Mateus 27

Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Te sátá nǐ túndaá te nchaa cue tée cùu dútú cúnùu, ndɨhɨ cue tée cùu sacuéhé nǔú ñǎyiu isràél ní ndatnúhu‑güedé nàcuáa cada‑güedé cahni‑güedé Jèsús.
1 De manhã cedo, os principais sacerdotes e líderes do povo se reuniram outra vez para planejar uma maneira de levar Jesus à morte.
2 Te ní dácútú ñàha‑güedé xii‑gá, te ndèca ñaha‑güedé cuáháⁿ núú tě Pìlatú tée cùu gobiernú.
2 Então o amarraram, o levaram e o entregaram a Pilatos, o governador romano.
3 Te té Jùdás tée ní sáha cuèndá ñáhá xìi Jesús ní cutnùní iní‑dé sá cáhní ñàha‑güedé xii‑gá, te ní ndixi cuéchi iní‑dé sá ñà túú ní quìde váha‑dé sá dúcáⁿ nǐ quide‑dé ní sáha cuèndá ñáhá‑dě xii‑gá núú cuè tée cùu úhú iní ñáhá, te ní xica‑dé cuáháⁿ‑dé danchòcáva‑dé ócó úxí díhúⁿ cuìxíⁿ núú cuè dútú cúnùu‑áⁿ, ndɨhɨ núú cuè tée cùu sacuéhé nǔú ñǎyiu isràél, chi dɨu cue tée‑áⁿ nǐ sáñaha‑güedě díhúⁿ xii‑dé.
3 Quando Judas, que o havia traído, viu que Jesus tinha sido condenado à morte, encheu-se de remorso e devolveu as trinta moedas de prata aos principais sacerdotes e líderes do povo,
4 Te òré ní quexìo té Jùdás‑áⁿ nǔú ndécú‑güedě, te xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé:
4 dizendo: “Pequei, pois traí um homem inocente”. “Que nos importa?”, retrucaram eles. “Isso é problema seu.”
5 Te té Jùdás ní dǎngoyo‑dé díhúⁿ‑ǎⁿ xɨtɨ́ veñúhu càhnu sá ǐo cùnuu, te ní xica‑dé cuáháⁿ‑dé ní dácuèhné‑dé méé‑dě.
5 Então Judas jogou as moedas de prata no templo, saiu e se enforcou.
6 Te cue dútú cúnùu ní naqueheⁿ‑güedé díhúⁿ‑ǎⁿ, te ní xítnàha‑güedé:
6 Os principais sacerdotes juntaram as moedas e disseram: “Não seria certo colocar este dinheiro no tesouro do templo, pois é dinheiro manchado de sangue”.
7 Te ní ndatnúhu‑güedé te ní cuu ɨɨⁿnuu‑güedě cuèndá nacuaaⁿ‑güedé ɨɨⁿ xichi núú cáá ñùhu danani‑güedé Núú Cuǎha Nchaa Sá Cuǎha Ñuhu, te xíáⁿ nǐ saaⁿ‑güedé cuèndá xíáⁿ nguɨ̌ndǔxi nchaa ñáyiu véxi xica.
7 Então resolveram comprar o campo do oleiro e transformá-lo num cemitério para estrangeiros.
8 Te ní nadáma dɨ̀u ñuhu‑áⁿ, te vitna dànani‑güedé Ñuhu Yáhu Nɨ́ñɨ́, duha dànani‑güedé.
8 Por isso, até hoje ele se chama Campo de Sangue.
9 Te ducaⁿ nǐ cuu chi ní quee ndáá‑xi nàcuáa ní cáháⁿ ndíi Jerèmiás tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha, te duha ní cachí ndíi: “Cue tée isràél ní cachí‑güedé sá òcó úxí díhúⁿ cuìxíⁿ cháhu‑güedé cuèndá ɨɨⁿ tée queheⁿ cuèndá‑güedé. Te díhúⁿ‑ǎⁿ nàqueheⁿ‑güedé,
9 Cumpriu-se, assim, a profecia de Jeremias que diz: “Tomaram as trinta peças de prata, preço pelo qual ele foi avaliado pelo povo de Israel,
10 te cuaaⁿ‑güedé ɨɨⁿ xichi núú nání Nǔú Cuǎha Nchaa Sá Cuǎha Ñuhu, te ducaⁿ càda‑xi chi ducaⁿ nǐ cachí Yǎ Ndiǒxí cunduu”, duha ní cachí ndíi Jerèmiás‑áⁿ.
10 e compraram o campo do oleiro, conforme o Senhor ordenou”.
11 Te Jèsús ndécú‑gǎ núú tě Pìlatú tée cùu gobiernú, te tée‑áⁿ nǐ xícáⁿ tnúhú‑dě núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑dě xii‑gá:
11 Agora Jesus estava diante de Pilatos, o governador romano, que lhe perguntou: “Você é o rei dos judeus?”. Jesus respondeu: “É como você diz”.
12 Te cue dútú cúnùu ndɨhɨ cue tée cùu sacuéhé nǔú ñǎyiu isràél sàcáⁿ cuéchi‑güedé núú tě Pìlatú cuèndá Jèsús, dico mee‑gǎ ni ɨ̀ɨⁿ tnúhu ñá túú ní cǎháⁿ‑gá.
12 No entanto, quando os principais sacerdotes e os líderes do povo fizeram acusações contra ele, Jesus permaneceu calado.
13 Te té Pìlatú ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá:
13 Então Pilatos perguntou: “Você não ouve essas acusações que fazem contra você?”.
14 Dico Jèsús ñá túú tnàhí ni cǎháⁿ‑gá, te té Pìlatú tée cùu gobiernú‑áⁿ ǐo ní cuñúhu‑dé sá dúcáⁿ ñà túú tnàhí ni cǎháⁿ‑gá.
14 Mas, para surpresa do governador, Jesus nada disse.
15 Te ndɨ tnahá nduu vìco pascuá dácǎcu té Pìlatú tée cùu gobiernú‑áⁿ ɨɨⁿ tée yɨ̀hɨ vecaá chi ducaⁿ tnàhí quìde‑dé, te mee ñǎyiu càháⁿ‑yu te núu ndědacàa tée yɨ̀hɨ vecaá‑áⁿ cǎcu‑dé te tée‑áⁿ dácǎcu‑dé.
15 A cada ano, durante a festa da Páscoa, era costume do governador libertar um prisioneiro, qualquer um que a multidão escolhesse.
16 Te dàvá‑áⁿ yɨ́hɨ́ ɨ̀ɨⁿ tée nàni Barrabás vecaá, te tée‑áⁿ ìó cuèndú‑dé sá ǐo nèhé ní quide‑dé.
16 Nesse ano, havia um prisioneiro, famoso por sua maldade, chamado Barrabás.
17 Te ní natacá nchaa ñáyiu, te té Pìlatú ní xícáⁿ tnúhú‑dě núǔ‑yu, te xǎhaⁿ‑dě:
17 Quando a multidão se reuniu diante de Pilatos naquela manhã, ele perguntou: “Quem vocês querem que eu solte: Barrabás ou Jesus, chamado Cristo?”.
18 Te ducaⁿ nǐ cáháⁿ té Pìlatú, chi ní cutnùní iní‑dé sá dìcó sá cuèdú íní‑güedě ducaⁿ nǐ quide‑güedé ní sáha cuèndá ñáhá‑güedě xii Jèsús núú‑dě.
18 Pois ele sabia muito bem que os líderes religiosos judeus tinham prendido Jesus por inveja.
19 Te nɨni nùcóo té Pìlatú núú xèhndé‑dé cuéchi ní tendaha ñàdɨhɨ́‑dé tnúhu cuáháⁿ núú‑dě, te duha ndùu tnúhu ní tendaha‑aⁿ: “Vá cání ìní‑n nǎ cada‑n těe ní taxi cuèndá ñáhá‑güedě xii‑n, tée ñá túú tnàhí cuéchi‑xi, chi icuini ío nèhé ní dácótó ñàha saní‑í cuèndá‑dé”, duha ndùu tnúhu ní xáhaⁿ‑aⁿ xìi té Pìlatú.
19 Nesse momento, enquanto Pilatos estava sentado no tribunal, sua esposa lhe mandou o seguinte recado: “Deixe esse homem inocente em paz. Na noite passada, tive um sonho a respeito dele e fiquei muito perturbada”.
20 Dico cue tée cùu dútú cúnùu, ndɨhɨ cue tée cùu sacuéhé nǔú ñǎyiu isràél ní xáhaⁿ‑güedě xii ñáyiu sá ná cǔñàhá‑yu xii té Pìlatú dàcácu‑dé té Barràbás te cahni‑dé Jèsús, te ní quidé‑yu nàcuáa ní xáhaⁿ‑güedě.
20 Enquanto isso, os principais sacerdotes e os líderes do povo convenceram a multidão a pedir que Barrabás fosse solto e Jesus executado.
21 Te té Pìlatú‑áⁿ nǐ xáhaⁿ tùcu‑dé xií‑yu:
21 Então o governador perguntou outra vez: “Qual dos dois vocês querem que eu lhes solte?”. A multidão gritou em resposta: “Barrabás!”.
22 Te té Pìlatú ní xícáⁿ tnúhú‑dě núǔ‑yu, te xǎhaⁿ‑dě:
22 Pilatos perguntou: “E o que farei com Jesus, chamado Cristo?”. “Crucifique-o!”, gritou a multidão.
23 Te té Pìlatú ní xáhaⁿ tùcu‑dé xií‑yu:
23 “Por quê?”, quis saber Pilatos. “Que crime ele cometeu?” Mas a multidão gritou ainda mais alto: “Crucifique-o!”.
24 Te té Pìlatú ní cutnùní iní‑dé sá vǎ nìhí‑dé nàcuáa cada‑dé, chi uuⁿ‑gá ní ngüíta ñáyiu xǐcuáá‑yu, te xíǎⁿ ní xícáⁿ‑dé ndute ní ndáhá‑dě núú nchàa ñáyiu, te ní xáhaⁿ‑dě xií‑yu:
24 Pilatos viu que de nada adiantava insistir e que um tumulto se iniciava. Assim, mandou buscar uma bacia com água, lavou as mãos diante da multidão e disse: “Estou inocente do sangue deste homem. A responsabilidade é de vocês”.
25 Te nchaá‑yu ní xáhǎⁿ‑yu xii‑dé:
25 Todo o povo gritou em resposta: “Que nós e nossos descendentes sejamos responsabilizados pela morte dele!”.
26 Te sátá dúcáⁿ te té Pìlatú ní dácǎcu‑dé té Barràbás, te ní táúchíúⁿ‑dě ní cani‑güedé Jèsús. Te sátá dúcáⁿ nǐ quide ñaha‑güedě xii‑gá, te ní táúchíúⁿ‑dě candeca ñaha‑güedě xii‑gá quɨ́hɨ́ⁿ cata caa ñaha‑güedě xii‑gá núú cùrúxí.
26 Então Pilatos lhes soltou Barrabás. E, depois de mandar açoitar Jesus, entregou-o para ser crucificado.
27 Te cue tée cùu sandadú té Pìlatú ndécá‑güedě Jèsús cuánguɨhu xɨtɨ́ vehe càhnu cuu cuendá‑dé, te cue tée cùu sandadú‑áⁿ nǐ cana‑güedé dava‑gá cue sandàdú núú dúcáⁿ ndèca‑güedé Jèsús cuánguɨhu‑áⁿ.
27 Alguns dos soldados do governador levaram Jesus ao quartel e chamaram todo o regimento.
28 Te xíáⁿ nǐ taunuu‑güedé dóó‑gǎ, te ní dácuíhnú ñàha‑güedé xii‑gá ɨɨⁿ dóó tɨ́cuèhé víhí.
28 Tiraram as roupas de Jesus e puseram nele um manto vermelho.
29 Te ní cadúha‑güedé ɨɨⁿ coròná iñu ní chihi‑güedé dɨ́quɨ́‑gǎ, te ní chitnɨ́ɨ‑güedé ɨɨⁿ carrùtí ndaha cùha‑gá, te ní ngüɨ́ñɨ́ xɨ́tɨ́‑güedě núú‑gǎ cúdɨ̀quɨ́ ndeé ñáhá‑güedě xii‑gá, te xǎhaⁿ‑güedě:
29 Teceram uma coroa de espinhos e a colocaram em sua cabeça. Em sua mão direita, puseram um caniço, como se fosse um cetro. Ajoelhavam-se diante dele e zombavam: “Salve, rei dos judeus!”.
30 Te ní tɨú dɨɨ́ ñáhá‑güedě xii‑gá, te ní queheⁿ‑güedé carrùtí sá nǐ sáñaha‑güedě xii‑gá te ní ducuⁿ‑güedé dɨ́quɨ́‑gǎ.
30 Cuspiam nele, tomavam-lhe o caniço da mão e com ele batiam em sua cabeça.
31 Te sátá nǐ yáha ní cudɨ́quɨ́ ndeé ñáhá‑güedě xii‑gá, te ní nataunuu ñaha‑güedě xii‑gá dóó tɨ́cuèhé víhí sǎ nǐ dácuíhnú ñàha‑güedé xii‑gá, te ní dándɨ̌únuu ñaha‑güedě xii‑gá dóó méé‑gǎ, te dǎtnùní ndécá ñàha‑güedé cuáháⁿ núú cátá càa ñaha‑güedé xii‑gá núú cùrúxí.
31 Quando se cansaram de zombar dele, tiraram o manto e o vestiram novamente com suas roupas. Então o levaram para ser crucificado.
32 Te ñùhu‑güedé ndɨhɨ‑gá ichi, te ní naníhí‑güedě ɨɨⁿ tée ñuú Cìrené nání‑dě Xǐmú, te tée‑áⁿ nǐ quide yica‑güedě ní xido‑dé cùrúxí sá nchídó Jèsús.
32 No caminho, encontraram um homem chamado Simão, de Cirene, e os soldados o obrigaram a carregar a cruz.
33 Te ní sáá‑güedé ndɨhɨ‑gá ɨɨⁿ xichi núú nání Gǒlgotá, te tnúhu‑áⁿ quéé‑xí: Núú nání yɨ̀quɨ dɨ́quɨ́ ndɨ̌yɨ, duha quèe‑xi tnúhu‑áⁿ.
33 Então saíram para um lugar chamado Gólgota (que quer dizer “Lugar da Caveira”).
34 Te xíáⁿ sǎñaha‑güedě ndudí úá coho‑gá ní cùu, te ñá túú ní xìhi‑gá chi dico‑ni ní xito ndéé‑gá.
34 Os soldados lhe deram para beber vinho misturado com fel, mas, quando Jesus o provou, recusou-se a beber.
35 Te ní sata caa ñaha‑güedě xii‑gá núú cùrúxí, te sátá dúcáⁿ te cue tée cùu sandadú‑áⁿ nǐ xito ndéé‑güedé nǔu ndědacàa‑güedé cuu cuèndá‑güedé dóó‑gǎ. Te ducaⁿ nǐ cuu chi ní quee ndáá‑xi nàcuáa ní cáháⁿ ɨɨⁿ tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha yòdo tnuní núú tùtú‑gá, te duha càchí‑xi: “Ní xito ndéé‑güedé nǔu ndědacàa‑güedé cuu cuèndá‑güedé dóó‑gǎ”, duha ní cachí tée‑áⁿ te ducaⁿ nǐ ngódó tnùní núú tùtú‑gá.
35 Depois de pregá-lo na cruz, os soldados tiraram sortes para dividir suas roupas.
36 Te sátá dúcáⁿ nǐ quide‑güedé, te ní ngóo‑güedé ndèé ñáhá‑güedě xii‑gá.
36 Então, sentaram-se em redor e montaram guarda.
37 Te ní taxi ndecu‑güedé ɨɨⁿ sá ndèé lètrá ndàa dɨ́quɨ́‑gǎ. Te lètrá‑áⁿ càháⁿ‑xi ná cuèndá ducaⁿ nǐ quide ñaha‑güedě xii‑gá, te duha càháⁿ lètrá‑áⁿ: “Tée‑a cùu‑dé tée yɨ̀ndaha ñaha xii ñáyiu isràél”, duha càchí‑xi.
37 Acima de sua cabeça estava presa uma tabuleta com a acusação feita contra ele: “Este é Jesus, o Rei dos judeus”.
38 Te tnàhá úú cue tée cùu ñadúhú nǐ sata caa‑güedé dɨu‑ni núú cùrúxí tucu, te ɨɨⁿ‑dé ní sata caa‑güedé xio cùha‑gá, te ɨngá‑dé ní sata caa‑güedé xio dàtni‑gá.
38 Dois criminosos foram crucificados com ele, um à sua direita e outro à sua esquerda.
39 Te nchaa ñáyiu yǎha yatni núú tácàa‑gá‑áⁿ, te dàcuicó‑yu dɨ́quɨ̌‑yu ndèhe ñahá‑yu xii‑gá, te xǐcuèhé ñáhǎ‑yu.
39 O povo que passava por ali gritava insultos e sacudia a cabeça, em zombaria:
40 Te xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá:
40 “Você disse que destruiria o templo e o reconstruiria em três dias. Pois bem, se é o Filho de Deus, salve a si mesmo e desça da cruz!”.
41 Te dɨu‑ni ducaⁿ cùdɨquɨ́ ndeé ñáhá cuè tée cùu dútú cúnùu xii‑gá, ndɨhɨ cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, ndɨhɨ cue tée cùu fariséú, ndɨhɨ cue tée cùu sacuéhé nǔú ñǎyiu isràél, te xǐtnàha‑güedé:
41 Os principais sacerdotes, os mestres da lei e os líderes do povo também zombavam de Jesus.
42 —Tée‑a ní ndacu‑dé ní dácǎcu‑dé dava ñáyiu, te mee‑dě ñá ndácú‑dě dàcácu nihnu‑dé méé‑dě. Te núu ndisa sá cúú‑dě tée yɨ̀ndaha ñaha xii ñáyiu isràél, te na cùndehe‑o nuu‑dé núú cùrúxí‑a cuèndá quɨ́ndáá iní‑ó‑dě.
42 “Salvou os outros, mas não pode salvar a si mesmo!”, diziam. “Quer dizer que ele é o rei de Israel? Que desça da cruz agora mesmo e creremos nele!
43 Te càchí‑dé sá sàndáá iní‑dé Yǎ Ndiǒxí, te mee‑gǎ ná dàcácu ñaha‑gǎ xii‑dé te núu cùndahú iní ñáhá‑gǎ, chi mee‑dě càchí‑dé sá Děhe‑gá cúú‑dě —càchí‑güedé xǐtnàha‑güedé.
43 Ele confiou em Deus, então que Deus o salve agora, se quiser. Pois ele disse: ‘Eu sou o Filho de Deus’.”
44 Te ndéé tnàhá cue tée cùu ñadúhú tácàa xio xio dɨñɨ‑gá xǐcuèhé ñáhá‑güedě xii‑gá.
44 Até os criminosos que tinham sido crucificados com ele o insultavam da mesma forma.
45 Te òré ní cuu cuádava nduu te ní cunee nɨhìí ñuyíú, te ducaⁿ‑ni càa ní cuu caá úní sacuaa.
45 Ao meio-dia, desceu sobre toda a terra uma escuridão que durou três horas.
46 Te òré sa ta cùyatni cuu caá úní sacuaa‑áⁿ, te níhi ní cáháⁿ Jèsús, te càchí‑gá:
46 Por volta das três da tarde, Jesus clamou em alta voz: “ Eli, Eli, lamá sabactâni ?”, que quer dizer: “Meu Deus, meu Deus, por que me abandonaste?”.
47 Te dava cue tée xǐndecu yatni núú tácàa‑gá‑áⁿ nǐ tecú dóho‑güedé nàcuáa ní cáháⁿ‑gá, te ní xítnàha‑güedé:
47 Alguns dos que estavam ali pensaram que ele chamava o profeta Elias.
48 Te òré‑ni‑áⁿ nǐ quene cunu ɨɨⁿ cue tée xǐndecu‑áⁿ nǐ queheⁿ‑dé luha cáchí, te ní chindóyo‑dé xɨtɨ́ ndudí íá, te ní chinenu‑dé dɨ́quɨ́ ɨɨⁿ yutnu càni te ní ndocani‑dé ní chihi‑dé yuhu‑gá.
48 Um deles correu, ensopou uma esponja com vinagre e a ergueu num caniço para que ele bebesse.
49 Te dava‑güedé ní xáhaⁿ‑güedě xii tée‑áⁿ:
49 Os outros, porém, disseram: “Esperem! Vamos ver se Elias vem salvá-lo”.
50 Te Jèsús níhi ní cana saa‑gá, te ní xíhí‑ni‑gá.
50 Então Jesus clamou em alta voz novamente e entregou seu espírito.
51 Te sátá dúcáⁿ te ní ndátá dǒó cúú còrtiná xɨtɨ́ veñúhu càhnu sá ǐo cùnuu ní quée dava ndáá, te ndàa núú nǐnu ní ngüíta‑xi ní ndátá, te ní tnáa, te dava cava nàhnu ní táhú.
51 Naquele momento, a cortina do santuário do templo se rasgou em duas partes, de cima até embaixo. A terra estremeceu, rochas se partiram
52 Te dava yaú núú yɨ́ndǔxi ñáyiu ní xíhí ní sándáá iní ñáhá xìi Yá Ndiǒxí ní nacaáⁿ te ní ndotó‑yu.
52 e sepulturas se abriram. Muitos do povo santo que haviam morrido ressuscitaram.
53 Te sátá nǐ yáha ní ndoto Jèsús, te cue ñáyiu ní ndoto‑áⁿ cuǎnguɨhú‑yu xɨtɨ́ ñuú Jerusàlén, te cue ñáyiu ñuú‑áⁿ ǐo vàí‑yu ní xiní‑yu cue ñáyiu ducaⁿ nǐ ndoto‑áⁿ.
53 Saíram do cemitério depois da ressurreição de Jesus, entraram na cidade santa de Jerusalém e apareceram a muita gente.
54 Te sá dúcáⁿ nǎndɨ ní quide‑xi, ndɨhɨ sá dúcáⁿ nǐ tnáa xíǎⁿ ío ní yùhú tée cùu capitáⁿ ndɨhɨ nchaa dava‑gá cue tée ndècu ndɨhɨ‑dé ndèé‑güedé yɨquɨ cùñú Jèsús, te ní xítnàha‑güedé:
54 O oficial romano e os outros soldados que vigiavam Jesus ficaram aterrorizados com o terremoto e com tudo que havia acontecido, e disseram: “Este homem era verdadeiramente o Filho de Deus!”.
55 Te xica xǐnutnɨ́ɨ vài ñáyiu dɨ̀hɨ́ ndéhě‑yu nchaa nàcuáa ní quide ñaha‑güedě xii Jèsús, te ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu ñáyiu ní chindèé‑yu Jèsús, te ndéé distrìtú Galìleá ní chinchícúⁿ ñáhǎ‑yu xii‑gá.
55 Muitas mulheres que tinham vindo da Galileia com Jesus para servi-lo olhavam de longe.
56 Te tnuú ñáyiu‑áⁿ tnàhá tá Màriá Magdalèná, ndɨhɨ tá Màriá nǎná tě Jàcobó ndɨhɨ té Chèé, ndɨhɨ nǎná cue déhe té Zebèdeú.
56 Entre elas estavam Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago e José, e a mãe dos filhos de Zebedeu.
57 Te ndècu ɨɨⁿ tée cuica nàni‑dé Chèé te cùu‑dé tée ñuú Arimàteá, te tnàhá‑dé ní tnahá tnúhu‑dé ndɨhɨ Jèsús. Te òré sa ní cuaa,
57 Ao entardecer, José, um homem rico de Arimateia que tinha se tornado seguidor de Jesus,
58 te ní sáháⁿ‑dé núú tě Pìlatú, te xǎhaⁿ‑dě nǔu vá cúndèe iní‑dé daña‑dě chindúxi‑dé yɨquɨ cùñú Jèsús. Te té Pìlatú‑áⁿ nǐ sáha‑dé tnúhu, te ní táúchíúⁿ‑dě sá cuǎha cuèndá‑güedé té Chèé‑áⁿ yɨquɨ cùñú‑gá.
58 foi a Pilatos e pediu o corpo de Jesus. Pilatos ordenou que lhe entregassem o corpo.
59 Te té Chèé‑áⁿ nǐ queheⁿ cuèndá‑dé yɨquɨ cùñú‑gá, te ní chidúcúⁿnuu‑dé ɨɨⁿ dóó cuìxíⁿ dóó cándòo.
59 José tomou o corpo e o envolveu num lençol limpo, feito de linho,
60 Te sa nchìí ɨɨⁿ yaú sáá nǐ caáⁿ té Chèé‑áⁿ ɨɨⁿ yɨquɨ naha càva te xíáⁿ cúú cuèndá‑dé, te yaú‑áⁿ nǐ chihi‑dé yɨquɨ cùñú Jèsús, te dǎtnùní ní sadɨ́‑dé ɨɨⁿ yúú cáhnú yǔú quèhéⁿ yuhu yàú‑áⁿ, te ní xica‑dé cuánuhú‑dé.
60 e o colocou num túmulo novo, de sua propriedade, escavado na rocha. Então rolou uma grande pedra na entrada do túmulo e foi embora.
61 Te tnàhá tá Màriá Magdalèná, ndɨhɨ ɨngá xíchí nání Màriá ní quexìó‑yu ní ngóo‑yu yatni núú nchìí yaú‑áⁿ.
61 Maria Madalena e a outra Maria estavam ali, sentadas em frente ao túmulo.
62 Te sátá nǐ yáha ní quide túha ñáyiu nchaa sá nándɨ̌hɨ‑yu nduu tněé nduu ndètatú‑yu‑áⁿ, te dɨu‑ni nduu ndètatú‑yu‑áⁿ nǐ sáháⁿ cue dútú cúnùu, ndɨhɨ cue tée cùu fariséú ní cáháⁿ ndɨhɨ‑güedé té Pìlatú.
62 No dia seguinte, no sábado, os principais sacerdotes e os fariseus foram a Pilatos
63 Te xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé:
63 e disseram: “Senhor, lembramos que, quando ainda vivia, aquele mentiroso disse: ‘Depois de três dias ressuscitarei’.
64 Te tendaha‑n cuè tée na quɨ̀hɨ́ⁿ‑güedé cundeé‑güedé yuhu yàú núú nǐ chihi‑güedé yɨquɨ cùñú‑dé, chi na cuáháⁿ quɨ́hɨ́ⁿ cue tée ní xica cuu ndɨhɨ‑dé duhu‑güedě yɨquɨ cùñú‑dé, te cúñaha‑güedě xii ñáyiu sá nǐ ndoto‑dé. Chi núu ducaⁿ na càda‑güedé te ío‑gá dandàhú‑güedé cue ñáyiu dàcúúxí dàtná ní quide mee těe ní xíhí‑ǎⁿ —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě.
64 Por isso, pedimos que lacre o túmulo até o terceiro dia. Isso impedirá que seus discípulos roubem o corpo e depois digam a todos que ele ressuscitou. Se isso acontecer, estaremos em pior situação que antes”.
65 Te té Pìlatú ní xáhaⁿ‑dě xii‑güedé:
65 Pilatos respondeu: “Levem soldados e guardem o túmulo como acharem melhor”.
66 Te cue tée‑áⁿ nǐ xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé, te ní tee‑güedé ɨɨⁿ sèñá yúú ndèdɨ́ yèhe yaú‑áⁿ, te ní dándǒo‑güedé cue sandàdú‑áⁿ ndèé‑güedé yaú‑áⁿ, te ducaⁿ nǐ quide‑güedé cuèndá sá vǎ yǒo quɨ́hɨ́ⁿ nacaáⁿ yaú‑áⁿ.
66 Então eles lacraram o túmulo e puseram guardas para protegê-lo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.