Lucas 18

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs ARC

Sair da comparação
ARC Almeida Revista e Corrigida 2009
1 Yeésò si bɔ́ kàn déì, ye te bɔ́ dua den Càŋ cieé dɔɔ́ŋ, bɔ́ gùr cú; à ye bɔ́ a:
1 E contou-lhes também uma parábola sobre o dever de orar sempre e nunca desfalecer,
2 «Nùà téná-juù déì lé naâ lè lɔɔ́ koô déì teèn, à lé Càŋ dùlà bèh, à nùàr vèh ŋgwéh ndɔ.
2 dizendo: Havia numa cidade
3 Ma kû déì lé naâ lɔ sâ teèn ndɔ; cu dɔɔ́ŋ à né toò seèn yagá ndeé den, ye bú a: Téná sɔ̀m mè ju hên teèn, te bêh nùà bùnò mò geé.
3 Havia também naquela mesma cidade
4 Ma kû doô né ka méménâ yagá den, nùà téná-juù hèllè bú mé njéh táŋ ŋgwéh. Yeé yɔgɔ́ baá, cieé déì à den kaà mé be seèn ye: Mè né kɔɔ́ ye mè Càŋ dùlà bèh, mè nùàr vèh bèh ndɔ.
4 E, por algum tempo, não quis; mas, depois, disse consigo: Ainda que não temo a Deus, nem respeito os homens,
5 Mé njéh mene, gèh dé mé ma kû doô né mè yoòr ŋeí hên, né mè ki. Kwá mè tena sɔm bú ju hên, te mè ŋgweé keéh tie.»
5 todavia, como esta viúva me molesta, hei de fazer-lhe justiça, para que enfim não volte e me importune muito.
6 Fehtoò beèh deén baá-re ndɔ, ye bɔ̀ nùàr a: «Bí ŋgwé nyégé ŋgòr nùà téná-juù hên bagasé.
6 E disse o Senhor: Ouvi o que diz o injusto juiz.
7 À né ménâ bɔɔ́ komo, sé tagá Càŋ wa? Mè tueé bí, bɔ̀ nùàr Càŋ mé né toò Càŋ cu dɔɔ́ŋ yueé, Càŋ nde né bɔ́ gam, à ŋgágá ndé ŋgwéh gùm dɔɔ́ŋ,
7 E Deus não fará justiça aos seus escolhidos, que clamam a ele de dia e de noite, ainda que tardio para com eles?
8 à nde né kukwar bɔɔ́. Mé njéh mene, *Huaán Nùàr ndeè cuù, sâ bɔ̀ɔ́ mé né temé cén kwaá njií, née-re teèn ye wa?»
8 Digo-vos que, depressa, lhes fará justiça. Quando, porém, vier o Filho do Homem, porventura, achará fé na terra?
9 Yeésò kàn hên si kuú né felè bɔ̀ɔ́ mé né munó ye bɔ́ dé bɔɔ̀n né bɔ̀ gècên bɔ̀ toò Càŋ, bɔ́ né bɔ̀ mbeí lòù seb seér doô. Ye bɔ́ a:
9 E disse também esta parábola a uns que confiavam em si mesmos, crendo que eram justos, e desprezavam os outros:
10 «Nuaré déì bɔ̂ mbeí lé wuó naâ ter fà dɔɔ́ŋ, bɔ́ nde ké *gwà Càŋ koô bèh Càŋ duaà; déì né Farisiên, déì né nùà wèh-kàgàlɔ̀ŋ làmpɔ̂ŋ.
10 Dois homens subiram ao templo, a orar; um, fariseu, e o outro, publicano.
11 «Farisiên doô njebá nde dé seèn ké toò gèbàkàg, ye: O, Càŋ! Mè né wò vra; mè nùà mbaâ faá bɔ̀ nuaré déì nɔ sam, bɔ́ né dé bɔɔ̀n yíb ŋuɔɔ́b, bɔ́ né veên bɔɔ́ bele, bɔ́ né yàgà ndeé; mè dèn ŋgwéh faá nùà wèh-kàgàlɔ̀ŋ làmpɔ̂ŋ hên ndɔ, mè né cu wò mé dé sâ vra kókoó mbaá.
11 O fariseu, estando em pé, orava consigo desta maneira: Ó Deus, graças te dou, porque não sou como os demais homens, roubadores, injustos e adúlteros; nem ainda como este publicano.
12 Dé mò, lè sɔ́ndè dɔɔ́ŋ, mè né yeé yáb teèn jolo cieé fèfà. Lè bɔ̀ njèh mò dɔɔ́ŋ, njií mé baá yulà dɔɔ́ŋ, mè né yeé mbe teèn cécéné sɔm, mè haá wò.
12 Jejuo duas vezes na semana
13 «Nùà wèh-kàgàlɔ̀ŋ làmpɔ̂ŋ doô njebá sua le dé seèn ké jomo, à sulí njií njolo doó mé kú mene, ye Càŋ a: Óè Càŋ mò, mè né nùà veên, kɔ́ yeè mè jere teèn.»
13 O publicano, porém, estando em pé, de longe, nem ainda queria levantar os olhos ao céu, mas batia no peito, dizendo: Ó Deus, tem misericórdia de mim, pecador!
14 Yeésò den cuù baá-re ye bɔ́ a: «Mè tueé bí, Càŋ lé kwaá lɔɔ̀ naâ sòn Farisiên hèllè ménâ, à ŋgweé seér dé nùà làmpɔ̂ŋ doô. Nùà làmpɔ̂ŋ doô nde cu lɔ ndeé, sâ à baá gi dé seèn beè Càŋ dilísé; nùà lòbò kàŋ hèllè le. Bí kɔ́ɔ ye, nuaá mé né ter ŋgumó ŋaá dɔɔ́ŋ, bɔ́ nde né bú doó baá njií, te bɔ́ ter komo njií seér nùà dɔlê.»
14 Digo-vos que este desceu justificado para sua casa, e não aquele; porque qualquer que a si mesmo se exalta será humilhado, e qualquer que a si mesmo se humilha será exaltado.
15 Jomo sâ bɔ̀ nùàr né mé bɔ̀ huaán ká yoòr Yeésò weh ndeê, bɔ́ weh nde bilî mé bɔ̀ dé mbembɔgɔ̀ mene, te à kema njií bɔ́ be yoòr. Bɔ̀ mbɔ̀ŋ yeé ŋene aá ménâ, bɔ́ nde seér cu bɔ̀ nùàr lòù.
15 E traziam-lhe também crianças, para que ele as tocasse; e os discípulos, vendo isso, repreendiam-nos.
16 Yeésò yilá njiî bɔ̀ huaán doô ká toò seèn ndɔ, ye bɔ̀ mbɔ̀ŋ a: «Bí kwá bɔ̀ huaán ndeè ká yoòr mò, bí té bɔ́ yín. Bí kɔ́ɔ ye, *Lò Càŋ né dé bɔ̀ɔ́ mé den né faá bɔ́ nɔ.
16 Mas Jesus, chamando-as para si, disse: Deixai vir a mim os pequeninos e não os impeçais, porque dos tais é o Reino de Deus.
17 Mè né tueé ye bí a, nuaá mé Lò Càŋ mé temé seèn mene faá huaán maàn nɔ wèh ŋgwéh dɔɔ́ŋ, teèn yílá ndé ŋgwéh.»
17 Em verdade vos digo que qualquer que não receber o Reino de Deus como uma criança não entrará nele.
18 Nùà koô bɔ̀ *Jûf déì ndeè ye Yeésò a: «Nùà fèh-njèh dé bagaà né wò. Hên, mè bɔɔ́ nde né naàn, te mè kwa ye yɔ̀ŋ dé tètàgà wa?»
18 E perguntou-lhe um certo príncipe, dizendo: Bom Mestre, que hei de fazer para herdar a vida eterna?
19 Yeésò ye bú a: «Wò mè nùà bagaà yilá né mé ŋgei wa? Nùà bagaà gi cegé né Càŋ.
19 Jesus lhe disse: Por que me chamas bom? Ninguém há bom, senão um,
20 Wò né gi *sóú kɔɔ́, ye: té yàgà ndé; té feh wúlá; té yíb ŋúɔ́b; té nuaré déì nyeén yoòr cɔ̀ kwá; ŋgwé sòn tele yeè mé meí yeè ndɔ.»
20 Sabes os mandamentos: Não adulterarás, não matarás, não furtarás, não dirás falso testemunho, honra a teu pai e a tua mãe.
21 Nùà doô ye bú a: «Mè lé jolo duɔɔ́m naâ ménâ, sâ mè née ndà ye, mè né yeé bɔ̀ dé sâ jolo gií.»
21 E disse ele: Todas essas coisas tenho observado desde a minha mocidade.
22 Yeésò yeé ŋgweé aá ménâ, ye bú a: «Le cu née wò njèh cén ye: ndé gò sɔ̀m gí-re bɔ̀ njèh yeè dɔɔ́ŋ, wò geé haá njií bɔ̀ saám bɔ̀ kàgàlɔ̀ŋ sâ, te wò kwa seér ŋgúlú ké ter te vulúu. Jomo sâ wò ndeè, wò bele mè ndɔ.»
22 E, quando Jesus ouviu isso, disse-lhe: Ainda te falta uma coisa: vende tudo quanto tens, reparte-
23 Nùà hèllè yeé nde ŋgweé njií faá bèh mân, à munó njií gi ŋgúlú seèn dɔɔ́ŋ, temé kuú yuo bú lè ndɔ.
23 Mas, ouvindo ele isso, ficou muito triste, porque era muito rico.
24 Yeésò ke njií bú ndɔ, ye bɔ̀ nùàr a: «Né taré mé bɔ̀ lilieê bɔ̀ yila *Lò Càŋ.
24 E, vendo Jesus que ele ficara muito triste, disse: Quão dificilmente entrarão no Reino de Deus os que têm riquezas!
25 Ŋgweéh né taré mé ŋgelobà yila kela te lɔ́ŋ kɔ̀gɔ̀târ wa? Né ménâ mé nùà lieê ndɔ; te Lò Càŋ yilâ taré kela nde né dé seèn mé dé ŋgelobà.»
25 Porque é mais fácil entrar um camelo pelo fundo de uma agulha do que entrar um rico no Reino de Deus.
26 Bɔ̀ nùàr yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ ye: «Sâ, mɔ né mân, nuaá mé nde né yili yuo, né neì?»
26 E os que ouviram isso disseram: Logo, quem pode salvar-se?
27 Yeésò ye bɔ́ a: «Njií mé né bɔ̀ nùàr taré yɔgɔ́, beè Càŋ táré ŋgwéh.»
27 Mas ele respondeu: As
28 Piêr ye bú á: «Ŋgweéh béh hên vu lɔ gi aá bɔ̀ njèh beèh sâ, béh bele wò mà.»
28 E disse Pedro: Eis que nós deixamos tudo e te seguimos.
29 Yeésò ye bɔ́ a: «Mè né tueé ye bí a, mɔ nuaré déì vu lɔ gwà seèn wa, né veèh seèn wa, né mene bei mé dìm, né mene tele bɔ̂ meí, né mene ŋuna, mɔ à bɔ́ vu lɔ né felè Lò Càŋ,
29 E ele lhes disse: Na verdade vos digo que ninguém há, que tenha deixado casa, ou pais, ou irmãos, ou mulher, ou filhos pelo Reino de Deus
30 bú a: kɔ́ɔ ye, nyí nde cu né ménâ cafanê kwa yɔgɔ́ keéh, te nyí ndeè te *wɔ́ŋ dé feê kwa bilí cu ye mé yɔ̀ŋ tètàgà mene.»
30 e não haja de receber muito mais neste mundo e, na idade vindoura, a vida eterna.
31 Yeésò weh bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn yulà cùɔ̀b fà, ye bɔ́ a: «Hên, béh bí ŋaá nde baá ké Jerusalem sâ. Njií mé bɔ̀ *sòn-Càŋ bɔ̀ lé naá giì felè mò *Huaán Nùàr nyagá kwaá dɔɔ́ŋ, nde gi né ké teèn mboón.
31 E, tomando consigo os doze, disse-lhes: Eis que subimos a Jerusalém, e se cumprirá no Filho do Homem tudo o que pelos profetas foi escrito.
32 Bɔ́ nde né Huaán Nùàr beè bɔ̀ lòù bɔ̀ jɔgɔ́ yií. Bɔ̀ lòù bɔ̀ nde né bú seb, bɔ́ selé bú; bɔ́ nde né bú dèh yoòr kulú su,
32 Pois há de ser entregue aos gentios e escarnecido, injuriado e cuspido;
33 bɔ́ lobo bú, bɔ́ wula sɔm bú. Lè cieé tagáre, à nde cu né lè cio komo yuo ndɔ.»
33 e, havendo-
34 À yeé tueé gi aá mân, bɔ̀ mbɔ̀ŋ ŋgwé kɔ́ ŋgwéh lág; njeré déì lé ndegé yɔgɔ́ naâ bɔ́ lòù.
34 E eles nada disso entendiam, e esta palavra lhes era encoberta, não percebendo o que se lhes dizia.
35 Yeésò yeé nde aá Jerikò waá, sâ tácugó déì né te sòn ceêr njèh dua den.
35 E aconteceu que, chegando ele perto de Jericó, estava um cego assentado junto do caminho, mendigando.
36 Nùà hèllè yeé ŋgweé bɔ̀ nùàr baá kem kelá, à bie kwɔ̀m.
36 E, ouvindo passar a multidão, perguntou que era aquilo.
37 Bɔ́ ye bú a: «Né Yeésò nùà Najarêt kela né kɔɔ́.»
37 E disseram-lhe que Jesus, o Nazareno, passava.
38 À sɔm hueh ndɔ, ye: «Yeésò ŋunà *Davîd, kɔ́ yeè mè jere teèn.»
38 Então, clamou, dizendo: Jesus, Filho de Davi, tem misericórdia de mim!
39 Bɔ̀ gè toò bɔ̀ mé baá kwarè seèn yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ nde seér bú lòù, ye bú a: «Máb sòn yeè doó sâ.» Mé njéh mene, à kɔ lom né méménâ ké ter tueé lɔgɔ́ njiî, ye: «Ŋunà Davîd, kɔ́ yeè mè jere teèn.»
39 E os que iam passando repreendiam-no para que se calasse; mas ele clamava ainda mais: Filho de Davi, tem misericórdia de mim!
40 Yeésò njebá le ndɔ, ye bɔ́ dèrrè ndê mé bú. À yeé baá ká kwarè Yeésò, Yeésò ye bú a:
40 Então, Jesus, parando, mandou que lho trouxessem; e, chegando ele, perguntou-lhe,
41 «Wò ye mè a: gàm nyí naàn wa?» Ye Yeésò a: «Fehtoò mò, bɔ́ yeè te mè ŋene njolo teèn.»
41 dizendo: Que queres que te faça? E ele disse: Senhor, que eu veja.
42 Yeésò ye bú a: «Ŋéné njolo ŋenè! Wò né temé yoòr mò kwaá njií, wò yili yuo aá kèn.»
42 E Jesus lhe disse: Vê; a tua fé te salvou.
43 Njolo seèn kwɔgɔ yuo doó sâ ndɔ. À yuo bele lom Yeésò nenɔɔ́ŋ, à né mé Càŋ teter seén ndeé. Bɔ̀ɔ́ mé lé naâ ŋené dɔɔ́ŋ seén gi Càŋ ménâ ndɔ.
43 E logo viu e seguia-o, glorificando a Deus. E todo o povo, vendo isso, dava louvores a Deus.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.