Lucas 19
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NVI
1 Te Jèsús ní sáá‑gá ñuú Jerìcó, te ta yǎha‑gá xɨtɨ́ ñuú‑áⁿ cuǎháⁿ.
1 Jesus entrou em Jericó, e atravessava a cidade.
2 Te ñuú‑áⁿ ndécú ɨ̀ɨⁿ tée cuica nàni‑dé Zàqueú, te cùnuu‑dé táxí tnùní‑dé cue tée cùndɨhɨ‑dé, cue tée cuihna ìní‑xi quìde cobrá ñáhá xìi ñáyiu cuèndá impuèstú.
2 Havia ali um homem rico chamado Zaqueu, chefe dos publicanos.
3 Te tée‑áⁿ cuìní‑dé quiní‑dé Jèsús òré‑áⁿ ní cùu te ñá ní ndàcu‑dé, chi ío cuéhé ñǎyiu, te ñá túú dùcúⁿ‑dé.
3 Ele queria ver quem era Jesus, mas, sendo de pequena estatura, não o conseguia, por causa da multidão.
4 Te xìnu‑dé ní ngódó núú‑dě te ní sáá‑dé dɨ́quɨ́ ɨɨⁿ yutnu sìcómorú nùtnɨ́ɨ yatni yuhu ìchi núú yǎha Jèsús cuèndá cuìní‑dé quiní ñáhá‑dě xii‑gá.
4 Assim, correu adiante e subiu numa figueira brava para vê-lo, pois Jesus ia passar por ali.
5 Te òré tá yǎha Jèsús xíáⁿ, te ní ndonehe núú‑gǎ dɨ́quɨ́ yutnu núú cándòdo‑dé‑áⁿ, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé:
5 Quando Jesus chegou àquele lugar, olhou para cima e lhe disse: "Zaqueu, desça depressa. Quero ficar em sua casa hoje".
6 Te té Zàqueú‑áⁿ nǐ nuu ndɨ̌hɨ‑dé dɨ́quɨ́ yutnu‑áⁿ, te ío ní cudɨ́ɨ́ ìní‑dé ní queheⁿ cuèndá‑dé Jèsús vehe‑dé.
6 Então ele desceu rapidamente e o recebeu com alegria.
7 Te sá nǐ xiní ñáyiu ní quexìo Jesús vehe‑dé, te nchaá‑yu ní ngüíta‑yu càháⁿ cuèhé‑yu cuèndá‑gá, te xǐtnàhá‑yu:
7 Todo o povo viu isso e começou a se queixar: "Ele se hospedou na casa de um ‘pecador’ ".
8 Te té Zàqueú‑áⁿ nǐ ndacuɨ́ñɨ́‑dé tnuú‑yu, te xǎhaⁿ‑dě xii Jèsús:
8 Mas Zaqueu levantou-se e disse ao Senhor: "Olha, Senhor! Estou dando a metade dos meus bens aos pobres; e se de alguém extorqui alguma coisa, devolverei quatro vezes mais".
9 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii té Zàqueú:
9 Jesus lhe disse: "Hoje houve salvação nesta casa! Porque este homem também é filho de Abraão.
10 Te yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo véxi‑í nándùcu‑í ñáyiu ní xíta nihnu cuèndá dàcácu nihnu‑í‑yu núú ùhú núú ndàhú —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
10 Pois o Filho do homem veio buscar e salvar o que estava perdido".
11 Te nchaa ñáyiu‑áⁿ nǐ sani iní‑yu sá ndɨ̌hɨ‑ni ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xií‑yu cuèndá sá nǐ cuyatni Jèsús ñuú Jerusàlén, te xíǎⁿ nǔu ní ngüíta Jèsús ní cani‑gá ɨɨⁿ cuèndú núǔ‑yu cuèndá tecú tnùní váha‑yu tnúhu‑gá.
11 Estando eles a ouvi-lo, Jesus passou a contar-lhes uma parábola, porque estava perto de Jerusalém e o povo pensava que o Reino de Deus ia se manifestar de imediato.
12 Te xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
12 Ele disse: "Um homem de nobre nascimento foi para uma terra distante para ser coroado rei e depois voltar.
13 Te cùmání‑gǎ quee‑dé quɨ́hɨ́ⁿ‑dé, te ní cana‑dé úxí cue tée xìnu cuechi núú‑dě, te ní sáñaha‑dě ndɨ́ dɨ́ɨ́ⁿ nǔú‑güedě ɨɨⁿ caa ɨɨⁿ caa díhúⁿ cuàáⁿ, te ní xáhaⁿ‑dě: “Chí cádá ndǎhú ndɨhɨ díhúⁿ‑ǎⁿ ndèé ná sàá nduu nàsáá‑í”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
13 Então, chamou dez dos seus servos e lhes deu dez minas. Disse ele: ‘Façam esse dinheiro render até à minha volta’.
14 Dico nchaa ñáyiu ñuú quɨndaha‑dě‑áⁿ ñà túú tnàhá iní‑yu sá quɨ́ndàha ñaha‑dé, núu ní tendàhá‑yu cue tée nèhe tnúhu cuáháⁿ núú cuè tée cuáñaha chìuⁿ coo‑dé‑áⁿ, te ní xáhǎⁿ‑yu sá cǔñaha‑güedě sá ñà túú tnàhá iní‑yu sá těe‑áⁿ quɨndaha ñàha‑dé xií‑yu.
14 "Mas os seus súditos o odiavam e depois enviaram uma delegação para lhe dizer: ‘Não queremos que este homem seja nosso rei’.
15 Dico dacuɨtɨ́í sǎ nǐ sáha‑güedé tée‑áⁿ chìuⁿ coo‑dé sá dɨ́ú‑dě quɨndaha‑dě ñáyiu nchaa ñuú‑áⁿ, te ní nacuico‑dě cuánuhú‑dé ñuú‑dé. Te òré ní nasáá‑dé vehe‑dé, te ní tendaha‑dě ɨɨⁿ tée ní sánúcana ñaha xìi cue tée xìnu cuechi núú‑dě, cue tée ní dándǒo ndaha‑dě díhúⁿ cuèndá cácáⁿ tnúhú‑dě núú‑güedě ɨɨⁿ ɨɨⁿ‑güedé nǔu ndèé dau ní chídó‑xí dɨ̌quɨ́ dǐhúⁿ sǎ nǐ dándǒo ndaha ñàha‑dé‑áⁿ.
15 "Contudo, foi feito rei e voltou. Então mandou chamar os servos a quem dera o dinheiro, a fim de saber quanto tinham lucrado.
16 Te tée ní ndèxio díhna xǎhaⁿ‑dě: “Pàtróóⁿ, ní quide‑í ndáhú ndɨhɨ díhúⁿ‑n sǎ nǐ dándǒo ndaha ñàha‑n xii‑í, te sá ɨ́ɨ́ⁿ nǐ taxi‑n te ní chídó‑xí ǔxí‑gá tnàhá te náu‑a naqueheⁿ cuèndá‑n”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
16 "O primeiro veio e disse: ‘Senhor, a tua mina rendeu outras dez’.
17 Te tée cùu patróóⁿ‑dě‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě: “Ío váha tée xìnu cuechi cuu‑n chi ío váha ní quide‑n, te sá nǐ quide váha‑n ndɨ̀hɨ sacú díhúⁿ sǎ nǐ dándǒo ndaha ñaha‑ǐ xii‑n, te xíǎⁿ nǔu yúhú càchí‑í sá táxí tnùní‑n ǔxí ñuú vitna”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
17 " ‘Muito bem, meu bom servo! ’, respondeu o seu senhor. ‘Por ter sido confiável no pouco, governe sobre dez cidades’.
18 Te ní ndexìo ɨngá‑dé, te ní xáhaⁿ‑dě: “Pàtróóⁿ, ní quide‑í ndáhú ndɨhɨ díhúⁿ‑n sǎ nǐ dándǒo ndaha ñàha‑n xii‑í, te sá ɨ́ɨ́ⁿ nǐ taxi‑n te ní chídó‑xí ǔhúⁿ‑gá tnàhá te náu‑a naqueheⁿ cuèndá‑n”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
18 "O segundo veio e disse: ‘Senhor, a tua mina rendeu cinco vezes mais’.
19 Te ní xáhaⁿ těe cùu patróóⁿ‑dě‑áⁿ xii‑dé: “Te yòhó taxi tnùní‑n ǔhúⁿ ñuú”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii tée xìnu cuechi‑áⁿ.
19 "O seu senhor respondeu: ‘Também você, encarregue-se de cinco cidades’.
20 Te dǎtnùní ní ndexìo tucu ɨngá‑dé, te xǎhaⁿ‑dě: “Pàtróóⁿ, náu díhúⁿ‑n‑á, te naqueheⁿ cuèndá‑n chi ní taxúha‑í ní chidúcúⁿnuu‑í ɨɨⁿ pàñú te ñá túú ní quìde‑í ndáhú ndɨhɨ díhúⁿ‑n,
20 "Então veio outro servo e disse: ‘Senhor, aqui está a tua mina; eu a conservei guardada num pedaço de pano.
21 chi ní yùhú ñáhà‑í xii‑n, chi cùu‑n ɨɨⁿ tée díi, te nàqueheⁿ‑n ɨɨⁿ sá ñà túú ní tàxi ndecu‑n, te nàtahu‑n ɨɨⁿ xichi núú ñà túú ní chìhi‑n tatá”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii pàtróóⁿ‑dě.
21 Tive medo, porque és um homem severo. Tiras o que não puseste e colhes o que não semeaste’.
22 Te ní xáhaⁿ pàtróóⁿ‑dě xii‑dé: “Yòhó cúú‑n ɨ̀ɨⁿ tée cuihna ìní‑xi xìnu cuechi núù‑í, te dɨu‑ni nchaa tnúhu càháⁿ‑n‑ǎⁿ càchí tnùní‑xi nàcuáa cuu ndáá cuéchi‑n. Te núu sàni iní‑n sǎ cúù‑í ɨɨⁿ tée díi, te nàqueheⁿ‑í ɨɨⁿ sá ñà túú ní tàxi ndecu‑í, te nàtahu‑í ɨɨⁿ xichi núú ñà túú nǐ chihi‑í tatá,
22 "O seu senhor respondeu: ‘Eu o julgarei pelas suas próprias palavras, servo mau! Você sabia que sou homem severo, que tiro o que não pus e colho o que não semeei.
23 te núu ducaⁿ ña, ¿te ná cuèndá ñá túú ní càhu iní‑n dàsaⁿ nuu‑n díhúⁿ nǐ taxi‑í, te cúñaha‑n chǎhu‑yu dɨ́quɨ́‑xi, te òré ná nàsáá‑í vehe‑í, te sa ngódó lùha‑gá dɨ́quɨ́‑xi naqueheⁿ cuèndá‑í ní cùu‑i?”, cachí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii tée xìnu cuechi‑áⁿ.
23 Então, por que não confiou o meu dinheiro ao banco? Assim, quando eu voltasse o receberia com os juros’.
24 Te ní xáhaⁿ těe cùu patróóⁿ‑áⁿ xii cue tée xǐndecu xíáⁿ: “Chí quéndèé díhúⁿ cuàáⁿ néhé těe‑a, te cuáha‑ndo těe nèhe úxí tucu díhúⁿ cuàáⁿ‑áⁿ”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
24 "E disse aos que estavam ali: ‘Tomem dele a sua mina e dêem-na ao que tem dez’.
25 Te ní xáhaⁿ‑güedě: “Pàtróóⁿ, dico sa nèhe‑dé úxí díhúⁿ cuàáⁿ”, càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě.
25 " ‘Senhor’, disseram, ‘ele já tem dez! ’
26 Te ní xáhaⁿ těe cùu patróóⁿ‑áⁿ: “Na càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ cuè ñáyiu ìó xii‑xi te níhí‑gǎ‑yu cundecu ndɨhɨ́‑yu, te cue ñáyiu sacú ndécú ndɨ̀hɨ cuita ndɨhɨ nihnu nchaa sá ndécú ndɨ̀hɨ́‑yu”, càchí tée cùu patróóⁿ‑áⁿ xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
26 "Ele respondeu: ‘Eu lhes digo que a quem tem, mais será dado, mas a quem não tem, até o que tiver lhe será tirado.
27 Te xǎhaⁿ tùcu‑dé xii‑güedé: “Nchaa ñáyiu cùu úhú iní ñáhá xìi‑í ñá tnàhá iní‑yu quɨndaha‑ǐ‑yu, te chí cándècá‑yu taquìxi iha, te cahni‑ndǒ‑yu núù‑í‑a”, càchí tée cùu patróóⁿ‑áⁿ xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé —duha cuáháⁿ cuèndú ní cani Jèsús núú ñǎyiu.
27 E aqueles inimigos meus, que não queriam que eu reinasse sobre eles, tragam-nos aqui e matem-nos na minha frente! ’ "
28 Te sátá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑gá, te ní nucúhuⁿ ichi‑gá cuáháⁿ‑gá ñuú Jerusàlén.
28 Depois de dizer isso, Jesus foi adiante, subindo para Jerusalém.
29 Te òré sa ní cuyatni‑gá ñuú Bètfagé, ndɨhɨ ñuú Bètaniá te xíáⁿ cáá yùcu nani Olívú, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii úú cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá:
29 Ao aproximar-se de Betfagé e de Betânia, no monte chamado das Oliveiras, enviou dois dos seus discípulos, dizendo-lhes:
30 —Chí cuàháⁿ ñuú cáá yàtni yacáⁿ, te òré quexìo‑ndo yacáⁿ, te naníhí‑ndó ɨ̀ɨⁿ búrru ndètnɨ́ɨ‑dɨ, te vátá yǒo ɨɨⁿ‑gá codo ñàha xii‑dɨ, te nandaxi‑ndo‑dɨ te candeca‑ndo‑dɨ quìxi.
30 "Vão ao povoado que está adiante e, ao entrarem, encontrarão um jumentinho amarrado, no qual ninguém jamais montou. Desamarrem-no e tragam-no aqui.
31 Te núu yoo na càcáⁿ tnúhu núú‑ndó nǎ cuèndá nándàxi‑ndo‑dɨ, te cúñaha‑ndo xìí‑yu sá yǔhú Yaá xícá cùu ndɨhɨ‑ndo xini ñuhu‑í‑dɨ —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
31 Se alguém lhes perguntar: ‘Por que o estão desamarrando? ’ digam-lhe: ‘O Senhor precisa dele’ ".
32 Te cue tée‑áⁿ nǐ xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé, te nchaa‑ni nàcuáa ní xáhaⁿ Jèsús ducaⁿ nǐ cuu,
32 Os que tinham sido enviados foram e encontraram o animal exatamente como ele lhes tinha dito.
33 chi mei òré nándàxi‑güedé bǔrru‑áⁿ nǐ quexìo cue ñáyiu cùu xítohó‑dɨ xìcáⁿ tnúhu‑yu núú‑güedě, te xǎhǎⁿ‑yu:
33 Quando estavam desamarrando o jumentinho, os seus donos lhes perguntaram: "Por que vocês estão desamarrando o jumentinho? "
34 Te ní xáhaⁿ‑güedě xií‑yu:
34 Eles responderam: "O Senhor precisa dele".
35 Te ndèca‑güedé‑dɨ cuáháⁿ núú ndécú Jèsús, te òré ní quexìo‑güedé ndɨhɨ‑dɨ núú ndécú‑gǎ te ní sacáⁿ ndodo‑güedé dóó‑güedě sátá‑dɨ, te ní ngódó ñáhá‑gǎ xii‑dɨ.
35 Levaram-no a Jesus, lançaram seus mantos sobre o jumentinho e fizeram que Jesus montasse nele.
36 Te ío cuéhé ñǎyiu ta sàcáⁿ‑yu dóǒ‑yu ichi cuáháⁿ‑gá cuèndá núú dǒǒ‑yu‑áⁿ yǎha‑gá ndɨhɨ quɨtɨ yòdo‑gá.
36 Enquanto ele prosseguia, o povo estendia os seus mantos pelo caminho.
37 Te ní nucuíta nuu‑gá ichi tɨndúú yucu Òlívú tá cùyatni‑gá ñuú Jerusàlén cuáháⁿ, te nchaa ñáyiu sàndáá iní ñáhá xìi‑gá nchìcúⁿ ñáhǎ‑yu te ní ngüíta‑yu níhi càháⁿ‑yu sá cúdɨ̌ɨ́ ìní‑yu, te càchí‑yu sá ǐo càhnu cuu Yá Ndiǒxí cuèndá sá nǐ xiní‑yu nchaa sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada ní quide‑gá.
37 Quando ele já estava perto da descida do monte das Oliveiras, toda a multidão dos discípulos começou a louvar a Deus alegremente, em alta voz, por todos os milagres que tinham visto. Exclamavam:
38 Te càchí‑yu:
38 "Bendito é o rei que vem em nome do Senhor! " "Paz no céu e glória nas alturas! "
39 Te ɨɨⁿ ǔú cue tée cùu fariséú ñúhú tnàhá tnuú ñáyiu‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑güedě xii Jèsús:
39 Alguns dos fariseus que estavam no meio da multidão disseram a Jesus: "Mestre, repreende os teus discípulos! "
40 Dico Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
40 "Eu lhes digo", respondeu ele, "se eles se calarem, as pedras clamarão".
41 Te òré ní cuyatni‑gá ñuú Jerusàlén te ní xiní‑gá, te ní ndáhyú‑gá cuèndá nchaa ñáyiu dii ñùú‑xi‑áⁿ sǎ ndɨ̀hú iní‑gá.
41 Quando se aproximou e viu a cidade, Jesus chorou sobre ela
42 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue ñáyiu‑áⁿ:
42 e disse: "Se você compreendesse neste dia, sim, você também, o que traz a paz! Mas agora isso está oculto aos seus olhos.
43 Te sáá nduu tnǔndòho tnúhu ndàhú sá cúú‑xí‑ndó, te nchaa cue tée dava‑gá ñuú cúú ǔhú iní tnáhá ndɨ̀hɨ‑ndo quixi‑güedé chidoco ñàha‑güedé xii‑ndo, te nɨ càndéé núú ndécú‑ndó‑ǎⁿ dacàa‑güedé ndóho cuèndá xíáⁿ quɨhɨ váha‑güedé nàá ndɨhɨ ñaha‑güedě xii‑ndo, te vá dáñá‑güedě cunu‑ndo.
43 Virão dias em que os seus inimigos construirão trincheiras contra você, e a rodearão e a cercarão de todos os lados.
44 Te cahni ñaha‑güedě xii‑ndo, te ndɨhɨ nchaa vehe‑ndo dàngoyo‑güedé ndéé cimièntú‑xi, chi ñá túú ní cuìní‑ndó nàcuáha‑ndo cuèndá òré ní quixi coto ñaha Yǎ Ndiǒxí xii‑ndo —duha ní xáhaⁿ‑gǎ xii ñáyiu ñuú‑áⁿ.
44 Também a lançarão por terra, você e os seus filhos. Não deixarão pedra sobre pedra, porque você não reconheceu o tempo em que Deus a visitaria".
45 Te Jèsús cuánguɨhu‑gá xɨtɨ́ veñúhu càhnu sá ǐo cùnuu, te xɨtɨ́ veñúhu‑áⁿ xǐndecu cue ñáyiu quìde ndáhú ndɨhɨ cue ñáyiu xǐsaaⁿ. Te ní queñuhu ñaha Jèsús xií‑yu quehé.
45 Então ele entrou no templo e começou a expulsar os que estavam vendendo.
46 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
46 Disse-lhes: "Está escrito: ‘A minha casa será casa de oração’; mas vocês fizeram dela ‘um covil de ladrões’".
47 Te Jèsús nchaa nduu dànehé‑gá ñáyiu xɨtɨ́ veñúhu, dico cue tée cùu dútú cúnùu, ndɨhɨ cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, ndɨhɨ cue tée cùnuu ñuú‑áⁿ ndúcú‑güedě nàcuáa cada‑güedé cahni ñaha‑güedě xii‑gá.
47 Todos os dias ele ensinava no templo. Mas os chefes dos sacerdotes, os mestres da lei e os líderes do povo procuravam matá-lo.
48 Dico ñá nìhí‑güedé nàcuáa cada‑güedé, chi cuèndá nchaa ñáyiu ío cùdɨ́ɨ́ ìní‑yu ndèdóho‑yu nchaa tnúhu càháⁿ‑gá.
48 Todavia, não conseguiam encontrar uma forma de fazê-lo, porque todo o povo estava fascinado pelas suas palavras.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.