Mateus 25

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 «Loù sâ *Lò Càŋ den nde né faá bɔ̀ mbò yàgà yulà mé lé naâ bɔ̀ lâm bɔɔ̀n weh, bɔ́ nde bèh siì fù ceér dueè kwa weèh nɔ.
1 — Então o Reino dos Céus será semelhante a dez virgens que, pegando as suas lamparinas, saíram a encontrar-se com o noivo.
2 Lètenè bɔɔ̀n sâ, bɔ̀ kùlù bɔ̀ lé naâ teèn tîn, bɔ̀ kɔ́gɔ̀n bɔ̀ teèn tîn ndɔ.
2 Cinco delas eram imprudentes, e cinco, prudentes.
3 Bɔ̀ kùlù bɔ̀ doô weh lom lâm mé nòmò lè, bɔ́ nòmò kèb déì beè wèh sìè ŋgwéh.
3 As imprudentes, ao pegar as suas lamparinas, não levaram óleo consigo,
4 Bɔ̀ kɔ́gɔ̀n bɔ̀ weh dé bɔɔ̀n lâm, bɔ́ weh sie nòmò lâm kèb déì beè.
4 mas as prudentes, além das lamparinas, levaram óleo nas vasilhas.
5 Siì fù yeé ŋgaga sela baá, bɔ́ duɔɔ́m lɔ́m yiì, jomo sâ bɔ́ lɔ́m kpɔ́g ndɔ.
5 E, como o noivo estava demorando, todas ficaram sonolentas e adormeceram.
6 «Yeé baá lɔgɔ̀tenè, bɔ́ ŋgweé gɔ̀gɔ̀ die aá ye: Siì fù waà baá kèn, bí ndé kwà wèllè bú ma!
6 Mas, à meia-noite, ouviu-se um grito: “Eis o noivo! Saiam ao encontro dele!”
7 Bɔ́ yulà dɔɔ́ŋ, bɔ́ nyimé kem wuo ter ndɔ, bɔ́ far njií lâm ter.
7 — Então todas aquelas virgens se levantaram e prepararam as suas lamparinas.
8 Bɔ̀ kùlù bɔ̀ doô ye bɔ̀ kɔ́gɔ̀n bɔ̀ a: Bí kɔ́ há béh nòmò lâm kèb déì teèn, lâm beèh nde aá nyimé.
8 E as imprudentes disseram às prudentes: “Deem a nós um pouco do óleo que vocês trouxeram, porque as nossas lamparinas estão se apagando.”
9 Bɔ̀ kɔ́gɔ̀n bɔ̀ ye bɔ́ a: Háyè, mé dé biì mene wúlú ndé ŋgwéh, bí ndé ŋgè sér yí lètenè lɔɔ̂.
9 Mas as prudentes responderam: “Não! Porque então vai faltar tanto para nós como para vocês! Vão aos que o vendem e comprem óleo para vocês.”
10 Bɔ̀ kùlù bɔ̀ doô fɔɔ́n gò ndɔ. Bɔ́ yeé nde aá, siì fù waà jomo bɔɔ̀n, bɔ́ bɔ̀ kɔ́gɔ̀n bɔ̀ tîn doô yila nde gwò, bɔ́ colo njií hin, bɔ́ ferá sɔm.
10 E, saindo elas para comprar, chegou o noivo, e as que estavam preparadas entraram com ele para a festa do casamento. E fechou-se a porta.
11 Te nde nde, bɔ̀ kùlù bɔ̀ tîn doô cu cuù ye. Bɔ́ yeé waà, sâ hin baá coló, bɔ́ yilá keéh ye bú a: Fehtoò beèh, Fehtoò beèh, gùlù kéh béh teèn!
11 Mais tarde, chegaram as virgens imprudentes, dizendo: “Senhor, senhor, abra a porta para nós!”
12 Siì fù deên ndɔ, ye bɔ́ a: Mè tueé bí, mè bí kɔ́ ŋgwéh.»
12 Mas o noivo respondeu: “Em verdade lhes digo que não as conheço.”
13 Yeésò den cuù ye bɔ̀ nùàr a: «Sâ bí dèn lòm làŋ, wanɔɔ́ŋ bí cieé mé cu kɔ́ ndé ŋgwéh ménâ ndɔ.»
13 Portanto, vigiem, porque vocês não sabem o dia nem a hora.
14 À den cuù ye bɔ́ a: «Den cu nde né loù sâ faá nuaá mé nde né bèh gò ndeé nɔ. À yeé baá mé gò, à yilá bilí bɔ̀ seé bɔ̀ seèn, te à haá kwaá bɔ́ bɔ̀ njèh seèn dɔɔ́ŋ beè.
14 — Pois será como um homem que, ausentando-se do país, chamou os seus servos e lhes confiou os seus bens.
15 À haá kwaá beè déì kám yuií tîn; beè déì, kám yuií fà; beè déì, kám yuií. Nùà kàn kwa keéh né ka bèh mé terreb seèn kelà né teèn. Jomo sâ à yuo gò ndɔ.
15 A um deu cinco talentos, a outro deu dois e a outro deu um, de acordo com a capacidade de cada um deles; e então partiu.
16 Nùà seê dé mé kwaá naâ kám yuií tîn doô yila seé toôn mé njéh bɔɔ̂, à kwa cu nòmò teèn kám yuií tîn ndɔ.
16 O servo que tinha recebido cinco talentos saiu imediatamente a negociar com eles e ganhou outros cinco.
17 Dé mé kwaá naâ kám yuií fà doô bɔɔ́ cu ka ménâ, à kwa cu kám yuií fà ndɔ.
17 Do mesmo modo, o que tinha recebido dois ganhou outros dois.
18 Dé mé kwaá naâ kám yuií cén doô nde kwe seér dé seèn tàbè, à leér kwaá kàgàlɔ̀ŋ teleè doô teèn.
18 Mas o servo que tinha recebido um talento, saindo, fez um buraco na terra e escondeu o dinheiro do seu senhor.
19 «Nde nde, loù sâ, tele cu cuù, bɔ́ bɔ́ yila bɔ̀ njèh seèn taáŋ nyegê.
19 — Depois de muito tempo, o senhor daqueles servos voltou e fez um ajuste de contas com eles.
20 Nùà seê dé mé lé kwaá naâ kám yuií tîn doô ŋgoró ndeè mé kám yuií tîn déì beè, ye bú a: Dé koô, wò lé haá naâ mè kám yuií tîn, mè kwa sagá cu aá kám yuií tîn déì teèn, hên nɔ.
20 Aproximando-se o que tinha recebido cinco talentos, entregou outros cinco, dizendo: “O senhor me confiou cinco talentos; eis aqui outros cinco que ganhei.”
21 Tele ye bú a: Môn, wò né nùà gècên! Wò né teèn bɔɔ́ yií. Mɔ wò né njèh mbaâ mé temé cén mân bɔɔ́ huɔɔ́m, sâ mè nde né wò njèh kókoó mbaá beè haá kwaá gií. Ndê, há-re mè be, te bélɔ̀ samé fà dɔɔ́ŋ!
21 O senhor disse: “Muito bem, servo bom e fiel; você foi fiel no pouco, sobre o muito o colocarei; venha participar da alegria do seu senhor.”
22 «Nùà seê dé mé lé kwaá naâ kám yuií fà doô ŋgoró ndeè ndɔ, ye bú a: Dé koô, wò lé haá naâ mè kám yuií fà, mè kwa sagá cu aá kám yuií fà déì teèn, hên nɔ.
22 — E, aproximando-se também o que tinha recebido dois talentos, disse: “O senhor me confiou dois talentos; eis aqui outros dois que ganhei.”
23 Tele doô ye bú a: Môn, wò né nùà gècên! Wò né teèn bɔɔ́ yií. Mɔ wò né njèh mbaâ mé temé cén mân bɔɔ́ huɔɔ́m, sâ mè nde né wò njèh kókoó mbaá beè haá kwaá gií. Ndê, há-re mè be, te bélɔ̀ samé fà dɔɔ́ŋ.
23 Então o senhor disse: “Muito bem, servo bom e fiel; você foi fiel no pouco, sobre o muito o colocarei; venha participar da alegria do seu senhor.”
24 «Jomo sâ nùà seê dé mé lé kwaá naâ kám yuií doô ŋgoró ndeè ndɔ, ye bú a: Dé koô, mè kɔ gi aá ye wò né yeé nùà yɔgɔ̂: wò mene kɔɔ́ dòbò bèh, wò né yeé mbaá keba njií. Wò mene kɔɔ́ hóbó ŋgwéh, wò kɔ lom yeé te mbáŋe mbaá kuúm kwaá njiî ndɔ.
24 — Chegando, por fim, o que tinha recebido um talento, disse: “Sabendo que o senhor é um homem severo, que colhe onde não plantou e ajunta onde não espalhou,
25 Kàgàlɔ̀ŋ yeè hên, née ka faá wò lé haá naâ mè nɔ; mè lé leér kwaá naâ dòù, veéh lé naâ mè mé wò sie yɔgɔ́; wèh cú-re njèh yeè.
25 fiquei com medo e escondi o seu talento na terra; aqui está o que é seu.”
26 Tele doô ye bú a: Nùà seê veên léláŋ fùɔ̀b faá wò sam! Wò sé kɔɔ̀ naâ ye mè mene kɔɔ́ dòbò bèh, mè né yeé mbaá keba njií. Mè mene kɔɔ́ hóbó ŋgwéh, mè kɔ lom yeé te mbáŋe mbaá kuúm kwaá njiî ndɔ. Wò sé kɔɔ̀ naâ ménâ,
26 Mas o senhor respondeu: “Servo mau e preguiçoso! Você sabia que eu colho onde não plantei e ajunto onde não espalhei?
27 wò sé kwaá njií naâ mè kàgàlɔ̀ŋ mò te mbiîn, mè sé cuù, sâ né ŋar, te mè kwa mé nòmò mene.
27 Então você devia ter entregado o meu dinheiro aos banqueiros, e eu, ao voltar, receberia com juros o que é meu.”
28 «Yeé baá ménâ, tele ye bɔ̀ seé bɔ̀ a: bí ŋgà sɔ̀m bú kám yuií doô beè ŋgaà, bí há ságá njí mé nùà kám yuií tîn doô.
28 — “Portanto, tirem dele o talento e deem ao que tem dez.
29 Lòù sam, nuaré déì nde gi né mé njèh beè, bɔ́ haá sagá cu bú déì teèn, te merré den bú beè lòù. Nuaré déì dé seèn mé njèh beè sam nde ŋgweéh, né mene dé maàn mé à né mé njéh dɔɔ́ŋ, bɔ́ nde né bú beè horó sɔm.
29 Porque a todo o que tem, mais será dado, e terá em abundância; mas ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
30 Dé nùà seê veên hên, bí sì njí bú ké cie te ndèndèŋ cibî, bèh kéŋ silî mé nyie yieé kuû.»
30 Quanto ao servo inútil, lancem-no para fora, nas trevas. Ali haverá choro e ranger de dentes.”
31 «Mɔ *Huaán Nùàr ndeè baá *sum cuû, nde né bɔ́ bɔ̀ cìlì Càŋ dɔɔ́ŋ, à nde né te kɔgɔ tàsùm mân ŋaá den.
31 — Quando o Filho do Homem vier na sua majestade e todos os anjos com ele, então se assentará no trono da sua glória.
32 Cu sâ dàm bɔ̀ nùàr wɔ́ŋ dɔɔ́ŋ nde giì né toò seèn bilí ndeê, te à geí bɔ́ faá bɔ́ geí sɔm yeé sòrŋgaŋ lètenè bɔ̀ mbieè sòr nɔ;
32 Todas as nações serão reunidas em sua presença, e ele separará uns dos outros, como o pastor separa as ovelhas dos cabritos:
33 à kwaá njií bɔ̀ sòrŋgaŋ kèb be gaâ, bɔ̀ sòr kèb be ŋgoù.
33 porá as ovelhas à sua direita e os cabritos, à sua esquerda.
34 «Jomo sâ Nùà *Sùsùm tueé njií nde né mé bɔ̀ dé kèb be gaâ doô, ye bɔ́ a: Bí ndê dé biì, Tele mò kulu gi aá bí kèn; bí yílá ndê ká Mbàm; à lé nyegé kwaá naâ dé biì, sâ wɔ́ŋ duɔɔ́m née lòù ye.
34 — Então o Rei dirá aos que estiverem à sua direita: “Venham, benditos de meu Pai! Venham herdar o Reino que está preparado para vocês desde a fundação do mundo.
35 Lòù sam, cùè lé naâ mè sie, bí haá mè yáb; nyúá nòmò lé naâ mè sie, bí haá mè nòmò; mè lé naâ nùà kìn, bí ke nyegé mè ké lɔ biì;
35 Porque tive fome, e vocês me deram de comer; tive sede, e vocês me deram de beber; eu era forasteiro, e vocês me hospedaram;
36 mè lé naâ luŋturu, bí su kwaá mè cɔ̀gɔ̀ yoòr; mè lé naâ baán, bí sie nyegé mè ndɔ; mè lé naâ ké gwà cibì, bí né mè yɔŋ ke.
36 eu estava nu, e vocês me vestiram; enfermo, e me visitaram; preso, e foram me ver.”
37 «Bɔ̀ gècên bɔ̀ doô tueé nde né ye bú a: Nùà Dueè, béh lé wò ŋenè naâ he, wò né mé cùè, béh haá wò yáb wa? Mé nyúá nòmò, béh haá wò nòmò wa?
37 — Então os justos perguntarão: “Quando foi que vimos o senhor com fome e lhe demos de comer? Ou com sede e lhe demos de beber?
38 Béh lé wò nùà kìn ŋenè naâ he, mé béh ke nyegé wò ké lɔ beèh wa? Wa béh lé wò luŋturu ŋenè naâ he, béh su wò cɔ̀gɔ̀?
38 E quando foi que vimos o senhor como forasteiro e o hospedamos? Ou nu e o vestimos?
39 Wò lé baàn naâ he, béh sie nyegé wò? Béh lé yɔŋ keé naâ wò te gwà cibì dé heè ndɔ?
39 E quando foi que vimos o senhor enfermo ou preso e fomos visitá-lo?”
40 «Nùà Sùsùm tueé nde né ye bɔ́ a: Mè tueé bí: bɔ̀ njií mé bí lé bɔɔ́ giì naâ mé bɔ̀ nùàr mò, né mene huaán maàn dé heè dɔɔ́ŋ, sâ bí lé bɔɔ́ giì naâ mé mè.
40 — O Rei, respondendo, lhes dirá: “Em verdade lhes digo que, sempre que o fizeram a um destes meus pequeninos irmãos, foi a mim que o fizeram.”
41 «Jomo sâ Nùà Sùsùm tueé njií nde né mé bɔ̀ kèb be ŋgoù bɔ̀, ye bɔ́ a: Bí yùò dé biì doó sâ nɔɔ́ŋ, bí baá duagásé! Bí ndé ké tuar te we mé nyímé ndé cû. Bɔ́ lé naá giì we sâ mé *Sátàn bɔ́ bɔ̀ cìlì seèn nyegé kwaá.
41 — Então o Rei dirá também aos que estiverem à sua esquerda: “Afastem-se de mim, malditos, para o fogo eterno, preparado para o diabo e seus anjos.
42 À den cuù ye bɔ́ a: Cùè lé naâ mè sie, bí mè yáb há ŋgwéh. Nyúá nòmò lé naâ mè sie, bí mè nòmò há ŋgwéh.
42 Porque tive fome, e vocês não me deram de comer; tive sede, e vocês não me deram de beber;
43 Mè lé naâ nùà kìn, bí mè ké lɔ biì kè nyégé ŋgwéh. Mè lé naâ luŋturu, bí mè cɔ̀gɔ̀ sù ŋgwéh. Mè lé naâ baán, mè lé naâ gwà cibì ndɔ, bí mè kè nyégé ŋgwéh.
43 sendo forasteiro, vocês não me hospedaram; estando nu, vocês não me vestiram; achando-me enfermo e preso, vocês não foram me ver.”
44 «Cu sâ bɔ́ tueé nde né ye bú a: Nùà Dueè, béh lé wò mé cùè ŋenè naâ he? Mé nyúá nòmò ndɔ? Béh lé wò nùà kìn ké lɔ beèh ŋenè naâ he? Béh lé wò luŋturu ŋenè naâ he wa? Á, béh lé wò te beén-e mé gwà cibì ŋenè naâ he, mé béh wò gàm ŋgwéh wa?
44 — E eles lhe perguntarão: “Quando foi que vimos o senhor com fome, com sede, forasteiro, nu, enfermo ou preso e não o socorremos?”
45 «Mgbè tueé lom nde né bɔ́ sòn cén, ye bɔ́ a: Mè tueé bí, bɔ̀ njií mé bí lé nomò naâ mé nùà cén lètenè bɔ̀ huaán memanè hên dɔɔ́ŋ, bí lé bɔɔ́ njií naâ mé mè.»
45 — Então o Rei responderá: “Em verdade lhes digo que, sempre que o deixaram de fazer a um destes mais pequeninos, foi a mim que o deixaram de fazer.”
46 Yeésò den cuù ye: «Bɔ̀ sâ bɔ̀ nde né te gèr dé ndeèr yilá, te bɔ̀ gècên bɔ̀ yila nde dé bɔɔ̀n te yɔ̀ŋ tètàgà ndɔ.»
46 E estes irão para o castigo eterno, porém os justos irão para a vida eterna.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.