficava o poço de Jacó. Era mais ou menos meio-dia quando Jesus, cansado da viagem, sentou-se perto do poço.
7 — ausente —
7 Uma mulher samaritana veio tirar água, e Jesus lhe disse:
8 — ausente —
8 (Os discípulos de Jesus tinham ido até a cidade comprar comida.)
9 Mänit Jesús ñämaayyä: ―Tiic̈h miic̈h nøø coo xmiäyujwaꞌañ. Jueꞌe miic̈h mdsooñ Judea. Høøc̈h, yaac̈h ndsooñ Samaria. (Ix̱, cabä Judéabä jäyaꞌayhajxy hänajty miøødnijiootpaadyii jaꞌa Samáriabä jäyaꞌayhajxy.)
9 A mulher respondeu: — O senhor é judeu, e eu sou samaritana. Então como é que o senhor me pede água? (Ela disse isso porque os judeus não se dão com os samaritanos.)
10 Mänit Jesús yhadsooyy: ―Coo häxøpy mnajuøꞌøy tii mayhajt Dios tiunaam̱by maa miic̈hcøxpän y pøṉc̈h høøc̈h cooc̈h jaꞌa nøø tøø nja yujwaꞌañ, mänítøch cu xmiäyujwaaṉ̃ jaꞌa nøø jaꞌa ni mänaa caꞌa tøøtspä.
10 Então Jesus disse:
11 Mänitä toꞌoxiøjc yhadsooyy: ―Tsäguhm̱, cøøc hädaa nøøjut. Caj miic̈h tii mmøødä coo jaꞌa nøø myajwohm̱bädsǿm̱ät. Maa tyijy miic̈h jaꞌa nøø mbáadät, jaꞌa ni mänaa caꞌa tøøtspä.
11 Ela respondeu: — O senhor não tem balde para tirar água, e o poço é fundo. Como é que vai conseguir essa água da vida?
12 Nejy, maas mǿctäm miic̈h cuhdujt mmøødä quejee Jacob cuhdujt jegyhajty miøødä, jaꞌa hajxy hijty nhaphajt ndeedyhájtäm. Jeꞌe hädaa nøøjut xyajmämähmǿøyyäm. Yaa jecy ñøøhuucy møødä yhuunghajxy møødä yhanimalhajxy.
12 Nosso antepassado Jacó nos deu este poço. Ele, os seus filhos e os seus animais beberam água daqui. Será que o senhor é mais importante do que Jacó?
13 Mänit Jesús yhadsooyy: ―Coo hädaa nøø hajxy yhuꞌugy, najxp tiødsøꞌøhajxy jaduhṉ. Mänit hajxy tiødsøꞌøbáatägumbä cujaboom cumaax̱c.
13 Então Jesus disse:
14 Høøc̈h, nyéjpiøch jaꞌa nøø, jaꞌa ni mänaa caꞌa tøøtspä. Coo hajxy yhúꞌugät, ni mänaa jaꞌa tødsøꞌø hajxy quiaꞌa paattägájtsänät. Cøjxtaꞌaxiøø hajxy jaduhṉ jiugyhadaꞌañ nebiä Dios jiugyhatiän.
14 mas a pessoa que beber da água que eu lhe der nunca mais terá sede. Porque a água que eu lhe der se tornará nela uma fonte de água que dará vida eterna.
15 Cahnä toꞌoxiøjc jaꞌa mädiaꞌagy hänajty wyiinjuøꞌøyñä nebiä Jesús jaꞌa nøø ñägapxiän. Jueꞌe Jesús jaduhṉ ñänøøm̱ jaꞌa mayhajt jaꞌa Dios jaduhṉ tiunaam̱by maa højtscøxpän. Mänit toꞌoxiøjc miänaaṉ̃: ―Høøc̈hä nøø móoyyäc nébiøch tødsøꞌø xquiaꞌa páatnät. Jadúhṉhøch yaa miṉ ngaꞌa nøøwóhṉnät.
15 Então a mulher pediu: — Por favor, me dê dessa água! Assim eu nunca mais terei sede e não precisarei mais vir aqui buscar água.
16 Mänit Jesús miänaaṉ̃: ―Nøcx jaꞌa mnihyhap møjyaꞌax; mänit yaa mwoomínät.
16 — Vá chamar o seu marido e volte aqui! — ordenou Jesus.
17 Mänit toꞌoxiøjc yhadsooyy: ―Cábøch nnihyhap. Mänit Jesús miänaaṉ̃: ―Tehm̱ tiøyhajt miic̈h jaduhṉ mmänaꞌañ coo nihyhap mgaꞌa møødä.
17 — Eu não tenho marido! — respondeu a mulher. Então Jesus disse:
18 Mägoox̱cä mnihyhap tøø mmøødtsänaꞌay, y yøꞌø yaꞌadiøjc xim̱ mmøødpä, tøyhajt, caꞌa myiic̈hä mhamdsoo nihyhap yøꞌø.
18 pois já teve cinco, e este que você tem agora não é, de fato, seu marido. Sim, você falou a verdade.
19 Mänit toꞌoxiøjc miänaaṉ̃: ―Tsäguhm̱, nyoꞌmädóobiøch jaduhṉ coo miic̈h jaꞌa Dioshespíritu mmøødä.
19 A mulher respondeu: — Agora eu sei que o senhor é um
20 Jim̱ højts nhap ndeedy jaꞌa Dios hajxy hijty jecy wyiingudsähgøꞌøy maa yøꞌø tuṉän. Pero mijts mänaam̱b coo hajxy jim̱ nwiingudsähgǿøyyämät jim̱ Jerusalén.
20 Os nossos antepassados adoravam a Deus neste monte , mas vocês, judeus, dizem que Jerusalém é o lugar onde devemos adorá-lo.
21 Mänit Jesús yhadsooyy: ―Muuxy, mäbǿjcägøch nmädiaꞌagy. Habaadáaṉnäp jeꞌejän coo mijts jaꞌa Diosteedy homiaajä mwiingudsähgøꞌøwaaṉnä. Caꞌa ñäꞌä jiiyyä hajtiä mwiingudsähgøꞌøwaꞌañ maa yøꞌø tuṉän ni jim̱ Jerusalén.
21 Jesus disse:
22 Hoy Dios hajxy mja wiingudsähgøꞌøy, cab hajxy mhix̱iä. Højts, nhix̱y højts jaꞌa Dios. Jaduhṉ jaꞌa Diosmädiaꞌagy miänaꞌañ coo jaꞌa judíos jäyaꞌay tuꞌug yajnähwaꞌads yajcuhwaꞌadsaꞌañ.
22 Vocês, samaritanos, não sabem o que adoram, mas nós sabemos o que adoramos porque a salvação vem dos judeus.
23 Pøṉ jaꞌa Dios tehm̱ tiøyhajt wiingudsähgǿøñäp, jeꞌeds hamuumduꞌjoot wiingudsähgøøby. Jadúhṉäts jaꞌa Dios chocy coo wyiingudsähgøꞌøwøød hamuumduꞌjoot.
23 Mas virá o tempo, e, de fato, já chegou, em que os verdadeiros adoradores vão adorar o Pai em espírito e em verdade. Pois são esses que o Pai quer que o adorem.
24 Jaduhṉä Dios nebiä poj nebiä täxaꞌajän. Tsipcøxp hit jaꞌa Dios hajxy nwiingudsähgǿøyyämät.
24 Deus é Espírito, e por isso os que o adoram devem adorá-lo em espírito e em verdade.
25 Mänit toꞌoxiøjc miänaaṉ̃: ―Jaꞌa Cristo, jaꞌa Dios quiexaam̱biä, jeꞌe højts nhahíjxäm. Coo jeꞌe quiädaꞌagaꞌañ, mänit højts jeꞌe cøx̱iä xyhawaaṉáaṉäm.
25 A mulher respondeu: — Eu sei que o
26 Mänit Jesús miänaaṉ̃: ―Hǿøc̈häts jeꞌe jaꞌa Cristo.
26 Então Jesus afirmou:
27 Mänit Jesús jiamiøødhajxy miejch. Coo hajxy yhijxy coo Jesús jaꞌa toꞌoxiøjc hänajty miøødmädiaꞌagy, yagjuøøyy hajxy jaduhṉ. Pero cab hajxy yajtøøyy tiiguiøxpä Jesús jaꞌa toꞌoxiøjc hänajty coo miøødmädiaꞌagy.
27 Naquele momento chegaram os seus discípulos e ficaram admirados, pois ele estava conversando com uma mulher. Mas nenhum deles perguntou à mulher o que ela queria. E também não perguntaram a Jesus por que motivo ele estava falando com ela.
28 Mänitä toꞌoxiøjc jiiby chohṉ̃ maa hajxy hänajty miädiaꞌaguiän. Jiibiä miajt ñähgueecy, ñøcxy jeꞌe cajptooty, hoy jaꞌa cuꞌughajxy ñämaꞌayii:
28 Em seguida, a mulher deixou ali o seu pote, voltou até a cidade e disse a todas as pessoas:
29 ―Jam̱ jäyaꞌay hajxy tuꞌug huug híjxäm. Tøøc̈h jeꞌe xñajuøꞌøy nebiátyhøch haxøøgpä tøø nduṉ̃. Jadúhṉhøch jeꞌe tøø xyhawaaṉä. Jeꞌe ndijjiädaꞌa jeꞌe jaꞌa Cristo.
29 — Venham ver o homem que disse tudo o que eu tenho feito. Será que ele é o Messias?
30 Mänitä cuꞌughajxy tiuꞌubøjcy cajptooty, ñänøcxy jaꞌa Jesús hajxy.
30 Muitas pessoas saíram da cidade e foram para o lugar onde Jesus estava.
31 Jim̱ä Jesús hänajty ñämaꞌayii jaꞌa jiamiøødhajxy: ―Wiindsǿṉ, cay.
31 Enquanto isso, os discípulos pediam a Jesus: — Mestre, coma alguma coisa!
32 Mänit Jesús yhadsooyy: ―Xiic̈h jøøꞌxypøcy nmøødä. Cab hajxy mnajuøꞌøy tii jeꞌeduhṉ.
32 Jesus respondeu:
33 Mänitä jiamiøødhajxy ñiñämaayyä: ―Nejy, tøø jiøøꞌxypøquiädaꞌa yajméjtsäxä.
33 Então os discípulos começaram a perguntar uns aos outros: — Será que alguém já trouxe comida para ele?
34 Mänit Jesús miänaaṉ̃: ―Cooc̈h jaduhṉ nmänaaṉ̃ cooc̈h jøøꞌxypøcy nmøødä, jeꞌec̈h hänajty jaduhṉ nnänøøm̱by cooc̈h njootcujcä, cooc̈h ngudiúnät nébiøch Dios tøø xyhaneꞌemiän, cooc̈h tiuuṉg nyajmáayyät; jeꞌec̈h jaduhṉ tøø xquiex̱y.
34 — A minha comida — disse Jesus — é fazer a vontade daquele que me enviou e terminar o trabalho que ele me deu para fazer.
35 Huug hix̱ yøꞌøyaꞌay hajxy xii mänajpä. Xmiäbøgáaṉäbøch nmädiaꞌagy hajxy yøꞌø. Jaduhṉ mäwíinäts høøc̈hä nmädiaꞌagy nebiä tøømd paquiä miayøꞌøyän. Tehm̱ quiähxøꞌp jaduhṉ. Cab hajxy jaduhṉ mdehm̱ miänáꞌanät nebiä niippädøjc‑hajxy miänaꞌañän cooc mädaax̱poꞌo yhabety, mänítäc hajxy jeꞌe yajpädøꞌøgaꞌañ.
35 Vocês costumam dizer: “Daqui a quatro meses teremos a colheita.” Mas olhem e vejam bem os campos: o que foi plantado já está maduro e pronto para a colheita.
36 Pǿṉhøch jäyaꞌay jaꞌa nmädiaꞌagy xyajmäbøgáaṉäp, xooṉdaꞌagaam̱b hajxy jeꞌe coo hajxy jeꞌe may miäbøgaꞌañ. Quipxy hajxy miøødxooṉdaꞌagaꞌañ jaꞌa Diosmädiaꞌagy hajxy jayøbajt yaghawaꞌxøøc̈hóhṉäbä. Jaꞌa hajxy yajmäbøgáaṉäbä, jeꞌedshajxy cøjxtaꞌaxiøø jugyhadaam̱b nebiä Dios jiugyhatiän.
36 Quem colhe recebe o seu salário, e o resultado do seu trabalho é a vida eterna para as pessoas. E assim tanto o que semeia como o que colhe se alegrarão juntos.
37 Tøyhajt jeꞌeduhṉ nebiä jäyaꞌayhajxy miänaꞌañän: “Wiingpä jeꞌe niip, y wiingpä jeꞌe yajpädøꞌp.”
37 Porque é verdade o que dizem: “Um semeia, e outro colhe.”
38 Tøøc̈h mijts nwiinguex̱y coo mijts jäyaꞌay jaꞌa Diosmädiaꞌagy hajxy myajmäbǿgät, jaꞌa hajxy hijty tøø miädoyhátiäbä. Wiingpä hajxy jayøbajt yajmädoyhajt; mijts høx̱haam myajmäbøgaam̱by ―nøm̱ Jesús miänaaṉ̃.
38 Eu mandei vocês colherem onde não trabalharam; outros trabalharam ali, e vocês aproveitaram o trabalho deles.
39 Jaꞌa Sicarpä jäyaꞌayhajxy, nämay hajxy jeꞌeduhṉ miäbøjcä jaꞌa Jesús miädiaꞌagy. Paady hajxy jeꞌeduhṉ miäbøjcy coo jaꞌa toꞌoxiøjc hänajty jaduhṉ tøø ñägapxy cooc yhaxøøgwiinmahñdy cøjx ñajuǿøyyäxä, møød cooc cøjx yhawaaṉdǿøw̱äxä. Jim̱ä Sicarpä jäyaꞌayhajxy hänajty xiøønax̱y Samarianaaxooty.
39 Muitos samaritanos daquela cidade creram em Jesus porque a mulher tinha dito: “Ele me disse tudo o que eu tenho feito.”
40 Mänit Jesús hoy miänuuꞌxtaꞌagyii coo jim̱ miähmǿꞌøwät maa quiajpthajxiän. Mänit jiaanc̈h mähmøøyy. Mejtsxøø jeꞌeduhṉ jim̱ yhijty.
40 Quando os samaritanos chegaram ao lugar onde Jesus estava, pediram a ele que ficasse com eles, e Jesus ficou ali dois dias.
41 Coo Jesús jiaac yajmøødmädiaacy jaꞌa jäyaꞌayhajxy, nämay jaꞌa miädiaꞌagy jiaac mäbǿjcäxä.
41 E muitos outros creram por causa da mensagem dele.
42 Mänitä toꞌoxiøjc hajxy ñämaayy: ―Høxtahm̱ds miic̈h jim̱ hoy mnägapxiän cajptooty, cab højts tuꞌjoot nmäbøjcy. Pero coo højts jiiby ngädaacy, mänit højts jeꞌe xtiehm̱ yhamdsoo møødmädiaacy. Mänit højts nmäbøjcy. Mänit højts nnajuøøyy coo yøꞌøyáꞌadiäm Cristohaty. Yøꞌøds hajxy xyajnähwaꞌads xyajcuhwaꞌadsáaṉäm nägøx̱iä mäduhṉ̃tiä hajxy yaa ndsänáayyäm hädaa yaabä naax̱wiin.
42 Eles diziam à mulher: — Agora não é mais por causa do que você disse que nós cremos, mas porque nós mesmos o ouvimos falar. E sabemos que ele é, de fato, o Salvador do mundo.
43 Nägooyyä mejtsxøø yhabejty, mänit Jesúshajxy tiuꞌubøjnä, ñøcxnä hajxy jim̱ Galilea.
43 Depois de ficar dois dias ali, Jesus foi para a região da Galileia.
44 Hamdsoo Jesús jeꞌeduhṉ miänaaṉ̃ cooc hajxy quiaꞌa wiingudsähgøꞌøyii maa yhamdsoo cajptän, jaꞌa Diosmädiaꞌagy hajxy yaghawaꞌxøøbiä.
44 Pois, como ele mesmo disse: “Um profeta não é respeitado na sua própria terra.”
45 Pero coo Jesús jim̱ miejch Galilea maa yhamdsoo cajptän, mänit yajpooꞌxä haxiꞌig haxóṉ. Paadiä Jesús yajpooꞌxä, coo jäyaꞌayhajxy hänajty tøø yhix̱y hoy‑yagjuøøñäjatypä, nebiaty Jesús jim̱ tøø tiuṉ̃ tøø yajcähxøꞌøgy Jerusalén jaꞌa pascuaxøøjooty.
45 Quando chegou à Galileia, os moradores dali o receberam bem. É que eles tinham ido à Festa da Páscoa , em Jerusalém, e tinham visto tudo o que Jesus havia feito lá.
46 Mänit Jesús jim̱ jadähooc miéjtscumbä Caná de Galilea maa jaꞌa nøø hänajty tøø yajwaꞌañguiojjiän vino. Jim̱ä gobiernä mioonsä hänajty tuꞌug tøø miech. Tuꞌugä yhuung hänajty tøø piaꞌambety jim̱ Capernaum.
46 Jesus voltou a Caná da Galileia, onde havia transformado água em vinho. Estava ali um alto funcionário público que morava em Cafarnaum. Ele tinha em casa um filho doente.
47 Coo jaꞌa gobiernä mioonsä miädoyhajty coo Jesús hänajty tøø miech jim̱ Galilea, mänit Jesús hoy miänuuꞌxtaꞌagyii coo yhuung nøcxy yajmøcpǿjcäxä. Møjtaꞌagy yhuung hänajty.
47 Quando ouviu dizer que Jesus tinha vindo da Judeia para a Galileia, foi pedir a ele que fosse a Cafarnaum e curasse o seu filho, que estava morrendo.
48 Mänitä gobiernä mioonsä ñämaayyä: ―Mijts, cahnä hajxy mmäbøcyñä, hoy hajxy tøø mja mädoyhaty cooc̈h hoy‑yagjuøøñäjatypä tøø nduṉ̃. Mänit hajxy mmäbøgaꞌañ coo hajxy mhuuc tehm̱ yhixaꞌañ.
48 Jesus disse ao funcionário:
49 Mänitä gobiernä mioonsä miänaaṉ̃: ―Tsógäm, jam̱ hadøꞌøc̈hä; chám̱høch nhuung yhoꞌogaaṉnä.
49 Ele respondeu: — Senhor, venha depressa, antes que o meu filho morra!
50 Mänit Jesús miänaaṉ̃: ―Wiimbit jootcujc. Cabä mhuung yhoꞌogaꞌañ. Mänit Jesús miädiaꞌagy jiaanc̈h mäbǿjcäxä. Mänit gobiernä mioonsä jiaanc̈h wiimbijty.
50 — Volte para casa! O seu filho vai viver! — disse Jesus. Ele creu nas palavras de Jesus e foi embora.
51 Tuꞌhaamhädaacpä jaꞌa mioonsähajxy jiøjcubaadøøyyä. Mänit yhawáaṉäxä cooc yhuung hänajty tøø jiaanc̈h møcpøcy.
51 No caminho encontrou-se com os seus empregados, que disseram: — O seu filho está vivo!
52 Mänit yajtøøyy mädunajtä hänajty tøø miøcpøcy. Mänit ñämaayyä: ―Häxøøy jaꞌa tioy tiøjch cujyxiøøhoꞌogy.
52 Então ele perguntou a que horas o filho havia começado a melhorar. Os empregados responderam: — Ontem, à uma da tarde, a febre passou.
53 Mänit jaꞌa gobiernä mioonsä jiaanc̈h jahmiejch coo Jesús hänajty häxøøyhajty cujyxiøøhoꞌogy tøø miänaꞌañ cooc yhuung miøcpøgaꞌañ. Mänit Jesús jaꞌa miädiaꞌagy cøjx miäbǿjcäxä mäduhṉ̃tiä hajxy tiuꞌugtøjcä.
53 Aí o pai lembrou que havia sido naquela mesma hora que Jesus tinha dito: “O seu filho vai viver.” Então ele e toda a família creram em Jesus.
54 Miämetsc‑hoocpä Jesús jeꞌeduhṉ yajcähxøꞌcy jaꞌa hoy‑yagjuøøñäjatypä jim̱ Galilea. Mänit jeꞌeduhṉ yajcähxøꞌcy coo hänajty tøø yhoy Judea.
54 Esse foi o segundo milagre que Jesus fez depois de ter ido da Judeia para a Galileia.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.