Marcos 14
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs ARIB
1 Te cùmání ǔú‑gá nduu te quesaha vìco pascuá, vico xèxi ñáyiu pàá sá ñà túú yɨ̀hɨ levadurá. Te cue dútú cúnùu, ndɨhɨ cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés ndúcú‑güedě nàcuáa cada‑güedé dandàhú‑güedé Jèsús cuèndá tnɨɨ ñaha‑güedě xii‑gá te cahni ñaha‑güedě.
1 Ora, dali a dois dias era a páscoa e a festa dos pães ázimos; e os principais sacerdotes e os escribas andavam buscando como prender Jesus a traição, para o matarem.
2 Te ní xítnàha‑güedé:
2 Pois eles diziam: Não durante a festa, para que não haja tumulto entre o povo.
3 Te Jèsús ndécú‑gǎ ñuú Bètaniá vehe ɨɨⁿ tée nàni Xímú, tée ní tnahá cuéhé sǎ dátèhyú nihnu‑xi yɨquɨ cùñú‑ó. Te yɨ̀hɨ Jesús mèsá xéxí‑gǎ ní quexìo ɨɨⁿ ñadɨhɨ́ néhé‑áⁿ ɨ̀ɨⁿ sá nǐ cuáha yúú vǎha yúú nání àlabastrú, te xɨtɨ́ xíǎⁿ ñúhú àcití sàháⁿ tnámí sǎ nání nǎrdú sá ǐo ndèyáhu, te ní táhú‑áⁿ xǐǎⁿ te acìtí ñúhú xɨ̀tɨ́‑xi‑áⁿ nǐ sódó‑aⁿ dɨ́quɨ́ Jèsús.
3 Estando ele em Betânia, reclinado à mesa em casa de Simão, o leproso, veio uma mulher que trazia um vaso de alabastro cheio de bálsamo de nardo puro, de grande preço; e, quebrando o vaso, derramou-lhe sobre a cabeça o bálsamo.
4 Te ɨɨⁿ ǔú cue tée xǐndecu‑áⁿ nǐ cudééⁿ‑güedě sá dúcáⁿ nǐ quide‑aⁿ, te ní xítnàha‑güedé:
4 Mas alguns houve que em si mesmos se indignaram e disseram: Para que se fez este desperdício do bálsamo?
5 Chi váha‑gá nǔu cuyáhu acìtí‑ǎⁿ sá ùní cièndú díhúⁿ denàriú, te díhúⁿ sǎ cúyǎhu acìtí‑ǎⁿ cuu cuèndá ñáyiu ndàhú ní cùu —cachí‑güedé xǐtnàha‑güedé.
5 Pois podia ser vendido por mais de trezentos denários que se dariam aos pobres. E bramavam contra ela.
6 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
6 Jesus, porém, disse: Deixai-a; por que a molestais? Ela praticou uma boa ação para comigo.
7 Chi cue ñáyiu ndàhú ducaⁿ‑ni cùtnahá ñáyiu‑áⁿ tnuú‑ndó, te náni òré càchí iní‑ndó te chindee‑ndǒ‑yu. Dico yúhú chi vá ncháá ndùu cundecu ndɨhɨ ñaha‑í xii‑ndo ñùyíú‑a.
7 Porquanto os pobres sempre os tendes convosco e, quando quiserdes, podeis fazer-lhes bem; a mim, porém, nem sempre me tendes.
8 Te ñadɨ̀hɨ́‑a ní quide‑aⁿ ɨɨⁿ sá vǎha ndèé není ní ndacu‑aⁿ, chi sá dúhá nǐ quide ñaha‑aⁿ xìi‑í ní chihi ñaha‑aⁿ àcití, te xíǎⁿ cada iní‑ndó sǎ sà quide túha‑aⁿ yɨquɨ cùñú‑í cuèndá quɨ́ndúxi‑xi.
8 ela fez o que pode; antecipou-se a ungir o meu corpo para a sepultura.
9 Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ nděni ní cuu nɨhìí ñuyíú ná càháⁿ ñáyiu tnúhu‑í, te cáháⁿ‑yu tnàhá cuèndá ñadɨ̀hɨ́‑a cuèndá quiní nchaa ñáyiu nàcuáa ní quide‑aⁿ, te ducaⁿ vǎ nácuànaá‑yu —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
9 Em verdade vos digo que, em todo o mundo, onde quer que for pregado o evangelho, também o que ela fez será contado para memória sua.
10 Te té Jùdás Iscàrioté ní sáháⁿ‑dé ní ndatnúhu‑dé ndɨhɨ cue tée cùu dútú cúnùu sá cuǎha cuèndá‑dé Jèsús núú‑güedě, te núú tnàhá té Jùdás‑áⁿ cúú ùxúú tnàhá cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní cùu.
10 Então Judas Iscariotes, um dos doze, foi ter com os principais sacerdotes para lhes entregar Jesus.
11 Te òré ducaⁿ nǐ ndatnúhu‑dé ndɨhɨ‑güedé, te ío ní cudɨ́ɨ́ ìní‑güedé, te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑dé sá cuǎñaha‑güedě díhúⁿ xii‑dé. Te té Jùdás‑áⁿ nǐ ngüíta‑dé ndúcú‑dě nàcuáa cada‑dé cuáha cuèndá‑dé Jèsús núú‑güedě.
11 Ouvindo-o eles, alegraram-se, e prometeram dar-lhe dinheiro. E buscava como o entregaria em ocasião oportuna.
12 Te ní sáá nduu nǐ quesaha vìco pascuá, vico ñá túú xèxi ñáyiu pàá sá ñà túú yɨ̀hɨ levadurá, te dɨu‑ni nduu‑ǎⁿ sáhní‑güedě ɨɨⁿ mběé lǐhli xèxí‑yu nduu vìco pascuá‑áⁿ. Te cue tée xìca cuu ndɨhɨ Jesús ní xícáⁿ tnúhú‑güedě núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá:
12 Ora, no primeiro dia dos pães ázimos, quando imolavam a páscoa, disseram-lhe seus discípulos: Aonde queres que vamos fazer os preparativos para comeres a páscoa?
13 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii úú‑ni tnàhá cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá:
13 Enviou, pois, dois dos seus discípulos, e disse-lhes: Ide à cidade, e vos sairá ao encontro um homem levando um cântaro de água; seguí-o;
14 Te núu ndědacàa vehe na ndɨ́hu‑dé te xíáⁿ quɨ̌hu‑ndo. Te cúñaha‑ndo xìi xítohó vehe‑áⁿ: “Yaá cúú Mèstrú càchí‑gá sá nǔu ndědacàa xichi xɨtɨ́ vehe‑n cuǎñaha nùu‑n xii‑gá cudìni‑gá ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá sacuaa nduu pàscuá”, duha cúñaha‑ndo.
14 e, onde ele entrar, dizei ao dono da casa: O Mestre manda perguntar: Onde está o meu aposento em que hei de comer a páscoa com os meus discípulos?
15 Te dǎtnùní danèhé ñáhá‑dě xii‑ndo ɨ̀ɨⁿ cuartú cáhnú càa núú nǐnu, chi vehe yòdo tnaha cuu‑xi, te sa ní quide túha‑dé nchaa sá nándɨ̌hɨ, te nchòhó dìcó‑nǎ comìdá cada túha‑ndo cùdini‑o —cachí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
15 E ele vos mostrará um grande cenáculo mobiliado e pronto; aí fazei-nos os preparativos.
16 Te cue tée‑áⁿ nǐ xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé xɨtɨ́ ñuú‑áⁿ, te nchaa‑ni nàcuáa ní xáhaⁿ Jèsús ní cuu. Te ní quide túha‑güedé sá cúdìni‑güedé ndɨhɨ‑gá sacuaa nduu vìco pascuá‑áⁿ.
16 Partindo, pois, os discípulos, foram à cidade, onde acharam tudo como ele lhes dissera, e prepararam a páscoa.
17 Te sátá nǐ cundɨquɨⁿ te ní quexìo Jesús ndɨhɨ ndɨ ùxúú cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá.
17 Ao anoitecer chegou ele com os doze.
18 Te cuánguɨhu‑gá mèsá ndɨhɨ‑güedé cuèndá cudìni ndɨhɨ ñaha‑gá xii‑güedé, te òré yɨ́hɨ́‑gǎ mèsá ndɨhɨ‑güedé, te xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
18 E, quando estavam reclinados à mesa e comiam, disse Jesus: Em verdade vos digo que um de vós, que comigo come, há de trair-me.
19 Te sá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé, te nchaa‑güedé ní ngüíta‑güedé cúndɨ̀yɨ́‑güedé. Te da ɨɨⁿ da ɨɨⁿ‑güedé ní ngüíta‑güedé xìcáⁿ tnúhú‑güedě núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá:
19 Ao que eles começaram a entristecer-se e a perguntar-lhe um após outro: Porventura sou eu?
20 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
20 Respondeu-lhes: É um dos doze, que mete comigo a mão no prato.
21 Te yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo ñuhu ichi‑í cuáháⁿ‑í ndoho‑í nàcuáa càháⁿ‑xi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí. Dico ndàhú ní cuu tée ducaⁿ na cuǎha cuèndá ñáhá xìi‑í núú cuè tée cùu úhú iní ñáhá, chi váha‑gá sá vǎ cácú těe‑áⁿ cundecu‑dé ní cùu, te ñá dɨ́ú sǎ nǐ cacu‑dé te ducaⁿ càda‑dé —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
21 Pois o Filho do homem vai, conforme está escrito a seu respeito; mas ai daquele por quem o Filho do homem é traído! bom seria para esse homem se não houvera nascido.
22 Te nɨni cùdini cue tée xìca cuu ndɨhɨ Jesús ní queheⁿ‑gá pàá, te ní ndacáⁿ táhú‑gǎ núú Yǎ Ndiǒxí, te dǎtnùní ní táhú cuèchi‑gá, te ní ngüíta‑gá dácǎhñu ñaha‑gǎ xii‑güedé, te xǎhaⁿ‑gǎ:
22 Enquanto comiam, Jesus tomou pão e, abençoando-o, o partiu e deu-lho, dizendo: Tomai; isto é o meu corpo.
23 Te ní queheⁿ‑gá vàsú ñúhú ndùdí ndéhé yoho yàha stilé, te ní ndacáⁿ táhú‑gǎ núú Yǎ Ndiǒxí, te dǎtnùní ní ngüíta‑gá sǎñaha‑gǎ xii‑güedé cuèndá coho‑güedé luha luha sá ñúhú xɨ̀tɨ́‑xi, te nchaa‑güedé ní xihi.
23 E tomando um cálice, rendeu graças e deu-lho; e todos beberam dele.
24 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
24 E disse-lhes: Isto é o meu sangue, o sangue do pacto, que por muitos é derramado.
25 Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ vítná‑nǎ duha xìhi‑í ndudí ndéhé yoho yàha stilé‑a te vá cóhó‑gǎ‑í, dico na sàá nduu cùndecu‑í núú ndécú Yǎ Ndiǒxí táxí tnùní‑gá, te dàvá‑áⁿ cada iní‑í sá dàtná sá cóhó tùcu‑í chi ío cudɨ́ɨ́ ìní‑í —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
25 Em verdade vos digo que não beberei mais do fruto da videira, até aquele dia em que o beber, novo, no reino de Deus.
26 Te Jèsús ní xita‑gá ɨɨⁿ ndudú ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te dǎtnùní ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá ndɨhɨ‑güedé yucu Òlívú.
26 E, tendo cantado um hino, saíram para o Monte das Oliveiras.
27 Te yàcáⁿ ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
27 Disse-lhes então Jesus: Todos vós vos escandalizareis; porque escrito está: Ferirei o pastor, e as ovelhas se dispersarão.
28 Dico na cùú‑í te ndoto‑í te codonùu‑í núú‑ndó quɨ̌hɨ́ⁿ distrìtú Galìleá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
28 Todavia, depois que eu ressurgir, irei adiante de vós para a Galiléia.
29 Te té Pèlú ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá:
29 Ao que Pedro lhe disse: Ainda que todos se escandalizem, nunca, porém, eu.
30 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé:
30 Replicou-lhe Jesus: Em verdade te digo que hoje, nesta noite, antes que o galo cante duas vezes, três vezes tu me negarás.
31 Dico té Pèlú ní cáháⁿ ñɨɨ́‑dé, te xǎhaⁿ‑dě xii‑gá:
31 Mas ele repetia com veemência: Ainda que me seja necessário morrer contigo, de modo nenhum te negarei. Assim também diziam todos.
32 Te Jèsús cuáháⁿ‑gá ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ɨɨⁿ xichi núú nání Gètsemaní. Te òré ní quexìo‑gá ndɨhɨ‑güedé xíáⁿ, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
32 Então chegaram a um lugar chamado Getsêmani, e disse Jesus a seus discípulos: Sentai-vos aqui, enquanto eu oro.
33 Te ndèca‑gá té Pèlú, ndɨhɨ té Jàcobó, ndɨhɨ té Juàá cuáháⁿ, te ñá túú tnàhí‑gá cúú vǎha iní‑gá te ní ngüíta‑xi súúní ndɨ̀hú iní‑gá.
33 E levou consigo a Pedro, a Tiago e a João, e começou a ter pavor e a angustiar-se;
34 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée úní‑áⁿ:
34 e disse-lhes: A minha alma está triste até a morte; ficai aqui e vigiai.
35 Te sa ñùnchií luha ní xica ndehe Jèsús núú ndécú‑güedě, te ní ngáundeyɨ‑gá ndéé ñuhu càháⁿ ndɨhɨ‑gá Tǎtá‑gǎ Dútú Ndiǒxí sá nǔu vá cúndèe iní‑gá taunihnu ñaha‑gǎ xii‑gá cuèndá nchaa nàcuáa yáha‑gá.
35 E adiantando-se um pouco, prostrou-se em terra; e orava para que, se fosse possível, passasse dele aquela hora.
36 Te òré càháⁿ ndɨhɨ Jèsús Tǎtá‑gǎ Dútú Ndiǒxí, te xǎhaⁿ‑gǎ:
36 E dizia: Aba, Pai, tudo te é possível; afasta de mim este cálice; todavia não seja o que eu quero, mas o que tu queres.
37 Te sátá nǐ yáha ní cáháⁿ ndɨhɨ‑gá Tǎtá‑gǎ Dútú Ndiǒxí, te cuánuhú‑gá núú nǐ dándǒo‑gá cue tée úní‑áⁿ, te xǐxídí‑güedé òré ní nasáá‑gá, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii té Pèlú:
37 Voltando, achou-os dormindo; e disse a Pedro: Simão, dormes? não pudeste vigiar uma hora?
38 —Te chí quéndǒo tucu, te cuhuⁿ iní‑ndó vǎ cùdú‑ndó, te cáháⁿ ndɨhɨ‑ndo Yǎ Ndiǒxí cuèndá sá vǎ dácàháⁿ ñáhá yùcu ñávǎha xii‑ndo càda‑ndo sá ñà túú tàú‑ndó càda‑ndo. Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ nchòhó cuìní‑ndó càda‑ndo nchaa nacuáa càháⁿ‑í dìcó‑ni sá ñà túú nìhí ndéé‑ndó —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
38 Vigiai e orai, para que não entreis em tentação; o espírito, na verdade, está pronto, mas a carne é fraca.
39 Te Jèsús ní xica tucu‑gá cuáháⁿ‑gá cáháⁿ ndɨhɨ‑gá Tǎtá‑gǎ Dútú Ndiǒxí, te dɨu‑ni nàcuáa ní xáhaⁿ‑gǎ díhna xǎhaⁿ tùcu‑gá.
39 Retirou-se de novo e orou, dizendo as mesmas palavras.
40 Te òré ní yáha ní cáháⁿ ndɨhɨ‑gá Tǎtá‑gǎ Dútú Ndiǒxí, te cuánuhú tucu‑gá núú xǐndecu cue tée úní xícá cùu ndɨhɨ‑gá‑áⁿ, te xìdí‑ni tucu‑güedé òré ní nasáá‑gá, te ducaⁿ nǐ quide‑güedé chi súúní ñùhu saní núú‑güedě, te ñá ní nǐhí‑güedě tnúhu cúñaha‑güedě xii‑gá òré ní nasáá‑gá.
40 E voltando outra vez, achou-os dormindo, porque seus olhos estavam carregados; e não sabiam o que lhe responder.
41 Te ní sáháⁿ tucu‑gá xito cùu uní ní cáháⁿ ndɨhɨ‑gá Tǎtá‑gǎ Dútú Ndiǒxí, te òré ní nasáá tucu‑gá núú xǐndecu‑güedé, te xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
41 Ao voltar pela terceira vez, disse-lhes: Dormi agora e descansai.-Basta; é chegada a hora. Eis que o Filho do homem está sendo entregue nas mãos dos pecadores.
42 Te vitna chí ndácǒo na quɨ̀hɨ́ⁿ‑ó chi sa véxi tée cuáha cuèndá ñáhá xìi‑í núú cuè tée cùu úhú iní ñáhá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
42 Levantai-vos, vamo-nos; eis que é chegado aquele que me trai.
43 Te càháⁿ dúcáⁿ‑ní Jèsús ní quexìo té Jùdás. Te núú tnàhá tée‑áⁿ cúú ùxúú tnàhá cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá. Te ndɨhɨ‑dé vài cue tée ní quexìo, te dava‑güedé xǐnehe‑güedé machìtí te dava‑güedé xǐnehe‑güedé carrùtí. Te cue tée‑áⁿ nǐ tendaha ñàha cue dútú cúnùu ndɨhɨ cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, ndɨhɨ cue tée cùu sacuéhé nǔú ñǎyiu isràél.
43 E logo, enquanto ele ainda falava, chegou Judas, um dos doze, e com ele uma multidão com espadas e varapaus, vinda da parte dos principais sacerdotes, dos escribas e dos anciãos.
44 Te té Jùdás tée cuáha cuèndá ñáhá xìi Jesús sa ní xítnǔhu‑dé cue tée‑áⁿ nàcuáa cada‑dé cuáha cuèndá ñáhá‑dě xii Jèsús núú‑güedě. Te duha ní xáhaⁿ‑dě xii‑güedé:
44 Ora, o que o traía lhes havia dado um sinal, dizendo: Aquele que eu beijar, esse é; prendei-o e levai-o com segurança.
45 Te òré ní quexìo té Jùdás ndɨhɨ cue tée‑áⁿ nǔú ndécú Jèsús, te ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá:
45 E, logo que chegou, aproximando-se de Jesus, disse: Rabi! E o beijou.
46 Te nchaa cue tée ndɨhɨ‑dé‑áⁿ nǐ tnɨɨ‑güedé Jèsús cuèndá candeca ñaha‑güedě xii‑gá quɨ́hɨ́ⁿ.
46 Ao que eles lhes lançaram as mãos, e o prenderam.
47 Te ɨɨⁿ cue tée cùndɨhɨ Jesús ní tava‑dé machìtí‑dé, te ní xehndé‑ni‑dé ɨɨⁿ xio lóho ɨɨⁿ tée xìnu cuechi núú dǔtú cúnùu, te ní quendeé duuⁿ lóho tée‑áⁿ.
47 Mas um dos que ali estavam, puxando da espada, feriu o servo do sumo sacerdote e cortou-lhe uma orelha.
48 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée ní tnɨɨ ñaha xìi‑gá‑áⁿ:
48 Disse-lhes Jesus: Saístes com espadas e varapaus para me prender, como a um salteador?
49 Te nchaa‑ni nduu ní xiní‑ndó nǐ xíndecu‑í xɨtɨ́ veñúhu càhnu sá ǐo cùnuu ní xóo danèhé‑í ñáyiu, te ñá túú ní tnɨ̀ɨ ñaha‑ndo xii‑í. Dico dàcuɨtɨ́í sǎ dúhá yǎha‑í cuèndá quee ndáá‑xi nàcuáa càháⁿ‑xi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
49 Todos os dias estava convosco no templo, a ensinar, e não me prendestes; mas isto é para que se cumpram as Escrituras.
50 Te nchaa cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní xinu‑güedé ní dándǒo ñaha‑güedě xii‑gá.
50 Nisto, todos o deixaram e fugiram.
51 Te ɨɨⁿ tée cuechi nděndaha‑dě Jèsús cuáháⁿ, te lavichi‑dě, ɨɨⁿ‑ni dóó yádí yɨ̀dúcúⁿ nuu‑dé nɨhìí‑dé, te ní tnɨɨ ñaha‑güedě xii‑dé,
51 Ora, seguia-o certo jovem envolto em um lençol sobre o corpo nu; e o agarraram.
52 dico ní ndacu‑dé ní quenuñɨɨ‑dě te ní dándǒo‑dé dóó yɨ́dǔcúⁿ nuu‑dé‑áⁿ nǐ xinu‑dé.
52 Mas ele, largando o lençol, fugiu despido.
53 Te cue tée ní tnɨɨ ñaha xìi Jesús ndécá ñàha‑güedé xii‑gá cuáháⁿ núú těe cùu dútú cúnùu‑gá. Te xíáⁿ nǐ tacá nchaa dava‑gá cue tée cùu dútú cúnùu, ndɨhɨ cue tée cùu sacuéhé nǔú ñǎyiu isràél, ndɨhɨ cue tée dàcuaha ñaha xií‑yu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés cuèndá cada‑güedé jùndá.
53 Levaram Jesus ao sumo sacerdote, e ajuntaram-se todos os principais sacerdotes, os anciãos e os escribas.
54 Te té Pèlú xica xìca‑ni nchicúⁿ ñáhá‑dě xii‑gá cuáháⁿ ní sáá‑dé ndéé quehé vehe núú ndécú těe cùu dútú cúnùu‑gá‑áⁿ, te xíáⁿ nǐ ngóo teté‑dé yuhu nùhú ndɨhɨ cue tée cùu poleciá.
54 E Pedro o seguiu de longe até dentro do pátio do sumo sacerdote, e estava sentado com os guardas, aquentando-se ao fogo.
55 Te cue tée cùu dútú cúnùu ndɨhɨ nchaa dava‑gá cue tée xǐndecu jùndá ndúcú‑güedě ñáyiu dacàa ɨɨⁿ cuéchi dɨ́quɨ́ Jèsús cuèndá ducaⁿ nǐhí‑güedě nàcuáa cada‑güedé cahni ñaha‑güedě xii‑gá, dico ñá túú ní ndàcu‑güedé.
55 Os principais sacerdotes testemunho contra Jesus para o matar, e não o achavam.
56 Te cuěi vài ñáyiu dàcaá‑yu cuéchi dɨ́quɨ́‑gǎ dico mee‑ni sǎ nǐ cahu iní méě‑yu ní cáháⁿ‑yu, chi tucu càháⁿ ɨɨⁿ tucu càháⁿ ɨɨ́ⁿ‑yu.
56 Porque contra ele muitos depunham falsamente, mas os testemunhos não concordavam.
57 Te davá‑yu ní ndacuɨ́ñɨ́‑yu te ní ngüíta‑yu dàcaá‑yu ɨɨⁿ cuéchi neñùú dɨ́quɨ́‑gǎ, te xǎhǎⁿ‑yu xii nchaa cue tée cùnuu:
57 Levantaram-se por fim alguns que depunham falsamente contra ele, dizendo:
58 —Nchúhú ní tecú dóho‑ndɨ́ càchí‑dé sá dángòyo‑dé veñúhu càhnu sá ǐo cùnuu sá nǐ dácáá cuè tée ñuyíú‑a, te dandàa tucu‑dé ɨngá veñúhu saa, dɨu‑ni núú cáá tnàhí veñúhu‑áⁿ te xɨtɨ́ úní‑ni nduu sa nadaxǐnu‑dé, te vá cúú‑gǎ‑xi veñúhu sá nǐ dácáá cuè tée ñuyíú‑a, duha càchí‑dé ní tecú dóho‑ndɨ́ —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑güedé.
58 Nós o ouvimos dizer: Eu destruirei este santuário, construído por mãos de homens, e em três dias edificarei outro, não feito por mãos de homens.
59 Dico ni dùcaⁿ ñá túú ní cùu ɨɨⁿnuú‑yu nchaa tnúhu ní cáháⁿ‑yu.
59 E nem assim concordava o seu testemunho.
60 Te tée cùu dútú cúnùu‑gá ní ndacuɨ́ñɨ́‑dé tnuú nchaa ñáyiu, te xǎhaⁿ‑dě xii Jèsús:
60 Levantou-se então o sumo sacerdote no meio e perguntou a Jesus: Não respondes coisa alguma? Que é que estes depõem conta ti?
61 Dico Jèsús ñá túú tnàhí ni cǎháⁿ‑gá. Te tée cùu dútú cúnùu‑gá‑áⁿ nǐ xáhaⁿ tùcu‑dé xii‑gá:
61 Ele, porém, permaneceu calado, e nada respondeu. Tornou o sumo sacerdote a interrogá-lo, perguntando-lhe: És tu o Cristo, o Filho do Deus bendito?
62 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé:
62 Respondeu Jesus: Eu o sou; e vereis o Filho do homem assentado à direita do Poder e vindo com as nuvens do céu.
63 Te dútú cúnùu‑gá‑áⁿ nǐ ndátá‑dě dóó cání nìhnu‑dé cuèndá sá ñà túú ní tnàhá iní‑dé nàcuáa ní cáháⁿ Jèsús, te ní xáhaⁿ‑dě xii nchaa cue tée xǐndecu jùndá:
63 Então o sumo sacerdote, rasgando as suas vestes, disse: Para que precisamos ainda de testemunhas?
64 Chi sa ní xíndedóho‑o nàcuáa ndùu tnúhu ní cáháⁿ‑dé ní cáháⁿ úhú‑dé cuèndá Yǎ Ndiǒxí, te nchaa‑ndo chǐ càháⁿ vitna núu nása sàni iní‑ndó cùnduu cuendá tée‑a —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑í‑güedé.
64 Acabais de ouvir a blasfêmia; que vos parece? E todos o condenaram como réu de morte.
65 Te dava‑güedé ní ngüíta‑güedé ní tɨú dɨɨ́ ñáhá‑güedě xii‑gá, te ní dádǎhu‑güedé núú‑gǎ, te ní ngüíta‑güedé cánìha‑güedé xii‑gá, te xǎhaⁿ‑güedě:
65 E alguns começaram a cuspir nele, e a cobrir-lhe o rosto, e a dar-lhe socos, e a dizer-lhe: Profetiza. E os guardas receberam-no a bofetadas.
66 Te ndéé xɨtɨ́ vehe càa núú nǐnu quìde‑güedé jùndá, chi vehe yòdo tnaha cuu‑xi, te té Pèlú núcǒo‑dé quehé vehe‑áⁿ. Te ɨɨⁿ xíchí xínú cuèchi núú dǔtú cúnùu‑áⁿ nǐ quexìo‑xi núú núcǒo té Pèlú.
66 Ora, estando Pedro em baixo, no átrio, chegou uma das criadas do sumo sacerdote
67 Te òré ní xiní ñáhá‑xí xìi‑dé núcǒo teté‑dé yuhu nùhú, te ní xíndéhé ñàha váha‑xi xii‑dé, te xǎhaⁿ‑xi:
67 e, vendo a Pedro, que se estava aquentando, encarou-o e disse: Tu também estavas com o nazareno, esse Jesus.
68 Te té Pèlú ní xáhaⁿ‑dě xii‑xi:
68 Mas ele o negou, dizendo: Não sei nem compreendo o que dizes. E saiu para o alpendre.
69 Te xíchí xínú cuèchi‑áⁿ nǐ xiní ñáhá tùcu‑xi xii‑dé, te xǎhaⁿ‑xi xìi nchaa ñáyiu xǐndecu‑áⁿ:
69 E a criada, vendo-o, começou de novo a dizer aos que ali estavam: Esse é um deles.
70 Dico té Pèlú ñá túú ní nǔnuu tucu‑dé sá xícá cùu‑dé ndɨhɨ Jèsús. Te tna tnaa‑ni ní cuu sá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ xǐchí‑ǎⁿ xii‑dé, te ní xáhaⁿ tùcu dava cue ñáyiu xǐndecu‑áⁿ xii‑dé:
70 Mas ele o negou outra vez. E pouco depois os que ali estavam disseram novamente a Pedro: Certamente tu és um deles; pois és também galileu.
71 Te té Pèlú ní xáhaⁿ‑dě xií‑yu:
71 Ele, porém, começou a praguejar e a jurar: Não conheço esse homem de quem falais.
72 Te òré‑ni‑áⁿ nǐ cana tucu lǐhi xito cùu uú, te òré‑áⁿ nǐ ndacu iní té Pèlú nàcuáa ní xáhaⁿ Jèsús xii‑dé sá cùmání‑gǎ cana ɨɨⁿ lǐhi úú xito te úní xito cáháⁿ‑dé núú ñǎyiu sá ñà túú xìní ñáhá‑dě xii‑gá. Te òré ducaⁿ nǐ ndacu iní‑dé nàcuáa ní xáhaⁿ Jèsús xii‑dé, te ní ndáhyú‑dé ní ndixi cuéchi iní‑dé.
72 Nesse instante o galo cantou pela segunda vez. E Pedro lembrou-se da palavra que lhe dissera Jesus: Antes que o galo cante duas vezes, três vezes me negarás. E caindo em si, começou a chorar.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.