João 1

Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Cùmání‑gǎ ngáva ñuyíú, te sa ndècu ndɨhɨ Yá Ndiǒxí Déhe‑gá. Te ɨɨⁿ‑ni xǐcuu‑gá. Te Déhe‑gá‑áⁿ nǐ cuu‑gá dàtná ɨɨⁿ tnúhu, chi ní cachí tnúhu‑gá nàcuáa càa Tátá‑gǎ Dútú Ndiǒxí.
1 No começo aquele que é a Palavra já existia. Ele estava com Deus e era Deus.
2 Te sa ndècu‑gá ndɨhɨ Dútú Ndiǒxí te ní ngáva ñuyíú.
2 Desde o princípio, a Palavra estava com Deus.
3 Te dɨu‑ni tnúhu mee Dǔtú Ndiǒxí ní cuu ní cadúha Déhe‑gá nchaa sá ìó ñuyíú. Te núu ñá túú Děhe‑gá ñá, te ñá túú nǎ coo ñuyíú‑a ni cùu.
3 Por meio da Palavra, Deus fez todas as coisas, e nada do que existe foi feito sem ela.
4 Te dɨu‑ni Déhe‑gá quídé‑gǎ ndécú‑ó, te ní dáyèhé‑gá iní‑ó nàcuáa cundecu‑o.
4 A Palavra era a fonte da vida, e essa vida trouxe a luz para todas as pessoas.
5 Te tnúhu‑gá ní xíté nuu‑xi núú ndécú nchàa ñáyiu ñùhu ichi cuehé ichi duha. Te ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná cue ñáyiu ndècu ɨɨⁿ núú néé, te dɨu‑ní‑yu cachí iní‑yu xocàní‑yu tnúhu‑gá dico vá ndácǔ‑yu.
5 A luz brilha na escuridão, e a escuridão não conseguiu apagá-la.
6 Te ní xíndecu ɨɨⁿ tée ní xínani‑dě Juàá, te tée‑áⁿ nǐ táúchíúⁿ Yǎ Ndiǒxí sá càháⁿ‑dé tnúhu‑gá núú ñǎyiu. Te ní xáhaⁿ‑dě xií‑yu sá věxi Déhe‑gá ñuyíú‑a, te dandìxi túu‑gá iní‑yu cuèndá cutnùní iní‑yu nàcuáa ndùu cuendá Yǎ Ndiǒxí cuèndá quɨ́ndáá iní‑yu tnúhu‑gá.
6 Houve um homem chamado João, que foi enviado por Deus
7 — ausente —
7 para falar a respeito da luz. Ele veio para que por meio dele todos pudessem ouvir a mensagem e crer nela.
8 Te ñá dɨ́ú mèe té Juàá ní dàndixi túu‑dé iní‑yu cuèndá cutnùní iní‑yu nàcuáa ndùu cuendá Yǎ Ndiǒxí, chi cuèndá‑ni ní xica cuu‑dé ní cáháⁿ‑dé sá Děhe Yá Ndiǒxí véxi‑gá dandìxi túu‑gá iní‑yu.
8 João não era a luz, mas veio para falar a respeito da luz,
9 Te ndáá ndisa sá méé‑gǎ dándìxi túu‑gá iní ñáyiu ñuyíú‑a cuèndá cutnùní iní‑yu nàcuáa ndùu cuendá Yǎ Ndiǒxí.
9 a luz verdadeira que veio ao mundo e ilumina todas as pessoas.
10 Te ní xíndecu‑gá ñuyíú‑a, te ñáyiu ñuyíú‑a ñá ní cùtnuní iní‑yu yoo cùu‑gá, te dɨu‑ni mee‑gǎ ní cadúha‑gá ñuyíú‑a ní quide‑gá chìuⁿ ní táhú Dǔtú Ndiǒxí.
10 A Palavra estava no mundo, e por meio dela Deus fez o mundo, mas o mundo não a conheceu.
11 Te ní quixi‑gá ñuyíú nǐ càdúha mee‑gǎ, dico cue ñáyiu ñuyíú‑a ñá ní cùu váha iní‑yu núú‑gǎ.
11 Aquele que é a Palavra veio para o seu próprio país, mas o seu povo não o recebeu.
12 Dico davá‑yu ní sándáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá, te ní nduu táhǔ‑yu ní nduu déhe ñaha Yǎ Ndiǒxí xií‑yu.
12 Porém alguns creram nele e o receberam, e a estes ele deu o direito de se tornarem filhos de Deus.
13 Te ñá túú ní ndùu déhe ñaha‑gǎ xií‑yu sá cúǔ‑yu déhe ñáyiu ñuyíú‑a, àdi sá ndécú tǎtǎ‑yu, nǎnǎ‑yu chi mee Yǎ Ndiǒxí ducaⁿ nǐ cuiní‑gá cunduu sá ndúú děhe ñaha‑gǎ xií‑yu.
13 Eles não se tornaram filhos de Deus pelos meios naturais, isto é, não nasceram como nascem os filhos de um pai humano; o próprio Deus é quem foi o Pai deles.
14 Te Déhe‑gá ní quixi túu‑gá ñuyíú‑a, te ní cuu‑gá ɨɨⁿ yɨquɨ cùñú ní xíndecu ndɨhɨ ñaha‑gǎ xii nchoo cuè ñáyiu ní xica cuu túu ndɨhɨ‑gá. Te ní xiní‑ó sǎ ǐo càhnu cuu‑gá cuèndá sá ɨ́ɨ́ⁿ dìi díí‑ni‑gǎ cúú‑gǎ Déhe Yá Ndiǒxí, te ío cùndahú iní ñáhá‑gǎ chíndèe ñaha‑gá xii nchoo ñǎyiu ndècu ñuyíú‑a, te ío ndáá càháⁿ‑gá.
14 A Palavra se tornou um ser humano e morou entre nós, cheia de amor e de verdade. E nós vimos a revelação da sua natureza divina, natureza que ele recebeu como Filho único do Pai.
15 Te duha ní cáháⁿ té Juàá cuèndá Déhe Yá Ndiǒxí ní xáhaⁿ‑dě xii ñáyiu: —Cuèndá tée iha ni cáháⁿ‑í ndéé cǎni‑gá ní cachí‑í sá quíxí ɨ̀ɨⁿ tée quixi. Te tée‑áⁿ cúnùu‑gá‑dé, chi díhna‑gá‑dé sa ndècu‑dé dàcúúxí yǔhú —duha ní xáhaⁿ‑dě xií‑yu.
15 João disse o seguinte a respeito de Jesus: — Este é aquele de quem eu disse: “Ele vem depois de mim, mas é mais importante do que eu, pois antes de eu nascer ele já existia.”
16 Te ío váha iní Yaá‑áⁿ chi xìto ñaha‑gá xii‑o nchàa‑o ɨɨⁿ nduu ɨɨⁿ nduu.
16 Porque todos nós temos sido abençoados com as riquezas do seu amor, com bênçãos e mais bênçãos.
17 Te ndíi Moìsés ní cachí tnúhu ndíi tnúhu Yá Ndiǒxí tnúhu sá sánú ìchi ñaha xii‑o nacuáa cundecu‑o, dico Déhe‑gá Xítohó Jesucrìstú ní cachí‑gá sá ǐo cùu iní ñáhá Yǎ Ndiǒxí xii‑o. Te ní cáháⁿ‑gá nchaa dava‑gá tnúhu ndáá.
17 A lei foi dada por meio de Moisés, mas o amor e a verdade vieram por meio de Jesus Cristo.
18 Te ñá ɨ́ɨ́ⁿ ñǎyiu xìní túu‑yu Yá Ndiǒxí. Dico ɨɨⁿdìi díí‑ni Déhe‑gá Yaá ndécú ndɨ̀hɨ‑gá càchí tnúhu‑gá nàcuáa càa‑gá.
18 Ninguém nunca viu Deus. Somente o Filho único, que é Deus e está ao lado do Pai, foi quem nos mostrou quem é Deus.
19 Te cue tée isràél ndécú ñùú Jerusàlén ní tendaha‑güedě cue dútú ndɨhɨ cue tée cùu levítá cuáháⁿ‑güedé núú ndécú tě Juàá ndúcú tnǔhu‑güedé núú‑dě nǔu ná tée cùu‑dé.
19 Os líderes judeus enviaram de Jerusalém alguns sacerdotes e levitas para perguntarem a João quem ele era.
20 Te ní cáháⁿ ndáá‑dé ní xáhaⁿ‑dě xii‑güedé: —Yúhú, ñá dɨ́ú Crìstú Yaá ní tendaha Yǎ Ndiǒxí véxi ñuyíú‑a cùu‑í —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
20 João afirmou claramente: — Eu não sou o
21 Te ní xáhaⁿ tùcu‑güedé: —¿Te yoo cùu yohó váíⁿ? ¿Á yòhó cúú‑n tě Èliás? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé. Te ní xáhaⁿ tě Juàá: —Yúhú, ñá dɨ́ú tě Èliás cúù‑í —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě. Te xǎhaⁿ tùcu‑güedé: —¿Te yòhó cúú‑n těe ní cachí cue tée ndéé sanaha quìxi cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí‑ǎⁿ? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé. Te ní xáhaⁿ‑dě: —Ni ñà dɨ́ú těe‑áⁿ cúù‑í —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
21 Eles tornaram a perguntar: — Então, quem é você? Você é Elias? — Não, eu não sou! — respondeu João. — Você é o — Não! — respondeu ele.
22 Te ní xáhaⁿ tùcu‑güedé: —¿Te ná tée cùu yohó váíⁿ?, cuèndá ducaⁿ nàcani tnúhu‑ndɨ́ núú cuè tée ní tendaha ñàha xii‑ndɨ́ véxi‑ndɨ́, te cáháⁿ duuⁿ‑n nǔu ná tée cùu‑n —cachí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé.
22 Aí eles disseram a João: — Diga quem é você para podermos levar uma resposta aos que nos enviaram. O que é que você diz a respeito de você mesmo?
23 Te ní xáhaⁿ tě Juàá: —Yúhú cúù‑í tée xìca cáháⁿ xɨtɨ́ yucu nàcuáa ní cáháⁿ ndíi Chàiá, chi ndíi‑áⁿ nǐ cachí ndíi: “Chí dáñá ìchi cuehé ichi duha ndècu‑ndo te tnɨɨ‑ndo ìchi váha, chi véxi Yaá ío cùnuu”, duha ní cachí ndíi —càchí té Juàá xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
23 João respondeu, citando o profeta Isaías: — “Eu sou aquele que grita assim no deserto: preparem o caminho para o Senhor passar.”
24 Te cue tée ndùcu tnúhu núú tě Juàá nǔu ná tée cùu‑dé, cue tée‑áⁿ nǐ tendaha ñàha cue tée cùu fariséú xii‑güedé.
24 Os que foram enviados eram do grupo dos fariseus ;
25 Te ní xáhaⁿ tùcu‑güedé xii té Juàá: —¿Ná cuèndá dácuàndute‑n ñáyiu te núu ñá dɨ́ú Crìstú cúú‑n, te ni ñà dɨ́ú tě Èliás, te ni ñà dɨ́ú těe véxi cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí cúú‑n vàíⁿ? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé.
25 eles perguntaram a João: — Se você não é o Messias, nem Elias, nem o Profeta que estamos esperando, por que é que você batiza?
26 Te ní xáhaⁿ tě Juàá: —Yúhú ní ngódó núù‑í dácuàndute‑í ñáyiu. Dico nchìcúⁿ ɨɨⁿ tée véxi, te tée‑áⁿ cúnùu‑gá‑dé dàcúúxí yǔhú, chi yúhú cúù‑í ɨɨⁿ tée duuⁿ duuⁿ ñá túú tàú nandaxi cuědìcó ñɨɨ chàú‑dé dico quìde‑í chìuⁿ‑dé. Te tée‑áⁿ sa ñùhu tnahá‑dé tnuú‑ndó dìcó‑ni sá ñǎ túú xìní‑ndó‑dě —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
26 João respondeu: — Eu batizo com água, mas no meio de vocês está alguém que vocês não conhecem.
27 — ausente —
27 Ele vem depois de mim, mas eu não mereço a honra de desamarrar as correias das sandálias dele.
28 Duha ní cuu ñuú Bètábará ñuú cáá ndàa ɨngá xio yúte Jòrdán, yàcáⁿ ní xíndecu té Juàá ní dácuándùte‑dé ñáyiu.
28 Isso aconteceu no povoado de Betânia, no lado leste do rio Jordão, onde João estava batizando.
29 Te nduu tněé ní xiní té Juàá Jèsús véxi yatni‑gá núú ndécú‑dě ndɨhɨ ñáyiu. Te ní xáhaⁿ‑dě xií‑yu: —Chí cúndèhe tée‑ǎⁿ, chi tée‑ǎⁿ cúú‑dě Crìstú Yaá ní tendaha Yǎ Ndiǒxí véxi ñuyíú‑a, te véxi‑dé cada càhnu iní‑dé nchaa yícá cuěchi ñáyiu ñuyíú. Te cùu‑dé dàtná ɨɨⁿ mběé quɨtɨ ío váha iní‑xi.
29 No dia seguinte, João viu Jesus vindo na direção dele e disse: — Aí está o Cordeiro de Deus, que tira o pecado do mundo!
30 Te dɨu tée‑ǎⁿ ní cachí‑í sá cánchǐcúⁿ‑dé quixi. Te cùnuu‑gá‑dé dàcúúxí yǔhú, chi díhna‑gá‑dé sa ndècu ní cachí‑í xii‑ndo.
30 Eu estava falando a respeito dele quando disse: “Depois de mim vem um homem que é mais importante do que eu, pois antes de eu nascer ele já existia.”
31 Te ni yǔhú ñá túú xìní‑í‑dé ní cùu, dico xìca cuu‑í dácuàndute‑í ñáyiu cuèndá nchaa ñáyiu isràél quiní ñáhǎ‑yu xii‑dé —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xií‑yu.
31 Eu mesmo não sabia quem ele era, mas vim, batizando com água para que o povo de Israel saiba quem ele é.
32 Te ní xáhaⁿ tùcu‑dé: —Ní xiní‑í Espíritú Yǎ Ndiǒxí ní quee‑xi andɨu věxi cuuⁿ‑xi ngúndecu ndɨhɨ ñaha‑xi xìi‑dé, te dàtná cáá lǒmá cáá Espíritú‑áⁿ věxi cuuⁿ‑xi.
32 João continuou: — Eu vi o Espírito descer do céu como uma pomba e parar sobre ele.
33 Te yúhú ñá túú xìní‑í‑dé ní cùu, dico Yá Ndiǒxí Yaá ní tendaha ñàha xii‑í xícá cùu‑í dácuàndute‑í ñáyiu, Yaá‑áⁿ nǐ cachí tnúhu‑gá sá těe na quìní‑í ngúndecu ndɨhɨ Espíritú‑gá sá věxi cuuⁿ andɨu, te tée‑áⁿ taxi‑dé Espíritú‑gá cundecu ndɨhɨ‑o.
33 Eu não sabia quem ele era, mas Deus, que me mandou batizar com água, me disse: “Você vai ver o Espírito descer e parar sobre um homem. Esse é quem batiza com o Espírito Santo.”
34 Te yúhú ní xiní‑í‑dé te xìní ndáá‑í sá Děhe Dútú Ndiǒxí cúú‑dě. Te xíǎⁿ càchí tnúhu‑í xii‑ndo —càchí té Juàá xǎhaⁿ‑dě xií‑yu.
34 E eu vi isso e por esse motivo tenho declarado que ele é o Filho de Deus.
35 Te nduu tněé‑áⁿ dɨu‑ni xíáⁿ ndécú tě Juàá ndɨhɨ úú cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑dé.
35 No dia seguinte, João estava outra vez ali com dois dos seus discípulos.
36 Te ní xiní‑dé Jèsús ñúhú‑gǎ ichi, te ní xáhaⁿ‑dě xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑dé‑áⁿ: —Chí cúndèhe tée‑ǎⁿ, chi tée‑ǎⁿ cúú‑dě Crìstú Yaá ní tendaha Yǎ Ndiǒxí véxi ñuyíú‑a. Te cùu‑dé dàtná ɨɨⁿ mběé quɨtɨ ío váha iní‑xi —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
36 Quando viu Jesus passar, disse: — Aí está o Cordeiro de Deus!
37 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ té Juàá núú cuè tée úú ndɨhɨ‑dé‑áⁿ nǔu ní chinchícúⁿ‑güedé Jèsús.
37 Quando os dois discípulos de João ouviram isso, saíram seguindo Jesus.
38 Te ní nchócótó‑gǎ ndàa sátá‑gǎ, te ní xiní‑gá sá nchìcúⁿ ñáhá‑güedě xii‑gá. Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —¿Ná nándùcu‑ndo? —cachí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ní xáhaⁿ‑güedě: —¿Ndèé ndécú‑n, Ràbií? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá. Te Ràbií‑áⁿ quéé‑xí Mèstrú tnúhu mee‑güedě.
38 Então Jesus olhou para trás, viu que eles o seguiam e perguntou: Eles perguntaram: — Rabi, onde é que o senhor mora? (“Rabi” quer dizer “mestre”.)
39 Te ní xáhaⁿ Jèsús xii‑güedé: —Chí nèhé te quiní‑ndó —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ. Te ní xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé, te ní quexìo‑güedé núú quídé vèhe‑gá. Te ndècu‑ni‑güedé ndɨhɨ‑gá ní cuaa, chi dàtná òré caa cúmí sacuaa ní sáá‑güedé.
39 — Venham ver! — disse Jesus. Então eles foram, viram onde Jesus estava morando e ficaram com ele o resto daquele dia. Isso aconteceu mais ou menos às quatro horas da tarde.
40 Te úú cue tée‑áⁿ nǐ tnɨɨ‑güedé tnúhu ní cáháⁿ té Juàá, te ní chinchícúⁿ‑güedé Jèsús. Te núú ùú cue tée‑áⁿ, ɨɨⁿ‑dé nání‑dě Ndrǐxí, te ñaní‑dé cúú tě Xǐmú, àdi Pelú chi úú dɨ̀u‑dé.
40 André, irmão de Simão Pedro, era um dos dois homens que tinham ouvido João falar a respeito de Jesus e por isso o haviam seguido.
41 Te té Ndrǐxí‑áⁿ nǐ nanducu‑ni‑dě ñaní‑dé te ní xáhaⁿ‑dě: —Ní naníhí‑ndɨ̌ tée cùu Mesiás —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě. Te Mèsiás‑áⁿ quéé‑xí Crìstú tnúhu mee‑güedě, Yaá ní tendaha Yǎ Ndiǒxí véxi ñuyíú‑a.
41 A primeira coisa que André fez foi procurar o seu irmão Simão e dizer a ele: — Achamos o
42 Te ndèca té Ndrǐxí ñaní‑dé cuáháⁿ núú ndécú Jèsús. Te òré ní xiní ñáhá Jèsús xii té Xǐmú, te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Yòhó cúú‑n tě Xǐmú déhe té Jònás, te vitna danàni ñaha‑í Cèfás xii‑n —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ. Te Cèfás‑ǎⁿ quéé‑xí Pèlú tnúhu mee‑güedě.
42 Então André levou o seu irmão a Jesus. Jesus olhou para Simão e disse:
43 Te nduu tněé ní sani iní‑gá quɨ́hɨ́ⁿ‑gá distrìtú Galìleá. Te ní naníhí‑gǎ ɨɨⁿ tée nàni Lipé, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Néhé ná quɨ̀hɨ́ⁿ‑ó nǔú quɨ̀hɨ́ⁿ‑í‑a —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ.
43 No dia seguinte, Jesus resolveu ir para a região da Galileia. Antes de ir, foi procurar Filipe e disse:
44 Te té Lìpé‑áⁿ cúú‑dě tée ñuú Bètsaidá. Te dɨu‑ni ñuú yàcáⁿ cúú ñùú té Ndrǐxí ndɨhɨ té Pèlú.
44 Filipe era de Betsaida, de onde eram também André e Pedro.
45 Te té Lìpé ní naníhí tnáhá‑dě ndɨhɨ té Natanàél, te ní xáhaⁿ‑dě: —Ní naníhí‑ndɨ̌ tée dii cuèndú‑xi ní chídó tnùní ndíi Moìsés ndɨhɨ dava‑gá cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha. Te tée‑áⁿ nání‑dě Jèsús déhe té Chèé, tée ñuú Nazàrét —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
45 Filipe foi procurar Natanael e disse: — Achamos aquele a respeito de quem Moisés escreveu no
46 Te ní xáhaⁿ tě Natanàél xii té Lìpé: —¿Te náa ío váha càa ñuú Nazàrét nǔu da yàcáⁿ quee tée cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě. Te ní xáhaⁿ tě Lìpé: —Néhé ná quɨ̀hɨ́ⁿ‑ó te quiní‑n —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
46 Natanael perguntou: — E será que pode sair alguma coisa boa de Nazaré? — Venha ver! — respondeu Filipe.
47 Te òré ní xiní Jèsús té Natanàél tá cùyatni‑dé cuáháⁿ, te ní cáháⁿ‑gá cuèndá‑dé te ní cachí‑gá: —Tée véxi‑ǎⁿ cúú‑dě mei těe isràél, te ñá ɨ́ɨ́ⁿ ndùu dandahú‑dé ñáyiu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ.
47 Quando Jesus viu Natanael chegando, disse a respeito dele:
48 Te ní xáhaⁿ tě Natanàél xii Jèsús: —¿Te nása náquiní ñáhá‑n? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě. Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Yúhú sa ní xiní ñáhà‑í xii‑n òré ndécú‑gǎ‑n càha yutnu ngúxí‑ǎⁿ te ni tě Lìpé vátá cáná ñàha‑gá‑dé xii‑n òré‑áⁿ —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
48 Então Natanael perguntou a Jesus: — De onde o senhor me conhece? Jesus respondeu:
49 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑gá, núu ní xáhaⁿ tě Natanàél xii‑gá: —Mèstrú, yòhó cúú‑n Děhe Dútú Ndiǒxí yɨ́ndàha‑n ñáyiu isràél —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
49 Então Natanael exclamou: — Mestre, o senhor é o Filho de Deus! O senhor é o Rei de Israel!
50 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —Cuèndá sá nǐ xiní ñáhà‑í xii‑n càha yutnu ngúxí xíǎⁿ iní ñáhá‑n, dico cuéhé‑gǎ núú sǎ quìní‑n —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
50 Jesus respondeu:
51 Te ní xáhaⁿ tùcu‑gá: —Na càchí tnúhu ndáá‑í sá sàá nduu, te quiní‑ndó nàcaáⁿ andɨu. Te quiní‑ndó cuè espíritú xínú cuèchi núú Yǎ Ndiǒxí sá ndàa nuu‑xi quide‑xi núú cúndècu yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo —cachí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
51 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: vocês verão o céu aberto e os anjos de Deus subindo e descendo sobre o

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.