Lucas 19
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NTLH
1 Te Jèsús ní sáá‑gá ñuú Jerìcó, te ta yǎha‑gá xɨtɨ́ ñuú‑áⁿ cuǎháⁿ.
1 Jesus entrou em Jericó e estava atravessando a cidade.
2 Te ñuú‑áⁿ ndécú ɨ̀ɨⁿ tée cuica nàni‑dé Zàqueú, te cùnuu‑dé táxí tnùní‑dé cue tée cùndɨhɨ‑dé, cue tée cuihna ìní‑xi quìde cobrá ñáhá xìi ñáyiu cuèndá impuèstú.
2 Morava ali um homem rico, chamado Zaqueu, que era chefe dos cobradores de impostos.
3 Te tée‑áⁿ cuìní‑dé quiní‑dé Jèsús òré‑áⁿ ní cùu te ñá ní ndàcu‑dé, chi ío cuéhé ñǎyiu, te ñá túú dùcúⁿ‑dé.
3 Ele estava tentando ver quem era Jesus, mas não podia, por causa da multidão, pois Zaqueu era muito baixo.
4 Te xìnu‑dé ní ngódó núú‑dě te ní sáá‑dé dɨ́quɨ́ ɨɨⁿ yutnu sìcómorú nùtnɨ́ɨ yatni yuhu ìchi núú yǎha Jèsús cuèndá cuìní‑dé quiní ñáhá‑dě xii‑gá.
4 Então correu adiante da multidão e subiu numa figueira brava para ver Jesus, que devia passar por ali.
5 Te òré tá yǎha Jèsús xíáⁿ, te ní ndonehe núú‑gǎ dɨ́quɨ́ yutnu núú cándòdo‑dé‑áⁿ, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé:
5 Quando Jesus chegou àquele lugar, olhou para cima e disse a Zaqueu:
6 Te té Zàqueú‑áⁿ nǐ nuu ndɨ̌hɨ‑dé dɨ́quɨ́ yutnu‑áⁿ, te ío ní cudɨ́ɨ́ ìní‑dé ní queheⁿ cuèndá‑dé Jèsús vehe‑dé.
6 Zaqueu desceu depressa e o recebeu na sua casa, com muita alegria.
7 Te sá nǐ xiní ñáyiu ní quexìo Jesús vehe‑dé, te nchaá‑yu ní ngüíta‑yu càháⁿ cuèhé‑yu cuèndá‑gá, te xǐtnàhá‑yu:
7 Todos os que viram isso começaram a resmungar: — Este homem foi se hospedar na casa de um pecador!
8 Te té Zàqueú‑áⁿ nǐ ndacuɨ́ñɨ́‑dé tnuú‑yu, te xǎhaⁿ‑dě xii Jèsús:
8 Zaqueu se levantou e disse ao Senhor: — Escute, Senhor, eu vou dar a metade dos meus bens aos pobres. E, se roubei alguém, vou devolver quatro vezes mais.
9 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii té Zàqueú:
9 Então Jesus disse:
10 Te yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo véxi‑í nándùcu‑í ñáyiu ní xíta nihnu cuèndá dàcácu nihnu‑í‑yu núú ùhú núú ndàhú —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
10 Porque o
11 Te nchaa ñáyiu‑áⁿ nǐ sani iní‑yu sá ndɨ̌hɨ‑ni ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xií‑yu cuèndá sá nǐ cuyatni Jèsús ñuú Jerusàlén, te xíǎⁿ nǔu ní ngüíta Jèsús ní cani‑gá ɨɨⁿ cuèndú núǔ‑yu cuèndá tecú tnùní váha‑yu tnúhu‑gá.
11 Jesus contou uma parábola para os que ouviram o que ele tinha dito. Agora ele estava perto de Jerusalém, e por isso eles estavam pensando que o Reino de Deus ia aparecer logo.
12 Te xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
12 Então Jesus disse:
13 Te cùmání‑gǎ quee‑dé quɨ́hɨ́ⁿ‑dé, te ní cana‑dé úxí cue tée xìnu cuechi núú‑dě, te ní sáñaha‑dě ndɨ́ dɨ́ɨ́ⁿ nǔú‑güedě ɨɨⁿ caa ɨɨⁿ caa díhúⁿ cuàáⁿ, te ní xáhaⁿ‑dě: “Chí cádá ndǎhú ndɨhɨ díhúⁿ‑ǎⁿ ndèé ná sàá nduu nàsáá‑í”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
13 Antes de viajar, chamou dez dos seus empregados, deu a cada um uma moeda de ouro e disse: “Vejam o que vocês conseguem ganhar com este dinheiro, até a minha volta.”
14 Dico nchaa ñáyiu ñuú quɨndaha‑dě‑áⁿ ñà túú tnàhá iní‑yu sá quɨ́ndàha ñaha‑dé, núu ní tendàhá‑yu cue tée nèhe tnúhu cuáháⁿ núú cuè tée cuáñaha chìuⁿ coo‑dé‑áⁿ, te ní xáhǎⁿ‑yu sá cǔñaha‑güedě sá ñà túú tnàhá iní‑yu sá těe‑áⁿ quɨndaha ñàha‑dé xií‑yu.
14 — Acontece que o povo do seu país o odiava e por isso mandou atrás dele uma comissão para dizer que não queriam que aquele homem fosse feito rei deles.
15 Dico dacuɨtɨ́í sǎ nǐ sáha‑güedé tée‑áⁿ chìuⁿ coo‑dé sá dɨ́ú‑dě quɨndaha‑dě ñáyiu nchaa ñuú‑áⁿ, te ní nacuico‑dě cuánuhú‑dé ñuú‑dé. Te òré ní nasáá‑dé vehe‑dé, te ní tendaha‑dě ɨɨⁿ tée ní sánúcana ñaha xìi cue tée xìnu cuechi núú‑dě, cue tée ní dándǒo ndaha‑dě díhúⁿ cuèndá cácáⁿ tnúhú‑dě núú‑güedě ɨɨⁿ ɨɨⁿ‑güedé nǔu ndèé dau ní chídó‑xí dɨ̌quɨ́ dǐhúⁿ sǎ nǐ dándǒo ndaha ñàha‑dé‑áⁿ.
15 — O homem foi feito rei e voltou para casa. Aí mandou chamar os empregados a quem tinha dado o dinheiro, para saber quanto haviam conseguido ganhar.
16 Te tée ní ndèxio díhna xǎhaⁿ‑dě: “Pàtróóⁿ, ní quide‑í ndáhú ndɨhɨ díhúⁿ‑n sǎ nǐ dándǒo ndaha ñàha‑n xii‑í, te sá ɨ́ɨ́ⁿ nǐ taxi‑n te ní chídó‑xí ǔxí‑gá tnàhá te náu‑a naqueheⁿ cuèndá‑n”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
16 O primeiro chegou e disse: “Patrão, com aquela moeda de ouro que o senhor me deu, eu ganhei dez.”
17 Te tée cùu patróóⁿ‑dě‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě: “Ío váha tée xìnu cuechi cuu‑n chi ío váha ní quide‑n, te sá nǐ quide váha‑n ndɨ̀hɨ sacú díhúⁿ sǎ nǐ dándǒo ndaha ñaha‑ǐ xii‑n, te xíǎⁿ nǔu yúhú càchí‑í sá táxí tnùní‑n ǔxí ñuú vitna”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
17 — “Muito bem!” — respondeu ele. — “Você é um bom empregado! E, porque foi fiel em coisas pequenas, você vai ser o governador de dez cidades.”
18 Te ní ndexìo ɨngá‑dé, te ní xáhaⁿ‑dě: “Pàtróóⁿ, ní quide‑í ndáhú ndɨhɨ díhúⁿ‑n sǎ nǐ dándǒo ndaha ñàha‑n xii‑í, te sá ɨ́ɨ́ⁿ nǐ taxi‑n te ní chídó‑xí ǔhúⁿ‑gá tnàhá te náu‑a naqueheⁿ cuèndá‑n”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
18 — O segundo empregado veio e disse: “Patrão, com aquela moeda de ouro que o senhor me deu, eu ganhei cinco.”
19 Te ní xáhaⁿ těe cùu patróóⁿ‑dě‑áⁿ xii‑dé: “Te yòhó taxi tnùní‑n ǔhúⁿ ñuú”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii tée xìnu cuechi‑áⁿ.
19 — “Você vai ser o governador de cinco cidades!” — disse o patrão.
20 Te dǎtnùní ní ndexìo tucu ɨngá‑dé, te xǎhaⁿ‑dě: “Pàtróóⁿ, náu díhúⁿ‑n‑á, te naqueheⁿ cuèndá‑n chi ní taxúha‑í ní chidúcúⁿnuu‑í ɨɨⁿ pàñú te ñá túú ní quìde‑í ndáhú ndɨhɨ díhúⁿ‑n,
20 — O outro empregado chegou e disse: “Patrão, aqui está a sua moeda. Eu a embrulhei num lenço e a escondi.
21 chi ní yùhú ñáhà‑í xii‑n, chi cùu‑n ɨɨⁿ tée díi, te nàqueheⁿ‑n ɨɨⁿ sá ñà túú ní tàxi ndecu‑n, te nàtahu‑n ɨɨⁿ xichi núú ñà túú ní chìhi‑n tatá”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii pàtróóⁿ‑dě.
21 Tive medo do senhor, porque sei que é um homem duro, que tira dos outros o que não é seu e colhe o que não plantou.”
22 Te ní xáhaⁿ pàtróóⁿ‑dě xii‑dé: “Yòhó cúú‑n ɨ̀ɨⁿ tée cuihna ìní‑xi xìnu cuechi núù‑í, te dɨu‑ni nchaa tnúhu càháⁿ‑n‑ǎⁿ càchí tnùní‑xi nàcuáa cuu ndáá cuéchi‑n. Te núu sàni iní‑n sǎ cúù‑í ɨɨⁿ tée díi, te nàqueheⁿ‑í ɨɨⁿ sá ñà túú ní tàxi ndecu‑í, te nàtahu‑í ɨɨⁿ xichi núú ñà túú nǐ chihi‑í tatá,
22 — Ele respondeu: “Você é um mau empregado! Vou usar as suas próprias palavras para julgá-lo. Você sabia que sou um homem duro, que tiro dos outros o que não é meu e colho o que não plantei.
23 te núu ducaⁿ ña, ¿te ná cuèndá ñá túú ní càhu iní‑n dàsaⁿ nuu‑n díhúⁿ nǐ taxi‑í, te cúñaha‑n chǎhu‑yu dɨ́quɨ́‑xi, te òré ná nàsáá‑í vehe‑í, te sa ngódó lùha‑gá dɨ́quɨ́‑xi naqueheⁿ cuèndá‑í ní cùu‑i?”, cachí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii tée xìnu cuechi‑áⁿ.
23 Então por que você não pôs o meu dinheiro no banco? Assim, quando eu voltasse da viagem, receberia o dinheiro com juros.”
24 Te ní xáhaⁿ těe cùu patróóⁿ‑áⁿ xii cue tée xǐndecu xíáⁿ: “Chí quéndèé díhúⁿ cuàáⁿ néhé těe‑a, te cuáha‑ndo těe nèhe úxí tucu díhúⁿ cuàáⁿ‑áⁿ”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
24 — E disse para os que estavam ali: “Tirem dele a moeda e deem ao que tem dez.”
25 Te ní xáhaⁿ‑güedě: “Pàtróóⁿ, dico sa nèhe‑dé úxí díhúⁿ cuàáⁿ”, càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě.
25 Eles responderam:
26 Te ní xáhaⁿ těe cùu patróóⁿ‑áⁿ: “Na càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ cuè ñáyiu ìó xii‑xi te níhí‑gǎ‑yu cundecu ndɨhɨ́‑yu, te cue ñáyiu sacú ndécú ndɨ̀hɨ cuita ndɨhɨ nihnu nchaa sá ndécú ndɨ̀hɨ́‑yu”, càchí tée cùu patróóⁿ‑áⁿ xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
26 — E o patrão disse:
27 Te xǎhaⁿ tùcu‑dé xii‑güedé: “Nchaa ñáyiu cùu úhú iní ñáhá xìi‑í ñá tnàhá iní‑yu quɨndaha‑ǐ‑yu, te chí cándècá‑yu taquìxi iha, te cahni‑ndǒ‑yu núù‑í‑a”, càchí tée cùu patróóⁿ‑áⁿ xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé —duha cuáháⁿ cuèndú ní cani Jèsús núú ñǎyiu.
27 E agora tragam aqui os meus inimigos, que não queriam que eu fosse o rei deles, e os matem na minha frente.”
28 Te sátá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑gá, te ní nucúhuⁿ ichi‑gá cuáháⁿ‑gá ñuú Jerusàlén.
28 Depois de dizer isso, Jesus foi adiante deles para Jerusalém.
29 Te òré sa ní cuyatni‑gá ñuú Bètfagé, ndɨhɨ ñuú Bètaniá te xíáⁿ cáá yùcu nani Olívú, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii úú cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá:
29 Quando iam chegando aos povoados de Betfagé e Betânia, que ficam perto do monte das Oliveiras, enviou dois discípulos na frente,
30 —Chí cuàháⁿ ñuú cáá yàtni yacáⁿ, te òré quexìo‑ndo yacáⁿ, te naníhí‑ndó ɨ̀ɨⁿ búrru ndètnɨ́ɨ‑dɨ, te vátá yǒo ɨɨⁿ‑gá codo ñàha xii‑dɨ, te nandaxi‑ndo‑dɨ te candeca‑ndo‑dɨ quìxi.
30 com a seguinte ordem:
31 Te núu yoo na càcáⁿ tnúhu núú‑ndó nǎ cuèndá nándàxi‑ndo‑dɨ, te cúñaha‑ndo xìí‑yu sá yǔhú Yaá xícá cùu ndɨhɨ‑ndo xini ñuhu‑í‑dɨ —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
31 Se alguém perguntar por que vocês estão fazendo isso, digam que o Mestre precisa dele.
32 Te cue tée‑áⁿ nǐ xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé, te nchaa‑ni nàcuáa ní xáhaⁿ Jèsús ducaⁿ nǐ cuu,
32 Eles foram e acharam tudo como Jesus tinha dito.
33 chi mei òré nándàxi‑güedé bǔrru‑áⁿ nǐ quexìo cue ñáyiu cùu xítohó‑dɨ xìcáⁿ tnúhu‑yu núú‑güedě, te xǎhǎⁿ‑yu:
33 Quando estavam desamarrando o jumentinho, os donos perguntaram: — Por que é que vocês estão desamarrando o animal?
34 Te ní xáhaⁿ‑güedě xií‑yu:
34 Eles responderam: — O Mestre precisa dele.
35 Te ndèca‑güedé‑dɨ cuáháⁿ núú ndécú Jèsús, te òré ní quexìo‑güedé ndɨhɨ‑dɨ núú ndécú‑gǎ te ní sacáⁿ ndodo‑güedé dóó‑güedě sátá‑dɨ, te ní ngódó ñáhá‑gǎ xii‑dɨ.
35 Então eles levaram o jumentinho para Jesus, puseram as suas capas sobre o animal e ajudaram Jesus a montar.
36 Te ío cuéhé ñǎyiu ta sàcáⁿ‑yu dóǒ‑yu ichi cuáháⁿ‑gá cuèndá núú dǒǒ‑yu‑áⁿ yǎha‑gá ndɨhɨ quɨtɨ yòdo‑gá.
36 Conforme ele ia passando, o povo estendia as suas capas no caminho.
37 Te ní nucuíta nuu‑gá ichi tɨndúú yucu Òlívú tá cùyatni‑gá ñuú Jerusàlén cuáháⁿ, te nchaa ñáyiu sàndáá iní ñáhá xìi‑gá nchìcúⁿ ñáhǎ‑yu te ní ngüíta‑yu níhi càháⁿ‑yu sá cúdɨ̌ɨ́ ìní‑yu, te càchí‑yu sá ǐo càhnu cuu Yá Ndiǒxí cuèndá sá nǐ xiní‑yu nchaa sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada ní quide‑gá.
37 Quando Jesus chegou perto de Jerusalém, na descida do monte das Oliveiras, uma grande multidão de seguidores ia com ele. E eles, cheios de alegria, começaram a louvar a Deus em voz alta por tudo o que tinham visto.
38 Te càchí‑yu:
38 Eles diziam: — Que Deus abençoe o Rei que vem em nome do Senhor! Paz no céu e
39 Te ɨɨⁿ ǔú cue tée cùu fariséú ñúhú tnàhá tnuú ñáyiu‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑güedě xii Jèsús:
39 Aí alguns fariseus que estavam no meio da multidão disseram a Jesus: — Mestre, mande que os seus seguidores calem a boca!
40 Dico Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé:
40 Jesus respondeu:
41 Te òré ní cuyatni‑gá ñuú Jerusàlén te ní xiní‑gá, te ní ndáhyú‑gá cuèndá nchaa ñáyiu dii ñùú‑xi‑áⁿ sǎ ndɨ̀hú iní‑gá.
41 Quando Jesus chegou perto de Jerusalém e viu a cidade, chorou com pena dela
42 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue ñáyiu‑áⁿ:
42 e disse:
43 Te sáá nduu tnǔndòho tnúhu ndàhú sá cúú‑xí‑ndó, te nchaa cue tée dava‑gá ñuú cúú ǔhú iní tnáhá ndɨ̀hɨ‑ndo quixi‑güedé chidoco ñàha‑güedé xii‑ndo, te nɨ càndéé núú ndécú‑ndó‑ǎⁿ dacàa‑güedé ndóho cuèndá xíáⁿ quɨhɨ váha‑güedé nàá ndɨhɨ ñaha‑güedě xii‑ndo, te vá dáñá‑güedě cunu‑ndo.
43 Pois chegarão os dias em que os inimigos vão cercá-la com rampas de ataque, e vão rodeá-la, e apertá-la de todos os lados.
44 Te cahni ñaha‑güedě xii‑ndo, te ndɨhɨ nchaa vehe‑ndo dàngoyo‑güedé ndéé cimièntú‑xi, chi ñá túú ní cuìní‑ndó nàcuáha‑ndo cuèndá òré ní quixi coto ñaha Yǎ Ndiǒxí xii‑ndo —duha ní xáhaⁿ‑gǎ xii ñáyiu ñuú‑áⁿ.
44 Eles destruirão completamente você e todos os seus moradores. Não ficará uma pedra em cima da outra, porque você não reconheceu o tempo em que Deus veio para salvá-la.
45 Te Jèsús cuánguɨhu‑gá xɨtɨ́ veñúhu càhnu sá ǐo cùnuu, te xɨtɨ́ veñúhu‑áⁿ xǐndecu cue ñáyiu quìde ndáhú ndɨhɨ cue ñáyiu xǐsaaⁿ. Te ní queñuhu ñaha Jèsús xií‑yu quehé.
45 Jesus entrou no pátio do Templo e começou a expulsar dali os vendedores.
46 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu:
46 Ele lhes disse:
47 Te Jèsús nchaa nduu dànehé‑gá ñáyiu xɨtɨ́ veñúhu, dico cue tée cùu dútú cúnùu, ndɨhɨ cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, ndɨhɨ cue tée cùnuu ñuú‑áⁿ ndúcú‑güedě nàcuáa cada‑güedé cahni ñaha‑güedě xii‑gá.
47 Jesus ensinava no pátio do Templo todos os dias. Os chefes dos sacerdotes, os mestres da Lei e os líderes do povo queriam matá-lo.
48 Dico ñá nìhí‑güedé nàcuáa cada‑güedé, chi cuèndá nchaa ñáyiu ío cùdɨ́ɨ́ ìní‑yu ndèdóho‑yu nchaa tnúhu càháⁿ‑gá.
48 Mas não achavam jeito de fazer isso, pois todos o escutavam com muita atenção.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.