Hebreus 6
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs VC
1 Te xíǎⁿ nǔu vitna xìni ñuhu‑xi dacuaha‑o dava‑gá tnúhu Yá Ndiǒxí cuèndá ducaⁿ te cuu‑o ñǎyiu tècú tnùní nchaa tnúhu‑gá. Te xìni ñuhu‑xi sá ncháá tnǔhu Xítohó Jesucrìstú sá nǐ dácuáhá‑ó ndèé díhna vá dácuàha‑gá‑ó dàtná ní dácuáhá‑ó chi sa tècú tnùní‑ó. Te ñá túú‑gǎ xíní ñùhu‑xi dacuaha‑o datná ní dácuáhá‑ó ndèé díhna nàcuáa cada‑o ndìxi cuéchi iní‑ó cuèndá nchaa sá cuèhé sá dúhá quìde‑o, sá tá dàcuíta nihnu ñaha xìi‑o cuáháⁿ ní cùu. Te ducaⁿ vǎ dácuàha‑gá tucu‑o dàtná ní dácuáhá‑ó ndèé díhna nàcuáa cada‑o quɨ̀ndáá iní‑ó Yǎ Ndiǒxí,
1 Pelo que, transpondo os ensinamentos elementares da doutrina de Cristo, procuremos alcançar-lhe a plenitude. Não queremos agora insistir nas noções fundamentais da conversão, da renúncia ao pecado, da fé em Deus,
2 ndɨhɨ cuèndá nàcuáa ní dácuáhá‑ó nàcuáa cuandute‑o, ndɨhɨ cuèndá nàcuáa cada‑o càcáⁿ ndodo‑o ndàha‑o dɨ́quɨ́ ñǎyiu ní sándáá iní ñáhá xìi‑gá. Te ducaⁿ ñà túú‑gǎ xíní ñùhu tucu‑xi dacuaha‑o datná ní dácuáhá‑ó ndèé díhna cuèndá nàcuáa ndoto cue ñáyiu ní xíhí, ndɨhɨ cuèndá nàcuáa ní dácuáhá‑ó sǎ Yǎ Ndiǒxí daquɨ̀hɨ́ⁿ‑gá ñáyiu núú ùhú núú ndàhú nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ.
2 a doutrina dos vários batismos, da imposição das mãos, da ressurreição dos mortos e do julgamento eterno.
3 Te núu Yá Ndiǒxí ná càchí‑gá, te cuita dacuàha‑gá‑ó nchàa dava‑gá tnúhu sá cúmǎní quɨ̌hɨ́ⁿ.
3 Isto faremos, se Deus o permitir.
4 Te cue ñáyiu sa tècú tnùní tnúhu Yá Ndiǒxí, ñáyiu sa xìní nchaa nàcuáa ndùu nchaa sá vǎha quìde ñaha Yá Ndiǒxí xii‑o ndɨ̀hɨ́‑yu, ñáyiu sa chìndee ñaha Espíritú Yǎ Ndiǒxí,
4 Porque aqueles que foram uma vez iluminados saborearam o dom celestial, participaram dos dons do Espírito Santo,
5 ñáyiu sa cùtnuní iní‑xi sá ǐo váha tnúhu Yá Ndiǒxí, ñáyiu sa xìní nàcuáa ta quìde Yá Ndiǒxí véxi nchaa sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada,
5 experimentaram a doçura da palavra de Deus e as maravilhas do mundo vindouro e, apesar disso, caíram na apostasia,
6 te núu ñáyiu‑áⁿ ná ngüǐta tucú‑yu daquèe tɨ́hú duúⁿ‑yu tnúhu Yá Ndiǒxí, te vá ndácú‑gǎ‑ó nà canu ichi‑ó‑yu nàcuáa ndixi cuéchi iní‑yu te núu ducaⁿ na càdá‑yu, te sá dúcáⁿ ná càdá‑yu te tnàhá‑yu cùú‑yu dàtná cue tée ní sahni ñaha xìi Xítohó Jesucrìstú Déhe Yá Ndiǒxí núú cùrúxí. Te sá dúcáⁿ ná càdá‑yu te ngóo dava‑gá ñáyiu cáháⁿ cuèhé‑yu cuèndá Xítohó Jesucrìstú.
6 é impossível que se renovem outra vez para a penitência, visto que, da sua parte, crucificaram de novo o Filho de Deus e publicamente o escarneceram.
7 Te nchaa ñáyiu cùú‑yu dàtná ñuhu, chi ñuhu‑áⁿ ndɨ tnahá òré cúúⁿ dǎú te xìhi‑xi ndute, te dava ñuhu váha cùu sá xítú ñǎyiu, te sá cúú nǔú ñuhu‑áⁿ ǐo nàndɨ́hɨ‑xi, te mee Yǎ Ndiǒxí quídé‑gǎ cúú sǎ vǎha núú ñúhú‑ǎⁿ.
7 O terreno que recebe chuvas freqüentes e fornece ao agricultor boas searas, é abençoado por Deus.
8 Dico núu da iñu na ndàa núú ñuhu‑áⁿ te ñá túú vědana nàndɨ́hɨ‑xi te núu ducaⁿ, te Yá Ndiǒxí vá cúú vǎha iní‑gá cuèndá ñuhu‑áⁿ sǎ dúcáⁿ dà iñu ndaa núú‑xi, te iñu‑áⁿ ndɨhɨ‑xi cáyú. Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu ñáyiu dàquee tɨ́hú tnǔhu Yá Ndiǒxí chi ñá túú cùu váha iní‑gá núǔ‑yu.
8 O que produz só espinhos e abrolhos, é abandonado, não demora que será amaldiçoado e acabará sendo incendiado.
9 Te cuěi duha càháⁿ‑í dico nchòhó cue ñáyiu ío cùu iní‑í, chi cùtnuní ndáá iní‑í sá vǎ cádá‑ndó dàtná xǐquide dava‑gá ñáyiu, te mee‑ni sǎ vǎha cuu xii‑ndo chi cùu‑ndo ñáyiu sa ní naníhí tàhú.
9 Embora vos falemos desse modo, caríssimos, temos a melhor idéia a vosso respeito e de vossa salvação.
10 Te ducaⁿ chi Yá Ndiǒxí cúú‑gǎ Yaá ío váha quìde ndáá, te vá dáná ndòdo iní‑gá nchaa sá vǎha quìde‑ndo, te ni vǎ dáná ndòdo iní‑gá nàcuáa quìde‑ndo cuu iní‑ndó‑gǎ, te sá dúcáⁿ quìde‑ndo cuu iní‑ndó‑gǎ xíǎⁿ chíndèe‑ndo cue ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑ndo ichi Xítohó Jesucrìstú, te ducaⁿ‑ni ta quìde‑ndo véxi ndéé vitna.
10 Deus não é injusto e não esquecerá vossas obras e a caridade que mostrastes por amor de seu nome, vós que servistes e continuais a servir os santos.
11 Te cuìní‑í sá ɨ̀ɨⁿ ɨɨⁿ‑ndo nducu ndee‑ndo cada‑ndo nacuáa cuìní Yǎ Ndiǒxí dàtná tá quìde‑ndo véxi, te dɨu‑ni ducaⁿ càda‑ndo ndéé ná sàá nduu ndùu táhú‑ndó cùndecu‑ndo ndɨhɨ‑gá núú ndécú‑gǎ, te ducaⁿ te níhí‑ndó nchàandɨ túhú sá ndétú‑ndó ndùu táhú‑ndó cùndecu ndɨhɨ‑ndo nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ.
11 Desejamos, apenas, que ponhais todo o empenho em guardar intata a vossa esperança até o fim,
12 Te yúhú cuìní‑í sá nchòhó vá tùhío‑ndo càda‑ndo nchaa nacuáa cuìní Yǎ Ndiǒxí, te cada‑ndo dàtná quídé ñǎyiu sàndáá iní tnúhu‑gá, ñáyiu càhnu iní‑xi. Te sá dúcáⁿ quìdé‑yu xíǎⁿ nìhí‑yu nchaa sá nǐ cachí Yǎ Ndiǒxí nduu táhǔ‑yu.
12 e que, longe de vos tornardes negligentes, sejais imitadores daqueles que pela fé e paciência se tornam herdeiros das promessas.
13 Te cútnàhá ní xáhaⁿ Yǎ Ndiǒxí xii ndíi Àbrahám nàcuáa cada‑gá, te ní cacunehe‑gá méé‑gǎ nàcuáa cutnùní iní ndíi sá ndàá cada‑gá nàcuáa ní xáhaⁿ‑gǎ xii ndíi, te vá yǒo ɨɨⁿ ni càcunehe‑gá cuèndá sá quɨ̀ndáá iní ndíi tnúhu ní cáháⁿ‑gá. Te ducaⁿ nǐ quide‑gá chi ɨɨⁿdìi díí‑ni mee‑gǎ ío cùnuu‑gá.
13 Quando Deus fez a promessa a Abraão, como não houvesse ninguém maior por quem jurar, jurou por si mesmo,
14 Te duha ní xáhaⁿ‑gǎ xii ndíi Àbrahám: “Yòhó té Àbrahám na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑n sǎ ǐo chindee ñàha‑í xii‑n, te cáyá cuéhé víhí ñàní tnáhá‑n”, duha ní xáhaⁿ‑gǎ xii ndíi.
14 dizendo: Em verdade eu te abençoarei, e multiplicarei a tua posteridade {Gn 22,16s}.
15 Te ndíi Àbrahám ío ní quide ndee ìní ndíi ní xíndetu ndíi, te ducaⁿ te Yá Ndiǒxí ní quide‑gá nàcuáa ní xáhaⁿ‑gǎ cada‑gá sá cúú‑xí ndǐi.
15 E Abraão, esperando com paciência, alcançou a realização da promessa.
16 Te núu ɨɨⁿ ñáyiu càháⁿ ɨɨⁿ tnúhu ndáá cuɨtɨ te càcu nehé‑yu Yá Ndiǒxí cuèndá quɨ́ndáá iní tnàha ñáyiú‑yu tnúhu càháⁿ‑yu, te òré ducaⁿ na càháⁿ‑yu te ñá túú‑gǎ sá dácàá ñáyiu càháⁿ ndɨhɨ́‑yu cuèndú.
16 Os homens, com efeito, juram por quem é maior do que eles, e o juramento serve de garantia e põe fim a toda controvérsia.
17 Te ducaⁿ nǐ quide Yá Ndiǒxí ní cáháⁿ ndáá‑gá sá cádá‑gǎ nàcuáa ní cachí‑gá, te ducaⁿ nǐ cáháⁿ‑gá cuèndá nchaa ñáyiu ní cachí‑gá nduu táhú sǎ cádá‑gǎ nàcuáa cutnùní iní‑yu sá quídé‑gǎ ɨɨⁿ sá càháⁿ‑gá, te ni ñà túú nàdáma‑gá ɨɨⁿ sá càháⁿ‑gá.
17 Por isso, querendo Deus mostrar mais seguramente aos herdeiros da promessa a imutabilidade da sua resolução, interpôs o juramento.
18 Te nchoo nǐ natuha‑o Yǎ Ndiǒxí cuèndá dàcácu nihnu ñaha‑gǎ xii‑o nǔú ùhú núú ndàhú, te ní níhí‑ó tnǔhu ndee ìní ndécú ndɨ̀hɨ‑o cuendá sá vǎ dáñá ndèé‑ó cùndetu‑o sáá nduu ndùu táhú‑ó cùndecu‑o ndɨhɨ‑gá. Te ducaⁿ nǐ níhí‑ó tnǔhu ndee ìní chi Yá Ndiǒxí ní cáháⁿ ndáá‑gá sá cádá‑gǎ nàcuáa ní cachí‑gá, te ñá túú dàndahú ñáhá‑gǎ, te ni ñà túú nàdáma‑gá ɨɨⁿ sá nǐ cachí‑gá cada‑gá.
18 Por este ato duplamente irrevogável, pelo qual o próprio Deus se proibia de desdizer-se, encontramos motivo de profunda consolação, nós que pusemos nossa perspectiva em alcançar a esperança proposta.
19 Te tnúhu ndee ìní ndécú ndɨ̀hɨ‑o xíǎⁿ quídé‑xí cùtnuní ndáá iní‑ó sǎ ndúú tǎhú‑ó cùndecu‑o ndɨhɨ Yá Ndiǒxí núú ndécú‑gǎ, te ducaⁿ cùtnuní ndáá ndisa iní‑ó sǎ cuèndá Xítohó Jesucrìstú Yaá ndécú nǔú Yǎ Ndiǒxí.
19 Esperança esta que seguramos qual âncora de nossa alma, firme e sólida, e que penetra até além do véu, no santuário
20 Te ducaⁿ nǐ nucúndecu Xítohó Jesucrìstú núú Yǎ Ndiǒxí cuèndá ducaⁿ cànchicúⁿ nihnu‑o càda‑o, te ducaⁿ nǐ nucúndecu‑gá núú Yǎ Ndiǒxí chi cùu‑gá dútú cúnùu datná ní cunuu ndíi Melquisèdéc ñuyíú‑a, te ducaⁿ‑ni cùu‑gá dútú cúnùu nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ.
20 onde Jesus entrou por nós como precursor, Pontífice eterno, segundo a ordem de Melquisedec.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.