Atos 9

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Sâ Sɔ̂l née dé seèn mé bɔ̀ mbɔ̀ŋ Fehtoò beèh bunó ndeé ye, à bɔ́ bunó lom né dé cioò. À nde kwa *ŋgàŋ sèmè dé koô,
1 Enquanto isso, Saulo, motivado pela ânsia de matar os discípulos do Senhor, procurou o sumo sacerdote.
2 ye bú a: Nyàgà jègè há nyí mvù beè, te nyí nde mé njéh ké Damâs lè *gwà sóù, bɔ́ haá nyí lɔ́ŋ, mɔ nyí kwa baá bɔ̀ɔ́ mé né ceér Yeésò ké teèn bele, siíb mé véh mene dɔɔ́ŋ, te nyí sie nde giì mé bɔ́ ká Jerusalem ma.
2 Pediu cartas para as sinagogas em Damasco, solicitando que cooperassem com a prisão de todos os seguidores do Caminho, homens e mulheres, que ali encontrasse, para levá-los como prisioneiros a Jerusalém.
3 Bɔ́ yeé jege haá baá bú, à fɔɔ́n gò Damâs ndɔ. À yeé baá kwarè lɔɔ̂, ŋagâ déì ba suagà ter, ka sie bú beè.
3 Quando se aproximava de Damasco, de repente uma luz do céu brilhou ao seu redor.
4 À jege die doó. À ŋgweé njií hueh déì né ŋgulí den, ye bú a: «Sɔ̂l, Sɔ̂l, wò mè ménâ bunó né mé ŋgei wa?»
4 Ele caiu no chão e ouviu uma voz lhe dizer: “Saulo, Saulo, por que você me persegue?”.
5 Sɔ̂l ye bú a: «Né wò neì wa, Nùà Dueè?» Hueh doô ye bú a: «Né mè Yeésò mé wò né bunó den sâ.
5 “Quem és tu, Senhor?”, perguntou Saulo. E a voz respondeu: “Sou Jesus, a quem você persegue!
6 Mé njéh mene, kòmò wùò yeè ter, wò yila nde ké lɔ. Mɔ wò baá ké lɔ, njií mé wò nde né bɔɔ́, bɔ́ nde né wò feh.»
6 Agora levante-se e entre na cidade, onde lhe dirão o que fazer”.
7 Bɔ̀ɔ́ mé lé naá giì jomo Sɔ̂l dɔɔ́ŋ, njebá ndegé le gi, yɔgɔ́ bɔ́ dé tueê; bɔ́ né hueh ŋgweé, bɔ́ nùàr teèn ŋéné ŋgwéh.
7 Os homens que estavam com Saulo ficaram calados de espanto, pois ouviam uma voz, mas não viam ninguém.
8 Jomo sâ Sɔ̂l komo wuo ter ndɔ. À yeé wa njolo, njolo njeré déì ŋéné cú. Bɔ́ mé bú ké Damâs derré wa baá lòù.
8 Saulo levantou-se do chão, mas, ao abrir os olhos, estava cego. Então o conduziram pela mão até Damasco.
9 À cugó sɔɔ́ cieé tagár. À yáb mé nòmò sònò yí ŋgwéh.
9 Lá ele permaneceu, cego, por três dias, e não comeu nem bebeu coisa alguma.
10 Sâ mbɔ̀ŋ Yeésò cén déì né ké Damâs sâ teèn, yilí seèn lé naâ Ananíà. Fehtoò beèh lé naâ njolò seèn ŋené yuo kelá, ye bú a: «Ananíà!» À gwaán ye bú a: «Mè hên nɔ, Fehtoò mò.»
10 Havia em Damasco um discípulo chamado Ananias. O Senhor o chamou numa visão: “Ananias!”. “Sim, Senhor!”, respondeu ele.
11 Fehtoò beèh ye bú a: «Wùò ter, ndé ké te ceér mé bɔ́ yilá né Ceér Dilî doô, wò nde ké gwò Júdàs, wò bie nùà Târse déì ké teèn, yilí seèn né Sɔ̂l. À né mè kènê sònò dua den.
11 O Senhor disse: “Vá à rua Direita, à casa de Judas. Ao chegar, pergunte por um homem de Tarso chamado Saulo. Ele está orando neste momento.
12 Wò Ananíà naâ njolò seèn ŋené yuo kelá, wò naâ bú be felè baá, te à ŋene cu njolo.»
12 Mostrei-lhe numa visão um homem chamado Ananias chegando e impondo as mãos sobre ele para que voltasse a enxergar”.
13 À yeé tueé gi aá Ananíà ménâ, Ananíà ye bú a: «Fehtoò mò, bɔ̀ nùàr kókoó mbaá ye mè a, nùà sâ né lom nùà veên. Njií mé à né yeé bɔ̀ nùàr yeè ké Jerusalem bɔɔ́, mè ŋgweé gi aá kèn.
13 Ananias, porém, respondeu: “Senhor, ouvi muita gente falar das coisas horríveis que esse homem vem fazendo ao teu povo santo em Jerusalém.
14 À ká lɔ hên nde kuû né felè bɔ̀ɔ́ mé né wò dua, ye te nyí kagá njií bɔ́ ké Jerusalem. Bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô jege haá gi aá bú terreb ké jomo kèn.»
14 E ele tem autorização dos principais sacerdotes para prender todos que invocam o teu nome!”.
15 Fehtoò beèh ye Ananíà a: «Ndé yeè ndeè! Mè bú balé weh né kɔɔ́, kènê à baá seér nùà seê mò, à nde né mé yilí mò lò nùàr dɔɔ́ŋ tueé ndeé, à tueé bilí mé bɔ̀ mgbè bɔɔ̀n mene. À nde né bɔ̀ *Iserálà bɔ̀ ŋgòr mò se ndɔ.
15 O Senhor, no entanto, disse: “Vá, pois Saulo é o instrumento que escolhi para levar minha mensagem aos gentios e aos reis, bem como ao povo de Israel.
16 Mè bú feh nde né mé feh mò ye bú a, gèr né teèn, à nde né gèr mé yilí mò fî ŋené ma.»
16 E eu mostrarei a ele quanto deve sofrer por meu nome”.
17 Yeé baá ménâ, Ananíà fɔɔ́n gò ndɔ. À wa ké gwò, à ba Sɔ̂l be felè, ye bú a: «Sɔ̂l nùàr mò, Yeésò Fehtoò beèh mé lé naâ ké ceér dueè yoòr yeè ŋagá yuo kelá, tema njiî né mè kɔɔ́, te wò ŋene cu njolo, wò kwa Cúcuí Ŋagâ ndɔ.»
17 Ananias foi e encontrou Saulo. Ao impor as mãos sobre ele, disse: “Irmão Saulo, o Senhor Jesus, que lhe apareceu no caminho para cá, me enviou para que você volte a enxergar e fique cheio do Espírito Santo”.
18 Ananíà yeé tueé sɔm aá mân, bɔ̀ njeré déì kebá yuo bele Sɔ̂l njolò faá werrè mân, dielé nde doó, à ŋene cu njolo, à komo wuo ter. Bɔ́ nde kou bú nòmò Càŋ.
18 No mesmo instante, algo semelhante a escamas caiu dos olhos de Saulo, e sua visão foi restaurada. Então ele se levantou, foi batizado
19 À yieé cu yáb, à kwa cu terreb faá bèh jomò nɔ.
19 e, depois de comer, recuperou as forças. Saulo permaneceu alguns dias em Damasco, com os discípulos.
20 À ŋar yila lom aá ŋgòr Càŋ te *gwà sóù tueé beleè, ye bɔ̀ nùàr a, Ŋunà Càŋ né Yeésò ma.
20 Logo, começou a falar de Jesus nas sinagogas, dizendo: “Ele é o Filho de Deus!”.
21 Bɔ̀ nùàr yeé ŋgweé cu aá sònò seèn ménâ, geí seér bɔ́ lòù; bɔ́ ye: «Ŋgweéh hên né nuaá mé lé bunó lom beéh bɔ̀ nùàr Yeésò ké Jerusalem dé kùm doô wa? Ŋgweéh à hên nde kuú naâ ye te nyí sie njií cu bɔ́ ké toò bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô wa?»
21 Todos que o ouviam ficavam admirados. “Não é esse o homem que causou tanta destruição entre os que invocavam o nome de Jesus em Jerusalém?”, perguntavam. “E não veio aqui para levá-los como prisioneiros aos principais sacerdotes?”
22 Mé njéh mene, Sɔ̂l ŋgòr Càŋ tueé seér cu mé terreb, à né lom bɔ̀ *Jûf dé ké Damâs sâ tueé, ye bɔ́ a, *Nùà Cɔ̀ŋ né Yeésò ma. Bɔ́ bèh tueê kwà cú ndɔ.
22 A pregação de Saulo tornou-se cada vez mais poderosa, pois ele deixava os judeus de Damasco perplexos, provando que Jesus é o Cristo.
23 Cèr dè ŋgwéh, bɔ̀ *Jûf nyɔgɔ sòn, ye bɔ́ nde né Sɔ̂l wulá sɔm.
23 Depois de certo tempo, alguns judeus conspiraram para matá-lo.
24 Nyɔ̀gɔ̀ sòn sâ nde ŋgulí kwa Sɔ̂l. Bɔ́ kwaá tena bele nùàr ké tùtúlù bɔ̀gɔ̀ lɔɔ̂ dɔɔ́ŋ, bɔ́ né bú teèn cíbí mé suútenè mene mɔɔ́m den, te bɔ́ wula bú wulà.
24 Dia e noite, vigiavam a porta da cidade com a intenção de assassiná-lo, mas ele foi informado desse plano.
25 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ Sɔ̂l yeé ŋene aá ménâ, bɔ́ nde cíbítenè, bɔ́ jɔgɔ yií bú te sɔgɔ̂, bɔ́ segé sɔm keéh te kùm bɔ̀gɔ̀, bɔ́ kwaá njií bú ké doó, à yuo.
25 Então, durante a noite, alguns de seus discípulos o baixaram pela muralha da cidade num grande cesto.
26 Sɔ̂l cu cu ké Jerusalem. À wa ké teèn, ye te bɔ́ bɔ̀ mbɔ̀ŋ déì den bilí. Bɔ́ yeé ŋene njií bú, veéh sie yɔgɔ́ bɔ́ mé bú. Sâ bɔ́ née kɔ́ nyégé ŋgwéeh ye Sɔ̂l baá mbɔ̀ŋ Yeésò.
26 Quando Saulo chegou a Jerusalém, tentou se encontrar com os discípulos, mas todos estavam com medo dele, pois não acreditavam que ele tivesse de fato se tornado discípulo.
27 Bàrnàbâs yeé ŋene aá ménâ, à weh njií bú ké toò bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê, à nde se ŋagá nyegé bɔ́ naàn mé Sɔ̂l lé naâ Fehtoò beèh ké ceér dueè ŋené, à se bɔ́ njií mé Fehtoò beèh lé naâ bú tueé ndɔ. À tueé cu bɔ́ gèh dé mé Sɔ̂l lé naâ ŋgòr Càŋ mé yilí Yeésò ké Damâs se, ye bɔ́ a, à lé vèh ná ŋgwêh ma.
27 Então Barnabé o levou aos apóstolos e lhes contou como Saulo tinha visto o Senhor no caminho para Damasco e como ele lhe havia falado. Contou também que, em Damasco, Saulo havia pregado corajosamente em nome de Jesus.
28 Doó sâ Sɔ̂l yila nde lètenè bɔ̀ mbɔ̀ŋ doô ndɔ, à né ndeé, à né cuú, à né ŋgòr Càŋ lètenè lɔɔ́ Jerusalem mé yilí Yeésò se bele, à njeba lom teèn tég.
28 Saulo permaneceu com os apóstolos e andava com eles por Jerusalém, pregando corajosamente em nome do Senhor.
29 Bɔ̀ *Jûf mé né ju Greêk ŋgweé, à né mé bɔ́ tueé njií, bɔ́ bɔ́ né saán kuú. Yeé baá ménâ, bɔ́ nyɔgɔ cu sòn, te bɔ́ wula bú wulà.
29 Também conversava e discutia com alguns judeus de fala grega, mas estes procuravam matá-lo.
30 Bɔ̀ Yeésò bɔ̀ yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ weh njií bú ké Sesarê, à nde cu Târse.
30 Quando os irmãos souberam disso, levaram Saulo a Cesareia e de lá o enviaram a Tarso.
31 Jomo sâ, bɔ̀ Yeésò bɔ̀ lè tàbè Judê mé Galilê bɔ̂ *Samarî dɔɔ́ŋ ŋgweé fu ndɔ, bɔ́ né mé terreb Cúcuí Ŋagâ yaám ndeé den, bɔ́ né taré ndeé, bɔ́ né Fehtoò beèh teèn mé temé cén dula.
31 A igreja tinha paz em toda a Judeia, Galileia e Samaria e ia se fortalecendo à medida que andava no temor do Senhor. E, encorajada pelo Espírito Santo, crescia em número.
32 Piêr lé naâ lò beè yɔŋ sie, à lé naâ ké Lídà yoòr bɔ̀ Yeésò bɔ̀ dé ké doó sâ ndeé,
32 Pedro viajava por toda parte, e foi visitar o povo santo que vivia na cidade de Lida.
33 à nde kwa nùà gule-kuû déì ké teèn, yilí seèn né Enê, baá nyèmà téndelé à né lè ndagâ cer den.
33 Ali encontrou um paralítico chamado Eneias, que permanecia de cama havia oito anos.
34 Piêr ye bú a: «Enê, Yeésò *Kristò né wò taré sɔm! Wùò ter, nyégé ndagá yeè nyegè.» Enê komo wuo ter ndɔ.
34 Pedro lhe disse: “Eneias, Jesus Cristo cura você! Levante-se e arrume sua maca!”. E, no mesmo instante, ele se levantou.
35 Bɔ̀ Lídà bɔ̀ mé bɔ̀ nùàr ké te bela Sàrɔ̂ŋ dɔɔ́ŋ yeé ŋene aá ménâ, bɔ́ kweéh seér gi temé, bɔ́ bele ceér Fehtoò beèh.
35 Todos os moradores de Lida e de Sarona viram Eneias e se converteram ao Senhor.
36 Sâ mbɔ̀ŋ dé vêh déì lé naâ ké Jopê teèn, yilí seèn lé naâ Tàbítà. Yilí sâ lè ju Greêk né Dɔrékà. Sâ tueé né ye: mbélêm. Cu dɔɔ́ŋ à lé naá beéh bɔ̀ saâm bɔ̀ njolo yoòr ke njií, à né bɔ́ gam.
36 Havia em Jope uma discípula chamada Tabita (que em grego é Dorcas). Sempre fazia o bem às pessoas e ajudava os pobres.
37 Cu sâ Dɔrékà nde die beén teèn, à kuú. Bɔ́ ye kou sɔm aá bú, bɔ́ jɔgɔ njií komó seèn lè gwà dé ké teèr, bɔ́ yií njií ké mí.
37 Por esse tempo, ficou doente e morreu. Seu corpo foi lavado para o sepultamento e colocado numa sala no andar superior.
38 Sâ bɔ̀ mbɔ̀ŋ dé ké Jopê lé ŋgweé naâ ye Piêr né ké Lídà, kwarè Jopê doó sâ. Yeé baá ménâ, bɔ́ tema njií nùà fà ké yoòr seèn, ye bú a: Kúkùr yeè, jɔ̀gɔ̀ ndê béh kán ye, gɔ̀ ká gɔɔ̀ ma.
38 Quando os discípulos souberam que Pedro estava perto de Lida, enviaram dois homens para lhe suplicar: “Por favor, venha o mais rápido possível!”.
39 Piêr komo wuo ter ndɔ, bɔ́ bɔ́ fɔɔ́n gò.
39 Então Pedro voltou com eles e, assim que chegou, foi levado para a sala do andar superior. O cômodo estava cheio de viúvas que choravam e lhe mostravam os vestidos e outras roupas que Dorcas havia feito para elas.
40 Piêr sɔm keéh gi nùàr cie, à cemmé nde doó, à dua Càŋ. Jomo sâ, à bele seér, à ke njií komó, à ye: «Tàbítà, wùò ter!» À wa njolo ndɔ, à ŋene Piêr, à komo den ter.
40 Pedro pediu que todos saíssem do quarto. Então, ajoelhou-se e orou. Voltando-se para o corpo da mulher, disse: “Tabita, levante-se”, e ela abriu os olhos. Quando ela viu Pedro, sentou-se.
41 Piêr sie gam bú be, à komo njebá cu ter. Piêr yilá njiî bɔ̀ mbɔ̀ŋ mé bɔ̀ ma kû doô, à haá njií cu bɔ́ nùàr bɔɔ̀n, sâ à taré yuo aá.
41 Ele lhe deu a mão e a ajudou a levantar-se. Em seguida, chamou os discípulos e as viúvas e a apresentou viva.
42 Ŋgɔ́g sâ ŋgulí yɔŋ Jopê dɔɔ́ŋ. Bɔ̀ nùàr ŋgún yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ kwaá njií ye temé bɔɔ̀n yoòr Fehtoò beèh.
42 A notícia se espalhou por toda a cidade, e muitos creram no Senhor.
43 Piêr cer yií ké Jopê sâ kɔ́beè; lé naâ ké lɔ Simɔ̂ŋ nùà sá-paàr.
43 Pedro ficou em Jope algum tempo, hospedado na casa de Simão, um homem que trabalhava com couro.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.