Apocalipse 6
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NAA
1 Te sátá dúcáⁿ te ní xiní‑í sá Yàá cáá dàtná cáá ɨ̀ɨⁿ mbéé quɨtɨ ní dánǐcuèhé‑güedé‑áⁿ nǐ xócání‑gǎ ɨɨⁿ tutú lǐhli ñùhu seyú ndèé sátá tùtú sá nǐ nadúcúⁿ nuu‑áⁿ, te ní tecú dóho‑í ní cáháⁿ ɨɨⁿ quɨtɨ cúmí xǐnutnɨ́ɨ‑áⁿ, te níhi ní cáháⁿ‑dɨ dàtná càháⁿ ñúhu, te càchí‑dɨ:
1 Vi quando o Cordeiro quebrou o primeiro dos sete selos e ouvi um dos quatro seres viventes dizendo, como se fosse som de trovão: — Venha!
2 Te òré‑ni‑áⁿ nǐ xiní‑í ɨɨⁿ cuàyú cuìxíⁿ yódó ñàha ɨɨⁿ sá yódó ñàha xii‑dɨ, te sá yódó ñàha xii‑dɨ‑áⁿ néhé‑xí ɨ̀ɨⁿ arcú sá cúú tnùxií‑xi, te ní nduu táhú‑xi ɨɨⁿ coròná, te ní ndacu‑xi ní cunuu‑xi te ducaⁿ‑ni ta cùnuu‑xi cuáháⁿ.
2 Vi, então, e eis um cavalo branco. O seu cavaleiro tinha um arco, e foi-lhe dada uma coroa. E ele saiu vencendo e para vencer.
3 Te òré ní xócání‑gǎ tutú lǐhli cùu uú ñúhú sèyú ndèé sátá tùtú sá nǐ nadúcúⁿ nuu‑áⁿ, te ní tecú dóho‑í ní cáháⁿ tucu ɨngá quɨtɨ cùu uú xǐnutnɨ́ɨ‑áⁿ, te càchí‑dɨ:
3 Quando o Cordeiro quebrou o segundo selo, ouvi o segundo ser vivente dizendo: — Venha!
4 Te òré‑ni‑áⁿ nǐ xiní tucu‑í ɨɨⁿ cuàyú tɨ́cuèhé ní quee‑dɨ cuáháⁿ‑dɨ, te yòdo ñaha ɨɨⁿ sá yódó ñàha xii‑dɨ, te sá yódó ñàha xii‑dɨ‑áⁿ nǐ níhí‑xi tnúhu ndee ìní sá dátɨ̀cánuu‑xi ñáyiu vá cúndècu ndɨhɨ tnaha váha‑gá‑yu, te ngüíta ñáyiu cahni tnàhá‑yu, te ní nduu táhú‑xi ɨɨⁿ yuchí cáhnú vìhi.
4 E saiu outro cavalo, que era vermelho. E ao seu cavaleiro foi dado poder para tirar a paz da terra e fazer com que os homens matassem uns aos outros. Também lhe foi dada uma grande espada.
5 Te òré ní xócání tùcu Yaá‑áⁿ ɨngá tutú lǐhli cùu uní ñúhú sèyú ndèé sátá tùtú sá nǐ nadúcúⁿ nuu‑áⁿ, te ní tecú dóho‑í ní cáháⁿ quɨtɨ cùu uní xǐnutnɨ́ɨ xíáⁿ, te càchí‑dɨ:
5 Quando o Cordeiro quebrou o terceiro selo, ouvi o terceiro ser vivente dizendo: — Venha! Então olhei, e eis um cavalo preto e o seu cavaleiro com uma balança na mão.
6 Te ní tecú dóho‑í ní cáháⁿ ɨɨⁿ sá nǐ cáháⁿ tnuú cue quɨtɨ xǐnutnɨ́ɨ‑áⁿ, te càchí‑xi:
6 E ouvi o que parecia uma voz no meio dos quatro seres viventes dizendo: — Uma medida de trigo por um denário; três medidas de cevada por um denário; e não danifique o azeite e o vinho.
7 Te òré ní xócání tùcu Yaá‑áⁿ tutú lǐhli cùu cumí ñúhú sèyú ndèé sátá tùtú sá nǐ nadúcúⁿ nuu‑áⁿ, te ní tecú tucu dóho‑í ní cáháⁿ tucu ɨngá quɨtɨ cùu cumí xǐnutnɨ́ɨ‑áⁿ, te càchí‑dɨ:
7 Quando o Cordeiro quebrou o quarto selo, ouvi a voz do quarto ser vivente dizendo: — Venha!
8 Te òré‑ni‑áⁿ nǐ xiní tucu‑í ɨɨⁿ cuàyú yàhá, te yòdo ñaha tucu ɨɨⁿ sá yódó ñàha xii‑dɨ, te sá yódó ñàha xii‑dɨ‑áⁿ nání‑xí Sǎ xìhí, te xíǎⁿ sáhní‑xí ñǎyiu, te sátá xǐǎⁿ nchìcúⁿ sá nèhé núú ndécú ñǎyiu ní xíhí. Te cúmí xichi cùu ñuyíú, te sá sáhní ñàha xii ñáyiu‑áⁿ nǐ níhí‑xi tnúhu ndee ìní danàa‑xi ñáyiu ɨɨⁿ xichi ñuyíú, te davá‑yu cahni ñaha‑xi ndɨ̀hɨ yuchí, te cada‑xi sá cóó tnàmá te cuú‑yu, te cada tucu‑xi sá cóó cuěhé cahni‑xi ñáyiu, te dɨu‑ni tucu‑xi cada sá ncháá quɨ̀tɨ dééⁿ cahni‑dɨ ñáyiu.
8 Vi, então, e eis um cavalo amarelo. O seu cavaleiro se chamava Morte, e o inferno o estava seguindo. E lhes foi dada autoridade sobre a quarta parte da terra para matar à espada, pela fome, com a mortandade e por meio dos animais selvagens da terra.
9 Te òré ní xócání tùcu Yaá‑áⁿ tutú lǐhli cùu uhúⁿ ñúhú sèyú ndèé sátá tùtú sá nǐ nadúcúⁿnuu‑áⁿ, te òré‑áⁿ nǐ xiní‑í nútnɨ̌ɨ ɨɨⁿ núú sácǒdó sǎ ndúú tǎhú Yǎ Ndiǒxí, te ndàa caha xíǎⁿ ní xiní‑í xǐndecu nchaa àlmá ñáyiu ní sahni‑güedé núú ñùyíú sǎ cuèndá tnúhu Yá Ndiǒxí, ndɨhɨ sá cuèndá sá nǐ cáháⁿ váha‑yu cuèndá‑gá.
9 Quando o Cordeiro quebrou o quinto selo, vi, debaixo do altar, as almas daqueles que tinham sido mortos por causa da palavra de Deus e por causa do testemunho que deram.
10 Te nchaa àlmá‑áⁿ nǐhi xǐcáháⁿ‑xi, te xǎhaⁿ‑xi xìi Yá Ndiǒxí:
10 Clamaram com voz forte, dizendo: — Até quando, ó Soberano Senhor, santo e verdadeiro, não julgas, nem vingas o nosso sangue dos que habitam sobre a terra?
11 Te sátá dúcáⁿ te nchaa cue àlmá ñáyiu‑áⁿ nǐ níhí‑xi dóó cuìxíⁿ ní quée cuíhnu‑xi, te ní xítnǔhu ñaha xìi‑xi sá ná ndètatú‑xi te cundetu tnaa‑xi ndéé ná xǐnu cava cuú ñáyiu nàcuáa ndèé tnuní dàtná ní xíhí cue ñáyiu dii àlmá‑xi cùu‑xi. Te ñáyiu sa ní xíhí‑áⁿ ɨɨⁿ‑ni cùú‑yu ndɨhɨ ñáyiu vitna cuú‑áⁿ chi mee‑ni chìuⁿ Xítohó Jesucrìstú quídě‑yu, te dɨu‑ni ichi‑gá ndécǔ‑yu.
11 Então a cada um deles foi dada uma veste branca, e lhes foi pedido que repousassem ainda por pouco tempo, até que também se completasse o número dos seus conservos e seus irmãos que iam ser mortos como eles tinham sido.
12 Te òré ní xócání tùcu Yaá‑áⁿ tutú lǐhli cùu iñú ñúhú sèyú ndèé sátá tùtú sá nǐ nadúcúⁿ nuu‑áⁿ, te ní xiní‑í súúní nǐhi ní quɨdɨ‑xi ñuyíú, te ní cutnuu nɨ̀hií núú nchǐcanchii dàtná ɨɨⁿ dóó tnúú, te ní cuu tɨcuèhé nɨ́ñɨ́ nɨhìí núú yǒó.
12 Vi quando o Cordeiro quebrou o sexto selo. Houve um grande terremoto, o sol se tornou negro como pano de saco feito de crina, a lua ficou toda vermelha como sangue,
13 Te ní xiní‑í ní ngoyo chódíní ñuyíú‑a dàtná ngóyó ngǔxí yɨ́hɨ́ òré quéné tǎchí nǐhi.
13 as estrelas do céu caíram sobre a terra, como a figueira deixa cair os seus figos verdes quando sacudida por um vento forte,
14 Te ní xiní‑í ní nadúcúⁿnuu andɨu dàtná nádǔcúⁿnuu ɨɨⁿ tutú te ní ndóñúhú‑xí, te nchaa tɨndúú nǐ xica ndehe‑xi núú ndécú‑xí, te ducaⁿ nǐ xica ndehe tucu nchaa tɨndúú yìchí ndécú xɨ̀tɨ́ ndute làmár.
14 e o céu recolheu-se como um pergaminho quando se enrola. Então todos os montes e as ilhas foram movidos do seu lugar.
15 Te nchaa cue tée yɨ̀ndaha ñáyiu ní nguɨ́vǎha‑güedé, ndɨhɨ nchaa dava‑gá cue tée ío tàxi tnuní, ndɨhɨ nchaa ñáyiu cuica, ndɨhɨ nchaa cue tée tàxi tnuní sandàdú, ndɨhɨ cue sandàdú cue tée ío váha sàá dɨ́quɨ́‑xi nàcuáa cada‑güedé nàá‑güedé, ndɨhɨ nchaa ñáyiu ñá túú tnàhí dàñá quee núú chíúⁿ pàtróóⁿ‑xi, ndɨhɨ nchaa ñáyiu dàñá quéé nǔú chìuⁿ patróóⁿ‑xi. Te dava ñáyiu‑áⁿ nǐ nguɨ́vǎha‑yu xɨtɨ́ yaú, te davá‑yu ní nguɨ́vǎha‑yu nchaa tnuú cava.
15 Os reis da terra, os grandes, os comandantes, os ricos, os poderosos e todo escravo e todo livre se esconderam nas cavernas e nos penhascos dos montes
16 Te xǎhǎⁿ‑yu nchaa tɨndúú ndɨhɨ nchaa cava:
16 e disseram aos montes e aos rochedos: — Caiam sobre nós e nos escondam da face daquele que está sentado no trono e da ira do Cordeiro!
17 Te vitna ní sáá nduu ío cùu cahnu nduu tnúndòho tnúhu ndàhú, te vá yǒo ɨɨⁿ cundee ìní‑xi yáha nchaa tnúndòho‑a.
17 Porque chegou o grande Dia da ira deles, e quem poderá subsistir?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Apocalipse 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.