Lucas 10
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs ARIB
1 Te sátá dúcáⁿ nǐ cuu, te ní cáxi tucu Xítohó Jesucrìstú únídico úxí cue tée codonùu‑güedé quɨ́hɨ́ⁿ‑güedé cáháⁿ‑güedé tnúhu‑gá nchaa ñuú, ndɨhɨ nchaa dava‑gá xichi núú quɨ̌hɨ́ⁿ‑gá, te ndɨ ndúú ndɨ ndúú‑güedě tendaha ñàha‑gá xii‑güedé quɨ́hɨ́ⁿ‑güedé.
1 Depois disso designou o Senhor outros setenta, e os enviou adiante de si, de dois em dois, a todas as cidades e lugares aonde ele havia de ir.
2 Te cùmání‑gǎ caca‑güedé, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Nchòhó xìní‑ndó sǎ òré ná sàá yóó cuu nchaa sá xítú ñǎyiu, te ío vài cuu. Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ dàtná vài sá xítú ñǎyiu cùu, ducaⁿ ǐo vài ñáyiu cùmání cundedóho tnúhu Yá Ndiǒxí te ío sacú ñáyiu dàcuaha ñaha xií‑yu tnúhu‑gá, núu xíǎⁿ xíní ñùhu‑xi cácáⁿ‑ndó nǔú Yǎ Ndiǒxí cuèndá sá ná dàcaháⁿ‑gá iní ñáyiu cáháⁿ‑yu tnúhu‑gá núú ñǎyiu cùmání cundedóho tnúhu‑gá.
2 E dizia-lhes: Na verdade, a seara é grande, mas os trabalhadores são poucos; rogai, pois, ao Senhor da seara que mande trabalhadores para a sua seara.
3 Te nchòhó cúú‑ndó dàtná cue mběé cue quɨtɨ cuáháⁿ núú yɨ́hɨ́ cuè quɨtɨ dééⁿ. Chi tendaha ñaha‑ǐ xii‑ndo quɨ̌hɨ́ⁿ‑ndó nǔú xǐndecu nchaa ñáyiu cuihna ìní‑xi.
3 Ide; eis que vos envio como cordeiros ao meio de lobos.
4 Te vá cánèhe‑ndo ñunu cuhuⁿ ndachiuⁿ‑ndo, ni nǔú cúhúⁿ dǐhúⁿ‑ndó, te ni vǎ cádá tǔha‑gá‑ndó chàú‑ndó chi dɨu‑ni chàú yɨ́hɨ́‑ndó‑ǎⁿ xíǎⁿ‑ni quɨhɨ‑ndo, te vá ǐo cuyaa‑ndo cǎháⁿ ndɨhɨ‑ndo ñǎyiu ñùhu ichi.
4 Não leveis bolsa, nem alforge, nem alparcas; e a ninguém saudeis pelo caminho.
5 Te òré ná quèxio‑ndo ɨɨⁿ vehe, te duha cúñaha‑ndo xìi ñáyiu dii vèhe‑xi‑áⁿ: “Yá Ndiǒxí chindee ñàha‑gá xii‑ndo ǐo váha cuu iní‑ndó cùndecu‑ndo”, duha cúñaha‑ndo xìí‑yu.
5 Em qualquer casa em que entrardes, dizei primeiro: Paz seja com esta casa.
6 Te núu ñáyiu‑áⁿ nǐ nduu táhǔ‑yu sá cúndècu váha iní‑yu núú Yǎ Ndiǒxí, te cuu‑xi sá vǎha sá cúú‑xǐ‑yu tnúhu cúñaha‑ndo‑ǎⁿ, dico núu ñá túú ní càháⁿ váha ndɨhɨ ñàhá‑yu xii‑ndo, te cúñaha‑ndo sǎ vǎ cúú‑xí sǎ vǎha sá cúú‑xǐ‑yu. Dico núu ní cáháⁿ váha ndɨhɨ ñàhá‑yu xii‑ndo,
6 E se ali houver um filho da paz, repousará sobre ele a vossa paz; e se não, voltará para vós.
7 te dɨu‑ni vehe‑áⁿ cada vehe tnaa‑ndo, te ñá túú‑gǎ ndèé nducu‑ndo vèhe cundecu‑ndo, te caxi‑ndo nchàa sá ná tàxí‑yu, chi nchaa cue tée quìde chiuⁿ dacuɨtɨ́í tàú‑güedé sá nìhí‑güedé sá cáxí‑güedě cuèndá nchaa chìuⁿ quide‑güedé.
7 Ficai nessa casa, comendo e bebendo do que eles tiverem; pois digno é o trabalhador do seu salário. Não andeis de casa em casa.
8 Te núu ní sáá‑ndó ɨ̀ɨⁿ ñuú núú nǐ queheⁿ cuèndá ñáhǎ‑yu xii‑ndo, te caxi‑ndo nchàa sá ná tàxí‑yu.
8 Também, em qualquer cidade em que entrardes, e vos receberem, comei do que puserem diante de vós.
9 Te cada tátna‑ndo cuè ñáyiu cùhú xǐndecu ñuú‑áⁿ, te cúñaha‑ndo xìí‑yu sá sà ní sáá nduu ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xií‑yu.
9 Curai os enfermos que nela houver, e dizer-lhes: É chegado a vós o reino de Deus.
10 Dico núu ní sáá‑ndó ɨ̀ɨⁿ ñuú núú ñà túú ní quèheⁿ cuendá ñáhǎ‑yu xii‑ndo, te tnɨɨ‑ndo ìchi cuita cáháⁿ‑ndó cuǎháⁿ, te cúñaha‑ndo xìí‑yu:
10 Mas em qualquer cidade em que entrardes, e vos não receberem, saindo pelas ruas, dizei:
11 “Ndéé tɨ́cá chúhmá nǐ tnɨ́ɨ sáhá‑ndɨ̌ ñuú‑ndó nàquɨdɨ‑ndɨ́, te duha quìde‑ndɨ́ cuèndá cutnùní iní‑ndó sǎ ñà túú quìde váha‑ndo ndècu‑ndo. Dico cunaha‑ndo sǎ sà ní sáá nduu ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xii‑ndo ni cùu”, duha cúñaha‑ndo xìí‑yu.
11 Até o pó da vossa cidade, que se nos pegou aos pés, sacudimos contra vós. Contudo, sabei isto: que o reino de Deus é chegado.
12 Te na càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ ná sàá nduu càda ndáá Yǎ Ndiǒxí cuéchi nchaa ñáyiu, te ñáyiu ñuú‑áⁿ ǐo‑gá ndohó‑yu dàvá‑áⁿ dàcúúxí ñǎyiu ñuú Sòdomá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
12 Digo-vos que naquele dia haverá menos rigor para Sodoma, do que para aquela cidade.
13 Te Jèsús xáhaⁿ‑gǎ xii ñáyiu dava ñuú ñá túú sàndáá iní tnúhu‑gá: —¡Ndàhú nchòhó cue ñáyiu ñuú Coràzín! ¡Te ndàhú nchòhó cue ñáyiu ñuú Bètsaidá! Chi núu dìcó ñuú Tìrú, ndɨhɨ ñuú Sìdón ní quìde‑í nchaa sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada datná ní quide‑í ñuú‑ndó‑áⁿ nǐ xiní‑ndó ñá, te sá nděé ama‑gá cuihnú‑yu dóó ndàhú, te cunucóo‑yu núú yàá cuèndá sá ndíxí cuěchi iní‑yu sá ñà túú quìde váha‑yu ni cùu.
13 Ai de ti, Corazim! ai de ti, Betsaida! Porque, se em Tiro e em Sidom se tivessem operado os milagres que em vós se operaram, há muito, sentadas em cilício e cinza, elas se teriam arrependido.
14 Dico sáá nduu te ío‑gá dandòho ñaha Yá Ndiǒxí xii‑ndo dàcúúxí ñǎyiu ñuú Tìrú, ndɨhɨ ñáyiu ñuú Sìdón.
14 Contudo, para Tiro e Sidom haverá menos rigor no juízo do que para vós.
15 Te nchòhó ñáyiu ñuú Capèrnaúm quìde iní‑ndó sǎ sà cuándaa‑ndo àndɨu, dico ñáhá chi núú ùhú núú ndàhú cundecu‑ndo —duha ní xáhaⁿ‑gǎ xii nchaa ñáyiu ñuú‑áⁿ.
15 E tu, Cafarnaum, porventura serás elevada até o céu? até o inferno descerás.
16 Te xǎhaⁿ tùcu‑gá xii cue tée tendaha‑gǎ quɨ́hɨ́ⁿ cáháⁿ tnúhu‑gá‑áⁿ: —Nchaa ñáyiu na cùndedóho nchaa tnúhu cáháⁿ‑ndó, te cada iní‑yu sá yǔhú càháⁿ‑í ndèdóho‑yu, te nchaa ñáyiu na dàquee tɨhú ñáhá xìi‑ndo, te tnàhá yúhú daquèe tɨ́hǔ‑yu, te nchaa ñáyiu ducaⁿ na dàquee tɨ́hú ñáhá xìi‑í, te tnàhá Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí Yaá ní tendaha ñàha xii‑í véxi‑í ñuyíú‑a dàquee tɨ́hǔ‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ducaⁿ te ní xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé.
16 Quem vos ouve, a mim me ouve; e quem vos rejeita, a mim me rejeita; e quem a mim me rejeita, rejeita aquele que me enviou.
17 Te cue tée únídico úxí‑áⁿ nǐ nasáá‑güedé te súúní cùdɨ́ɨ́ ìní‑güedé, te xǎhaⁿ‑güedě xii Jèsús: —Mèstrú, ndéé espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha sàndáá iní ñáhá‑xí xìi‑ndɨ́ òré cácú nèhe ñaha‑ndɨ́ xii‑n —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
17 Voltaram depois os setenta com alegria, dizendo: Senhor, em teu nome, até os demônios se nos submetem.
18 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —Ndáá càháⁿ‑ndó chi yúhú ní xiní‑í cútnàhá ní xíta nihnu yucu ñǎvǎha, chi dàtná ní ngava ɨɨⁿ tasaⁿ nǐ ngava‑xi ñuyíú‑a.
18 Respondeu-lhes ele: Eu via Satanás, como raio, cair do céu.
19 Te dàtná quídé‑ndó òré xěnihnu‑ndo ɨ̀ɨⁿ cóó, àdi ɨɨⁿ nchacua ducaⁿ cada‑ndo daquee tɨ́hú‑ndó yùcu ñávǎha, te ñá túú nǎ cada ñaha‑xi xìi‑ndo, chi ní taxi‑í tnúhu ndee ìní ndécú ndɨ̀hɨ‑ndo.
19 Eis que vos dei autoridade para pisar serpentes e escorpiões, e sobre todo o poder do inimigo; e nada vos fará dano algum.
20 Dico vá cúdɨ̌ɨ́ ìní‑ndó cuèndá sá sàndáá iní ñáhá cuè espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha xii‑ndo, chi cudɨ́ɨ́ ìní‑ndó cuèndá sá sà yodo tnuní‑ndó nǔú tùtú Yǎ Ndiǒxí Yaá ndécú àndɨu —cachí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
20 Contudo, não vos alegreis porque se vos submetem os espíritos; alegrai-vos antes por estarem os vossos nomes escritos nos céus.
21 Te òré‑áⁿ sǔúní nǐ quide dɨ́ɨ́ ìní ñáhá Espíritú Yǎ Ndiǒxí xii Jèsús, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii Yá Ndiǒxí: —Yòhó Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí, ío chìñuhu ñaha‑í xii‑n chi dɨu‑n tàxi tnuní‑n àndɨu ndɨhɨ ñuyíú‑a, te dànehé‑n cuè ñáyiu nchaa tnúhu váha, te dɨu‑ni ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu ñáyiu ñá túú cùtnuní iní‑xi nchaa tnúhu càháⁿ cue tée túha, te nchaa tnúhu càháⁿ‑n‑ǎⁿ ñà túú ní dàtúu‑n nǔú ñǎyiu càchí sá ǐo túha, te ío váha sàá dɨ́quɨ́‑xi. Te ducaⁿ quìde‑n, chi ducaⁿ cuìní‑n cùnduu —cachí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii Yá Ndiǒxí.
21 Naquela mesma hora exultou Jesus no Espírito Santo, e disse: Graças te dou, ó Pai, Senhor do céu e da terra, porque ocultaste estas coisas aos sábios e entendidos, e as revelaste aos pequeninos; sim, ó Pai, porque assim foi do teu agrado.
22 Te xǎhaⁿ tùcu‑gá xii cue tée ní nasáá‑áⁿ: —Mee Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí ní cachí‑gá sá cúnùu‑í núú nchàa‑ndɨ túhú sá ìó. Te vá yǒo ɨɨⁿ xìní nàcuáa sàni iní yúhú Déhe Dútú Ndiǒxí, chi ɨɨⁿdìi díí‑ni mee‑gǎ xìní‑gá nàcuáa sàni iní‑í. Te ducaⁿ ɨ̀ɨⁿdii‑ni yúhú xìní‑í nàcuáa sàni iní méé‑gǎ, te nchaa ñáyiu càchí iní‑í sá quìní‑yu nàcuáa sàni iní Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí te xǐtnǔhu‑í‑yu, te vá yǒo ɨɨⁿ‑gá xìní nàcuáa sàni iní‑gá chi dɨu‑ni ñáyiu ducaⁿ xǐtnǔhu‑í‑áⁿ xìní‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
22 Todas as coisas me foram entregues por meu Pai; e ninguém conhece quem é o Filho senão o Pai, nem quem é o Pai senão o Filho, e aquele a quem o Filho o quiser revelar.
23 Te ní nchócótó‑gǎ núú xǐndecu mee‑ni cuè tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Váha táhú nchòhó ndɨhɨ nchaa ñáyiu ndèhe nchaa nacuáa quìde‑í vitna.
23 E voltando-se para os discípulos, disse-lhes em particular: Bem-aventurados os olhos que vêem o que vós vedes.
24 Chi ío cuéhé cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha, ndɨhɨ cue tée ní xɨ́ndaha ñàha xii ñáyiu ní cuiní‑güedé cundehe‑güedě nchaa sá ndéhé‑ndó quìde‑í vitna, te ñá túú ní xìní‑güedé, te ní cuiní‑güedé cundedóho‑güedé nchaa tnúhu càháⁿ‑í ndèdóho‑ndo vìtna, te ñá túú ní xǐndedóho‑güedé —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
24 Pois vos digo que muitos profetas e reis desejaram ver o que vós vedes, e não o viram; e ouvir o que ouvis, e não o ouviram.
25 Te ɨɨⁿ tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés ní ndacuɨ́ñɨ́‑dé xító ndèé‑dé Jèsús nǔu nása cunduu tnúhu cáháⁿ‑gá, te xǎhaⁿ‑dě xii‑gá: —Mèstrú, ¿ná cúú sǎ cádà‑í cuèndá nduu táhù‑í cundecu‑í ndɨhɨ Yá Ndiǒxí nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ‑i? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
25 E eis que se levantou certo doutor da lei e, para o experimentar, disse: Mestre, que farei para herdar a vida eterna?
26 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Cuìní‑í cachí tnúhu‑n nǎsa càháⁿ‑xi núú tùtú ndíi Moìsés —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
26 Perguntou-lhe Jesus: Que está escrito na lei? Como lês tu?
27 Te xǎhaⁿ‑dě xii‑gá: —Ndíi Moìsés càchí ndíi núú tùtú ndíi: “Cuu iní‑ndó Dǔtú Ndiǒxí Yaá cúú Ndiǒxí‑ndó nɨ̀ yuhu nɨ iní‑ndó, te cani iní‑ndó càda‑ndo datná cuìní méé‑gǎ, te mee‑ni tnǔhu váha cani iní‑ndó nàcuáa cuu vii cuu váha‑ndo nǔú‑gǎ, te coo iní‑ndó cùu iní‑ndó‑gǎ. Te cuu iní‑ndó tnàha ñáyiu‑ndo dàtná cúú ìní‑ndó mèe‑ndo”, duha càchí ndíi núú tùtú ndíi —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
27 Respondeu-lhe ele: Amarás ao Senhor teu Deus de todo o teu coração, de toda a tua alma, de todas as tuas forças e de todo o teu entendimento, e ao teu próximo como a ti mesmo.
28 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —Váha‑ni càháⁿ‑n, te núu cada‑n nàcuáa càháⁿ‑n ǎⁿ, te nduu táhú‑n cùndecu‑n ndɨhɨ Yá Ndiǒxí nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
28 Tornou-lhe Jesus: Respondeste bem; faze isso, e viverás.
29 Te sá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ Jèsús xii‑dé nǔu ndùcu‑dé nàcuáa cada‑dé cácu nihnu‑dé núú tnǔhu ní cáháⁿ‑dé, te ní xícáⁿ tnúhú‑dě núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑dě: —¿Yoo cùu tnaha ñáyiu‑í‑i? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
29 Ele, porém, querendo justificar-se, perguntou a Jesus: E quem é o meu próximo?
30 Te Jèsús ní cani‑gá ɨɨⁿ cuèndú núú‑dě nàcuáa tecú tnùní‑dé tnúhu‑gá, te xáhaⁿ‑gǎ: —Ɨɨⁿ tée ní ndee‑dé ñuú Jerusàlén ñúhú‑dě ichi cuánuu‑dé cuáháⁿ‑dé ñuú Jerìcó, te ní quee ñadúhú ichi‑dé ní dúhú‑güedě dóó níhnú‑dě, ndɨhɨ nchaa sá néhé‑dě, te ní caniha vìhi‑güedé, te nchìto dɨu‑ná‑dé ní dáñá ñàha‑güedé te cuáháⁿ‑güedé.
30 Jesus, prosseguindo, disse: Um homem descia de Jerusalém a Jericó, e caiu nas mãos de salteadores, os quais o despojaram e espancando-o, se retiraram, deixando-o meio morto.
31 Te mei òré cátùu‑dé‑áⁿ ñúhú ɨ̀ɨⁿ dútú ichi‑áⁿ, te òré ní xiní ñáhá dǔtú‑ǎⁿ xii‑dé, te ɨɨⁿ xio‑ni ní xócǒo ndee‑dé ní yáha‑dé.
31 Casualmente, descia pelo mesmo caminho certo sacerdote; e vendo-o, passou de largo.
32 Te ñùhu tucu ɨɨⁿ tée cùu levítá ichi‑áⁿ, te òré ní xiní‑dé tée‑áⁿ cátùu‑dé, te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ quide‑dé ɨɨⁿ xio‑ni ní xócǒo ndee‑dé ní yáha‑dé.
32 De igual modo também um levita chegou àquele lugar, viu-o, e passou de largo.
33 Dico ɨɨⁿ tée distrìtú Sàmariá ñúhú tùcu‑dé ichi‑áⁿ te òré ní xiní‑dé tée‑áⁿ cátùu‑dé, te ní cundàhú iní ñáhá‑dě.
33 Mas um samaritano, que ia de viagem, chegou perto dele e, vendo-o, encheu-se de compaixão;
34 Te ní sáháⁿ‑dé núú cátùu tée‑áⁿ, te ní quide tátna‑dé nchaa núú nǐ nícuèhé xii tée‑áⁿ nǐ chihi‑dé yúcú, te ní dácútú‑dě. Te dǎtnùní ní dácáá ñàha‑dé sátá quɨtɨ‑dé, te ndèca ñaha‑dé cuáháⁿ ɨɨⁿ vehe núú sácǒo cue ñáyiu sàcúhuⁿ ichi, te yàcáⁿ ní xito ñaha‑dě.
34 e aproximando-se, atou-lhe as feridas, deitando nelas azeite e vinho; e pondo-o sobre a sua cavalgadura, levou-o para uma estalagem e cuidou dele.
35 Te ɨngá nduu òré ní nucúhuⁿ tée Samaritànú‑áⁿ ichi, te ní tava‑dé úú díhúⁿ denàriú, te ní sáha‑dé tée cùu xítohó vehe‑áⁿ, te ní xáhaⁿ‑dě: “Coto saú‑n těe‑a, te núu ñá ní tnàhá díhúⁿ sǎ nǐ taxi‑í, te cuěi na dàndoñuhu‑gá‑n dǐhúⁿ‑n cuèndá‑dé, te òré ná quìxi tucu‑í te nacháhu‑í”, duha ní xáhaⁿ těe Samaritànú‑áⁿ xii tée dii vèhe xíáⁿ.
35 No dia seguinte tirou dois denários, deu-os ao hospedeiro e disse-lhe: Cuida dele; e tudo o que gastares a mais, eu to pagarei quando voltar.
36 Te vitna cáháⁿ, te núu ndědacàa cue tée úní‑áⁿ cúú‑güedě tée váha cùu iní‑güedé tnàha ñáyiu‑güedé —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii tée dàcuaha ñaha xii‑í ñáyiu‑áⁿ nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés.
36 Qual, pois, destes três te parece ter sido o próximo daquele que caiu nas mãos dos salteadores?
37 Te tée‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Tée ní cundàhú iní ñáhá xìi tée ní dánǐcuèhé ñáhá cuè ñadúhú‑ǎⁿ, tée‑áⁿ cúú‑dě tée cùu iní tnàha ñáyiu‑xi —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá. Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —Cuàháⁿ te dɨu‑ni ducaⁿ càda‑n tnahá‑n —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
37 Respondeu o doutor da lei: Aquele que usou de misericórdia para com ele. Disse-lhe, pois, Jesus: Vai, e faze tu o mesmo.
38 Te Jèsús ñúhú‑ni‑gǎ ichi cuáháⁿ‑gá ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ní sáá‑gá ɨɨⁿ ñuú lǐhli, te xíáⁿ nǐ quee ɨɨⁿ xíchí nání Mǎrta ní cáháⁿ ñáhá‑xí xìi‑gá vehe‑xi.
38 Ora, quando iam de caminho, entrou Jesus numa aldeia; e certa mulher, por nome Marta, o recebeu em sua casa.
39 Te tá Mǎrta ndècu ɨɨⁿ cúhú‑xi nàni‑xi Mariá, te xíchí‑ǎⁿ nǐ ngóo‑xi núú Jèsús ndèdóho‑xi nchaa tnúhu càháⁿ‑gá.
39 Tinha esta uma irmã chamada Maria, a qual, sentando-se aos pés do Senhor, ouvia a sua palavra.
40 Te tá Mǎrta‑áⁿ ndɨ̌hɨ vìhi‑ni iní‑xi quìde‑xi chiuⁿ‑xi, te ní sáháⁿ‑xi núú Jèsús, te ní xáhaⁿ‑xi: —Mèstrú, ¿náa ñá túú tnàhí sàni iní‑n sǎ nǐ dándǒo ndaha ñàha cúhù‑í nchaa chìuⁿ‑áⁿ? Cúñaha sàú ná quìxi‑xi chindee ñaha‑xi —cachí‑xi xǎhaⁿ‑xi xìi‑gá.
40 Marta, porém, andava preocupada com muito serviço; e aproximando-se, disse: Senhor, não se te dá que minha irmã me tenha deixado a servir sozinha? Dize-lhe, pois, que me ajude.
41 Dico Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —Yòhó Mǎrta, ñùhu tneñu vihi‑n, te ndɨ̀hú iní‑n sǎ ǐo vài chiuⁿ‑n ñuhu,
41 Respondeu-lhe o Senhor: Marta, Marta, estás ansiosa e perturbada com muitas coisas;
42 dico xìni ñuhu vihi‑gá‑xi cundedóho‑n tnǔhu càháⁿ‑í, chi tá Màriá‑a sa ndèdóho‑xi tnúhu‑í, te vá yǒo ɨɨⁿ ndacu xocàni tnúhu‑í sá nǐ ngúndecu ndɨhɨ‑xi —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑xi.
42 entretanto poucas são necessárias, ou mesmo uma só; e Maria escolheu a boa parte, a qual não lhe será tirada.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.