João 8

Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Te Jèsús cuáháⁿ‑gá yucu Òlívú.
1 Dirigiu-se Jesus para o monte das Oliveiras.
2 Te sátá nǐ túndaá nduu tněé, te cuáháⁿ tucu‑gá veñúhu càhnu sá ǐo cùnuu. Te ío cuéhé ñǎyiu ní chítú níhnǔ‑yu núú‑gǎ, te ní ngóo‑gá ní dánèhé ñáhá‑gǎ xií‑yu.
2 Ao romper da manhã, voltou ao templo e todo o povo veio a ele. Assentou-se e começou a ensinar.
3 Te ní quexìo cue tée dàcuaha ñaha xií‑yu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, ndɨhɨ cue tée cùu fariséú, te ndèca‑güedé ɨɨⁿ ñadɨ̀hɨ́ ní sáá, te ñaha‑áⁿ nǐ xiní ñáhǎ‑yu càháⁿ ndɨhɨ‑aⁿ ɨɨⁿ tée dico ñá dɨ́ú yɨ̀ɨ‑aⁿ cuu‑dé, te ní sanutnɨ́ɨ ñaha‑güedě xii‑aⁿ tnuú nchaa ñáyiu xǐndecu núú Jèsús.
3 Os escribas e os fariseus trouxeram-lhe uma mulher que fora apanhada em adultério.
4 Te ní xáhaⁿ‑güedě xii Jèsús: —Mèstrú, ñadɨ̀hɨ́‑a ní xiní ñáhá ñǎyiu xii‑aⁿ càháⁿ ndɨhɨ‑aⁿ ɨɨⁿ tée dico ñá dɨ́ú yɨ̀ɨ‑aⁿ cuu‑dé.
4 Puseram-na no meio da multidão e disseram a Jesus: Mestre, agora mesmo esta mulher foi apanhada em adultério.
5 Te tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés càchí‑xi sá yǔú cahni‑o nchàa ñáyiu dɨ̀hɨ́ duha quìde. Te yòhó, ¿nása càchí‑n cùnduu‑i? —cachí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
5 Moisés mandou-nos na lei que apedrejássemos tais mulheres. Que dizes tu a isso?
6 Duha ní cáháⁿ‑güedé chi cuèndá sá cuìní‑güedé coto ndeé ñáhá‑güedě xii‑gá nǔu nása cáháⁿ‑gá cuèndá nùcóo nchihi ñaha‑güedě xii‑gá ní cáháⁿ‑güedě. Te ní ngúnu ndeyɨ‑gá te ní ngüíta‑gá téé‑gǎ ndɨhɨ dɨ́quɨ́ ndáhá‑gǎ lètrá núú ñúhú.
6 Perguntavam-lhe isso, a fim de pô-lo à prova e poderem acusá-lo. Jesus, porém, se inclinou para a frente e escrevia com o dedo na terra.
7 Te xìcáⁿ tnúhú‑ní tùcu‑güedé núú‑gǎ nǔu ní ndonehe núú‑gǎ, te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Ndědani càa nchohó te núu ñá túú nǎ cuéchi quìde‑ndo te díhna nuu‑gǎ‑ndó chǐ cuǎha‑aⁿ yúú —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
7 Como eles insistissem, ergueu-se e disse-lhes: Quem de vós estiver sem pecado, seja o primeiro a lhe atirar uma pedra.
8 Te ní ngúnu ndeyɨ tucu‑gá téé tùcu‑gá lètrá núú ñúhú.
8 Inclinando-se novamente, escrevia na terra.
9 Te sá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé te ní ndixi túu iní‑güedé sá ñà túú quìde váha mee‑güedě tnàhá‑güedé, núu da ɨɨⁿ da ɨɨⁿ‑güedé ní ndee, te díhna‑gá cue tée cùu sacuéhé nǐ ndee te ní ngüíta nchicúⁿ dava‑gá‑güedé. Te sátá nǐ ndɨhɨ‑güedé ní ndee, te ní quendóo mee‑nǎ Jèsús ndɨhɨ ñadɨ̀hɨ́‑áⁿ.
9 A essas palavras, sentindo-se acusados pela sua própria consciência, eles se foram retirando um por um, até o último, a começar pelos mais idosos, de sorte que Jesus ficou sozinho, com a mulher diante dele.
10 Te ní ndonehe núú Jèsús te ní xiní‑gá sá nǐ ndɨhɨ‑güedé cuáháⁿ te mee‑nǎ ñadɨ̀hɨ́‑áⁿ nǐ ndóo‑aⁿ, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ: —¿Nděndɨ cuáháⁿ cue tée càchí sá nǐ quide‑n cuěchi? ¿Ni ɨ̀ɨⁿ‑güedé ñá ní cùndee tnúhu‑güedé quɨ́hɨ́ⁿ‑n càstiú‑va? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ.
10 Então ele se ergueu e vendo ali apenas a mulher, perguntou-lhe: Mulher, onde estão os que te acusavam? Ninguém te condenou?
11 Te ní xáhaⁿ‑aⁿ xìi Jesús: —Ñáhá, chi ni ɨ̀ɨⁿ‑güedé ñá ní ndàcu‑güedé —càchí‑aⁿ xǎhaⁿ‑aⁿ. Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Te ni yǔhú vá dáquɨ̀hɨ́ⁿ ñáhà‑í castìú xii‑n. Te vitna te núhú‑n te vá cádá‑gǎ‑n nǎndɨ sá cuèhé sá dúhá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ.
11 Respondeu ela: Ninguém, Senhor. Disse-lhe então Jesus: Nem eu te condeno. Vai e não tornes a pecar.
12 Te ní cáháⁿ tucu Jèsús núú ñǎyiu, te xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu: —Yúhú cúù‑í dàtná ɨɨⁿ ñuhú dáyèhe‑í ñuyíú‑a, te nchaa ñáyiu na chìtnahá ñáhá xìi‑í, te vá cúndècu‑gá‑yu ichi cuèhé ichi duha, chi yúhú dandìxi túu‑í iní‑yu cuèndá cutnùní iní‑yu nàcuáa ndùu cuendá Yǎ Ndiǒxí, te cundecu‑í ndɨhɨ́‑yu nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
12 Falou-lhes outra vez Jesus: Eu sou a luz do mundo; aquele que me segue não andará em trevas, mas terá a luz da vida.
13 Te ní xáhaⁿ cuè tée cùu fariséú xii‑gá: —Medìi‑n caháⁿ‑n sǎ cúú‑n těe váha, te vá yǒo ɨɨⁿ‑gá chíndèe tnúhu ñaha xìi‑n núu ná tée cùu‑n, dico xíǎⁿ ñá túú nàndɨ́hɨ‑xi —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
13 A isso, os fariseus lhe disseram: Tu dás testemunho de ti mesmo; teu testemunho não é digno de fé.
14 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Cuěi càháⁿ‑í cuèndá méè‑í dico nàndɨ́hɨ tnúhu càháⁿ‑í. Chi yúhú nàha‑í ndèé ichi véxi‑í, te xìní‑í ndèé ichi núhú‑í, dico nchòhó chi ñá túú xìní‑ndó ndèé ichi véxi‑í, te ni ñà túú xìní‑ndó ndèé ichi quɨ́hɨ́ⁿ‑í.
14 Respondeu-lhes Jesus: Embora eu dê testemunho de mim mesmo, o meu testemunho é digno de fé, porque sei de onde vim e para onde vou; mas vós não sabeis de onde venho nem para onde vou.
15 Te nchòhó chi cuèndá‑ni càháⁿ‑ndó cuèndá ñáyiu núu quìde váha‑yu àdi ñá túú quìde váha‑yu. Te yúhú ñá túú càháⁿ‑í cuèndá ñáyiu núu quìde váha‑yu àdi ñá túú quìde váha‑yu.
15 Vós julgais segundo a aparência; eu não julgo ninguém.
16 Àdi núu càháⁿ‑í dico ɨɨⁿ tnúhu ndáá càháⁿ‑í chi ñá dɨ́ú‑ní mèe‑í càháⁿ, chi tnàhá Tǎtà‑í Yaá ní tendaha ñàha xii‑í véxi‑í ñuyíú‑a càháⁿ‑gá chíndèe tnúhu ñaha‑gǎ xii‑í.
16 E, se julgo, o meu julgamento é conforme a verdade, porque não estou sozinho, mas comigo está o Pai que me enviou.
17 Te tnúhu sá sánú ìchi ñaha xii‑ndo cachí‑xi sá nǔu na cùndecu úú cue tée cáháⁿ ndáá‑güedé nàcuáa cùu ɨɨⁿ sá cúndǎá, te núu ɨɨⁿ‑ni tnǔhu na càháⁿ‑güedé ndɨ ndùú‑güedé te xíǎⁿ nándɨ̌hɨ‑xi, duha càchí tnúhu‑áⁿ.
17 Ora, na vossa lei está escrito: O testemunho de duas pessoas é digno de fé {Dt 19,15}.
18 Te dɨu‑ni ducaⁿ cùu‑xi yúhú chi càháⁿ‑í ɨɨⁿ tnúhu ndáá sá cúú‑xí mèe‑í, te dɨu‑ni dàtná càháⁿ‑í càháⁿ Tǎtà‑í Yaá ní tendaha ñàha xii‑í véxi‑í ñuyíú‑a —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
18 Eu dou testemunho de mim mesmo; e meu Pai, que me enviou, o dá também.
19 Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —¿Te ndèé ndécú Tǎtá‑n‑í? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě. Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Te núu dìcó xìní‑ndó yòo cuu yúhú‑á te ducaⁿ te quiní‑ndó Tǎtà‑í. Te ni yǔhú ñá túú xìní‑ndó yòo cuu‑í nǔu xíǎⁿ ñá túú xìní‑ndó Tǎtà‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
19 Perguntaram-lhe: Onde está teu Pai? Respondeu Jesus: Não conheceis nem a mim nem a meu Pai; se me conhecêsseis, certamente conheceríeis também a meu Pai.
20 Duha ní cáháⁿ Jèsús nɨni dàcuaha‑gá ñáyiu xɨtɨ́ veñúhu núú ndécú àlcanciá díhúⁿ. Te vá yǒo ɨɨⁿ ni cùyɨɨ tnɨɨ ñaha xii‑gá chi vátá sàá‑gá òré tnɨɨ ñaha‑güedě.
20 Estas palavras proferiu Jesus ensinando no templo, junto aos cofres de esmola. Mas ninguém o prendeu, porque ainda não era chegada a sua hora.
21 Te ní xáhaⁿ tùcu Jesús xii‑güedé: —Yúhú núhú‑í te nanducu ñàha‑ndo te vá nánǐhí ñáhá‑ndó, te cuú‑ndó nǔú yǐcá cuěchi‑ndo, chi vá ndácú‑ndó sǎá‑ndó nǔú nùhú‑í cundecu‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
21 Jesus disse-lhes: Eu me vou, e procurar-me-eis e morrereis no vosso pecado. Para onde eu vou, vós não podeis ir.
22 Te ní xítnàha cue tée isràél: —¿Te náa cahni‑dé méé‑dě nǔu càchí‑dé sá vǎ ndácú‑ó sàá‑ó nǔú quɨ̌hɨ́ⁿ‑dé‑ǎⁿ? —càchí‑güedé xǐtnàha‑güedé.
22 Perguntavam os judeus: Será que ele se vai matar, pois diz: Para onde eu vou, vós não podeis ir?
23 Te ní xáhaⁿ Jèsús xii‑güedé: —Nchòhó chi cue tée ñuyíú‑a cùu‑ndo, núu ío ñùhu iní‑ndó sǎ ìó ñuyíú‑a. Te yúhú chi tée núú nǐnu cùu‑í nǔu xíǎⁿ ñá túú sǎ ìó ñuyíú‑a ñùhu iní‑í.
23 Ele lhes disse: Vós sois cá de baixo, eu sou lá de cima. Vós sois deste mundo, eu não sou deste mundo.
24 Te xíǎⁿ nǔu càchí‑í sá cùú‑ndó nǔú yǐcá cuěchi‑ndo, chi ñá cuìní‑ndó quɨ̀ndáá iní‑ndó sǎ yǔhú véxi cuuⁿ‑í andɨu, te núu xíǎⁿ dɨu‑ni núú yǐcá cuěchi‑ndo cùú‑ndó —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
24 Por isso vos disse: morrereis no vosso pecado; porque, se não crerdes o que eu sou, morrereis no vosso pecado.
25 Te ní xícáⁿ tnúhú‑güedě núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑güedě: —¿Te ná cúú yòhó nǔu ducaⁿ càháⁿ‑n‑í? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá. Te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Sa ní cachí tnúhu‑í xii‑ndo nděé díhna —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
25 Quem és tu?, perguntaram-lhe eles então. Jesus respondeu: Exatamente o que eu vos declaro.
26 Te xǎhaⁿ tùcu‑gá: —Ndècu cuéhé tnǔhu cáháⁿ‑í cada ndáá‑í cuèndá nchòhó. Te Tǎtà‑í Yaá ní tendaha ñàha xii‑í véxi‑í ñuyíú‑a càháⁿ‑gá tnúhu ndáá, te tnúhu càháⁿ yúhú ñuyíú‑a cùu‑xi tnúhu ní cáháⁿ‑gá ní xíndedóho‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
26 Tenho muitas coisas a dizer e a julgar a vosso respeito, mas o que me enviou é verdadeiro e o que dele ouvi eu o digo ao mundo.
27 Te mee‑güedě ñá túú ní tècú tnùní‑güedé sá cuèndá Dútú Ndiǒxí ní cáháⁿ Jèsús.
27 Eles, porém, não compreenderam que ele lhes falava do Pai.
28 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Òré ná cátá càa ñaha‑ndo xii yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo núú cùrúxí cahni ñaha‑ndo, te òré‑áⁿ cutnùní iní‑ndó yòo cuu‑í, te ñá túú quìde‑í sá cúú ìní méè‑í, chi yúhú càháⁿ‑í nàcuáa ní dánèhé ñáhá Tǎtà‑í
28 Jesus então lhes disse: Quando tiverdes levantado o Filho do Homem, então conhecereis quem sou e que nada faço de mim mesmo, mas falo do modo como o Pai me ensinou.
29 Yaá ní tendaha ñàha xii‑í véxi‑í. Te dɨu‑gá ndécú ndɨ̀hɨ ñaha‑gá xii‑í, te ñá túú dàña nihnu ñaha‑gá chi quìde‑í nchaa nàcuáa cùu iní‑gá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
29 Aquele que me enviou está comigo; ele não me deixou sozinho, porque faço sempre o que é do seu agrado.
30 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑gá nǔu ío vài ñáyiu ní sándáá iní ñáhá xìi‑gá.
30 Tendo proferido essas palavras, muitos creram nele.
31 Te ní xáhaⁿ Jèsús xii ñáyiu isràél ñáyiu ní sándáá iní ñáhá xìi‑gá: —Te núu vá dáñá ndèé‑ndó càda‑ndo nchaa nacuáa càháⁿ‑í, te cuu ndisa‑ndo cuè tée tnàhá tnúhu ndɨhɨ‑í,
31 E Jesus dizia aos judeus que nele creram: Se permanecerdes na minha palavra, sereis meus verdadeiros discípulos;
32 te tecú tnùní‑gá‑ndó tnǔhu ndáá, te ducaⁿ te cácu nihnu‑ndo —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
32 conhecereis a verdade e a verdade vos livrará.
33 Te ní xáhǎⁿ‑yu: —Nchúhú cúú‑ndɨ̌ cue ñaní tnáhá ndǐi Àbrahám, te ni ɨ̀ɨⁿ nduu ñá túú ndèé sácǔndedɨ́ nihnu‑ndɨ́ ndoho tnahá‑ndɨ́ nǔu cáchí‑ǒ sá dàcácu nihnu ñaha‑n xìi‑ndɨ́ —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá.
33 Replicaram-lhe: Somos descendentes de Abraão e jamais fomos escravos de alguém. Como dizes tu: Sereis livres?
34 Te ní xáhaⁿ Jèsús xií‑yu: —Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ nchàa ñáyiu quìde nchaa sá cuèhé sá dúhá tàxi tnuní ñáhá‑nǎ‑xi xií‑yu.
34 Respondeu Jesus: Em verdade, em verdade vos digo: todo homem que se entrega ao pecado é seu escravo.
35 Te cue ñáyiu xìnu cuechi te vá cúú ɨ̀ɨⁿ‑ná cuú‑yu ndɨhɨ ñáyiu dii vèhe‑xi xinu cuechí‑yu, dico cue déhe ñáyiu dii vèhe‑xi‑áⁿ chi ɨɨⁿ‑ni cùu ndɨhɨ ñaha‑güexi xií‑yu.
35 Ora, o escravo não fica na casa para sempre, mas o filho sim, fica para sempre.
36 Te núu yúhú Yaá cúú Děhe Yá Ndiǒxí dàcácu nihnu ñaha‑ǐ xii‑ndo nǔú nchàa yícá cuěchi‑ndo, te ndáá sá nchòhó cácu nihnu ndisa‑ndo.
36 Se, portanto, o Filho vos libertar, sereis verdadeiramente livres.
37 Te yúhú sa xìní‑í sá nchòhó cúú‑ndó ñàní tnáhá ndǐi Àbrahám, te dìcó‑ni sá ñǎ tnàhá iní‑ndó tnǔhu càháⁿ‑í nǔu xíǎⁿ cuìní‑ndó càhni ñaha‑ndo.
37 Bem sei que sois a raça de Abraão; mas quereis matar-me, porque a minha palavra não penetra em vós.
38 Te yúhú càháⁿ‑í nàcuáa ní dánèhé ñáhá Tǎtà‑í, te nchòhó quídé‑ndó nàcuáa càháⁿ tǎtá‑ndó —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
38 Eu falo o que vi junto de meu Pai; e vós fazeis o que aprendestes de vosso pai.
39 Te ní xáhǎⁿ‑yu: —Ndíi Àbrahám cúú tǎtá‑ndɨ̌ —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá. Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Núu ndisa ñaní tnáhá ndǐi Àbrahám cúú‑ndó, te cada‑ndo nàcuáa ní xóo cada ndíi ni cùu.
39 Nosso pai, replicaram eles, é Abraão. Disse-lhes Jesus: Se fôsseis filhos de Abraão, faríeis as obras de Abraão.
40 Te yúhú cuěi càháⁿ‑í ɨɨⁿ tnúhu ndáá nàcuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí càchí tnúhu‑gá xii‑í, te cuìní‑ndó càhni ñaha‑ndo. ¡Dico ndíi Àbrahám chi ñá túú dùcaⁿ ni quide ndíi!
40 Mas, agora, procurais tirar-me a vida, a mim que vos falei a verdade que ouvi de Deus! Isso Abraão não o fez.
41 Te nchòhó quídé‑ndó nàcuáa quìde tátá‑ndó —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu. Te ní xáhǎⁿ‑yu: —Nchúhú, ñá túú yàyacáⁿ ndécú tǎtá‑ndɨ̌, chi ɨɨⁿdìi Yá Ndiǒxí cúú tǎtá‑ndɨ̌ —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá.
41 Vós fazeis as obras de vosso pai. Retrucaram-lhe eles: Nós não somos filhos da fornicação; temos um só pai: Deus.
42 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Núu dìcó Yǎ Ndiǒxí ndisa cùu Tátá‑ndó te cuu iní ñáhá‑ndó xìi‑í ní cùu chi yúhú ní quee‑í núú ndécú‑gǎ véxi‑í ñuyíú‑a. Te ñá túú věxi‑í sá cúú ìní méè‑í, chi mee‑gǎ ní tendaha ñàha‑gá véxi‑í.
42 Jesus replicou: Se Deus fosse vosso pai, vós me amaríeis, porque eu saí de Deus. É dele que eu provenho, porque não vim de mim mesmo, mas foi ele quem me enviou.
43 Te ñá túú tècú tnùní‑ndó tnǔhu càháⁿ‑í chi ñá túú tnàhá iní‑ndó.
43 Por que não compreendeis a minha linguagem? É porque não podeis ouvir a minha palavra.
44 Te nchòhó chi tǎtá‑ndó cùu yucu ñávǎha núu cùdɨ́ɨ́ ìní‑ndó quìde‑ndo nchaa nacuáa cùu iní‑xi, chi ndéé òré ní ngáva ñuyíú ducaⁿ‑ni ndècu‑xi dacáháⁿ‑xi iní‑ndó sàhni tnaha‑ndo. Te ñá ɨ́ɨ́ⁿ ndùu cáháⁿ‑xi ɨɨⁿ tnúhu ndáá chi ñá túú xìca‑xi ichi ndáá, chi mee‑ni ìchi tnúhu ndehnde xìca‑xi chi ducaⁿ ìní‑xi. Te dɨu‑xi dàcahu‑xi iní‑ndó dàcuandehnde‑ndo.
44 Vós tendes como pai o demônio e quereis fazer os desejos de vosso pai. Ele era homicida desde o princípio e não permaneceu na verdade, porque a verdade não está nele. Quando diz a mentira, fala do que lhe é próprio, porque é mentiroso e pai da mentira.
45 Te yúhú càháⁿ‑í tnúhu ndáá te ñá túú cuìní‑ndó quɨ̀ndáá iní ñáhá‑ndó.
45 Mas eu, porque vos digo a verdade, não me credes.
46 ¿Te ndědacàa nchohó xìní‑ndó sǎ quídè‑í ɨɨⁿ sá cuèhé sá dúhá‑í?, te yúhú ñá túú nǎ quídè‑í chi càháⁿ ndáá‑í, ¿te ná cuèndá ñá túú cuìní‑ndó quɨ̀ndáá iní‑ndó tnǔhu càháⁿ‑í?
46 Quem de vós me acusará de pecado? Se vos falo a verdade, por que me não credes?
47 Te nchaa ñáyiu ndècu ichi Yá Ndiǒxí, ñáyiu‑áⁿ sácǔndedóho‑yu nchaa tnúhu càháⁿ‑gá. Te nchòhó chi ñá dɨ́ú ìchi Yá Ndiǒxí ndécú‑ndó nǔu ñá túú sàcúndedóho‑ndo tnǔhu càháⁿ‑gá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
47 Quem é de Deus ouve as palavras de Deus, e se vós não as ouvis é porque não sois de Deus.
48 Te ní xáhaⁿ ñǎyiu isràél: —Váha‑ni càháⁿ‑ndɨ́ sá těe samaritànú cúú‑n, te yucu ñǎvǎha ndècu ndɨhɨ‑n —cachí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá.
48 Responderam então os judeus: Não dizemos com razão que és samaritano, e que estás possesso de um demônio?
49 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Yúhú, ñá túú yùcu ñávǎha ndècu ndɨhɨ‑í, chi Tǎtà‑í quídé càhnu‑í, te nchòhó da cùu úhú iní ñáhá‑ndó xìi‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
49 Respondeu-lhes Jesus: Eu não estou possesso de demônio, mas honro a meu Pai. Vós, porém, me ultrajais!
50 Te xǎhaⁿ tùcu‑gá: —Yúhú, ñá túú càchí‑í sá cádá càhnu ñaha‑ndo, dico Dútú Ndiǒxí cuìní‑gá sá cádá càhnu ñaha‑ndo xii‑í. Te mee‑gǎ cáháⁿ‑gá nǔu ndědacàa‑ndo quide váha, te ndědacàa‑ndo ñá túú quìde váha.
50 Não busco a minha glória. Há quem a busque e ele fará justiça.
51 Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ nchàa ñáyiu na tnɨ̀ɨ tnúhu càháⁿ‑í te vá cuǐta nihnú‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
51 Em verdade, em verdade vos digo: se alguém guardar a minha palavra, não verá jamais a morte.
52 Te ní xáhaⁿ tùcu ñáyiu isràél: —Vitna te ní xiní ndáá‑ndɨ́ sá yùcu ñávǎha ndècu ndɨhɨ‑n, chi ndíi Àbrahám ndɨhɨ nchaa cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha nǐ xíhí‑güedé, te yòhó càchí‑tu‑n sǎ ncháá ñǎyiu na tnɨ̀ɨ tnúhu càháⁿ‑n te vá cùú‑gá‑yu.
52 Disseram-lhe os judeus: Agora vemos que és possuído de um demônio. Abraão morreu, e também os profetas. E tu dizes que, se alguém guardar a tua palavra, jamais provará a morte...
53 ¿Náa ío‑gá càhnu cuu‑ó dàcúúxí ñàní tnáhá‑ndɨ̌ ndíi Àbrahám‑ǎⁿ? Tée‑áⁿ dai ní xíhí‑dé ndɨhɨ cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha. ¿Te yòhó nágá‑tu cùu‑n te vá cùú‑n càhaⁿ‑n‑i? —cachí‑yu xǎhǎⁿ‑yu.
53 És acaso maior do que nosso pai Abraão? E, entretanto, ele morreu... e os profetas também. Quem pretendes ser?
54 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Te núu dìcó méè‑í quídé càhnu‑í méè‑í ñá, te ñá túú nàndɨ́hɨ sá quídè‑í nǔu ducaⁿ. Dico Tǎtà‑í quídé càhnu ñaha‑gá xii‑í, te dɨu‑ni Yaá‑áⁿ càchí‑ndó cùu Ndióxí‑ndó.
54 Respondeu Jesus: Se me glorifico a mim mesmo, a minha glória não é nada; meu Pai é quem me glorifica, aquele que vós dizeis ser o vosso Deus
55 Te nchòhó chi ñá túú xìní‑ndó‑gǎ. Te yúhú chi xìní‑í‑gá. Te núu na càchí‑í sá ñà túú xìní‑í‑gá te dàcuandehnde‑í dàtná ndehnde mèe‑ndo. Te yúhú chi xìní ndisa‑í‑gá te tnɨ̀ɨ‑í nchaa tnúhu càháⁿ‑gá.
55 e, contudo, não o conheceis. Eu, porém, o conheço e, se dissesse que não o conheço, seria mentiroso como vós. Mas conheço-o e guardo a sua palavra.
56 Te ndíi Àbrahám ñaní tnáhá‑ndó nǐ xíndecu ndéé sanaha ío ní cudɨ́ɨ́ ìní ndíi sá quìní ñáhá ndǐi xii‑í, te ní sáá nduu nǐ xiní ñáhá ndǐi xii‑í nǔu ío ní cudɨ́ɨ́ ìní ndíi —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
56 Abraão, vosso pai, exultou com o pensamento de ver o meu dia. Viu-o e ficou cheio de alegria.
57 Te ní xáhaⁿ ñǎyiu isràél xii Jèsús: —Ni vǎtá cúhúⁿ‑gǎ‑n ǔdico úxí cuíá‑n te càchí‑n sǎ nǐ xiní‑n ndǐi Àbrahám, te ní cunaha vìhi ní xíhí ndíi‑áⁿ —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá.
57 Os judeus lhe disseram: Não tens ainda cinqüenta anos e viste Abraão!...
58 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ cùmání‑gǎ cundecu ndíi‑áⁿ ñuyíú‑a te yúhú sa ndècu‑gá‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
58 Respondeu-lhes Jesus: Em verdade, em verdade vos digo: antes que Abraão fosse, eu sou.
59 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑gá nǔu xíǎⁿ ní quehéⁿ‑yu yúú cuǎha ñàhá‑yu xii‑gá ní cùu, te ní nguɨ́vǎha‑gá núǔ‑yu te ní quee‑gá xɨtɨ́ veñúhu cuáháⁿ‑gá.
59 A essas palavras, pegaram então em pedras para lhas atirar. Jesus, porém, se ocultou e saiu do templo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.