2 Coríntios 8
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs VC
1 Te nchòhó ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑ndɨ́ ichi Xítohó Jesucrìstú càchí tnúhu‑ndɨ́ xii‑ndo nàcuáa quìde ñaha Yá Ndiǒxí xii cue ñáyiu xǐndecu ichi‑gá ndécú dìstritú Macèdoniá, chi ío chìndee ñaha‑gá xií‑yu cuèndá sá quídé vǎha‑yu ndècú‑yu.
1 Desejamos dar-vos a conhecer, irmãos, a graça que Deus concedeu às igrejas da Macedônia.
2 Te cuěi ndòho vihí‑yu ndècú‑yu dico ío‑ni cùdɨ́ɨ́ ìní‑yu, te cuèndá xíǎⁿ nǔu nɨ yùhu nɨ iní‑yu ní sacáⁿ tnáhǎ‑yu díhúⁿ sǎ cúú‑xí tnàha ñáyiú‑yu, te ñá túú tnàhí ni xǐnduu díi‑yu cuěi ío ndàhú‑yu.
2 Em meio a tantas tribulações com que foram provadas, espalharam generosamente e com transbordante alegria, apesar de sua extrema pobreza, os tesouros de sua liberalidade.
3 Te ñá dɨ́ú‑ní nàcuáa ní sani iní‑yu ndacú‑yu cacáⁿ tnáhǎ‑yu, chi ní quide yica ìní‑yu ní sacáⁿ tnáhá‑gǎ‑yu, te yúhú càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ nɨ̀ yuhu nɨ iní‑yu ducaⁿ nǐ quidé‑yu.
3 Sou testemunha de que, segundo as suas forças, e até além dessas forças, contribuíram espontaneamente
4 Te ío ní cáháⁿ ndàhú‑yu núú‑ndɨ̌ cuèndá sá cuǎha‑ndɨ́ tnúhu sá tnàhá‑yu chindèé‑yu dava‑gá cue ñáyiu cùu cuendá Yǎ Ndiǒxí.
4 e nos pediam com muita insistência o favor de poderem se associar neste socorro destinado aos irmãos.
5 Te ñá dɨ́ú‑ní nàcuáa ní sani iní‑ndɨ́ ní quìdé‑yu, chi ní xídó‑gǎ‑yu ní quide váha‑yu, te ducaⁿ chi mèé‑yu ní sani iní‑yu sá cádǎ‑yu nchaa nàcuáa cuìní Yǎ Ndiǒxí, te dǎtnùní ducaⁿ te ní cachí‑yu sá cúú càdá‑yu nchaa nàcuáa na cǔñaha‑ndɨ̌ xií‑yu. Te ducaⁿ nǐ quidé‑yu chi ducaⁿ nǐ cuiní méé Yǎ Ndiǒxí cunduu.
5 E ultrapassaram nossas expectativas. Primeiro deram-se a si mesmos ao Senhor e, depois, a nós, pela vontade de Deus.
6 Te sá dúcáⁿ nǐ quide ñáyiu‑áⁿ nǔu xíǎⁿ càháⁿ ndàhú‑ndɨ́ núú tě Tìtú sá quíxí tùcu‑dé núú ndécú‑ndó cuèndá dàxínu cava‑dé chìuⁿ sá sà ní ngüíta‑dé quídé‑dě dátàcá‑dé díhúⁿ sǎ sà ní ngüíta‑ndo sàcáⁿ tnáhá‑ndó, te ducaⁿ quìde‑ndo chi cùndahú iní‑ndó tnàha ñáyiu‑ndo.
6 De maneira que recomendamos a Tito que leve a termo entre vós esta obra de caridade, como havia começado.
7 Te nchòhó cúú‑ndó ñǎyiu ío ngòdónúú quìde nchaa sá vǎha, te ío váha sàndáá iní‑ndó Xǐtohó Jesucrìstú, te ío váha cùtnuní iní‑ndó nàcuáa càháⁿ tnúhu‑gá, te ío váha dàcuaha‑ndo ñáyiu tnúhu‑gá, te ío ndùcu ndee‑ndo quide‑ndo mee‑ni sá vǎha, te ducaⁿ ǐo cùu iní ñáhá‑ndó xìi‑ndɨ́, te sá dúcáⁿ quìde‑ndo núu xíǎⁿ càháⁿ ndàhú‑í núú‑ndó sǎ ngòdó núú‑gǎ‑ndó càda‑ndo sá cúú‑xí tnàha ñáyiu‑ndo.
7 Vós vos distinguis em tudo: na fé, na eloqüência, no conhecimento, no zelo de todo o gênero e no afeto para conosco. Cuidai de ser notáveis também nesta obra de caridade.
8 Dico yúhú ñá túú tàuchiuⁿ‑í sá dúcáⁿ càda‑ndo, chi cuèndá‑ni sá càchí tnúhu‑í xii‑ndo nàcuáa quìde dava‑gá cue ñáyiu ndècu ichi Xítohó Jesucrìstú, chi cue ñáyiu‑áⁿ nɨ yùhu nɨ iní‑yu quìdé‑yu sá vǎha sá cúú‑xí tnàha ñáyiú‑yu, te càchí tnúhu‑í xii‑ndo nàcuáa quìdé‑yu cuèndá cutnùní nǔu nása cada‑ndo nǔu ndisa sá cúú ìní‑ndó cuè tnaha ñáyiu‑ndo.
8 Não o digo como quem manda, mas, para exemplo do zelo dos outros, quisera pôr em prova a sinceridade de vossa caridade.
9 Te nchòhó sa xìní‑ndó sǎ Xǐtohó Jesucrìstú ío cùndahú iní ñáhá‑gǎ xii‑o, te ío váha ndècu‑gá ní cùu te ní quixi‑gá ñuyíú‑a ní quide váha ñaha‑gǎ xii‑o, te ñuyíú‑a ñá túú ní xǐndecu váha‑gá, te ducaⁿ nǐ quixi‑gá ñuyíú‑a cuěi ñá túú ní xǐndecu váha‑gá cuèndá sá nchóó ngǔndecu váha‑o nǔú ndécú‑gǎ.
9 Vós conheceis a bondade de nosso Senhor Jesus Cristo. Sendo rico, se fez pobre por vós, a fim de vos enriquecer por sua pobreza.
10 Te na càchí tnúhu‑í xii‑ndo nàcuáa sàni iní‑í. Chìuⁿ sá nɨ̀ yuhu nɨ iní‑ndó nǐ ngüíta‑ndo quìde‑ndo cuíá nì yáha chi cùu‑xi sá vǎha sá cúú‑xí‑ndó nǔu na dàxínu cava‑ndo.
10 Aqui vos dou apenas um conselho. Isso vos convém. Há um ano fostes os primeiros, não só a iniciar esta obra, mas mesmo os primeiros a sugeri-la.
11 Te dàtná‑ni nɨ yùhu nɨ iní‑ndó nǐ tausaha‑ndo chìuⁿ‑áⁿ te ducaⁿ‑ni nɨ̀ yuhu nɨ iní‑ndó dàxínu cava‑ndo, te cacáⁿ tnáhá‑ndó sǎ ndécú ndɨ̀hɨ‑ndo nacuáa xìto mee‑ndo ndacu‑ndo.
11 Agora, pois, levai a termo a obra, para que, como houve prontidão em querer, assim também haja para a concluir, segundo as vossas posses.
12 Te núu nchòhó nɨ yùhu nɨ iní‑ndó càcáⁿ tnáhá‑ndó sǎ xító mèe‑ndo ndacu‑ndo ña, te cùu váha iní Yǎ Ndiǒxí, chi mee‑gǎ sa nàha‑gá nása ndècu‑o te ndùu vétú‑ni iní‑gá.
12 Quando se dá de bom coração segundo as posses {evidentemente não do que não se tem}, sempre se é bem recebido.
13 Te sá dúhá ndùu tnúhu càháⁿ‑í te vá cání ìní‑ndó sǎ yǔhú cuìní‑í sá nchòhó ndoho‑ndo cùndecu‑ndo te dava‑gá‑yu ngúndecu váha‑yu sá cuèndá‑ndó.
13 Não se trata de aliviar os outros fazendo-vos sofrer penúria, mas sim que haja igualdade entre vós.
14 Te vitna ndècu ndee iní‑ndó nàcuáa ndacu‑ndo chìndee‑ndo cue ñáyiu xìni ñuhu, te nduu ñà túú ndècu ndee iní‑ndó te cue ñáyiu‑áⁿ chindee ñàhá‑yu xii‑ndo te núu ndècu ndee iní‑yu, te ducaⁿ te ni nchòhó ñá túú nǎ cumání xii‑ndo te ni cuè ñáyiu‑ǎⁿ ñá túú nǎ cumání xií‑yu.
14 Nas atuais circunstâncias, vossa abundância supra a indigência daqueles, para que, por seu turno, a abundância deles venha a suprir a vossa indigência. Assim reinará a igualdade,
15 Te ducaⁿ te quee ndáá‑xi nàcuáa càháⁿ‑xi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí núú càchí‑xi: “Cue ñáyiu ío vài sá ni nǐhí ñá túú ní cùu sobrá xií‑yu, te cue ñáyiu sacú ní níhí ñá túú ní cùmání xií‑yu”, duha càchí‑xi núú tùtú‑gá.
15 como está escrito: O que colheu muito, não teve sobra; e o que pouco colheu, não teve falta {Ex 16,18}.
16 Te ndàcáⁿ táhù‑í núú Yǎ Ndiǒxí chi mee‑gǎ ní quide sá tě Tìtú ío ñùhu iní ñáhá‑dě xii‑ndo dàtná ñúhú ìní ñáhà‑í xii‑ndo.
16 Bendito seja Deus, por ter posto no coração de Tito a mesma solicitude por vós.
17 Te yúhú ní xáhaⁿ‑ǐ xii‑dé sá quíxí còto ñaha‑dé xii‑ndo te ní sáha‑dé tnúhu, te ñá dɨ́ú mèe‑ni sá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ‑ǐ xii‑dé quixi coto ñaha‑dě xii‑ndo, chi mee‑dě cúdɨ̌ɨ́ tnàhí iní‑dé quixi coto ñaha‑dě xii‑ndo.
17 Não só recebeu bem o meu pedido, mas, no ardor do seu zelo, espontaneamente partiu para vos visitar.
18 Te tendaha‑ndɨ̌ ɨɨⁿ tée ndècu ndɨhɨ‑o ichi Xítohó Jesucrìstú quixi‑dé ndɨhɨ té Tìtú, te tée quixi ndɨhɨ té Tìtú‑áⁿ cúú‑dě ɨɨⁿ tée ío váha càháⁿ cue ñáyiu xǐndecu ichi Xítohó Jesucrìstú cuèndá‑dé cuèndá sá ǐo váha quìde‑dé chìuⁿ Xítohó Jesucrìstú càháⁿ‑dé tnúhu‑gá tnúhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑ó.
18 Juntamente com ele enviamos o irmão, cujo renome na pregação do Evangelho se espalha em todas as igrejas.
19 Te cue ñáyiu xǐndecu ichi Xítohó Jesucrìstú ñá dɨ́ú‑ní sǎ càháⁿ váha‑yu cuèndá‑dé, chi tnàhá ní cáxi ñàhá‑yu xii‑dé cuèndá sá cácá cùu ndɨhɨ ñaha‑dé xii‑ndɨ́ chindee ñàha‑dé tacá sá cúú‑xí ñǎyiu ndàhú, te quìde‑ndɨ́ chìuⁿ‑a cuendá ío cuu càhnu Yá Ndiǒxí, te cue ñáyiu cutnùní iní‑yu sá nchòhó nɨ yùhu nɨ iní‑ndó quìde‑ndo nchaa sá vǎha sá cúú‑xí cuè tnaha ñáyiu‑ndo.
19 Não só isto, mas foi destinado também pelos sufrágios das igrejas para nosso companheiro de viagem, nesta obra de caridade, que por nós é administrada para a glória do Senhor, em testemunho da nossa boa vontade.
20 Te cuìní‑ndɨ́ sá vǎ càháⁿ cuèhé ñáyiu cuèndá nàcuáa quìde‑ndɨ́ ndɨhɨ sá ngǎutnàha sá cúú‑xí cuè tnaha ñáyiu‑o, te ío vài cuu‑xi.
20 Queremos evitar assim que alguém nos censure por motivo desta importante coleta que empreendemos,
21 Chi ndùcu ndee‑ndɨ́ quídé‑ndɨ̌ nàcuáa cáháⁿ váha Xítohó Jesucrìstú cuèndá‑ndɨ́, te quìde tucu‑ndɨ́ nàcuáa cáháⁿ váha ñáyiu sá quídé vǎha‑ndɨ́.
21 porque procuramos fazer o bem, não só diante do Senhor, senão também diante dos homens.
22 Te tendaha tùcu‑ndɨ́ ɨngá tucu tée ndècu ndɨhɨ‑o ichi Xítohó Jesucrìstú quixi‑dé ndɨhɨ cue tée úú quixi coto ñaha xìi‑ndo, te tée quixi ndɨhɨ‑güedé‑áⁿ nǐ cuu vài xito quide‑dé nàcuáa cutnùní iní‑ndɨ́ sá ǐo ndùcu ndee‑dé quídé‑dě sá vǎha, te vitna ío‑gá cuìní‑dé cada‑dé sá vǎha vitna quixi‑dé núú ndécú‑ndó, chi cùtnuní ndáá iní‑dé sá cúú‑ndó cuè ñáyiu quìde váha.
22 Com eles enviamos ainda outro nosso irmão, cujo zelo pudemos comprovar várias vezes e em diversas ocasiões. Desta vez se mostrará ainda mais zeloso, em razão da grande confiança que tem em vós.
23 Te càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ tě Tìtú cúú‑dě ɨɨⁿ tée cùndɨhɨ‑í quídé‑ndɨ̌ chìuⁿ Xítohó Jesucrìstú, te tnàhá‑dé cúú‑dě ɨɨⁿ tée xìnu cuechi núú‑ndó càháⁿ‑dé tnúhu‑gá. Te càchí tnúhu tucu‑í xii‑ndo cuèndá cue tée úú quixi ndɨhɨ‑dé, chi cue tée‑áⁿ cúú‑güedě cue tée tendaha cuè ñáyiu xǐndecu ichi Xítohó Jesucrìstú quixi coto ñaha xìi‑ndo. Te cue tée‑áⁿ quídé‑güedě nàcuáa cachí ñáyiu sá ǐo càhnu cuu Xítohó Jesucrìstú.
23 Quanto a Tito, é o meu companheiro e o meu colaborador junto de vós; quanto aos nossos irmãos, são legados das igrejas, que são a glória de Cristo.
24 Te chí cádá sǎ cúú ìní ndisa‑ndo‑güedě cuèndá ducaⁿ na cùtnuní iní nchaa dava‑gá ñáyiu xǐndecu ichi Xítohó Jesucrìstú sá ndàá ndisa ducaⁿ quìde‑ndo, te ducaⁿ cùtnuní iní‑yu sá ndàá ndisa quìde váha‑ndo dàtná càháⁿ‑ndɨ́ cuèndá‑ndó sǎ quídé vǎha‑ndo.
24 Portanto, em presença das igrejas, demonstrai-lhes vossa caridade e o verdadeiro motivo da ufania que sentimos por vós.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.