Lucas 9
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs NVT
1 Te Jèsús ní cana‑gá ndɨ ùxúú cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní sáñaha‑gǎ xii‑güedé tnúhu ndee ìní cundecu ndɨhɨ‑güedé cuèndá queñuhu‑güedé nchaa espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha yɨ̀hɨ ñaha xii ñáyiu, ndɨhɨ cuèndá sá cádá tǎtna‑güedé nchaa ñáyiu cùhú.
1 Jesus reuniu os Doze e lhes deu poder e autoridade para expulsar todos os demônios e curar enfermidades.
2 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑güedé danèhé‑güedé ñáyiu nàcuáa cada Yá Ndiǒxí ndɨ́hu ndaha ñàha‑gá xií‑yu, te ducaⁿ càda tátna‑güedé cue ñáyiu cùhú.
2 Depois, enviou-os para anunciar o reino de Deus e curar os enfermos.
3 Te cùmání‑gǎ caca‑güedé quɨ́hɨ́ⁿ‑güedé, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Ñá túú tnàhí ná canehe‑ndo cùu ichi‑ndo, ni tàtnu, ni ñùnu, ni sǎ cáxí‑ndó, ni dǐhúⁿ. Te ni vǎ cánèhe‑ndo ɨngá ichi dóó‑ndó, chi dɨu‑ni dóó níhnú‑ndó‑ǎⁿ xíǎⁿ tnàhí‑ni.
3 Ele os instruiu, dizendo: “Não levem coisa alguma em sua jornada. Não levem cajado, nem bolsa de viagem, nem comida, nem dinheiro, nem mesmo uma muda de roupa extra.
4 Te ndědani càa vehe na saá‑ndó, te xíáⁿ cundecu‑ndo ndèé ná sàá nduu ndèe‑ndo.
4 Aonde quer que forem, hospedem-se na mesma casa até partirem da cidade.
5 Te núu ñá túú cuìní‑yu queheⁿ cuèndá ñáhǎ‑yu xii‑ndo, te ndee‑ndo ñùú‑áⁿ, te naquɨdɨ‑ndo tɨ̀cá chúhmá nǐ tnɨ́ɨ sáhá‑ndó cuèndá sá ná cùtnuní iní‑yu sá ñà túú quìde váha‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
5 E, se uma cidade se recusar a recebê-los, sacudam a poeira dos pés ao saírem, em sinal de reprovação”.
6 Te sátá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ Jèsús xii‑güedé, te ní quee‑güedé cuáháⁿ‑güedé nchaa ñuú dácuàha‑güedé ñáyiu tnúhu Yá Ndiǒxí, tnúhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑yu, te ducaⁿ ta quìde tátna‑güedé nchaa ñáyiu cùhú cuáháⁿ.
6 Então começaram a percorrer os povoados, anunciando as boas-novas e curando os enfermos.
7 Te té Hèrodés tée cùu gobiernú ní níhí‑dě tnúhu nchaa nàcuáa quìde Jesús, te quɨ̀yuhú iní‑dé te sàni iní‑dé yoo cùu‑gá. Te ducaⁿ nǐ sani iní‑dé chi dava ñáyiu càchí‑yu sá tě Juàá tée ní xóo dacuàndute ñaha xii ñáyiu ní ndoto cùu‑gá.
7 Quando Herodes Antipas ouviu falar de tudo que Jesus fazia, ficou perplexo, pois alguns diziam que João Batista havia ressuscitado dos mortos.
8 Te davá‑yu càchí‑yu sá tě Èliás cúú‑gǎ, te davá‑yu càchí‑yu sá ɨ̀ɨⁿ tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha vìhi ní ndoto cùu‑gá, càchí‑yu.
8 Outros acreditavam que Jesus era Elias, ou um dos antigos profetas que tinha voltado à vida.
9 Dico té Hèrodés ní cachí‑dé: —Yúhú ní táúchíùⁿ‑í ní xehndé‑güedé dɨ́quɨ́ tě Juàá. ¿Te yoo cùu tée dii cuèndú‑xi nìhí‑a sá sǔúní cuěhé nǔú sǎ quídé‑dě váíⁿ? —duha ní cachí‑dé. Te té Hèrodés ndúcú‑dě nàcuáa cada‑dé cuèndá quiní‑dé Jèsús.
9 “Eu decapitei João”, dizia Herodes. “Então quem é o homem sobre quem ouço essas histórias?” E procurava ver Jesus.
10 Te nchaa cue tée ní táúchíúⁿ Jèsús cuáháⁿ cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí núú ñǎyiu ní ndexìo‑güedé núú‑gǎ te ní ngüíta‑güedé nácàni tnúhu‑güedé nchaa nàcuáa ní quide‑güedé. Te dǎtnùní ní xica‑gá medìi‑ni‑gá ndécá ñàha‑gá xii‑güedé cuáháⁿ ɨɨⁿ xichi núú ñà túú ñǎyiu ndècu, yatni núú cáá ñùú Bètsaidá.
10 Quando os apóstolos voltaram, contaram a Jesus tudo que tinham feito. Em seguida, Jesus se retirou para a cidade de Betsaida, a fim de estar a sós com eles.
11 Dico òré ní níhí ñǎyiu tnúhu sá cuàháⁿ Jèsús, te nchìcúⁿ‑yu‑gá cuáháⁿ, te òré ní quexìó‑yu núú‑gǎ, te ní queheⁿ cuèndá ñáhá‑gǎ xií‑yu, te ní dánèhé ñáhá‑gǎ xií‑yu nàcuáa ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xií‑yu, te ní quide tátna‑gá nchaa ñáyiu cùhú.
11 As multidões descobriram seu paradeiro e o seguiram. Ele as recebeu, ensinou-lhes a respeito do reino de Deus e curou os que estavam enfermos.
12 Te òré sa ní cuaa te ní natacá ndɨ ùxúú cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá núú‑gǎ, te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Sa ní cuu dandàca‑n nchaa ñáyiu‑a, chi sa ní cuaa, te na quɨ̀hɨ́ⁿ‑yu nchaa vehe càa yatni iha, ndɨhɨ nchaa xɨtɨ́ ñuú cáá yàtni iha cuaáⁿ‑yu sá cáxǐ‑yu, te dɨu‑ni yàcáⁿ ndetatú‑yu, chi núú ndécú‑ó ìha ñá túú tnàhí ná ìó —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
12 No fim da tarde, os Doze se aproximaram e lhe disseram: “Mande as multidões aos povoados e campos vizinhos, para que encontrem comida e abrigo para passar a noite, pois estamos num lugar isolado”.
13 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Mee‑ndo chǐ cuǎñaha sǎ ná càxí‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Ñá túú nǎgá ndécú ndɨ̀hɨ‑ndɨ́, chi úhúⁿ duha‑ná pàá, ndɨhɨ úú‑nǎ chácá ndécú ndɨ̀hɨ‑ndɨ́, te dɨu‑ni núu quɨ́hɨ́ⁿ‑ndɨ́ cuaaⁿ‑ndɨ́ sá cáxǐ‑yu —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
13 Jesus, porém, disse: “Providenciem vocês mesmos alimento para eles”. “Temos apenas cinco pães e dois peixes”, responderam. “Ou o senhor espera que compremos comida para todo esse povo?”
14 Te xǐnu dàtná úhúⁿ mǐl mee‑ni cuè tée, te dɨ̀ɨⁿ ñáyiu dɨ̀hɨ́ ndɨhɨ landú. Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá: —Chí cǔñaha na ngǒo ndɨ údico úxí ndɨ údico úxí‑yu ɨɨⁿ ɨɨⁿ xichi —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
14 Havia ali cerca de cinco mil homens. Jesus respondeu: “Digam a eles que se sentem em grupos de cinquenta”.
15 Te ducaⁿ nǐ quide‑güedé, te ní ngóo‑yu nchaá‑yu.
15 Os discípulos seguiram sua instrução, e todos se sentaram.
16 Te dǎtnùní ní queheⁿ‑gá ndɨ ùhúⁿ pàá‑áⁿ, ndɨhɨ ndɨ ndùú chácá‑ǎⁿ. Te ní ndacoto‑gá andɨu, te ní ndacáⁿ táhú‑gǎ núú Yǎ Ndiǒxí, te dǎtnùní ní táhú cuèchi‑gá pàá‑áⁿ ndɨhɨ chácá‑ǎⁿ, te ní sáha‑gá nchaa cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní dácǎhñu ñaha‑güedě xií‑yu.
16 Jesus tomou os cinco pães e os dois peixes, olhou para o céu e os abençoou. Então, partiu-os em pedaços e os entregou aos discípulos para que distribuíssem ao povo.
17 Te nchaá‑yu ní xexí‑yu ní ndahá xɨtɨ́‑yu. Te sátá nǐ túhú cóhǒ‑yu te ní nadatàcá‑güedé nchaa sá nǐ quendóo, te ní chítú ùxúú tnàhá tɨ́dihi mee‑ni sǎ nǐ quendóo.
17 Todos comeram à vontade, e os discípulos encheram ainda doze cestos com as sobras.
18 Te ɨɨⁿ nduu ndècu mee Jesús ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te càháⁿ ndɨhɨ‑gá Yǎ Ndiǒxí, te sátá nǐ yáha ní cáháⁿ ndɨhɨ‑gá Yǎ Ndiǒxí, te ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú‑güedě, te xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —¿Yoo cùu yúhú càchí ñáyiu‑va? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
18 Certo dia, Jesus orava em particular, acompanhado apenas dos discípulos. Ele lhes perguntou: “Quem as multidões dizem que eu sou?”.
19 Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Davá‑yu càchí‑yu sá cúú‑n ndǐi Juàá tée ní xóo dacuàndute ñaha xii ñáyiu, te davá‑yu càchí‑yu sá cúú‑n tě Èliás, te davá‑yu càchí‑yu sá ɨ̀ɨⁿ tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha nǐ ndoto cùu‑n, duha càchí‑yu —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
19 Os discípulos responderam: “Alguns dizem que o senhor é João Batista; outros, que é Elias; e outros ainda, que é um dos profetas antigos que ressuscitou”.
20 Te ní xícáⁿ tnúhú tùcu‑gá núú‑güedě, te xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Te nchòhó, ¿yoo sàni iní‑ndó cùu‑í‑i? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te té Pèlú ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Yòhó cúú‑n Crìstú Déhe Dútú Ndiǒxí —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
20 “E vocês?”, perguntou ele. “Quem vocês dizem que eu sou?” Pedro respondeu: “O senhor é o Cristo enviado por Deus!”.
21 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé sá vǎ yǒo ɨɨⁿ cúñaha‑güedě yoo cùu‑gá.
21 Jesus advertiu severamente seus discípulos de que não dissessem a ninguém quem ele era.
22 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo ío cuéhé sǎ ndóhò‑í, chi daquèe tɨ́hú ñáhá cuè tée cùu sacuéhé nǔú ñǎyiu isràél, ndɨhɨ cue dútú cúnùu, ndɨhɨ cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, te sáá nduu te cahni ñaha‑güedě xii‑í, dico nduu úní sá cùú‑í te ndoto‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
22 “É necessário que o Filho do Homem sofra muitas coisas”, disse. “Ele será rejeitado pelos líderes do povo, pelos principais sacerdotes e pelos mestres da lei. Será morto, mas no terceiro dia ressuscitará.”
23 Te dǎtnùní ní xáhaⁿ‑gǎ xii nchaa ñáyiu: —Nchaa ñáyiu cuìní chitnahá ñáhá xìi‑í, te xìni ñuhu‑xi vá cádá‑gǎ‑yu sá sání ìní méě‑yu, te ɨɨⁿ nduu ɨɨⁿ nduu cada ndee ìní‑yu cundecu túha‑yu ndohó‑yu cuèndá‑í, te cuěi na ndòhó‑yu dàtná ndoho‑í.
23 Disse ele à multidão: “Se alguém quer ser meu seguidor, negue a si mesmo, tome diariamente sua cruz e siga-me.
24 Te nchaa ñáyiu cuìní sá ñà túú tnàhí ná yáha cundecu ñuyíú‑a cuíta nihnú‑yu. Dico nchaa ñáyiu ñá túú yùhú cuěi nándɨ sá ná yǎha‑yu cundecú‑yu ñuyíú‑a sá cuèndá‑í, te ñáyiu‑áⁿ naníhí tàhú‑yu.
24 Se tentar se apegar à sua vida, a perderá. Mas, se abrir mão de sua vida por minha causa, a salvará.
25 Te cuěi nchaandɨ túhú sá ìó ñuyíú‑a na nìhí ñáyiu cundecu ndɨhɨ́‑yu, dico núu dɨu nchaa xíǎⁿ ná càda cuíta nihnú‑yu te ñá túú vědana nàndɨ́hɨ‑xi sá dúcáⁿ ndècu ndɨhɨ́‑yu nchaa xíǎⁿ.
25 Que vantagem há em ganhar o mundo inteiro, mas perder ou destruir a própria vida?
26 Te nchaa ñáyiu na cùcahaⁿ núú‑xi cáháⁿ váha cuèndá‑í ndɨhɨ cuèndá nchaa tnúhu‑í, te tnàhá yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo cucahaⁿ núù‑í núǔ‑yu òré quixi tucu‑í ndɨhɨ cue espíritú xínú cuèchi núú Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí, te mee‑gǎ cada cutnùní iní nchaa ñáyiu sá ǐo càhnu cuu‑í.
26 Se alguém se envergonhar de mim e de minha mensagem, o Filho do Homem se envergonhará dele quando vier em sua glória e na glória do Pai e dos santos anjos.
27 Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ ìó dava nchòhó ñáyiu ndècu iha vitna vá cùú‑ni‑ndo, chi cundecu‑ni‑ndo nděé quiní‑ndó sǎá nduu ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xii ñáyiu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
27 Eu lhes digo a verdade: alguns que aqui estão não morrerão antes de ver o reino de Deus!”.
28 Te ní cuu dàtná úná nduu sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Jèsús, te cuásaá‑gá ɨɨⁿ yucu cáháⁿ ndɨhɨ‑gá Yǎ Ndiǒxí, te ndèca‑gá té Pèlú, ndɨhɨ té Jàcobó, ndɨhɨ té Juàá cuásaá.
28 Cerca de oito dias depois, Jesus levou consigo Pedro, João e Tiago a um monte para orar.
29 Te nɨni càháⁿ ndɨhɨ‑gá Yǎ Ndiǒxí ní nadáma núú‑gǎ ndɨhɨ dóó‑gǎ, te dóó‑gǎ‑áⁿ sǔúní nǐ nduu cuìxíⁿ víhí, te súúní dàtásaⁿ‑xi.
29 Enquanto ele orava, a aparência de seu rosto foi transformada, e suas roupas se tornaram brancas e resplandecentes.
30 Te òré‑ni‑áⁿ nǐ xiní‑güedé úú tnàhá cue tée càháⁿ ndɨhɨ‑gá, te ɨɨⁿ‑dé cúú‑dě té Moìsés, te ɨngá‑dé cúú‑dě té Èliás,
30 De repente, Moisés e Elias apareceram e começaram a falar com Jesus.
31 te súúní dàtásaⁿ‑xi nɨ càndéé núú ndécú cuè tée úú‑áⁿ ndɨhɨ‑gá, te xǐndatnúhu‑güedé nàcuáa ndoho Jèsús cuú‑gá ñuú Jerusàlén dàtná ní cachí méé‑gǎ.
31 Tinham um aspecto glorioso e falavam sobre a partida de Jesus, que estava para se cumprir em Jerusalém.
32 Te té Pèlú ndɨhɨ úú‑gá‑güedé cuìní víhí‑güedě cúdú‑güedé, dico ní sahni iní‑güedé ñá túú ní xǐdí‑güedé, te ní dánèhé núú ñáhá‑xí xìi‑güedé sá sǔúní vǎha càa núú ndécú Jèsús, ndɨhɨ úú cue tée càháⁿ ndɨhɨ‑gá‑áⁿ.
32 Pedro e os outros lutavam contra o sono, mas acabaram despertando e viram a glória de Jesus e os dois homens que estavam com ele.
33 Te òré sa ndùcu ndee cue tée úú‑áⁿ caca‑güedé núhú‑güedé, te ní xáhaⁿ tě Pèlú xii‑gá: —Mèstrú, ¡váha ní cuu sá ndécú‑ó ìha vitna! Te na dàcaa‑ndɨ́ úní tnàhá vehe tnuvixiⁿ, ɨɨⁿ cuu cuèndá‑n, te ɨɨⁿ cuu cuèndá té Moìsés, te ɨɨⁿ cuu cuèndá té Èliás —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá. Dico té Pèlú chi ni mèe‑dé ñá túú ní cùtnuní iní‑dé nása ndùu tnúhu ní cáháⁿ‑dé.
33 Quando Moisés e Elias iam se retirando, Pedro, sem saber o que dizia, falou: “Mestre, é maravilhoso estarmos aqui! Vamos fazer três tendas: uma será sua, uma de Moisés e outra de Elias”.
34 Te nɨni càháⁿ‑dé ní quexìo ɨɨⁿ vícó nǔú ndécú‑güedě‑áⁿ nǐ dádǎhu ñaha‑xi xìi‑güedé, te ní yùhú‑güedé sá dúcáⁿ nǐ quexìo vícó‑ǎⁿ nǐ dádǎhu ñaha‑xi.
34 Enquanto ele ainda falava, uma nuvem surgiu e os envolveu, enchendo-os de medo.
35 Te xɨtɨ́ vícó‑ǎⁿ nǐ tecú ní cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí, te xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Tée‑a cùu‑dé Déhe‑í, tée ío cùu iní‑í, te tnɨɨ‑ndo nchàa tnúhu càháⁿ‑dé —duha ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
35 Então uma voz que vinha da nuvem disse: “Este é meu Filho, meu Escolhido. Ouçam-no!”.
36 Te sátá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí, te ní quide cuèndá‑güedé sá mèdii‑ná Jèsús ndécú‑gǎ xíáⁿ. Te vá yǒo ɨɨⁿ nǐ xáhaⁿ‑güedě nàcuáa ndùu nchaa sá nǐ xiní‑güedé‑áⁿ.
36 Quando a voz silenciou, só Jesus estava ali. Naquela ocasião, os discípulos não contaram a ninguém o que tinham visto.
37 Te ɨngá nduu‑ǎⁿ cuǎnuu‑gá yucu‑áⁿ ndɨhɨ‑güedé, te ío cuéhé ñǎyiu cuáháⁿ tnahá ñáhá xìi‑gá.
37 No dia seguinte, quando desceram do monte, uma grande multidão veio ao encontro de Jesus.
38 Te ɨɨⁿ tée ñùhu tnahá tnuú‑yu‑áⁿ nǐ cáháⁿ níhi‑dé, te xǎhaⁿ‑dě xii‑gá: —Mèstrú, ío càháⁿ ndàhú‑í núú‑n nǔu vá cúndèe iní‑n càda tátna‑n děhe‑í, chi ɨɨⁿdìi duha‑dé ndécú,
38 Um homem na multidão gritou: “Mestre, suplico-lhe que veja meu filho, o único que tenho!
39 te yɨ̀hɨ ñaha espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha xii‑dé, te òré ná nàtnɨɨ ñaha‑xi xii‑dé, te dàcana saa ñaha‑xi, te ndàda ruúⁿ ñáhá‑xí xìi‑dé, te tàva‑xi tɨ́ñú yuhu‑dé. Te ío dàndoho ñaha‑xi xii‑dé, chi ndéé núú ñà cúú‑gǎ, te dàña ñaha tnaa‑xi xii‑dé.
39 Um espírito impuro se apodera dele e o faz gritar. Lança-o em convulsões e o faz espumar pela boca. Sacode-o violentamente e quase nunca o deixa em paz.
40 Te sa ní cáháⁿ ndàhú‑í núú cuè tée xìca cuu ndɨhɨ‑n queñuhu‑güedé‑xi, dico ñá túú ní ndàcu‑güedé —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
40 Supliquei a seus discípulos que o expulsassem, mas eles não conseguiram”.
41 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii nchaa ñáyiu: —¡Nchaa nchòhó ñáyiu ndècu ñuyíú‑a ío sàá iní‑ndó, chi ñá túú cuìní‑ndó quɨ̀ndáá iní‑ndó Yǎ Ndiǒxí! Te ní cuu vài nduu quide ndee iní‑í nchaa sá quídé‑ndó, ¿te ná ndéé ama vá dúcáⁿ‑gǎ cada‑ndo‑i? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu. Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii tée cùhú déhe‑xi‑áⁿ: —Taxi déhe‑n ìha —cachí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
41 Jesus disse: “Geração incrédula e corrompida! Até quando estarei com vocês e terei de suportá-los?”. Então disse ao homem: “Traga-me seu filho”.
42 Te òré cuáháⁿ tée cuechi‑ǎⁿ nǔú‑gǎ, te espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha‑áⁿ nǐ dándùá ñáhá‑xí xìi‑dé, te sàhni yɨhɨ́ ñáhá tùcu‑xi xii‑dé ní cùu, dico Jèsús níhi ní cáháⁿ‑gá ní tenàá‑gá espíritú‑áⁿ, te ní quee ñaha‑xi xìi‑dé, te ní nacuáha cuèndá ñáhá‑gǎ xii‑dé tǎtá‑dě.
42 Quando o menino se aproximou, o demônio o derrubou no chão, numa convulsão violenta. Jesus, porém, repreendeu o espírito impuro, curou o menino e o devolveu ao pai.
43 Te nchaá‑yu ní cuñúhu‑yu sá dúcáⁿ nǐ cuu, te ní cachí‑yu sá ǐo càhnu cuu Yá Ndiǒxí. Jèsús càháⁿ tucu‑gá sá cùú‑gá (Mt. 17:22-23; Mr. 9:30-32) Te nɨni xǐcuñúhu‑yu nàcuáa ní quide Jèsús, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá:
43 Todos se espantaram com a grandiosidade do poder de Deus. Enquanto todos se maravilhavam com seus feitos, Jesus disse aos discípulos:
44 —Nchòhó cundedóho váha‑ndo tnǔhu na càháⁿ‑í‑a, te vá ná cuànaa‑ndo, chi yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo sáá ɨɨⁿ nduu te cuáha cuèndá ñáhá‑güedě xii‑í núú cuè tée cùu úhú iní ñáhá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
44 “Ouçam-me e lembrem-se do que lhes digo: o Filho do Homem será traído e entregue em mãos humanas”.
45 Dico cue tée‑áⁿ ñà túú ní tècú tnùní‑güedé nàcuáa ndùu tnúhu ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé, te ducaⁿ nǐ yáha‑güedé, chi ducaⁿ tnàhí ní cachí‑gá sá vǎ tècú tnùní‑güedé, te ní yùhú‑güedé cácáⁿ tnúhú‑güedě núú‑gǎ nása ndùu tnúhu ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
45 Eles, porém, não entendiam essas coisas. O significado estava escondido deles, de modo que não eram capazes de compreender e tinham medo de perguntar.
46 Te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní ngüíta‑güedé ndátnǔhu‑güedé nǔu ndědacàa‑güedé ío‑gá cúnùu,
46 Os discípulos começaram a discutir sobre qual deles seria o maior.
47 dico Jèsús ní cutnùní iní‑gá nàcuáa sàni iní‑güedé nǔu ní cana‑gá ɨɨⁿ té lǐhli, te ní sanu tnɨ́ɨ ñaha‑gǎ ɨɨⁿ xio dɨ̀ñɨ‑gá.
47 Jesus, conhecendo seus pensamentos, trouxe para junto de si uma criança pequena
48 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Nchaa ñáyiu na quèheⁿ cuendá ɨɨⁿ té lǐhli dàtná té lǐhli‑a cuèndá sá ñúhú ìní ñáhǎ‑yu xii‑í ñá, te cada iní‑yu sá yǔhú ní queheⁿ cuèndá‑yu, te nchaa ñáyiu na quèheⁿ cuendá ñáhá xìi yúhú, te cada iní‑yu sá tnàhá Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí Yaá ní tendaha ñàha xii‑í véxi‑í ñuyíú‑a ní queheⁿ cuèndá‑yu. Te nchaa ñáyiu ío ndàhú iní‑xi mee‑ni xìnu cuechí‑yu, ñáyiu‑áⁿ ǐo‑gá cúnùú‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
48 e disse: “Quem recebe uma criança como esta em meu nome recebe a mim, e quem me recebe também recebe aquele que me enviou. Portanto, o menor entre vocês será o maior”.
49 Te té Juàá dɨu‑ni ɨɨⁿ tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Mèstrú, ní xiní‑ndɨ́ ɨɨⁿ tée càcunehe ñaha‑dé xii‑n, te ndèñuhu‑dé espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha yɨ̀hɨ ñaha xii ñáyiu, te nchúhú ñá túú ní dàña‑gá‑ndɨ́ ducaⁿ càda‑dé, chi ñá túú xìca cuu ndɨhɨ ñaha‑dé xii‑o —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
49 João disse a Jesus: “Mestre, vimos alguém usar seu nome para expulsar demônios; nós o proibimos, pois ele não era do nosso grupo”.
50 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Daña‑ndo na càda nahi‑dé ní cùu, chi ñáyiu ñá túú cùu úhú iní ñáhá xìi‑o te cùndɨhɨ ñahá‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
50 “Não o proíbam!”, disse Jesus. “Quem não é contra vocês é a favor de vocês.”
51 Te òré sa ta cùyatni ndaa Jesús andɨu, te ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá ñuú Jerusàlén, chi duuⁿ duuⁿ ní sani iní‑gá sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑gá.
51 Como se aproximava o tempo de ser elevado ao céu, Jesus partiu com determinação para Jerusalém.
52 Te ní tendaha‑gǎ cue tée yòdo nuu cuáháⁿ, te ní quexìo‑güedé ɨɨⁿ ñuú, te ñuú‑áⁿ yɨ́ndèhu‑xi distritú Sàmariá, te ndùcu‑güedé ɨɨⁿ vehe cada túha‑güedé òré quexìo‑gá.
52 Enviou mensageiros adiante até um povoado samaritano, a fim de fazerem os preparativos para sua chegada.
53 Dico ñáyiu Sàmariá ñá túú ní cuìní‑yu cuáñaha nùú‑yu vehe, chi cuèndá sá nǐ cutnùní iní‑yu sá ìchi yáha‑ni‑gá quɨ́hɨ́ⁿ‑gá ñuú Jerusàlén.
53 Contudo, os habitantes do povoado não receberam Jesus, porque parecia evidente que ele estava a caminho de Jerusalém.
54 Te sá dúcáⁿ nǐ quidé‑yu ñá túú ní cuìní‑yu cuáñaha nùú‑yu vehe ndetatú‑gá, núu ní xáhaⁿ tě Jàcobó ndɨhɨ té Juàá cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá xii‑gá: —Mèstrú, ¿cuìní‑n càcáⁿ táhú‑ó nǔú Yǎ Ndiǒxí cuèndá dangàva‑gá ñuhú danàa‑gá ñáyiu ñuú‑a dàtná ní quide té Èliás tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha‑ǎⁿ? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
54 Percebendo isso, Tiago e João disseram a Jesus: “Senhor, quer que mandemos cair fogo do céu para consumi-los?”.
55 Te Jèsús ní nchócótó‑gǎ núú‑güedě, te níhi ní cáháⁿ‑gá dóho‑güedé, te xáhaⁿ‑gǎ: —Nchòhó, chi ñá túú vǎha iní‑ndó te núu ducaⁿ càháⁿ‑ndó.
55 Jesus, porém, se voltou para eles e os repreendeu.
56 Chi yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo véxi‑í sá dácǎcu nihnu‑í ñáyiu, te ñá dɨ́ú věxi‑í sá dácuǐta nihnu‑í‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te sátá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ‑gǎ, te ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá ndɨhɨ‑güedé ɨngá ñuú.
56 E seguiram para outro povoado.
57 Te ñùhu Jesús ichi ndɨhɨ‑güedé, te ɨɨⁿ tée ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Mèstrú, cuìní‑í canchicúⁿ ñáhà‑í xii‑n nděni ní cuu na quɨ̀hɨ́ⁿ‑n —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
57 Quando andavam pelo caminho, alguém disse a Jesus: “Eu o seguirei aonde quer que vá”.
58 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Nchaa ñúcuii chi ndècu yaú cúú vèhe‑güedɨ saquɨhɨ‑güedɨ, te nchaa quɨtɨ ndàva caa tacá‑güedɨ dɨ́quɨ́ yutnu, dico yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo chi ñá túú ndèé cáá vèhe‑í ñuyíú‑a ndetatú‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
58 Jesus respondeu: “As raposas têm tocas onde morar e as aves têm ninhos, mas o Filho do Homem não tem sequer um lugar para recostar a cabeça”.
59 Te dǎtnùní ní xáhaⁿ tùcu‑gá xii ɨngá‑dé: —Yòhó taquìxi chitnahá ñáhá‑n xìi‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé. Dico tée‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Mèstrú, daña na nùhú‑í cundetu‑í cuú tǎtà‑í te chindúxi‑í‑dé, te dǎtnùní quixi‑í chitnahá ñáhá dùcaⁿ‑ná‑í xii‑n —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
59 E a outra pessoa ele disse: “Siga-me”. O homem, porém, respondeu: “Senhor, deixe-me primeiro sepultar meu pai”.
60 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Daña ñǎyiu ñá túú sàndáá iní ñáhá xìi‑í ná chíndǔxi tnàha meé‑yu, chi ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná ñáyiu ní xíhí cuěi ndècu‑ní‑yu núú ñuyíú‑a. Te yòhó taquìxi, chi quɨ́hɨ́ⁿ‑n dànehé‑n ñǎyiu nàcuáa cada Yá Ndiǒxí ndɨ́hu ndaha ñàha‑gá xií‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
60 Jesus respondeu: “Deixe que os mortos sepultem seus próprios mortos. Você, porém, deve ir e anunciar o reino de Deus”.
61 Te ní xáhaⁿ tùcu ɨngá‑dé xii‑gá: —Mèstrú, cuìní‑í chitnahá ñáhà‑í xii‑n, dico díhna‑gá daña na nùhú‑í cada ndee ìní‑í nchaa ñáyiu ndècu vehe‑í, te dǎtnùní quixi‑í —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
61 Outro, ainda, disse: “Senhor, eu o seguirei, mas deixe que antes me despeça de minha família”.
62 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —Nchaa ñáyiu ní sándáá iní ñáhá xìi‑í, te núu vá cánchǐcúⁿ nihnu ñàhá‑yu nɨ yùhu nɨ iní‑yu, te cùú‑yu dàtná ɨɨⁿ tée ní tnɨɨ ndaha làtú cutu‑dé, chi tée‑áⁿ nǔu na ndàcoto‑dé ndàa sátá‑dě òré xítú‑dě, te vá quɨ̀hɨ́ⁿ ndáá làtú‑dé ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùú‑yu. Te cue ñáyiu chi vá cúú ndǎá‑yu nàcuáa ndɨ́hu ndaha‑gá dava‑gá ñáyiu— càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
62 Mas Jesus lhe disse: “Quem põe a mão no arado e olha para trás não está apto para o reino de Deus”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.