Lucas 4
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs NAA
1 Te Jèsús ní naqueheⁿ‑gá ichi yuhu yúte Jòrdán cuánuhú‑gá. Te sa ndècu ndɨhɨ‑gá Espíritú Yǎ Ndiǒxí, te Espíritú‑áⁿ ndécá ñàha‑xi xii‑gá cuáháⁿ ɨɨⁿ xɨtɨ́ yucu.
1 Jesus, cheio do Espírito Santo, voltou do Jordão e foi guiado pelo mesmo Espírito, no deserto,
2 Te yàcáⁿ ní xíndecu‑gá údico nduu, te sácuíhná nǐ cuiní‑xi coto ndeé ñáhá‑xí xìi‑gá te núu ndisa sá vǎ cádá‑gǎ ɨɨⁿ sá ñà túú tàú‑gá cada‑gá. Te ñá túú tnàhí ná ní xèxi‑gá ndɨ ǔdico nduu‑áⁿ, te sátá dúcáⁿ te ní xícáⁿ iní‑gá caxi‑gá.
2 durante quarenta dias, sendo tentado pelo diabo. Nada comeu naqueles dias, ao fim dos quais teve fome.
3 Te sácuíhná‑ǎⁿ nǐ xáhaⁿ‑xi xìi‑gá: —Te núu ndisa sá cúú‑n Děhe Yá Ndiǒxí, te cúñaha xìi yúú‑a na ndùu‑xi paá —càchí‑xi xǎhaⁿ‑xi xìi‑gá.
3 Então o diabo disse a Jesus: — Se você é o Filho de Deus, mande que esta pedra se transforme em pão.
4 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑xi: —Núú tùtú Yǎ Ndiǒxí càchí‑xi: “Ñá dɨ́ú mèe‑ni paá candeca‑xi iní ñáyiu, chi tnàhá nchaa tnúhu càháⁿ Yǎ Ndiǒxí candeca‑xi iní‑yu”, duha càchí‑xi núú tùtú‑gá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑xi.
4 Mas Jesus lhe respondeu:
5 Te dǎtnùní sácuíhná ndécá ñàha‑xi xii‑gá cuáháⁿ ɨɨⁿ núú tɨ̀ndúú dùcúⁿ, te uuⁿni ní dánèhé núú ñáhá‑xí xìi‑gá nchaandɨ túhú nàcióⁿ cáá ñùyíú.
5 Então o diabo o levou para um lugar mais alto e num instante lhe mostrou todos os reinos do mundo.
6 Te ní xáhaⁿ‑xi xìi‑gá: —Yúhú cada‑í, te taxi tnùní‑n nchàa‑ndɨ túhú nàcióⁿ‑a ndɨhɨ nchaa sá vǎha ìó dɨu‑ni nchaa nàcióⁿ‑a, te cachí ñáyiu sá ǐo cùnuu‑n, chi yúhú cúú cuèndá‑í nchaa sá ìó nchaa nàcióⁿ‑a, te ndědani càa ñáyiu cùu iní‑í te cúñaha‑ǐ xií‑yu taxi tnùní‑yu.
6 E disse: — Eu lhe darei todo este poder e a glória destes reinos, porque isso me foi entregue, e posso dar a quem eu quiser.
7 Te núu nɨ yùhu nɨ iní‑n chìñuhu ñaha‑n xii‑í ñá, te nchaa taxi‑í cuu cuèndá‑n —càchí‑xi xǎhaⁿ‑xi xìi‑gá.
7 Portanto, se você me adorar, tudo isso será seu.
8 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑xi: —Xocuɨ̀ñɨ́ yòhó sácuíhná nǔú ndécù‑í‑a, chi vá cúú càda‑í nàcuáa càchí‑n chi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí càchí‑xi: “Chiñuhu‑ndo Dǔtú Ndiǒxí Yaá cúú Ndiǒxí‑ndó, te ɨɨⁿdìi díí‑ni‑gǎ cada‑ndo nchàa nacuáa càháⁿ‑gá”, duha càchí‑xi núú tùtú‑gá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑xi.
8 Mas Jesus respondeu:
9 Te sácuíhná ndécá ñàha tucu‑xi xii‑gá cuáháⁿ ñuú Jerusàlén, te ní xáhaⁿ‑xi xìi‑gá cuásaá‑gá dɨ́quɨ́ veñúhu càhnu sá ǐo cùnuu, te ní xáhaⁿ tùcu‑xi: —Te núu ndisa cùu‑n Déhe Yá Ndiǒxí te cuandèe ndava ndéé núú ñúhú
9 Então o diabo levou Jesus a Jerusalém, colocou-o sobre o pináculo do templo e disse: — Se você é o Filho de Deus, jogue-se daqui,
10 cuèndá quee ndáá‑xi nàcuáa càháⁿ‑xi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí núú càchí‑xi:
10 porque está escrito: “Aos seus anjos ele dará ordens a seu respeito, para que o guardem.”
11 duha càchí‑xi núú tùtú‑gá —càchí sácuíhná xǎhaⁿ‑xi xìi‑gá.
11 E: “Eles o sustentarão nas suas mãos, para que você não tropece em alguma pedra.”
12 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑xi: —Te càchí tucu‑xi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí: “Vá cání ìní‑n còto ndeé‑n Dǔtú Ndiǒxí Yaá cúú Ndiǒxí‑n nǔu ndisa sá dácǎcu nihnu ñaha‑gǎ xii‑n cuèndá ɨɨⁿ sá sání ìní‑n càda‑n sá cúú‑xí mèe‑n”, duha càchí‑xi núú tùtú‑gá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑xi.
12 Jesus respondeu ao diabo:
13 Te sátá dúcáⁿ te sácuíhná ñà túú‑gǎ ní cùtnuní iní‑xi nása cada‑xi Jèsús, núu xíǎⁿ ní xica‑xi cuáháⁿ‑xi ní sanaa tnaa‑xi.
13 Tendo concluído todas as tentações, o diabo afastou-se de Jesus, até momento oportuno.
14 Te Jèsús cuáháⁿ tucu‑gá distrìtú Galìleá, dico sa ndècu ndɨhɨ‑gá Espíritú Yǎ Ndiǒxí, te nɨ càa xico xíáⁿ nǐ níhǐ‑yu tnúhu nchaa nàcuáa quìde‑gá.
14 Então Jesus, no poder do Espírito, voltou para a Galileia, e a sua fama correu por toda aquela região.
15 Te ndɨ tnahá ñuú cuáháⁿ‑gá ducaⁿ cuǎnguɨhu‑gá veñúhu‑yu dànehé ñáhá‑gǎ xií‑yu, te nchaá‑yu càchí‑yu sá ǐo càhnu cuu‑gá.
15 E ensinava nas sinagogas, sendo elogiado por todos.
16 Te Jèsús ní sáháⁿ‑gá ñuú Nazàrét ñuú núú nǐ sahnu‑gá. Te nduu ndètatú ñáyiu ní quɨ́hu‑gá veñúhu, chi ducaⁿ tnàhí quìde‑gá, te ní ngúnutnɨ́ɨ‑gá dácuàha‑gá tutú ndèé tnúhu Yá Ndiǒxí.
16 Jesus foi para Nazaré, onde havia sido criado. Num sábado, entrou na sinagoga, segundo o seu costume, e levantou-se para ler.
17 Te ní sáñaha‑güedě xii‑gá tutú ndèé tnúhu ní cáháⁿ ndíi Chàiá tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha, te òré ní nandɨcá‑gá núú tùtú‑áⁿ te ní naníhí‑gǎ núú càchí‑xi:
17 Então lhe deram o livro do profeta Isaías. E, abrindo o livro, achou o lugar onde está escrito:
18 — ausente —
18 “O Espírito do Senhor
19 Duha càchí‑xi núú tùtú dácuàha‑gá.
19 e proclamar o ano aceitável
20 Te Jèsús ní nacadɨ́‑gá núú tùtú‑áⁿ, te ní nacuáha‑gá ɨɨⁿ tée xìnu cuechi veñúhu‑áⁿ, te ní ngóo‑gá. Te nchaa ñáyiu yɨ̀hɨ veñúhu ñá núú nǔǔ‑yu ndèhe ñahá‑yu xii‑gá.
20 Tendo fechado o livro, Jesus o devolveu ao assistente e sentou-se. Todos na sinagoga tinham os olhos fixos nele.
21 Te xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu: —Mei vìtna ní quee ndáá‑xi nàcuáa càháⁿ‑xi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
21 Então Jesus começou a dizer:
22 Te nchaá‑yu ní cáháⁿ váha‑yu cuèndá‑gá, te ní cuñúhu‑yu tnúhu váha càháⁿ‑gá, te xǐtnàhá‑yu: —¿Te náa ñá dɨ́ú těe‑a cùu‑dé déhe té Chèé‑ǎⁿ? —càchí‑yu xǐtnàhá‑yu.
22 Todos davam testemunho dele e se maravilhavam das palavras cheias de graça que lhe saíam dos lábios. E perguntavam: — Não é este o filho de José?
23 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ ñúhú ìní‑ndó cǔñaha‑ndo xìi‑í ɨɨⁿ tnúhu cùtexínu sá càháⁿ méé‑ndó, te quesaha‑ndo: “Ñátátná cada tátna mee‑n”, duha quesaha‑ndo. Te cúñaha tùcu‑ndo xii‑í: “Sa ní níhí‑ndɨ̌ tnúhu nàcuáa ní quide‑n ñùú Capèrnaúm, te cada‑n tnàhá ñuú núú nǐ sahnu‑n”, duha quesaha‑ndo —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
23 Então Jesus disse:
24 Te ní xáhaⁿ tùcu‑gá: —Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ nì ɨɨⁿ tée càháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ñá túú tnàhá iní ñáhá ñǎyiu ñuú‑dé.
24 E Jesus prosseguiu:
25 Te na càchí tnúhu ndáá tucu‑í xii‑ndo sǎ ǐo vài ñáyiu dɨ̀hɨ́ ñáyiu quèé ní xíndecu nàcióⁿ Isràél cútnàhá ní xíndecu té Èliás cútnàhá ñá túú ní cùuⁿ dáú ǔní cuíá dava, te dàvá‑áⁿ ǐo ní ndoho ñáyiu docó nɨtùhú nàcióⁿ.
25 Na verdade lhes digo que havia muitas viúvas em Israel no tempo de Elias, quando o céu se fechou por três anos e seis meses, reinando grande fome em toda a terra,
26 Dico Yá Ndiǒxí ñá túú ní tèndaha‑gá té Èliás quɨ́hɨ́ⁿ‑dé vehe ndědani càa ñáyiu dɨ̀hɨ́‑áⁿ, chi vehe ɨɨⁿ ñaha ñuú Sàreptá ní xáhaⁿ‑gǎ ní sáháⁿ‑dé, te ñuú‑áⁿ cáá yàtni‑xi ñuú Sìdón.
26 e Elias não foi enviado a nenhuma delas, a não ser a uma viúva de Sarepta de Sidom.
27 Te ní xíndecu tucu ɨngá tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha, te tée‑áⁿ nǐ xínani‑dě Elìseú, te dɨu‑ni dàvá‑áⁿ nǐ xíndecu tucu vài ñáyiu cùhú nàcióⁿ Isràél, ñáyiu ní tnahá cuéhé sǎ dátèhyú nihnu‑xi yɨquɨ cùñú‑yu dico ñá túú ní ndǔha‑yu, chi ɨɨⁿdìi‑ni té Nàamán tée distrìtú Sìriá ní ndúha‑dé —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
27 Havia também muitos leprosos em Israel nos dias do profeta Eliseu, e nenhum deles foi purificado, a não ser Naamã, o sírio.
28 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑gá te xíǎⁿ ní cudééⁿ víhí nchàa ñáyiu yɨ̀hɨ veñúhu‑ǎⁿ núú‑gǎ.
28 Todos na sinagoga, ouvindo estas coisas, se encheram de ira.
29 Te ní queñuhú‑yu Jèsús yuhu děhvá tɨ̀ndúú nǔú cáá ñùú‑yu‑áⁿ cuèndá yàcáⁿ dàquée‑yu‑gá déhvá ní cùu.
29 E, levantando-se, expulsaram Jesus da cidade e o levaram até o alto do monte sobre o qual a cidade estava edificada, para que, de lá, pudessem atirá-lo abaixo.
30 Dico Jèsús vii‑ni ní quee‑gá tnuú‑yu cuáháⁿ‑gá.
30 Jesus, porém, passando pelo meio deles, foi embora.
31 Te Jèsús cuáháⁿ‑gá ñuú Capèrnaúm, te ñuú‑áⁿ yɨ́ndèhu‑xi distritú Galìleá. Te yàcáⁿ ndécú‑gǎ ní tnahá nduu ndètatú ñáyiu, te ní ngüíta‑gá dácuàha‑gá ñáyiu.
31 E Jesus foi a Cafarnaum, cidade da Galileia, e os ensinava no sábado.
32 Te xǐcuñúhu‑yu nchaa nàcuáa dànehé ñáhá‑gǎ xií‑yu, chi càháⁿ‑gá dàtná càháⁿ ɨɨⁿ tée cùnuu, te cùnuu ndisa‑gá.
32 E maravilhavam-se com a sua doutrina, porque a sua palavra era com autoridade.
33 Te xɨtɨ́ veñúhu yɨ̀hɨ ɨɨⁿ tée yɨ̀hɨ ñaha ɨɨⁿ espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha, te espíritú‑áⁿ nǐ quide‑xi níhi ní cáháⁿ tée‑áⁿ, te xǎhaⁿ‑dě xii Jèsús:
33 E apareceu na sinagoga um homem possuído de um espírito de demônio imundo, o qual gritou em alta voz:
34 —¿Te ná cuìní yòhó Jèsús tée ñuú Nazàrét cada ñaha‑n xìi‑ndɨ́ nǔu véxi‑n nǔú ndécú‑ndɨ̌‑i? ¿Áⁿ věxi‑n dànaa ñaha‑n xii‑ndɨ́? Chi yúhú xìní ñáhà‑í xii‑n sǎ cúú‑n ɨ̀ɨⁿ tée ñá túú tnàhí cuéchi‑xi chi núú Yǎ Ndiǒxí ní quee‑n věxi‑n ñùyíú‑a —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
34 — Ah! O que você quer conosco, Jesus Nazareno? Você veio para nos destruir? Sei muito bem quem você é: o Santo de Deus!
35 Te Jèsús ní tenàá‑gá espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha‑áⁿ, te xǎhaⁿ‑gǎ: —¡Cadɨ́ yuhu‑n, te taquèe yɨquɨ cuñú tée‑áⁿ! —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ. Te espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha‑áⁿ nǐ dándùá‑xi tée‑áⁿ ndèé ñuhu tnuú ñáyiu xǐndecu‑áⁿ, te ñá túú‑gǎ ná ní quìde ñaha‑xi, te ní quee ñaha‑xi xìi‑dé.
35 Mas Jesus o repreendeu, dizendo: O demônio, depois de o ter jogado no chão no meio de todos, saiu daquele homem sem lhe fazer mal.
36 Te nchaa ñáyiu xǐndecu‑áⁿ nǐ cuñúhu‑yu, te ní xítnàhá‑yu: —¿Te nása ndùu‑tu tnúhu càháⁿ tée‑ǎⁿ ñá? ¡Te càháⁿ‑dé dàtná càháⁿ ɨɨⁿ tée tàxi tnuní víhí, chi càháⁿ‑ni‑dé te nchaa espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha quèe‑ni‑xi yɨquɨ cuñú‑yu! —càchí‑yu xǐtnàhá‑yu.
36 Todos ficaram admirados e comentavam entre si: — Que palavra é esta? Pois, com autoridade e poder, ele ordena aos espíritos imundos, e eles saem.
37 Te nchaa xichi ní níhǐ‑yu tnúhu nàcuáa quìde Jesús.
37 E a fama de Jesus se espalhava por todos os lugares daquela região.
38 Te Jèsús ní ndee‑gá xɨtɨ́ veñúhu, te cuáháⁿ‑gá vehe té Xǐmú. Te nǎná ñadɨ̀hɨ́ té Xǐmú‑áⁿ cùhú‑aⁿ ñùhu vihi‑aⁿ cahni, te ní cáháⁿ ndàhú‑yu núú Jèsús cuèndá‑aⁿ.
38 Deixando a sinagoga, Jesus foi para a casa de Simão. A sogra de Simão estava doente, com febre muito alta, e pediram a Jesus em favor dela.
39 Te Jèsús ní sáháⁿ‑gá núú ndécú‑áⁿ, te ní ngúnundeyɨ‑gá te ní xáhaⁿ‑gǎ xii cahni‑áⁿ sǎ ná xòcuɨñɨ́‑xi, te ní xócuɨ̀ñɨ́‑ni‑xi, te òré‑ni‑áⁿ nǐ ndúha ñaha cùhú‑áⁿ te ní ndacóo‑aⁿ ní xinu cuechi‑aⁿ nǔú‑güedě ndɨhɨ‑gá.
39 E inclinando-se para ela, Jesus repreendeu a febre, e esta a deixou. E imediatamente ela se levantou e passou a servi-los.
40 Te òré ní ngódó tnùú nchícanchii, te nchaa ñáyiu xǐndecu ndɨhɨ ñáyiu cùhú vehe‑xi ndèca ñahá‑yu cuáháⁿ núú Jèsús. Te Jèsús ní sacáⁿ ndodo‑gá ndaha‑gá dɨ́quɨ́ ɨɨⁿ ɨɨⁿ ñáyiu cùhú‑áⁿ, te ducaⁿ nǐ quide‑gá te ní ndúha‑yu. Te ndɨ dɨ́ɨ́ⁿ nǔú cuěhé tnàhá‑yu ɨɨⁿ ɨɨ́ⁿ‑yu ni cùu.
40 Ao pôr do sol, todos os que tinham enfermos, com diferentes tipos de doença, os trouxeram a Jesus. E ele os curava, impondo as mãos sobre cada um deles.
41 Te tnàhá dava ñáyiu cùhú‑áⁿ yɨ́hɨ́ ñàha espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha xií‑yu ni cùu, te òré ní quee ñaha‑xi xìí‑yu, te xíǎⁿ ní quide‑xi níhi ní cáháⁿ‑yu, te xǎhǎⁿ‑yu xii Jèsús: —Yòhó cúú‑n Děhe Dútú Ndiǒxí —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá. Dico Jèsús níhi ní cáháⁿ‑gá ní tenàá‑gá nchaa espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha‑áⁿ, te xǎhaⁿ‑gǎ sá vǎ dúcáⁿ‑gǎ cada‑xi, chi sa xìní‑xi sá dɨ́ú‑gǎ cúú‑gǎ Crìstú Yaá ní tendaha Yǎ Ndiǒxí véxi ñuyíú‑a.
41 Também de muitos saíam demônios, gritando e dizendo: — Você é o Filho de Deus! Ele, porém, os repreendia para que não falassem, pois sabiam que ele era o Cristo.
42 Te ɨɨⁿ nduu ní túndaá‑ni ní quee Jèsús ñuú núú ndécú‑gǎ‑áⁿ cuǎháⁿ‑gá ɨɨⁿ xichi núú ñǎ túú ñǎyiu ndècu. Te cue ñáyiu ní ngüíta‑yu nànducu ñahá‑yu xii‑gá te ní naníhí ñáhǎ‑yu, te cuìní‑yu ngani ñàhá‑yu xii‑gá cuèndá sá ñà túú‑gǎ ndèé quɨ́hɨ́ⁿ‑gá ní cùu.
42 Quando amanheceu, Jesus saiu e foi para um lugar deserto. As multidões o procuravam, foram até junto dele e não queriam deixar que ele fosse embora.
43 Dico ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu: —Dacuɨtɨ́í quɨ̌hɨ́ⁿ‑í cúñaha‑ǐ xii nchaa ñáyiu dava‑gá ñuú tnúhu sá càháⁿ nàcuáa ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xií‑yu, chi chìuⁿ tnahí‑ǎⁿ věxi‑í —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
43 Jesus, porém, lhes disse:
44 Te ní xica cuu Jèsús ní dánèhé‑gá ñáyiu tnúhu‑gá nchaa xɨtɨ́ veñúhu ndǎa distrìtú Galìleá.
44 E pregava nas sinagogas da Judeia.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.