Lucas 9
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs NTLH
1 Te Jèsús ní cana‑gá ndɨ ùxúú cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní sáñaha‑gǎ xii‑güedé tnúhu ndee ìní cundecu ndɨhɨ‑güedé cuèndá queñuhu‑güedé nchaa espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha yɨ̀hɨ ñaha xii ñáyiu, ndɨhɨ cuèndá sá cádá tǎtna‑güedé nchaa ñáyiu cùhú.
1 Jesus chamou os doze discípulos e lhes deu poder e autoridade para expulsar todos os demônios e curar doenças.
2 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑güedé danèhé‑güedé ñáyiu nàcuáa cada Yá Ndiǒxí ndɨ́hu ndaha ñàha‑gá xií‑yu, te ducaⁿ càda tátna‑güedé cue ñáyiu cùhú.
2 Então os enviou para anunciarem o Reino de Deus e curarem os doentes.
3 Te cùmání‑gǎ caca‑güedé quɨ́hɨ́ⁿ‑güedé, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Ñá túú tnàhí ná canehe‑ndo cùu ichi‑ndo, ni tàtnu, ni ñùnu, ni sǎ cáxí‑ndó, ni dǐhúⁿ. Te ni vǎ cánèhe‑ndo ɨngá ichi dóó‑ndó, chi dɨu‑ni dóó níhnú‑ndó‑ǎⁿ xíǎⁿ tnàhí‑ni.
3 Ele disse:
4 Te ndědani càa vehe na saá‑ndó, te xíáⁿ cundecu‑ndo ndèé ná sàá nduu ndèe‑ndo.
4 Quando vocês entrarem numa cidade, fiquem na casa em que forem recebidos até irem embora daquele lugar.
5 Te núu ñá túú cuìní‑yu queheⁿ cuèndá ñáhǎ‑yu xii‑ndo, te ndee‑ndo ñùú‑áⁿ, te naquɨdɨ‑ndo tɨ̀cá chúhmá nǐ tnɨ́ɨ sáhá‑ndó cuèndá sá ná cùtnuní iní‑yu sá ñà túú quìde váha‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
5 Mas, se forem mal recebidos, saiam logo daquela cidade. E na saída sacudam o pó das suas sandálias, como sinal de protesto contra aquela gente.
6 Te sátá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ Jèsús xii‑güedé, te ní quee‑güedé cuáháⁿ‑güedé nchaa ñuú dácuàha‑güedé ñáyiu tnúhu Yá Ndiǒxí, tnúhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑yu, te ducaⁿ ta quìde tátna‑güedé nchaa ñáyiu cùhú cuáháⁿ.
6 Os discípulos então saíram de viagem e andaram por todos os povoados, anunciando o evangelho e curando doentes por toda parte.
7 Te té Hèrodés tée cùu gobiernú ní níhí‑dě tnúhu nchaa nàcuáa quìde Jesús, te quɨ̀yuhú iní‑dé te sàni iní‑dé yoo cùu‑gá. Te ducaⁿ nǐ sani iní‑dé chi dava ñáyiu càchí‑yu sá tě Juàá tée ní xóo dacuàndute ñaha xii ñáyiu ní ndoto cùu‑gá.
7 Herodes, o governador da Galileia, ouviu falar de tudo o que estava acontecendo e ficou sem saber o que pensar. Pois alguns diziam que João Batista tinha sido ressuscitado,
8 Te davá‑yu càchí‑yu sá tě Èliás cúú‑gǎ, te davá‑yu càchí‑yu sá ɨ̀ɨⁿ tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha vìhi ní ndoto cùu‑gá, càchí‑yu.
8 outros diziam que Elias tinha aparecido, e outros ainda que um dos antigos profetas havia ressuscitado.
9 Dico té Hèrodés ní cachí‑dé: —Yúhú ní táúchíùⁿ‑í ní xehndé‑güedé dɨ́quɨ́ tě Juàá. ¿Te yoo cùu tée dii cuèndú‑xi nìhí‑a sá sǔúní cuěhé nǔú sǎ quídé‑dě váíⁿ? —duha ní cachí‑dé. Te té Hèrodés ndúcú‑dě nàcuáa cada‑dé cuèndá quiní‑dé Jèsús.
9 Mas Herodes disse: — Eu mesmo mandei cortar a cabeça de João. Quem será então esse homem de quem ouço falar essas coisas? E Herodes procurava ver Jesus.
10 Te nchaa cue tée ní táúchíúⁿ Jèsús cuáháⁿ cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí núú ñǎyiu ní ndexìo‑güedé núú‑gǎ te ní ngüíta‑güedé nácàni tnúhu‑güedé nchaa nàcuáa ní quide‑güedé. Te dǎtnùní ní xica‑gá medìi‑ni‑gá ndécá ñàha‑gá xii‑güedé cuáháⁿ ɨɨⁿ xichi núú ñà túú ñǎyiu ndècu, yatni núú cáá ñùú Bètsaidá.
10 Os apóstolos voltaram e contaram a Jesus tudo o que haviam feito. Então ele os levou consigo, e foram sozinhos para o povoado de Betsaida.
11 Dico òré ní níhí ñǎyiu tnúhu sá cuàháⁿ Jèsús, te nchìcúⁿ‑yu‑gá cuáháⁿ, te òré ní quexìó‑yu núú‑gǎ, te ní queheⁿ cuèndá ñáhá‑gǎ xií‑yu, te ní dánèhé ñáhá‑gǎ xií‑yu nàcuáa ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xií‑yu, te ní quide tátna‑gá nchaa ñáyiu cùhú.
11 Mas as multidões souberam disso e o seguiram. E Jesus os recebeu, falou a respeito do Reino de Deus e curou os que precisavam ser curados.
12 Te òré sa ní cuaa te ní natacá ndɨ ùxúú cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá núú‑gǎ, te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Sa ní cuu dandàca‑n nchaa ñáyiu‑a, chi sa ní cuaa, te na quɨ̀hɨ́ⁿ‑yu nchaa vehe càa yatni iha, ndɨhɨ nchaa xɨtɨ́ ñuú cáá yàtni iha cuaáⁿ‑yu sá cáxǐ‑yu, te dɨu‑ni yàcáⁿ ndetatú‑yu, chi núú ndécú‑ó ìha ñá túú tnàhí ná ìó —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
12 Estava anoitecendo, e por isso os doze apóstolos foram e disseram a Jesus: — Mande esta gente embora. Eles podem ir aos povoados e sítios que ficam por perto daqui e lá encontrarão o que comer e onde ficar, pois este lugar é deserto.
13 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Mee‑ndo chǐ cuǎñaha sǎ ná càxí‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Ñá túú nǎgá ndécú ndɨ̀hɨ‑ndɨ́, chi úhúⁿ duha‑ná pàá, ndɨhɨ úú‑nǎ chácá ndécú ndɨ̀hɨ‑ndɨ́, te dɨu‑ni núu quɨ́hɨ́ⁿ‑ndɨ́ cuaaⁿ‑ndɨ́ sá cáxǐ‑yu —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
13 Mas Jesus respondeu: Os discípulos disseram: — Só temos cinco pães e dois peixes. O senhor quer que a gente vá comprar comida para toda esta multidão?
14 Te xǐnu dàtná úhúⁿ mǐl mee‑ni cuè tée, te dɨ̀ɨⁿ ñáyiu dɨ̀hɨ́ ndɨhɨ landú. Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá: —Chí cǔñaha na ngǒo ndɨ údico úxí ndɨ údico úxí‑yu ɨɨⁿ ɨɨⁿ xichi —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
14 Estavam ali mais ou menos cinco mil homens. Jesus ordenou aos seus discípulos:
15 Te ducaⁿ nǐ quide‑güedé, te ní ngóo‑yu nchaá‑yu.
15 Os discípulos obedeceram e mandaram que todos se sentassem.
16 Te dǎtnùní ní queheⁿ‑gá ndɨ ùhúⁿ pàá‑áⁿ, ndɨhɨ ndɨ ndùú chácá‑ǎⁿ. Te ní ndacoto‑gá andɨu, te ní ndacáⁿ táhú‑gǎ núú Yǎ Ndiǒxí, te dǎtnùní ní táhú cuèchi‑gá pàá‑áⁿ ndɨhɨ chácá‑ǎⁿ, te ní sáha‑gá nchaa cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní dácǎhñu ñaha‑güedě xií‑yu.
16 Aí Jesus pegou os cinco pães e os dois peixes, olhou para o céu e deu graças a Deus por eles. Depois partiu os pães e os peixes e os entregou aos discípulos para que eles distribuíssem ao povo.
17 Te nchaá‑yu ní xexí‑yu ní ndahá xɨtɨ́‑yu. Te sátá nǐ túhú cóhǒ‑yu te ní nadatàcá‑güedé nchaa sá nǐ quendóo, te ní chítú ùxúú tnàhá tɨ́dihi mee‑ni sǎ nǐ quendóo.
17 Todos comeram e ficaram satisfeitos, e os discípulos ainda encheram doze cestos com os pedaços que sobraram.
18 Te ɨɨⁿ nduu ndècu mee Jesús ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te càháⁿ ndɨhɨ‑gá Yǎ Ndiǒxí, te sátá nǐ yáha ní cáháⁿ ndɨhɨ‑gá Yǎ Ndiǒxí, te ní xícáⁿ tnúhú‑gǎ núú‑güedě, te xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —¿Yoo cùu yúhú càchí ñáyiu‑va? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
18 Certa vez Jesus estava sozinho, orando, e os discípulos chegaram perto dele. Então ele perguntou:
19 Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Davá‑yu càchí‑yu sá cúú‑n ndǐi Juàá tée ní xóo dacuàndute ñaha xii ñáyiu, te davá‑yu càchí‑yu sá cúú‑n tě Èliás, te davá‑yu càchí‑yu sá ɨ̀ɨⁿ tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha nǐ ndoto cùu‑n, duha càchí‑yu —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
19 Eles responderam: — Alguns dizem que o senhor é João Batista; outros, que é Elias; e outros, que é um dos
20 Te ní xícáⁿ tnúhú tùcu‑gá núú‑güedě, te xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Te nchòhó, ¿yoo sàni iní‑ndó cùu‑í‑i? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te té Pèlú ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Yòhó cúú‑n Crìstú Déhe Dútú Ndiǒxí —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
20 — E vocês? Quem vocês dizem que eu sou? — perguntou Jesus. Pedro respondeu: — O
21 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé sá vǎ yǒo ɨɨⁿ cúñaha‑güedě yoo cùu‑gá.
21 Então Jesus proibiu os discípulos de contarem isso a qualquer pessoa.
22 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo ío cuéhé sǎ ndóhò‑í, chi daquèe tɨ́hú ñáhá cuè tée cùu sacuéhé nǔú ñǎyiu isràél, ndɨhɨ cue dútú cúnùu, ndɨhɨ cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, te sáá nduu te cahni ñaha‑güedě xii‑í, dico nduu úní sá cùú‑í te ndoto‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
22 E continuou:
23 Te dǎtnùní ní xáhaⁿ‑gǎ xii nchaa ñáyiu: —Nchaa ñáyiu cuìní chitnahá ñáhá xìi‑í, te xìni ñuhu‑xi vá cádá‑gǎ‑yu sá sání ìní méě‑yu, te ɨɨⁿ nduu ɨɨⁿ nduu cada ndee ìní‑yu cundecu túha‑yu ndohó‑yu cuèndá‑í, te cuěi na ndòhó‑yu dàtná ndoho‑í.
23 Depois disse a todos:
24 Te nchaa ñáyiu cuìní sá ñà túú tnàhí ná yáha cundecu ñuyíú‑a cuíta nihnú‑yu. Dico nchaa ñáyiu ñá túú yùhú cuěi nándɨ sá ná yǎha‑yu cundecú‑yu ñuyíú‑a sá cuèndá‑í, te ñáyiu‑áⁿ naníhí tàhú‑yu.
24 Pois quem põe os seus próprios interesses em primeiro lugar nunca terá a vida verdadeira; mas quem esquece a si mesmo por minha causa terá a vida verdadeira.
25 Te cuěi nchaandɨ túhú sá ìó ñuyíú‑a na nìhí ñáyiu cundecu ndɨhɨ́‑yu, dico núu dɨu nchaa xíǎⁿ ná càda cuíta nihnú‑yu te ñá túú vědana nàndɨ́hɨ‑xi sá dúcáⁿ ndècu ndɨhɨ́‑yu nchaa xíǎⁿ.
25 O que adianta alguém ganhar o mundo inteiro, mas perder a vida verdadeira e ser destruído?
26 Te nchaa ñáyiu na cùcahaⁿ núú‑xi cáháⁿ váha cuèndá‑í ndɨhɨ cuèndá nchaa tnúhu‑í, te tnàhá yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo cucahaⁿ núù‑í núǔ‑yu òré quixi tucu‑í ndɨhɨ cue espíritú xínú cuèchi núú Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí, te mee‑gǎ cada cutnùní iní nchaa ñáyiu sá ǐo càhnu cuu‑í.
26 Pois, se alguém tiver vergonha de mim e do meu ensinamento, então o Filho do Homem também terá vergonha dessa pessoa, quando ele vier na sua
27 Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ ìó dava nchòhó ñáyiu ndècu iha vitna vá cùú‑ni‑ndo, chi cundecu‑ni‑ndo nděé quiní‑ndó sǎá nduu ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xii ñáyiu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
27 Eu afirmo a vocês que estão aqui algumas pessoas que não morrerão antes de ver o
28 Te ní cuu dàtná úná nduu sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Jèsús, te cuásaá‑gá ɨɨⁿ yucu cáháⁿ ndɨhɨ‑gá Yǎ Ndiǒxí, te ndèca‑gá té Pèlú, ndɨhɨ té Jàcobó, ndɨhɨ té Juàá cuásaá.
28 Mais ou menos uma semana depois de ter dito essas coisas, Jesus levou Pedro, João e Tiago e subiu o monte para orar.
29 Te nɨni càháⁿ ndɨhɨ‑gá Yǎ Ndiǒxí ní nadáma núú‑gǎ ndɨhɨ dóó‑gǎ, te dóó‑gǎ‑áⁿ sǔúní nǐ nduu cuìxíⁿ víhí, te súúní dàtásaⁿ‑xi.
29 Enquanto orava, o seu rosto mudou de aparência, e a sua roupa ficou muito branca e brilhante.
30 Te òré‑ni‑áⁿ nǐ xiní‑güedé úú tnàhá cue tée càháⁿ ndɨhɨ‑gá, te ɨɨⁿ‑dé cúú‑dě té Moìsés, te ɨngá‑dé cúú‑dě té Èliás,
30 De repente, dois homens apareceram ali e começaram a falar com ele. Eram Moisés e Elias,
31 te súúní dàtásaⁿ‑xi nɨ càndéé núú ndécú cuè tée úú‑áⁿ ndɨhɨ‑gá, te xǐndatnúhu‑güedé nàcuáa ndoho Jèsús cuú‑gá ñuú Jerusàlén dàtná ní cachí méé‑gǎ.
31 que estavam cercados por um brilho celestial. Eles falavam com Jesus a respeito da morte que, de acordo com a vontade de Deus, ele ia sofrer em Jerusalém.
32 Te té Pèlú ndɨhɨ úú‑gá‑güedé cuìní víhí‑güedě cúdú‑güedé, dico ní sahni iní‑güedé ñá túú ní xǐdí‑güedé, te ní dánèhé núú ñáhá‑xí xìi‑güedé sá sǔúní vǎha càa núú ndécú Jèsús, ndɨhɨ úú cue tée càháⁿ ndɨhɨ‑gá‑áⁿ.
32 Pedro e os seus companheiros estavam dormindo profundamente, mas acordaram e viram a glória de Jesus e os dois homens que estavam com ele.
33 Te òré sa ndùcu ndee cue tée úú‑áⁿ caca‑güedé núhú‑güedé, te ní xáhaⁿ tě Pèlú xii‑gá: —Mèstrú, ¡váha ní cuu sá ndécú‑ó ìha vitna! Te na dàcaa‑ndɨ́ úní tnàhá vehe tnuvixiⁿ, ɨɨⁿ cuu cuèndá‑n, te ɨɨⁿ cuu cuèndá té Moìsés, te ɨɨⁿ cuu cuèndá té Èliás —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá. Dico té Pèlú chi ni mèe‑dé ñá túú ní cùtnuní iní‑dé nása ndùu tnúhu ní cáháⁿ‑dé.
33 Quando esses dois homens estavam se afastando de Jesus, Pedro disse: — Mestre, como é bom estarmos aqui! Vamos armar três barracas: uma para o senhor, outra para Moisés e outra para Elias. Pedro não sabia o que estava dizendo.
34 Te nɨni càháⁿ‑dé ní quexìo ɨɨⁿ vícó nǔú ndécú‑güedě‑áⁿ nǐ dádǎhu ñaha‑xi xìi‑güedé, te ní yùhú‑güedé sá dúcáⁿ nǐ quexìo vícó‑ǎⁿ nǐ dádǎhu ñaha‑xi.
34 Ele ainda estava falando, quando apareceu uma nuvem e os cobriu. Os discípulos ficaram com medo quando a nuvem desceu sobre eles.
35 Te xɨtɨ́ vícó‑ǎⁿ nǐ tecú ní cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí, te xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Tée‑a cùu‑dé Déhe‑í, tée ío cùu iní‑í, te tnɨɨ‑ndo nchàa tnúhu càháⁿ‑dé —duha ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
35 E da nuvem veio uma voz, que disse: — Este é o meu Filho, o meu escolhido. Escutem o que ele diz!
36 Te sátá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí, te ní quide cuèndá‑güedé sá mèdii‑ná Jèsús ndécú‑gǎ xíáⁿ. Te vá yǒo ɨɨⁿ nǐ xáhaⁿ‑güedě nàcuáa ndùu nchaa sá nǐ xiní‑güedé‑áⁿ.
36 Quando a voz parou, eles viram que Jesus estava sozinho. Os discípulos ficaram calados e naquela ocasião não disseram nada a ninguém sobre o que tinham visto.
37 Te ɨngá nduu‑ǎⁿ cuǎnuu‑gá yucu‑áⁿ ndɨhɨ‑güedé, te ío cuéhé ñǎyiu cuáháⁿ tnahá ñáhá xìi‑gá.
37 No dia seguinte eles desceram do monte, e uma grande multidão veio se encontrar com Jesus.
38 Te ɨɨⁿ tée ñùhu tnahá tnuú‑yu‑áⁿ nǐ cáháⁿ níhi‑dé, te xǎhaⁿ‑dě xii‑gá: —Mèstrú, ío càháⁿ ndàhú‑í núú‑n nǔu vá cúndèe iní‑n càda tátna‑n děhe‑í, chi ɨɨⁿdìi duha‑dé ndécú,
38 Aí um homem que estava no meio do povo começou a gritar: — Mestre, peço ao senhor pelo meu filho, o meu único filho!
39 te yɨ̀hɨ ñaha espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha xii‑dé, te òré ná nàtnɨɨ ñaha‑xi xii‑dé, te dàcana saa ñaha‑xi, te ndàda ruúⁿ ñáhá‑xí xìi‑dé, te tàva‑xi tɨ́ñú yuhu‑dé. Te ío dàndoho ñaha‑xi xii‑dé, chi ndéé núú ñà cúú‑gǎ, te dàña ñaha tnaa‑xi xii‑dé.
39 Um espírito mau o agarra, e, de repente, o menino dá um grito e começa a ter convulsões e a espumar pela boca. O espírito o maltrata e não o solta de jeito nenhum.
40 Te sa ní cáháⁿ ndàhú‑í núú cuè tée xìca cuu ndɨhɨ‑n queñuhu‑güedé‑xi, dico ñá túú ní ndàcu‑güedé —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
40 Já pedi aos discípulos do senhor que expulsassem o espírito mau, mas eles não conseguiram.
41 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii nchaa ñáyiu: —¡Nchaa nchòhó ñáyiu ndècu ñuyíú‑a ío sàá iní‑ndó, chi ñá túú cuìní‑ndó quɨ̀ndáá iní‑ndó Yǎ Ndiǒxí! Te ní cuu vài nduu quide ndee iní‑í nchaa sá quídé‑ndó, ¿te ná ndéé ama vá dúcáⁿ‑gǎ cada‑ndo‑i? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu. Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii tée cùhú déhe‑xi‑áⁿ: —Taxi déhe‑n ìha —cachí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
41 Jesus respondeu: Então disse ao homem: — Traga o seu filho aqui.
42 Te òré cuáháⁿ tée cuechi‑ǎⁿ nǔú‑gǎ, te espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha‑áⁿ nǐ dándùá ñáhá‑xí xìi‑dé, te sàhni yɨhɨ́ ñáhá tùcu‑xi xii‑dé ní cùu, dico Jèsús níhi ní cáháⁿ‑gá ní tenàá‑gá espíritú‑áⁿ, te ní quee ñaha‑xi xìi‑dé, te ní nacuáha cuèndá ñáhá‑gǎ xii‑dé tǎtá‑dě.
42 Quando o menino estava chegando, teve um ataque, e o demônio o jogou no chão. Então Jesus deu uma ordem ao espírito mau, curou o menino e o entregou ao pai.
43 Te nchaá‑yu ní cuñúhu‑yu sá dúcáⁿ nǐ cuu, te ní cachí‑yu sá ǐo càhnu cuu Yá Ndiǒxí. Jèsús càháⁿ tucu‑gá sá cùú‑gá (Mt. 17:22-23; Mr. 9:30-32) Te nɨni xǐcuñúhu‑yu nàcuáa ní quide Jèsús, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá:
43 E todos ficaram admirados com o grande poder de Deus. Todos estavam admirados com o que Jesus fazia, e ele disse aos discípulos:
44 —Nchòhó cundedóho váha‑ndo tnǔhu na càháⁿ‑í‑a, te vá ná cuànaa‑ndo, chi yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo sáá ɨɨⁿ nduu te cuáha cuèndá ñáhá‑güedě xii‑í núú cuè tée cùu úhú iní ñáhá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
44 — Não esqueçam o que vou dizer a vocês: o
45 Dico cue tée‑áⁿ ñà túú ní tècú tnùní‑güedé nàcuáa ndùu tnúhu ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé, te ducaⁿ nǐ yáha‑güedé, chi ducaⁿ tnàhí ní cachí‑gá sá vǎ tècú tnùní‑güedé, te ní yùhú‑güedé cácáⁿ tnúhú‑güedě núú‑gǎ nása ndùu tnúhu ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
45 Mas eles não entenderam isso, pois o que essas palavras queriam dizer tinha sido escondido deles para que não as entendessem. E eles estavam com medo de fazer perguntas a Jesus sobre o assunto.
46 Te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní ngüíta‑güedé ndátnǔhu‑güedé nǔu ndědacàa‑güedé ío‑gá cúnùu,
46 Os discípulos começaram a conversar sobre qual deles era o mais importante.
47 dico Jèsús ní cutnùní iní‑gá nàcuáa sàni iní‑güedé nǔu ní cana‑gá ɨɨⁿ té lǐhli, te ní sanu tnɨ́ɨ ñaha‑gǎ ɨɨⁿ xio dɨ̀ñɨ‑gá.
47 Mas Jesus sabia o que eles estavam pensando. Então pegou uma criança e a pôs ao seu lado.
48 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Nchaa ñáyiu na quèheⁿ cuendá ɨɨⁿ té lǐhli dàtná té lǐhli‑a cuèndá sá ñúhú ìní ñáhǎ‑yu xii‑í ñá, te cada iní‑yu sá yǔhú ní queheⁿ cuèndá‑yu, te nchaa ñáyiu na quèheⁿ cuendá ñáhá xìi yúhú, te cada iní‑yu sá tnàhá Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí Yaá ní tendaha ñàha xii‑í véxi‑í ñuyíú‑a ní queheⁿ cuèndá‑yu. Te nchaa ñáyiu ío ndàhú iní‑xi mee‑ni xìnu cuechí‑yu, ñáyiu‑áⁿ ǐo‑gá cúnùú‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
48 Aí disse:
49 Te té Juàá dɨu‑ni ɨɨⁿ tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Mèstrú, ní xiní‑ndɨ́ ɨɨⁿ tée càcunehe ñaha‑dé xii‑n, te ndèñuhu‑dé espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha yɨ̀hɨ ñaha xii ñáyiu, te nchúhú ñá túú ní dàña‑gá‑ndɨ́ ducaⁿ càda‑dé, chi ñá túú xìca cuu ndɨhɨ ñaha‑dé xii‑o —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
49 João disse: — Mestre, vimos um homem que expulsa demônios pelo poder do nome do senhor, mas nós o proibimos de fazer isso porque ele não é do nosso grupo.
50 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Daña‑ndo na càda nahi‑dé ní cùu, chi ñáyiu ñá túú cùu úhú iní ñáhá xìi‑o te cùndɨhɨ ñahá‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
50 Então Jesus disse a João e aos outros discípulos:
51 Te òré sa ta cùyatni ndaa Jesús andɨu, te ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá ñuú Jerusàlén, chi duuⁿ duuⁿ ní sani iní‑gá sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑gá.
51 Como estava chegando o tempo de Jesus ir para o céu, ele resolveu ir para Jerusalém.
52 Te ní tendaha‑gǎ cue tée yòdo nuu cuáháⁿ, te ní quexìo‑güedé ɨɨⁿ ñuú, te ñuú‑áⁿ yɨ́ndèhu‑xi distritú Sàmariá, te ndùcu‑güedé ɨɨⁿ vehe cada túha‑güedé òré quexìo‑gá.
52 Então mandou que alguns mensageiros fossem na frente. No caminho eles entraram em um povoado da região de Samaria a fim de prepararem um lugar para ele.
53 Dico ñáyiu Sàmariá ñá túú ní cuìní‑yu cuáñaha nùú‑yu vehe, chi cuèndá sá nǐ cutnùní iní‑yu sá ìchi yáha‑ni‑gá quɨ́hɨ́ⁿ‑gá ñuú Jerusàlén.
53 Mas os moradores dali não quiseram receber Jesus porque viram que ele estava indo para Jerusalém.
54 Te sá dúcáⁿ nǐ quidé‑yu ñá túú ní cuìní‑yu cuáñaha nùú‑yu vehe ndetatú‑gá, núu ní xáhaⁿ tě Jàcobó ndɨhɨ té Juàá cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá xii‑gá: —Mèstrú, ¿cuìní‑n càcáⁿ táhú‑ó nǔú Yǎ Ndiǒxí cuèndá dangàva‑gá ñuhú danàa‑gá ñáyiu ñuú‑a dàtná ní quide té Èliás tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha‑ǎⁿ? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
54 Quando os seus discípulos Tiago e João viram isso, disseram: — O senhor quer que a gente mande descer fogo do céu para acabar com estas pessoas?
55 Te Jèsús ní nchócótó‑gǎ núú‑güedě, te níhi ní cáháⁿ‑gá dóho‑güedé, te xáhaⁿ‑gǎ: —Nchòhó, chi ñá túú vǎha iní‑ndó te núu ducaⁿ càháⁿ‑ndó.
55 Porém Jesus, virando-se para eles, os repreendeu.
56 Chi yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo véxi‑í sá dácǎcu nihnu‑í ñáyiu, te ñá dɨ́ú věxi‑í sá dácuǐta nihnu‑í‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te sátá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ‑gǎ, te ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá ndɨhɨ‑güedé ɨngá ñuú.
56 Então ele e os seus discípulos foram para outro povoado.
57 Te ñùhu Jesús ichi ndɨhɨ‑güedé, te ɨɨⁿ tée ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Mèstrú, cuìní‑í canchicúⁿ ñáhà‑í xii‑n nděni ní cuu na quɨ̀hɨ́ⁿ‑n —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
57 Quando Jesus e os discípulos iam pelo caminho, um homem disse a Jesus: — Eu estou pronto a seguir o senhor para qualquer lugar onde o senhor for.
58 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Nchaa ñúcuii chi ndècu yaú cúú vèhe‑güedɨ saquɨhɨ‑güedɨ, te nchaa quɨtɨ ndàva caa tacá‑güedɨ dɨ́quɨ́ yutnu, dico yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo chi ñá túú ndèé cáá vèhe‑í ñuyíú‑a ndetatú‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
58 Então Jesus disse:
59 Te dǎtnùní ní xáhaⁿ tùcu‑gá xii ɨngá‑dé: —Yòhó taquìxi chitnahá ñáhá‑n xìi‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé. Dico tée‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Mèstrú, daña na nùhú‑í cundetu‑í cuú tǎtà‑í te chindúxi‑í‑dé, te dǎtnùní quixi‑í chitnahá ñáhá dùcaⁿ‑ná‑í xii‑n —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
59 Aí ele disse para outro homem: Mas ele respondeu: — Senhor, primeiro deixe que eu volte e sepulte o meu pai.
60 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Daña ñǎyiu ñá túú sàndáá iní ñáhá xìi‑í ná chíndǔxi tnàha meé‑yu, chi ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná ñáyiu ní xíhí cuěi ndècu‑ní‑yu núú ñuyíú‑a. Te yòhó taquìxi, chi quɨ́hɨ́ⁿ‑n dànehé‑n ñǎyiu nàcuáa cada Yá Ndiǒxí ndɨ́hu ndaha ñàha‑gá xií‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
60 Jesus disse:
61 Te ní xáhaⁿ tùcu ɨngá‑dé xii‑gá: —Mèstrú, cuìní‑í chitnahá ñáhà‑í xii‑n, dico díhna‑gá daña na nùhú‑í cada ndee ìní‑í nchaa ñáyiu ndècu vehe‑í, te dǎtnùní quixi‑í —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
61 Outro homem disse: — Eu seguirei o senhor, mas primeiro deixe que eu vá me despedir da minha família.
62 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —Nchaa ñáyiu ní sándáá iní ñáhá xìi‑í, te núu vá cánchǐcúⁿ nihnu ñàhá‑yu nɨ yùhu nɨ iní‑yu, te cùú‑yu dàtná ɨɨⁿ tée ní tnɨɨ ndaha làtú cutu‑dé, chi tée‑áⁿ nǔu na ndàcoto‑dé ndàa sátá‑dě òré xítú‑dě, te vá quɨ̀hɨ́ⁿ ndáá làtú‑dé ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùú‑yu. Te cue ñáyiu chi vá cúú ndǎá‑yu nàcuáa ndɨ́hu ndaha‑gá dava‑gá ñáyiu— càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
62 Jesus respondeu:
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.