Lucas 14

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Loù sóù déì Yeésò nde ké gwò nùà koô bɔ̀ *Farisiên cén déì bèh yáb yieê. Bɔ̀ɔ́ mé lé naâ doó sâ dɔɔ́ŋ né Yeésò ke den.
1 Certo sábado, Jesus foi comer na casa de um líder fariseu, onde o observavam atentamente.
2 Nuaré déì lé naâ doó sâ teèn ndɔ, à né mé beén fufulû mân yoòr; à né toò Yeésò njebá den.
2 Estava ali um homem com o corpo muito inchado.
3 Yeésò yeé ŋene aá ménâ, à bie njií mé bɔ̀ *njí-sóù mé bɔ̀ Farisiên, ye bɔ́ a: «Mɔ bɔ́ taré sɔm nùàr loù sóù, né jolo wa, jòlò ŋgwéh wa?»
3 Jesus perguntou aos fariseus e aos especialistas da lei: “A lei permite ou não curar no sábado?”.
4 Bɔ́ sòn kòmò ŋgwéh. Yeé baá môn, Yeésò taré sɔm nùàr beên hèllè ndɔ, yi njií bú. À tueé njií mé bɔ̀ nùàr ndɔ, ye bɔ́ a:
4 Eles nada responderam, e Jesus tocou no homem enfermo, o curou e o mandou embora.
5 «Hên, mɔ lètenè biì ŋunà nuaré déì, wa nàgà seèn wa, die yila ké dòù loù sóù, à bú beè nomo lègè sɔ̀m ndé ŋgwéh wa?»
5 Depois, perguntou a eles: “Qual de vocês, se seu filho ou seu boi cair num buraco, não se apressará em tirá-lo de lá, mesmo que seja sábado?”.
6 Dé sâ gela yɔgɔ́ cu bɔ́.
6 Mais uma vez, não puderam responder.
7 Bɔ̀ɔ́ mé bɔ́ yilá njií naâ bèh yâb hèllè né bèh denè lòù balé fɔɔ́n. Yeésò yeé ŋene aá ménâ, à ye bɔ́ a:
7 Quando Jesus observou que os convidados para o jantar procuravam ocupar os lugares de honra à mesa, deu-lhes este conselho:
8 «Mɔ nuaré déì sua véh, à yilá njií wò ké gwò seèn bèh kùrmò yieê, té bèh denè dé koô kè wèh; kɔ ŋgweéh à naâ nùà dueè mé né wò yɔgɔ́ teèn yilá keéh ndɔ.
8 “Quando você for convidado para um banquete de casamento, não ocupe o lugar de honra. E se chegar algum convidado mais importante que você?
9 Mɔ nùà koô doô waà, nùà gwà mé naâ bí fà dɔɔ́ŋ yilá doô nde né wò ter komo sɔm, nùà koô hèllè den keéh, wò nde seér ké jomo bɔ̀ nùàr mé fegùlì mene den ndeé.
9 O anfitrião virá e dirá: ‘Dê o seu lugar a esta pessoa’, e você, envergonhado, terá de sentar-se no último lugar da mesa.
10 Mɔ bɔ́ né wò yilá, ndé dèn sér ké jomo bɔ̀ nùàr, te nùà gwà ŋene ménâ, à yilá kwaá njií seér wò te bèh denè dé koô, te wò lie ye njolò bɔ̀ nùàr doó sâ dɔɔ́ŋ.»
10 “Em vez disso, ocupe o lugar menos importante à mesa. Assim, quando o anfitrião o vir, dirá: ‘Amigo, temos um lugar melhor para você!’. Então você será honrado diante de todos os convidados.
11 À den cuù ye bɔ́ a: «Bí kɔ́ɔ ye, nuaá mé né ter ŋgumó ŋaá dɔɔ́ŋ, bɔ́ nde né bú doó baá njií, te bɔ́ ter komo njií seér nùà dɔlê.»
11 Pois os que se exaltam serão humilhados, e os que se humilham serão exaltados”.
12 Yeésò tueé njií mé nùà gwà ndɔ, ye bú a: «Mɔ wò né bɔ̀ nùàr bèh kùrmò yilá njiî, té bɔ̀ mbeí yeè mé bɔ̀ nùàr yeè bɔ́ bɔ̀ lilieê bɔ̀ teèn yílá kéh; mɔ sam, bɔ́ nde cu né wò sòn sâ yilá haá sɔm.
12 Então Jesus se voltou para o anfitrião e disse: “Quando oferecer um banquete ou jantar, não convide amigos, irmãos, parentes e vizinhos ricos. Eles poderão retribuir o convite, e essa será sua única recompensa.
13 Mɔ wò gwaán né bɔ̀ nùàr bèh kùrmò yílá njiî, yílá sér bɔ̀ saâm bɔ̀ mé bɔ̀ tácɔgɔ́, bɔ̀ɔ́ mé be sam gule sam, mé bɔ̀ cùgò njolo bɔ̀ ndɔ.
13 Em vez disso, convide os pobres, os aleijados, os mancos e os cegos.
14 Bɔ̀ sâ bɔ̀ mé terreb sam, bɔ́ wò sòn sâ yílá há sɔ̀m ndé cú; te Càŋ kulu seér wò kɔɔ́, à ndeè gwɔm wò loù mé bɔ̀ didilî bɔ̀ nde né te cio komo yuo gií.»
14 Assim, na ressurreição dos justos, você será recompensado por ter convidado aqueles que não podiam lhe retribuir”.
15 Bɔ̀ɔ́ mé né te yâb sâ yeé ŋgweé gi aá ménâ, cén déì lètenè bɔɔ̀n ye Yeésò a: «Njua né felè nuaá mé nde né yáb ké te *Lò Càŋe yieé teèn!»
15 Ao ouvir isso, um homem que estava à mesa com Jesus exclamou: “Feliz será aquele que participar do banquete no reino de Deus!”.
16 Yeésò deên ndɔ, ye bú a: «Nuaré déì lé naâ kùrmò neé, à yilá njií bɔ̀ nùàr kókoó teèn.
16 Jesus respondeu com a seguinte parábola: “Certo homem preparou um grande banquete e enviou muitos convites.
17 Cu yeé wulu baá, ye nùà seê seèn a: Ndé júée bɔ̀ nùàr a: yáb baá gi doó, bɔ́ ndê yíé bá yieè ma.
17 Quando estava tudo pronto, mandou seu servo dizer aos convidados: ‘Venham, o banquete está pronto’.
18 Bɔ́ dɔɔ́ŋ, nùà kàn ye bú a: Nyí kuún aá kèn. Nùà toò jɔ̀gɔ̀ ye nùà seê a: Nyí lé naâ ŋueèh ŋge, nyí jɔ̀gɔ̀ nde née yɔŋ ke ye; kúkùr yeè, té ndè.
18 Mas todos eles deram desculpas. Um disse: ‘Acabei de comprar um campo e preciso inspecioná-lo. Peço que me desculpe’.
19 Dé jomò ye bú a: Nyí lé naâ nàgà yulà ŋge, nyí nde née bɔ́ fèfà fèfà laáb, te bɔ́ kie ke boór ye; kúkùr yeè, té ndè.
19 Outro disse: ‘Acabei de comprar cinco juntas de bois e quero experimentá-las. Sinto muito’.
20 Dé tagâr ye bú a: Nyí jɔgɔ baá véh, nyí teèn wá ndé cú.
20 Ainda outro disse: ‘Acabei de me casar e não posso ir’.
21 «Nùà seê doô cu cuù, à tueé mé tele seê seèn ménâ ndɔ. Temé ŋaâ tele lè, à ye nùà seê seèn a: Gɔ̀ gɔɔ̀, ndé yílá wèh bèlè bɔ̀ nùàr ceceér, mé ké mbartɔgɔ̂ mene; yílá ndê bèlè mé bɔ̀ saâm bɔ̀, mé bɔ̀ tácɔgɔ́ bɔ́ bɔ̀ cùgò njolo bɔ̀ mé bɔ̀ɔ́ mé be sam gule sam dɔɔ́ŋ.
21 “O servo voltou e informou a seu senhor o que tinham dito. Ele ficou furioso e ordenou: ‘Vá depressa pelas ruas e becos da cidade e convide os pobres, os aleijados, os cegos e os mancos’.
22 «Jomo sâ, nùà seê doô cu cuù ndɔ, ye bú a: Tele mò, mè yilá wa giì aá mé bɔ́ kèn; bèh née cu le ye.
22 Depois de cumprir essa ordem, o servo informou: ‘Ainda há lugar para mais gente’.
23 Tele ye bú a: Ndé bèlè bá kènê ké jomo lɔɔ̂ mé yí fei ceceér, sìè ndê bèlè mé bɔ̀ nùàr lòù, te gwà mò yuú mé njéh.
23 Então o senhor disse: ‘Vá pelas estradas do campo e junto às cercas entre as videiras e insista com todos que encontrar para que venham, de modo que minha casa fique cheia.
24 Mè tueé bí: mè la naâ bɔ̀ toò jɔ̀gɔ̀ bɔ̀ mbaá yilá kuú, bɔ́ yáb mò sònò nágá kéh ndé cú.»
24 Pois nenhum dos que antes foram convidados provará do meu banquete’”.
25 Cìlì nùàr ŋgún né Yeésò jomo kem bele. À bele seér ndɔ, ye bɔ́ a:
25 Uma grande multidão seguia Jesus, que se voltou para ela e disse:
26 «Nuaá mé gwaán né jomo mò beleè dɔɔ́ŋ, bú a: gwàn kélá mè mé bɔ̀ nùàr seèn, né mene tele bɔ̂ meí seèn; né mene veèh seèn mé bɔ̀ ŋuna seèn; né mene bei, né mene dìm, né mene tie seèn; dɔɔ́ŋ, bú a: gwàn kélá mè mé bɔ́. À gwaán kela cu mè mé yɔ̀ŋ seèn nùà njèh ndɔ. Mɔ sam, à mbɔ̀ŋ mò dèn kòmò ndé ŋgwéh.
26 “Se alguém que me segue amar pai e mãe, esposa e filhos, irmãos e irmãs, e até mesmo a própria vida, mais que a mim, não pode ser meu discípulo.
27 Nuaá mé toú gèr mé be seèn jɔ́gɔ́ ŋgwéh, à mè bèlè ŋgwéh dɔɔ́ŋ, mbɔ̀ŋ mò dèn kòmò ndé ŋgwéh ndɔ.
27 E, se não tomar sua cruz e me seguir, não pode ser meu discípulo.
28 «Sâ mɔ lètenè biì nuaré déì nde aá gwà sieé, bú a, dèn ndé doó, à taáŋ nyegé gi. Mɔ kàgàlɔ̀ŋ nde né wulú, à duɔɔ́m ye seé gwà hèllè.
28 “Quem começa a construir uma torre sem antes calcular o custo e ver se possui dinheiro suficiente para terminá-la?
29 Mɔ sam, à nde né léláŋ maàŋ gwà si cegé, kàgàlɔ̀ŋ gi yuo, gwà le toò. Sâ bɔ̀ nùàr nde né mé ja kuú den,
29 Pois, se completar apenas os alicerces e ficar sem dinheiro, todos rirão dele,
30 ye: kè nùàr hèllè kán, à duɔɔ́m giì dág; ké jomo beè mvúâr.
30 dizendo: ‘Esse aí começou a construir, mas não conseguiu terminar!’.
31 «Déì né cu mân: Mɔ mgbè déì gwaán né taáb mé mbeí lieê, bú a, dèn cèrè doó, à taáŋ nyegé gi bɔ̀ nùàr seèn, ye bɔ̀ nùàr nyî né cegé kám yulà. Mɔ mbeí kem waà mé bɔ̀ nùàr kam ndètoón, nyí nde né mé bɔ́ lieé komo wa?
31 “Ou que rei iria à guerra sem antes avaliar se seu exército de dez mil poderia derrotar os vinte mil que vêm contra ele?
32 Mɔ sam, bú a, témá kóbó njí lòm mbeí be jɔ̀gɔ̀, te pɔ́ŋ die.
32 E, se concluir que não, o rei enviará uma delegação para negociar um acordo de paz enquanto o inimigo está longe.
33 «Sâ, kɔ bí taáŋ nyegé ménâ ndɔ, wanɔɔ́ŋ nuaré déì seèn mbɔ̀ŋ mò mbaá ŋá kòmò ndé ŋgwéh, mɔ à bɔ̀ njèh seèn dɔɔ́ŋ ŋgɔ́n ŋgwéh.»
33 Da mesma forma, ninguém pode se tornar meu discípulo sem abrir mão de tudo que possui.
34 «Túɔ́m né njèh bagaà. Á mɔ túɔ́m cuaré baá, bɔ́ bɔɔ́ ŋgulí cu nde né bú naàn wa?
34 “O sal é bom para temperar, mas, se perder o sabor, como torná-lo salgado outra vez?
35 Sâ gi aá kèn; à yelle sam, à tàbè gàm ndé cú ndɔ. Bɔ́ bú su njií nde aá cie mbaá. Nuaá né mé tie dé ŋgweê, bú a, ŋgwé nyégé bagasé.»
35 O sal sem sabor não serve nem para o solo nem para adubo; é jogado fora. Quem é capaz de ouvir, ouça com atenção!”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.