Romanos 1
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs ARIB
1 Yúhú té Pǎblú xínú cuèchi‑í núú Xǐtohó Jesucrìstú, chi mee Yǎ Ndiǒxí ní cachí‑gá sá cúù‑í ɨɨⁿ tée cáháⁿ tnúhu‑gá núú ñǎyiu, te tnúhu‑gá cúú‑xí tnǔhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑ó, núu dɨu‑gá ní tendaha ñàha‑gá xii‑í xícá cùu‑í càháⁿ‑í tnúhu‑gá.
1 Paulo, servo de Jesus Cristo, chamado para ser apóstolo, separado para o evangelho de Deus,
2 Te ndéé sanaha nǐ cachí Yǎ Ndiǒxí sá dàcuɨtɨ́í sàá nduu ngǔndecu ndɨhɨ ñáyiu tnúhu‑gá. Te ducaⁿ nǐ xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée ní cáháⁿ tnúhu‑gá dàvá‑áⁿ nǐ chídó tnùní‑güedé núú tùtú‑gá.
2 que ele antes havia prometido pelos seus profetas nas santas Escrituras,
3 Te tnúhu‑gá sá càháⁿ‑í‑a càháⁿ‑xi dɨu‑ni cuèndá Xítohó Jesucrìstú Yaá cúú Děhe‑gá. Te Déhe‑gá‑áⁿ cúú‑gǎ ɨɨⁿ ñáyiu, te cùu‑gá ñaní tnáhá ndǐi Dàvií.
3 acerca de seu Filho, que nasceu da descendência de Davi segundo a carne,
4 Te cùu‑gá Yaá ñá túú tnàhí cuéchi‑xi. Te ní xíhí‑gá te ní ndoto‑gá, te xíǎⁿ cútnùní iní‑ó sǎ cúú‑gǎ Déhe Yá Ndiǒxí, te ío càhnu cuu‑gá.
4 e que com poder foi declarado Filho de Deus segundo o espírito de santidade, pela ressurreição dentre os mortos-Jesus Cristo nosso Senhor,
5 Te dɨu‑ni Xítohó Jesucrìstú ní quide‑gá ní nduu táhù‑í núú Yǎ Ndiǒxí sá càháⁿ‑í tnúhu‑gá núú cuè ñáyiu ñuyíú‑a cuèndá quɨ́ndáá iní‑yu tnúhu‑gá te canchicúⁿ nihnú‑yu cadá‑yu nchaa nàcuáa càháⁿ‑xi, te ducaⁿ ǐo cuu càhnu‑gá.
5 pelo qual recebemos a graça e o apostolado, por amor do seu nome, para a obediência da fé entre todos os gentios,
6 Te tnàhá nchòhó cúú‑ndó ñǎyiu sa nchìcúⁿ nihnu quìde‑ndo nchaa nacuáa càháⁿ tnúhu‑áⁿ, chi ní cachí Yǎ Ndiǒxí sá nchòhó tnahá tnúhu‑ndo ndɨ̀hɨ Xítohó Jesucrìstú.
6 entre os quais sois também vós chamados para serdes de Jesus Cristo;
7 Te nchòhó ñáyiu xǐndecu ñuú Ròmá, ñáyiu ío cùu iní ñáhá Yǎ Ndiǒxí, càdúha‑í tutú‑a daquìxi‑í ndaha‑ndo. Te dɨu‑ni nchòhó cúú‑ndó cuè ñáyiu ní cachí Yǎ Ndiǒxí cada ndáá cundecu‑ndo nǔú‑gǎ. Te xìcáⁿ táhù‑í núú Tǎtá‑ó Dǔtú Ndiǒxí ndɨhɨ núú Xǐtohó Jesucrìstú sá ǐo na chìndee chitúu ñaha‑gǎ xii‑ndo, te ducaⁿ ndɨ̀ nduú‑gá ná càda te ío váha cuu iní‑ndó cùndecu‑ndo.
7 a todos os que estais em Roma, amados de Deus, chamados para serdes santos: Graça a vós, e paz da parte de Deus nosso Pai, e do Senhor Jesus Cristo.
8 Te díhna nuu‑gǎ càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ ǐo ndàcáⁿ táhù‑í núú Yǎ Ndiǒxí cuèndá sá ǐo sàndáá iní‑ndó‑gǎ, te nchaa ñáyiu nìhí‑yu tnúhu sá dúcáⁿ quìde‑ndo. Te Xítohó Jesucrìstú dáyǎha‑gá nchaa tnúhu càháⁿ‑í núú Yǎ Ndiǒxí.
8 Primeiramente dou graças ao meu Deus, mediante Jesus Cristo, por todos vós, porque em todo o mundo é anunciada a vossa fé.
9 Te ndɨ tnahá òré càháⁿ ndɨhɨ‑í Yǎ Ndiǒxí ducaⁿ‑ni xìcáⁿ táhù‑í núú‑gǎ cuèndá‑ndó, te mee‑gǎ náhá‑gǎ sá càháⁿ ndáá‑í, te dɨu‑ni núú‑gǎ xínú cuèchi‑í nɨ yùhu nɨ iní‑í, chi càháⁿ‑í nàcuáa ní quide Déhe‑gá Xítohó Jesucrìstú cuèndá naníhí tàhú‑ó.
9 Pois Deus, a quem sirvo em meu espírito, no evangelho de seu Filho, me é testemunha de como incessantemente faço menção de vós,
10 Te xìcáⁿ táhù‑í núú Yǎ Ndiǒxí sá nǔu mee‑gǎ ná càchí te sáá ɨɨⁿ nduu quìxi coto ñaha‑í xii‑ndo.
10 pedindo sempre em minhas orações que, afinal, pela vontade de Deus, se me ofereça boa ocasião para ir ter convosco.
11 Chi ío cuìní‑í cundecu ndɨhɨ ñaha‑ǐ xii‑ndo dànehé ñáhà‑í ɨɨⁿ ǔú tnúhu nàcuáa ío‑gá chindee ñàha Espíritú Yǎ Ndiǒxí xii‑ndo, te ducaⁿ ǐo‑gá cuita nducu ndèe‑ndo cada‑ndo nchaa nacuáa cuìní‑gá.
11 Porque desejo muito ver-vos, para vos comunicar algum dom espiritual, a fim de que sejais fortalecidos;
12 Te ío chí ná cuǎha tnàha‑o tnúhu ndee ìní cundecu‑o ìchi‑gá, chi nchòhó ndɨhɨ yúhú ío sàndáá iní‑ó‑gǎ.
12 isto é, para que juntamente convosco eu seja consolado em vós pela fé mútua, vossa e minha.
13 Te nchòhó ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑í ichi Xítohó Jesucrìstú na càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ dúcáⁿ‑ní ǐo sàni iní‑í quixi coto ñaha‑ǐ xii‑ndo. Te cuìní‑í sá òré quixi coto ñaha‑ǐ xii‑ndo, te vá cuǐta chìuⁿ quixi‑í dàtná quídè‑í òré sǎngoto‑í nchaa ñáyiu dava‑gá ñuú ñá túú xǐta chìuⁿ‑í chi ío váha sàhúuⁿ‑yu tnúhu càháⁿ‑í, dico ñá ndácù‑í quixi‑í quixi coto ñaha‑ǐ xii‑ndo.
13 E não quero que ignoreis, irmãos, que muitas vezes propus visitar-vos {mas até agora tenho sido impedido}, para conseguir algum fruto entre vós, como também entre os demais gentios.
14 Te yúhú yɨ́dɨ̌quɨ̀‑í cáháⁿ‑í tnúhu Xítohó Jesucrìstú núú nchàa ñáyiu càháⁿ tnúhu grìégú, ndɨhɨ núú nchàa ñáyiu càháⁿ dava‑gá núú tnǔhu, ndɨhɨ núú nchàa ñáyiu túha, ndɨhɨ núú nchàa ñáyiu ñá túú tǔha.
14 Eu sou devedor, tanto a gregos como a bárbaros, tanto a sábios como a ignorantes.
15 Te cuèndá sá dúhá yɨ̀dɨ́quɨ̀‑í cáháⁿ‑í tnúhu‑gá, xíǎⁿ ío cuìní‑í danèhé ñáhà‑í xii nchaa nchòhó ñáyiu ñuú Ròmá nàcuáa ndùu tnúhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑ó.
15 De modo que, quanto está em mim, estou pronto para anunciar o evangelho também a vós que estais em Roma.
16 Te yúhú ñá túú tnàhí cùcahaⁿ núù‑í cáháⁿ‑í tnúhu Xítohó Jesucrìstú, chi cùu‑xi tnúhu ío cùnuu, chi Yá Ndiǒxí ní cachí‑gá sá ncháá ñǎyiu na quɨ̀ndáá iní‑xi tnúhu‑áⁿ te naníhí tàhú‑yu. Te ní cachí‑gá sá dǐhnanuu‑gǎ ñáyiu isràél ngúndecu ndɨhɨ́‑yu tnúhu‑áⁿ te dǎtnùní ngúndecu ndɨhɨ ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél.
16 Porque não me envergonho do evangelho, pois é o poder de Deus para salvação de todo aquele que crê; primeiro do judeu, e também do grego.
17 Te tnúhu‑áⁿ dánèhé ñáhá‑xí xìi‑o sá cúdɨ̀u‑o núú Yǎ Ndiǒxí te núu mee‑ni sǎ quɨ̀ndáá iní‑ó‑gǎ dàtná càháⁿ‑xi núú tùtú‑gá núú càchí‑xi: “Nchaa ñáyiu sàndáá iní ñáhá xìi Yá Ndiǒxí cúdɨ̀ú‑yu núú‑gǎ, te ndècu ndɨhɨ ñahá‑yu xii‑gá”, duha càchí‑xi núú tùtú‑gá.
17 Porque no evangelho é revelada, de fé em fé, a justiça de Deus, como está escrito: Mas o justo viverá da fé.
18 Te ndéé andɨu tèndaha Yá Ndiǒxí sá ùhú quixi sá cúú‑xí nchàa ñáyiu ñá túú quìde ndáá núú‑gǎ, ñáyiu quìde nchaa sá cuèhé sá dúhá. Te cuèndá nchaa sá quídě‑yu‑áⁿ xíǎⁿ ñá túú cuìní‑yu tnɨɨ́‑yu tnúhu ndáá tnúhu Yá Ndiǒxí cuèndá cuu‑xi ɨɨⁿ sá vǎha sá cúú‑xǐ‑yu.
18 Pois do céu é revelada a ira de Deus contra toda a impiedade e injustiça dos homens que detêm a verdade em injustiça.
19 Te cuěi ducaⁿ quìdé‑yu dico cùtnuní ndáá iní‑yu nàcuáa ndùu sá sání ìní Yǎ Ndiǒxí ndɨhɨ nàcuáa ndùu sá quídé‑gǎ dàtná cútnùní iní nchaa dava‑gá‑yu, chi dɨu‑gá dánèhé ñáhá‑gǎ xií‑yu.
19 Porquanto, o que de Deus se pode conhecer, neles se manifesta, porque Deus lho manifestou.
20 Te ni vǎ ndácú‑ó quìní núú‑ó nǎsa càa‑gá, te ni vǎ ndácú‑ó quìní‑ó nǎsa càa iní‑gá, te ni vǎ ndácú‑ó quìní‑ó nǎsa quìde‑gá táxí tnùní‑gá nchaa nduu nchaa quɨ́ú. Te cuěi ducaⁿ dico ndéé cútnàhá ní ngáva ñuyíú nǐ ngüíta nchaa ñáyiu tècú tnùní váha‑yu nàcuáa ndùu sá sání ìní‑gá ndɨhɨ nàcuáa ndùu sá quídé‑gǎ te ducaⁿ tècú tnùní‑yu cuèndá nchaa sá nǐ cadúha‑gá ndéhě‑yu ìó ñuyíú‑a, núu xíǎⁿ vá càchí‑yu sá ñà túú cuěchi‑yu.
20 Pois os seus atributos invisíveis, o seu eterno poder e divindade, são claramente vistos desde a criação do mundo, sendo percebidos mediante as coisas criadas, de modo que eles são inescusáveis;
21 Te cuěi ducaⁿ nǐ cutnùní iní‑yu cuèndá Yǎ Ndiǒxí dico ñá túú cuìní‑yu canehé‑yu sá yɨ́ñùhu núú‑gǎ nàcuáa tàú‑xi cunduu. Te ni ñà túú cuìní‑yu ndacáⁿ táhǔ‑yu núú‑gǎ cuèndá nchaa sá vǎha quìde ñaha‑gá xií‑yu, chi mee‑ni nchàa sá ñà túú vědana nàndɨ́hɨ ñùhu iní‑yu. Te quìdé‑yu dàtná quídé ɨ̀ɨⁿ ñáyiu ñá túú ndècu ndɨhɨ nchaa sá xìní tnùní‑xi. Te uuⁿ‑gá uuⁿ‑gá tá quìdé‑yu cuáháⁿ.
21 porquanto, tendo conhecido a Deus, contudo não o glorificaram como Deus, nem lhe deram graças, antes nas suas especulações se desvaneceram, e o seu coração insensato se obscureceu.
22 Te càchí‑yu sá cúǔ‑yu ñáyiu ío váha sàá sá xìní tnùní‑xi dico ñá ndàá, chi cùú‑yu ñáyiu ío nɨɨ dɨ̌quɨ́‑xi.
22 Dizendo-se sábios, tornaram-se estultos,
23 Te ñá túú cuìní‑yu cáháⁿ‑yu sá ǐo càhnu cuu Yá Ndiǒxí Yaá ndécú nchàa nduu nchaa quɨ́ú, chi da nchaa sá nǐ cadúha mèé‑yu quìde cahnú‑yu. Te ní cadúha‑yu nchaa sá nàhá ñáyiu ñá túú cùdíi ndècu ñuyíú‑a. Te ní cadúha‑yu sá nàhá quɨtɨ ndàva, ndɨhɨ sá nàhá quɨtɨ sàcuíta ñuhu mee‑xi, ndɨhɨ sá nàhá nchaa dava‑gá quɨtɨ, nchaa xíǎⁿ quídé càhnú‑yu.
23 e mudaram a glória do Deus incorruptível em semelhança da imagem de homem corruptível, e de aves, e de quadrúpedes, e de répteis.
24 Te xíǎⁿ nǔu ní dáñá Yǎ Ndiǒxí quídě‑yu nchaa sá cuèhé sá dúhá sàni iní‑yu. Te xíǎⁿ ío quìde ndɨhɨ tnahá‑yu sá cuèhé sá dúhá sàcúú‑xí yɨ̀quɨ cuñú‑yu.
24 Por isso Deus os entregou, nas concupiscências de seus corações, à imundícia, para serem os seus corpos desonrados entre si;
25 Te ducaⁿ quìdé‑yu chi ñá túú sàndáá iní‑yu tnúhu ndáá tnúhu Yá Ndiǒxí. Te mee‑ni tnǔhu ndehnde sàndáá iní‑yu, te nèhé‑yu sá yɨ́ñùhu núú dàva sá nǐ cadúha‑gá ìó ñuyíú‑a ndɨhɨ dava sá ndèé andɨu te quìde cahnú‑yu, te ñá túú càchí‑yu sá méé‑gǎ ío càhnu cuu‑gá, dico mee‑gǎ xíní ñùhu‑xi cáháⁿ‑yu sá ǐo càhnu cuu‑gá nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ. Te ndáá ndisa sá ǐo càhnu cuu‑gá.
25 pois trocaram a verdade de Deus pela mentira, e adoraram e serviram à criatura antes que ao Criador, que é bendito eternamente. Amém.
26 Te sá dúcáⁿ ñà túú quìde váha‑yu núu xíǎⁿ ní dáñá‑nǎ Yǎ Ndiǒxí quídě‑yu nchaa sá cuèhé sá dúhá sàni iní méě‑yu. Te dava ñáyiu dɨ̀hɨ́ càháⁿ ndɨhɨ tnàhá‑yu ndɨ mèe dɨhɨ́‑yu te ñá túú quìdé‑yu nàcuáa ní nduu táhǔ‑yu cadá‑yu.
26 Pelo que Deus os entregou a paixões infames. Porque até as suas mulheres mudaram o uso natural no que é contrário à natureza;
27 Te dɨu‑ni ducaⁿ xǐquide dava cue tée chi sàni cuehé sání dùha iní‑güedé sá cúú‑xí yɨ̀quɨ cuñú‑güedé ndɨ mèe tnaha tée‑güedé, chi càháⁿ ndɨhɨ tnàha ndɨ mee‑güedé te ñá túú quìde‑güedé nàcuáa ní nduu táhú‑güedě cada‑güedé, te sá dúcáⁿ quìde‑güedé te ñá túú tnàhí cùu váha iní‑güedé ndécú‑güedě, te ducaⁿ tnàhí tàú‑xi ndoho‑güedé cundecu‑güedé.
27 semelhantemente, também os varões, deixando o uso natural da mulher, se inflamaram em sua sensualidade uns para como os outros, varão com varão, cometendo torpeza e recebendo em si mesmos a devida recompensa do seu erro.
28 Te ñá túú tnàhí ñùhu iní‑yu Yá Ndiǒxí nǔu xíǎⁿ duuⁿ duuⁿ ní dáñá nìhnu ñaha‑gá xií‑yu sàni cuehé sání dùha iní‑yu, te quìdé‑yu nchaa sá ñà túú tàú‑yu cadá‑yu.
28 E assim como eles rejeitaram o conhecimento de Deus, Deus, por sua vez, os entregou a um sentimento depravado, para fazerem coisas que não convêm;
29 Te nchaa núú sǎ cuèhé sá dúhá cùnuu quidé‑yu. Te cue tée càháⁿ ndɨhɨ‑güedé ñáyiu dɨ̀hɨ́ te ñá dɨ́ú ñàdɨhɨ́‑güedé cúǔ‑yu. Te dɨu‑ni ducaⁿ xǐquide cue ñáyiu dɨ̀hɨ́ chi càháⁿ ndɨhɨ́‑yu cue tée te ñá dɨ́ú yɨ̀ɨ́‑yu cùu‑güedé. Te mee‑ni sǎ ñà túú vǎha quìdé‑yu sá cúú‑xí tnàha ñáyiú‑yu, te xìhó‑yu cundecu ndɨhɨ́‑yu sá ndécú ndɨ̀hɨ dava‑gá tnàha ñáyiú‑yu, te ío sàni cuehé sání dùha iní‑yu sá cúú‑xí tnàha ñáyiú‑yu, te ío cuédú ínǐ‑yu, te sàhni tnahá‑yu, te ío plètú‑yu, te dàndahú tnáhǎ‑yu, te cùu úhú iní‑yu cue tnàha ñáyiú‑yu, te ío yɨtɨ yùhú‑yu.
29 estando cheios de toda a injustiça, malícia, cobiça, maldade; cheios de inveja, homicídio, contenda, dolo, malignidade;
30 Te càháⁿ cuèhé‑yu cuèndá nchaa dava‑gá tnàha ñáyiú‑yu, te cùu úhú iní‑yu Yá Ndiǒxí, te xio xio cuìní‑yu cunuu tnúhu‑yu, te mee‑ni sàni iní‑yu sá ǐo váha cunduú‑yu, te ío quìde cahnú‑yu mèé‑yu, te ío sàni iní‑yu sá cádá ǔhú‑yu tnàha ñáyiú‑yu, te ñá túú sàndáá iní‑yu ni tǎtǎ‑yu ni nǎnǎ‑yu.
30 sendo murmuradores, detratores, aborrecedores de Deus, injuriadores, soberbos, presunçosos, inventores de males, desobedientes ao pais;
31 Te ñá túú tècú tnùní‑yu sá vǎha, te ñá túú quìdé‑yu ɨɨⁿ sá càháⁿ‑yu, te ñá túú cùu iní‑yu nì ñáyiu cùu ndɨ meé‑yu, te ni dàva‑gá tnàha ñáyiú‑yu, te ñá túú quìde cahnu iní‑yu ɨɨⁿ sá cúmǎní nǔú tnáhǎ‑yu, te ni ñà túú cùndahú iní‑yu tnàha ñáyiú‑yu.
31 néscios, infiéis nos contratos, sem afeição natural, sem misericórdia;
32 Te Yá Ndiǒxí ní cachí‑gá sá ncháá ñǎyiu ducaⁿ xǐquide quɨ́hɨ́ⁿ‑yu núú ùhú núú ndàhú. Te xìní‑yu sá Yǎ Ndiǒxí daquɨ̀hɨ́ⁿ ñáhá‑gǎ xií‑yu núú ùhú núú ndàhú sá dúcáⁿ quìdé‑yu, dico uuⁿ‑gá quídě‑yu chi váha‑gá cúú ìní‑yu cue ñáyiu quìde datná quídé mèé‑yu.
32 os quais, conhecendo bem o decreto de Deus, que declara dignos de morte os que tais coisas praticam, não somente as fazem, mas também aprovam os que as praticam.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.