Lucas 15
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs ARIB
1 Bɔ̀ɔ́ mé weh yeé kàgàlɔ̀ŋ làmpɔ̂ŋ mé bɔ̀ vevenê bɔ̀ dɔɔ́ŋ bilí nde gi kwarè Yeésò bèh ŋgòr seèn ŋgweê.
1 Ora, chegavam-se a ele todos os publicanos e pecadores para o ouvir.
2 Bɔ̀ *Farisiên mé bɔ̀ *njí-sóù yeé ŋene aá ménâ, bɔ́ duɔɔ́m lètenè bɔɔ̀n ndugô, ye: «Nùà hên bɔ̀ vevenê bɔ̀ kwarè seèn weh kwaá né dé keì? Bɔ́ bɔ́ mé ŋgàb cên yieé bilí né dé keì ndɔ wa?»
2 E os fariseus e os escribas murmuravam, dizendo: Este recebe pecadores, e come com eles.
3 Yeésò yeé ŋene aá ménâ, à si bɔ́ kàn, ye bɔ́ a:
3 Então ele lhes propôs esta parábola:
4 «Hên mɔ lètenè biì nuaré déì né mé mbieè yuií, cén déì nde leér le, à bɔɔ́ nde né naàn? À bɔ̀ dé yulà tárènèà cùɔ̀b tárènèà doô yí fei kwá lɔ́ ndé ŋgwéh, à nde dé cên doô fɔɔ́n wellê wa?
4 Qual de vós é o homem que, possuindo cem ovelhas, e perdendo uma delas, não deixa as noventa e nove no deserto, e não vai após a perdida até que a encontre?
5 Mɔ à fɔɔ́n kwa baá bú, à ndeè né bú tuagaà mé vɔ́gɔ́-temé mene jɔgɔ́ sie,
5 E achando-a, põe-na sobre os ombros, cheio de júbilo;
6 à cu cuù mé njéh, à yilá bilí bɔ̀ mbeí seèn mé bɔ̀ nùàr kwarè seèn, ye bɔ́ a: Bí ndê vrà gàm mè teèn; sòrŋgaŋ mò lé naâ leér, mè bú fɔɔ́n kwa cu aá kèn.»
6 e chegando a casa, reúne os amigos e vizinhos e lhes diz: Alegrai-vos comigo, porque achei a minha ovelha que se havia perdido.
7 Yeésò den cuù ye bɔ́ a: «Mè tueé bí, mɔ nùà veên cén kweéh seér temé lètenè bɔ̀ mbeî, vràb nde né ké te vulúu felè seèn ménâ ndɔ. Bɔ́ vra kela nde né bú mé bɔ̀ didilî bɔ̀ yulà tárènèà cùɔ̀b tárènèà mé mùnò ŋgwéh temé kweéh seêr doô.»
7 Digo-vos que assim haverá maior alegria no céu por um pecador que se arrepende, do que por noventa e nove justos que não necessitam de arrependimento.
8 Yeésò den cuù ye bɔ́ a: «Mɔ ma déì né mé kàgàlɔ̀ŋ beè kám cén, yuií cén nde die leér teèn, à we mɔ̀gɔ̀ ndé ŋgwéh, à fɔ bilí gwà, à ŋalé fɔɔ́n teèn wa?
8 Ou qual é a mulher que, tendo dez dracmas e perdendo uma dracma, não acende a candeia, e não varre a casa, buscando com diligência até encontrá-la?
9 Mɔ à fɔɔ́n kwa cu aá, à nde né bɔ̀ mbeí seèn mé bɔ̀ nùàr kwarè seèn yilá bilí, ye bɔ́ a: Bí ndê vrà gàm mè teèn; kàgàlɔ̀ŋ mò lé naâ leér, mè kwa cu aá kèn.»
9 E achando-a, reúne as amigas e vizinhas, dizendo: Alegrai-vos comigo, porque achei a dracma que eu havia perdido.
10 Yeésò den cuù ye bɔ́ a: «Mè tueé bí, mɔ nùà veên cén kweéh seér temé seèn, vràb nde né lètenè bɔ̀ cìlì Càŋ felè seèn ménâ ndɔ.»
10 Assim, digo-vos, há alegria na presença dos anjos de Deus por um só pecador que se arrepende.
11 Yeésò den cuù ye bɔ́ a: «Nuaré déì lé naâ mé huaán fà.
11 Disse-lhe mais: Certo homem tinha dois filhos.
12 Cieé déì dìm ndeè ye tele a: Gè bɔ̀ ŋgúlú yeè geè, wò kɔb haá mè dé mò. Tele geé haá bɔ́ ndɔ.
12 O mais moço deles disse ao pai: Pai, dá-me a parte dos bens que me toca. Repartiu-lhes, pois, os seus haveres.
13 Tètèì sam, à go sɔm gi aá bɔ̀ dé seèn kèn, à weh kàgàlɔ̀ŋ hèllè, à fɔɔ́n gò, à nde lè lò déì, bèh dàb mân. Wa teèn, à yila kàgàlɔ̀ŋ doô yieé ndabê.
13 Poucos dias depois, o filho mais moço ajuntando tudo, partiu para um país distante, e ali desperdiçou os seus bens, vivendo dissolutamente.
14 Nde nde, kàgàlɔ̀ŋ hèllè gi yuo. Cùè die lè lò sâ ndɔ. Sâ bú dɔɔ́ŋ, à mé njeré déì beè sam cuú.
14 E, havendo ele dissipado tudo, houve naquela terra uma grande fome, e começou a passar necessidades.
15 «Yeé yɔgɔ́ baá, à nde yila seé beè nùà lɔɔ̂ déì. Nùà hèllè njií baá-re bú ké ŋueèh seèn bèh ŋguiáŋ beleè.
15 Então foi encontrar-se a um dos cidadãos daquele país, o qual o mandou para os seus campos a apascentar porcos.
16 Huaán doô ye merré déì nyí nde né bɔ̀ tòmò yâb ŋguiâŋ teèn domó yieé kwa; ndɔ́g, nuaré déì bú teèn há ŋgwéh.
16 E desejava encher o estômago com as alfarrobas que os porcos comiam; e ninguém lhe dava nada.
17 Yeé baá ménâ, à den cuù mé huún seèn ye: Mè nde aá mé cùè mbaá kuú. Hên ké lɔ tele mò, bɔ̀ seê bɔ̀ seèn né mé yáb beè tabe den.
17 Caindo, porém, em si, disse: Quantos empregados de meu pai têm abundância de pão, e eu aqui pereço de fome!
18 Mè nde aá lɔ, mè nde tueé nde né ye tele mò a: Tele mò, mè bɔɔ́ aá veên mé Càŋ, mè bɔɔ́ njií mé wò ndɔ.
18 Levantar-me-ei, irei ter com meu pai e dir-lhe-ei: Pai, pequei contra o céu e diante de ti;
19 Mè nuaá mé wò nde cu né ŋuna yeè yilá, wúlú ŋgwéh. Wèh kwá njí sér yeè mè faá nùà seê yeè déì nɔ.
19 já não sou digno de ser chamado teu filho; trata-me como um dos teus empregados.
20 À yeé tueé gi aá ménâ, à komo wuo ter ndɔ, à sɔm gò, à cu cu ké yoòr teleè.
20 Levantou-se, pois, e foi para seu pai. Estando ele ainda longe, seu pai o viu, encheu-se de compaixão e, correndo, lançou-se-lhe ao pescoço e o beijou.
21 Ŋuna ye bú a: Tele mò, mè bɔɔ́ aá veên mé Càŋ, mè bɔɔ́ njií mé wò ndɔ. Mè nuaá mé wò nde cu né ŋuna yeè yilá, wúlú ŋgwéh.
21 Disse-lhe o filho: Pai, pequei conta o céu e diante de ti; já não sou digno de ser chamado teu filho.
22 Tele dé sâ táŋ sɔ́ ŋgwéh, à kɔ lom né bɔ̀ seê bɔ̀ seèn yilá njiî, ye bɔ́ a: Bí ndé dùlà wèllè cɔ̀gɔ̀ nyàgàm déì, bí su kwaá bú yoòr; bí yí kwá bú lɔ̀ŋ beè, bí yií kwaá bú débágá gulè ndɔ.
22 Mas o pai disse aos seus servos: Trazei depressa a melhor roupa, e vesti-lha, e ponde-lhe um anel no dedo e alparcas nos pés;
23 Bí ndé sìè wèllè nàgà cèllè, bí ŋɔb ne kwaá tuar, te béh yieé sɔm kùrmò.
23 trazei também o bezerro, cevado e matai-o; comamos, e regozijemo-nos,
24 Huaán mò lé kuú gi aá kèn, à nyimé cuù aá; à lé naâ leér, mè kwa cu aá bú. Bené kùrmò die ndɔ.
24 porque este meu filho estava morto, e reviveu; tinha-se perdido, e foi achado. E começaram a regozijar-se.
25 «Sâ bei la naâ dé seèn ké ŋueh. À baá cuû, à ŋgweé njií bèmè ké lɔ, bɔ̀ nùàr né bené ŋgɔ. Waà kwarè lɔɔ̂,
25 Ora, o seu filho mais velho estava no campo; e quando voltava, ao aproximar-se de casa, ouviu a música e as danças;
26 à yilá njiî nùà seê cén déì, à bie ke mé bú.
26 e chegando um dos servos, perguntou-lhe que era aquilo.
27 Nùà seê doô ye bú a: Dìm yeè cu cuù né kɔɔ́. Tele yeè sie ŋɔb aá nàgà cèllè, te béh vra bú mé njéh, ye nyí kwa cu aá huaán nyî mé njolo.
27 Respondeu-lhe este: Chegou teu irmão; e teu pai matou o bezerro cevado, porque o recebeu são e salvo.
28 «Bei yeé nde ŋgweé njií mân, temé ŋaâ bú, à nja le ké ceér dueè. Tele yeé ŋene aá ménâ, à nde bú bɔŋ wellê ndɔ.
28 Mas ele se indignou e não queria entrar. Saiu então o pai e instava com ele.
29 Ye tele a: Kè-re sâ nɔ! Bèh lɔ mé naâ-naà, mè né lom seé yeè bɔɔ́ den, mè sòn yeè ŋgén bèh. Mé njéh mene, né mene huaán mbieè déì, wò mè há ŋgúŋgwéh, te mè yilá bilí bɔ̀ mbeí mò, béh bɔ́ samé mé njéh.
29 Ele, porém, respondeu ao pai: Eis que há tantos anos te sirvo, e nunca transgredi um mandamento teu; contudo nunca me deste um cabrito para eu me regozijar com meus amigos;
30 Lan wò yeé ke, ŋuna yeè bɔ́ bɔ̀ huaán vêh seèn bɔɔ́ beéh gi aá wò bɔ̀ njèh, à yeé cu cuù, ŋgweéh hên wò ŋɔb aá bú nàgà cèllè wa?
30 vindo, porém, este teu filho, que desperdiçou os teus bens com as meretrizes, mataste-lhe o bezerro cevado.
31 Tele ye bú a: Huaán mò, dé yeè bélɔ̀ né den cu dɔɔ́ŋ kɔɔ́. Bɔ̀ njèh mò dɔɔ́ŋ né gi dé yeè.
31 Replicou-lhe o pai: Filho, tu sempre estás comigo, e tudo o que é meu é teu;
32 Ndê, béh sé la naá kaà dìm yeè mân vra, béh ŋgɔ bené. À lé kuú giì aá kèn, à nyimé cuù aá. À lé naâ leér, mè kwa cu aá bú.»
32 era justo, porém, regozijarmo-nos e alegramo-nos, porque este teu irmão estava morto, e reviveu; tinha-se perdido, e foi achado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.