Atos 23
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs ACF
1 Te yàcáⁿ ní xíndéhé vǎha té Pǎblú núú nchàa‑güedé, te ní xáhaⁿ‑dě: —Cada càhnu iní nchòhó cue tée cùchiuⁿ, te ducaⁿ nchòhó cue tée cùu sacuéhé, véxi‑í càchí tnúhu‑í sá ñà túú cuěchi‑í, chi mee Yǎ Ndiǒxí náhá‑gǎ nása ndècu‑í ñuyíú‑a, te ñá túú cùcahaⁿ núù‑í núú‑gǎ —càchí té Pǎblú xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
1 E, pondo Paulo os olhos no conselho, disse: Homens irmãos, até ao dia de hoje tenho andado diante de Deus com toda a boa consciência.
2 Te té Anàniás tée cùu dútú cúnùu‑gá ní xáhaⁿ‑dě xii cue tée nùtnɨ́ɨ yatni dɨ̀ñɨ té Pǎblú sá cání‑güedě déhndé yuhu‑dé.
2 Mas o sumo sacerdote, Ananias, mandou aos que estavam junto dele que o ferissem na boca.
3 Te té Pǎblú ní xáhaⁿ‑dě xii dútú‑ǎⁿ: —Yòhó, chi úhú tnàhí iní‑n, chi ní ndúcú‑n těe ní caniha xìi‑í, te ñá túú cuěchi‑í, dico quiní‑n nǎ cada ñaha Yǎ Ndiǒxí xii‑n. Te yòhó ní cana ñaha‑n ndùcu tnúhu‑n nǔu quìde‑í nchaa nàcuáa càháⁿ tnúhu sá nǐ chídó tnùní ndíi Moìsés cada‑o. Te mee‑n nǐ ndúcú‑n těe ní caniha, te ñá túú dùcaⁿ ní cáháⁿ ndíi cada‑o —càchí té Pǎblú xǎhaⁿ‑dě xii dútú cúnùu‑gá‑áⁿ.
3 Então Paulo lhe disse: Deus te ferirá, parede branqueada; tu estás aqui assentado para julgar-me conforme a lei, e contra a lei me mandas ferir?
4 Te cue tée xǐnutnɨ́ɨ dɨ̀ñɨ té Pǎblú ní xáhaⁿ‑güedě xii‑dé: —Nèhé ní quide‑n chi ní xícuèhé‑n dǔtú cúnùu‑gá tée xìnu cuechi núú Yǎ Ndiǒxí —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii té Pǎblú.
4 E os que ali estavam disseram: Injurias o sumo sacerdote de Deus?
5 Te té Pǎblú ní xáhaⁿ‑dě xii‑güedé: —Cada càhnu iní‑ndó chi ñá túú xìní‑í sá dǔtú cúnùu‑gá cúú‑dě, chi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí càchí‑xi sá vǎ cúú cǎháⁿ cuèhé‑ó cuèndá ɨɨⁿ tée cùnuu ñuú‑ó yòtnúhu. Te yúhú ñá túú xìní‑í sá těe cùnuu cuu‑dé nǔu ní sácóo‑í ní cáháⁿ‑í —càchí té Pǎblú xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
5 E Paulo disse: Não sabia, irmãos, que era o sumo sacerdote; porque está escrito: Não dirás mal do príncipe do teu povo.
6 Te òré‑áⁿ nǐ cutnùní iní té Pǎblú sá dává‑güedě cúndɨ̀hɨ‑güedé cue tée cùu saducéú, te dava‑güedé cúndɨ̀hɨ‑güedé cue tée cùu fariséú, te níhi ní cáháⁿ‑dé ní xáhaⁿ‑dě xii‑güedé: —Yúhú cúù‑í tée farìséú, te tnàhá tǎtà‑í ndɨhɨ xíì‑í cúú‑güedě cue tée farìséú tucu. Te tnàhá yúhú sàndáá iní‑í sá ndótó nchàa ñáyiu ní xíhí, te núu xíǎⁿ cuìní‑ndó ndùcu tnúhu‑ndo nǔù‑í cáná ñàha‑ndo —cachí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
6 E Paulo, sabendo que uma parte era de saduceus e outra de fariseus, clamou no conselho: Homens irmãos, eu sou fariseu, filho de fariseu; no tocante à esperança e ressurreição dos mortos sou julgado.
7 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑dé xíǎⁿ ní nàá ndɨhɨ tnàha cue tée cùu fariséú ndɨhɨ cue tée cùu saducéú, chi ñá ɨ́ɨ́ⁿ‑ní tnǔhu ni cǎháⁿ‑güedé, chi ní ndɨ queheⁿ ndɨ queheⁿ‑güedé sá nǐ cáháⁿ‑güedé.
7 E, havendo dito isto, houve dissensão entre os fariseus e saduceus; e a multidão se dividiu.
8 Te cue tée cùu saducéú càchí‑güedé sá vǎ ndótó cuè ñáyiu ní xíhí, te cue tée cùu fariséú càchí‑güedé sá ndótǒ‑yu. Te cue tée cùu saducéú càchí‑güedé sá ñà túú espíritú xínú cuèchi núú Yǎ Ndiǒxí, te cue tée cùu fariséú càchí‑güedé sá ìó espíritú xínú cuèchi núú‑gǎ.
8 Porque os saduceus dizem que não há ressurreição, nem anjo, nem espírito; mas os fariseus reconhecem uma e outra coisa.
9 Te ta cùdééⁿ‑güedě cuáháⁿ, te níhi‑gá cúú ìní‑güedé càháⁿ‑güedé, te ɨɨⁿ ǔú cue tée cùu fariséú cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés ní cáháⁿ níhi‑güedé, te xǎhaⁿ‑güedě: —Ñá túú cuěchi‑dé, te cudana te ní cáháⁿ ndɨhɨ‑dé ɨɨⁿ espíritú xínú cuèchi núú Yǎ Ndiǒxí te vá ngǒo vá cúú vǎha iní‑ó nǔú‑gǎ —càchí cue tée cùu fariséú xǎhaⁿ‑güedě xii‑güedé.
9 E originou-se um grande clamor; e, levantando-se os escribas da parte dos fariseus, contendiam, dizendo: Nenhum mal achamos neste homem, e, se algum espírito ou anjo lhe falou, não lutemos contra Deus.
10 Te cuèndá sá ǐo xǐnàá‑güedé, xíǎⁿ ní yùhú tée cùu capitáⁿ cúnùu‑gá sá cáhní‑güedě té Pǎblú, núu xíǎⁿ ní xáhaⁿ‑dě sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑güedé cúnúcuaca ñaha‑güedě candeca ñaha‑güedě núhú cuàrtél.
10 E, havendo grande dissensão, o tribuno, temendo que Paulo fosse despedaçado por eles, mandou descer a soldadesca, para que o tirassem do meio deles, e o levassem para a fortaleza.
11 Te ndéé niú cúú ùú ní quexìo Xítohó Jesucrìstú núú ndécú tě Pǎblú, te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Ñɨɨ́ cunduu‑n, vá yùhú‑n, chi nàcuáa ní cáháⁿ‑n nǐ cacunehe ñaha‑n xìi‑í iha, te dɨu‑ni ducaⁿ cǎháⁿ‑n càcunehe ñaha‑n xii‑í quɨ́hɨ́ⁿ‑n ñùú Ròmá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
11 E na noite seguinte, apresentando-se-lhe o Senhor, disse: Paulo, tem ânimo; porque, como de mim testificaste em Jerusalém, assim importa que testifiques também em Roma.
12 Te nduu tněé ní natacá vìhi‑gá údico cue tée isràél ní ndatnúhu‑güedé sá cáhní‑güedě té Pǎblú, te ní xítnàha‑güedé: —Ni dǐtá vǎ cáxí‑ó te ni ndùte vá cóhó‑ó nděé ndacu‑o càhni‑o té Pǎblú, te dǎtnùní caxi‑o dǐtá, te coho‑o ndùte, chi sa ní sani iní‑ó sǎ cádá‑ó, te cuu cuéchi xii‑o nǔu vá cádá‑ó —càchí‑güedé xǐtnàha‑güedé.
12 E, quando já era dia, alguns dos judeus fizeram uma conspiração, e juraram, dizendo que não comeriam nem beberiam enquanto não matassem a Paulo.
13 — ausente —
13 E eram mais de quarenta os que fizeram esta conjuração.
14 Te ní sáháⁿ‑güedé núú ndécú nchàa dútú cúnùu ndɨhɨ nchaa cue tée cùu sacuéhé, te ní xáhaⁿ‑güedě: —Ní cachí‑ndɨ́ sá ni dǐtá vǎ cáxí‑ndɨ̌ ndéé nǔu ní ndacu‑ndɨ́ ní sahni‑ndɨ́ té Pǎblú, chi sa ní sani iní‑ndɨ́ sá cádá‑ndɨ̌, te cuu cuéchi núu vá cádá‑ndɨ̌.
14 E estes foram ter com os principais dos sacerdotes e anciãos, e disseram: Conjuramo-nos, sob pena de maldição, a nada provarmos até que matemos a Paulo.
15 Te duha cada‑ndo ndɨ̀hɨ dava‑gá cue tée cùnuu, chi cúñaha‑ndo xìi tée cùu capitáⁿ cúnùu‑gá: “Quixi ndɨhɨ‑n tě Pǎblú núú ndécú‑ndɨ̌ cuèndá ndatnúhu ndɨhɨ‑ndɨ́‑dé, chi cuìní‑ndɨ́ nducu tnǔhu váha‑gá‑ndɨ́ ná cúú sǎ nǐ quide‑dé”, duha cúñaha‑ndo xìi tée tàxi tnuní sandàdú. Te ducaⁿ‑ni cǔñaha‑ndo dàndahú‑ndó‑güedě cuèndá quixi ndɨhɨ‑güedé té Pǎblú, te nchúhú sa cundetu‑ndɨ́‑güedé ichi, chi quiní té Pǎblú ná cahni‑ndɨ́‑dé —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii cue tée cùchiuⁿ.
15 Agora, pois, vós, com o conselho, rogai ao tribuno que vo-lo traga amanhã, como que querendo saber mais alguma coisa de seus negócios, e, antes que chegue, estaremos prontos para o matar.
16 Te déhe cúha té Pǎblú ní níhí‑dě tnúhu nàcuáa cada‑güedé ditó‑dé. Te ní sáháⁿ‑dé cuàrtél, te ní xáhaⁿ‑dě xii ditó‑dé nàcuáa càháⁿ‑güedé cada ñaha‑güedě.
16 E o filho da irmã de Paulo, tendo ouvido acerca desta cilada, foi, e entrou na fortaleza, e o anunciou a Paulo.
17 Te ní cana té Pǎblú ɨɨⁿ tée cùu capitáⁿ, te ní xáhaⁿ‑dě: —Vá cúndèe iní‑n, quɨ̌hɨ́ⁿ ndɨhɨ‑n těe‑a na càháⁿ ndɨhɨ‑dé tée cùnuu‑gá, chi ndècu ɨɨⁿ cuendú cúñaha‑dě cuìní‑í —càchí té Pǎblú xǎhaⁿ‑dě xii tée cùu capitáⁿ.
17 E Paulo, chamando a si um dos centuriões, disse: Leva este jovem ao tribuno, porque tem alguma coisa que lhe comunicar.
18 Te dǎtnùní ní xica tée cùu capitáⁿ ndécá‑dě dáxíⁿ tě Pǎblú cuáháⁿ núú ndécú těe cùnuu‑gá, te òré ní quexìo‑güedé núú‑dě, te ní xáhaⁿ těe cùu capitáⁿ xii‑dé: —Té Pǎblú tée yɨ̀hɨ vecaá ní cana ñaha‑dě xii‑í, te ní cachí‑dé véxi‑í ndɨhɨ tée‑a cuèndá cachí tnúhu‑dé ɨɨⁿ cuèndú cuìní‑dé —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii tée cùnuu‑gá.
18 Tomando-o ele, pois, o levou ao tribuno, e disse: O preso Paulo, chamando-me a si, rogou-me que trouxesse este jovem, que tem alguma coisa para dizer-te.
19 Te tée cùnuu‑áⁿ nǐ tnɨɨ‑dé ndaha dáxíⁿ tě Pǎblú, te tànehe ñaha‑dé cuáháⁿ ɨɨⁿ xio, te ní xícáⁿ tnúhú‑dě núú‑dě, te xǎhaⁿ‑dě: —¿Ná cuèndú cuìní‑n cǎháⁿ‑n? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii dáxíⁿ tě Pǎblú.
19 E o tribuno, tomando-o pela mão, e pondo-se à parte, perguntou-lhe em particular: Que tens que me contar?
20 Te ní xáhaⁿ‑dě xii tée cùnuu‑áⁿ: —Cue tée isràél ní ndatnúhu ndáá‑güedé sá quíxí‑güedě tneé cáháⁿ ndàhú‑güedé núú‑n càndeca‑n té Pǎblú quɨ́hɨ́ⁿ jùndá, te yàcáⁿ cácáⁿ tnúhú ndǎá‑güedé núú‑dě ná cúú sǎ nǐ quide‑dé, càchí‑güedé xǐtnàha‑güedé.
20 E disse ele: Os judeus se concertaram rogar-te que amanhã leves Paulo ao conselho, como que tendo de inquirir dele mais alguma coisa ao certo.
21 Te vá quɨ̀ndáá iní‑n chi dìcó dandàhú ñáhá‑güedě, chi vìhi‑gá údico‑güedé ndátnǔhu‑güedé cundedɨ́‑güedé ichi cahni ñaha‑güedě. Te xǐtnàha‑güedé sá ni dǐtá vǎ cáxí‑güedě, te ni ndùte vá cóhó‑güedě ndéé nǔu ní ndacu‑güedé ní sahni ñaha‑güedě, te dǎtnùní caxi‑güedé dítá, te coho‑güedé ndute, chi sa ní sani iní‑güedé sá cádá‑güedě, te cuu cuéchi núu vá cádá‑güedě, càchí‑güedé xǐtnàha‑güedé. Te cundecu túha‑ná‑güedé cundetu ñaha‑güedě tneé, te núu na quɨ̀ndáá iní‑n càndeca‑n‑dé quɨ́hɨ́ⁿ jùndá —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii tée cùnuu‑áⁿ.
21 Mas tu não os creias; porque mais de quarenta homens de entre eles lhe andam armando ciladas; os quais se obrigaram, sob pena de maldição, a não comer nem beber até que o tenham morto; e já estão apercebidos, esperando de ti promessa.
22 Te tée cùnuu‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě: —Cuanùhú, te vá yǒo tnàhí cúñaha‑n sǎ nǐ quixi‑n nǐ cachí tnúhu‑n nàcuáa càháⁿ‑güedé cada‑güedé té Pǎblú —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
22 Então o tribuno despediu o jovem, mandando-lhe que a ninguém dissesse que lhe havia contado aquilo.
23 Te tée cùnuu‑gá ní cana‑dé úú cue tée cùu capitáⁿ, te xǎhaⁿ‑dě: —Tava‑ndo ǔú cièndú sandàdú cue tée xìca saha, ndɨhɨ únídico úxí sandàdú cue tée yòdo cuayú, ndɨhɨ úú cièndú sandàdú mee‑ni cuè tée xǐnehe lànzá. Te cada túha‑ndo chi caca‑ndo òré caá ɨ́ɨ́ⁿ niú quɨ́hɨ́ⁿ‑ndó ñùú Cèsareá ndɨhɨ té Pǎblú.
23 E, chamando dois centuriões, lhes disse: Aprontai para as três horas da noite duzentos soldados, e setenta de cavalaria, e duzentos archeiros para irem até Cesaréia;
24 Te nducu‑ndo cuědìcó ɨɨⁿ ǔú cuàyú codo‑dě ndɨhɨ cue tée ndèé ñáhá xìi‑dé. Te cada cuedàdú‑ndó‑dě ichi, te candeca‑ndo‑dě quɨ́hɨ́ⁿ quɨ́ndeca‑ndo‑dě núú těe cùu gobiernú —càchí tée cùnuu‑áⁿ xǎhaⁿ‑dě xii cue tée cùu capitáⁿ.
24 E aparelhai animais, para que, pondo neles a Paulo, o levem salvo ao presidente Félix.
25 Te tée cùnuu‑áⁿ nǐ cadúha‑dé tutú cuèndá quɨ́hɨ́ⁿ ndaha té Juělí tée cùu gobiernú. Te duha ní chídó tnùní‑dé núú tùtú cuáháⁿ:
25 E escreveu uma carta, que continha isto:
26 “Cóvǎha dǐí‑n, tǎtá gobernàdór. Ío cada càhnu iní, yúhú nánì‑í Clàudiú Lìsiás. Yúhú ní tendaha‑ǐ ɨɨⁿ tutú véxi ndaha‑n cuèndá quiní tnùní‑n nàcuáa ní cuu iha.
26 Cláudio Lísias, a Félix, potentíssimo presidente, saúde.
27 Cue tée isràél ní tnɨɨ‑güedé ɨɨⁿ tée nàni Páblú cuìní‑güedé cahni ñaha‑güedě ní cùu, te ní níhì‑í tnúhu sá těe ròmá cúú‑dě nǔu ní sáháⁿ‑í ndɨhɨ sandàdú‑í ní dácǎcu‑ndɨ́‑dé.
27 Esse homem foi preso pelos judeus; e, estando já a ponto de ser morto por eles, sobrevim eu com a soldadesca, e o livrei, informado de que era romano.
28 Te ní cuiní‑í quiní‑í ná cuèndá téé ñàha‑güedé cuéchi xii‑dé, núu xíǎⁿ ndécà‑í‑dé ní sáháⁿ núú nǐ quide cue tée cùchiuⁿ israél jùndá.
28 E, querendo saber a causa por que o acusavam, o levei ao seu conselho.
29 Te yàcáⁿ ní níhì‑í tnúhu sá ñà túú nǎ cuéchi ni quìde‑dé, chi cuèndá‑ni sá nǐ níhí‑güedě tnúhu sá ñà túú sàndáá iní‑dé cada‑dé nchaa sá nǐ xóo cada ñáyiu ní xíndecu ndéé sanaha nchìcúⁿ nihnu‑güedé quìde‑güedé, xíǎⁿ ní cudééⁿ‑güedě núú‑dě. Te ñá túú cuěchi càhnu ni quide‑dé nǔu quɨ́hɨ́ⁿ‑dé vecaá àdi cahni‑í‑dé.
29 E achei que o acusavam de algumas questões da sua lei; mas que nenhum crime havia nele digno de morte ou de prisão.
30 Te ní níhì‑í tnúhu sá cuè tée isràél ndúcú‑güedě nàcuáa cada‑güedé cahni ñaha‑güedě xii‑dé, xíǎⁿ ní xáhaⁿ‑ǐ xii sandàdú‑í sá cándèca ñaha‑güedé quixi xíáⁿ. Te ní xáhaⁿ‑ǐ xii cue tée tèe ñaha cuéchi sá quíxí‑güedě ndéé xíáⁿ cǎháⁿ‑güedé nǔu ná cuéchi ní quide‑dé. Te cada càhnu iní‑n chi duha‑ni ndùu tnúhu càháⁿ‑í, te cundee ìní‑n quèheⁿ cuendá‑n‑dě”, duha ní chídó tnùní tée ní cadúha tutú cuáháⁿ ndaha té Juělí.
30 E, sendo-me notificado que os judeus haviam de armar ciladas a esse homem, logo to enviei, mandando também aos acusadores que perante ti digam o que tiverem contra ele. Passa bem.
31 Te cue sandàdú ní quide‑güedé nàcuáa ní xáhaⁿ těe tàxi tnuní ñáhá xìi‑güedé chi ní xica‑güedé ndɨhɨ té Pǎblú òré caá ɨ́ɨ́ⁿ niú, te dɨu‑ni niú‑áⁿ nǐ quexìo‑güedé ñuú Antìpatrís.
31 Tomando, pois, os soldados a Paulo, como lhe fora mandado, o trouxeram de noite a Antipátride.
32 Te sátá nǐ túndaá, te ní nacuico cuè tée xǐnehe lànzá ndɨhɨ dava‑gá sandàdú xícá sàha cuánuhú‑güedé cuàrtél, te mee‑nǎ sandàdú cue tée yòdo cuayú cuáháⁿ ndɨhɨ té Pǎblú.
32 E no dia seguinte, deixando aos de cavalo irem com ele, tornaram à fortaleza.
33 Te òré ní quexìo‑güedé ñuú Cèsareá, te ní sáha‑güedé tée cùu gobiernú tutú néhé‑güedě cuáháⁿ. Te ní queheⁿ cuèndá‑dé té Pǎblú.
33 Os quais, logo que chegaram a Cesaréia, e entregaram a carta ao presidente, lhe apresentaram Paulo.
34 Te sátá nǐ dácuáhá těe cùu gobiernú‑áⁿ tutú‑áⁿ te ní xícáⁿ tnúhú‑dě núú tě Pǎblú, te xǎhaⁿ‑dě: —¿Ndèé tée cùu‑n? —cachí‑dé xǎhaⁿ‑dě. Te ní xáhaⁿ tě Pǎblú: —Tée Cìliciá cúù‑í —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě.
34 E o presidente, lida a carta, perguntou de que província era; e, sabendo que era da Cilícia,
35 Te ní xáhaⁿ těe cùu gobiernú‑áⁿ: —Òré quexìo cue tée tèe ñaha cuéchi xii‑n, te cáháⁿ‑n nǎsa ní cuu, chi níhì‑í nàcuáa cada ndáá‑í cuèndá‑n —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii té Pǎblú. Te ní xáhaⁿ‑dě xii sandàdú sá cúndèé‑güedé té Pǎblú vehe càhnu té Hèrodés.
35 Disse: Ouvir-te-ei, quando também aqui vierem os teus acusadores. E mandou que o guardassem no pretório de Herodes.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.