Marcos 11
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NVT
1 Bɔ́ né ka ndeé, bɔ́ wa lè lɔɔ́ Betafajê bɔ̂ Betanî, kwarè Jerusalem. Bɔ̀ lɔɔ́ sâ né ké te tòre, bɔ́ yilá yeé tòr sâ tòr Oliviê. Bɔ́ yeé nde aá Betafajê yilá, Yeésò tema keéh bɔ̀ mbɔ̀ŋ fà déì toò,
1 Quando já se aproximavam de Jerusalém, Jesus e seus discípulos chegaram às cidades de Betfagé e Betânia, no monte das Oliveiras. Jesus enviou na frente dois discípulos.
2 ye bɔ́ a: «Bí ndé lè lɔɔ́ toò biì sâ. Mɔ bí baá teèn yilá, bí nde né huaán vuɔmndeè ŋené. Nuaré déì née teèn ŋá lɔ́gɔ́ ŋgwéeh ye, à né te yuiî. Bí sè ndê mé njéh.
2 “Vão àquele povoado adiante”, disse ele. “Assim que entrarem, verão amarrado ali um jumentinho, no qual ninguém jamais montou. Desamarrem-no e tragam-no para cá.
3 Mɔ nuaré déì ye bí a, bí ménâ bɔɔ́ né dé keì wa, bí júée bú a: Nùà Dueè gwaán né bú kɔɔ́, te nyí haá njií cuù bí kènê.»
3 Se alguém lhes perguntar: ‘O que estão fazendo?’, digam apenas: ‘O Senhor precisa dele e o devolverá em breve’.”
4 Bɔ́ fɔɔ́n gò ndɔ, bɔ́ wa, bɔ́ ŋene huaán vuɔmndeè né te yuiî coló den, à né tùtúlù gwà sòn ceêr mân. Bɔ́ se weh bú ndɔ.
4 Os dois discípulos foram e encontraram o jumentinho na rua, amarrado junto a uma porta.
5 Bɔ̀ɔ́ mé lé naâ doó sâ yeé ŋene aá ménâ, bɔ́ ye bɔ́ a: «Vuɔmndeè mé bí né se sâ, bí mé njéh bɔɔ́ nde né kei wa?»
5 Enquanto o desamarravam, algumas pessoas que estavam ali perguntaram: “O que vocês estão fazendo, desamarrando esse jumentinho?”.
6 Bɔ́ tueé baá-re bɔ́ faá Yeésò la tueé naâ bɔ́ nɔ. Bɔ̀ nùà sâ kwaá lɔ bɔ́ ndɔ.
6 Responderam conforme Jesus havia instruído, e os deixaram levar o animal.
7 Bɔ́ weh haá njií Yeésò huaán vuɔmndeè doô, bɔ́ né bɔ̀ cɔ̀gɔ̀ suù bɔɔ̀n huaré weh, bɔ́ né bú ŋgètenè teé njií. Yeésò ŋaá den teèn ndɔ.
7 Os discípulos trouxeram o jumentinho, puseram seus mantos sobre o animal, e Jesus montou nele.
8 Nùàr kókoó mbaá né bɔ̀ cɔ̀gɔ̀ bɔɔ̀n ceceér huaré teé njií, bɔ̀ déì né bɔ̀ cù ké ya kwa, bɔ́ né mé njéh ceceér teé ndeé ndɔ.
8 Muitos da multidão espalharam seus mantos ao longo do caminho diante de Jesus, e outros espalharam ramos que haviam cortado nos campos.
9 Léh né lom gè toò mé gè jomo mene sue, ye: «Càŋ né duesé. Kùsèm bú a, kúlú nyégé nuaá mé ndeè né mé yilí seèn hên kulù.
9 E as pessoas, tanto as que iam à frente como as que o seguiam, gritavam: “Hosana! Bendito é o que vem em nome do Senhor!
10 Bɔ̀gɔ̀ tele beèh *Davîd mé komo waà né hên, Càŋ a, kúlú nyégé bú kulù. Vulú a, sén Càŋ seèn.»
10 Bendito é o reino que vem, o reino de nosso antepassado Davi! Hosana no mais alto céu!”.
11 Yeésò yila nde Jerusalem ndɔ, à kela nde ké gwà Càŋ koô. À yeé ke yɔŋ gi aá bɔ̀ njèh teèn dɔɔ́ŋ, bɔ́ bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn nde cu Betanî, sâ cu nde aá kelá.
11 Jesus entrou em Jerusalém e foi ao templo. Depois de olhar tudo ao redor atentamente, voltou a Betânia com os Doze, porque já era tarde.
12 Cieé ŋaga bɔ́ yuo cu Betanî, sâ cùè baá Yeésò sie.
12 Na manhã seguinte, quando saíam de Betânia, Jesus teve fome.
13 Bɔ́ yeé baá beré déì, à ŋene njií toú déì né tɔɔ́, à nde ké teèn, ye kɔ ŋgweéh tàb né teèn wa? À wa ké teèn, à ter kwa lom léláŋ yùè. Lòù sam, cu tàb waâ lé née toò ye.
13 Viu que, a certa distância, havia uma figueira cheia de folhas e foi ver se encontraria figos. No entanto, só havia folhas, pois ainda não era tempo de dar frutos.
14 À deên ndɔ, ye toú hèllè a: «Ndɔ́g nuaré déì tàb yeè sònò nágá kéh ndé cú.» Sâ bɔ̀ mbɔ̀ŋ né ŋgweé ndɔ.
14 Então Jesus disse à árvore: “Nunca mais comam de seu fruto!”. E os discípulos ouviram o que ele disse.
15 Bɔ́ wa ké Jerusalem. Yeésò yila nde yí cie gwà Càŋ koô. À wa, sâ bɔ̀ nùàr né toón teèn bɔɔ́ den: bɔ̀ déì né go, bɔ̀ déì né ŋge, bɔ̀ déì né kàgàlɔ̀ŋ kwellé. À yeé nde ŋene njií ménâ, à yila bɔ́ cie kwɔgɔ sɔm keêh, à vela ŋellé sɔm gbàgà kàgàlɔ̀ŋ mé kɔgɔ bɔ̀ gò-vɔgɔb bɔ̀ mene.
15 Quando voltaram a Jerusalém, Jesus entrou no templo e começou a expulsar os que compravam e vendiam animais para os sacrifícios. Derrubou as mesas dos cambistas e as cadeiras dos que vendiam pombas,
16 À gwàn cú dé nuaré déì jɔgɔ kela mé njeré déì bèh sâ.
16 impediu todos de usarem o templo como mercado
17 Jomo sâ à yila bɔ́ njèh feèh ndɔ, ye bɔ́ a: «Ŋgweéh né gi lè mvù Càŋe nyagá den ye: Bɔ́ yilá nde né gwà mò, gwà Càŋ duaà dé nùàr dɔɔ̂ŋ wa? Keí mé bɔɔ́, bí weh kwaá seér aá gùr yîb biì wa?»
17 e os ensinava, dizendo: “As Escrituras declaram: ‘Meu templo será chamado casa de oração para todas as nações’, mas vocês o transformaram num esconderijo de ladrões!”.
18 Bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô mé bɔ̀ *njí-sóù yeé nde ŋgweé njií ménâ, bɔ́ duɔɔ́m ceér fɔɔ̂n, te bɔ́ wula sɔm bú. Lòù sam, njií mé à lé naâ feh doô lé naâ bɔ̀ nùàr yoòr yilá. Bɔ̀ kokoô bɔ̀ lé bú veéh naâ dé cî.
18 Quando os principais sacerdotes e mestres da lei souberam o que Jesus tinha feito, começaram a tramar um modo de matá-lo. Contudo, tinham medo dele, pois o povo estava muito admirado com seu ensino.
19 Yeé baá liyilì Yeésò bɔ́ bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn yuo lɔ sâ ndɔ.
19 Ao entardecer, Jesus e seus discípulos saíram da cidade.
20 Cieé ŋaga bɔ́ komo yuo, bɔ́ bele cu ceér. Bɔ́ yeé wa baá bèh sâ, bɔ́ ke njií toú hèllè ŋema yuo aá mé jɔgɔb mene.
20 Na manhã seguinte, quando os discípulos passaram pela figueira que Jesus tinha amaldiçoado, notaram que ela estava seca desde a raiz.
21 Piêr munó ko cu njií mé lé kelà naâ, ye Yeésò a: «Nùà fèh-njèh, kè njí toú léílé mé wò lé duagá naâ hên ŋema yuo aá kèn.»
21 Pedro se lembrou do que Jesus tinha dito à árvore e exclamou: “Veja, Rabi! A figueira que o senhor amaldiçoou secou!”.
22 Yeésò deén baá-re ndɔ, ye bɔ́ a: «Mè né tueé ye bí a, mɔ bí temé kwaá njií né mé Càŋ,
22 Então Jesus disse aos discípulos: “Tenham fé em Deus.
23 né mene tòr hên, mɔ bí ye bú a: Ndé kòmò dìè ké dùà kíê, nde né te sòn biì bɔɔ́. Mɔ bí sàn ŋgwéh, bí temé kwaá njií lom né ye njèh mân nde né bɔɔ́, sâ nde né te sòn biì bɔɔ́.
23 Eu lhes digo a verdade: vocês poderão dizer a este monte: ‘Levante-se e atire-se no mar’, e isso acontecerá. É preciso, no entanto, crer que acontecerá, e não ter nenhuma dúvida em seu coração.
24 Mè bí tueé né dé cî, ye bí a: mɔ bí baá Càŋ njeré déì dua, bí kwaá lom ndèm, ye bí kwa gi aá kèn, sâ Càŋ bí haá nde né ménâ.
24 Digo-lhes que, se crerem que já receberam, qualquer coisa que pedirem em oração lhes será concedido.
25 Mɔ bí nde aá Càŋ dua, mɔ temé né bí lè mé nuaré déì yulá, bí jɔ̀gɔ̀ kúlú sɔ̀m gíi cí ye, te Tele biì ké te vulúu kulu sɔm gi veên biì lè seèn ménâ ndɔ. Jomo sâ bí dua ye bú.
25 Quando estiverem orando, se tiverem alguma coisa contra alguém, perdoem-no, para que seu Pai no céu também perdoe seus pecados.
26 Mɔ bí veên bɔ̀ mbeí biì doó kúlú njí ŋgwéh, Càŋ bɔ̀ veên biì lè seèn kúlú sɔ̀m ndé ŋgwéh ndɔ.»
26 Mas, se vocês se recusarem a perdoar, seu Pai no céu não perdoará seus pecados”.
27 Bɔ́ wa cu ké Jerusalem. Yeésò yeé baá cie gwà Càŋ koô gɔ den, bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô bɔ́ bɔ̀ njí-sóù mé bɔ̀ kokoô bɔ̀ dé lɔɔ̂ bilí ndeè kwarè seèn,
27 Mais uma vez, voltaram a Jerusalém. Enquanto Jesus passava pelo templo, os principais sacerdotes, os mestres da lei e os líderes do povo vieram até ele
28 bɔ́ ye bú a: «Wò bɔ̀ njií hên bɔɔ́ né mé gèh terrèb dé heè? Neì wò jegé naâ kɔɔ́ wa?»
28 e perguntaram: “Com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu esse direito?”.
29 Yeésò ye bɔ́ a: «Mè nde né bí njeré déì bieé ndɔ: mɔ bí né tueé kɔɔ́, mè se ye bí kwɔ̀m dé mò hên.
29 Jesus respondeu: “Eu lhes direi com que autoridade faço essas coisas se vocês responderem a uma pergunta:
30 Bí jɔ̀gɔ̀ túé ke mè ye, neì lé Jâŋ Bàptîs tema njií naâ kɔɔ́, ye bú a: ndé bɔ̀ nùàr kou bele wa? Lé naâ Càŋ wa, lé naâ nùàr wa?»
30 A autoridade de João para batizar vinha do céu ou era apenas humana? Respondam-me!”.
31 Bɔ́ yila mé njéh lètenè bɔɔ̀n fellé kuú, ye: «Hên, mɔ béh ye bú a: Càŋ lé Jâŋ temà naâ kɔɔ́, à nde né tueé ye béh a: béh lé temé yoòr seèn kwá njí ná ŋgwêh dé keì wa?
31 Eles discutiram a questão entre si: “Se dissermos que vinha do céu, ele perguntará por que não cremos em João.
32 Á, mɔ béh ye bú a: bɔ̀ nùàr lé bú temà naâ kɔɔ́, sâ béh beè yila baá kèn.» Mé bɔ́ né ménâ tueé, sâ bɔ́ né bɔ̀ nùàr veéh. Sâ beè bɔ̀ nùàr Jâŋ lé naâ *sòn-Càŋ dé jéjêg.
32 Mas será que ousamos dizer que era apenas humana?”. Tinham medo do que o povo faria, pois todos acreditavam que João era profeta.
33 Yeé baá ménâ, bɔ́ ye bú a: «Béh kɔ́ ŋgwéh.» Yeésò ye bɔ́ a: «Sâ mè bí nuaá mé jegé naâ mè túé ndé ŋgwéh ndɔ.»
33 Por fim, responderam: “Não sabemos”. E Jesus replicou: “Então eu também não direi com que autoridade faço essas coisas”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.