Marcos 2
Ta lə Lubə Kunmindɨ kɨ́ Sigɨ (MGE) vs NAA
1 Mḛḛ ndɔ-je-tɨ kɨ́ rangɨ go-tɨ lé, Jeju təl ree Kapɛrnayim-tɨ. Ə dow-je dꞌoo kɨ́ Jeju isɨ kəy nè.
1 Dias depois, Jesus entrou de novo em Cafarnaum, e logo se ouviu dizer que ele estava em casa.
2 Beɓa kosɨ dow-je kɨ́ ꞌtò nduy-nduy ya ꞌkəw-na̰ dɔ-é-tɨ, dꞌun lo latɨ-latɨ adɨ lo kɨ́ takəy-tɨ kàrè nà̰y al. Jeju idə-dé ta lə Lubə.
2 Muitos se reuniram ali, a ponto de não haver lugar nem mesmo junto à porta. E Jesus anunciava-lhes a palavra.
3 Dow-je sɔ dꞌun dow kɨ́ rɔ-é oy mburukɨ ꞌree siə rɔ-é-tɨ.
3 Trouxeram-lhe, então, um paralítico, carregado por quatro homens.
4 Ngà kosɨ dow-je kɨ́ ꞌn̰a̰ kinlé ra adɨ lo kɔw siə rɔ Jeju-tɨ goto. Beɓa dḛ dꞌal ꞌngin̰ə jam kəy ꞌsɔbɨ-né dɔ lo kɨ́ Jeju isɨ-tɨ ə dꞌun njèrɔkoy mburukɨ lé kɨ̀ tuwə tò-é, dꞌulə-é kɨ̀ kəm bole jamkəy go Jeju-tɨ.Dꞌulə njèmɔ̰y kɨ̀ jam kəy go Jeju-tɨ|alt="Malade descendu par le toît" src="lb00305c.tif" size="col" copy="Louise Bass" ref="2:4"
4 E, não podendo aproximar-se de Jesus, por causa da multidão, removeram o telhado no ponto correspondente ao lugar onde Jesus se encontrava e, pela abertura, desceram o leito em que o paralítico estava deitado.
5 Lokɨ Jeju oo kadmḛḛ lə-dé bè rəmə, idə njèrɔkoy mburukɨ lé panè: «Ngon-m! Majal-je lə-i tokɨ kin̰ə go-é kɔgɨ.»
5 Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico:
6 Lo-é-tɨ kinlé, dow-je kɨ́ dan-tɨ-je kɨ́ ꞌto njéndó dow-je ndukun-je dꞌisɨ nɔ̰ɔ̰ tɔ; ə ꞌgɨr ta mḛḛ-dé-tɨ ꞌpanè:
6 Alguns escribas estavam sentados ali e pensavam em seu coração:
7 «Kdɔ ri ɓá dow kanlé pa ta kɨ́ bè kin wa? To ta kɔbɨ ɓá ḛ pa dɔ Lubə-tɨ tin. Ná̰ ɓá asɨ kin̰ə go majal-je lə dow-je kɔgɨ wa? Lubə ya kɨ̀ kár-é asɨ.»
7 — Como ele se atreve a falar assim? Isto é blasfêmia! Quem pode perdoar pecados, a não ser um, que é Deus?
8 Tajinatɨ nè ya Jeju gə tagɨr-je kɨ́ mḛḛ-dé-tɨ adɨ idə-dé panè: «Kdɔ ri ɓá ɔwi kɨ̀ tagɨr-je kɨ́ bè kin mḛḛ-si-tɨ wa?
8 E Jesus, percebendo imediatamente em seu espírito que eles assim pensavam, disse-lhes:
9 Kidə njèrɔkoy mburukɨ panè: “Majal-je lə-i tokɨ kin̰ə go-é kɔgɨ” lé ɓá tò ɓəl n̰a̰ əse, kidə-é panè: “ꞌḬ taá ꞌun tuwə lə-i ə ꞌnjiyə ɓá tò ɓəl n̰a̰ wa?”»
9 O que é mais fácil? Dizer ao paralítico: “Os seus pecados estão perdoados”, ou dizer: “Levante-se, tome o seu leito e ande”?
10 Majɨ! Mꞌa kɔjɨ-si kadɨ ꞌgəi kɨ́ Ngon lə dow lé ɔw kɨ̀ tɔ́gɨ dɔnangɨ-tɨ nè, kdɔ kin̰ə-né go majal-je lə dow-je kɔgɨ.
10 Mas isto é para que vocês saibam que o Filho do Homem tem autoridade sobre a terra para perdoar pecados. E disse ao paralítico:
11 Beɓa Jeju təl idə njèrɔkoy mburukɨ lé panè: Mꞌun ndu mꞌadɨ-i mꞌpanè: «ꞌḬ taá, ꞌun tuwə lə-i ə ꞌɔw ɓee lə-i.»
11 — Eu digo a você: Levante-se, pegue o seu leito e vá para casa.
12 Rəmə tajinatɨ nè ya njèrɔkoy mburukɨ lé ɔsɨ nangɨ ḭ taá, un tuwə tò-é, ɔtɨ takəm dow-je-tɨ lay adɨ ɔr ndil-dé adɨ dꞌɔsɨ-né gajɨ Lubə ꞌpanè: «Jꞌoo né kɨ́ tana̰ bè kin nja káre al.»
12 Ele se levantou e, no mesmo instante, pegando o leito, retirou-se à vista de todos, a ponto de todos se admirarem e darem glória a Deus, dizendo: — Jamais vimos coisa assim!
13 Jeju təl ɔw gogɨ ta babo-tɨ kɨ́ Galile. Kosɨ dow-je lay dꞌɔw go-é-tɨ adɨ ḛ isɨ ndó-dé né.
13 De novo, Jesus foi para junto do mar, e toda a multidão vinha ao encontro dele, e ele os ensinava.
14 Lokɨ isɨ dəə rəmə, ḛ oo Lebi kɨ́ ngon lə Alpe isɨ lo taa lambo-je-tɨ ə idə-é panè: «ꞌUn go-m.» Beɓa Lebi ḭ taá ə un go-é.
14 Quando ia passando, viu Levi, filho de Alfeu, sentado na coletoria e lhe disse: Ele se levantou e o seguiu.
15 Go-tɨ, Jeju ɔw mḛḛ kəy-tɨ lə Lebi, isɨ ta nékuso-tɨ natɨ kɨ̀ dow-je n̰a̰ kɨ́ ꞌto njétaalambo-je, kɨ̀ njéramajal-je, kɨ̀ njéndó né-je liə; kdɔ dow-je n̰a̰ ya dꞌun go-é.
15 Achando-se Jesus à mesa, na casa de Levi, estavam junto com ele e com os seus discípulos muitos publicanos e pecadores; porque estes eram muitos e também o seguiam.
16 Lokɨ njéndó dow-je ndukun-je kɨ́ ꞌto kɨ́ dan Parisi-je-tɨ dꞌoo kɨ́ Jeju isɨ uso né natɨ kɨ̀ njétaalambo-je, kɨ̀ njéramajal-je lé, ꞌpa kɨ̀ njéndó né-je liə ꞌpanè: Kdɔ ri ɓá ḛ uso né natɨ kɨ̀ njétaalambo-je kɨ̀ njéramajal-je kin wa?
16 Os escribas dos fariseus, vendo Jesus comer em companhia dos pecadores e publicanos, perguntavam aos discípulos dele: — Por que ele come e bebe com os publicanos e pecadores?
17 Jeju oo ta lə-dé lé, adɨ pa sə-dé panè: «Dow-je kɨ́ rɔ-dé tò kɨ̀ lapiya kare lé dꞌɔw ndoo dɔktur al, ngà njémɔ̰y-je ɓá dꞌɔw ndoo-é. Ma̰ lé, njéra né-je kɨ́ njururu ɓá mꞌree kdɔ ɓa-dé al, ngà mꞌree kdɔ njéramajal-je.»
17 Tendo ouvido isto, Jesus lhes respondeu:
18 Njéndó né-je lə Ja̰ dḛ kɨ̀ Parisi-je lé dꞌun dɔkaglo madɨ dꞌɔgɨ-né rɔ-dé nékuso kɨ̀ man ka̰y. Beɓa dow-je ꞌree rɔ Jeju-tɨ ꞌdəjɨ-é ꞌpanè: «Kdɔ ri ɓá njéndó né-je lə Ja̰ dḛ kɨ̀ njéndó né-je lə Parisi-je dꞌɔgɨ rɔ-dé nékuso kɨ̀ man ka̰y, ngà i rəmə, njéndó né-je lə-i dꞌɔgɨ rɔ-dé nékuso kɨ̀ man ka̰y al wa?»
18 Ora, os discípulos de João e os fariseus estavam jejuando. Algumas pessoas foram perguntar a Jesus: — Por que os discípulos de João e os discípulos dos fariseus jejuam, mas os seus discípulos não jejuam?
19 Ngá ɓá Jeju ilə-dé-tɨ panè: «Dow-je kɨ́ ꞌɓa-dé lo nékuso-tɨ kɨ́ lo taana̰-tɨ lé, dꞌa kɔgɨ rɔ-dé nékuso kɨ̀ man ka̰y dɔkaglo-tɨ kɨ́ njètaa dené sigɨ isɨ-né sə-dé natɨ nè wa? Dɔkaglo-tɨ kɨ́ njètaa dené sigɨ isɨ-né sə-dé natɨ nè ɓəy kinlé, dꞌa kɔgɨ rɔ-dé nékuso kɨ̀ man ka̰y al ya sar.
19 Jesus respondeu:
20 Ngà ndɔ-je ɔw ree nɔ̰ɔ̰ lé, dꞌa kun njètaa dené sigɨ lé ta-dé-tɨ kɔgɨ; rəmə mḛḛ ndɔ-é-je-tɨ kinlé ɓá dꞌa kɔgɨ rɔ-dé nékuso kɨ̀ man ka̰y ɓəy.»
20 No entanto, virão dias em que o noivo lhes será tirado, e então, naquele dia, eles vão jejuar.
21 Dow à kun takubɨ kɨ́ sigɨ kdɔ kilə-né kəm ndisɨ kubɨ al; bin al rəmə takubɨ kɨ́ sigɨ lé, à kuwə dɔgangɨ ndisɨ kubɨ lé wuktu kɔr ə à ra kadɨ kəm kubɨ kɨ́ mbutɨ lé tò wororo ta madɨ-é-tɨ ya ɓəy.
21 Ninguém costura um remendo de pano novo em roupa velha; porque o remendo novo tira um pedaço da roupa velha, e o buraco fica ainda maior.
22 Rəm ɓá dow à tur yibɨ nduu kɨ́ sigɨ mḛḛ mbundaá-je-tɨ kɨ́ low al. Bin al rəmə yibɨ nduu kɨ́ sigɨ lé à ra kadɨ mbundaá-je kɨ́ low lé riyə əktə́-əktə́, rəmə yibɨ nduu kɨ́ sigɨ lé à tujɨ rəm, ɓá mbundaá kɨ́ low lé kàrè à tujɨ rəm tɔ; ngà tò kdɔ kadɨ dow tur yibɨ nduu kɨ́ sigɨ mḛḛ mbundaá-tɨ kɨ́ sigɨ ya tɔ ɓane.
22 E ninguém põe vinho novo em odres velhos, porque, se fizer isso, o vinho romperá os odres e se perdem tanto o vinho como os odres. Mas põe-se vinho novo em odres novos.
23 Ndɔ káre bè, Jeju njiyə mḛḛ ndɔr gemḛ-je-tɨ kdɔ kində gangɨ ndɔ taakoo-tɨ lə jipɨ-je rəmə, njéndó né-je liə ꞌpuy dɔ gemḛ dꞌuso taá-taá.
23 Aconteceu que, num sábado, Jesus atravessava as searas, e os seus discípulos, ao passar, começaram a colher espigas.
24 Beɓa Parisi-je ꞌree ꞌpa kɨ̀ Jeju ꞌpanè: «ꞌOo bè! Kdɔ ri ɓá njéndó né-je lə-i ꞌra né kɨ́ to tó-é al kadɨ dow ra ndɔ taakoo-tɨ wa?»
24 Então os fariseus disseram a Jesus: — Olhe! Por que eles estão fazendo o que não é lícito aos sábados?
25 Jeju ilə-dé-tɨ panè: «Né kɨ́ ndɔkɨ Dabidɨ ra kaglo-tɨ liə, lokɨ nékuso goto adɨ ɓo ra-dé kɨ̀ dow-je liə lé sə̰i ꞌndói ta-é mḛḛ mbete-tɨ kɨ́ aa njay al ya sar wa?
25 Ele lhes respondeu:
26 Ḛ ɔw mḛḛ kəykubɨ-tɨ lə Lubə, uso mbə̀ kɨ́ ꞌree-né nɔ̰̀ Lubə-tɨ dɔkaglo-tɨ kɨ́ Abiyatar ɓá to-né burə dɔ njégugné-je lə Lubə; ə tò kadɨ njégugné-je lə Lubə ya par ɓá dꞌa kuso mbə̀-é kinlé, ya ngà Dabidɨ ɔw mbing adɨ dow-je liə dꞌuso tɔ.»
26 Como entrou na Casa de Deus, no tempo do sumo sacerdote Abiatar, e comeu os pães da proposição, os quais só aos sacerdotes era lícito comer, e ainda deu esses pães aos seus companheiros?
27 Jeju pa sə-dé ɓəy panè: «Ndɔ taakoo ɓá tò kdɔ ta lə dow ɓɨ ꞌra dow kdɔ ta lə ndɔ taakoo al.
27 E Jesus acrescentou:
28 Adɨ Ngon lə dow lé ya to ꞌɓa ndɔ taakoo.»
28 Assim, o Filho do Homem é senhor também do sábado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.