Lucas 9
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs VC
1 Te Jèsús ní cana‑gá ndɨ ùxúú cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní sáñaha‑gǎ xii‑güedé tnúhu ndee ìní cundecu ndɨhɨ‑güedé cuèndá queñuhu‑güedé nchaa espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha yɨ̀hɨ ñaha xii ñáyiu, ndɨhɨ cuèndá sá cádá tǎtna‑güedé nchaa ñáyiu cùhú.
1 Reunindo Jesus os doze apóstolos, deu-lhes poder e autoridade sobre todos os demônios, e para curar enfermidades.
2 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑güedé danèhé‑güedé ñáyiu nàcuáa cada Yá Ndiǒxí ndɨ́hu ndaha ñàha‑gá xií‑yu, te ducaⁿ càda tátna‑güedé cue ñáyiu cùhú.
2 Enviou-os a pregar o Reino de Deus e a curar os enfermos.
3 Te cùmání‑gǎ caca‑güedé quɨ́hɨ́ⁿ‑güedé, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Ñá túú tnàhí ná canehe‑ndo cùu ichi‑ndo, ni tàtnu, ni ñùnu, ni sǎ cáxí‑ndó, ni dǐhúⁿ. Te ni vǎ cánèhe‑ndo ɨngá ichi dóó‑ndó, chi dɨu‑ni dóó níhnú‑ndó‑ǎⁿ xíǎⁿ tnàhí‑ni.
3 Disse-lhes: Não leveis coisa alguma para o caminho, nem bordão, nem mochila, nem pão, nem dinheiro, nem tenhais duas túnicas.
4 Te ndědani càa vehe na saá‑ndó, te xíáⁿ cundecu‑ndo ndèé ná sàá nduu ndèe‑ndo.
4 Em qualquer casa em que entrardes, ficai ali até que deixeis aquela localidade.
5 Te núu ñá túú cuìní‑yu queheⁿ cuèndá ñáhǎ‑yu xii‑ndo, te ndee‑ndo ñùú‑áⁿ, te naquɨdɨ‑ndo tɨ̀cá chúhmá nǐ tnɨ́ɨ sáhá‑ndó cuèndá sá ná cùtnuní iní‑yu sá ñà túú quìde váha‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
5 Onde ninguém vos receber, deixai aquela cidade e em testemunho contra eles sacudi a poeira dos vossos pés.
6 Te sátá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ Jèsús xii‑güedé, te ní quee‑güedé cuáháⁿ‑güedé nchaa ñuú dácuàha‑güedé ñáyiu tnúhu Yá Ndiǒxí, tnúhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑yu, te ducaⁿ ta quìde tátna‑güedé nchaa ñáyiu cùhú cuáháⁿ.
6 Partiram, pois, e percorriam as aldeias, pregando o Evangelho e fazendo curas por toda parte.
7 Te té Hèrodés tée cùu gobiernú ní níhí‑dě tnúhu nchaa nàcuáa quìde Jesús, te quɨ̀yuhú iní‑dé te sàni iní‑dé yoo cùu‑gá. Te ducaⁿ nǐ sani iní‑dé chi dava ñáyiu càchí‑yu sá tě Juàá tée ní xóo dacuàndute ñaha xii ñáyiu ní ndoto cùu‑gá.
7 O tetrarca Herodes ouviu falar de tudo o que Jesus fazia e ficou perplexo. Uns diziam: É João que ressurgiu dos mortos; outros: É Elias que apareceu;
8 Te davá‑yu càchí‑yu sá tě Èliás cúú‑gǎ, te davá‑yu càchí‑yu sá ɨ̀ɨⁿ tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha vìhi ní ndoto cùu‑gá, càchí‑yu.
8 e ainda outros: É um dos antigos profetas que ressuscitou.
9 Dico té Hèrodés ní cachí‑dé: —Yúhú ní táúchíùⁿ‑í ní xehndé‑güedé dɨ́quɨ́ tě Juàá. ¿Te yoo cùu tée dii cuèndú‑xi nìhí‑a sá sǔúní cuěhé nǔú sǎ quídé‑dě váíⁿ? —duha ní cachí‑dé. Te té Hèrodés ndúcú‑dě nàcuáa cada‑dé cuèndá quiní‑dé Jèsús.
9 Mas Herodes dizia: Eu degolei João. Quem é, pois, este, de quem ouço tais coisas? E procurava ocasião de vê-lo.
10 Te nchaa cue tée ní táúchíúⁿ Jèsús cuáháⁿ cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí núú ñǎyiu ní ndexìo‑güedé núú‑gǎ te ní ngüíta‑güedé nácàni tnúhu‑güedé nchaa nàcuáa ní quide‑güedé. Te dǎtnùní ní xica‑gá medìi‑ni‑gá ndécá ñàha‑gá xii‑güedé cuáháⁿ ɨɨⁿ xichi núú ñà túú ñǎyiu ndècu, yatni núú cáá ñùú Bètsaidá.
10 Os apóstolos, ao voltarem, contaram a Jesus tudo o que haviam feito. Tomando-os ele consigo à parte, dirigiu-se a um lugar deserto para o lado de Betsaida.
11 Dico òré ní níhí ñǎyiu tnúhu sá cuàháⁿ Jèsús, te nchìcúⁿ‑yu‑gá cuáháⁿ, te òré ní quexìó‑yu núú‑gǎ, te ní queheⁿ cuèndá ñáhá‑gǎ xií‑yu, te ní dánèhé ñáhá‑gǎ xií‑yu nàcuáa ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xií‑yu, te ní quide tátna‑gá nchaa ñáyiu cùhú.
11 Logo que a multidão o soube, o foi seguindo; Jesus recebeu-os e falava-lhes do Reino de Deus. Restabelecia também a saúde dos doentes.
12 Te òré sa ní cuaa te ní natacá ndɨ ùxúú cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá núú‑gǎ, te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Sa ní cuu dandàca‑n nchaa ñáyiu‑a, chi sa ní cuaa, te na quɨ̀hɨ́ⁿ‑yu nchaa vehe càa yatni iha, ndɨhɨ nchaa xɨtɨ́ ñuú cáá yàtni iha cuaáⁿ‑yu sá cáxǐ‑yu, te dɨu‑ni yàcáⁿ ndetatú‑yu, chi núú ndécú‑ó ìha ñá túú tnàhí ná ìó —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
12 Ora, o dia começava a declinar e os Doze foram dizer-lhe: Despede as turbas, para que vão pelas aldeias e sítios da vizinhança e procurem alimento e hospedagem, porque aqui estamos num lugar deserto.
13 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Mee‑ndo chǐ cuǎñaha sǎ ná càxí‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Ñá túú nǎgá ndécú ndɨ̀hɨ‑ndɨ́, chi úhúⁿ duha‑ná pàá, ndɨhɨ úú‑nǎ chácá ndécú ndɨ̀hɨ‑ndɨ́, te dɨu‑ni núu quɨ́hɨ́ⁿ‑ndɨ́ cuaaⁿ‑ndɨ́ sá cáxǐ‑yu —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
13 Jesus replicou-lhes: Dai-lhes vós mesmos de comer. Retrucaram eles: Não temos mais do que cinco pães e dois peixes, a menos que nós mesmos vamos e compremos mantimentos para todo este povo.
14 Te xǐnu dàtná úhúⁿ mǐl mee‑ni cuè tée, te dɨ̀ɨⁿ ñáyiu dɨ̀hɨ́ ndɨhɨ landú. Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá: —Chí cǔñaha na ngǒo ndɨ údico úxí ndɨ údico úxí‑yu ɨɨⁿ ɨɨⁿ xichi —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
14 {Pois eram quase cinco mil homens.} Jesus disse aos discípulos: Mandai-os sentar, divididos em grupos de cinqüenta.
15 Te ducaⁿ nǐ quide‑güedé, te ní ngóo‑yu nchaá‑yu.
15 Assim o fizeram e todos se assentaram.
16 Te dǎtnùní ní queheⁿ‑gá ndɨ ùhúⁿ pàá‑áⁿ, ndɨhɨ ndɨ ndùú chácá‑ǎⁿ. Te ní ndacoto‑gá andɨu, te ní ndacáⁿ táhú‑gǎ núú Yǎ Ndiǒxí, te dǎtnùní ní táhú cuèchi‑gá pàá‑áⁿ ndɨhɨ chácá‑ǎⁿ, te ní sáha‑gá nchaa cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní dácǎhñu ñaha‑güedě xií‑yu.
16 Então Jesus tomou os cinco pães e os dois peixes, levantou os olhos ao céu, abençoou-os, partiu-os e deu-os a seus discípulos, para que os servissem ao povo.
17 Te nchaá‑yu ní xexí‑yu ní ndahá xɨtɨ́‑yu. Te sátá nǐ túhú cóhǒ‑yu te ní nadatàcá‑güedé nchaa sá nǐ quendóo, te ní chítú ùxúú tnàhá tɨ́dihi mee‑ni sǎ nǐ quendóo.
17 E todos comeram e ficaram fartos. Do que sobrou recolheram ainda doze cestos de pedaços.
18 Te ɨɨⁿ nduu ndècu mee Jesús ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te càháⁿ ndɨhɨ‑gá Yǎ Ndiǒxí, te sátá nǐ yáha ní cáháⁿ ndɨhɨ‑gá Yǎ Ndiǒxí, te ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú‑güedě, te xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —¿Yoo cùu yúhú càchí ñáyiu‑va? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
18 Num dia em que ele estava a orar a sós com os discípulos, perguntou-lhes: Quem dizem que eu sou?
19 Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Davá‑yu càchí‑yu sá cúú‑n ndǐi Juàá tée ní xóo dacuàndute ñaha xii ñáyiu, te davá‑yu càchí‑yu sá cúú‑n tě Èliás, te davá‑yu càchí‑yu sá ɨ̀ɨⁿ tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha nǐ ndoto cùu‑n, duha càchí‑yu —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
19 Responderam-lhe: Uns dizem que és João Batista; outros, Elias; outros pensam que ressuscitou algum dos antigos profetas.
20 Te ní xícáⁿ tnúhú tùcu‑gá núú‑güedě, te xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Te nchòhó, ¿yoo sàni iní‑ndó cùu‑í‑i? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te té Pèlú ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Yòhó cúú‑n Crìstú Déhe Dútú Ndiǒxí —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
20 Perguntou-lhes, então: E vós, quem dizeis que eu sou? Pedro respondeu: O Cristo de Deus.
21 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé sá vǎ yǒo ɨɨⁿ cúñaha‑güedě yoo cùu‑gá.
21 Ordenou-lhes energicamente que não o dissessem a ninguém.
22 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo ío cuéhé sǎ ndóhò‑í, chi daquèe tɨ́hú ñáhá cuè tée cùu sacuéhé nǔú ñǎyiu isràél, ndɨhɨ cue dútú cúnùu, ndɨhɨ cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, te sáá nduu te cahni ñaha‑güedě xii‑í, dico nduu úní sá cùú‑í te ndoto‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
22 Ele acrescentou: É necessário que o Filho do Homem padeça muitas coisas, seja rejeitado pelos anciãos, pelos príncipes dos sacerdotes e pelos escribas. É necessário que seja levado à morte e que ressuscite ao terceiro dia.
23 Te dǎtnùní ní xáhaⁿ‑gǎ xii nchaa ñáyiu: —Nchaa ñáyiu cuìní chitnahá ñáhá xìi‑í, te xìni ñuhu‑xi vá cádá‑gǎ‑yu sá sání ìní méě‑yu, te ɨɨⁿ nduu ɨɨⁿ nduu cada ndee ìní‑yu cundecu túha‑yu ndohó‑yu cuèndá‑í, te cuěi na ndòhó‑yu dàtná ndoho‑í.
23 Em seguida, dirigiu-se a todos: Se alguém quer vir após mim, renegue-se a si mesmo, tome cada dia a sua cruz e siga-me.
24 Te nchaa ñáyiu cuìní sá ñà túú tnàhí ná yáha cundecu ñuyíú‑a cuíta nihnú‑yu. Dico nchaa ñáyiu ñá túú yùhú cuěi nándɨ sá ná yǎha‑yu cundecú‑yu ñuyíú‑a sá cuèndá‑í, te ñáyiu‑áⁿ naníhí tàhú‑yu.
24 Porque, quem quiser salvar a sua vida, perdê-la-á; mas quem sacrificar a sua vida por amor de mim, salvá-la-á.
25 Te cuěi nchaandɨ túhú sá ìó ñuyíú‑a na nìhí ñáyiu cundecu ndɨhɨ́‑yu, dico núu dɨu nchaa xíǎⁿ ná càda cuíta nihnú‑yu te ñá túú vědana nàndɨ́hɨ‑xi sá dúcáⁿ ndècu ndɨhɨ́‑yu nchaa xíǎⁿ.
25 Pois que aproveita ao homem ganhar o mundo inteiro, se vem a perder-se a si mesmo e se causa a sua própria ruína?
26 Te nchaa ñáyiu na cùcahaⁿ núú‑xi cáháⁿ váha cuèndá‑í ndɨhɨ cuèndá nchaa tnúhu‑í, te tnàhá yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo cucahaⁿ núù‑í núǔ‑yu òré quixi tucu‑í ndɨhɨ cue espíritú xínú cuèchi núú Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí, te mee‑gǎ cada cutnùní iní nchaa ñáyiu sá ǐo càhnu cuu‑í.
26 Se alguém se envergonhar de mim e das minhas palavras, também o Filho do Homem se envergonhará dele, quando vier na sua glória, na glória de seu Pai e dos santos anjos.
27 Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ ìó dava nchòhó ñáyiu ndècu iha vitna vá cùú‑ni‑ndo, chi cundecu‑ni‑ndo nděé quiní‑ndó sǎá nduu ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xii ñáyiu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
27 Em verdade vos digo: dos que aqui se acham, alguns há que não morrerão, até que vejam o Reino de Deus.
28 Te ní cuu dàtná úná nduu sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Jèsús, te cuásaá‑gá ɨɨⁿ yucu cáháⁿ ndɨhɨ‑gá Yǎ Ndiǒxí, te ndèca‑gá té Pèlú, ndɨhɨ té Jàcobó, ndɨhɨ té Juàá cuásaá.
28 Passados uns oitos dias, Jesus tomou consigo Pedro, Tiago e João, e subiu ao monte para orar.
29 Te nɨni càháⁿ ndɨhɨ‑gá Yǎ Ndiǒxí ní nadáma núú‑gǎ ndɨhɨ dóó‑gǎ, te dóó‑gǎ‑áⁿ sǔúní nǐ nduu cuìxíⁿ víhí, te súúní dàtásaⁿ‑xi.
29 Enquanto orava, transformou-se o seu rosto e as suas vestes tornaram-se resplandecentes de brancura.
30 Te òré‑ni‑áⁿ nǐ xiní‑güedé úú tnàhá cue tée càháⁿ ndɨhɨ‑gá, te ɨɨⁿ‑dé cúú‑dě té Moìsés, te ɨngá‑dé cúú‑dě té Èliás,
30 E eis que falavam com ele dois personagens: eram Moisés e Elias,
31 te súúní dàtásaⁿ‑xi nɨ càndéé núú ndécú cuè tée úú‑áⁿ ndɨhɨ‑gá, te xǐndatnúhu‑güedé nàcuáa ndoho Jèsús cuú‑gá ñuú Jerusàlén dàtná ní cachí méé‑gǎ.
31 que apareceram envoltos em glória, e falavam da morte dele, que se havia de cumprir em Jerusalém.
32 Te té Pèlú ndɨhɨ úú‑gá‑güedé cuìní víhí‑güedě cúdú‑güedé, dico ní sahni iní‑güedé ñá túú ní xǐdí‑güedé, te ní dánèhé núú ñáhá‑xí xìi‑güedé sá sǔúní vǎha càa núú ndécú Jèsús, ndɨhɨ úú cue tée càháⁿ ndɨhɨ‑gá‑áⁿ.
32 Entretanto, Pedro e seus companheiros tinham-se deixado vencer pelo sono; ao despertarem, viram a glória de Jesus e os dois personagens em sua companhia.
33 Te òré sa ndùcu ndee cue tée úú‑áⁿ caca‑güedé núhú‑güedé, te ní xáhaⁿ tě Pèlú xii‑gá: —Mèstrú, ¡váha ní cuu sá ndécú‑ó ìha vitna! Te na dàcaa‑ndɨ́ úní tnàhá vehe tnuvixiⁿ, ɨɨⁿ cuu cuèndá‑n, te ɨɨⁿ cuu cuèndá té Moìsés, te ɨɨⁿ cuu cuèndá té Èliás —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá. Dico té Pèlú chi ni mèe‑dé ñá túú ní cùtnuní iní‑dé nása ndùu tnúhu ní cáháⁿ‑dé.
33 Quando estes se apartaram de Jesus, Pedro disse: Mestre, é bom estarmos aqui. Podemos levantar três tendas: uma para ti, outra para Moisés e outra para Elias!... Ele não sabia o que dizia.
34 Te nɨni càháⁿ‑dé ní quexìo ɨɨⁿ vícó nǔú ndécú‑güedě‑áⁿ nǐ dádǎhu ñaha‑xi xìi‑güedé, te ní yùhú‑güedé sá dúcáⁿ nǐ quexìo vícó‑ǎⁿ nǐ dádǎhu ñaha‑xi.
34 Enquanto ainda assim falava, veio uma nuvem e encobriu-os com a sua sombra; e os discípulos, vendo-os desaparecer na nuvem, tiveram um grande pavor.
35 Te xɨtɨ́ vícó‑ǎⁿ nǐ tecú ní cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí, te xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Tée‑a cùu‑dé Déhe‑í, tée ío cùu iní‑í, te tnɨɨ‑ndo nchàa tnúhu càháⁿ‑dé —duha ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
35 Então da nuvem saiu uma voz: Este é o meu Filho muito amado; ouvi-o!
36 Te sátá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí, te ní quide cuèndá‑güedé sá mèdii‑ná Jèsús ndécú‑gǎ xíáⁿ. Te vá yǒo ɨɨⁿ nǐ xáhaⁿ‑güedě nàcuáa ndùu nchaa sá nǐ xiní‑güedé‑áⁿ.
36 E, enquanto ainda ressoava esta voz, achou-se Jesus sozinho. Os discípulos calaram-se e a ninguém disseram naqueles dias coisa alguma do que tinham visto.
37 Te ɨngá nduu‑ǎⁿ cuǎnuu‑gá yucu‑áⁿ ndɨhɨ‑güedé, te ío cuéhé ñǎyiu cuáháⁿ tnahá ñáhá xìi‑gá.
37 No dia seguinte, descendo eles do monte, veio ao encontro de Jesus uma grande multidão.
38 Te ɨɨⁿ tée ñùhu tnahá tnuú‑yu‑áⁿ nǐ cáháⁿ níhi‑dé, te xǎhaⁿ‑dě xii‑gá: —Mèstrú, ío càháⁿ ndàhú‑í núú‑n nǔu vá cúndèe iní‑n càda tátna‑n děhe‑í, chi ɨɨⁿdìi duha‑dé ndécú,
38 Eis que um homem exclamou do meio da multidão: Mestre, rogo-te que olhes para meu filho, pois é o único que tenho.
39 te yɨ̀hɨ ñaha espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha xii‑dé, te òré ná nàtnɨɨ ñaha‑xi xii‑dé, te dàcana saa ñaha‑xi, te ndàda ruúⁿ ñáhá‑xí xìi‑dé, te tàva‑xi tɨ́ñú yuhu‑dé. Te ío dàndoho ñaha‑xi xii‑dé, chi ndéé núú ñà cúú‑gǎ, te dàña ñaha tnaa‑xi xii‑dé.
39 Um espírito se apodera dele e subitamente dá gritos, lança-o por terra, agita-o com violência, fá-lo espumar e só o larga depois de o deixar todo ofegante.
40 Te sa ní cáháⁿ ndàhú‑í núú cuè tée xìca cuu ndɨhɨ‑n queñuhu‑güedé‑xi, dico ñá túú ní ndàcu‑güedé —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
40 Pedi a teus discípulos que o expelissem, mas não o puderam fazer.
41 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii nchaa ñáyiu: —¡Nchaa nchòhó ñáyiu ndècu ñuyíú‑a ío sàá iní‑ndó, chi ñá túú cuìní‑ndó quɨ̀ndáá iní‑ndó Yǎ Ndiǒxí! Te ní cuu vài nduu quide ndee iní‑í nchaa sá quídé‑ndó, ¿te ná ndéé ama vá dúcáⁿ‑gǎ cada‑ndo‑i? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu. Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii tée cùhú déhe‑xi‑áⁿ: —Taxi déhe‑n ìha —cachí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
41 Respondeu Jesus: Ó geração incrédula e perversa, até quando estarei convosco e vos aturarei? Traze cá teu filho.
42 Te òré cuáháⁿ tée cuechi‑ǎⁿ nǔú‑gǎ, te espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha‑áⁿ nǐ dándùá ñáhá‑xí xìi‑dé, te sàhni yɨhɨ́ ñáhá tùcu‑xi xii‑dé ní cùu, dico Jèsús níhi ní cáháⁿ‑gá ní tenàá‑gá espíritú‑áⁿ, te ní quee ñaha‑xi xìi‑dé, te ní nacuáha cuèndá ñáhá‑gǎ xii‑dé tǎtá‑dě.
42 E quando ele ia chegando, o demônio lançou-o por terra e agitou-o violentamente. Mas Jesus intimou o espírito imundo, curou o menino e o restituiu a seu pai.
43 Te nchaá‑yu ní cuñúhu‑yu sá dúcáⁿ nǐ cuu, te ní cachí‑yu sá ǐo càhnu cuu Yá Ndiǒxí. Jèsús càháⁿ tucu‑gá sá cùú‑gá (Mt. 17:22-23; Mr. 9:30-32) Te nɨni xǐcuñúhu‑yu nàcuáa ní quide Jèsús, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá:
43 Todos ficaram pasmados ante a grandeza de Deus. Como todos se admirassem de tudo o que Jesus fazia, disse ele a seus discípulos:
44 —Nchòhó cundedóho váha‑ndo tnǔhu na càháⁿ‑í‑a, te vá ná cuànaa‑ndo, chi yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo sáá ɨɨⁿ nduu te cuáha cuèndá ñáhá‑güedě xii‑í núú cuè tée cùu úhú iní ñáhá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
44 Gravai nos vossos corações estas palavras: O Filho do Homem há de ser entregue às mãos dos homens!
45 Dico cue tée‑áⁿ ñà túú ní tècú tnùní‑güedé nàcuáa ndùu tnúhu ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé, te ducaⁿ nǐ yáha‑güedé, chi ducaⁿ tnàhí ní cachí‑gá sá vǎ tècú tnùní‑güedé, te ní yùhú‑güedé cácáⁿ tnúhú‑güedě núú‑gǎ nása ndùu tnúhu ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
45 Eles, porém, não entendiam esta palavra e era-lhes obscura, de modo que não alcançaram o seu sentido; e tinham medo de lhe perguntar a este respeito.
46 Te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní ngüíta‑güedé ndátnǔhu‑güedé nǔu ndědacàa‑güedé ío‑gá cúnùu,
46 Veio-lhes então o pensamento de qual deles seria o maior.
47 dico Jèsús ní cutnùní iní‑gá nàcuáa sàni iní‑güedé nǔu ní cana‑gá ɨɨⁿ té lǐhli, te ní sanu tnɨ́ɨ ñaha‑gǎ ɨɨⁿ xio dɨ̀ñɨ‑gá.
47 Penetrando Jesus nos pensamentos de seus corações, tomou um menino, colocou-o junto de si e disse-lhes:
48 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Nchaa ñáyiu na quèheⁿ cuendá ɨɨⁿ té lǐhli dàtná té lǐhli‑a cuèndá sá ñúhú ìní ñáhǎ‑yu xii‑í ñá, te cada iní‑yu sá yǔhú ní queheⁿ cuèndá‑yu, te nchaa ñáyiu na quèheⁿ cuendá ñáhá xìi yúhú, te cada iní‑yu sá tnàhá Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí Yaá ní tendaha ñàha xii‑í véxi‑í ñuyíú‑a ní queheⁿ cuèndá‑yu. Te nchaa ñáyiu ío ndàhú iní‑xi mee‑ni xìnu cuechí‑yu, ñáyiu‑áⁿ ǐo‑gá cúnùú‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
48 Todo o que recebe este menino em meu nome, a mim é que recebe; e quem recebe a mim, recebe aquele que me enviou; pois quem dentre vós for o menor, esse será grande.
49 Te té Juàá dɨu‑ni ɨɨⁿ tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Mèstrú, ní xiní‑ndɨ́ ɨɨⁿ tée càcunehe ñaha‑dé xii‑n, te ndèñuhu‑dé espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha yɨ̀hɨ ñaha xii ñáyiu, te nchúhú ñá túú ní dàña‑gá‑ndɨ́ ducaⁿ càda‑dé, chi ñá túú xìca cuu ndɨhɨ ñaha‑dé xii‑o —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
49 João tomou a palavra e disse: Mestre, vimos um homem que expelia demônios em teu nome, e nós lho proibimos, porque não é dos nossos.
50 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Daña‑ndo na càda nahi‑dé ní cùu, chi ñáyiu ñá túú cùu úhú iní ñáhá xìi‑o te cùndɨhɨ ñahá‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
50 Mas Jesus lhe disse: Não lho proibais; porque, o que não é contra vós, é a vosso favor.
51 Te òré sa ta cùyatni ndaa Jesús andɨu, te ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá ñuú Jerusàlén, chi duuⁿ duuⁿ ní sani iní‑gá sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑gá.
51 Aproximando-se o tempo em que Jesus devia ser arrebatado deste mundo, ele resolveu dirigir-se a Jerusalém.
52 Te ní tendaha‑gǎ cue tée yòdo nuu cuáháⁿ, te ní quexìo‑güedé ɨɨⁿ ñuú, te ñuú‑áⁿ yɨ́ndèhu‑xi distritú Sàmariá, te ndùcu‑güedé ɨɨⁿ vehe cada túha‑güedé òré quexìo‑gá.
52 Enviou diante de si mensageiros que, tendo partido, entraram em uma povoação dos samaritanos para lhe arranjar pousada.
53 Dico ñáyiu Sàmariá ñá túú ní cuìní‑yu cuáñaha nùú‑yu vehe, chi cuèndá sá nǐ cutnùní iní‑yu sá ìchi yáha‑ni‑gá quɨ́hɨ́ⁿ‑gá ñuú Jerusàlén.
53 Mas não o receberam, por ele dar mostras de que ia para Jerusalém.
54 Te sá dúcáⁿ nǐ quidé‑yu ñá túú ní cuìní‑yu cuáñaha nùú‑yu vehe ndetatú‑gá, núu ní xáhaⁿ tě Jàcobó ndɨhɨ té Juàá cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá xii‑gá: —Mèstrú, ¿cuìní‑n càcáⁿ táhú‑ó nǔú Yǎ Ndiǒxí cuèndá dangàva‑gá ñuhú danàa‑gá ñáyiu ñuú‑a dàtná ní quide té Èliás tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha‑ǎⁿ? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
54 Vendo isto, Tiago e João disseram: Senhor, queres que mandemos que desça fogo do céu e os consuma?
55 Te Jèsús ní nchócótó‑gǎ núú‑güedě, te níhi ní cáháⁿ‑gá dóho‑güedé, te xáhaⁿ‑gǎ: —Nchòhó, chi ñá túú vǎha iní‑ndó te núu ducaⁿ càháⁿ‑ndó.
55 Jesus voltou-se e repreendeu-os severamente. {Não sabeis de que espírito sois animados.
56 Chi yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo véxi‑í sá dácǎcu nihnu‑í ñáyiu, te ñá dɨ́ú věxi‑í sá dácuǐta nihnu‑í‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te sátá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ‑gǎ, te ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá ndɨhɨ‑güedé ɨngá ñuú.
56 O Filho do Homem não veio para perder as vidas dos homens, mas para salvá-las.} Foram então para outra povoação.
57 Te ñùhu Jesús ichi ndɨhɨ‑güedé, te ɨɨⁿ tée ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Mèstrú, cuìní‑í canchicúⁿ ñáhà‑í xii‑n nděni ní cuu na quɨ̀hɨ́ⁿ‑n —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
57 Enquanto caminhavam, um homem lhe disse: Senhor, seguir-te-ei para onde quer que vás.
58 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Nchaa ñúcuii chi ndècu yaú cúú vèhe‑güedɨ saquɨhɨ‑güedɨ, te nchaa quɨtɨ ndàva caa tacá‑güedɨ dɨ́quɨ́ yutnu, dico yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo chi ñá túú ndèé cáá vèhe‑í ñuyíú‑a ndetatú‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
58 Jesus replicou-lhe: As raposas têm covas e as aves do céu, ninhos, mas o Filho do Homem não tem onde reclinar a cabeça.
59 Te dǎtnùní ní xáhaⁿ tùcu‑gá xii ɨngá‑dé: —Yòhó taquìxi chitnahá ñáhá‑n xìi‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé. Dico tée‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Mèstrú, daña na nùhú‑í cundetu‑í cuú tǎtà‑í te chindúxi‑í‑dé, te dǎtnùní quixi‑í chitnahá ñáhá dùcaⁿ‑ná‑í xii‑n —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
59 A outro disse: Segue-me. Mas ele pediu: Senhor, permite-me ir primeiro enterrar meu pai.
60 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Daña ñǎyiu ñá túú sàndáá iní ñáhá xìi‑í ná chíndǔxi tnàha meé‑yu, chi ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná ñáyiu ní xíhí cuěi ndècu‑ní‑yu núú ñuyíú‑a. Te yòhó taquìxi, chi quɨ́hɨ́ⁿ‑n dànehé‑n ñǎyiu nàcuáa cada Yá Ndiǒxí ndɨ́hu ndaha ñàha‑gá xií‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
60 Mas Jesus disse-lhe: Deixa que os mortos enterrem seus mortos; tu, porém, vai e anuncia o Reino de Deus.
61 Te ní xáhaⁿ tùcu ɨngá‑dé xii‑gá: —Mèstrú, cuìní‑í chitnahá ñáhà‑í xii‑n, dico díhna‑gá daña na nùhú‑í cada ndee ìní‑í nchaa ñáyiu ndècu vehe‑í, te dǎtnùní quixi‑í —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
61 Um outro ainda lhe falou: Senhor, seguir-te-ei, mas permite primeiro que me despeça dos que estão em casa.
62 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —Nchaa ñáyiu ní sándáá iní ñáhá xìi‑í, te núu vá cánchǐcúⁿ nihnu ñàhá‑yu nɨ yùhu nɨ iní‑yu, te cùú‑yu dàtná ɨɨⁿ tée ní tnɨɨ ndaha làtú cutu‑dé, chi tée‑áⁿ nǔu na ndàcoto‑dé ndàa sátá‑dě òré xítú‑dě, te vá quɨ̀hɨ́ⁿ ndáá làtú‑dé ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùú‑yu. Te cue ñáyiu chi vá cúú ndǎá‑yu nàcuáa ndɨ́hu ndaha‑gá dava‑gá ñáyiu— càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
62 Mas Jesus disse-lhe: Aquele que põe a mão no arado e olha para trás, não é apto para o Reino de Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.