Atos 4

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Piêr bɔ̂ Jâŋ yeé baá bɔ̀ nùàr njèh ménâ tueé den, bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè mé nùà koô felè bɔ̀ gó gwà Càŋ bɔ̀ mé bɔ̀ *Sadusiên
1 Enquanto falavam ao povo, Pedro e João foram confrontados pelos sacerdotes, pelo capitão da guarda do templo e por alguns saduceus.
2 furú waà, ye Piêr bɔ̂ Jâŋ la tueê ŋgòr Càŋ fí. Sâ Piêr bɔ̂ Jâŋ la naâ bɔ̀ nùàr ŋgòr Càŋ feh den, ye bɔ́ a: Yeésò komo yuo aá lè cio kèn. Sâ tueé né ye, bɔ̀ komó nde gi né ménâ komo yuo ndɔ ma.
2 Os líderes estavam muito perturbados porque Pedro e João ensinavam ao povo que em Jesus há ressurreição dos mortos.
3 Bɔ́ yeé waà baá, bɔ́ sie yií Piêr bɔ̂ Jâŋ gwà cibì, bɔ́ cer ŋgɔgɔ̂ teèn. Sâ baá liyilì.
3 Eles os prenderam e, como já anoitecia, os colocaram na prisão até a manhã seguinte.
4 Mé njéh mene, bɔ̀ nùàr kókoó mbaá lé ŋgòr Càŋ ŋgweé nyegé gi aá kèn, bɔ́ gwaán gi aá ndɔ. Loù sâ bɔ̀ Yeésò bɔ̀ dɔɔ́ŋ wa njèh kám tîn.
4 Muitos que tinham ouvido a mensagem creram, totalizando, agora, cerca de cinco mil homens.
5 Cieé yeé ŋaga baá, bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô mé bɔ̀ kokoô bɔ̀ déì bɔ́ bɔ̀ *njí-sóù bilí gi ké Jerusalem.
5 No dia seguinte, o conselho das autoridades, dos líderes do povo e dos mestres da lei se reuniu em Jerusalém.
6 *Hánà ŋgàŋ sèmè dé koô lé naâ teèn; Kayîf bɔ̂ Jâŋ mé Alesándà, mé bɔ̀ nuaré déì lè mbàgà ŋgàŋ sèmè dé koô dɔɔ́ŋ lé naá giì teèn.
6 Estavam ali Anás, o sumo sacerdote, e também Caifás, João, Alexandre e outros parentes do sumo sacerdote.
7 Bɔ́ yeé bilí gi aá ménâ, bɔ́ sɔm waà mé Piêr bɔ̂ Jâŋ ndɔ, bɔ́ dilí kwaá bɔ́ toò bɔɔ̀n, bɔ́ ye bɔ́ a: «Bí ménâ jég bɔɔ́ naâ mé gèh terreb dé heè wa? Neì bí terreb sâ haá naâ kɔɔ́ ndɔ wa?»
7 Mandaram trazer Pedro e João e os interrogaram: “Com que poder, ou em nome de quem, vocês fizeram isso?”.
8 Piêr samé wuo ter mé Cúcuí Ŋagâ yoòr, ye bɔ́ a:
8 Cheio do Espírito Santo, Pedro lhes respondeu: “Autoridades e líderes do povo,
9 «Mɔ bí bɔ̀ kokoô bɔ̀ béh njèh bie né felè seé bagaà mé naâ nùàr beên hên yili sɔm,
9 estamos sendo interrogados hoje porque realizamos uma boa ação em favor de um aleijado, e os senhores querem saber como ele foi curado.
10 sâ bí bɔ̀ɔ́ mé né doó dɔɔ́ŋ, bí ŋgwé. Huaán *Iserálà lò nùàr dɔɔ́ŋ a, kɔ́ɔ ye, nuaá mé né toò biì njebá den hên, né yilí Yeésò *Kristò nùà Najarêt taré sɔm né bú kɔɔ́. Bí lé naâ Yeésò fagá njií, à kuú. Càŋ bú te cio komo sɔm cu aá kèn.
10 Saibam os senhores e todo o povo de Israel que ele foi curado pelo nome de Jesus Cristo, o nazareno, a quem os senhores crucificaram, mas a quem Deus ressuscitou dos mortos.
11 À kènê né faá taá mé ŋgòr Càŋ né felè seèn tueé nɔ, ye:
11 Pois é a respeito desse Jesus que se diz: ‘A pedra que vocês, os construtores, rejeitaram se tornou a pedra angular’.
12 Piêr den cuù, ye bɔ́ a: «Nùàr yili yuo lom nde né mé Yeésò. Ndɔ́g, nuaré déì ká te wɔ́ŋe teèn sam mé nde né nùàr yili sɔm. Gi cegé né bú.»
12 Não há salvação em nenhum outro! Não há nenhum outro nome debaixo do céu, em toda a humanidade, por meio do qual devamos ser salvos”.
13 Piêr yeé tueé gi aá ménâ, bɔ̀ kokoô bɔ̀ hèllè ŋene kɔ ye bɔ̀ Piêr né ŋgòr tueé ŋgulí, wanɔɔ́ŋ bɔ́ né bɔ̀ lòù bɔ̀ mé njèh due kɔ́ ŋgwéh, bɔ́ sé la vèh ná ŋgwêh wa? Yeé baá ménâ, geí lɔ bɔ́ ndɔ. Bɔ́ ŋene kɔ ye baá-re, ye né bɔ̀ mbɔ̀ŋ Yeésò ma.
13 Quando os membros do conselho viram a coragem de Pedro e João, ficaram admirados, pois perceberam que eram homens comuns, sem instrução religiosa formal. Reconheceram também que eles haviam estado com Jesus.
14 Sâ nuaá mé lé taré yuoó naâ doô né doó sâ njebá den; bɔ́ dé sâ njèh tueê sònò kwà cú.
14 Mas não havia nada que pudessem fazer, pois o homem que tinha sido curado estava ali diante deles.
15 Bɔ́ ye, mɔ né mân, sâ bɔ́ sɔ̀m kéh ŋgɔ́gɔ̀ bɔ̀ Piêr cie, bɔ́ sɔm keéh bɔ́ lè gwà juù. Bɔ́ duɔɔ́m ká jomo lètenè bɔɔ̀n tueê
15 Assim, ordenaram que Pedro e João fossem retirados da sala do conselho e começaram a discutir entre si.
16 ye: «Béh bɔɔ́ nde né bɔ̀ nùà hên naàn wa? Ŋgweéh bɔ̀ Jerusalem bɔ̀ dɔɔ́ŋ né gi kɔɔ́ ye, fém felè nùà hên bɔɔ́ naâ bɔ́ wa? Seèn naá giì bèsɔ́nè mbaá, bèh caàm sam cuú.
16 “Que faremos com esses homens?”, perguntavam uns aos outros. “Não podemos negar que realizaram um sinal, como todos em Jerusalém sabem.
17 Njèh cén, mɔ béh ye te ŋgòr hên toò ŋgúlí ndé cú, kɔ béh pamé yiín seér bɔ́ lòù, béh ye bɔ́ a: Càŋ a bɔ́ bí saán feh cu nuaré déì yilí Yeésò hèllè.»
17 Mas, para evitar que espalhem sua mensagem, devemos adverti-los de que não falem nesse nome a mais ninguém.”
18 Bɔ́ yeé tueé gi aá ménâ, bɔ́ yilá njií cuù bɔ́ ndɔ, bɔ́ ye bɔ́ a: «Bí máb mé yilí Yeésò! Càŋ a bɔ́ bí feh cu nuaré déì njèh mé yilí seèn sâ.»
18 Então os chamaram de volta e ordenaram que nunca mais falassem nem ensinassem em nome de Jesus.
19 Piêr bɔ̂ Jâŋ deên ye bɔ́ a: «Bí jɔ̀gɔ̀ téná ke ju hên mé be biì ye. Beè Càŋ dilí kela né dé heè? Béh dùlà bí wa, béh dula nde né Càŋ wa?
19 Pedro e João, porém, responderam: “Os senhores acreditam que Deus quer que obedeçamos a vocês, e não a ele?
20 Dé beèh, njií mé béh lé naá giì ŋgweé, béh lé naá giì ŋené, béh vu lɔ nde né naàn wa? Ndɔ́g, bɔɔ́ mene naàn, béh tueé den nde né cí.»
20 Não podemos deixar de falar do que vimos e ouvimos!”.
21 Bɔ̀ kokoô bɔ̀ yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ luɔm ferré cu bɔ̀ Piêr, te bɔ́ nde ye bɔ́ yi njií. Lòù sam, njií mé bɔ́ nde né bɔ́ gèr teèn feh keéh, bɔ́ lé kwà ná cû, bɔ̀ nùàr kɔ lom aá Càŋ felè nùà beên doô vra deèn.
21 Os membros do conselho fizeram novas ameaças, mas, por fim, os soltaram. Não sabiam como castigá-los sem provocar um tumulto, visto que todos louvavam a Deus pelo ocorrido,
22 Nuaá mé lé taré yuoó naâ mé fém hèllè lé naâ nyèmà yulà nèà yɔgɔ́ keéh.
22 pois o aleijado que havia sido curado milagrosamente tinha mais de quarenta anos de idade.
23 Piêr bɔ̂ Jâŋ yeé yuo kelà baá, bɔ́ nde cu ké yoòr bɔ̀ mbeí bɔɔ̀n, bɔ́ se bɔ́ njií mé bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô mé bɔ̀ kokoô bɔ̀ déì naâ bɔ́ tueé gií ndɔ.
23 Assim que foram libertos, Pedro e João voltaram ao lugar onde estavam os outros irmãos e lhes contaram o que os principais sacerdotes e líderes tinham dito.
24 Bɔ̀ mbeí yeé ŋgweé gi aá, bɔ́ bilí dua Càŋ, ye Càŋ a: «Nùà Dueè, wò lé vulú bɔ̂ tàbè mé nòmò dɔɔ́ŋ bɔɔ́ naâ kɔɔ́; bɔ̀ njèh teèn dɔɔ́ŋ lé si kwaá giì naâ wò ndɔ.
24 Ao ouvir o relato, todos os presentes levantaram juntos a voz e oraram a Deus: “Ó Soberano Senhor, Criador dos céus e da terra, do mar e de tudo que neles há,
25 *Davîd tele beèh dé koô lɔ naâ nùà seê yeè. Wò lɔ naâ sònò seèn tueé keéh, te à nde ye mé terreb Cúcuí Ŋagâ tueé ye:
25 falaste muito tempo atrás pelo Espírito Santo, nas palavras de nosso antepassado Davi, teu servo: ‘Por que as nações se enfureceram tanto? Por que perderam tempo com planos inúteis?
26 Bɔ̀ mgbè dé kokoô njebá wɔŋ kwaá gi aá taáb kèn.
26 Os reis da terra se prepararam para guerrear; os governantes se uniram contra o Senhor e contra seu Cristo’.
27 Bɔɔ́ ka nág faá Davîd lé naâ tueé ndɔ. Sâ *Herôde mé Pɔ́nsè Pilátò bɔ́ bɔ̀ kìn mé bɔ̀ huaán *Iserálà bɔ̀ lé naâ lɔ hên bilí gií, bɔ́ né Yeésò Nùà Cɔ̀ŋ gɔŋ. À né mene Nùà seê yeè dé ŋagâ, bɔ́ né bú gɔŋ.
27 “De fato, isso aconteceu aqui, nesta cidade, pois Herodes Antipas, o governador Pôncio Pilatos, os gentios e o povo de Israel se uniram contra Jesus, teu santo Servo, a quem ungiste.
28 Dɔɔ́ŋ bɔɔ́ gi né te mboón faá wò lé naá giì ké bèh duɔɔ̂m nyegé kwaá nɔ.
28 Tudo que fizeram, porém, havia sido decidido de antemão pela tua vontade.
29 «Tele beèh, ŋgwé njií mé bɔ̀ kokoô bɔ̀ né béh luɔm kán, bɔ́ ye, béh máb lɔ́ ŋgòr yeè ménâ. Mɔ né mân, béh né wò dua, kè njî béh bɔ̀ seê bɔ̀ yeè njolo yoòr teèn, há béh terreb te béh tueé ŋgòr yeè, béh vèh cú.
29 E agora, Senhor, ouve as ameaças deles e concede a teus servos coragem para anunciar tua palavra.
30 Kwá be teèn, te bɔ̀ beén bɔ̀ taré yuo bele mé yilí Yeésò Nùà seê yeè dé ŋagâ, te bɔ̀ fém mé bɔ̀ cìè ŋené yuo kela giì bèsɔ́nè ndɔ.»
30 Estende tua mão com poder para curar, e que sinais e maravilhas sejam realizados por meio do nome de teu santo Servo Jesus”.
31 Bɔ́ yeé dua sɔm aá, gwà jilí. Bɔ́ dɔɔ́ŋ, Cúcuí Ŋagâ samé yila gi bɔ́ yoòr, bɔ́ yila baá-re ŋgòr Càŋ mé terreb mene tueê, bɔ́ vèh cú.
31 Depois dessa oração, o lugar onde estavam reunidos tremeu, e todos ficaram cheios do Espírito Santo e pregavam corajosamente a palavra de Deus.
32 Bɔ̀ Yeésò bɔ̀ lé naá loôm mé sòn cên, temé cên ndɔ. Nuaré déì lɔ njèh seèn hiín gè kwá bèh. Lètenè bɔɔ̀n njèh dɔɔ́ŋ lé naá giì ndàságá.
32 Todos os que creram estavam unidos em coração e mente. Não se consideravam donos de seus bens, de modo que compartilhavam tudo que tinham.
33 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê ŋgòr Càŋ njebá lom mé terreb, bɔ́ ye bɔ̀ nùàr a, mé gècên mene, Yeésò Fehtoò beèh lé naâ te cio komo yuo ma. Húɔ́m-temé Càŋ lé naá giì nùàr dɔɔ́ŋ beè yaám sie ndɔ.
33 Com grande poder, os apóstolos davam testemunho da ressurreição do Senhor Jesus, e sobre todos eles havia grande graça.
34 Njeré déì lé nuaré déì lètenè bɔɔ̀n sám ná ŋgwêh. Bɔ̀ déì lé beè naâ mé ŋueèh, bɔ̀ déì mé gwà, bɔ́ né go sɔm bele, bɔ́ weh kàgàlɔ̀ŋ sâ,
34 Entre eles não havia necessitados, pois quem possuía terras ou casas vendia o que era seu
35 bɔ́ né beè bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê haá njií, te bɔ́ geé haá bɔ̀ nùàr. Mɔ njeré déì né nùàr saám, bɔ́ haá bɔ́ teèn.
35 e levava o dinheiro aos apóstolos, para que dessem aos que precisavam de ajuda.
36 Nuaré déì lé naâ teèn, yilí seèn né Josêf. Bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê bú yilá sagá cu né Bàrnàbâs; sâ tueé né ye, né dɔ̀gɔ̀ nùàr. Né bɔ̀ huaán *Levî, à lé yuoó naâ ké Sîpre.
36 José, a quem os apóstolos deram o nome Barnabé, que significa “Filho do encorajamento”, era da tribo de Levi e tinha nascido na ilha de Chipre.
37 À né mé ŋueèh teèn, à go sɔm ŋueèh sâ ndɔ, à kàgàlɔ̀ŋ sâ haá njií beè bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê.
37 Ele vendeu um campo que possuía e entregou o dinheiro aos apóstolos.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.