Romanos 7

Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Te nchaa nchòhó ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑í ichi Xítohó Jesucrìstú sa nàha‑ndo nacuáa càháⁿ tnúhu sá dánèhé ñáhá xìi‑o nacuáa cada‑o cùndecu‑o, chi tnúhu‑áⁿ càháⁿ‑xi dóho nchaa ñáyiu xǐndecu vǐvú ñuyíú‑a.
1 Ignorais, irmãos {falo aos que têm conhecimentos jurídicos}, que a lei só tem domínio sobre o homem durante o tempo que vive?
2 Te nchaa ñáyiu dɨ̀hɨ́ sa ndècu yɨɨ‑xi, te dɨu tnúhu‑áⁿ dánèhé ñáhá‑xí xìí‑yu sá vǎ dáñǎ‑yu yɨɨ́‑yu, dico núu na cùú yɨɨ́‑yu te ñá túú‑gǎ ná càháⁿ tnúhu‑áⁿ cuèndá‑yu.
2 Assim, a mulher casada está sujeita ao marido pela lei enquanto ele vive; mas, se o marido morrer, fica desobrigada da lei que a ligava ao marido.
3 Dico núu vátá cùú‑gá yɨɨ́‑yu te ñá túú ndùu váha‑xi naquehéⁿ‑yu ɨngá tée, dico núu na cùú yɨɨ́‑yu te quendóo mèé‑yu, te ñá túú nǎgá càháⁿ tnúhu sá dánèhé ñáhá xìí‑yu nàcuáa cadá‑yu te ducaⁿ te cuu naquehéⁿ‑yu ɨngá tée, te ñá túú cùu‑xi ɨɨⁿ cuéchi.
3 Por isso, enquanto viver o marido, se se tornar mulher de outro homem, será chamada adúltera. Porém, morrendo o marido, fica desligada da lei, de maneira que, sem se tornar adúltera, poderá casar-se com outro homem.
4 Te nchòhó cue ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑í ichi Xítohó Jesucrìstú cúú‑ndó dàtná ñáyiu ní xíhí dàtná ní xíhí‑gá. Te xíǎⁿ ñá túú‑gǎ táxí tnùní ñáhá nchàa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés xii‑ndo. Te ducaⁿ nǐ cuu cuèndá nchòhó ngúndecu‑ndo ndɨ̀hɨ Xítohó Jesucrìstú Yaá ní xíhí ní cùu te ní ndoto‑gá. Te ducaⁿ nǐ cuu cuèndá nchaa nchoo ñǎyiu ndècu ichi‑gá cada‑o nchàa nacuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí.
4 Assim, meus irmãos, também vós estais mortos para a lei, pelo sacrifício do corpo de Cristo, para pertencerdes a outrem, àquele que ressuscitou dentre os mortos, a fim de que demos frutos para Deus.
5 Te nchoo nǐ xíndecu‑o ìchi cuehé ichi duha, te tnúhu sá sánú ìchi ñaha xii‑o nacuáa cada‑o cùndecu‑o cachí‑xi sá ñà túú vǎha cundecu‑o ìchi‑áⁿ, te nchoo dà uuⁿ‑gá ní quide‑o nchàa sá cuèhé sá dúhá sǎ dúcáⁿ càháⁿ tnúhu‑áⁿ, te sá dúcáⁿ nǐ quide‑o te ta xǐta nihnu‑o cuǎháⁿ ní cùu.
5 De fato, quando estávamos na carne, as paixões pecaminosas despertadas pela lei operavam em nossos membros, a fim de frutificarmos para a morte.
6 Te vitna cada iní‑ó sǎ cúú‑ó dàtná ñáyiu ní xíhí sá cúú‑xí tnǔhu sá dánèhé ñáhá xìi‑o nacuáa cada‑o cùndecu‑o, chi ñá túú‑gǎ cúnùu‑xi, te vitna mee‑nǎ Espíritú Yǎ Ndiǒxí chíndèe ñaha‑xi xii‑o xinu cuechi‑o núú‑gǎ, te ñá dɨ́ú cuèndá nchaa tnúhu sá nǐ ngúndeé ndéé díhna cada ñáyiu xìnu cuechi‑o núú‑gǎ vitna.
6 Agora, mortos para essa lei que nos mantinha sujeitos, dela nos temos libertado, e nosso serviço realiza-se conforme a renovação do Espírito e não mais sob a autoridade envelhecida da letra.
7 Te cuěi duha càháⁿ‑í dico vá cúú tnàhí cáháⁿ‑ó sǎ tnǔhu sá sánú ìchi ñaha xii‑o nacuáa cada‑o cùndecu‑o ñá dɨ́ú tnǔhu váha cùu‑xi. Te yúhú ñá túú cùtnuní iní‑í ná cúú nchàa sá cuèhé sá dúhá ní cùu te núu ñá túú tnǔhu‑áⁿ ní càchí tnúhu‑xi xii‑í, te ni ñà túú cùtnuní tucu iní‑í nǔu váha àdi ñá túú vǎha sá nchídó ìní‑í sá ndécú ndɨ̀hɨ tnaha ñáyiu‑o ni cùu te núu ñá túú tnǔhu‑áⁿ ní càchí‑xi sá vǎ cúú cùu iní‑í sá ndécú ndɨ̀hɨ́‑yu.
7 Que diremos, então? Que a lei é pecado? De modo algum. Mas eu não conheci o pecado senão pela lei. Porque não teria idéia da concupiscência, se a lei não dissesse: Não cobiçarás {Ex 20,17}.
8 Te tnúhu‑áⁿ nǐ dánèhé ñáhá‑xí xìi‑í sá vǎ cúú càda‑í ni ɨ̀ɨⁿ sá cuèhé sá dúhá, dico sá cuèndá tnúhu‑áⁿ uuⁿ‑gá ducaⁿ nǐ sani iní‑í ní quide‑í. Te núu ñá túú tnǔhu sá sánú ìchi ñaha xii‑o nacuáa cada‑o cùndecu‑o ña, te ñá túú cùtnuní iní‑í sá quídè‑í nándɨ sá cuèhé sá dúhá ní cùu.
8 Foi o pecado, portanto, que, aproveitando-se da ocasião que lhe foi dada pelo preceito, excitou em mim todas as concupiscências; porque, sem a lei, o pecado estava morto.
9 Te cútnàhá vátá nìhí‑gá‑í tnúhu‑áⁿ te ñá túú tnàhí ná sání ìní‑í ndécù‑í ni cùu, dico sátá nì níhì‑í tnúhu‑áⁿ te ní cutnùní iní‑í sá ndécú cuěchi‑í, te ta xǐta nihnu‑í cuáháⁿ ní cùu.
9 Quando eu estava sem a lei, eu vivia; mas, sobrevindo o preceito, o pecado recobrou vida,
10 Te núu ni quìde‑í nchaa nàcuáa càháⁿ tnúhu‑áⁿ te sa ndéé ama‑gá naníhí tàhú‑í ní cùu, dico ñá túú ní quìde‑í nǔu ní cutnùní iní‑í sá tá xǐta nihnu‑í cuáháⁿ ní cùu.
10 e eu morri. Assim o mandamento, que me devia dar a vida, conduziu-me à morte.
11 Te sá xíí tnǔhu‑áⁿ xíǎⁿ uuⁿ‑gá ní cunuu nchàa sá cuèhé sá dúhá nǐ dándàhú ñáhá‑xí xìi‑í te ní quide‑í, te ta dàcuíta nihnu ñaha‑xi xìi‑í cuáháⁿ ní cùu.
11 Porque o pecado, aproveitando da ocasião do mandamento, seduziu-me, e por ele me levou à morte.
12 Te tnúhu sá sánú ìchi ñaha xii‑o nacuáa cada‑o cùndecu‑o cuu‑xi tnúhu ío yɨñùhu ní taxi Yá Ndiǒxí, te ɨɨⁿ ɨɨⁿ tnúhu‑áⁿ cúú‑xí mèe‑ni tnúhu váha, te ni ɨ̀ɨⁿ tnúhu cuèhé tnúhu duha ñá túú ñùhu tnahá.
12 Por conseguinte, a lei é santa e o mandamento é santo, e justo, e bom...
13 Te vá cúú càchí‑í sá tnǔhu váha‑áⁿ nǐ quide‑xi ta xǐta nihnu‑í cuáháⁿ ní cùu, chi nchaa sá cuèhé sá dúhá nǐ quide‑í, xíǎⁿ tá dàcuíta nihnu ñaha‑xi xìi‑í cuáháⁿ ní cùu, te sá cuèndá tnúhu váha‑áⁿ nǐ cutnùní iní‑í sá quídè‑í nchaa sá cuèhé sá dúhá, te xíǎⁿ tá xǐta nihnu‑í cuáháⁿ ní cùu. Te sá cuèndá nchaa nàcuáa càháⁿ tnúhu sá sánú ìchi ñaha xii‑o nacuáa cada‑o cùndecu‑o ní cutnùní iní‑í sá xìdó ndécú cuěchi‑í ní cùu.
13 Então o que é bom tornou-se causa de morte para mim? De certo que não. Foi o pecado que, para se mostrar realmente pecado, acarretou para mim a morte por meio do que é bom, a fim de que, pelo mandamento, o pecado se fizesse excessivamente pecaminoso.
14 Te tnúhu‑áⁿ nǐ taxi Espíritú Yǎ Ndiǒxí ndécú ndɨ̀hɨ‑o cachí tnúhu‑xi nàcuáa cada váha‑o. Te nchoo cùu‑o mee‑ni ñáyiu yícá cuěchi, te tàxi tnuní ñáhá nchàa sá cuèhé sá dúhá xìi‑o ni cuu.
14 Sabemos, de fato, que a lei é espiritual, mas eu sou carnal, vendido ao pecado.
15 Dico nchoo tnàhá iní‑ó càda‑o nchaa sá vǎha dico ñá túú quìde‑o, te da nchaa sá ñà túú tnàhá iní‑ó càda‑o quìde‑o, te ñá túú cùtnuní iní‑ó nǎ cuèndá ducaⁿ quìde‑o.
15 Não entendo, absolutamente, o que faço, pois não faço o que quero; faço o que aborreço.
16 Te sá dúcáⁿ quìde‑o nchaa sá ñà túú tnàhá iní‑ó, te xíǎⁿ ndíxí tǔu iní‑ó sǎ tnǔhu sá dúcáⁿ sànu ichi ñaha xii‑o nacuáa cada‑o cùndecu‑o cuu‑xi tnúhu ío váha.
16 E, se faço o que não quero, reconheço que a lei é boa.
17 Te cùtnuní iní‑ó sǎ nchàa sá cuèhé sá dúhá ñùhu iní‑ó, xíǎⁿ quídé‑xí dùcaⁿ quide‑o sá ñà túú vǎha, te ñá dɨ́ú sǎ cáhú ìní méé‑ó dùcaⁿ quide‑o.
17 Mas, então, não sou eu que o faço, mas o pecado que em mim habita.
18 Te cùu‑o cue ñáyiu sàni cuehé sání dùha iní‑xi, te cuìní‑ó càda‑o nchaa sá vǎha dico ñá túú nìhí ndéé‑ó càda‑o.
18 Eu sei que em mim, isto é, na minha carne, não habita o bem, porque o querer o bem está em mim, mas não sou capaz de efetuá-lo.
19 Te cuìní‑ó càda‑o nchaa sá vǎha dico ñá ndácú‑ó, te ñá túú cuìní‑ó càda‑o datná quídé nchàa ñáyiu ndècu ichi cuehé ichi duha, chi ñáyiu‑áⁿ mee‑ni nchàa sá cuèhé sá dúhá quìdé‑yu, dico dɨu‑ni nchaa xíǎⁿ quídé‑ó tnàhá‑ó.
19 Não faço o bem que quereria, mas o mal que não quero.
20 Te sá dúcáⁿ quìde‑o nchaa sá ñà túú tnàhá iní‑ó càda‑o te ñá dɨ́ú mèe‑o ducaⁿ cahu iní‑ó quìde‑o, chi nchaa sá cuèhé sá dúhá ñùhu iní‑ó xíǎⁿ quídé‑xí dùcaⁿ quide‑o.
20 Ora, se faço o que não quero, já não sou eu que faço, mas sim o pecado que em mim habita.
21 Te ducaⁿ tnàhí yáha‑o òré cuìní‑ó càda‑o sá vǎha, chi da mee‑ni nchàa sá cuèhé sá dúhá quìde‑o.
21 Encontro, pois, em mim esta lei: quando quero fazer o bem, o que se me depara é o mal.
22 Te ío cùdɨ́ɨ́ ìní‑ó càda‑o nchaa nacuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí,
22 Deleito-me na lei de Deus, no íntimo do meu ser.
23 te dìcó‑ni sá ncháá sǎ cuèhé sá dúhá ñùhu iní‑ó, xíǎⁿ quídé‑xí ngàni ñaha‑xi xii‑o ñá túú quìde‑o sá vǎha sàni iní‑ó càda‑o, te ducaⁿ yǎha‑o chi nchaa sá cuèhé sá dúhá‑ǎⁿ cúnùu‑xi taxi tnuní ñáhá‑xí xìi‑o.
23 Sinto, porém, nos meus membros outra lei, que luta contra a lei do meu espírito e me prende à lei do pecado, que está nos meus membros.
24 ¡Te ndàhú ní cuu nchoo! Chi vá yǒo ɨɨⁿ ni ndàcu cada nacuáa vá táxí tnùní ñáhá‑gǎ nchaa sá cuèhé sá dúhá xìi‑o sá tá dàcuíta nihnu ñaha xìi‑o cuáháⁿ ní cùu.
24 Homem infeliz que sou! Quem me livrará deste corpo que me acarreta a morte?...
25 Te táxǎhu xii Yá Ndiǒxí sá Xǐtohó Jesucrìstú ní quide‑gá cuèndá sá vǎ táxí tnùní ñáhá‑gǎ ni ɨ̀ɨⁿ sá cuèhé sá dúhá xìi‑o, sá tá dàcuíta nihnu ñaha xìi‑o cuáháⁿ ní cùu. Te mee‑o sàni iní‑ó càda‑o nchaa nacuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí, dico núu nchaa sá cuèhé sá dúhá ná cùnuu‑xi taxi tnuní ñáhá‑xí xìi‑o, te dɨu‑ni nchaa xíǎⁿ cada‑o.
25 Graças sejam dadas a Deus por Jesus Cristo, nosso Senhor! Assim, pois, de um lado, pelo meu espírito, sou submisso à lei de Deus; de outro lado, por minha carne, sou escravo da lei do pecado.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.