Marcos 2
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NVT
1 Yeé cer weh baá, Yeésò cu cu ké Kapernahûm. Bɔ́ ŋgweé cu ye à baá ké gwò.
1 Dias depois, quando Jesus retornou a Cafarnaum, a notícia de que ele tinha voltado se espalhou rapidamente.
2 Cìlì nùàr kem wa cuù ŋgún, faŋ yila gwò; bèh yuú gi, mé cie mene. À né bɔ́ ŋgòr Càŋ se den.
2 Em pouco tempo, a casa onde estava hospedado ficou tão cheia que não havia lugar nem do lado de fora da porta. Enquanto ele anunciava a palavra de Deus,
3 Bɔ̀ nuaré déì jɔgɔ waà mé nùà gule kuû déì ndɔ. Nùà nèà lètenè bɔɔ̀n lé jɔgɔ̀ naâ bú kɔɔ́.
3 quatro homens vieram carregando um paralítico numa maca.
4 Bɔ́ waà, sâ nùàr faŋ tena baá toò, ceér yí toò Yeésò waâ teèn sam cuú. Yeé baá ménâ, bɔ́ jɔgɔ ŋaá mé bú ké felè gwà ndɔ, bɔ́ komo feh gwà, bɔ́ sege yií keéh bú teèn mé tèb mene, bɔ́ kwaá njií doó toò Yeésò.
4 Por causa da multidão, não tinham como levá-lo até Jesus. Então abriram um buraco no teto, acima de onde Jesus estava. Em seguida, baixaram o homem na maca, bem na frente dele.
5 Yeésò yeé ŋene, ye temé bɔɔ̀n dɔɔ́ŋ né lom yoòr nyî ménâ, à ye nùà beên a: «Huaán mò, bɔ̀ veên yeè gi aá wò mé njéh kèn.»
5 Ao ver a fé que eles tinham, Jesus disse ao paralítico: “Filho, seus pecados estão perdoados”.
6 Sâ bɔ̀ *njí-sóù déì lé naâ doó sâ teèn. Te bɔ́ yeé nde ŋgweé njií ménâ, bɔ́ yila lè bɔɔ̀n ndugó beleè,
6 Alguns dos mestres da lei que estavam ali sentados pensaram:
7 ye: «Nùà hên mân tueé né dé keì? Ŋgweéh à feh seèn weh né faá Càŋ mà. Nuaré déì né mé terreb veên nùàr kulú sɔɔ̀m wa? Né lom Càŋ.»
7 “O que ele está dizendo? Isso é blasfêmia! Somente Deus pode perdoar pecados!”.
8 Yeésò ŋene kɔ mùnò bɔɔ̀n ndɔ, ye bɔ́ a: «Bí ménâ munó né dé keì wa?
8 Jesus logo percebeu o que eles estavam pensando e perguntou: “Por que vocês questionam essas coisas em seu coração?
9 Beè biì, taré kela né tueê ye nùà beên a: Bɔ̀ veên yeè gi aá wò mé njéh kèn, wa né: wùò ter, wèh tèb yeè, gègɔɔ̀ wa?
9 O que é mais fácil dizer ao paralítico: ‘Seus pecados estão perdoados’ ou ‘Levante-se, pegue sua maca e ande’?
10 Bí kɔ́ɔ ye: *Huaán Nùàr né mé terreb veên ká doó dɔɔ́ŋ kulú sɔɔ̀m.» À den cuù baá-re, ye nùà gule kuû doô a:
10 Mas eu lhes mostrarei que o Filho do Homem tem autoridade na terra para perdoar pecados”. Então disse ao paralítico:
11 «Mè ye wò a: wùò ter, wèh tèb yeè, ndé á lɔ.»
11 “Levante-se, pegue sua maca e vá para casa”.
12 Nùà hèllè komo wuo ter kwar ndɔ, weh tèb seèn, fɔɔ́n gò njolò bɔ̀ nùàr doó sâ. Geí laré bɔ̀ nùàr doó dɔɔ́ŋ, bɔ́ né Càŋ teèn seén yií, ye: «Béh née kèkènè dé hên ŋéné ŋgúŋgwéeh ye!»
12 O homem se levantou de um salto, pegou sua maca e saiu andando diante de todos. A multidão ficou admirada e louvava a Deus, exclamando: “Nunca vimos nada igual!”.
13 Yeésò yuo kela ndɔ, à nde cu ké sòn tub Galilê. Cìlì nùàr kem wa cuù ŋgún, à né bɔ́ njèh feh den.
13 Em seguida, Jesus saiu outra vez para a beira do mar e ensinou as multidões que vinham até ele.
14 Jomo sâ à nde ser toò. Wa beré déì, à ŋene njií Levî ŋunà Alfê, à né ké gwò bèh seé seèn den den, à né kàgàlɔ̀ŋ làmpɔ̂ŋ weh. Ye bú a: «Yùò bèlè mè!» Levî yuo bele bú ndɔ.
14 Enquanto caminhava por ali, viu Levi, filho de Alfeu, sentado no lugar onde se coletavam os impostos. “Siga-me”, disse-lhe Jesus, e Levi se levantou e o seguiu.
15 À nde ké lɔ Levî yáb yieé. Bɔ́ bɔ̀ wèh-kàgàlɔ̀ŋ làmpɔ̂ŋ bɔ̀ mé bɔ̀ vevenê bɔ̀ kókoó mbaá lé yieé bilí naâ kɔɔ́, mé bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn mene ndɔ. Lòù sam, bɔ̀ nùàr lé belé naâ jomo seèn ŋgún.
15 Mais tarde, na casa de Levi, Jesus e seus discípulos estavam à mesa, acompanhados de um grande número de cobradores de impostos e outros pecadores, pois eram muitos os que o seguiam.
16 Te bɔ̀ njí-sóù mé né yeé lètenè bɔ̀ *Farisiên yeé nde ŋene njií Yeésò bɔ́ bɔ̀ wèh-kàgàlɔ̀ŋ làmpɔ̂ŋ bɔ̀ mé bɔ̀ vevenê bɔ̀ né yáb bècénè yieé bilí ménâ, bɔ́ ye bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn a: «Bɔ́ bɔ̀ wèh-kàgàlɔ̀ŋ làmpɔ̂ŋ bɔ̀ mé bɔ̀ vevenê bɔ̀ yáb bècénè yieé bilí né dé keì wa?»
16 Quando alguns fariseus, mestres da lei, viram Jesus comer com cobradores de impostos e outros pecadores, perguntaram a seus discípulos: “Por que ele come com cobradores de impostos e pecadores?”.
17 Yeésò yeé ŋgweé aá ménâ, ye bɔ́ a: «Bɔ̀ beén bɔ̀ né yeé mé koró nùà lèh kɔɔ́, dèn ŋgwéh bɔ̀ tetarê bɔ̀. Mè hên nde kuú naâ bɔ̀ vevenê bɔ̀ ká yoòr mò yilá njiî, dèn ŋgwéh bɔ̀ didilî bɔ̀.»
17 Ao ouvir isso, Jesus lhes disse: “As pessoas saudáveis não precisam de médico, mas sim os doentes. Não vim para chamar os justos, mas sim os pecadores”.
18 Cieé déì bɔ̀ mbɔ̀ŋ Jâŋ Bàptîs bɔ́ bɔ̀ *Farisiên lé naâ yáb jolo. Bɔ̀ nùàr ndeè ye Yeésò a: «Bɔɔ́ né naàn mé bɔ̀ mbɔ̀ŋ Jâŋ mé bɔ̀ mbɔ̀ŋ dé bɔ̀ Farisiên né yáb jolo, bɔ̀ mbɔ̀ŋ dé yeè yáb jòlò ŋgwéh wa?»
18 Certa vez, quando os discípulos de João e os fariseus estavam jejuando, algumas pessoas vieram a Jesus e perguntaram: “Por que seus discípulos não têm o hábito de jejuar como os discípulos de João e os discípulos dos fariseus?”.
19 Yeésò ye bɔ́ a: «Loù mé bɔ́ sua yeé véh, mé si né doó samé den, bɔ̀ mbeí nde né yáb jolo wa? Dé sâ ndɔ́g. Cu mé bɔ́ bɔ̀ si né kɔɔ́, bɔ́ yáb jòlò ndé ŋgwéh.
19 Jesus respondeu: “Por acaso os convidados de um casamento jejuam enquanto festejam com o noivo? Não podem jejuar enquanto o noivo está com eles.
20 Mé njéh mene, bí kwá cieé déì, mɔ bɔ́ ŋgaá sɔm aá bɔ́ siì fù beè, bɔ́ ndeè jolo ye bɔɔ̀n.
20 Um dia, porém, o noivo lhes será tirado, e então jejuarão.
21 «Nuaré déì beéh cɔ̀gɔ̀ feê felè cɔ̀gɔ̀ dé cuûm téná làb njí bèh. Mɔ sam, dé feê nde né dé cuûm doô komo ŋɔré sɔm.
21 “Além disso, ninguém remendaria uma roupa velha usando pano novo. O pano novo encolheria a roupa velha e a rasgaria, deixando um buraco ainda maior.
22 «Bɔ́ tàgà mé kulu feê lè ŋguú cuúme sì kwá bèh ndɔ. Mɔ sam, tàgà nde né jelá, ŋguú keér, mbè ber nde doó. Bɔ́ vu be te mbè mé ŋguú mene fà dɔɔ́ŋ. Mɔ bɔ́ baá mbè mé kulu feê si, bɔ́ bú si kwaá yeé lè ŋguú feê.»
22 “E ninguém colocaria vinho novo em velhos recipientes de couro. O vinho os arrebentaria, e tanto o vinho como os recipientes se estragariam. Vinho novo precisa de recipientes novos”.
23 Loù sóù déì, bɔ̀ Yeésò né te ŋueèh yolò gɔ kelá, bɔ̀ mbɔ̀ŋ né mé lùà ceceér kwalé yieé ndeé.
23 Num sábado, enquanto Jesus caminhava pelos campos de cereal, seus discípulos começaram a colher espigas.
24 Bɔ̀ *Farisiên deên ndɔ, ye Yeésò a: «Ŋéné ká mé njolo yeè: Bɔɔ́ né naàn mé *sóú beèh né yiín, bɔ̀ mbɔ̀ŋ yeè né lùà loù sóù kwalé yieé wa?»
24 Os fariseus lhe perguntaram: “Por que seus discípulos desobedecem à lei colhendo cereal no sábado?”.
25 — ausente —
25 Jesus respondeu: “Vocês não leram nas Escrituras o que fez Davi quando ele e seus companheiros tiveram fome?
26 — ausente —
26 Ele entrou na casa de Deus, nos dias em que Abiatar era sumo sacerdote, comeu os pães sagrados que só os sacerdotes tinham permissão de comer e os deu também a seus companheiros”.
27 Yeésò den cuù, ye bɔ́ a: «Càŋ lé *cieé sóù sou kwaá naâ ye te gam nùàr, à lé nùàr mé sér ná ŋgwêh ye te gam cieé sóù.
27 Então Jesus disse: “O sábado foi feito por causa do homem, e não o homem por causa do sábado.
28 Sâ tueé né ye, *Huaán Nùàr né mé cieé sóù mene yɔgɔ́.»
28 Portanto, o Filho do Homem é senhor até mesmo do sábado”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.