2 Coríntios 2
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs VC
1 Te ní sani ndáá iní‑í sá vǎ quíxí ndɨ̌hɨ‑ni‑í quixi coto ñaha‑ǐ xii‑ndo cuèndá sá vǎ dándɨ̀hú‑í iní‑ndó.
1 Eu decidi, pois, comigo mesmo não tornar a visitar-vos, para não vos contristar;
2 Te nchòhó cúú‑ndó ñǎyiu tàxi tnúhu ndee ìní xii‑í cúdɨ̌ɨ́ ìní‑í ndécù‑í, te xíǎⁿ nǔu ñá túú cuìní‑í dandɨ̀hú‑í iní‑ndó, chi núu ducaⁿ na càda‑í te vá cúndècu váha‑gá iní‑ndó nàcuáa taxi‑ndo tnǔhu ndee ìní xii‑í.
2 porque, se eu vos entristeço, como poderia esperar alegria daqueles que por mim foram entristecidos?
3 Te xíǎⁿ nǔu ní tendaha‑ǐ tutú véxi ndaha‑ndo cuèndá sá òré quixi coto ñaha‑ǐ xii‑ndo, te dàvá‑áⁿ quiní‑í sá quídé‑ndó nàcuáa cudɨ́ɨ́ ìní‑í te ñá dɨ́ú dà dandɨhú‑ndó ìní‑í òré quexìo‑í, chi nchòhó tàú‑ndó càda‑ndo sá yǔhú cudɨ́ɨ́ ìní‑í. Te cùtnuní ndáá iní‑í sá nǔu yúhú cúdɨ̌ɨ́ ìní‑í te tnàhá nchòhó cúdɨ̌ɨ́ ìní‑ndó cuèndá sá dúcáⁿ cùdɨ́ɨ́ ìní‑í.
3 Se vos escrevi estas coisas foi para que, quando eu chegar, não sinta tristeza precisamente da parte dos que me deviam alegrar. Confio em todos vós que a minha alegria seja a de todos.
4 Te ndàhyú‑í sá ndɨ̀hú iní‑í òré ní cadúha‑í tutú ní dáquíxì‑í ndaha‑ndo, chi ío cuéhé sǎ sání ìní‑í, te ñá túú ní dàquixi‑í tutú‑áⁿ ndaha‑ndo cuèndá sá dándɨ̀hú iní ñáhà‑í xii‑ndo, chi ní dáquíxì‑í cuèndá sá nchòhó cutnùní iní‑ndó sǎ ǐo cùu iní ñáhà‑í xii‑ndo.
4 Foi numa grande aflição, com o coração despedaçado e lágrimas nos olhos, que vos escrevi, não com o propósito de vos contristar, mas para vos fazer conhecer o amor todo particular que vos tenho.
5 Te na càchí tnúhu‑í xii‑ndo cuèndá ɨɨⁿ tée ní quide ɨɨⁿ sá ñà túú tàú‑dé cada‑dé ndécú ndɨ̀hɨ‑ndo, te ní quide ndàhú‑xi luha iní‑í cuèndá sá nǐ quide‑dé‑áⁿ dico nchòhó tnàhá‑ndó nǐ dándɨ̀hú‑dé luha iní‑ndó, te duha càchí‑í sá lúhá‑ní nǐ dándɨ̀hú‑dé iní‑ndó cuèndá sá vǎ cuìdó‑gá‑í ná tnúhu cáháⁿ‑í.
5 Se alguém causou tristeza, não me contristou a mim, mas de certo modo - para não exagerar - a todos vós.
6 Te nàcuáa ní ndatnúhu‑ndo nǐ quide ndáá‑ndó cuěchi tée‑áⁿ te sa ndói‑gá cuu nàcuáa ní quide‑ndo‑dě.
6 Basta a esse homem o castigo que a maioria dentre vós lhe infligiu.
7 Te vitna tàú‑ndó càda cahnu iní‑ndó sǎ nǐ quide‑dé, te cuáñaha‑ndo tnǔhu ndee ìní xii‑dé chi núu ñáhá te vá nìhí ndéé‑gǎ‑dé cada‑dé sá vǎha cuèndá sá ndɨ̀hú iní‑dé.
7 Assim deveis agora perdoar-lhe e consolá-lo para que não sucumba por demasiada tristeza.
8 Te xíǎⁿ nǔu càháⁿ ndàhú‑í núú‑ndó sǎ cádá tùcu‑ndo sá cúú ìní‑ndó‑dě.
8 Peço-vos que tenhais caridade para com ele,
9 Te dɨu‑ni cuèndá iha càháⁿ‑í ɨɨⁿ núú tùtú sá sà ní dáquíxì‑í ndaha‑ndo, te ducaⁿ nǐ quide‑í xító ndèé ñáhà‑í xii‑ndo nǔu ndisa cuìní‑ndó càda‑ndo nchaa nacuáa càháⁿ‑í.
9 Quando vos escrevi, a minha intenção era submeter-vos à prova para ver se éreis totalmente obedientes.
10 Te nděda‑ni càa ñáyiu na càda cahnu iní‑ndó ɨ̀ɨⁿ sá quídě‑yu, te tnàhá yúhú cada càhnu iní‑í sá quídě‑yu tucu. Te núu ìó ɨɨⁿ sá xíní ñùhu‑xi cada cahnu iní‑í te quìde cahnu iní‑í, te mee Xǐtohó Jesucrìstú náhá‑gǎ sá dúcáⁿ quìde‑í, te ducaⁿ quìde‑í cuèndá sá nchòhó cuu‑xi sá vǎha xii‑ndo.
10 A quem vós perdoais, também eu perdôo. Com efeito, o que perdoei - se alguma coisa tenho perdoado - foi por amor de vós, sob o olhar de Cristo.
11 Te ducaⁿ te sácuíhná vǎ nìhí‑xi ná cada ñaha‑xi xìi‑o, chi nchoo sà xiní‑ó nàcuáa quìde‑xi.
11 Não quero que sejamos vencidos por Satanás, pois não ignoramos as suas maquinações.
12 Te ní xica‑í cuáháⁿ‑í ñuú Tròás cuèndá yàcáⁿ cáháⁿ‑í tnúhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑ó tnǔhu Xítohó Jesucrìstú, te òré ní quexìo‑í te ní níhì‑í ɨɨⁿ ichi càhnu cáháⁿ‑í tnúhu‑gá.
12 Quando cheguei a Trôade para pregar o Evangelho de Cristo, apesar da porta que o Senhor me abriu,
13 Dico ñá túú ní cùu váha iní‑í chi ñá túú ní nàníhì‑í té Tìtú tée ndècu ndɨhɨ‑o ichi Xítohó Jesucrìstú, núu xíǎⁿ ní quide ndee ìní tnáhà‑í ndɨhɨ cue ñáyiu ñuú‑áⁿ, te ní xica‑í cuáháⁿ‑í distrìtú Macèdoniá.
13 o meu espírito não teve sossego, porque não achei o meu irmão Tito. Despedi-me deles e parti para a Macedônia.
14 Te táxǎhu xii Yá Ndiǒxí chi ducaⁿ‑ni sànu ichi ñaha‑gá xii‑ndɨ́ nàcuáa cunuu‑ndɨ̌ núú yucu ñǎvǎha chi ndècu ndɨhɨ‑ndɨ́ Xítohó Jesucrìstú, te mee Yǎ Ndiǒxí sáchìuⁿ ñaha‑gá xii‑ndɨ́ càháⁿ‑ndɨ́ tnúhu‑gá. Te cada iní‑ó sǎ tnǔhu‑gá‑áⁿ cúú‑xí dàtná ɨɨⁿ yúcú sǎ ǐo váha sàháⁿ te ta xǐténuu dicó‑xi nděni ní cuu cuáháⁿ. Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu tnúhu‑gá chi nchúhú quídé‑ndɨ̌ nàcuáa ta xǐténuu nděni ní cuu cuáháⁿ.
14 Mas graças sejam dadas a Deus, que nos concede sempre triunfar em Cristo, e que por nosso meio difunde o perfume do seu conhecimento em todo lugar.
15 Te cùu‑ndɨ́ dàtná dicó ɨɨⁿ yúcú sǎ ǐo váha sàháⁿ, te nàcani cuendá Xítohó Jesucrìstú núú Yǎ Ndiǒxí, te dicó yúcú‑ǎⁿ nchítá cuěi núú xǐndecu cue ñáyiu sa ní naníhí tàhú, te cuěi núú xǐndecu cue ñáyiu ta xǐta nihnu cuáháⁿ.
15 Somos para Deus o perfume de Cristo entre os que se salvam e entre os que se perdem.
16 Te sá cúú‑xí cuè ñáyiu ta xǐta nihnu cuáháⁿ‑áⁿ, dicó yúcú‑ǎⁿ cúú‑xí dàtná ɨɨⁿ sá sáhní ñàha xií‑yu, dico sá cúú‑xí cuè ñáyiu sa ní naníhí tàhú, dicó yúcú‑ǎⁿ cúú‑xí dàtná ɨɨⁿ sá ndécá ìní‑yu, ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu nchúhú. Te vitna chí cuǎha cuèndá nǔu ná cúú ñǎyiu sàni iní‑ndó ndàcu cada nacuáa ndùu tnúhu càháⁿ‑í‑a.
16 Para estes, na verdade, odor de morte e que dá a morte; para os primeiros, porém, odor de vida e que dá a vida. E qual o homem capaz de uma tal obra?
17 Chi nchúhú càháⁿ‑ndɨ́ tnúhu Yá Ndiǒxí dico ñá túú ndǎhú quídé‑ndɨ̌ ndɨhɨ tnúhu‑gá dàtná xǐquide dava‑gá‑güedé, chi quìde ndáá‑ndɨ́ càháⁿ‑ndɨ́ tnúhu‑gá, te mee‑gǎ ní cachí‑gá sá dúcáⁿ càda‑ndɨ́ te ndèhe‑gá sá nchǔhú quídé‑ndɨ̌ nàcuáa ní cachí‑gá, chi ndècu ndɨhɨ‑ndɨ́ Xítohó Jesucrìstú.
17 É que, de fato, não somos, como tantos outros, falsificadores da palavra de Deus. Mas é na sua integridade, tal como procede de Deus, que nós a pregamos em Cristo, sob os olhares de Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.