Atos 9

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Sâ Sɔ̂l née dé seèn mé bɔ̀ mbɔ̀ŋ Fehtoò beèh bunó ndeé ye, à bɔ́ bunó lom né dé cioò. À nde kwa *ŋgàŋ sèmè dé koô,
1 Enquanto isso, Saulo só respirava ameaças e morte contra os discípulos do Senhor. Apresentou-se ao príncipe dos sacerdotes,
2 ye bú a: Nyàgà jègè há nyí mvù beè, te nyí nde mé njéh ké Damâs lè *gwà sóù, bɔ́ haá nyí lɔ́ŋ, mɔ nyí kwa baá bɔ̀ɔ́ mé né ceér Yeésò ké teèn bele, siíb mé véh mene dɔɔ́ŋ, te nyí sie nde giì mé bɔ́ ká Jerusalem ma.
2 e pediu-lhe cartas para as sinagogas de Damasco, com o fim de levar presos a Jerusalém todos os homens e mulheres que achasse seguindo essa doutrina.
3 Bɔ́ yeé jege haá baá bú, à fɔɔ́n gò Damâs ndɔ. À yeé baá kwarè lɔɔ̂, ŋagâ déì ba suagà ter, ka sie bú beè.
3 Durante a viagem, estando já perto de Damasco, subitamente o cercou uma luz resplandecente vinda do céu.
4 À jege die doó. À ŋgweé njií hueh déì né ŋgulí den, ye bú a: «Sɔ̂l, Sɔ̂l, wò mè ménâ bunó né mé ŋgei wa?»
4 Caindo por terra, ouviu uma voz que lhe dizia: Saulo, Saulo, por que me persegues?
5 Sɔ̂l ye bú a: «Né wò neì wa, Nùà Dueè?» Hueh doô ye bú a: «Né mè Yeésò mé wò né bunó den sâ.
5 Saulo disse: Quem és, Senhor? Respondeu ele: Eu sou Jesus, a quem tu persegues. {Duro te é recalcitrar contra o aguilhão.
6 Mé njéh mene, kòmò wùò yeè ter, wò yila nde ké lɔ. Mɔ wò baá ké lɔ, njií mé wò nde né bɔɔ́, bɔ́ nde né wò feh.»
6 Então, trêmulo e atônito, disse ele: Senhor, que queres que eu faça? Respondeu-lhe o Senhor:} Levanta-te, entra na cidade. Aí te será dito o que deves fazer.
7 Bɔ̀ɔ́ mé lé naá giì jomo Sɔ̂l dɔɔ́ŋ, njebá ndegé le gi, yɔgɔ́ bɔ́ dé tueê; bɔ́ né hueh ŋgweé, bɔ́ nùàr teèn ŋéné ŋgwéh.
7 Os homens que o acompanhavam enchiam-se de espanto, pois ouviam perfeitamente a voz, mas não viam ninguém.
8 Jomo sâ Sɔ̂l komo wuo ter ndɔ. À yeé wa njolo, njolo njeré déì ŋéné cú. Bɔ́ mé bú ké Damâs derré wa baá lòù.
8 Saulo levantou-se do chão. Abrindo, porém, os olhos, não via nada. Tomaram-no pela mão e o introduziram em Damasco,
9 À cugó sɔɔ́ cieé tagár. À yáb mé nòmò sònò yí ŋgwéh.
9 onde esteve três dias sem ver, sem comer nem beber.
10 Sâ mbɔ̀ŋ Yeésò cén déì né ké Damâs sâ teèn, yilí seèn lé naâ Ananíà. Fehtoò beèh lé naâ njolò seèn ŋené yuo kelá, ye bú a: «Ananíà!» À gwaán ye bú a: «Mè hên nɔ, Fehtoò mò.»
10 Havia em Damasco um discípulo chamado Ananias. O Senhor, numa visão, lhe disse: Ananias! Eis-me aqui, Senhor, respondeu ele.
11 Fehtoò beèh ye bú a: «Wùò ter, ndé ké te ceér mé bɔ́ yilá né Ceér Dilî doô, wò nde ké gwò Júdàs, wò bie nùà Târse déì ké teèn, yilí seèn né Sɔ̂l. À né mè kènê sònò dua den.
11 O Senhor lhe ordenou: Levanta-te e vai à rua Direita, e pergunta em casa de Judas por um homem de Tarso, chamado Saulo; ele está orando.
12 Wò Ananíà naâ njolò seèn ŋené yuo kelá, wò naâ bú be felè baá, te à ŋene cu njolo.»
12 {Este via numa visão um homem, chamado Ananias, entrar e impor-lhe as mãos para recobrar a vista.}
13 À yeé tueé gi aá Ananíà ménâ, Ananíà ye bú a: «Fehtoò mò, bɔ̀ nùàr kókoó mbaá ye mè a, nùà sâ né lom nùà veên. Njií mé à né yeé bɔ̀ nùàr yeè ké Jerusalem bɔɔ́, mè ŋgweé gi aá kèn.
13 Ananias respondeu: Senhor, muitos já me falaram deste homem, quantos males fez aos teus fiéis em Jerusalém.
14 À ká lɔ hên nde kuû né felè bɔ̀ɔ́ mé né wò dua, ye te nyí kagá njií bɔ́ ké Jerusalem. Bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô jege haá gi aá bú terreb ké jomo kèn.»
14 E aqui ele tem poder dos príncipes dos sacerdotes para prender a todos aqueles que invocam o teu nome.
15 Fehtoò beèh ye Ananíà a: «Ndé yeè ndeè! Mè bú balé weh né kɔɔ́, kènê à baá seér nùà seê mò, à nde né mé yilí mò lò nùàr dɔɔ́ŋ tueé ndeé, à tueé bilí mé bɔ̀ mgbè bɔɔ̀n mene. À nde né bɔ̀ *Iserálà bɔ̀ ŋgòr mò se ndɔ.
15 Mas o Senhor lhe disse: Vai, porque este homem é para mim um instrumento escolhido, que levará o meu nome diante das nações, dos reis e dos filhos de Israel.
16 Mè bú feh nde né mé feh mò ye bú a, gèr né teèn, à nde né gèr mé yilí mò fî ŋené ma.»
16 Eu lhe mostrarei tudo o que terá de padecer pelo meu nome.
17 Yeé baá ménâ, Ananíà fɔɔ́n gò ndɔ. À wa ké gwò, à ba Sɔ̂l be felè, ye bú a: «Sɔ̂l nùàr mò, Yeésò Fehtoò beèh mé lé naâ ké ceér dueè yoòr yeè ŋagá yuo kelá, tema njiî né mè kɔɔ́, te wò ŋene cu njolo, wò kwa Cúcuí Ŋagâ ndɔ.»
17 Ananias foi. Entrou na casa e, impondo-lhe as mãos, disse: Saulo, meu irmão, o Senhor, esse Jesus que te apareceu no caminho, enviou-me para que recobres a vista e fiques cheio do Espírito Santo.
18 Ananíà yeé tueé sɔm aá mân, bɔ̀ njeré déì kebá yuo bele Sɔ̂l njolò faá werrè mân, dielé nde doó, à ŋene cu njolo, à komo wuo ter. Bɔ́ nde kou bú nòmò Càŋ.
18 No mesmo instante caíram dos olhos de Saulo umas como escamas, e recuperou a vista. Levantou-se e foi batizado.
19 À yieé cu yáb, à kwa cu terreb faá bèh jomò nɔ.
19 Depois tomou alimento e sentiu-se fortalecido. Demorou-se por alguns dias com os discípulos que se achavam em Damasco.
20 À ŋar yila lom aá ŋgòr Càŋ te *gwà sóù tueé beleè, ye bɔ̀ nùàr a, Ŋunà Càŋ né Yeésò ma.
20 Imediatamente começou a proclamar pelas sinagogas que Jesus é o Filho de Deus.
21 Bɔ̀ nùàr yeé ŋgweé cu aá sònò seèn ménâ, geí seér bɔ́ lòù; bɔ́ ye: «Ŋgweéh hên né nuaá mé lé bunó lom beéh bɔ̀ nùàr Yeésò ké Jerusalem dé kùm doô wa? Ŋgweéh à hên nde kuú naâ ye te nyí sie njií cu bɔ́ ké toò bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô wa?»
21 Todos os seus ouvintes pasmavam e diziam: Este não é aquele que perseguia em Jerusalém os que invocam o nome de Jesus? Não veio cá só para levá-los presos aos sumos sacerdotes?
22 Mé njéh mene, Sɔ̂l ŋgòr Càŋ tueé seér cu mé terreb, à né lom bɔ̀ *Jûf dé ké Damâs sâ tueé, ye bɔ́ a, *Nùà Cɔ̀ŋ né Yeésò ma. Bɔ́ bèh tueê kwà cú ndɔ.
22 Saulo, porém, sentia crescer o seu poder e confundia os judeus de Damasco, demonstrando que Jesus é o Cristo.
23 Cèr dè ŋgwéh, bɔ̀ *Jûf nyɔgɔ sòn, ye bɔ́ nde né Sɔ̂l wulá sɔm.
23 Decorridos alguns dias, os judeus deliberaram, em conselho, matá-lo.
24 Nyɔ̀gɔ̀ sòn sâ nde ŋgulí kwa Sɔ̂l. Bɔ́ kwaá tena bele nùàr ké tùtúlù bɔ̀gɔ̀ lɔɔ̂ dɔɔ́ŋ, bɔ́ né bú teèn cíbí mé suútenè mene mɔɔ́m den, te bɔ́ wula bú wulà.
24 Estas intenções chegaram ao conhecimento de Saulo. Guardavam eles as portas de dia e de noite, para matá-lo.
25 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ Sɔ̂l yeé ŋene aá ménâ, bɔ́ nde cíbítenè, bɔ́ jɔgɔ yií bú te sɔgɔ̂, bɔ́ segé sɔm keéh te kùm bɔ̀gɔ̀, bɔ́ kwaá njií bú ké doó, à yuo.
25 Mas os discípulos, tomando-o de noite, fizeram-no descer pela muralha dentro de um cesto.
26 Sɔ̂l cu cu ké Jerusalem. À wa ké teèn, ye te bɔ́ bɔ̀ mbɔ̀ŋ déì den bilí. Bɔ́ yeé ŋene njií bú, veéh sie yɔgɔ́ bɔ́ mé bú. Sâ bɔ́ née kɔ́ nyégé ŋgwéeh ye Sɔ̂l baá mbɔ̀ŋ Yeésò.
26 Chegando a Jerusalém, tentava ajuntar-se aos discípulos, mas todos o temiam, não querendo crer que se tivesse tornado discípulo.
27 Bàrnàbâs yeé ŋene aá ménâ, à weh njií bú ké toò bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê, à nde se ŋagá nyegé bɔ́ naàn mé Sɔ̂l lé naâ Fehtoò beèh ké ceér dueè ŋené, à se bɔ́ njií mé Fehtoò beèh lé naâ bú tueé ndɔ. À tueé cu bɔ́ gèh dé mé Sɔ̂l lé naâ ŋgòr Càŋ mé yilí Yeésò ké Damâs se, ye bɔ́ a, à lé vèh ná ŋgwêh ma.
27 Então Barnabé, levando-o consigo, apresentou-o aos apóstolos e contou-lhes como Saulo vira o Senhor no caminho, e que lhe havia falado, e como em Damasco pregara, com desassombro, o nome de Jesus.
28 Doó sâ Sɔ̂l yila nde lètenè bɔ̀ mbɔ̀ŋ doô ndɔ, à né ndeé, à né cuú, à né ŋgòr Càŋ lètenè lɔɔ́ Jerusalem mé yilí Yeésò se bele, à njeba lom teèn tég.
28 Daí por diante permaneceu com eles, saindo e entrando em Jerusalém, e pregando, destemidamente, o nome do Senhor.
29 Bɔ̀ *Jûf mé né ju Greêk ŋgweé, à né mé bɔ́ tueé njií, bɔ́ bɔ́ né saán kuú. Yeé baá ménâ, bɔ́ nyɔgɔ cu sòn, te bɔ́ wula bú wulà.
29 Falava também e discutia com os helenistas. Mas estes procuravam matá-lo.
30 Bɔ̀ Yeésò bɔ̀ yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ weh njií bú ké Sesarê, à nde cu Târse.
30 Os irmãos, informados disso, acompanharam-no até Cesaréia e dali o fizeram partir para Tarso.
31 Jomo sâ, bɔ̀ Yeésò bɔ̀ lè tàbè Judê mé Galilê bɔ̂ *Samarî dɔɔ́ŋ ŋgweé fu ndɔ, bɔ́ né mé terreb Cúcuí Ŋagâ yaám ndeé den, bɔ́ né taré ndeé, bɔ́ né Fehtoò beèh teèn mé temé cén dula.
31 A Igreja gozava então de paz por toda a Judéia, Galiléia e Samaria. Estabelecia-se ela caminhando no temor do Senhor, e a assistência do Espírito Santo a fazia crescer em número.
32 Piêr lé naâ lò beè yɔŋ sie, à lé naâ ké Lídà yoòr bɔ̀ Yeésò bɔ̀ dé ké doó sâ ndeé,
32 Pedro, que caminhava por toda parte, de cidade em cidade, desceu também aos fiéis que habitavam em Lida.
33 à nde kwa nùà gule-kuû déì ké teèn, yilí seèn né Enê, baá nyèmà téndelé à né lè ndagâ cer den.
33 Ali achou um homem chamado Enéias, que havia oito anos jazia paralítico num leito.
34 Piêr ye bú a: «Enê, Yeésò *Kristò né wò taré sɔm! Wùò ter, nyégé ndagá yeè nyegè.» Enê komo wuo ter ndɔ.
34 Disse-lhe Pedro: Enéias, Jesus Cristo te cura: levanta-te e faze tua cama. E levantou-se imediatamente.
35 Bɔ̀ Lídà bɔ̀ mé bɔ̀ nùàr ké te bela Sàrɔ̂ŋ dɔɔ́ŋ yeé ŋene aá ménâ, bɔ́ kweéh seér gi temé, bɔ́ bele ceér Fehtoò beèh.
35 Viram-no todos os que habitavam em Lida e em Sarona, e converteram-se ao Senhor.
36 Sâ mbɔ̀ŋ dé vêh déì lé naâ ké Jopê teèn, yilí seèn lé naâ Tàbítà. Yilí sâ lè ju Greêk né Dɔrékà. Sâ tueé né ye: mbélêm. Cu dɔɔ́ŋ à lé naá beéh bɔ̀ saâm bɔ̀ njolo yoòr ke njií, à né bɔ́ gam.
36 Em Jope havia uma discípula chamada Tabita - em grego, Dorcas. Esta era rica em boas obras e esmolas que dava.
37 Cu sâ Dɔrékà nde die beén teèn, à kuú. Bɔ́ ye kou sɔm aá bú, bɔ́ jɔgɔ njií komó seèn lè gwà dé ké teèr, bɔ́ yií njií ké mí.
37 Aconteceu que adoecera naqueles dias e veio a falecer. Depois de a terem lavado, levaram-na para o quarto de cima.
38 Sâ bɔ̀ mbɔ̀ŋ dé ké Jopê lé ŋgweé naâ ye Piêr né ké Lídà, kwarè Jopê doó sâ. Yeé baá ménâ, bɔ́ tema njií nùà fà ké yoòr seèn, ye bú a: Kúkùr yeè, jɔ̀gɔ̀ ndê béh kán ye, gɔ̀ ká gɔɔ̀ ma.
38 Ora, como Lida fica perto de Jope, os discípulos, ouvindo dizer que Pedro aí se encontrava, enviaram-lhe dois homens, rogando-lhe: Não te demores em vir ter conosco.
39 Piêr komo wuo ter ndɔ, bɔ́ bɔ́ fɔɔ́n gò.
39 Pedro levantou-se imediatamente e foi com eles. Logo que chegou, conduziram-no ao quarto de cima. Cercavam-no todas as viúvas, chorando e mostrando-lhe as túnicas e os vestidos que Dorcas lhes fazia quando viva.
40 Piêr sɔm keéh gi nùàr cie, à cemmé nde doó, à dua Càŋ. Jomo sâ, à bele seér, à ke njií komó, à ye: «Tàbítà, wùò ter!» À wa njolo ndɔ, à ŋene Piêr, à komo den ter.
40 Pedro então, tendo feito todos sair, pôs-se de joelhos e orou. Voltando-se para o corpo, disse: Tabita, levanta-te! Ela abriu os olhos e, vendo Pedro, sentou-se.
41 Piêr sie gam bú be, à komo njebá cu ter. Piêr yilá njiî bɔ̀ mbɔ̀ŋ mé bɔ̀ ma kû doô, à haá njií cu bɔ́ nùàr bɔɔ̀n, sâ à taré yuo aá.
41 Ele a fez levantar-se, estendendo-lhe a mão. Chamando os irmãos e as viúvas, entregou-lha viva.
42 Ŋgɔ́g sâ ŋgulí yɔŋ Jopê dɔɔ́ŋ. Bɔ̀ nùàr ŋgún yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ kwaá njií ye temé bɔɔ̀n yoòr Fehtoò beèh.
42 Este fato espalhou-se por toda Jope e muitos creram no Senhor.
43 Piêr cer yií ké Jopê sâ kɔ́beè; lé naâ ké lɔ Simɔ̂ŋ nùà sá-paàr.
43 Pedro permaneceu ainda muitos dias em Jope, em casa dum curtidor, chamado Simão.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.