Lucas 5
Ta lə Lubə Kunmindɨ kɨ́ Sigɨ (MGE) vs NAA
1 Ndɔ káre bè, lokɨ Jeju a̰ ta babo-tɨ kɨ́ Jenejarɛtɨ lé, kosɨ dow-je dꞌɔw dɔ-na̰-tɨ wúr-wùr kdɔ koo ta lə Lubə ta-é-tɨ.
1 Aconteceu que Jesus estava junto ao lago de Genesaré, e a multidão o apertava para ouvir a palavra de Deus.
2 Lokɨ un kəm-é oo tò-je joo ngangɨ baa-tɨ ə to tò-je kɨ́ mbɔw-je kɨ́ mḛḛ-é-tɨ dꞌur nangɨ dꞌa̰ ꞌtogɨ burə-je lə-dé;
2 Então ele viu dois barcos junto à praia do lago. Os pescadores tinham desembarcado e estavam lavando as redes.
3 ḛ al mḛḛ tò-tɨ kɨ́ káre kɨ́ to tò lə Simɔ̰ ə dəjɨ Simɔ̰ adɨ in̰ə ngangɨ ba ə ɔsɨ tò sḛ kɨ́ dan ba-tɨ, ngá ɓá ḛ isɨ mḛḛ tò-tɨ lé, isɨ ndó né kosɨ dow-je.
3 Entrando num dos barcos, que era o de Simão, Jesus pediu-lhe que o afastasse um pouco da praia; e, assentando-se, do barco ensinava as multidões.
4 Lokɨ Jeju pa ta lay rəmə, idə Simɔ̰ panè: ꞌƆsɨ tò kɨ́ dan ɓul baa-tɨ ə ungi burə-je lə-si mani kadɨ ꞌrai ndɔ̰.
4 Quando acabou de falar, Jesus disse a Simão:
5 Simɔ̰ ilə-é-tɨ panè: Njèndó dow-je né, jḛ jꞌra kullə ndɔɔ sar lo aa-ji taá ya, ngà né káre ya kàrè jꞌuwə al; ngà titɨ kɨ́ i ꞌpa-né lé, mꞌa kungɨ burə mani ya.
5 Em resposta, Simão disse: — Mestre, havendo trabalhado toda a noite, nada apanhamos; mas, sob esta sua palavra, lançarei as redes.
6 Lokɨ dꞌungɨ burə-je mani lé, kanjɨ rusɨ burə-je lə-dé sar adɨ ɔw kɨ̀ gangɨ.
6 Fazendo isso, apanharam grande quantidade de peixes; e as redes deles começaram a se romper.
7 Beɓa ꞌkəbɨ madkullə-je lə-dé kɨ́ mḛḛ tò-tɨ kɨ́ káre lé kadɨ ꞌree dꞌore kàdɨ̀-dé. Lokɨ madɨ-dé-je ꞌree rəmə, dꞌɔy kanjɨ-je rusɨ tò-je kɨ́ joo lé betete, adɨ tò-je ɔw kɨ̀ nduy sə-dé tɔ ɓəy.
7 Então fizeram sinais aos companheiros do outro barco, para que fossem ajudá-los. E foram e encheram ambos os barcos, a ponto de quase afundarem.
8 Lokɨ Simɔ̰ Piyər oo né kin bè lé, usɨ nangɨ nja Jeju-tɨ panè: ꞌƁaɓe, ꞌɔtɨ kɨ rangɨ rɔ-m-tɨ, kdɔtalə ma̰ lé mꞌto dow kɨ́ njèramajal.
8 Vendo isto, Simão Pedro prostrou-se aos pés de Jesus, dizendo: — Senhor, afaste-se de mim, porque sou pecador.
9 Kanjɨ kɨ́ dꞌuwə al dɔ majɨ kinlé, ra adɨ ɓəl ində bandɨ Simɔ̰ gangɨ, ɓá dow-je lay kɨ́ dꞌa̰ siə natɨ kàrè ɓəl ində bandɨ-dé gangɨ rəm tɔ.
9 Pois, à vista da pesca que fizeram, a admiração se apoderou dele e de todos os seus companheiros,
10 Bè ya tɔ, madkullə-je lə Simɔ̰, adɨ to Jakɨ-je kɨ̀ Ja̰ kɨ́ ꞌto ngan lə Jebede lé kàrè, ɓəl ində bandɨ-dé batɨ gangɨ tɔ. Beɓa Jeju idə Simɔ̰ panè: ꞌƁəl al, kete lé ꞌto njèndɔ̰ kanjɨ-je, ngà kḭ nè kɔw kɨ kete kinlé, dow-je ngá ɓá ꞌa təl njèsangɨ-dé kadɨ-m.
10 bem como de Tiago e João, filhos de Zebedeu, que eram seus sócios. Então Jesus disse a Simão:
11 Beɓa lokɨ dḛ ꞌree kɨ̀ tò-je lə-dé ngangɨ ba-tɨ gogɨ rəmə, dꞌin̰ə né-je lay ya ə dꞌun go Jeju.
11 E, arrastando eles os barcos para a praia, deixando tudo, o seguiram.
12 Ndɔ káre bè, lokɨ Jeju isɨ ɓebo-tɨ madɨ lé, dingəm kɨ́ banjɨ taa rɔ-é pəl-pəl da dɔ-é-tɨ. Lokɨ oo Jeju rəmə, ɔsɨ məkəjɨ-é nangɨ ə ɔsɨ dɔ-é nangɨ nɔ̰̀-é-tɨ ɓá dəjɨ-é panè: ꞌƁaɓe, kinə ꞌndigɨ lé, ꞌa kadɨ banjɨ lə-m kin ur kadɨ mꞌaa njay kare!
12 Aconteceu que, estando Jesus numa das cidades, um homem coberto de lepra veio à sua presença. Quando ele viu Jesus, prostrou-se com o rosto em terra e pediu: — Senhor, se quiser, pode purificar-me.
13 Jeju ulə ji-é ɔdɨ-né rɔ-é ɓá panè: «Mꞌndigɨ dɔ-tɨ sə-i. Kadɨ banjɨ lə-i ur!» Rəmə tajinatɨ nè ya banjɨ kɨ́ rɔ-é-tɨ ur wukɨ adɨ aa njay.
13 E Jesus, estendendo a mão, tocou nele, dizendo: E, no mesmo instante, a lepra daquele homem desapareceu.
14 Go-tɨ, Jeju ndəjɨ-é kadɨ pa ta-é adɨ dow oo al. Ngà idə-é panè: ꞌƆw ꞌɔjɨ rɔ-i njègugné ə ꞌadɨ né kdɔ məsɨ kɨ́ kilə kɨ́ sɔbɨ dɔ kaa rɔ lə-i titɨ kɨ́ ndukun lə Moiyijɨ pa-né. Bè kdɔ kadɨ dow-je lay ꞌgə kɨ́ banjɨ kɨ́ rɔ-i-tɨ lé ur ngá.
14 Jesus ordenou-lhe que não contasse isso a ninguém. E acrescentou:
15 Beɓa ri Jeju ɓa kɨ kete-kete adɨ kosɨ dow-je n̰a̰ ya ꞌɓungə-na̰ ꞌree par-par ꞌkəw-na̰ dɔ-é-tɨ kdɔ koo ta liə, ɓá dḛ kɨ́ ꞌto njémɔ̰y-je kàrè ꞌree kdɔ kadɨ adɨ-dé lapiya rəm tɔ.
15 Porém o que se dizia a respeito de Jesus se espalhava cada vez mais, e grandes multidões afluíam para o ouvir e para serem curadas de suas enfermidades.
16 Ngà Jeju ɔr rɔ-é ɔw diləlo-tɨ, ɔw pa ta kɨ̀ Lubə titɨ kɨ́ isɨ ra-né taá-taá.
16 Jesus, porém, se retirava para lugares solitários e orava.
17 Ndɔ káre bè, Jeju isɨ ndó né dow-je ə Parisi-je, kɨ̀ njéndó dow-je ndukun-je kɨ́ dꞌḭ nganɓe-je-tɨ lay kɨ́ dɔnangɨ Galile-tɨ, kɨ̀ dɔnangɨ Jude-tɨ, kɨ̀ dḛ kɨ́ dꞌḭ ɓebo Jorijalḛm-tɨ dꞌisɨ dan-dé-tɨ. Tɔ́gɨ lə ꞌƁaɓe nà̰y kɨ̀ Jeju adɨ Jeju adɨ lapiya njémɔ̰y-je n̰a̰.
17 E aconteceu que, num daqueles dias, Jesus estava ensinando, e achavam-se ali assentados fariseus e mestres da Lei, vindos de todas as aldeias da Galileia, da Judeia e de Jerusalém. E o poder do Senhor estava com ele para curar.
18 Beɓa dow-je dꞌun dingəm kɨ́ rɔ-é oy mburukɨ mḛḛ tuwə-tɨ ꞌree siə, ꞌsangɨ rəbɨ kadɨ dꞌɔw siə kəy nɔ̰̀ Jeju-tɨ.
18 Vieram, então, alguns homens trazendo um paralítico deitado num leito. Eles procuravam levá-lo para dentro e colocá-lo diante de Jesus.
19 Ngà kosɨ dow-je kɨ́ ꞌn̰a̰ kinlé ra adɨ lo kadɨ dꞌingə tarəbɨ dꞌɔw-né siə go-é-tɨ goto. Beɓa dꞌal siə dɔ kəy-tɨ, ꞌwan̰a̰ lo dꞌulə-é-né kɨ̀ tuwə burə́ nɔ̰̀ Jeju-tɨ kəy, dan kosɨ dow-je-tɨ.
19 E, não encontrando uma forma de fazer isso por causa da multidão, subiram ao telhado e, por entre as telhas, desceram o paralítico no seu leito, deixando-o no meio das pessoas, diante de Jesus.
20 Lokɨ Jeju oo kadmḛḛ lə-dé bè rəmə, idə dingəm lé panè: «Majal-je lə-i tokɨ kin̰ə go-é kɔgɨ kadɨ-i.»
20 Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico:
21 Njéndó dow-je ndukun-je, kɨ̀ Parisi-je kɨ́ dꞌisɨ lo-é-tɨ lé, ꞌgɨr ta mḛḛ-dé-tɨ ꞌpanè: Dow kanlé oo rɔ-é kɨ ná̰ ya ɓá pa ta kɔbɨ dɔ Lubə-tɨ bè wa? Ná̰ ɓá asɨ kin̰ə go majal-je lə dow kɔgɨ wa? Lubə ya kɨ̀ kár-é asɨ.
21 E os escribas e fariseus começaram a pensar: — Quem é este que diz blasfêmias? Quem pode perdoar pecados, a não ser um, que é Deus?
22 Jeju gə ta kɨ́ mḛḛ-dé-tɨ ɓətɨ adɨ pa sə-dé panè: Kdɔ ri ɓá ɔwi kɨ̀ tagɨr-je kɨ́ bè kin mḛḛ-si-tɨ wa?
22 Jesus, porém, conhecendo os pensamentos deles, disse-lhes:
23 Dan ta-je-tɨ kɨ́ joo kinlé, ḛ kɨ́ rá ɓá tò ɓəl n̰a̰ wa? Kidə dow panè: «Majal-je lə-i tokɨ kin̰ə go-é kɔgɨ kadɨ-i» ɓá tò ɓəl n̰a̰ əse kidə-é panè: «ꞌḬ taá ꞌnjiyə» ɓá tò ɓəl n̰a̰ wa?
23 O que é mais fácil? Dizer: “Os seus pecados estão perdoados”, ou dizer: “Levante-se e ande”?
24 Majɨ! Mꞌa kɔjɨ-si kadɨ ꞌgəi kɨ́ Ngon lə dow lé, ɔw kɨ̀ tɔ́gɨ dɔnangɨ-tɨ nè kdɔ kin̰ə-né go majal-je lə dow-je kɔgɨ. Beɓa Jeju təl idə njèrɔkoy mburukɨ lé panè: Mꞌun ndu mꞌadɨ-i mꞌpanè: ꞌḬ taá, ꞌun tuwə lə-i ə ꞌɔw ɓee lə-i.
24 Mas isto é para que vocês saibam que o Filho do Homem tem autoridade sobre a terra para perdoar pecados. E disse ao paralítico:
25 Rəmə tajinatɨ nè ya dingəm lé, ḭ taá takəm dow-je-tɨ, un tuwə tò-é ə ɔsɨ gajɨ Lubə taá-taá ɔw ɓee.
25 E imediatamente ele se levantou diante de todos e, pegando o leito em que até então estava deitado, voltou para casa, glorificando a Deus.
26 Né kinlé, ɔr ndil dow-je lay kɨ́ dꞌa̰ lo-é-tɨ, adɨ dꞌɔsɨ-né gajɨ Lubə rəm, ɓá ɓəl ində bandɨ-dé gangɨ, adɨ ꞌpanè: Né-je kɨ́ dow oo nja káre al ya ɓone jꞌooi.
26 Todos ficaram muito admirados, davam glória a Deus e, cheios de temor, diziam: — Hoje vimos coisas extraordinárias!
27 Go-tɨ, Jeju tḛḛ rəmə, oo njètaalambo káre kɨ́ ri-é lə Lebi isɨ lo taa lambo-je-tɨ. Jeju idə-é panè: «ꞌUn go-m.»
27 Depois disso, Jesus saiu e viu um publicano, chamado Levi, sentado na coletoria. E lhe disse:
28 Rəmə ḛ tusɨ né-je lay in̰ə ə ḭ taá un go Jeju.
28 Ele se levantou e, deixando tudo, o seguiu.
29 Lebi ɔw ra nékuso n̰a̰ mḛḛ kəy-tɨ liə un-né ta Jeju. Njétaalambo-je, kɨ̀ dow-je kɨ́ rangɨ n̰a̰ ya dꞌisɨ sə-dé natɨ ta nékuso-tɨ lé.
29 Então Levi lhe ofereceu um grande banquete em sua casa; e era grande o número de publicanos e outras pessoas que estavam com eles à mesa.
30 Parisi-je, kɨ̀ njéndó dow-je ndukun-je lə-dé ꞌpa-na̰ ta dan-dé-tɨ n̰ɔ̰m-n̰ɔ̰m ɓá ꞌpa kɨ̀ njéndó né-je lə Jeju ꞌpanè: Kdɔ ri ɓá njétaalambo-je, kɨ̀ njéramajal-je kin ya sə̰i usoi rəm, a̰yi sə-dé rəm wa?
30 Os fariseus e seus escribas murmuravam contra os discípulos de Jesus, perguntando: — Por que vocês comem e bebem com os publicanos e pecadores?
31 Beɓa Jeju pa sə-dé panè: «Dow-je kɨ́ rɔ-dé tò kɨ̀ lapiya kare lé dꞌɔw ndoo dɔktur al, ngà njémɔ̰y-je ɓá dꞌɔw ndoo-é.
31 Jesus tomou a palavra e disse:
32 Bè ya tɔ, ma̰ lé, dow-je kɨ́ njéra né kɨ́ njururu ɓá mꞌree kdɔ ɓa-dé al, ngà mꞌree kdɔ ɓa njéramajal-je kadɨ dꞌin̰ə panjiyə-dé-je kɨ́ majɨ al kɔgɨ.»
32 Não vim chamar justos, e sim pecadores, ao arrependimento.
33 Dow-je dꞌidə Jeju ꞌpanè: Njéndó né-je lə Ja̰, kɨ̀ njéndó né-je lə Parisi-je lé, taá-taá ya dꞌɔgɨ rɔ-dé nékuso kɨ̀ man ka̰y ə ꞌpa ta kɨ̀ Lubə. Ngà i lé, njéndó né-je lə-i dꞌuso né rəm, dꞌa̰y man rəm.
33 Então eles disseram a Jesus: — Os discípulos de João frequentemente jejuam e fazem orações, e os discípulos dos fariseus fazem o mesmo; mas os seus discípulos comem e bebem.
34 Jeju ilə-dé-tɨ panè: Lokɨ njètaa dené sigɨ isɨ natɨ kɨ̀ dow-je kɨ́ ḛ ꞌɓa-dé lo nékuso taana̰-tɨ nè ɓəy ya sə̰i ꞌndigi kadɨ dꞌɔgɨ rɔ-dé nékuso kɨ̀ man ka̰y wa?
34 Jesus, porém, lhes disse:
35 Ndɔ-je ɔw ree nɔ̰ɔ̰ lé, dꞌa kun-é ta-dé-tɨ kɔgɨ, rəmə mḛḛ ndɔ-é-je-tɨ kinlé ɓá dꞌa kɔgɨ rɔ-dé nékuso kɨ̀ man ka̰y ɓəy.
35 No entanto, virão dias em que o noivo lhes será tirado, e então, naqueles dias, eles vão jejuar.
36 Jeju idə-dé gosta káre ɓəy panè: Kubɨ kɨ́ sigɨ lé, dow à kijə ta-é kdɔ kilə-né kəm ndisɨ kubɨ al. Kinə dowbé ijə rəmə, ijə kɨ̀ ndángɨ kare; ɓá takubɨ kɨ́ sigɨ kɨ́ dowbé ijə lé kàrè à kun-na̰ kɨ̀ ndisɨ kubɨ lé al rəm.
36 Também lhes contou uma parábola:
37 Rəm ɓá dow à tur yibɨ nduu kɨ́ sigɨ mḛḛ mbundaá-je-tɨ kɨ́ low al rəm. Kinə dow tur-tɨ rəmə, yibɨ nduu kɨ́ sigɨ à kḭ kində mbundaá-je kɨ́ low lé bəndəngɨ gangɨ kadɨ yibɨ nduu à tɔɔ kɔgɨ rəm, ɓá mbundaá-je lé kàrè à tujɨ kɔgɨ rəm tɔ.Mbundaá-je|alt="Sac en peau" src="lb00145c.tif" size="col" copy="Louise Bass" ref="5:37"
37 E ninguém põe vinho novo em odres velhos, porque, se fizer isso, o vinho novo romperá os odres, o vinho se derramará, e os odres se estragarão.
38 Ngà yibɨ nduu kɨ́ sigɨ lé, tò kadɨ ꞌtur mḛḛ mbundaá-je-tɨ kɨ́ sigɨ ya tɔ.
38 Pelo contrário, vinho novo deve ser posto em odres novos.
39 Ə dow kɨ́ a̰y yibɨ nduu kɨ́ low lé, ḛ ndigɨ yibɨ nduu kɨ́ sigɨ al ngá. Kdɔtalə ḛ à panè: Yibɨ nduu kɨ́ low ya ɓá majɨ.
39 E ninguém, tendo bebido o vinho velho, prefere o novo, porque diz: “O velho é excelente.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.