Marcos 4
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs ARC
1 Te Jèsús ní ngüíta‑gá dácuàha tucu‑gá ñáyiu yuhu làgúná. Te cuéhé víhǐ‑yu ní tacá xíáⁿ nǔu cuásaá‑gá núú ɨɨⁿ bàrcú nútnɨ̌ɨ xɨtɨ́ ndute làgúná‑áⁿ, te núú xǐǎⁿ ní ngóo‑gá te ní ngüíta‑gá dánèhé ñáhá‑gǎ xií‑yu, te nchaá‑yu xǐxúcu‑yu yuhu làgúná‑áⁿ.
1 E outra vez começou a ensinar junto ao mar, e ajuntou-se a ele grande multidão; de sorte que ele entrou e assentou-se num barco, sobre o mar; e toda a multidão estava em terra junto ao mar.
2 Te ní ngüíta‑gá ní cani‑gá tɨtnɨ́ cuèndú núǔ‑yu nàcuáa tecú tnùní‑yu tnúhu‑gá, te xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
2 E ensinava-lhes muitas coisas por parábolas e lhes dizia na sua doutrina:
3 —Chí cúndèdóho váha ɨɨⁿ cuèndú ná càni‑í‑a. Ɨɨⁿ tée cuángacáⁿ‑dé trìú.
3 Ouvi: Eis que saiu o semeador a semear.
4 Te òré ní ngüíta‑dé dǎngoyo‑dé trìú‑áⁿ, te dava ní quene ndava ní ngava ndéé ichi, te ní xiní cue tɨ́laá te ní nadatàcá‑güedɨ.
4 E aconteceu que, semeando ele, uma
5 Te dava ní ngava ñuhu yadi nǔú yɨ́hɨ́ vìhi yúú, te ndɨ̌hɨ‑ni ní xínu‑xi cuèndá sá ñà túú càvihi ñuhu.
5 E outra caiu sobre pedregais, onde não havia muita terra, e nasceu logo, porque não tinha terra profunda.
6 Dico òré ní nayehé ñá túú ní cùndee iní‑xi chi ní yíchí‑xi, chi ñá túú ní nǐhí quɨ̌hɨ́ⁿ cùnú yóho‑xi.
6 Mas, saindo o sol, queimou-se e, porque não tinha raiz, secou-se.
7 Te dava ní ngava núú yúcú ndɨ̌quɨ́ⁿ tnu ìñu, te ɨɨⁿnuu‑ni nǐ xínu‑xi ndɨhɨ tnu ìñu, te tnu ìñu‑áⁿ nǐ sahnu‑xi te ní dánáá‑xí nchàa triú sá nǐ xínu‑áⁿ.
7 E outra caiu entre espinhos, e, crescendo os espinhos, a sufocaram, e não deu fruto.
8 Dico dava trìú‑áⁿ nǐ ngava‑xi núú ndécú ñùhu cocoⁿ, te xíǎⁿ ní xínu‑xi te ní sahnu‑xi te ío váha ní cuu, chi núú ɨ́ɨ́ⁿ‑ní trìú‑áⁿ te dava yoco‑xi ní nguɨ́hɨ ócó úxí trìú‑xi, te dava yoco‑xi ní nguɨ́hɨ únídico trìú‑xi, te dava yoco‑xi ní nguɨ́hɨ ɨɨⁿ cièndú trìú‑xi —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
8 E outra caiu em boa terra e deu fruto, que vingou e cresceu; e um produziu trinta, outro, sessenta, e outro, cem.
9 Te xǎhaⁿ tùcu‑gá xií‑yu:
9 E disse-lhes: Quem tem ouvidos para ouvir, que ouça.
10 Te sátá nǐ ndaca ñáyiu‑áⁿ te ní quendóo mee‑nǎ Jèsús ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, ndɨhɨ ɨɨⁿ ǔú‑nǎ ñáyiu. Te ñáyiu‑áⁿ ndɨhɨ cue tée‑áⁿ nǐ xícáⁿ tnúhǔ‑yu ndɨhɨ‑güedé núú‑gǎ, núu nása quèe‑xi cuendú ní cani‑gá núǔ‑yu ndɨhɨ‑güedé.
10 E, quando se achou só, os que estavam junto dele com os doze interrogaram-no acerca da parábola.
11 Te ní xáhaⁿ‑gǎ:
11 E ele disse-lhes: A vós vos é dado saber os mistérios do Reino de Deus, mas aos que estão de fora todas
12 Chi cuěi na quìní‑yu nchaa nàcuáa cuu dico ni vǎ cútnùní iní‑yu ná cuèndá ducaⁿ cùu, àdi cuéi na cùndedóho‑yu dico ni vǎ tècú tnùní‑yu. Te ducaⁿ ndòhó‑yu cuèndá sá vǎ quɨ̀ndáá iní‑yu Yá Ndiǒxí, ndɨhɨ cuèndá sá vǎ cádá càhnu iní‑gá nchaa yícá cuěchi‑yu —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu ndɨhɨ‑güedé.
12 para que, vendo, vejam e não percebam; e, ouvindo, ouçam e não entendam, para que se não convertam, e lhes sejam perdoados os pecados.
13 Te ní xáhaⁿ tùcu Jesús xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, ndɨhɨ cue ñáyiu‑áⁿ:
13 E disse-lhes: Não percebeis esta parábola? Como, pois, entendereis todas as parábolas?
14 Te tée cuángacáⁿ trìú‑áⁿ cúú‑dě dàtná ɨɨⁿ tée cuáháⁿ càháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí núú ñǎyiu.
14 O que semeia semeia a palavra;
15 Te trìú‑áⁿ cúú‑xí dàtná tnúhu Yá Ndiǒxí, te trìú sá nǐ quene ndava ní ngava ndéé ichi, xíǎⁿ cúú‑xí dàtná ñáyiu ní tnahá iní‑xi tnúhu Yá Ndiǒxí, dico sácuíhná cuǎháⁿ‑xi xòcani‑xi tnúhu‑gá iní‑yu cuèndá sá vǎ cánchǐcúⁿ nihnú‑yu nàcuáa càháⁿ tnúhu‑áⁿ.
15 e os que estão junto ao caminho são aqueles em quem a palavra é semeada; mas, tendo eles a ouvido, vem logo Satanás e tira a palavra que foi semeada no coração deles.
16 Te trìú sá nǐ ngava ñuhu yadi nǔú yɨ́hɨ́ vìhi yúú, xíǎⁿ cúú‑xí dàtná ñáyiu ní xíndedóho tnúhu Yá Ndiǒxí te dɨ́ɨ́ ìní ní tnɨɨ́‑yu tnúhu‑gá.
16 E da mesma sorte os que recebem a semente sobre pedregais, que, ouvindo a palavra, logo com prazer a recebem;
17 Dico òré ná ngüǐta ñáyiu cúcuèhé ñáhǎ‑yu xií‑yu àdi nándɨ‑gá sá yǎha‑yu sá cuèndá tnúhu‑gá, te ñá cúndèe iní‑yu chi dàñá‑yu tnúhu‑gá cuèndá sá ñà túú nìhí ndéě‑yu.
17 mas não têm raiz em si mesmos; antes, são temporãos; depois, sobrevindo tribulação ou perseguição por causa da palavra, logo se escandalizam.
18 Te trìú sá nǐ ngava núú yúcú ndɨ̌quɨ́ⁿ tnu ìñu xíǎⁿ cúú‑xí dàtná ñáyiu ní tecú dóho‑xi tnúhu Yá Ndiǒxí,
18 E os outros são os que recebem a semente entre espinhos, os quais ouvem a palavra;
19 dico cuèé cuèé ní nacuanaá‑yu tnúhu‑gá, chi cuèndá mee‑ni sǎ cúú‑xí mèé‑yu ñùhu iní‑yu, ndɨhɨ cuèndá sá ǐo sàni iní‑yu cuu cuìcá‑yu, ndɨhɨ cuèndá sá ǐo cùdɨ́ɨ́ ìní‑yu nchaa sá ìó ñuyíú‑a, te ñá túú ñùhu iní‑yu tnúhu sá nǐ xíndedóho‑yu‑áⁿ nàcuáa cada váha‑yu cundecú‑yu.
19 mas os cuidados deste mundo, e os enganos das riquezas, e as ambições de outras coisas, entrando, sufocam a palavra, e fica infrutífera.
20 Dico trìú sá nǐ ngava núú ndécú ñùhu cocoⁿ, xíǎⁿ cúú‑xí dàtná ñáyiu ní xíndedóho tnúhu Yá Ndiǒxí te quìdé‑yu nchaa nàcuáa càháⁿ tnúhu‑áⁿ. Te cada iní‑ndó sǎ ñǎyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná trìú sá nǐ nguɨ́hɨ yoco‑xi ócó úxí trìú‑xi, ndɨhɨ trìú sá nǐ nguɨ́hɨ yoco‑xi únídico trìú‑xi, ndɨhɨ trìú sá nǐ nguɨ́hɨ yoco‑xi ɨɨⁿ cièndú trìú‑xi. Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùú‑yu chi ío váha quìdé‑yu —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ndɨhɨ cue ñáyiu‑áⁿ.
20 E os que recebem a semente em boa terra são os que ouvem a palavra, e
21 Te xǎhaⁿ‑gǎ xii nchaa ñáyiu:
21 E disse-lhes: Vem,
22 Te ni ɨ̀ɨⁿ tnúhu sá ñǎ tècú tnùní ñáyiu vitna cachí‑ó sǎ vǎ tècú tnùní‑yu chi dacuɨtɨ́í sǎ tècú tnùní‑yu, te ni ɨ̀ɨⁿ tnúhu sá càchí‑ó cùu yuhu vitna vá cúú yùhu chi dacuɨtɨ́í sǎ quéé tǔu‑xi núú ñǎyiu.
22 Porque nada há encoberto que não haja de ser manifesto; e nada se faz
23 Te nchòhó cue ñáyiu ní xíndedóho nchaa tnúhu ní cáháⁿ‑í‑a, te ío váha chí ná cuǎha cuèndá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
23 Se alguém tem ouvidos para ouvir, que ouça.
24 Te ní xáhaⁿ tùcu‑gá:
24 E disse-lhes: Atendei ao que ides ouvir. Com a medida com que medirdes vos medirão a vós, e ser-vos-á ainda acrescentada.
25 Te nchaa nchòhó ñáyiu tècú tnùní tnúhu Yá Ndiǒxí, uuⁿ‑gá cuita tecú tnùní‑ndó tnǔhu‑gá quɨ́hɨ́ⁿ. Te nchaa nchòhó ñáyiu ñá túú tècú tnùní tnúhu‑gá, te uuⁿ‑gá vá tècú tnùní‑ndó —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
25 Porque ao que tem, ser-lhe-á dado; e, ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
26 Te Jèsús xǎhaⁿ tùcu‑gá:
26 E dizia: O Reino de Deus é assim como se um homem lançasse semente à terra,
27 — ausente —
27 e dormisse, e se levantasse de noite ou de dia, e a semente brotasse e crescesse, não sabendo ele como.
28 — ausente —
28 Porque a terra por si mesma frutifica; primeiro, a erva, depois, a espiga, e, por último, o grão cheio na espiga.
29 Te òré sa ní ndɨhɨ ní cuaaⁿ te ní ngüíta tée ní sacáⁿ‑áⁿ náquèhndé‑dé nátàxi tnaha‑dé —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
29 E, quando foice, porque está chegada a ceifa.
30 Te xǎhaⁿ tùcu Jesús xií‑yu:
30 E dizia: A que assemelharemos o Reino de Deus? Ou com que parábola o representaremos?
31 Ɨɨⁿ yutnu nàni mostázá cúú‑xí ɨ̀ɨⁿ yutnu sá lǐhli vìhi‑gá ndɨ́quɨ́ⁿ‑xi dàcúúxí ndɨ̌quɨ́ⁿ nchaa cúhú,
31 É como um grão de mostarda, que, quando se semeia na terra, é a menor de todas as sementes que há na terra;
32 dico òré ná càcáⁿ‑güedé núú ñúhú‑güedě, te na xǐnu‑xi te sàhnu‑gá‑xi dàcúúxí nchàa cúhú, te nchaa dité‑xi ío cùu cahnu‑xi, te ndéé cue quɨtɨ ndàva núú tàchí sácǒo‑güedɨ nchaa núú dìté‑xi xìnu ndetɨ‑güedɨ —cachí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
32 mas, tendo sido semeado, cresce, e faz-se a maior de todas as hortaliças, e cria grandes ramos, de tal maneira que as aves do céu podem aninhar-se debaixo da sua sombra.
33 Te ío‑gá vài cuendú ní cani Jèsús núú ñǎyiu cuèndá tecú tnùní‑yu tnúhu Yá Ndiǒxí, dico dava cuèndú ñá túú ní càni‑gá núǔ‑yu, chi ní cutnùní iní‑gá sá vǎ tècú tnùní‑yu nchaa.
33 E com muitas parábolas tais lhes dirigia a palavra, segundo o que podiam compreender.
34 Te mee‑ni cuèndú ní cani Jèsús núú ñǎyiu ndɨ tnahá òré ní dánèhé ñáhá‑gǎ xií‑yu tnúhu‑gá. Te òré ndécú mèe Jesús ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé nàcuáa quèe‑xi ɨɨⁿ ɨɨⁿ cuendú ní cani‑gá núú ñǎyiu.
34 E sem parábolas nunca lhes falava, porém tudo declarava em particular aos seus discípulos.
35 Te dɨu‑ni nduu‑ǎⁿ òré sa ta cùndɨquɨⁿ cuáháⁿ ní xáhaⁿ Jèsús xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá:
35 E, naquele dia, sendo já tarde, disse-lhes: Passemos para a outra margem.
36 Te ní quide ndee ìní‑gá nchaa ñáyiu xǐxúcu‑áⁿ, te dɨu‑ni bàrcú sá ñúhú‑gǎ òré ní dánèhé‑gá ñáyiu tnúhu‑gá dɨu‑ni xíǎⁿ ní dácácá cuè tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ndécá ñàha‑güedé xii‑gá cuáháⁿ, te tnàhá ɨɨⁿ ǔú‑gá bàrcú ní xica‑xi nchìcúⁿ‑xi bàrcú ñúhú‑gǎ‑áⁿ cuǎháⁿ.
36 E eles, deixando a multidão, o levaram consigo, assim como estava, no barco; e havia também com ele outros barquinhos.
37 Te ñùhu barcú ñúhú‑gǎ‑áⁿ ichi cuáháⁿ‑xi núú ndute, te ní quexìo ɨɨⁿ táchí nǐhi, te ta nàdachitú‑xi ndute xɨtɨ́ bàrcú‑áⁿ cuǎháⁿ, te sa cuìní‑nǎ‑xi quée naa bàrcú‑áⁿ xɨtɨ́ ndute ni cùu.
37 E levantou-se grande temporal de vento, e subiam as ondas por cima do barco, de maneira que já se enchia de água.
38 Te Jèsús cáá‑gǎ xìdí‑gá ɨɨⁿ xichi ndàa sátá bàrcú‑áⁿ, te yɨ̀nchihi ɨɨⁿ dóó dɨ̌quɨ́‑gǎ. Te sá dúcáⁿ cuìní‑xi quée naa bàrcú‑áⁿ nǔu ní sáháⁿ‑güedé ní ndocani ñaha‑güedě xii‑gá, te xǎhaⁿ‑güedě:
38 E ele estava na popa dormindo sobre uma almofada; e despertaram-no, dizendo-lhe: Mestre, não te importa que pereçamos?
39 Te Jèsús ní ndɨquɨ́ú ìní‑gá te ní ndacóo‑gá, te ní tenàá‑gá táchí‑ǎⁿ, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii ndute làgúná:
39 E ele, despertando, repreendeu o vento e disse ao mar: Cala-te, aquieta-te. E o vento se aquietou, e houve grande bonança.
40 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
40 E disse-lhes: Por que sois tão tímidos? Ainda não tendes fé?
41 Dico mee‑güedě chi ío ní yùhú‑güedé sá ducaⁿ nǐ quide‑gá ní xiní‑güedé, te ní xítnàha‑güedé:
41 E sentiram um grande temor e diziam uns aos outros: Mas quem é este que até o vento e o mar lhe obedecem?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.