2 Coríntios 3
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs ARA
1 Te cuěi duha càháⁿ‑ndɨ́ núú‑ndó dico ñá túú xìni ñuhu‑xi sá cǔñaha‑ndɨ̌ xii‑ndo sǎ cúú‑ndɨ̌ cue tée quìde váha, te ni ñà túú xìni ñuhu‑xi cacanehe‑ndɨ́ ɨɨⁿ tutú núú càháⁿ‑xi sá cúú‑ndɨ̌ cue tée váha danèhé ñáhá xìi‑ndo datná xǐquide dava‑gá‑güedé, te ni ñà túú xìni ñuhu‑xi sá nchòhó taxi‑ndo ɨ̀ɨⁿ tutú núú càháⁿ‑ndó sǎ nchǔhú cúú‑ndɨ̌ cue tée quìde váha.
1 Começamos, porventura, outra vez a recomendar-nos a nós mesmos? Ou temos necessidade, como alguns, de cartas de recomendação para vós outros ou de vós?
2 Te ñá túú xìni ñuhu‑xi ducaⁿ cada‑ndɨ́. Te cùtnuní ndáá iní‑ndɨ́ sá nchòhó cúú‑ndó dàtná ɨɨⁿ tutú sá ǐo váha càháⁿ cuèndá‑ndɨ́. Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu‑ndo chi nchaa ñáyiu nìhí‑yu tnúhu nàcuáa quìde‑ndo ndecu‑ndo, te xíǎⁿ cútnùní iní‑yu sá nchǔhú cúú‑ndɨ̌ cue tée quìde váha.
2 Vós sois a nossa carta, escrita em nosso coração, conhecida e lida por todos os homens,
3 Te nchòhó cúú‑ndó cuèndá Xítohó Jesucrìstú, te cùu‑ndo datná tutú‑gá te tutú‑áⁿ nǐ táúchíúⁿ‑gǎ xii‑ndɨ́ ní cadúha‑ndɨ́, te mee‑ni ndɨ̀hɨ Espíritú Yǎ Ndiǒxí ní ngúndeé tnúhu‑áⁿ te ñá dɨ́ú ndɨ̀hɨ tindá ní ngúndeé. Te ñá dɨ́ú ɨ̀ɨⁿ núú yǔú ní ngǔndeé chi iní‑ndó cùu‑xi núú dúcáⁿ nǐ ngúndeé tnúhu‑áⁿ te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu‑ndo.
3 estando já manifestos como carta de Cristo, produzida pelo nosso ministério, escrita não com tinta, mas pelo Espírito do Deus vivente, não em tábuas de pedra, mas em tábuas de carne, isto é, nos corações.
4 Te duha càháⁿ‑ndɨ́ chi cùtnuní ndáá iní‑ndɨ́ sá Yǎ Ndiǒxí quídé vǎha ñaha‑gǎ xii‑ndɨ́, chi ndècu ndɨhɨ‑ndɨ́ Xítohó Jesucrìstú.
4 E é por intermédio de Cristo que temos tal confiança em Deus;
5 Te nchúhú chi ndàcu‑ndɨ́ quídé‑ndɨ̌ sá vǎha dico ñá dɨ́ú mèe‑ndɨ́ ducaⁿ ndàcu‑ndɨ́ quídé‑ndɨ̌, chi mee Yǎ Ndiǒxí chíndèe ñaha‑gá xii‑ndɨ́ nǔu ndàcu‑ndɨ́ quídé‑ndɨ̌ sá vǎha.
5 não que, por nós mesmos, sejamos capazes de pensar alguma coisa, como se partisse de nós; pelo contrário, a nossa suficiência vem de Deus,
6 Te mee Yǎ Ndiǒxí ní quide‑gá sá nchǔhú ndacu‑ndɨ́ cunu cuechi‑ndɨ̌ núú‑gǎ cáháⁿ‑ndɨ́ núú ñǎyiu cuèndá ɨngá núú sǎ vǎha ní cachí‑gá cada ñaha‑gǎ xií‑yu. Te sá vǎha ní cachí‑gá cada ñaha‑gǎ xií‑yu‑áⁿ ñà túú ɨ̀ɨⁿ‑ni cuu‑xi ndɨhɨ nchaa tnúhu sá nǐ xáhaⁿ‑gǎ xii ndíi Moìsés ní chídó tnùní ndíi, te ducaⁿ chi espíritú Yǎ Ndiǒxí néhé chìuⁿ‑xi nchaa tnúhu sá càháⁿ cuèndá nchaa sá vǎha‑áⁿ. Te nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, dándìxi túu‑xi iní nchaa ñáyiu ndècu ndɨhɨ tnúhu‑áⁿ sǎ cuǐta nihnú‑yu cuèndá nchaa cuéchi‑yu, dico cue ñáyiu ndècu ndɨhɨ Espíritú Yǎ Ndiǒxí ñáyiu‑áⁿ ndécú ndɨ̀hɨ́‑yu tnúhu ndee ìní sá cǎcu nihnú‑yu.
6 o qual nos habilitou para sermos ministros de uma nova aliança, não da letra, mas do espírito; porque a letra mata, mas o espírito vivifica.
7 Te tnúhu sá nǐ cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí ndéé díhna nàcuáa cada ñáyiu ní ngúndeé‑xi ɨɨⁿ núú yǔú quèhéⁿ. Te òré ní dátǔu ndíi Moìsés nàcuáa càháⁿ tnúhu sá nǐ cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí ndèé núú yǔú‑ǎⁿ nǔú cuè ñáyiu isràél, te súúní nǐ tásaⁿ núú ndǐi te ñá túú‑gǎ ní cùu cundehé‑yu núú ndǐi, te ducaⁿ‑gǎ ducaⁿ‑gǎ quídé‑xí dàtásaⁿ‑xi núú ndǐi ni cùu ñá túú‑gǎ ducaⁿ ni quìde‑xi. Te tnúhu ndèé núú yǔú‑ǎⁿ dándìxi túu‑xi iní cue ñáyiu sá cuǐta nihnú‑yu sá cuèndá nchaa cuéchi‑yu, te ío váha ní quide‑xi cútnàhá ní ngúndecu ndɨhɨ cue ñáyiu isràél tnúhu‑áⁿ.
7 E, se o ministério da morte, gravado com letras em pedras, se revestiu de glória, a ponto de os filhos de Israel não poderem fitar a face de Moisés, por causa da glória do seu rosto, ainda que desvanecente,
8 Te sá dúcáⁿ nǐ quide‑xi xíáⁿ cútnùní sá tnǔhu càháⁿ Espíritú Yǎ Ndiǒxí vitna uuⁿ‑gá ducaⁿ ǐo‑gá váha quìde‑xi.
8 como não será de maior glória o ministério do Espírito!
9 Te núu ducaⁿ ǐo váha ní quide‑xi cútnàhá ní ngúndecu ndɨhɨ cue ñáyiu isràél tnúhu sá dándìxi túu iní‑yu sá cuǐta nihnú‑yu sá cuèndá nchaa cuéchi‑yu, te uuⁿ‑gá ducaⁿ vǎha quìde‑xi vitna ní ngúndecu ndɨhɨ‑o tnǔhu sá càháⁿ nàcuáa quìde Yá Ndiǒxí cuèndá sá vǎ cúndècu‑gá cuéchi ñáyiu núú‑gǎ.
9 Porque, se o ministério da condenação foi glória, em muito maior proporção será glorioso o ministério da justiça.
10 Te vá càchí‑ó sǎ cǔtnàhá ní ngúndecu ndɨhɨ cue ñáyiu isràél tnúhu ndèé núú yǔú‑ǎⁿ ǐo‑gá váha ní quide‑xi, te ñáhá chi uuⁿ‑gá váha quìde‑xi vitna cuendá tnúhu sá càháⁿ nàcuáa quìde Yá Ndiǒxí.
10 Porquanto, na verdade, o que, outrora, foi glorificado, neste respeito, já não resplandece, diante da atual sobre-excelente glória.
11 Te núu ducaⁿ ǐo váha ní quide‑xi cútnàhá ní ngúndecu ndɨhɨ ñáyiu isràél tnúhu sá ñà túú ní cùdíi, te uuⁿ‑gá ducaⁿ ǐo váha quìde‑xi vitna ní ngúndecu ndɨhɨ‑o tnǔhu sá vǎ ndɨ́hɨ́ nìhnu tnahí‑gá.
11 Porque, se o que se desvanecia teve sua glória, muito mais glória tem o que é permanente.
12 Te cùtnuní iní‑ndɨ́ sá vǎ ndɨ́hɨ́ nìhnu sá dúcáⁿ ǐo váha quìde‑xi, núu xíǎⁿ ío vii ío váha cùu iní‑ndɨ́ càháⁿ‑ndɨ́ tnúhu sá nǐ ngúndecu ndɨhɨ‑o.
12 Tendo, pois, tal esperança, servimo-nos de muita ousadia no falar.
13 Te ñá túú quìde‑ndɨ́ dàtná ní xóo cada ndíi Moìsés, chi ndíi‑áⁿ nǐ xóo dàdáhu ndíi núú ndǐi òré dátǎsaⁿ‑xi núú ndǐi cuèndá sá vǎ quìní cue ñáyiu isràél òré ñá túú‑gǎ dátǎsaⁿ‑xi núú ndǐi.
13 E não somos como Moisés, que punha véu sobre a face, para que os filhos de Israel não atentassem na terminação do que se desvanecia.
14 Te cue ñáyiu isràél ñá túú ní tècú tnùní váha‑yu nàcuáa ní xóo danèhé ñáhá ndǐi Moìsés xií‑yu, te cuěi ndéé vitna ñá túú tècú tnùní‑yu òré dácuàhá‑yu tnúhu sá nǐ cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí ndéé díhna nàcuáa cada‑gá, te cada iní‑ó sǎ dàtná sá nǐ xɨ́dáhu núú ndǐi Moìsés yɨ́dǎhu núǔ‑yu cuèndá sá vǎ cútnùní núǔ‑yu cundèhé‑yu te tecú tnùní‑yu, dico núu tnahá tnúhu‑yu ndɨhɨ Xítohó Jesucrìstú te tecú tnùní‑yu.
14 Mas os sentidos deles se embotaram. Pois até ao dia de hoje, quando fazem a leitura da antiga aliança, o mesmo véu permanece, não lhes sendo revelado que, em Cristo, é removido.
15 Te cuěi ndéé vitna òré dácuàhá‑yu nchaa tnúhu sá nǐ chídó tnùní ndíi Moìsés nchaa núú tùtú ndíi, te cada iní‑ó sǎ dàtná sá nǐ xɨ́dáhu núú ndǐi yɨ̀dáhu núǔ‑yu chi ñá túú tècú tnùní‑yu.
15 Mas até hoje, quando é lido Moisés, o véu está posto sobre o coração deles.
16 Dico cue ñáyiu na tùha ñaha xii Xítohó Jesucrìstú te tècú tnùní‑yu tnúhu‑gá.
16 Quando, porém, algum deles se converte ao Senhor, o véu lhe é retirado.
17 Te Xítohó Jesucrìstú ɨɨⁿ‑ni cùu‑gá ndɨhɨ Espíritú Yǎ Ndiǒxí, te nchaa ñáyiu ndècu ndɨhɨ Espíritú‑gá ñá túú‑gǎ táxí tnùní ñáhá nì ɨɨⁿ sá ñà túú vǎha xií‑yu.
17 Ora, o Senhor é o Espírito; e, onde está o Espírito do Senhor, aí há liberdade.
18 Te dàtná cúú ɨ̀ɨⁿ yutátá sǎ dánèhé núú ñáhá‑xí xìi ñáyiu ɨɨⁿ sá vǎha, ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu‑o chi quìde‑o nacuáa cáháⁿ ñáyiu sá ǐo càhnu cuu Xítohó Jesucrìstú, te ducaⁿ ùuⁿ‑gá uuⁿ‑gá tá cùndáá‑ó ndècu‑o ichi‑gá dàtná quídé mèe‑gá quídé ndǎá‑gá. Te Espíritú‑gá quídé‑xí dùcaⁿ ta cundáá‑ó nǔú‑gǎ cuáháⁿ.
18 E todos nós, com o rosto desvendado, contemplando, como por espelho, a glória do Senhor, somos transformados, de glória em glória, na sua própria imagem, como pelo Senhor, o Espírito.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.