Marcos 15
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs VC
1 Cieé ŋaga bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô bɔ́ bɔ̀ kokoô bɔ̀ dé lɔɔ̂ bɔ́ bɔ̀ *njí-sóù mé gùm mbàgà juù sâ dɔɔ́ŋ komo yuo lòù, bɔ́ bilí nde ju Yeésò ke. Bɔ́ yeé taáŋ gi aá, bɔ́ kaga bú, bɔ́ weh nde mé bú ké toò Pilátò.
1 Logo pela manhã se reuniram os sumos sacerdotes com os anciãos, os escribas e com todo o conselho. E tendo amarrado Jesus, levaram-no e entregaram-no a Pilatos.
2 Pilátò bieé njií mé bú ndɔ, ye bú a: «Mgbè bɔ̀ Jûf né wò wa?» Yeésò ye bú a: «Wò dé sâ tueé né kɔɔ́.»
2 Este lhe perguntou: És tu o rei dos judeus? Ele lhe respondeu: Sim.
3 Sâ bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô né lom njèh ŋgún mé bú sií njií.
3 Os sumos sacerdotes acusavam-no de muitas coisas.
4 Te Pilátò nde cu ye mé bú tueé njií, ye bú a: «Bɔ́ né mé wò sií njií den, wò né ŋgweé, wò sòn kòmò ŋgwéh wa?»
4 Pilatos perguntou-lhe outra vez: Nada respondes? Vê de quantos delitos te acusam!
5 Mé njéh mene, Yeésò sòn kòmò cú. Dé sâ hiím yɔgɔ́ cu Pilátò mbaá.
5 Mas Jesus nada mais respondeu, de modo que Pilatos ficou admirado.
6 Sâ te cu *Páskà dɔɔ́ŋ, Pilátò né yeé nùà gwà cibì cén yi njií. Né yeé nuaá mé bɔ̀ lɔɔ́ bɔ̀ ye yì bú yiì.
6 Ora, costumava ele soltar-lhes em cada festa qualquer dos presos que pedissem.
7 Nuaré déì lé naâ teèn, yilí seèn né Barabâs. Bɔ́ bɔ̀ wúlá-feh bɔ̀ déì lé naâ bɔ̀ lɔɔ́ bɔ̀ soób, bèmè die teèn lɔɔ́ dɔɔ́ŋ, nùàr kuú teèn. Bɔ́ yií bɔ́ gwà cibì mé njéh.
7 Havia na prisão um, chamado Barrabás, que fora preso com seus cúmplices, o qual na sedição perpetrara um homicídio.
8 Yeé baá môn, cìlì nùàr ŋaá nde baá-re ké yoòr Pilátò ndɔ, bɔ́ dua bú, te à bɔɔ́ cu bɔ́ faá bèh jomò nɔ.
8 O povo que tinha subido começou a pedir-lhe aquilo que sempre lhes costumava conceder.
9 Pilátò ye bɔ́ a: «Bí ye mè a, yì njí bí Mgbè bɔ̀ Jûf wa?»
9 Pilatos respondeu-lhes: Quereis que vos solte o rei dos judeus?
10 Lòù sam, à lé naá giì kɔɔ́, ye bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô bunó né Yeésò lòù, wa bɔ́ bú ká beè nyî sie haá njií né dé cî.
10 {Porque sabia que os sumos sacerdotes o haviam entregue por inveja.}
11 À yeé baá ménâ bieé, bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô soób seér cu bɔ̀ nùàr lòù, ye bɔ́ a: «Bí júée Pilátò a: yì njí sér bí Barabâs ma.» Bɔ́ tueé Pilátò ménâ ndɔ.
11 Mas os pontífices instigaram o povo para que pedissem de preferência que lhes soltasse Barrabás.
12 Pilátò ye bɔ́ a: «Á, dé nuaá mé bí yilá né Mgbè bɔ̀ Jûf hên nɔ, mè bɔɔ́ nde né mé bú kei wa?»
12 Pilatos falou-lhes outra vez: E que quereis que eu faça daquele a quem chamais o rei dos judeus?
13 Bɔ́ tueé bomo njií ké ter, ye bú a: «Fágá njí bú te toû!»
13 Eles tornaram a gritar: Crucifica-o!
14 Pilátò ye bɔ́ a: «À veên bɔɔ́ naâ kei wa?» Mé njéh mene, bɔ́ kɔ lom né ké ter lɔgɔ́ njiî, ye bú a: «Fágá njí lòm bú te toû dé fagâ!»
14 Pilatos replicou: Mas que mal fez ele? Eles clamavam mais ainda: Crucifica-o!
15 Yeé baá môn, Pilátò yi njií bɔ́ Barabâs ndɔ, ye te temé huɔm bɔ̀ nùàr lè. Jomo sâ ye bɔ́ tégé Yeésò núr, bɔ́ ndé fágá njí-re bú ké te toû sâ.
15 Querendo Pilatos satisfazer o povo, soltou-lhes Barrabás e entregou Jesus, depois de açoitado, para que fosse crucificado.
16 Bɔ̀ sɔ́jì weh nde mé Yeésò ké lè bɔ̀gɔ̀ ŋgɔ́mnà, bɔ́ yilá bilí gi bɔ̀ mbaábɔn ndɔ.
16 Os soldados conduziram-no ao interior do pátio, isto é, ao pretório, onde convocaram toda a coorte.
17 Bɔ́ su bú cɔ̀gɔ̀ déì bèlèsé mân. Bɔ́ nde fɔɔ́n wellê bɔ̀ ŋùàgà, bɔ́ beéh faá tàm nɔ, bɔ́ sulí kwaá bú felè, bɔ́ ye né tàm mgbè ma.
17 Vestiram Jesus de púrpura, teceram uma coroa de espinhos e a colocaram na sua cabeça.
18 Bɔ́ né bú mbaàn haá, ye bú a: «Sìè ŋgób, Mgbè bɔ̀ Jûf!»
18 E começaram a saudá-lo: Salve, rei dos judeus!
19 Bɔ́ né bú mé gor felè lurú, bɔ́ né bú dèh yoòr kulú njií, bɔ́ né toò seèn cemmé ndeé, bɔ́ né ké doó leéb suagá.
19 Davam-lhe na cabeça com uma vara, cuspiam nele e punham-se de joelhos como para homenageá-lo.
20 Bɔ́ yeé selé wulu aá bú, bɔ́ huar sɔm cu bú cɔ̀gɔ̀ bèlè hèllè yoòr, bɔ́ su cu bú cɔ̀gɔ̀ dé seèn. Jomo sâ bɔ́ weh nde baá-re mé bú ké bèh sâ, te bɔ́ faga wula bú.
20 Depois de terem escarnecido dele, tiraram-lhe a púrpura, deram-lhe de novo as vestes e conduziram-no fora para o crucificar.
21 Bɔ́ yeé baá mé Yeésò weh ndeé, bɔ́ bɔ̀ nùà Sirên déì kwaré, yilí seèn né Simɔ̂ŋ, à né telè Alesándà bɔ̂ Rúfùs; sâ à naâ ŋueh. Bɔ́ bɔ́ yeé kwaré baá, bɔ́ sie ba haá bú toú mé bɔ́ nde né Yeésò teèn fagá doô.
21 Passava por ali certo homem de Cirene, chamado Simão, que vinha do campo, pai de Alexandre e de Rufo, e obrigaram-no a que lhe levasse a cruz.
22 Bɔ́ wa beré déì, bɔ́ yilá né bèh sâ Gɔ́lgɔ́tà. Sâ tueé né ye: Gebá feèh.
22 Conduziram Jesus ao lugar chamado Gólgota, que quer dizer lugar do crânio.
23 Bɔ́ ye te bɔ́ haá bú mbè mé lèh déì teèn faá nó nɔ, à berɔ́ŋ.
23 Deram-lhe de beber vinho misturado com mirra, mas ele não o aceitou.
24 Jomo sâ bɔ́ faga njií bú te toû, bɔ́ vu geé weh gi bɔ̀ cɔ̀gɔ̀ seèn mé bèì.
24 Depois de o terem crucificado, repartiram as suas vestes, tirando a sorte sobre elas, para ver o que tocaria a cada um.
25 Bɔ́ lé bú fagà naâ sâ lou baá lɔ̀ŋ tárènèà maánjɔ̀gɔ̀.
25 Era a hora terceira quando o crucificaram.
26 Bɔ́ nyagá fagá kwaá njeré déì ké teèn, te se kwɔ̀m cioò seèn, ye: «Né Mgbè bɔ̀ Jûf.»
26 A inscrição que motivava a sua condenação dizia: O rei dos judeus.
27 Bɔ́ faga njií bɔ̀ yíb wúlá-feèh bɔ̀ déì fà kwarè seèn, dé kàn mé toú seèn, déì te be gaâ, déì te be ŋgoù, Yeésò lètenè. [
27 Crucificaram com ele dois bandidos: um à sua direita e outro à esquerda.
28 Sâ dɔɔ́ŋ yuo gi né faá né te mvù Càŋe nyagá den nɔ, ye: «Bɔ́ bú kulá yií keéh né lètenè bɔ̀ vevenê bɔ̀.»]
28 {Cumpriu-se assim a passagem da Escritura que diz: Ele foi contado entre os malfeitores {Is 53,12}.}
29 Nuaá mé kela doó sâ dɔɔ́ŋ né feh jilí, né Yeésò teèn selé yií. Nùà kàn ye bú a: «Cècàgà, ŋgweéh wò lé ye nyí nde né *gwà Càŋ koô tulú, te nyí me sɔm cu bú te cieé tagáre wa?
29 Os que iam passando injuriavam-no e abanavam a cabeça, dizendo: Olá! Tu que destróis o templo e o reedificas em três dias,
30 Yìlì sɔ̀m-re feh yeè yilì. Jɔ̀gɔ̀ súágà ke yí te toú sâ ye.»
30 salva-te a ti mesmo! Desce da cruz!
31 Bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô mé bɔ̀ *njí-sóù né bú gbêg ménâ haá taré ndɔ, bɔ́ né lètenè bɔɔ̀n tueé kuú, ye: «À kɔ cegé né bɔ̀ nùàr yili sɔɔ̀m, à feh dé seèn nùà njèh yìlì sɔ̀m kɔ́ ŋgwéh.
31 Desta maneira, escarneciam dele também os sumos sacerdotes e os escribas, dizendo uns para os outros: Salvou a outros e a si mesmo não pode salvar!
32 *Nùà Cɔ̀ŋ Mgbè bɔ̀ Iserálà bɔ̀ a: súágà-re kènê yí te toú sâ, béh ŋene njolò, te béh kwaá njií temé yoòr seèn.» Bɔ̀ɔ́ mé né kwarè seèn fagá den doô né taré bú ménâ selé keéh ndɔ.
32 Que o Cristo, rei de Israel, desça agora da cruz, para que vejamos e creiamos! Também os que haviam sido crucificados com ele o insultavam.
33 Lou yeé dilí baá, lou cib cu. Cibí yili laré cu ká doó dɔɔ́ŋ, yili sɔɔ́ gùm yɔ̀ŋ loù tagâr.
33 Desde a hora sexta até a hora nona, houve trevas por toda a terra.
34 Yeé baá mé lou lɔ̀ŋ tagár, Yeésò sɔm hueh mé terreb, ye: «Eloyî, Eloyî, lemá sàbátànî?» Sâ tueé né ye: «Càŋ mò, Càŋ mò, bɔɔ́ né naàn mé wò si lɔ né mè wa?»
34 E à hora nona Jesus bradou em alta voz: Elói, Elói, lammá sabactáni?, que quer dizer: Meu Deus, meu Deus, por que me abandonaste?
35 Bɔ̀ nuaré déì lètenè bɔ̀ɔ́ mé né doó sâ yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ ye: «Ŋgwé, à baá *Elî yilá.»
35 Ouvindo isto, alguns dos circunstantes diziam: Ele chama por Elias!
36 Cén déì nde dula dɔm wellê fùlù, à yií njií te mbè déì tanésé mân, à feéh kwaá te toû, à tiím haá njií mé bú, te à njuar weh, à né sònò tueé ye: «Bí kwá, béh jɔ̀gɔ̀ ke ke, kɔ ŋgweé Elî sâ ndeè né waâ, à mvelé sɔm bú te toú wa?»
36 Um deles correu e ensopou uma esponja em vinagre e, pondo-a na ponta de uma vara, deu-lho para beber, dizendo: Deixai, vejamos se Elias vem tirá-lo.
37 Yeésò ŋga cu mé terreb, jomo sâ à kuú ndɔ.
37 Jesus deu um grande brado e expirou.
38 Cu sâ cɔ̀gɔ̀ *gwà Càŋ koô keér geé lèbɔ̂lé, yuoô ké ter, nde ba ké doó. Cɔ̀gɔ̀ sâ né kɔ̀ŋ, né yeé mɔ̀ ké gwà Càŋ cií leér.
38 O véu do templo rasgou-se então de alto a baixo em duas partes.
39 Sâ kwaá-taâb bɔ̀ Rɔ̂m bɔ̀ déì né kwarè Yeésò njebá den. À yeé ŋene Yeésò kuú aá ménâ, ye: «Mé gècên mene nùà hên né ŋunà Càŋ bɔ̀n.»
39 O centurião que estava diante de Jesus, ao ver que ele tinha expirado assim, disse: Este homem era realmente o Filho de Deus.
40 Ké teèn sâ bɔ̀ véh lé naâ teèn ndɔ, bɔ́ né ké bèh ndɔ́ŋ-ndɔ̀ŋ njebá ke den. Lé naâ bɔ̀ Marî Magdalâ bɔ̂ Marî meì Jâk dé maàn bɔ̂ Josê dìm Jâk; bɔ́ bɔ̀ Salomê mé bɔ̀ déì ŋgún lé naâ kɔɔ́.
40 Achavam-se ali também umas mulheres, observando de longe, entre as quais Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago, o Menor, e de José, e Salomé,
41 Cu mé Yeésò lé naâ ké Galilê, bɔ́ lé naâ jomo seèn, bɔ́ né bú gam. Bɔ́ bɔ́ lé ká Jerusalem waà naâ dɔɔ́ŋ.
41 que o tinham seguido e o haviam assistido, quando ele estava na Galiléia; e muitas outras que haviam subido juntamente com ele a Jerusalém.
42 Sâ lou yuɔm gi aá, lé naá cuù mé nàŋ *cieé sóù mene ndɔ.
42 Quando já era tarde - era a Preparação, isto é‚ é a véspera do sábado -,
43 Yeé baá ménâ, Josêf nùà Arimatê waà. À lé naâ nùà koô déì te *mbàgà juù, bɔ́ né yeé sòn seèn ŋgweé dé gècên, à né yeé njolo mé *Lò Càŋ ke den ndɔ. À yeé waà baá, à kaga njolo, à nde ké yoòr *Pilátò, à dua bú komó Yeésò.
43 veio José de Arimatéia, ilustre membro do conselho, que também esperava o Reino de Deus; ele foi resoluto à presença de Pilatos e pediu o corpo de Jesus.
44 Te Pilátò yeé nde ŋgweé njií, ye Yeésò kuú aá kèn mân, geí yɔgɔ́ bú. À yilá njiî kwaá-taâb hèllè, ye bú a: «Yeésò naâ kuú wa?»
44 Pilatos admirou-se de que ele tivesse morrido tão depressa. E, chamando o centurião, perguntou se já havia muito tempo que Jesus tinha morrido.
45 À yeé ŋgweé nyegé aá sònò kwaá-taâb doô, ye Josêf a: Ndé jɔ́gɔ́ wèh seèn komó sâ jɔgɔ̀ ma.
45 Obtida a resposta afirmativa do centurião, mandou dar-lhe o corpo.
46 Josêf nde ŋge wellê cɔ̀gɔ̀ nyɔ́gɔ̀r mân ndɔ, à mvuale sɔm komó te toû, à vuɔb nyegé bú mé njéh, à jɔgɔ yií njií bú gè dòù lè sà. Bɔ́ lé sà sâ kweè naâ kweéh. À teré ferá kwaá taá sònòbɔ̀.
46 Depois de ter comprado um pano de linho, José tirou-o da cruz, envolveu-o no pano e depositou-o num sepulcro escavado na rocha, rolando uma pedra para fechar a entrada.
47 Sâ né njolò Marî Magdalâ bɔ̂ Marî meì Josê. Bèh mé bɔ́ lé naâ bú teèn yií njií, bɔ́ lé naâ ŋené kwaá.
47 Maria Madalena e Maria, mãe de José, observavam onde o depositavam.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.