Lucas 10

Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Te sátá dúcáⁿ nǐ cuu, te ní cáxi tucu Xítohó Jesucrìstú únídico úxí cue tée codonùu‑güedé quɨ́hɨ́ⁿ‑güedé cáháⁿ‑güedé tnúhu‑gá nchaa ñuú, ndɨhɨ nchaa dava‑gá xichi núú quɨ̌hɨ́ⁿ‑gá, te ndɨ ndúú ndɨ ndúú‑güedě tendaha ñàha‑gá xii‑güedé quɨ́hɨ́ⁿ‑güedé.
1 Depois disso, o Senhor escolheu outros setenta e os enviou de dois em dois, para que fossem adiante dele a cada cidade e lugar onde ele haveria de passar.
2 Te cùmání‑gǎ caca‑güedé, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Nchòhó xìní‑ndó sǎ òré ná sàá yóó cuu nchaa sá xítú ñǎyiu, te ío vài cuu. Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ dàtná vài sá xítú ñǎyiu cùu, ducaⁿ ǐo vài ñáyiu cùmání cundedóho tnúhu Yá Ndiǒxí te ío sacú ñáyiu dàcuaha ñaha xií‑yu tnúhu‑gá, núu xíǎⁿ xíní ñùhu‑xi cácáⁿ‑ndó nǔú Yǎ Ndiǒxí cuèndá sá ná dàcaháⁿ‑gá iní ñáyiu cáháⁿ‑yu tnúhu‑gá núú ñǎyiu cùmání cundedóho tnúhu‑gá.
2 E lhes disse:
3 Te nchòhó cúú‑ndó dàtná cue mběé cue quɨtɨ cuáháⁿ núú yɨ́hɨ́ cuè quɨtɨ dééⁿ. Chi tendaha ñaha‑ǐ xii‑ndo quɨ̌hɨ́ⁿ‑ndó nǔú xǐndecu nchaa ñáyiu cuihna ìní‑xi.
3 Vão! Eis que eu os envio como cordeiros para o meio de lobos.
4 Te vá cánèhe‑ndo ñunu cuhuⁿ ndachiuⁿ‑ndo, ni nǔú cúhúⁿ dǐhúⁿ‑ndó, te ni vǎ cádá tǔha‑gá‑ndó chàú‑ndó chi dɨu‑ni chàú yɨ́hɨ́‑ndó‑ǎⁿ xíǎⁿ‑ni quɨhɨ‑ndo, te vá ǐo cuyaa‑ndo cǎháⁿ ndɨhɨ‑ndo ñǎyiu ñùhu ichi.
4 Não levem bolsa, nem sacola, nem sandálias; e não saúdem ninguém pelo caminho.
5 Te òré ná quèxio‑ndo ɨɨⁿ vehe, te duha cúñaha‑ndo xìi ñáyiu dii vèhe‑xi‑áⁿ: “Yá Ndiǒxí chindee ñàha‑gá xii‑ndo ǐo váha cuu iní‑ndó cùndecu‑ndo”, duha cúñaha‑ndo xìí‑yu.
5 Ao entrarem numa casa, digam primeiro: “Paz seja nesta casa!”
6 Te núu ñáyiu‑áⁿ nǐ nduu táhǔ‑yu sá cúndècu váha iní‑yu núú Yǎ Ndiǒxí, te cuu‑xi sá vǎha sá cúú‑xǐ‑yu tnúhu cúñaha‑ndo‑ǎⁿ, dico núu ñá túú ní càháⁿ váha ndɨhɨ ñàhá‑yu xii‑ndo, te cúñaha‑ndo sǎ vǎ cúú‑xí sǎ vǎha sá cúú‑xǐ‑yu. Dico núu ní cáháⁿ váha ndɨhɨ ñàhá‑yu xii‑ndo,
6 Se houver ali uma pessoa que ama a paz, sobre ela repousará a paz de vocês; se não houver, a paz voltará sobre vocês.
7 te dɨu‑ni vehe‑áⁿ cada vehe tnaa‑ndo, te ñá túú‑gǎ ndèé nducu‑ndo vèhe cundecu‑ndo, te caxi‑ndo nchàa sá ná tàxí‑yu, chi nchaa cue tée quìde chiuⁿ dacuɨtɨ́í tàú‑güedé sá nìhí‑güedé sá cáxí‑güedě cuèndá nchaa chìuⁿ quide‑güedé.
7 Fiquem na mesma casa, comendo e bebendo do que eles tiverem; porque o trabalhador é digno do seu salário. Não fiquem mudando de casa em casa.
8 Te núu ní sáá‑ndó ɨ̀ɨⁿ ñuú núú nǐ queheⁿ cuèndá ñáhǎ‑yu xii‑ndo, te caxi‑ndo nchàa sá ná tàxí‑yu.
8 Quando entrarem numa cidade e ali forem bem-recebidos, comam do que lhes for oferecido.
9 Te cada tátna‑ndo cuè ñáyiu cùhú xǐndecu ñuú‑áⁿ, te cúñaha‑ndo xìí‑yu sá sà ní sáá nduu ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xií‑yu.
9 Curem os doentes que nela houver e digam ao povo dali: “O Reino de Deus se aproximou de vocês.”
10 Dico núu ní sáá‑ndó ɨ̀ɨⁿ ñuú núú ñà túú ní quèheⁿ cuendá ñáhǎ‑yu xii‑ndo, te tnɨɨ‑ndo ìchi cuita cáháⁿ‑ndó cuǎháⁿ, te cúñaha‑ndo xìí‑yu:
10 Porém, quando entrarem numa cidade e não forem bem-recebidos, saiam pelas ruas, dizendo:
11 “Ndéé tɨ́cá chúhmá nǐ tnɨ́ɨ sáhá‑ndɨ̌ ñuú‑ndó nàquɨdɨ‑ndɨ́, te duha quìde‑ndɨ́ cuèndá cutnùní iní‑ndó sǎ ñà túú quìde váha‑ndo ndècu‑ndo. Dico cunaha‑ndo sǎ sà ní sáá nduu ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xii‑ndo ni cùu”, duha cúñaha‑ndo xìí‑yu.
11 “Até o pó desta cidade, que grudou nos nossos pés, sacudimos contra vocês! No entanto, saibam que está próximo o Reino de Deus.”
12 Te na càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ ná sàá nduu càda ndáá Yǎ Ndiǒxí cuéchi nchaa ñáyiu, te ñáyiu ñuú‑áⁿ ǐo‑gá ndohó‑yu dàvá‑áⁿ dàcúúxí ñǎyiu ñuú Sòdomá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
12 Eu digo a vocês que, naquele dia, haverá menos rigor para Sodoma do que para aquela cidade.
13 Te Jèsús xáhaⁿ‑gǎ xii ñáyiu dava ñuú ñá túú sàndáá iní tnúhu‑gá: —¡Ndàhú nchòhó cue ñáyiu ñuú Coràzín! ¡Te ndàhú nchòhó cue ñáyiu ñuú Bètsaidá! Chi núu dìcó ñuú Tìrú, ndɨhɨ ñuú Sìdón ní quìde‑í nchaa sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada datná ní quide‑í ñuú‑ndó‑áⁿ nǐ xiní‑ndó ñá, te sá nděé ama‑gá cuihnú‑yu dóó ndàhú, te cunucóo‑yu núú yàá cuèndá sá ndíxí cuěchi iní‑yu sá ñà túú quìde váha‑yu ni cùu.
13 — Ai de você, Corazim! Ai de você, Betsaida! Porque, se em Tiro e em Sidom se tivessem operado os milagres que foram feitos em vocês, há muito que elas teriam se arrependido, assentadas em pano de saco e cinza.
14 Dico sáá nduu te ío‑gá dandòho ñaha Yá Ndiǒxí xii‑ndo dàcúúxí ñǎyiu ñuú Tìrú, ndɨhɨ ñáyiu ñuú Sìdón.
14 Mas, no Juízo, haverá menos rigor para Tiro e Sidom do que para vocês.
15 Te nchòhó ñáyiu ñuú Capèrnaúm quìde iní‑ndó sǎ sà cuándaa‑ndo àndɨu, dico ñáhá chi núú ùhú núú ndàhú cundecu‑ndo —duha ní xáhaⁿ‑gǎ xii nchaa ñáyiu ñuú‑áⁿ.
15 — E você, Cafarnaum, pensa que será elevada até o céu? Será jogada no inferno!
16 Te xǎhaⁿ tùcu‑gá xii cue tée tendaha‑gǎ quɨ́hɨ́ⁿ cáháⁿ tnúhu‑gá‑áⁿ: —Nchaa ñáyiu na cùndedóho nchaa tnúhu cáháⁿ‑ndó, te cada iní‑yu sá yǔhú càháⁿ‑í ndèdóho‑yu, te nchaa ñáyiu na dàquee tɨhú ñáhá xìi‑ndo, te tnàhá yúhú daquèe tɨ́hǔ‑yu, te nchaa ñáyiu ducaⁿ na dàquee tɨ́hú ñáhá xìi‑í, te tnàhá Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí Yaá ní tendaha ñàha xii‑í véxi‑í ñuyíú‑a dàquee tɨ́hǔ‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ducaⁿ te ní xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé.
16 — Quem ouve vocês ouve a mim; e quem rejeita vocês é a mim que rejeita; quem, porém, me rejeita está rejeitando aquele que me enviou.
17 Te cue tée únídico úxí‑áⁿ nǐ nasáá‑güedé te súúní cùdɨ́ɨ́ ìní‑güedé, te xǎhaⁿ‑güedě xii Jèsús: —Mèstrú, ndéé espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha sàndáá iní ñáhá‑xí xìi‑ndɨ́ òré cácú nèhe ñaha‑ndɨ́ xii‑n —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
17 Então os setenta voltaram, cheios de alegria, dizendo: — Senhor, em seu nome os próprios demônios se submetem a nós!
18 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —Ndáá càháⁿ‑ndó chi yúhú ní xiní‑í cútnàhá ní xíta nihnu yucu ñǎvǎha, chi dàtná ní ngava ɨɨⁿ tasaⁿ nǐ ngava‑xi ñuyíú‑a.
18 Jesus lhes disse:
19 Te dàtná quídé‑ndó òré xěnihnu‑ndo ɨ̀ɨⁿ cóó, àdi ɨɨⁿ nchacua ducaⁿ cada‑ndo daquee tɨ́hú‑ndó yùcu ñávǎha, te ñá túú nǎ cada ñaha‑xi xìi‑ndo, chi ní taxi‑í tnúhu ndee ìní ndécú ndɨ̀hɨ‑ndo.
19 Eis que eu dei a vocês autoridade para pisarem cobras e escorpiões e sobre todo o poder do inimigo, e nada, absolutamente, lhes causará dano.
20 Dico vá cúdɨ̌ɨ́ ìní‑ndó cuèndá sá sàndáá iní ñáhá cuè espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha xii‑ndo, chi cudɨ́ɨ́ ìní‑ndó cuèndá sá sà yodo tnuní‑ndó nǔú tùtú Yǎ Ndiǒxí Yaá ndécú àndɨu —cachí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
20 No entanto, alegrem-se, não porque os espíritos se submetem a vocês, e sim porque o nome de cada um de vocês está registrado no céu.
21 Te òré‑áⁿ sǔúní nǐ quide dɨ́ɨ́ ìní ñáhá Espíritú Yǎ Ndiǒxí xii Jèsús, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii Yá Ndiǒxí: —Yòhó Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí, ío chìñuhu ñaha‑í xii‑n chi dɨu‑n tàxi tnuní‑n àndɨu ndɨhɨ ñuyíú‑a, te dànehé‑n cuè ñáyiu nchaa tnúhu váha, te dɨu‑ni ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu ñáyiu ñá túú cùtnuní iní‑xi nchaa tnúhu càháⁿ cue tée túha, te nchaa tnúhu càháⁿ‑n‑ǎⁿ ñà túú ní dàtúu‑n nǔú ñǎyiu càchí sá ǐo túha, te ío váha sàá dɨ́quɨ́‑xi. Te ducaⁿ quìde‑n, chi ducaⁿ cuìní‑n cùnduu —cachí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii Yá Ndiǒxí.
21 Naquela hora, Jesus exultou no Espírito Santo e exclamou:
22 Te xǎhaⁿ tùcu‑gá xii cue tée ní nasáá‑áⁿ: —Mee Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí ní cachí‑gá sá cúnùu‑í núú nchàa‑ndɨ túhú sá ìó. Te vá yǒo ɨɨⁿ xìní nàcuáa sàni iní yúhú Déhe Dútú Ndiǒxí, chi ɨɨⁿdìi díí‑ni mee‑gǎ xìní‑gá nàcuáa sàni iní‑í. Te ducaⁿ ɨ̀ɨⁿdii‑ni yúhú xìní‑í nàcuáa sàni iní méé‑gǎ, te nchaa ñáyiu càchí iní‑í sá quìní‑yu nàcuáa sàni iní Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí te xǐtnǔhu‑í‑yu, te vá yǒo ɨɨⁿ‑gá xìní nàcuáa sàni iní‑gá chi dɨu‑ni ñáyiu ducaⁿ xǐtnǔhu‑í‑áⁿ xìní‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
22 — Tudo me foi entregue por meu Pai. Ninguém sabe quem é o Filho, a não ser o Pai; e também ninguém sabe quem é o Pai, a não ser o Filho e aquele a quem o Filho o quiser revelar.
23 Te ní nchócótó‑gǎ núú xǐndecu mee‑ni cuè tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Váha táhú nchòhó ndɨhɨ nchaa ñáyiu ndèhe nchaa nacuáa quìde‑í vitna.
23 E, voltando-se para os seus discípulos, Jesus lhes disse em particular:
24 Chi ío cuéhé cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha, ndɨhɨ cue tée ní xɨ́ndaha ñàha xii ñáyiu ní cuiní‑güedé cundehe‑güedě nchaa sá ndéhé‑ndó quìde‑í vitna, te ñá túú ní xìní‑güedé, te ní cuiní‑güedé cundedóho‑güedé nchaa tnúhu càháⁿ‑í ndèdóho‑ndo vìtna, te ñá túú ní xǐndedóho‑güedé —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
24 Pois eu lhes digo que muitos profetas e reis quiseram ver o que vocês estão vendo, mas não viram; e quiseram ouvir o que vocês estão ouvindo, mas não ouviram.
25 Te ɨɨⁿ tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés ní ndacuɨ́ñɨ́‑dé xító ndèé‑dé Jèsús nǔu nása cunduu tnúhu cáháⁿ‑gá, te xǎhaⁿ‑dě xii‑gá: —Mèstrú, ¿ná cúú sǎ cádà‑í cuèndá nduu táhù‑í cundecu‑í ndɨhɨ Yá Ndiǒxí nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ‑i? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
25 E eis que certo homem, intérprete da Lei, se levantou com o objetivo de pôr Jesus à prova e lhe perguntou: — Mestre, que farei para herdar a vida eterna?
26 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Cuìní‑í cachí tnúhu‑n nǎsa càháⁿ‑xi núú tùtú ndíi Moìsés —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
26 Então Jesus lhe perguntou:
27 Te xǎhaⁿ‑dě xii‑gá: —Ndíi Moìsés càchí ndíi núú tùtú ndíi: “Cuu iní‑ndó Dǔtú Ndiǒxí Yaá cúú Ndiǒxí‑ndó nɨ̀ yuhu nɨ iní‑ndó, te cani iní‑ndó càda‑ndo datná cuìní méé‑gǎ, te mee‑ni tnǔhu váha cani iní‑ndó nàcuáa cuu vii cuu váha‑ndo nǔú‑gǎ, te coo iní‑ndó cùu iní‑ndó‑gǎ. Te cuu iní‑ndó tnàha ñáyiu‑ndo dàtná cúú ìní‑ndó mèe‑ndo”, duha càchí ndíi núú tùtú ndíi —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
27 A isto ele respondeu: — “Ame o Senhor, seu Deus, de todo o seu coração, de toda a sua alma, com todas as suas forças e todo o seu entendimento.” E: “Ame o seu próximo como você ama a si mesmo.”
28 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —Váha‑ni càháⁿ‑n, te núu cada‑n nàcuáa càháⁿ‑n ǎⁿ, te nduu táhú‑n cùndecu‑n ndɨhɨ Yá Ndiǒxí nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
28 Então Jesus lhe disse:
29 Te sá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ Jèsús xii‑dé nǔu ndùcu‑dé nàcuáa cada‑dé cácu nihnu‑dé núú tnǔhu ní cáháⁿ‑dé, te ní xícáⁿ tnúhú‑dě núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑dě: —¿Yoo cùu tnaha ñáyiu‑í‑i? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
29 Mas ele, querendo justificar-se, perguntou a Jesus: — Quem é o meu próximo?
30 Te Jèsús ní cani‑gá ɨɨⁿ cuèndú núú‑dě nàcuáa tecú tnùní‑dé tnúhu‑gá, te xáhaⁿ‑gǎ: —Ɨɨⁿ tée ní ndee‑dé ñuú Jerusàlén ñúhú‑dě ichi cuánuu‑dé cuáháⁿ‑dé ñuú Jerìcó, te ní quee ñadúhú ichi‑dé ní dúhú‑güedě dóó níhnú‑dě, ndɨhɨ nchaa sá néhé‑dě, te ní caniha vìhi‑güedé, te nchìto dɨu‑ná‑dé ní dáñá ñàha‑güedé te cuáháⁿ‑güedé.
30 Jesus prosseguiu, dizendo:
31 Te mei òré cátùu‑dé‑áⁿ ñúhú ɨ̀ɨⁿ dútú ichi‑áⁿ, te òré ní xiní ñáhá dǔtú‑ǎⁿ xii‑dé, te ɨɨⁿ xio‑ni ní xócǒo ndee‑dé ní yáha‑dé.
31 Por casualidade, um sacerdote estava descendo por aquele mesmo caminho e, vendo aquele homem, passou de largo.
32 Te ñùhu tucu ɨɨⁿ tée cùu levítá ichi‑áⁿ, te òré ní xiní‑dé tée‑áⁿ cátùu‑dé, te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ quide‑dé ɨɨⁿ xio‑ni ní xócǒo ndee‑dé ní yáha‑dé.
32 De igual modo, um levita descia por aquele lugar e, vendo-o, passou de largo.
33 Dico ɨɨⁿ tée distrìtú Sàmariá ñúhú tùcu‑dé ichi‑áⁿ te òré ní xiní‑dé tée‑áⁿ cátùu‑dé, te ní cundàhú iní ñáhá‑dě.
33 Certo samaritano, que seguia o seu caminho, passou perto do homem e, vendo-o, compadeceu-se dele.
34 Te ní sáháⁿ‑dé núú cátùu tée‑áⁿ, te ní quide tátna‑dé nchaa núú nǐ nícuèhé xii tée‑áⁿ nǐ chihi‑dé yúcú, te ní dácútú‑dě. Te dǎtnùní ní dácáá ñàha‑dé sátá quɨtɨ‑dé, te ndèca ñaha‑dé cuáháⁿ ɨɨⁿ vehe núú sácǒo cue ñáyiu sàcúhuⁿ ichi, te yàcáⁿ ní xito ñaha‑dě.
34 E, aproximando-se, fez curativos nos ferimentos dele, aplicando-lhes óleo e vinho. Depois, colocou aquele homem sobre o seu próprio animal, levou-o para uma hospedaria e tratou dele.
35 Te ɨngá nduu òré ní nucúhuⁿ tée Samaritànú‑áⁿ ichi, te ní tava‑dé úú díhúⁿ denàriú, te ní sáha‑dé tée cùu xítohó vehe‑áⁿ, te ní xáhaⁿ‑dě: “Coto saú‑n těe‑a, te núu ñá ní tnàhá díhúⁿ sǎ nǐ taxi‑í, te cuěi na dàndoñuhu‑gá‑n dǐhúⁿ‑n cuèndá‑dé, te òré ná quìxi tucu‑í te nacháhu‑í”, duha ní xáhaⁿ těe Samaritànú‑áⁿ xii tée dii vèhe xíáⁿ.
35 No dia seguinte, separou dois denários e os entregou ao hospedeiro, dizendo: “Cuide deste homem. E, se você gastar algo a mais, farei o reembolso quando eu voltar.”
36 Te vitna cáháⁿ, te núu ndědacàa cue tée úní‑áⁿ cúú‑güedě tée váha cùu iní‑güedé tnàha ñáyiu‑güedé —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii tée dàcuaha ñaha xii‑í ñáyiu‑áⁿ nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés.
36 Então Jesus perguntou:
37 Te tée‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Tée ní cundàhú iní ñáhá xìi tée ní dánǐcuèhé ñáhá cuè ñadúhú‑ǎⁿ, tée‑áⁿ cúú‑dě tée cùu iní tnàha ñáyiu‑xi —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá. Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —Cuàháⁿ te dɨu‑ni ducaⁿ càda‑n tnahá‑n —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
37 O intérprete da Lei respondeu: — O que usou de misericórdia para com ele. Então Jesus lhe disse:
38 Te Jèsús ñúhú‑ni‑gǎ ichi cuáháⁿ‑gá ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní sáá‑gá ɨɨⁿ ñuú lǐhli, te xíáⁿ nǐ quee ɨɨⁿ xíchí nání Mǎrta ní cáháⁿ ñáhá‑xí xìi‑gá vehe‑xi.
38 Quando eles seguiam viagem, Jesus entrou numa aldeia. E certa mulher, chamada Marta, hospedou-o na sua casa.
39 Te tá Mǎrta ndècu ɨɨⁿ cúhú‑xi nàni‑xi Mariá, te xíchí‑ǎⁿ nǐ ngóo‑xi núú Jèsús ndèdóho‑xi nchaa tnúhu càháⁿ‑gá.
39 Marta tinha uma irmã, chamada Maria, que, assentada aos pés do Senhor, ouvia o seu ensino.
40 Te tá Mǎrta‑áⁿ ndɨ̌hɨ vìhi‑ni iní‑xi quìde‑xi chiuⁿ‑xi, te ní sáháⁿ‑xi núú Jèsús, te ní xáhaⁿ‑xi: —Mèstrú, ¿náa ñá túú tnàhí sàni iní‑n sǎ nǐ dándǒo ndaha ñàha cúhù‑í nchaa chìuⁿ‑áⁿ? Cúñaha sàú ná quìxi‑xi chindee ñaha‑xi —cachí‑xi xǎhaⁿ‑xi xìi‑gá.
40 Marta agitava-se de um lado para outro, ocupada em muitos serviços. Então se aproximou de Jesus e disse: — O Senhor não se importa com o fato de minha irmã ter deixado que eu fique sozinha para servir? Diga-lhe que venha me ajudar.
41 Dico Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —Yòhó Mǎrta, ñùhu tneñu vihi‑n, te ndɨ̀hú iní‑n sǎ ǐo vài chiuⁿ‑n ñuhu,
41 Mas o Senhor respondeu:
42 dico xìni ñuhu vihi‑gá‑xi cundedóho‑n tnǔhu càháⁿ‑í, chi tá Màriá‑a sa ndèdóho‑xi tnúhu‑í, te vá yǒo ɨɨⁿ ndacu xocàni tnúhu‑í sá nǐ ngúndecu ndɨhɨ‑xi —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑xi.
42 mas apenas uma é necessária. Maria escolheu a boa parte, e esta não lhe será tirada.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.