Lucas 15

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Bɔ̀ɔ́ mé weh yeé kàgàlɔ̀ŋ làmpɔ̂ŋ mé bɔ̀ vevenê bɔ̀ dɔɔ́ŋ bilí nde gi kwarè Yeésò bèh ŋgòr seèn ŋgweê.
1 Cobradores de impostos e outros pecadores vinham ouvir Jesus ensinar.
2 Bɔ̀ *Farisiên mé bɔ̀ *njí-sóù yeé ŋene aá ménâ, bɔ́ duɔɔ́m lètenè bɔɔ̀n ndugô, ye: «Nùà hên bɔ̀ vevenê bɔ̀ kwarè seèn weh kwaá né dé keì? Bɔ́ bɔ́ mé ŋgàb cên yieé bilí né dé keì ndɔ wa?»
2 Os fariseus e mestres da lei o criticavam, dizendo: “Ele se reúne com pecadores e até come com eles!”.
3 Yeésò yeé ŋene aá ménâ, à si bɔ́ kàn, ye bɔ́ a:
3 Então Jesus lhes contou esta parábola:
4 «Hên mɔ lètenè biì nuaré déì né mé mbieè yuií, cén déì nde leér le, à bɔɔ́ nde né naàn? À bɔ̀ dé yulà tárènèà cùɔ̀b tárènèà doô yí fei kwá lɔ́ ndé ŋgwéh, à nde dé cên doô fɔɔ́n wellê wa?
4 “Se um homem tiver cem ovelhas e uma delas se perder, o que acham que ele fará? Não deixará as outras noventa e nove no pasto e buscará a perdida até encontrá-la?
5 Mɔ à fɔɔ́n kwa baá bú, à ndeè né bú tuagaà mé vɔ́gɔ́-temé mene jɔgɔ́ sie,
5 E, quando a encontrar, ele a carregará alegremente nos ombros e a levará para casa.
6 à cu cuù mé njéh, à yilá bilí bɔ̀ mbeí seèn mé bɔ̀ nùàr kwarè seèn, ye bɔ́ a: Bí ndê vrà gàm mè teèn; sòrŋgaŋ mò lé naâ leér, mè bú fɔɔ́n kwa cu aá kèn.»
6 Quando chegar, reunirá os amigos e vizinhos e dirá: ‘Alegrem-se comigo, pois encontrei minha ovelha perdida!’.
7 Yeésò den cuù ye bɔ́ a: «Mè tueé bí, mɔ nùà veên cén kweéh seér temé lètenè bɔ̀ mbeî, vràb nde né ké te vulúu felè seèn ménâ ndɔ. Bɔ́ vra kela nde né bú mé bɔ̀ didilî bɔ̀ yulà tárènèà cùɔ̀b tárènèà mé mùnò ŋgwéh temé kweéh seêr doô.»
7 Da mesma forma, há mais alegria no céu por causa do pecador perdido que se arrepende do que por noventa e nove justos que não precisam se arrepender.”
8 Yeésò den cuù ye bɔ́ a: «Mɔ ma déì né mé kàgàlɔ̀ŋ beè kám cén, yuií cén nde die leér teèn, à we mɔ̀gɔ̀ ndé ŋgwéh, à fɔ bilí gwà, à ŋalé fɔɔ́n teèn wa?
8 “Ou suponhamos que uma mulher tenha dez moedas de prata e perca uma. Acaso não acenderá uma lâmpada, varrerá a casa inteira e procurará com cuidado até encontrá-la?
9 Mɔ à fɔɔ́n kwa cu aá, à nde né bɔ̀ mbeí seèn mé bɔ̀ nùàr kwarè seèn yilá bilí, ye bɔ́ a: Bí ndê vrà gàm mè teèn; kàgàlɔ̀ŋ mò lé naâ leér, mè kwa cu aá kèn.»
9 E, quando a encontrar, reunirá as amigas e vizinhas e dirá: ‘Alegrem-se comigo, pois encontrei a minha moeda perdida!’.
10 Yeésò den cuù ye bɔ́ a: «Mè tueé bí, mɔ nùà veên cén kweéh seér temé seèn, vràb nde né lètenè bɔ̀ cìlì Càŋ felè seèn ménâ ndɔ.»
10 Da mesma forma, há alegria na presença dos anjos de Deus quando um único pecador se arrepende”.
11 Yeésò den cuù ye bɔ́ a: «Nuaré déì lé naâ mé huaán fà.
11 Jesus continuou: “Um homem tinha dois filhos.
12 Cieé déì dìm ndeè ye tele a: Gè bɔ̀ ŋgúlú yeè geè, wò kɔb haá mè dé mò. Tele geé haá bɔ́ ndɔ.
12 O filho mais jovem disse ao pai: ‘Quero a minha parte da herança’, e o pai dividiu seus bens entre os filhos.
13 Tètèì sam, à go sɔm gi aá bɔ̀ dé seèn kèn, à weh kàgàlɔ̀ŋ hèllè, à fɔɔ́n gò, à nde lè lò déì, bèh dàb mân. Wa teèn, à yila kàgàlɔ̀ŋ doô yieé ndabê.
13 “Alguns dias depois, o filho mais jovem arrumou suas coisas e se mudou para uma terra distante, onde desperdiçou tudo que tinha por viver de forma desregrada.
14 Nde nde, kàgàlɔ̀ŋ hèllè gi yuo. Cùè die lè lò sâ ndɔ. Sâ bú dɔɔ́ŋ, à mé njeré déì beè sam cuú.
14 Quando seu dinheiro acabou, uma grande fome se espalhou pela terra, e ele começou a passar necessidade.
15 «Yeé yɔgɔ́ baá, à nde yila seé beè nùà lɔɔ̂ déì. Nùà hèllè njií baá-re bú ké ŋueèh seèn bèh ŋguiáŋ beleè.
15 Convenceu um fazendeiro da região a empregá-lo, e esse homem o mandou a seus campos para cuidar dos porcos.
16 Huaán doô ye merré déì nyí nde né bɔ̀ tòmò yâb ŋguiâŋ teèn domó yieé kwa; ndɔ́g, nuaré déì bú teèn há ŋgwéh.
16 Embora quisesse saciar a fome com as vagens dadas aos porcos, ninguém lhe dava coisa alguma.
17 Yeé baá ménâ, à den cuù mé huún seèn ye: Mè nde aá mé cùè mbaá kuú. Hên ké lɔ tele mò, bɔ̀ seê bɔ̀ seèn né mé yáb beè tabe den.
17 “Quando finalmente caiu em si, disse: ‘Até os empregados de meu pai têm comida de sobra, e eu estou aqui, morrendo de fome.
18 Mè nde aá lɔ, mè nde tueé nde né ye tele mò a: Tele mò, mè bɔɔ́ aá veên mé Càŋ, mè bɔɔ́ njií mé wò ndɔ.
18 Vou retornar à casa de meu pai e dizer: Pai, pequei contra o céu e contra o senhor,
19 Mè nuaá mé wò nde cu né ŋuna yeè yilá, wúlú ŋgwéh. Wèh kwá njí sér yeè mè faá nùà seê yeè déì nɔ.
19 e não sou mais digno de ser chamado seu filho. Por favor, trate-me como seu empregado’.
20 À yeé tueé gi aá ménâ, à komo wuo ter ndɔ, à sɔm gò, à cu cu ké yoòr teleè.
20 “Então voltou para a casa de seu pai. Quando ele ainda estava longe, seu pai o viu. Cheio de compaixão, correu para o filho, o abraçou e o beijou.
21 Ŋuna ye bú a: Tele mò, mè bɔɔ́ aá veên mé Càŋ, mè bɔɔ́ njií mé wò ndɔ. Mè nuaá mé wò nde cu né ŋuna yeè yilá, wúlú ŋgwéh.
21 O filho disse: ‘Pai, pequei contra o céu e contra o senhor, e não sou mais digno de ser chamado seu filho’.
22 Tele dé sâ táŋ sɔ́ ŋgwéh, à kɔ lom né bɔ̀ seê bɔ̀ seèn yilá njiî, ye bɔ́ a: Bí ndé dùlà wèllè cɔ̀gɔ̀ nyàgàm déì, bí su kwaá bú yoòr; bí yí kwá bú lɔ̀ŋ beè, bí yií kwaá bú débágá gulè ndɔ.
22 “O pai, no entanto, disse aos servos: ‘Depressa! Tragam a melhor roupa da casa e vistam nele. Coloquem-lhe um anel no dedo e sandálias nos pés.
23 Bí ndé sìè wèllè nàgà cèllè, bí ŋɔb ne kwaá tuar, te béh yieé sɔm kùrmò.
23 Matem o novilho gordo. Faremos um banquete e celebraremos,
24 Huaán mò lé kuú gi aá kèn, à nyimé cuù aá; à lé naâ leér, mè kwa cu aá bú. Bené kùrmò die ndɔ.
24 pois este meu filho estava morto e voltou à vida. Estava perdido e foi achado!’. E começaram a festejar.
25 «Sâ bei la naâ dé seèn ké ŋueh. À baá cuû, à ŋgweé njií bèmè ké lɔ, bɔ̀ nùàr né bené ŋgɔ. Waà kwarè lɔɔ̂,
25 “Enquanto isso, o filho mais velho trabalhava no campo. Na volta para casa, ouviu música e dança,
26 à yilá njiî nùà seê cén déì, à bie ke mé bú.
26 e perguntou a um dos servos o que estava acontecendo.
27 Nùà seê doô ye bú a: Dìm yeè cu cuù né kɔɔ́. Tele yeè sie ŋɔb aá nàgà cèllè, te béh vra bú mé njéh, ye nyí kwa cu aá huaán nyî mé njolo.
27 O servo respondeu: ‘Seu irmão voltou, e seu pai matou o novilho gordo, pois ele voltou são e salvo!’.
28 «Bei yeé nde ŋgweé njií mân, temé ŋaâ bú, à nja le ké ceér dueè. Tele yeé ŋene aá ménâ, à nde bú bɔŋ wellê ndɔ.
28 “O irmão mais velho se irou e não quis entrar. O pai saiu e insistiu com o filho,
29 Ye tele a: Kè-re sâ nɔ! Bèh lɔ mé naâ-naà, mè né lom seé yeè bɔɔ́ den, mè sòn yeè ŋgén bèh. Mé njéh mene, né mene huaán mbieè déì, wò mè há ŋgúŋgwéh, te mè yilá bilí bɔ̀ mbeí mò, béh bɔ́ samé mé njéh.
29 mas ele respondeu: ‘Todos esses anos, tenho trabalhado como um escravo para o senhor e nunca me recusei a obedecer às suas ordens. E o senhor nunca me deu nem mesmo um cabrito para eu festejar com meus amigos.
30 Lan wò yeé ke, ŋuna yeè bɔ́ bɔ̀ huaán vêh seèn bɔɔ́ beéh gi aá wò bɔ̀ njèh, à yeé cu cuù, ŋgweéh hên wò ŋɔb aá bú nàgà cèllè wa?
30 Mas, quando esse seu filho volta, depois de desperdiçar o seu dinheiro com prostitutas, o senhor comemora matando o novilho!’.
31 Tele ye bú a: Huaán mò, dé yeè bélɔ̀ né den cu dɔɔ́ŋ kɔɔ́. Bɔ̀ njèh mò dɔɔ́ŋ né gi dé yeè.
31 “O pai lhe respondeu: ‘Meu filho, você está sempre comigo, e tudo que eu tenho é seu.
32 Ndê, béh sé la naá kaà dìm yeè mân vra, béh ŋgɔ bené. À lé kuú giì aá kèn, à nyimé cuù aá. À lé naâ leér, mè kwa cu aá bú.»
32 Mas tínhamos de comemorar este dia feliz, pois seu irmão estava morto e voltou à vida. Estava perdido e foi achado!’”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.