João 8
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs BKJ
1 Te Jèsús cuáháⁿ‑gá yucu Òlívú.
1 Jesus foi para o monte das Oliveiras.
2 Te sátá nǐ túndaá nduu tněé, te cuáháⁿ tucu‑gá veñúhu càhnu sá ǐo cùnuu. Te ío cuéhé ñǎyiu ní chítú níhnǔ‑yu núú‑gǎ, te ní ngóo‑gá ní dánèhé ñáhá‑gǎ xií‑yu.
2 E, pela manhã cedo, ele voltou novamente ao templo, e todo o povo vinha até ele; e, assentando-se, os ensinava.
3 Te ní quexìo cue tée dàcuaha ñaha xií‑yu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, ndɨhɨ cue tée cùu fariséú, te ndèca‑güedé ɨɨⁿ ñadɨ̀hɨ́ ní sáá, te ñaha‑áⁿ nǐ xiní ñáhǎ‑yu càháⁿ ndɨhɨ‑aⁿ ɨɨⁿ tée dico ñá dɨ́ú yɨ̀ɨ‑aⁿ cuu‑dé, te ní sanutnɨ́ɨ ñaha‑güedě xii‑aⁿ tnuú nchaa ñáyiu xǐndecu núú Jèsús.
3 E os escribas e fariseus trouxeram-lhe uma mulher pega em adultério, e, colocando-a no meio de todos,
4 Te ní xáhaⁿ‑güedě xii Jèsús: —Mèstrú, ñadɨ̀hɨ́‑a ní xiní ñáhá ñǎyiu xii‑aⁿ càháⁿ ndɨhɨ‑aⁿ ɨɨⁿ tée dico ñá dɨ́ú yɨ̀ɨ‑aⁿ cuu‑dé.
4 disseram-lhe: Mestre, esta mulher foi apanhada em adultério, no próprio ato.
5 Te tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés càchí‑xi sá yǔú cahni‑o nchàa ñáyiu dɨ̀hɨ́ duha quìde. Te yòhó, ¿nása càchí‑n cùnduu‑i? —cachí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
5 Ora, Moisés nos ordena na lei que tais sejam apedrejadas; mas tu, o que dizes?
6 Duha ní cáháⁿ‑güedé chi cuèndá sá cuìní‑güedé coto ndeé ñáhá‑güedě xii‑gá nǔu nása cáháⁿ‑gá cuèndá nùcóo nchihi ñaha‑güedě xii‑gá ní cáháⁿ‑güedě. Te ní ngúnu ndeyɨ‑gá te ní ngüíta‑gá téé‑gǎ ndɨhɨ dɨ́quɨ́ ndáhá‑gǎ lètrá núú ñúhú.
6 Isso eles diziam, tentando-o, para poderem ter do que o acusar. Jesus, porém, inclinando-se, escrevia com seu dedo no chão, como se não os ouvisse.
7 Te xìcáⁿ tnúhú‑ní tùcu‑güedé núú‑gǎ nǔu ní ndonehe núú‑gǎ, te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Ndědani càa nchohó te núu ñá túú nǎ cuéchi quìde‑ndo te díhna nuu‑gǎ‑ndó chǐ cuǎha‑aⁿ yúú —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
7 Então, quando eles continuaram a perguntar-lhe, ele levantando-se, disse-lhes: Aquele que dentre vós está sem pecado seja o primeiro que lhe atire uma pedra.
8 Te ní ngúnu ndeyɨ tucu‑gá téé tùcu‑gá lètrá núú ñúhú.
8 E, tornando a inclinar-se, escrevia no chão.
9 Te sá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé te ní ndixi túu iní‑güedé sá ñà túú quìde váha mee‑güedě tnàhá‑güedé, núu da ɨɨⁿ da ɨɨⁿ‑güedé ní ndee, te díhna‑gá cue tée cùu sacuéhé nǐ ndee te ní ngüíta nchicúⁿ dava‑gá‑güedé. Te sátá nǐ ndɨhɨ‑güedé ní ndee, te ní quendóo mee‑nǎ Jèsús ndɨhɨ ñadɨ̀hɨ́‑áⁿ.
9 E eles ouvindo isto, sendo condenados por sua própria consciência, saíram um a um, começando no mais velho, até o último; e Jesus foi deixado sozinho, e a mulher em pé no meio.
10 Te ní ndonehe núú Jèsús te ní xiní‑gá sá nǐ ndɨhɨ‑güedé cuáháⁿ te mee‑nǎ ñadɨ̀hɨ́‑áⁿ nǐ ndóo‑aⁿ, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ: —¿Nděndɨ cuáháⁿ cue tée càchí sá nǐ quide‑n cuěchi? ¿Ni ɨ̀ɨⁿ‑güedé ñá ní cùndee tnúhu‑güedé quɨ́hɨ́ⁿ‑n càstiú‑va? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ.
10 Tendo Jesus se levantado, e não vendo ninguém senão a mulher, ele disse-lhe: Mulher, onde estão aqueles teus acusadores? Nenhum homem te condenou?
11 Te ní xáhaⁿ‑aⁿ xìi Jesús: —Ñáhá, chi ni ɨ̀ɨⁿ‑güedé ñá ní ndàcu‑güedé —càchí‑aⁿ xǎhaⁿ‑aⁿ. Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Te ni yǔhú vá dáquɨ̀hɨ́ⁿ ñáhà‑í castìú xii‑n. Te vitna te núhú‑n te vá cádá‑gǎ‑n nǎndɨ sá cuèhé sá dúhá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ.
11 E ela disse: Nenhum homem, Senhor. E disse-lhe Jesus: Nem eu te condeno; vai-te, e não peques mais.
12 Te ní cáháⁿ tucu Jèsús núú ñǎyiu, te xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu: —Yúhú cúù‑í dàtná ɨɨⁿ ñuhú dáyèhe‑í ñuyíú‑a, te nchaa ñáyiu na chìtnahá ñáhá xìi‑í, te vá cúndècu‑gá‑yu ichi cuèhé ichi duha, chi yúhú dandìxi túu‑í iní‑yu cuèndá cutnùní iní‑yu nàcuáa ndùu cuendá Yǎ Ndiǒxí, te cundecu‑í ndɨhɨ́‑yu nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
12 Então, Jesus tornou a falar-lhes, dizendo: Eu sou a luz do mundo; quem me segue não andará em trevas, mas terá a luz da vida.
13 Te ní xáhaⁿ cuè tée cùu fariséú xii‑gá: —Medìi‑n caháⁿ‑n sǎ cúú‑n těe váha, te vá yǒo ɨɨⁿ‑gá chíndèe tnúhu ñaha xìi‑n núu ná tée cùu‑n, dico xíǎⁿ ñá túú nàndɨ́hɨ‑xi —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
13 Disseram-lhe, pois, os fariseus: Tu dás testemunho de ti mesmo; o teu testemunho não é verdadeiro.
14 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Cuěi càháⁿ‑í cuèndá méè‑í dico nàndɨ́hɨ tnúhu càháⁿ‑í. Chi yúhú nàha‑í ndèé ichi véxi‑í, te xìní‑í ndèé ichi núhú‑í, dico nchòhó chi ñá túú xìní‑ndó ndèé ichi véxi‑í, te ni ñà túú xìní‑ndó ndèé ichi quɨ́hɨ́ⁿ‑í.
14 Jesus respondeu, e disse-lhes: Embora eu dê testemunho de mim mesmo, o meu testemunho é verdadeiro; porque eu sei de onde vim, e para onde eu vou; mas vós não podeis dizer de onde vim, nem para onde eu vou.
15 Te nchòhó chi cuèndá‑ni càháⁿ‑ndó cuèndá ñáyiu núu quìde váha‑yu àdi ñá túú quìde váha‑yu. Te yúhú ñá túú càháⁿ‑í cuèndá ñáyiu núu quìde váha‑yu àdi ñá túú quìde váha‑yu.
15 Vós julgais segundo a carne, eu a nenhum homem julgo.
16 Àdi núu càháⁿ‑í dico ɨɨⁿ tnúhu ndáá càháⁿ‑í chi ñá dɨ́ú‑ní mèe‑í càháⁿ, chi tnàhá Tǎtà‑í Yaá ní tendaha ñàha xii‑í véxi‑í ñuyíú‑a càháⁿ‑gá chíndèe tnúhu ñaha‑gǎ xii‑í.
16 E, mesmo que eu julgue, o meu juízo é verdadeiro; porque não sou eu só, mas eu e o Pai que me enviou.
17 Te tnúhu sá sánú ìchi ñaha xii‑ndo cachí‑xi sá nǔu na cùndecu úú cue tée cáháⁿ ndáá‑güedé nàcuáa cùu ɨɨⁿ sá cúndǎá, te núu ɨɨⁿ‑ni tnǔhu na càháⁿ‑güedé ndɨ ndùú‑güedé te xíǎⁿ nándɨ̌hɨ‑xi, duha càchí tnúhu‑áⁿ.
17 Isto também está escrito na vossa lei, que o testemunho de dois homens é verdadeiro.
18 Te dɨu‑ni ducaⁿ cùu‑xi yúhú chi càháⁿ‑í ɨɨⁿ tnúhu ndáá sá cúú‑xí mèe‑í, te dɨu‑ni dàtná càháⁿ‑í càháⁿ Tǎtà‑í Yaá ní tendaha ñàha xii‑í véxi‑í ñuyíú‑a —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
18 Sou eu que dou testemunho de mim mesmo, e o Pai que me enviou dá testemunho de mim.
19 Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —¿Te ndèé ndécú Tǎtá‑n‑í? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě. Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Te núu dìcó xìní‑ndó yòo cuu yúhú‑á te ducaⁿ te quiní‑ndó Tǎtà‑í. Te ni yǔhú ñá túú xìní‑ndó yòo cuu‑í nǔu xíǎⁿ ñá túú xìní‑ndó Tǎtà‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
19 Então, lhe disseram: Onde está teu Pai? Jesus respondeu: Vós não me conheceis a mim, nem a meu Pai; se vós me conhecêsseis, também conheceríeis a meu Pai.
20 Duha ní cáháⁿ Jèsús nɨni dàcuaha‑gá ñáyiu xɨtɨ́ veñúhu núú ndécú àlcanciá díhúⁿ. Te vá yǒo ɨɨⁿ ni cùyɨɨ tnɨɨ ñaha xii‑gá chi vátá sàá‑gá òré tnɨɨ ñaha‑güedě.
20 Essas palavras proferiu Jesus na tesouraria, enquanto ensinava no templo; e nenhum homem lhe pôs as mãos, porque ainda não era chegada a sua hora.
21 Te ní xáhaⁿ tùcu Jesús xii‑güedé: —Yúhú núhú‑í te nanducu ñàha‑ndo te vá nánǐhí ñáhá‑ndó, te cuú‑ndó nǔú yǐcá cuěchi‑ndo, chi vá ndácú‑ndó sǎá‑ndó nǔú nùhú‑í cundecu‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
21 Então, Jesus disse-lhes novamente: Eu vou pelo meu caminho, e buscar-me-eis, e morrereis no vosso pecado; para onde eu vou, vós não podeis ir.
22 Te ní xítnàha cue tée isràél: —¿Te náa cahni‑dé méé‑dě nǔu càchí‑dé sá vǎ ndácú‑ó sàá‑ó nǔú quɨ̌hɨ́ⁿ‑dé‑ǎⁿ? —càchí‑güedé xǐtnàha‑güedé.
22 Então, disseram os judeus: Será que ele vai matar-se a si mesmo? Porque ele diz: Para onde eu vou, vós não podeis ir.
23 Te ní xáhaⁿ Jèsús xii‑güedé: —Nchòhó chi cue tée ñuyíú‑a cùu‑ndo, núu ío ñùhu iní‑ndó sǎ ìó ñuyíú‑a. Te yúhú chi tée núú nǐnu cùu‑í nǔu xíǎⁿ ñá túú sǎ ìó ñuyíú‑a ñùhu iní‑í.
23 E ele dizia-lhes: Vós sois de baixo, eu sou de cima; vós sois deste mundo, eu não sou deste mundo.
24 Te xíǎⁿ nǔu càchí‑í sá cùú‑ndó nǔú yǐcá cuěchi‑ndo, chi ñá cuìní‑ndó quɨ̀ndáá iní‑ndó sǎ yǔhú véxi cuuⁿ‑í andɨu, te núu xíǎⁿ dɨu‑ni núú yǐcá cuěchi‑ndo cùú‑ndó —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
24 Por isso, eu vos disse que morrereis em vossos pecados; porque se não crerdes que Eu Sou Ele, morrereis em vossos pecados.
25 Te ní xícáⁿ tnúhú‑güedě núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑güedě: —¿Te ná cúú yòhó nǔu ducaⁿ càháⁿ‑n‑í? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá. Te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Sa ní cachí tnúhu‑í xii‑ndo nděé díhna —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
25 Disseram-lhe, então: Quem és tu? E Jesus lhes disse: Isso mesmo que já desde o princípio vos disse.
26 Te xǎhaⁿ tùcu‑gá: —Ndècu cuéhé tnǔhu cáháⁿ‑í cada ndáá‑í cuèndá nchòhó. Te Tǎtà‑í Yaá ní tendaha ñàha xii‑í véxi‑í ñuyíú‑a càháⁿ‑gá tnúhu ndáá, te tnúhu càháⁿ yúhú ñuyíú‑a cùu‑xi tnúhu ní cáháⁿ‑gá ní xíndedóho‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
26 Eu tenho muitas coisas que dizer e julgar sobre vós; mas aquele que me enviou é verdadeiro, e o que dele ouvi, isso eu falo ao mundo.
27 Te mee‑güedě ñá túú ní tècú tnùní‑güedé sá cuèndá Dútú Ndiǒxí ní cáháⁿ Jèsús.
27 Eles não compreenderam que ele lhes falava do Pai.
28 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Òré ná cátá càa ñaha‑ndo xii yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo núú cùrúxí cahni ñaha‑ndo, te òré‑áⁿ cutnùní iní‑ndó yòo cuu‑í, te ñá túú quìde‑í sá cúú ìní méè‑í, chi yúhú càháⁿ‑í nàcuáa ní dánèhé ñáhá Tǎtà‑í
28 Disse-lhes, então, Jesus: Quando tiverdes levantado o Filho do homem, então sabereis que Eu Sou Ele, e que nada faço de mim mesmo; mas como o meu Pai me ensinou, falo estas coisas.
29 Yaá ní tendaha ñàha xii‑í véxi‑í. Te dɨu‑gá ndécú ndɨ̀hɨ ñaha‑gá xii‑í, te ñá túú dàña nihnu ñaha‑gá chi quìde‑í nchaa nàcuáa cùu iní‑gá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
29 E aquele que me enviou está comigo; o Pai não me tem deixado sozinho, porque eu faço sempre as coisas que lhe agradam.
30 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑gá nǔu ío vài ñáyiu ní sándáá iní ñáhá xìi‑gá.
30 Falando ele essas coisas, muitos creram nele.
31 Te ní xáhaⁿ Jèsús xii ñáyiu isràél ñáyiu ní sándáá iní ñáhá xìi‑gá: —Te núu vá dáñá ndèé‑ndó càda‑ndo nchaa nacuáa càháⁿ‑í, te cuu ndisa‑ndo cuè tée tnàhá tnúhu ndɨhɨ‑í,
31 Então, dizia Jesus aos judeus que nele creram: Se vós permanecerdes na minha palavra, verdadeiramente sois meus discípulos,
32 te tecú tnùní‑gá‑ndó tnǔhu ndáá, te ducaⁿ te cácu nihnu‑ndo —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
32 e conhecereis a verdade, e a verdade vos libertará.
33 Te ní xáhǎⁿ‑yu: —Nchúhú cúú‑ndɨ̌ cue ñaní tnáhá ndǐi Àbrahám, te ni ɨ̀ɨⁿ nduu ñá túú ndèé sácǔndedɨ́ nihnu‑ndɨ́ ndoho tnahá‑ndɨ́ nǔu cáchí‑ǒ sá dàcácu nihnu ñaha‑n xìi‑ndɨ́ —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá.
33 Eles responderam-lhe: Nós somos a semente de Abraão, e nunca fomos escravos de nenhum homem; como dizes tu: Sereis feito livres?
34 Te ní xáhaⁿ Jèsús xií‑yu: —Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ nchàa ñáyiu quìde nchaa sá cuèhé sá dúhá tàxi tnuní ñáhá‑nǎ‑xi xií‑yu.
34 Respondeu-lhes Jesus: Na verdade, na verdade eu vos digo: Todo aquele que comete pecado é servo do pecado.
35 Te cue ñáyiu xìnu cuechi te vá cúú ɨ̀ɨⁿ‑ná cuú‑yu ndɨhɨ ñáyiu dii vèhe‑xi xinu cuechí‑yu, dico cue déhe ñáyiu dii vèhe‑xi‑áⁿ chi ɨɨⁿ‑ni cùu ndɨhɨ ñaha‑güexi xií‑yu.
35 E o servo não permanece para sempre na casa; mas o Filho permanece para sempre.
36 Te núu yúhú Yaá cúú Děhe Yá Ndiǒxí dàcácu nihnu ñaha‑ǐ xii‑ndo nǔú nchàa yícá cuěchi‑ndo, te ndáá sá nchòhó cácu nihnu ndisa‑ndo.
36 Se, pois, o Filho vos libertar, verdadeiramente sereis livres.
37 Te yúhú sa xìní‑í sá nchòhó cúú‑ndó ñàní tnáhá ndǐi Àbrahám, te dìcó‑ni sá ñǎ tnàhá iní‑ndó tnǔhu càháⁿ‑í nǔu xíǎⁿ cuìní‑ndó càhni ñaha‑ndo.
37 Eu sei que sois semente de Abraão; contudo, procurais matar-me, porque a minha palavra não encontra lugar em vós.
38 Te yúhú càháⁿ‑í nàcuáa ní dánèhé ñáhá Tǎtà‑í, te nchòhó quídé‑ndó nàcuáa càháⁿ tǎtá‑ndó —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
38 Eu falo do que eu vi com meu Pai; e vós fazeis o que vistes com vosso pai.
39 Te ní xáhǎⁿ‑yu: —Ndíi Àbrahám cúú tǎtá‑ndɨ̌ —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá. Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Núu ndisa ñaní tnáhá ndǐi Àbrahám cúú‑ndó, te cada‑ndo nàcuáa ní xóo cada ndíi ni cùu.
39 Eles responderam e disseram-lhe: Nosso pai é Abraão. Jesus disse-lhes: Se fôsseis filhos de Abraão, faríeis as obras de Abraão.
40 Te yúhú cuěi càháⁿ‑í ɨɨⁿ tnúhu ndáá nàcuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí càchí tnúhu‑gá xii‑í, te cuìní‑ndó càhni ñaha‑ndo. ¡Dico ndíi Àbrahám chi ñá túú dùcaⁿ ni quide ndíi!
40 Procurais agora matar-me, a mim, o, homem que vos tem dito a verdade, que tenho ouvido de Deus; isso Abraão não fez.
41 Te nchòhó quídé‑ndó nàcuáa quìde tátá‑ndó —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu. Te ní xáhǎⁿ‑yu: —Nchúhú, ñá túú yàyacáⁿ ndécú tǎtá‑ndɨ̌, chi ɨɨⁿdìi Yá Ndiǒxí cúú tǎtá‑ndɨ̌ —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá.
41 Vós fazeis as obras de vosso pai. Disseram-lhe, então: Nós não nascemos da fornicação, nós temos um Pai, Deus.
42 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Núu dìcó Yǎ Ndiǒxí ndisa cùu Tátá‑ndó te cuu iní ñáhá‑ndó xìi‑í ní cùu chi yúhú ní quee‑í núú ndécú‑gǎ véxi‑í ñuyíú‑a. Te ñá túú věxi‑í sá cúú ìní méè‑í, chi mee‑gǎ ní tendaha ñàha‑gá véxi‑í.
42 Disse-lhes, pois, Jesus: Se Deus fosse o vosso Pai, vós me amaríeis; pois eu procedo e vim de Deus, não vim de mim mesmo, mas ele me enviou.
43 Te ñá túú tècú tnùní‑ndó tnǔhu càháⁿ‑í chi ñá túú tnàhá iní‑ndó.
43 Por que não entendeis a minha linguagem? Por não poderdes ouvir a minha palavra.
44 Te nchòhó chi tǎtá‑ndó cùu yucu ñávǎha núu cùdɨ́ɨ́ ìní‑ndó quìde‑ndo nchaa nacuáa cùu iní‑xi, chi ndéé òré ní ngáva ñuyíú ducaⁿ‑ni ndècu‑xi dacáháⁿ‑xi iní‑ndó sàhni tnaha‑ndo. Te ñá ɨ́ɨ́ⁿ ndùu cáháⁿ‑xi ɨɨⁿ tnúhu ndáá chi ñá túú xìca‑xi ichi ndáá, chi mee‑ni ìchi tnúhu ndehnde xìca‑xi chi ducaⁿ ìní‑xi. Te dɨu‑xi dàcahu‑xi iní‑ndó dàcuandehnde‑ndo.
44 Vós sois de vosso pai, o diabo, e quereis satisfazer os desejos de vosso pai. Ele foi homicida desde o princípio, e não permaneceu na verdade, porque não há verdade nele. Quando ele fala mentira, fala do que lhe é próprio; porque é um mentiroso, e pai dela.
45 Te yúhú càháⁿ‑í tnúhu ndáá te ñá túú cuìní‑ndó quɨ̀ndáá iní ñáhá‑ndó.
45 E porque eu vos digo a verdade, não acreditais em mim.
46 ¿Te ndědacàa nchohó xìní‑ndó sǎ quídè‑í ɨɨⁿ sá cuèhé sá dúhá‑í?, te yúhú ñá túú nǎ quídè‑í chi càháⁿ ndáá‑í, ¿te ná cuèndá ñá túú cuìní‑ndó quɨ̀ndáá iní‑ndó tnǔhu càháⁿ‑í?
46 Quem dentre vós me convence de pecado? E se eu vos digo a verdade, por que não credes em mim?
47 Te nchaa ñáyiu ndècu ichi Yá Ndiǒxí, ñáyiu‑áⁿ sácǔndedóho‑yu nchaa tnúhu càháⁿ‑gá. Te nchòhó chi ñá dɨ́ú ìchi Yá Ndiǒxí ndécú‑ndó nǔu ñá túú sàcúndedóho‑ndo tnǔhu càháⁿ‑gá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
47 Quem é de Deus escuta as palavras de Deus; por isso, vós não as escutais, porque não sois de Deus.
48 Te ní xáhaⁿ ñǎyiu isràél: —Váha‑ni càháⁿ‑ndɨ́ sá těe samaritànú cúú‑n, te yucu ñǎvǎha ndècu ndɨhɨ‑n —cachí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá.
48 Então responderam os judeus e disseram-lhe: Não dizemos nós bem que és samaritano, e que tens demônio?
49 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Yúhú, ñá túú yùcu ñávǎha ndècu ndɨhɨ‑í, chi Tǎtà‑í quídé càhnu‑í, te nchòhó da cùu úhú iní ñáhá‑ndó xìi‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
49 Jesus respondeu: Eu não tenho demônio, mas eu honro a meu Pai, e vós me desonrais.
50 Te xǎhaⁿ tùcu‑gá: —Yúhú, ñá túú càchí‑í sá cádá càhnu ñaha‑ndo, dico Dútú Ndiǒxí cuìní‑gá sá cádá càhnu ñaha‑ndo xii‑í. Te mee‑gǎ cáháⁿ‑gá nǔu ndědacàa‑ndo quide váha, te ndědacàa‑ndo ñá túú quìde váha.
50 Eu não busco a minha glória; há um que a busque e julgue.
51 Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ nchàa ñáyiu na tnɨ̀ɨ tnúhu càháⁿ‑í te vá cuǐta nihnú‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
51 Na verdade, na verdade eu vos digo: Se um homem guardar a minha palavra, nunca verá a morte.
52 Te ní xáhaⁿ tùcu ñáyiu isràél: —Vitna te ní xiní ndáá‑ndɨ́ sá yùcu ñávǎha ndècu ndɨhɨ‑n, chi ndíi Àbrahám ndɨhɨ nchaa cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha nǐ xíhí‑güedé, te yòhó càchí‑tu‑n sǎ ncháá ñǎyiu na tnɨ̀ɨ tnúhu càháⁿ‑n te vá cùú‑gá‑yu.
52 Então, disseram-lhe os judeus: Agora nós sabemos que tu tens demônio. Morreu Abraão, e os profetas; e tu dizes: Se algum homem guardar a minha palavra, ele nunca provará a morte.
53 ¿Náa ío‑gá càhnu cuu‑ó dàcúúxí ñàní tnáhá‑ndɨ̌ ndíi Àbrahám‑ǎⁿ? Tée‑áⁿ dai ní xíhí‑dé ndɨhɨ cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha. ¿Te yòhó nágá‑tu cùu‑n te vá cùú‑n càhaⁿ‑n‑i? —cachí‑yu xǎhǎⁿ‑yu.
53 És tu maior do que o nosso pai Abraão, que morreu? E os profetas, que morreram, quem pretendes ser tu?
54 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Te núu dìcó méè‑í quídé càhnu‑í méè‑í ñá, te ñá túú nàndɨ́hɨ sá quídè‑í nǔu ducaⁿ. Dico Tǎtà‑í quídé càhnu ñaha‑gá xii‑í, te dɨu‑ni Yaá‑áⁿ càchí‑ndó cùu Ndióxí‑ndó.
54 Jesus respondeu: Se eu me honro a mim mesmo, a minha honra nada é; quem me honra é meu Pai, o qual dizeis que é vosso Deus.
55 Te nchòhó chi ñá túú xìní‑ndó‑gǎ. Te yúhú chi xìní‑í‑gá. Te núu na càchí‑í sá ñà túú xìní‑í‑gá te dàcuandehnde‑í dàtná ndehnde mèe‑ndo. Te yúhú chi xìní ndisa‑í‑gá te tnɨ̀ɨ‑í nchaa tnúhu càháⁿ‑gá.
55 E vós não o conheceis, mas eu conheço-o; e se eu disser que não o conheço, eu serei mentiroso como vós; mas eu conheço-o e guardo a sua palavra.
56 Te ndíi Àbrahám ñaní tnáhá‑ndó nǐ xíndecu ndéé sanaha ío ní cudɨ́ɨ́ ìní ndíi sá quìní ñáhá ndǐi xii‑í, te ní sáá nduu nǐ xiní ñáhá ndǐi xii‑í nǔu ío ní cudɨ́ɨ́ ìní ndíi —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
56 Vosso pai Abraão regozijou-se de ver o meu dia; e viu-o, e alegrou-se.
57 Te ní xáhaⁿ ñǎyiu isràél xii Jèsús: —Ni vǎtá cúhúⁿ‑gǎ‑n ǔdico úxí cuíá‑n te càchí‑n sǎ nǐ xiní‑n ndǐi Àbrahám, te ní cunaha vìhi ní xíhí ndíi‑áⁿ —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá.
57 Disseram-lhe então os judeus: Tu ainda não tens cinquenta anos e viste Abraão?
58 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ cùmání‑gǎ cundecu ndíi‑áⁿ ñuyíú‑a te yúhú sa ndècu‑gá‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
58 Disse-lhes Jesus: Na verdade, na verdade eu vos digo: Antes que Abraão existisse, eu sou.
59 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑gá nǔu xíǎⁿ ní quehéⁿ‑yu yúú cuǎha ñàhá‑yu xii‑gá ní cùu, te ní nguɨ́vǎha‑gá núǔ‑yu te ní quee‑gá xɨtɨ́ veñúhu cuáháⁿ‑gá.
59 Então eles pegaram pedras para lhe atirarem; mas Jesus ocultou-se, e saiu do templo, indo pelo meio deles, e assim partiu.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.