Romanos 7
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NVI
1 Te nchaa nchòhó ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑í ichi Xítohó Jesucrìstú sa nàha‑ndo nacuáa càháⁿ tnúhu sá dánèhé ñáhá xìi‑o nacuáa cada‑o cùndecu‑o, chi tnúhu‑áⁿ càháⁿ‑xi dóho nchaa ñáyiu xǐndecu vǐvú ñuyíú‑a.
1 Meus irmãos, falo a vocês como a pessoas que conhecem a lei. Acaso vocês não sabem que a lei tem autoridade sobre alguém apenas enquanto ele vive?
2 Te nchaa ñáyiu dɨ̀hɨ́ sa ndècu yɨɨ‑xi, te dɨu tnúhu‑áⁿ dánèhé ñáhá‑xí xìí‑yu sá vǎ dáñǎ‑yu yɨɨ́‑yu, dico núu na cùú yɨɨ́‑yu te ñá túú‑gǎ ná càháⁿ tnúhu‑áⁿ cuèndá‑yu.
2 Por exemplo, pela lei a mulher casada está ligada a seu marido enquanto ele estiver vivo; mas, se o marido morrer, ela estará livre da lei do casamento.
3 Dico núu vátá cùú‑gá yɨɨ́‑yu te ñá túú ndùu váha‑xi naquehéⁿ‑yu ɨngá tée, dico núu na cùú yɨɨ́‑yu te quendóo mèé‑yu, te ñá túú nǎgá càháⁿ tnúhu sá dánèhé ñáhá xìí‑yu nàcuáa cadá‑yu te ducaⁿ te cuu naquehéⁿ‑yu ɨngá tée, te ñá túú cùu‑xi ɨɨⁿ cuéchi.
3 Por isso, se ela se casar com outro homem enquanto seu marido ainda estiver vivo, será considerada adúltera. Mas se o marido morrer, ela estará livre daquela lei, e mesmo que venha a se casar com outro homem, não será adúltera.
4 Te nchòhó cue ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑í ichi Xítohó Jesucrìstú cúú‑ndó dàtná ñáyiu ní xíhí dàtná ní xíhí‑gá. Te xíǎⁿ ñá túú‑gǎ táxí tnùní ñáhá nchàa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés xii‑ndo. Te ducaⁿ nǐ cuu cuèndá nchòhó ngúndecu‑ndo ndɨ̀hɨ Xítohó Jesucrìstú Yaá ní xíhí ní cùu te ní ndoto‑gá. Te ducaⁿ nǐ cuu cuèndá nchaa nchoo ñǎyiu ndècu ichi‑gá cada‑o nchàa nacuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí.
4 Assim, meus irmãos, vocês também morreram para a lei, por meio do corpo de Cristo, para pertencerem a outro, àquele que ressuscitou dos mortos, a fim de que venhamos a dar fruto para Deus.
5 Te nchoo nǐ xíndecu‑o ìchi cuehé ichi duha, te tnúhu sá sánú ìchi ñaha xii‑o nacuáa cada‑o cùndecu‑o cachí‑xi sá ñà túú vǎha cundecu‑o ìchi‑áⁿ, te nchoo dà uuⁿ‑gá ní quide‑o nchàa sá cuèhé sá dúhá sǎ dúcáⁿ càháⁿ tnúhu‑áⁿ, te sá dúcáⁿ nǐ quide‑o te ta xǐta nihnu‑o cuǎháⁿ ní cùu.
5 Pois quando éramos controlados pela carne, as paixões pecaminosas despertadas pela lei atuavam em nossos corpos, de forma que dávamos fruto para a morte.
6 Te vitna cada iní‑ó sǎ cúú‑ó dàtná ñáyiu ní xíhí sá cúú‑xí tnǔhu sá dánèhé ñáhá xìi‑o nacuáa cada‑o cùndecu‑o, chi ñá túú‑gǎ cúnùu‑xi, te vitna mee‑nǎ Espíritú Yǎ Ndiǒxí chíndèe ñaha‑xi xii‑o xinu cuechi‑o núú‑gǎ, te ñá dɨ́ú cuèndá nchaa tnúhu sá nǐ ngúndeé ndéé díhna cada ñáyiu xìnu cuechi‑o núú‑gǎ vitna.
6 Mas agora, morrendo para aquilo que antes nos prendia, fomos libertados da lei, para que sirvamos conforme o novo modo do Espírito, e não segundo a velha forma da lei escrita.
7 Te cuěi duha càháⁿ‑í dico vá cúú tnàhí cáháⁿ‑ó sǎ tnǔhu sá sánú ìchi ñaha xii‑o nacuáa cada‑o cùndecu‑o ñá dɨ́ú tnǔhu váha cùu‑xi. Te yúhú ñá túú cùtnuní iní‑í ná cúú nchàa sá cuèhé sá dúhá ní cùu te núu ñá túú tnǔhu‑áⁿ ní càchí tnúhu‑xi xii‑í, te ni ñà túú cùtnuní tucu iní‑í nǔu váha àdi ñá túú vǎha sá nchídó ìní‑í sá ndécú ndɨ̀hɨ tnaha ñáyiu‑o ni cùu te núu ñá túú tnǔhu‑áⁿ ní càchí‑xi sá vǎ cúú cùu iní‑í sá ndécú ndɨ̀hɨ́‑yu.
7 Que diremos então? A lei é pecado? De maneira nenhuma! De fato, eu não saberia o que é pecado, a não ser por meio da lei. Pois, na realidade, eu não saberia o que é cobiça, se a lei não dissesse: "Não cobiçarás".
8 Te tnúhu‑áⁿ nǐ dánèhé ñáhá‑xí xìi‑í sá vǎ cúú càda‑í ni ɨ̀ɨⁿ sá cuèhé sá dúhá, dico sá cuèndá tnúhu‑áⁿ uuⁿ‑gá ducaⁿ nǐ sani iní‑í ní quide‑í. Te núu ñá túú tnǔhu sá sánú ìchi ñaha xii‑o nacuáa cada‑o cùndecu‑o ña, te ñá túú cùtnuní iní‑í sá quídè‑í nándɨ sá cuèhé sá dúhá ní cùu.
8 Mas o pecado, aproveitando a oportunidade dada pelo mandamento, produziu em mim todo tipo de desejo cobiçoso. Pois, sem a lei, o pecado está morto.
9 Te cútnàhá vátá nìhí‑gá‑í tnúhu‑áⁿ te ñá túú tnàhí ná sání ìní‑í ndécù‑í ni cùu, dico sátá nì níhì‑í tnúhu‑áⁿ te ní cutnùní iní‑í sá ndécú cuěchi‑í, te ta xǐta nihnu‑í cuáháⁿ ní cùu.
9 Antes, eu vivia sem a lei, mas quando o mandamento veio, o pecado reviveu, e eu morri.
10 Te núu ni quìde‑í nchaa nàcuáa càháⁿ tnúhu‑áⁿ te sa ndéé ama‑gá naníhí tàhú‑í ní cùu, dico ñá túú ní quìde‑í nǔu ní cutnùní iní‑í sá tá xǐta nihnu‑í cuáháⁿ ní cùu.
10 Descobri que o próprio mandamento, destinado a produzir vida, na verdade produziu morte.
11 Te sá xíí tnǔhu‑áⁿ xíǎⁿ uuⁿ‑gá ní cunuu nchàa sá cuèhé sá dúhá nǐ dándàhú ñáhá‑xí xìi‑í te ní quide‑í, te ta dàcuíta nihnu ñaha‑xi xìi‑í cuáháⁿ ní cùu.
11 Pois o pecado, aproveitando a oportunidade dada pelo mandamento, enganou-me e por meio do mandamento me matou.
12 Te tnúhu sá sánú ìchi ñaha xii‑o nacuáa cada‑o cùndecu‑o cuu‑xi tnúhu ío yɨñùhu ní taxi Yá Ndiǒxí, te ɨɨⁿ ɨɨⁿ tnúhu‑áⁿ cúú‑xí mèe‑ni tnúhu váha, te ni ɨ̀ɨⁿ tnúhu cuèhé tnúhu duha ñá túú ñùhu tnahá.
12 De fato a lei é santa, e o mandamento é santo, justo e bom.
13 Te vá cúú càchí‑í sá tnǔhu váha‑áⁿ nǐ quide‑xi ta xǐta nihnu‑í cuáháⁿ ní cùu, chi nchaa sá cuèhé sá dúhá nǐ quide‑í, xíǎⁿ tá dàcuíta nihnu ñaha‑xi xìi‑í cuáháⁿ ní cùu, te sá cuèndá tnúhu váha‑áⁿ nǐ cutnùní iní‑í sá quídè‑í nchaa sá cuèhé sá dúhá, te xíǎⁿ tá xǐta nihnu‑í cuáháⁿ ní cùu. Te sá cuèndá nchaa nàcuáa càháⁿ tnúhu sá sánú ìchi ñaha xii‑o nacuáa cada‑o cùndecu‑o ní cutnùní iní‑í sá xìdó ndécú cuěchi‑í ní cùu.
13 E então, o que é bom se tornou em morte para mim? De maneira nenhuma! Mas, para que o pecado se mostrasse como pecado, ele produziu morte em mim por meio do que era bom, de modo que por meio do mandamento ele se mostrasse extremamente pecaminoso.
14 Te tnúhu‑áⁿ nǐ taxi Espíritú Yǎ Ndiǒxí ndécú ndɨ̀hɨ‑o cachí tnúhu‑xi nàcuáa cada váha‑o. Te nchoo cùu‑o mee‑ni ñáyiu yícá cuěchi, te tàxi tnuní ñáhá nchàa sá cuèhé sá dúhá xìi‑o ni cuu.
14 Sabemos que a lei é espiritual; eu, contudo, não o sou, pois fui vendido como escravo ao pecado.
15 Dico nchoo tnàhá iní‑ó càda‑o nchaa sá vǎha dico ñá túú quìde‑o, te da nchaa sá ñà túú tnàhá iní‑ó càda‑o quìde‑o, te ñá túú cùtnuní iní‑ó nǎ cuèndá ducaⁿ quìde‑o.
15 Não entendo o que faço. Pois não faço o que desejo, mas o que odeio.
16 Te sá dúcáⁿ quìde‑o nchaa sá ñà túú tnàhá iní‑ó, te xíǎⁿ ndíxí tǔu iní‑ó sǎ tnǔhu sá dúcáⁿ sànu ichi ñaha xii‑o nacuáa cada‑o cùndecu‑o cuu‑xi tnúhu ío váha.
16 E, se faço o que não desejo, admito que a lei é boa.
17 Te cùtnuní iní‑ó sǎ nchàa sá cuèhé sá dúhá ñùhu iní‑ó, xíǎⁿ quídé‑xí dùcaⁿ quide‑o sá ñà túú vǎha, te ñá dɨ́ú sǎ cáhú ìní méé‑ó dùcaⁿ quide‑o.
17 Neste caso, não sou mais eu quem o faz, mas o pecado que habita em mim.
18 Te cùu‑o cue ñáyiu sàni cuehé sání dùha iní‑xi, te cuìní‑ó càda‑o nchaa sá vǎha dico ñá túú nìhí ndéé‑ó càda‑o.
18 Sei que nada de bom habita em mim, isto é, em minha carne. Porque tenho o desejo de fazer o que é bom, mas não consigo realizá-lo.
19 Te cuìní‑ó càda‑o nchaa sá vǎha dico ñá ndácú‑ó, te ñá túú cuìní‑ó càda‑o datná quídé nchàa ñáyiu ndècu ichi cuehé ichi duha, chi ñáyiu‑áⁿ mee‑ni nchàa sá cuèhé sá dúhá quìdé‑yu, dico dɨu‑ni nchaa xíǎⁿ quídé‑ó tnàhá‑ó.
19 Pois o que faço não é o bem que desejo, mas o mal que não quero fazer, esse eu continuo fazendo.
20 Te sá dúcáⁿ quìde‑o nchaa sá ñà túú tnàhá iní‑ó càda‑o te ñá dɨ́ú mèe‑o ducaⁿ cahu iní‑ó quìde‑o, chi nchaa sá cuèhé sá dúhá ñùhu iní‑ó xíǎⁿ quídé‑xí dùcaⁿ quide‑o.
20 Ora, se faço o que não quero, já não sou eu quem o faz, mas o pecado que habita em mim.
21 Te ducaⁿ tnàhí yáha‑o òré cuìní‑ó càda‑o sá vǎha, chi da mee‑ni nchàa sá cuèhé sá dúhá quìde‑o.
21 Assim, encontro esta lei que atua em mim: Quando quero fazer o bem, o mal está junto a mim.
22 Te ío cùdɨ́ɨ́ ìní‑ó càda‑o nchaa nacuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí,
22 Pois, no íntimo do meu ser tenho prazer na lei de Deus;
23 te dìcó‑ni sá ncháá sǎ cuèhé sá dúhá ñùhu iní‑ó, xíǎⁿ quídé‑xí ngàni ñaha‑xi xii‑o ñá túú quìde‑o sá vǎha sàni iní‑ó càda‑o, te ducaⁿ yǎha‑o chi nchaa sá cuèhé sá dúhá‑ǎⁿ cúnùu‑xi taxi tnuní ñáhá‑xí xìi‑o.
23 mas vejo outra lei atuando nos membros do meu corpo, guerreando contra a lei da minha mente, tornando-me prisioneiro da lei do pecado que atua em meus membros.
24 ¡Te ndàhú ní cuu nchoo! Chi vá yǒo ɨɨⁿ ni ndàcu cada nacuáa vá táxí tnùní ñáhá‑gǎ nchaa sá cuèhé sá dúhá xìi‑o sá tá dàcuíta nihnu ñaha xìi‑o cuáháⁿ ní cùu.
24 Miserável homem eu que sou! Quem me libertará do corpo sujeito a esta morte?
25 Te táxǎhu xii Yá Ndiǒxí sá Xǐtohó Jesucrìstú ní quide‑gá cuèndá sá vǎ táxí tnùní ñáhá‑gǎ ni ɨ̀ɨⁿ sá cuèhé sá dúhá xìi‑o, sá tá dàcuíta nihnu ñaha xìi‑o cuáháⁿ ní cùu. Te mee‑o sàni iní‑ó càda‑o nchaa nacuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí, dico núu nchaa sá cuèhé sá dúhá ná cùnuu‑xi taxi tnuní ñáhá‑xí xìi‑o, te dɨu‑ni nchaa xíǎⁿ cada‑o.
25 Graças a Deus por Jesus Cristo, nosso Senhor! De modo que, com a mente, eu próprio sou escravo da lei de Deus; mas, com a carne, da lei do pecado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.