Romanos 1

Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Yúhú té Pǎblú xínú cuèchi‑í núú Xǐtohó Jesucrìstú, chi mee Yǎ Ndiǒxí ní cachí‑gá sá cúù‑í ɨɨⁿ tée cáháⁿ tnúhu‑gá núú ñǎyiu, te tnúhu‑gá cúú‑xí tnǔhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑ó, núu dɨu‑gá ní tendaha ñàha‑gá xii‑í xícá cùu‑í càháⁿ‑í tnúhu‑gá.
1 Paulo, servo de Jesus Cristo, escolhido para ser apóstolo, reservado para anunciar o Evangelho de Deus;
2 Te ndéé sanaha nǐ cachí Yǎ Ndiǒxí sá dàcuɨtɨ́í sàá nduu ngǔndecu ndɨhɨ ñáyiu tnúhu‑gá. Te ducaⁿ nǐ xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée ní cáháⁿ tnúhu‑gá dàvá‑áⁿ nǐ chídó tnùní‑güedé núú tùtú‑gá.
2 este Evangelho Deus prometera outrora pelos seus profetas na Sagrada Escritura,
3 Te tnúhu‑gá sá càháⁿ‑í‑a càháⁿ‑xi dɨu‑ni cuèndá Xítohó Jesucrìstú Yaá cúú Děhe‑gá. Te Déhe‑gá‑áⁿ cúú‑gǎ ɨɨⁿ ñáyiu, te cùu‑gá ñaní tnáhá ndǐi Dàvií.
3 acerca de seu Filho Jesus Cristo, nosso Senhor, descendente de Davi quanto à carne,
4 Te cùu‑gá Yaá ñá túú tnàhí cuéchi‑xi. Te ní xíhí‑gá te ní ndoto‑gá, te xíǎⁿ cútnùní iní‑ó sǎ cúú‑gǎ Déhe Yá Ndiǒxí, te ío càhnu cuu‑gá.
4 que, segundo o Espírito de santidade, foi estabelecido Filho de Deus no poder por sua ressurreição dos mortos;
5 Te dɨu‑ni Xítohó Jesucrìstú ní quide‑gá ní nduu táhù‑í núú Yǎ Ndiǒxí sá càháⁿ‑í tnúhu‑gá núú cuè ñáyiu ñuyíú‑a cuèndá quɨ́ndáá iní‑yu tnúhu‑gá te canchicúⁿ nihnú‑yu cadá‑yu nchaa nàcuáa càháⁿ‑xi, te ducaⁿ ǐo cuu càhnu‑gá.
5 e do qual temos recebido a graça e o apostolado, a fim de levar, em seu nome, todas as nações pagãs à obediência da fé,
6 Te tnàhá nchòhó cúú‑ndó ñǎyiu sa nchìcúⁿ nihnu quìde‑ndo nchaa nacuáa càháⁿ tnúhu‑áⁿ, chi ní cachí Yǎ Ndiǒxí sá nchòhó tnahá tnúhu‑ndo ndɨ̀hɨ Xítohó Jesucrìstú.
6 entre as quais também vós sois os eleitos de Jesus Cristo,
7 Te nchòhó ñáyiu xǐndecu ñuú Ròmá, ñáyiu ío cùu iní ñáhá Yǎ Ndiǒxí, càdúha‑í tutú‑a daquìxi‑í ndaha‑ndo. Te dɨu‑ni nchòhó cúú‑ndó cuè ñáyiu ní cachí Yǎ Ndiǒxí cada ndáá cundecu‑ndo nǔú‑gǎ. Te xìcáⁿ táhù‑í núú Tǎtá‑ó Dǔtú Ndiǒxí ndɨhɨ núú Xǐtohó Jesucrìstú sá ǐo na chìndee chitúu ñaha‑gǎ xii‑ndo, te ducaⁿ ndɨ̀ nduú‑gá ná càda te ío váha cuu iní‑ndó cùndecu‑ndo.
7 a todos os que estão em Roma, queridos de Deus, chamados a serem santos: a vós, graça e paz da parte de Deus, nosso Pai, e da parte do Senhor Jesus Cristo!
8 Te díhna nuu‑gǎ càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ ǐo ndàcáⁿ táhù‑í núú Yǎ Ndiǒxí cuèndá sá ǐo sàndáá iní‑ndó‑gǎ, te nchaa ñáyiu nìhí‑yu tnúhu sá dúcáⁿ quìde‑ndo. Te Xítohó Jesucrìstú dáyǎha‑gá nchaa tnúhu càháⁿ‑í núú Yǎ Ndiǒxí.
8 Primeiramente, dou graças a meu Deus, por meio de Jesus Cristo, por todos vós, porque em todo o mundo é preconizada a vossa fé.
9 Te ndɨ tnahá òré càháⁿ ndɨhɨ‑í Yǎ Ndiǒxí ducaⁿ‑ni xìcáⁿ táhù‑í núú‑gǎ cuèndá‑ndó, te mee‑gǎ náhá‑gǎ sá càháⁿ ndáá‑í, te dɨu‑ni núú‑gǎ xínú cuèchi‑í nɨ yùhu nɨ iní‑í, chi càháⁿ‑í nàcuáa ní quide Déhe‑gá Xítohó Jesucrìstú cuèndá naníhí tàhú‑ó.
9 Pois Deus, a quem sirvo em meu espírito, anunciando o Evangelho de seu Filho, me é testemunha de como vos menciono incessantemente em minhas orações.
10 Te xìcáⁿ táhù‑í núú Yǎ Ndiǒxí sá nǔu mee‑gǎ ná càchí te sáá ɨɨⁿ nduu quìxi coto ñaha‑í xii‑ndo.
10 A ele suplico, se for de sua vontade, conceder-me finalmente ocasião favorável de vos visitar.
11 Chi ío cuìní‑í cundecu ndɨhɨ ñaha‑ǐ xii‑ndo dànehé ñáhà‑í ɨɨⁿ ǔú tnúhu nàcuáa ío‑gá chindee ñàha Espíritú Yǎ Ndiǒxí xii‑ndo, te ducaⁿ ǐo‑gá cuita nducu ndèe‑ndo cada‑ndo nchaa nacuáa cuìní‑gá.
11 Desejo ardentemente ver-vos, a fim de comunicar-vos alguma graça espiritual, com que sejais confirmados,
12 Te ío chí ná cuǎha tnàha‑o tnúhu ndee ìní cundecu‑o ìchi‑gá, chi nchòhó ndɨhɨ yúhú ío sàndáá iní‑ó‑gǎ.
12 ou melhor, para me encorajar juntamente convosco naquela vossa e minha fé que nos é comum.
13 Te nchòhó ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑í ichi Xítohó Jesucrìstú na càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ dúcáⁿ‑ní ǐo sàni iní‑í quixi coto ñaha‑ǐ xii‑ndo. Te cuìní‑í sá òré quixi coto ñaha‑ǐ xii‑ndo, te vá cuǐta chìuⁿ quixi‑í dàtná quídè‑í òré sǎngoto‑í nchaa ñáyiu dava‑gá ñuú ñá túú xǐta chìuⁿ‑í chi ío váha sàhúuⁿ‑yu tnúhu càháⁿ‑í, dico ñá ndácù‑í quixi‑í quixi coto ñaha‑ǐ xii‑ndo.
13 Pois não quero que ignoreis, irmãos, como muitas vezes me tenho proposto ir ter convosco. {Eu queria recolher algum fruto entre vós, como entre os outros pagãos}, mas até agora tenho sido impedido.
14 Te yúhú yɨ́dɨ̌quɨ̀‑í cáháⁿ‑í tnúhu Xítohó Jesucrìstú núú nchàa ñáyiu càháⁿ tnúhu grìégú, ndɨhɨ núú nchàa ñáyiu càháⁿ dava‑gá núú tnǔhu, ndɨhɨ núú nchàa ñáyiu túha, ndɨhɨ núú nchàa ñáyiu ñá túú tǔha.
14 Sou devedor a gregos e a bárbaros, a sábios e a simples.
15 Te cuèndá sá dúhá yɨ̀dɨ́quɨ̀‑í cáháⁿ‑í tnúhu‑gá, xíǎⁿ ío cuìní‑í danèhé ñáhà‑í xii nchaa nchòhó ñáyiu ñuú Ròmá nàcuáa ndùu tnúhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑ó.
15 Daí o ardente desejo que eu sinto de vos anunciar o Evangelho também a vós, que habitais em Roma.
16 Te yúhú ñá túú tnàhí cùcahaⁿ núù‑í cáháⁿ‑í tnúhu Xítohó Jesucrìstú, chi cùu‑xi tnúhu ío cùnuu, chi Yá Ndiǒxí ní cachí‑gá sá ncháá ñǎyiu na quɨ̀ndáá iní‑xi tnúhu‑áⁿ te naníhí tàhú‑yu. Te ní cachí‑gá sá dǐhnanuu‑gǎ ñáyiu isràél ngúndecu ndɨhɨ́‑yu tnúhu‑áⁿ te dǎtnùní ngúndecu ndɨhɨ ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél.
16 Com efeito, não me envergonho do Evangelho, pois ele é uma força vinda de Deus para a salvação de todo o que crê, ao judeu em primeiro lugar e depois ao grego.
17 Te tnúhu‑áⁿ dánèhé ñáhá‑xí xìi‑o sá cúdɨ̀u‑o núú Yǎ Ndiǒxí te núu mee‑ni sǎ quɨ̀ndáá iní‑ó‑gǎ dàtná càháⁿ‑xi núú tùtú‑gá núú càchí‑xi: “Nchaa ñáyiu sàndáá iní ñáhá xìi Yá Ndiǒxí cúdɨ̀ú‑yu núú‑gǎ, te ndècu ndɨhɨ ñahá‑yu xii‑gá”, duha càchí‑xi núú tùtú‑gá.
17 Porque nele se revela a justiça de Deus, que se obtém pela fé e conduz à fé, como está escrito: O justo viverá pela fé {Hab 2,4}.
18 Te ndéé andɨu tèndaha Yá Ndiǒxí sá ùhú quixi sá cúú‑xí nchàa ñáyiu ñá túú quìde ndáá núú‑gǎ, ñáyiu quìde nchaa sá cuèhé sá dúhá. Te cuèndá nchaa sá quídě‑yu‑áⁿ xíǎⁿ ñá túú cuìní‑yu tnɨɨ́‑yu tnúhu ndáá tnúhu Yá Ndiǒxí cuèndá cuu‑xi ɨɨⁿ sá vǎha sá cúú‑xǐ‑yu.
18 A ira de Deus se manifesta do alto do céu contra toda a impiedade e perversidade dos homens, que pela injustiça aprisionam a verdade.
19 Te cuěi ducaⁿ quìdé‑yu dico cùtnuní ndáá iní‑yu nàcuáa ndùu sá sání ìní Yǎ Ndiǒxí ndɨhɨ nàcuáa ndùu sá quídé‑gǎ dàtná cútnùní iní nchaa dava‑gá‑yu, chi dɨu‑gá dánèhé ñáhá‑gǎ xií‑yu.
19 Porquanto o que se pode conhecer de Deus eles o lêem em si mesmos, pois Deus lho revelou com evidência.
20 Te ni vǎ ndácú‑ó quìní núú‑ó nǎsa càa‑gá, te ni vǎ ndácú‑ó quìní‑ó nǎsa càa iní‑gá, te ni vǎ ndácú‑ó quìní‑ó nǎsa quìde‑gá táxí tnùní‑gá nchaa nduu nchaa quɨ́ú. Te cuěi ducaⁿ dico ndéé cútnàhá ní ngáva ñuyíú nǐ ngüíta nchaa ñáyiu tècú tnùní váha‑yu nàcuáa ndùu sá sání ìní‑gá ndɨhɨ nàcuáa ndùu sá quídé‑gǎ te ducaⁿ tècú tnùní‑yu cuèndá nchaa sá nǐ cadúha‑gá ndéhě‑yu ìó ñuyíú‑a, núu xíǎⁿ vá càchí‑yu sá ñà túú cuěchi‑yu.
20 Desde a criação do mundo, as perfeições invisíveis de Deus, o seu sempiterno poder e divindade, se tornam visíveis à inteligência, por suas obras; de modo que não se podem escusar.
21 Te cuěi ducaⁿ nǐ cutnùní iní‑yu cuèndá Yǎ Ndiǒxí dico ñá túú cuìní‑yu canehé‑yu sá yɨ́ñùhu núú‑gǎ nàcuáa tàú‑xi cunduu. Te ni ñà túú cuìní‑yu ndacáⁿ táhǔ‑yu núú‑gǎ cuèndá nchaa sá vǎha quìde ñaha‑gá xií‑yu, chi mee‑ni nchàa sá ñà túú vědana nàndɨ́hɨ ñùhu iní‑yu. Te quìdé‑yu dàtná quídé ɨ̀ɨⁿ ñáyiu ñá túú ndècu ndɨhɨ nchaa sá xìní tnùní‑xi. Te uuⁿ‑gá uuⁿ‑gá tá quìdé‑yu cuáháⁿ.
21 Porque, conhecendo a Deus, não o glorificaram como Deus, nem lhe deram graças. Pelo contrário, extraviaram-se em seus vãos pensamentos, e se lhes obscureceu o coração insensato.
22 Te càchí‑yu sá cúǔ‑yu ñáyiu ío váha sàá sá xìní tnùní‑xi dico ñá ndàá, chi cùú‑yu ñáyiu ío nɨɨ dɨ̌quɨ́‑xi.
22 Pretendendo-se sábios, tornaram-se estultos.
23 Te ñá túú cuìní‑yu cáháⁿ‑yu sá ǐo càhnu cuu Yá Ndiǒxí Yaá ndécú nchàa nduu nchaa quɨ́ú, chi da nchaa sá nǐ cadúha mèé‑yu quìde cahnú‑yu. Te ní cadúha‑yu nchaa sá nàhá ñáyiu ñá túú cùdíi ndècu ñuyíú‑a. Te ní cadúha‑yu sá nàhá quɨtɨ ndàva, ndɨhɨ sá nàhá quɨtɨ sàcuíta ñuhu mee‑xi, ndɨhɨ sá nàhá nchaa dava‑gá quɨtɨ, nchaa xíǎⁿ quídé càhnú‑yu.
23 Mudaram a majestade de Deus incorruptível em representações e figuras de homem corruptível, de aves, quadrúpedes e répteis.
24 Te xíǎⁿ nǔu ní dáñá Yǎ Ndiǒxí quídě‑yu nchaa sá cuèhé sá dúhá sàni iní‑yu. Te xíǎⁿ ío quìde ndɨhɨ tnahá‑yu sá cuèhé sá dúhá sàcúú‑xí yɨ̀quɨ cuñú‑yu.
24 Por isso, Deus os entregou aos desejos dos seus corações, à imundície, de modo que desonraram entre si os próprios corpos.
25 Te ducaⁿ quìdé‑yu chi ñá túú sàndáá iní‑yu tnúhu ndáá tnúhu Yá Ndiǒxí. Te mee‑ni tnǔhu ndehnde sàndáá iní‑yu, te nèhé‑yu sá yɨ́ñùhu núú dàva sá nǐ cadúha‑gá ìó ñuyíú‑a ndɨhɨ dava sá ndèé andɨu te quìde cahnú‑yu, te ñá túú càchí‑yu sá méé‑gǎ ío càhnu cuu‑gá, dico mee‑gǎ xíní ñùhu‑xi cáháⁿ‑yu sá ǐo càhnu cuu‑gá nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ. Te ndáá ndisa sá ǐo càhnu cuu‑gá.
25 Trocaram a verdade de Deus pela mentira, e adoraram e serviram à criatura em vez do Criador, que é bendito pelos séculos. Amém!
26 Te sá dúcáⁿ ñà túú quìde váha‑yu núu xíǎⁿ ní dáñá‑nǎ Yǎ Ndiǒxí quídě‑yu nchaa sá cuèhé sá dúhá sàni iní méě‑yu. Te dava ñáyiu dɨ̀hɨ́ càháⁿ ndɨhɨ tnàhá‑yu ndɨ mèe dɨhɨ́‑yu te ñá túú quìdé‑yu nàcuáa ní nduu táhǔ‑yu cadá‑yu.
26 Por isso, Deus os entregou a paixões vergonhosas: as suas mulheres mudaram as relações naturais em relações contra a natureza.
27 Te dɨu‑ni ducaⁿ xǐquide dava cue tée chi sàni cuehé sání dùha iní‑güedé sá cúú‑xí yɨ̀quɨ cuñú‑güedé ndɨ mèe tnaha tée‑güedé, chi càháⁿ ndɨhɨ tnàha ndɨ mee‑güedé te ñá túú quìde‑güedé nàcuáa ní nduu táhú‑güedě cada‑güedé, te sá dúcáⁿ quìde‑güedé te ñá túú tnàhí cùu váha iní‑güedé ndécú‑güedě, te ducaⁿ tnàhí tàú‑xi ndoho‑güedé cundecu‑güedé.
27 Do mesmo modo também os homens, deixando o uso natural da mulher, arderam em desejos uns para com os outros, cometendo homens com homens a torpeza, e recebendo em seus corpos a paga devida ao seu desvario.
28 Te ñá túú tnàhí ñùhu iní‑yu Yá Ndiǒxí nǔu xíǎⁿ duuⁿ duuⁿ ní dáñá nìhnu ñaha‑gá xií‑yu sàni cuehé sání dùha iní‑yu, te quìdé‑yu nchaa sá ñà túú tàú‑yu cadá‑yu.
28 Como não se preocupassem em adquirir o conhecimento de Deus, Deus entregou-os aos sentimentos depravados, e daí o seu procedimento indigno.
29 Te nchaa núú sǎ cuèhé sá dúhá cùnuu quidé‑yu. Te cue tée càháⁿ ndɨhɨ‑güedé ñáyiu dɨ̀hɨ́ te ñá dɨ́ú ñàdɨhɨ́‑güedé cúǔ‑yu. Te dɨu‑ni ducaⁿ xǐquide cue ñáyiu dɨ̀hɨ́ chi càháⁿ ndɨhɨ́‑yu cue tée te ñá dɨ́ú yɨ̀ɨ́‑yu cùu‑güedé. Te mee‑ni sǎ ñà túú vǎha quìdé‑yu sá cúú‑xí tnàha ñáyiú‑yu, te xìhó‑yu cundecu ndɨhɨ́‑yu sá ndécú ndɨ̀hɨ dava‑gá tnàha ñáyiú‑yu, te ío sàni cuehé sání dùha iní‑yu sá cúú‑xí tnàha ñáyiú‑yu, te ío cuédú ínǐ‑yu, te sàhni tnahá‑yu, te ío plètú‑yu, te dàndahú tnáhǎ‑yu, te cùu úhú iní‑yu cue tnàha ñáyiú‑yu, te ío yɨtɨ yùhú‑yu.
29 São repletos de toda espécie de malícia, perversidade, cobiça, maldade; cheios de inveja, homicídio, contenda, engano, malignidade.
30 Te càháⁿ cuèhé‑yu cuèndá nchaa dava‑gá tnàha ñáyiú‑yu, te cùu úhú iní‑yu Yá Ndiǒxí, te xio xio cuìní‑yu cunuu tnúhu‑yu, te mee‑ni sàni iní‑yu sá ǐo váha cunduú‑yu, te ío quìde cahnú‑yu mèé‑yu, te ío sàni iní‑yu sá cádá ǔhú‑yu tnàha ñáyiú‑yu, te ñá túú sàndáá iní‑yu ni tǎtǎ‑yu ni nǎnǎ‑yu.
30 São difamadores, caluniadores, inimigos de Deus, insolentes, soberbos, altivos, inventores de maldades, rebeldes contra os pais.
31 Te ñá túú tècú tnùní‑yu sá vǎha, te ñá túú quìdé‑yu ɨɨⁿ sá càháⁿ‑yu, te ñá túú cùu iní‑yu nì ñáyiu cùu ndɨ meé‑yu, te ni dàva‑gá tnàha ñáyiú‑yu, te ñá túú quìde cahnu iní‑yu ɨɨⁿ sá cúmǎní nǔú tnáhǎ‑yu, te ni ñà túú cùndahú iní‑yu tnàha ñáyiú‑yu.
31 São insensatos, desleais, sem coração, sem misericórdia.
32 Te Yá Ndiǒxí ní cachí‑gá sá ncháá ñǎyiu ducaⁿ xǐquide quɨ́hɨ́ⁿ‑yu núú ùhú núú ndàhú. Te xìní‑yu sá Yǎ Ndiǒxí daquɨ̀hɨ́ⁿ ñáhá‑gǎ xií‑yu núú ùhú núú ndàhú sá dúcáⁿ quìdé‑yu, dico uuⁿ‑gá quídě‑yu chi váha‑gá cúú ìní‑yu cue ñáyiu quìde datná quídé mèé‑yu.
32 Apesar de conhecerem o justo decreto de Deus que considera dignos de morte aqueles que fazem tais coisas, não somente as praticam, como também aplaudem os que as cometem.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.