Lucas 23
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NVT
1 Dàm bɔ̀ nùàr dɔɔ́ŋ kem wuo ter ndɔ, bɔ́ weh nde mé Yeésò ké toò Pilátò.
1 Então todo o conselho levou Jesus a Pilatos.
2 Wa ké teèn, bɔ́ né bú nyeén yoòr cɔré su, bɔ́ ye Pilátò a: «Béh nde kwaá naâ nùà hên, sâ à né tàbè beèh soób, ye bɔ̀ nùàr a, té làmpɔ̂ŋ mgbè Rɔ̂m gwɔ̀m; ye nyí né cu *Kristò, wa nyí né mgbè mé feh nyî sé wa.»
2 Começaram a apresentar o caso: “Este homem corrompe o nosso povo, dizendo que não se deve pagar impostos ao governo romano e afirmando ser ele próprio o Cristo, o rei”.
3 Pilátò bie njií ndɔ, ye Yeésò a: «Mgbè bɔ̀ Jûf né wò wa?» Yeésò ye bú a: «Wò dé sâ tueé né kɔɔ́.»
3 Então Pilatos lhe perguntou: “Você é o rei dos judeus?”. Jesus respondeu: “É como você diz”.
4 Pilátò ye bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô bɔ́ bɔ̀ nùàr a: «Mè bèh saâb nùà hên ŋéné ŋgwéh.»
4 Pilatos se voltou para os principais sacerdotes e para a multidão e disse: “Não vejo crime algum neste homem!”.
5 Bɔ̀ nùàr né mene dé sâ ŋgweé, bɔ́ né lom teèn tétég ŋeí seér, ye Pilátò a: «À né yeé bɔ̀ nùàr te tàbè beèh dɔɔ́ŋ soób; à lé bɔ́ feh duɔɔ́m naâ ké Galilê, à ndeè ká te tàbè Judê, à feh cu bɔ́ ménâ. Hên, à mé njéh waà baá kán.»
5 Mas eles insistiam: “Ele provoca revoltas em toda a Judeia com seus ensinamentos, começando pela Galileia e agora aqui, em Jerusalém!”.
6 Pilátò yeé ŋgweé aá mân, à bie cu bɔ́ ndɔ, ye bɔ́ a: «Nùà hên né nùà Galilê wa?»
6 “Então ele é galileu?”, perguntou Pilatos.
7 À yeé ŋgweé aá ye Yeésò yuoó naâ lè tàbè mgbè Herôde mân, ye bɔ́ wèh njí bú ké toò Herôde ma. Bɔ́ weh njií bú ndɔ. Sâ, Herôde né loù sâ ké Jerusalem.
7 Quando responderam que sim, Pilatos o enviou a Herodes Antipas, pois a Galileia ficava sob sua jurisdição, e naqueles dias ele estava em Jerusalém.
8 À lé naâ ŋgɔ́g Yeésò ŋgweé, à né yeé ceér fɔɔ́n, dàb baá teèn, ye te nyí ŋene ŋgweé bú, nyí ŋene ŋgweé fém seèn cén déì ndɔ. À yeé ŋene aá bú ménâ, yo taré bú ndɔ.
8 Herodes se animou com a oportunidade de ver Jesus, pois tinha ouvido falar a seu respeito e esperava, havia tempo, vê-lo realizar algum milagre.
9 À duɔɔ́m baá-re Yeésò bɔ̀ njèh ŋgún bieé beleè. Ndɔ́g, Yeésò bú sòn kòmò ŋgwéh.
9 Fez uma série de perguntas a Jesus, mas ele não lhe respondeu.
10 Sâ bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô mé bɔ̀ *njí-sóù né gi doó, bɔ́ né lom Yeésò nyeén yoòr cɔré su.
10 Enquanto isso, os principais sacerdotes e mestres da lei permaneciam ali, gritando acusações.
11 Herôde bɔ́ bɔ̀ sɔ́jì seèn né bú yoòr mé séb kem sue ndɔ, bɔ́ né bú seb, bɔ́ su kwaá bú cɔ̀gɔ̀ nyàgàm déì yoòr, bɔ́ weh cu cu mé bú ké yoòr Pilátò.
11 Então Herodes e seus soldados começaram a zombar de Jesus e ridicularizá-lo. Por fim, vestiram nele um manto real e o mandaram de volta a Pilatos.
12 Sâ né loù mé Herôde bɔ̂ Pilátò lé naâ mé sòn cên den cuú. Lòù sam, kèrrè lé naâ lètenè bɔɔ̀n teèn.
12 Naquele dia, Herodes e Pilatos, que eram inimigos, tornaram-se amigos.
13 Yeésò yeé baá cu ké toò Pilátò, Pilátò yilá bilí gi bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô bɔ́ bɔ̀ kokoô bɔ̀ dé lɔɔ̂ mé bɔ̀ nùàr mene,
13 Então Pilatos reuniu os principais sacerdotes e outros líderes religiosos, juntamente com o povo,
14 ye bɔ́ a: «Bí la weh waà naâ mé nùà hên, ye mè a, à né yeé bɔ̀ nùàr soób sé wa! Hên, mè bú njèh dɔɔ́ŋ bie den né toò biì. Mè faá bí tueé nê nɔ ŋéné ŋgwéh. Beè mò nùà hên bèh njèh kɔ́ ŋgwéh.
14 e anunciou seu veredicto: “Vocês me trouxeram este homem acusando-o de liderar uma revolta. Eu o interroguei minuciosamente a esse respeito na presença de vocês e vejo que não há nada que o condene.
15 Ké beè Herôde né cu ka mân ndɔ; à bú ká jomo yoòr beèh haá njií cuù né dé cî. Mè tueé bí, nùà hên te njií mé bɔ́ wula nde né bú teèn sáb yílá ŋgwéh gùm dɔɔ́ŋ.
15 Herodes chegou à mesma conclusão e o enviou de volta a nós. Nada do que ele fez merece a pena de morte.
16 Mɔ né mân, mè bɔɔ́ nde né, bɔ́ lobo cegé bú lòù, mè yi njií cu bú.»
16 Portanto, ordenarei que seja açoitado e o soltarei”.
17 Sâ lè tòù bɔ̀ *Jûf, mɔ *Páskà waà baá dɔɔ́ŋ, kɔ Pilátò sɔm keéh nùà gwà cibì déì, à yi njií bú toò bɔ̀ nùàr.]
17 (Era necessário libertar-lhes um prisioneiro durante a festa da Páscoa.)
18 Yeé baá mân, bɔ̀ nùàr tueé keéŋ njií ké ter dɔɔ́ŋ ye bú a: «Bɔ́ wúlá sér nùà hên, wò yi njií béh Barabâs.»
18 Um grande clamor se levantou da multidão, e a uma só voz gritavam: “Mate-o! Solte-nos Barrabás!”.
19 Sâ, cu déì Barabâs hèllè lé naâ bɔ̀ nùàr soób; bèmè lé naâ lɔɔ́ dɔɔ́ŋ die. Bɔ́ lé naâ bú gwà cibì teèn sie yií, bilí cu bú mé ju wúlá-nùàr mene ndɔ.
19 Esse Barrabás estava preso por ter participado de uma revolta em Jerusalém contra o governo e ter cometido assassinato.
20 Bɔ̀ nùàr yeé baá tueé ye Pilátò a, yì njí Barabâs mân, Pilátò tueé njií cu mé bɔ́, sâ ye te nyí yi njií Yeésò.
20 Pilatos discutiu com eles, pois desejava soltar Jesus.
21 Bɔ̀ nùàr kɔ lom né ké ter lɔgɔ́ njiî, ye bú a: «Fágá wúlá lòm bú fagà! Fágá wúlá lòm bú fagà!»
21 Eles, porém, continuaram gritando: “Crucifique-o! Crucifique-o!”.
22 Pilátò den cuù dé mbelèm tagâr, ye bɔ́ a: «À veên bɔɔ́ naâ kei wa? Mè dé mò veên mé bɔ́ nde né bú teèn wulá yoòr seèn kwà nyì ŋgwéh. Mè bɔɔ́ nde né bɔ́ lobo cegé bú lòù, mè yi njií bú.»
22 Pela terceira vez, ele perguntou: “Por quê? Que crime ele cometeu? Não encontrei motivo para condená-lo à morte. Portanto, ordenarei que seja açoitado e o soltarei”.
23 Bɔ́ yeé nde ŋgweé cu ménâ, bɔ́ lɔgɔ́ ŋeí njií ye baá-re ké ter mé terreb, ye bú a: «Fágá wúlá njí lòm bú dé fagâ.» Hueh bɔɔ̀n yieé ndɔ.
23 A multidão gritava cada vez mais alto, exigindo que Jesus fosse crucificado, e seu clamor prevaleceu.
24 Pilátò ye bɔ́ a: nyí gwaán aá te sòn bɔɔ̀n ma.
24 Então Pilatos condenou Jesus à morte, conforme exigiam.
25 À yi njií seér bɔ́ nùà veên doô. Sâ nùà hèllè lé bɔ̀ nùàr soób naâ kɔɔ́, bèmè lé dieé naâ mé bú, bɔ́ lé naâ bú gwà cibì teèn sie yií, bilí cu bú mé ju wúlá nùàr mene ndɔ. Pilátò yeé yi njií seér aá bú ménâ, à haá seér bɔ́ Yeésò ndɔ, ye bɔ́ ndé bɔ́ bá-re mé bú faá bɔ́ gwaán né sâ nɔ.
25 A pedido deles, libertou Barrabás, o homem preso por revolta e assassinato. Depois, entregou-lhes Jesus para fazerem com ele o que quisessem.
26 Bɔ́ yeé baá mé Yeésò weh ndeé, bɔ́ bɔ̀ nùà Sirên déì kwaré, yilí seèn né Simɔ̂ŋ. Sâ à naâ ŋueh. Bɔ́ sie ba haá bú toú mé bɔ́ nde né Yeésò teèn fagá doô, à jɔgɔ bele Yeésò mé njéh jomo.
26 Enquanto levavam Jesus, um homem chamado Simão, de Cirene, vinha do campo. Os soldados o agarraram, puseram a cruz sobre ele e o obrigaram a carregá-la atrás de Jesus.
27 Bɔ̀ nùàr kókoó mbaá né bɔ́ jomo kem bele ndɔ. Bɔ̀ véh né felè Yeésò yueé ŋaáŋ.
27 Uma grande multidão os seguia, incluindo muitas mulheres aflitas que choravam por ele.
28 Yeésò bele seér ndɔ, ke njií bɔ̀ véh doô, ye bɔ́ a: «Véh Jerusalem bɔ̀, bí té dé mò yúé; bí yúé sér dé biì mé dé bɔ̀ ŋuna biì.
28 Mas Jesus, dirigindo-se a elas, disse: “Filhas de Jerusalém, não chorem por mim; chorem por si mesmas e por seus filhos.
29 Loù mé ndeè jueè né jueè, bɔ́ tueé nde né ye: Njua bɔ̀ ŋgiín bɔ̀ wa! Njua bɔ̀ véh mé huaán ŋàr ŋgwéh wa! Njua mé mbán ŋgiîn ndɔ wa!
29 Pois estão chegando os dias em que dirão: ‘Felizes as mulheres que nunca tiveram filhos e os seios que nunca amamentaram!’.
30 Sâ né loù mé bɔ̀ nùàr tueé nde né teèn, ye bɔ̀ tòr a: Ndê ŋèm sùè kɔ́ béh yoòr; ye bɔ̀ tòr déì a: Ndê sùrì kéh béh dòù ndɔ.»
30 Suplicarão aos montes: ‘Caiam sobre nós!’ e pedirão às colinas: ‘Soterrem-nos!’.
31 À den cuù, ye bɔ́ a: «Mɔ we né yoòr toû ŋgie mân, sâ mɔ né yoòr jaâr nɔ wa?»
31 Pois, se fazem estas coisas com a árvore verde, o que acontecerá com a árvore seca?”.
32 Bɔ́ weh sie bɔ̀ vevenê bɔ̀ déì beè fà ndɔ, te bɔ́ nde faga njií bɔ́ ké kwarè Yeésò.
32 Dois outros homens, ambos criminosos, foram levados com ele a fim de também serem executados.
33 Wa beré déì, bɔ́ bèh sâ yilá né: Gebá feèh. Bɔ́ faga njií Yeésò ter; bɔ́ faga njií bɔ̀ vevenê bɔ̀ hèllè ter ménâ ndɔ, nùà kàn mé toú seèn, déì te be gaâ Yeésò, déì te be ŋgoù seèn.
33 Quando chegaram ao lugar chamado Caveira, o pregaram na cruz. Os criminosos também foram crucificados, um à sua direita e outro à sua esquerda.
34 Yeésò deên ndɔ, ye Tele a: «Tele mò, kúlú njí veên bɔ̀ nùàr hên doó. Njií mé bɔ́ né bɔɔ́, bɔ́ kɔ́ ŋgwéh.» Jomo sâ bɔ̀ sɔ́jì vu geé weh bɔ̀ cɔ̀gɔ̀ seèn mé bèì lètenè bɔɔ̀n.
34 Jesus disse: “Pai, perdoa-lhes, pois não sabem o que fazem”. E os soldados tiraram sortes para dividir entre si as roupas de Jesus.
35 Bɔ̀ nùàr kókoó mbaá né bú bilí ke den. Bɔ̀ kokoô bɔ̀ lɔ sâ né bú gbêg haá, bɔ́ ye: «À kɔ cegé né bɔ̀ nùàr yili sɔɔ̀m; mɔ à né ka Nùà Cɔ̀ŋ mé Càŋ balé njií naâ kɔɔ́ sâ, bú a: jɔ̀gɔ̀ yili yuo ke mé be seèn ye.»
35 A multidão observava, e os líderes zombavam. “Salvou os outros, salve a si mesmo, se é o Cristo, o escolhido de Deus”, diziam.
36 Bɔ̀ sɔ́jì né bú teèn ménâ selé yií ndɔ, bɔ́ njebá nde yí ka seèn, bɔ́ tiím haá njií bú mbè déì tanésé mân,
36 Os soldados também zombavam dele, oferecendo-lhe vinagre para beber.
37 bɔ́ ye bú a: «Jɔ̀gɔ̀ yili yuo ke mé be yeè, mɔ wò né ka Mgbè bɔ̀ Jûf sâ bɔ̀n.»
37 Diziam: “Se você é o Rei dos judeus, salve a si mesmo!”.
38 Bɔ́ nyagá faga kwaá njeré déì ké ter felè seèn ye: «Nùà hên né Mgbè bɔ̀ Jûf.»
38 Uma tabuleta presa acima dele dizia: “Este é o Rei dos Judeus”.
39 Nùà cén déì lètenè bɔ̀ vevenê bɔ̀ yí ter doô kuú ka dé seèn mé gbêg sònò ménâ ndɔ, ye Yeésò a: «Wò ye *Nùà Cɔ̀ŋ né nyí sé wa? Yìlì yùò-re yilì, wò yili sɔm keéh béh teèn.»
39 Um dos criminosos, dependurado ao lado dele, zombava: “Então você é o Cristo? Salve a si mesmo e a nós também!”.
40 Mbeí deên kèb déì, nde njií bú ndɔ, ye bú a: «Wò né taré lè gèr-e ménâ, wò Càŋ dùlà ŋgwéh wee?
40 Mas o outro criminoso o repreendeu: “Você não teme a Deus, nem mesmo ao ser condenado à morte?
41 Dé beèh bélɔ̀, yila né teèn, béh naâ veên bɔɔ́, béh gèr ŋene né sòn sâ. Dé nùà hên ménâ sam, à njeré déì bɔ́ ná ŋgwêh.»
41 Nós merecemos morrer por nossos crimes, mas este homem não cometeu mal algum”.
42 Jomo sâ, à tueé njií mé Yeésò ndɔ, ye bú a: «Yeésò, mɔ wò ndeè waà baá bèh mgbè ceèr, wò mùnò kéh yeè mè teèn.»
42 Então ele disse: “Jesus, lembre-se de mim quando vier no seu reino”.
43 Yeésò ye bú a: «Mè né tueé ye wò a, lan lan bélɔ̀ ŋaá wa nde né ké mbar Càŋ kɔɔ́.»
43 E Jesus lhe respondeu: “Eu lhe asseguro que hoje você estará comigo no paraíso”.
44 — ausente —
44 Já era cerca de meio-dia, e a escuridão cobriu toda a terra até as três horas da tarde.
45 — ausente —
45 A luz do sol desapareceu, e a cortina do santuário do templo rasgou-se ao meio.
46 Yeésò lɔgɔ njií ké ter ndɔ, ye: «Tele mò, mè yɔ̀ŋ mò kwaá lɔ aá beè yeè.» À yeé tueé aá ménâ, à kuú yuo ndɔ.
46 Então Jesus clamou em alta voz: “Pai, em tuas mãos entrego meu espírito!”. E, com essas palavras, deu o último suspiro.
47 Sâ kwaá-taâb bɔ̀ Rɔ̂m bɔ̀ déì lé naâ doó. À yeé ŋene aá ménâ, à seén Càŋ, ye: «Mé gècên mene, nùà hên kuú né mé sòn fuû.»
47 Quando o oficial romano que supervisionava a execução viu o que havia acontecido, adorou a Deus e disse: “Sem dúvida este homem era inocente”.
48 Bɔ̀ɔ́ mé lé kem ndeè naâ bɔ̀ njií hên ke weh dɔɔ́ŋ lé naá giì ŋené. Yeé gi aá, bɔ́ jomo vuaga cu cu mé kú.
48 E, quando toda a multidão que tinha ido assistir à crucificação viu isso, voltou para casa entristecida e batendo no peito.
49 Bɔ̀ mbeí Yeésò né dé bɔɔ̀n ké bèh ndɔ́ŋ-ndɔ̀ŋ njebá ke den. Bɔ̀ véh mé lé yuoó naâ Galilê, bɔ́ né jomo Yeésò bele doô, bɔ́ bɔ́ lé naâ kɔɔ́.
49 Mas os amigos de Jesus, incluindo as mulheres que o seguiram desde a Galileia, olhavam de longe.
50 Nuaré déì lé naâ teèn, yilí seèn né Josêf, né nùà Arimatê, lɔɔ́ déì lè tàbè bɔ̀ *Jûf mân. Nùà sâ né yeé nùà gècên, nùà húɔ́m-temê ndɔ. Né nùà koô déì te *mbàgà juù.
50 Havia um homem bom e justo chamado José, membro do conselho dos líderes do povo,
51 Njií mé bɔ̀ déì lé taáŋ naâ felè Yeésò dɔɔ́ŋ, à lé be teèn yí ná ŋgwêh. À dé seèn njolo ke lom né mé *Lò Càŋ.
51 mas que não tinha concordado com a decisão e os atos dos outros líderes religiosos. Era da cidade de Arimateia, na Judeia, e esperava a vinda do reino de Deus.
52 Yeé baá ménâ, à nde ké yoòr *Pilátò komó Yeésò dua. Pilátò yeé gwaán aá,
52 José foi a Pilatos e pediu o corpo de Jesus.
53 à nde mvualé weh, à vuɔb nyegé mé cɔ̀gɔ̀ nyɔ́gɔ̀r. Sâ sà déì feésé mân lé naâ doó, bɔ́ kwe né lè gbàŋ kweêh mân, bɔ́ lé née nuaré déì teèn fùrù ŋgwéeh ye. Bɔ́ nde teèn jɔgɔ yií lɔgɔ́ baá-re Yeésò.
53 Desceu o corpo da cruz, enrolou-o num lençol de linho e o colocou num túmulo novo, escavado na rocha.
54 Lé naâ loù nàŋ cieé koô bɔ̀ Jûf mân. Sâ cieé koô hèllè nde aá liyilì sâ duɔɔ́m ndɔ.
54 Isso aconteceu na sexta-feira à tarde, no dia da preparação, quando o sábado estava para começar.
55 Bɔ̀ véh Galilê mé lé naâ jomo Yeésò doô yeé ŋene aá ménâ, bɔ́ yuo bele Josêf, bɔ́ ŋene sà, bɔ́ ŋene gèh dé mé bɔ́ né komó Yeésò teèn yií njií ndɔ.
55 As mulheres da Galileia seguiram José e viram o túmulo onde o corpo de Jesus foi colocado.
56 Bɔ́ cu cuù, bɔ́ ne kwaá gi bɔ̀ kómó wá-yoòr mé kómó múmû, te bɔ́ nde komó Yeésò mé njéh waá. Yeé baá mé cieé koô sâ, bɔ́ jolo sɔɔ́ mé cieé koô faá *sóú tueé nê nɔ.
56 Depois, foram para casa e prepararam especiarias e perfumes para ungir o corpo. No sábado, descansaram, conforme a lei exigia.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.