Atos 4
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs ARC
1 Piêr bɔ̂ Jâŋ yeé baá bɔ̀ nùàr njèh ménâ tueé den, bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè mé nùà koô felè bɔ̀ gó gwà Càŋ bɔ̀ mé bɔ̀ *Sadusiên
1 E, estando eles falando ao povo, sobrevieram os sacerdotes, e o capitão do templo, e os saduceus,
2 furú waà, ye Piêr bɔ̂ Jâŋ la tueê ŋgòr Càŋ fí. Sâ Piêr bɔ̂ Jâŋ la naâ bɔ̀ nùàr ŋgòr Càŋ feh den, ye bɔ́ a: Yeésò komo yuo aá lè cio kèn. Sâ tueé né ye, bɔ̀ komó nde gi né ménâ komo yuo ndɔ ma.
2 doendo-se muito de que ensinassem o povo e anunciassem em Jesus a ressurreição dos mortos.
3 Bɔ́ yeé waà baá, bɔ́ sie yií Piêr bɔ̂ Jâŋ gwà cibì, bɔ́ cer ŋgɔgɔ̂ teèn. Sâ baá liyilì.
3 E lançaram mão deles e os encerraram na prisão até ao dia seguinte, pois era já tarde.
4 Mé njéh mene, bɔ̀ nùàr kókoó mbaá lé ŋgòr Càŋ ŋgweé nyegé gi aá kèn, bɔ́ gwaán gi aá ndɔ. Loù sâ bɔ̀ Yeésò bɔ̀ dɔɔ́ŋ wa njèh kám tîn.
4 Muitos, porém, dos que ouviram a palavra creram, e chegou o número desses homens a quase cinco mil.
5 Cieé yeé ŋaga baá, bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô mé bɔ̀ kokoô bɔ̀ déì bɔ́ bɔ̀ *njí-sóù bilí gi ké Jerusalem.
5 E aconteceu, no dia seguinte, reunirem-se em Jerusalém os seus principais, os anciãos, os escribas,
6 *Hánà ŋgàŋ sèmè dé koô lé naâ teèn; Kayîf bɔ̂ Jâŋ mé Alesándà, mé bɔ̀ nuaré déì lè mbàgà ŋgàŋ sèmè dé koô dɔɔ́ŋ lé naá giì teèn.
6 e Anás, o sumo sacerdote, e Caifás, e João, e Alexandre, e todos quantos havia da linhagem do sumo sacerdote.
7 Bɔ́ yeé bilí gi aá ménâ, bɔ́ sɔm waà mé Piêr bɔ̂ Jâŋ ndɔ, bɔ́ dilí kwaá bɔ́ toò bɔɔ̀n, bɔ́ ye bɔ́ a: «Bí ménâ jég bɔɔ́ naâ mé gèh terreb dé heè wa? Neì bí terreb sâ haá naâ kɔɔ́ ndɔ wa?»
7 E, pondo-os no meio, perguntaram: Com que poder ou em nome de quem fizestes isto?
8 Piêr samé wuo ter mé Cúcuí Ŋagâ yoòr, ye bɔ́ a:
8 Então, Pedro, cheio do Espírito Santo, lhes disse: Principais do povo e vós, anciãos de Israel,
9 «Mɔ bí bɔ̀ kokoô bɔ̀ béh njèh bie né felè seé bagaà mé naâ nùàr beên hên yili sɔm,
9 visto que hoje somos interrogados acerca do benefício feito a um homem enfermo e do modo como foi curado,
10 sâ bí bɔ̀ɔ́ mé né doó dɔɔ́ŋ, bí ŋgwé. Huaán *Iserálà lò nùàr dɔɔ́ŋ a, kɔ́ɔ ye, nuaá mé né toò biì njebá den hên, né yilí Yeésò *Kristò nùà Najarêt taré sɔm né bú kɔɔ́. Bí lé naâ Yeésò fagá njií, à kuú. Càŋ bú te cio komo sɔm cu aá kèn.
10 seja conhecido de vós todos e de todo o povo de Israel, que em nome de Jesus Cristo, o Nazareno, aquele a quem vós crucificastes e a quem Deus ressuscitou dos mortos, em nome desse é que este está são diante de vós.
11 À kènê né faá taá mé ŋgòr Càŋ né felè seèn tueé nɔ, ye:
11 Ele é a pedra que foi rejeitada por vós, os edificadores, a qual foi posta por cabeça de esquina.
12 Piêr den cuù, ye bɔ́ a: «Nùàr yili yuo lom nde né mé Yeésò. Ndɔ́g, nuaré déì ká te wɔ́ŋe teèn sam mé nde né nùàr yili sɔm. Gi cegé né bú.»
12 E em nenhum outro há salvação, porque também debaixo do céu nenhum outro nome há, dado entre os homens, pelo qual devamos ser salvos.
13 Piêr yeé tueé gi aá ménâ, bɔ̀ kokoô bɔ̀ hèllè ŋene kɔ ye bɔ̀ Piêr né ŋgòr tueé ŋgulí, wanɔɔ́ŋ bɔ́ né bɔ̀ lòù bɔ̀ mé njèh due kɔ́ ŋgwéh, bɔ́ sé la vèh ná ŋgwêh wa? Yeé baá ménâ, geí lɔ bɔ́ ndɔ. Bɔ́ ŋene kɔ ye baá-re, ye né bɔ̀ mbɔ̀ŋ Yeésò ma.
13 Então, eles, vendo a ousadia de Pedro e João e informados de que eram homens sem letras e indoutos, se maravilharam; e tinham conhecimento de que eles haviam estado com Jesus.
14 Sâ nuaá mé lé taré yuoó naâ doô né doó sâ njebá den; bɔ́ dé sâ njèh tueê sònò kwà cú.
14 E, vendo estar com eles o homem que fora curado, nada tinham que dizer em contrário.
15 Bɔ́ ye, mɔ né mân, sâ bɔ́ sɔ̀m kéh ŋgɔ́gɔ̀ bɔ̀ Piêr cie, bɔ́ sɔm keéh bɔ́ lè gwà juù. Bɔ́ duɔɔ́m ká jomo lètenè bɔɔ̀n tueê
15 Todavia, mandando-os sair fora do conselho, conferenciaram entre si,
16 ye: «Béh bɔɔ́ nde né bɔ̀ nùà hên naàn wa? Ŋgweéh bɔ̀ Jerusalem bɔ̀ dɔɔ́ŋ né gi kɔɔ́ ye, fém felè nùà hên bɔɔ́ naâ bɔ́ wa? Seèn naá giì bèsɔ́nè mbaá, bèh caàm sam cuú.
16 dizendo: Que havemos de fazer a estes homens? Porque a todos os que habitam em Jerusalém é manifesto que por eles foi feito um sinal notório, e não o podemos negar;
17 Njèh cén, mɔ béh ye te ŋgòr hên toò ŋgúlí ndé cú, kɔ béh pamé yiín seér bɔ́ lòù, béh ye bɔ́ a: Càŋ a bɔ́ bí saán feh cu nuaré déì yilí Yeésò hèllè.»
17 mas, para que não se divulgue mais entre o povo, ameacemo-los para que não falem mais nesse nome a homem algum.
18 Bɔ́ yeé tueé gi aá ménâ, bɔ́ yilá njií cuù bɔ́ ndɔ, bɔ́ ye bɔ́ a: «Bí máb mé yilí Yeésò! Càŋ a bɔ́ bí feh cu nuaré déì njèh mé yilí seèn sâ.»
18 E, chamando-os, disseram-lhes que absolutamente não falassem, nem ensinassem, no nome de Jesus.
19 Piêr bɔ̂ Jâŋ deên ye bɔ́ a: «Bí jɔ̀gɔ̀ téná ke ju hên mé be biì ye. Beè Càŋ dilí kela né dé heè? Béh dùlà bí wa, béh dula nde né Càŋ wa?
19 Respondendo, porém, Pedro e João, lhes disseram: Julgai vós se é justo, diante de Deus, ouvir-vos antes a vós do que a Deus;
20 Dé beèh, njií mé béh lé naá giì ŋgweé, béh lé naá giì ŋené, béh vu lɔ nde né naàn wa? Ndɔ́g, bɔɔ́ mene naàn, béh tueé den nde né cí.»
20 porque não podemos deixar de falar do que temos visto e ouvido.
21 Bɔ̀ kokoô bɔ̀ yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ luɔm ferré cu bɔ̀ Piêr, te bɔ́ nde ye bɔ́ yi njií. Lòù sam, njií mé bɔ́ nde né bɔ́ gèr teèn feh keéh, bɔ́ lé kwà ná cû, bɔ̀ nùàr kɔ lom aá Càŋ felè nùà beên doô vra deèn.
21 Mas eles ainda os ameaçaram mais e, não achando motivo para os castigar, deixaram-nos ir por causa do povo; porque todos glorificavam a Deus pelo que acontecera,
22 Nuaá mé lé taré yuoó naâ mé fém hèllè lé naâ nyèmà yulà nèà yɔgɔ́ keéh.
22 pois tinha mais de quarenta anos o homem em quem se operara aquele milagre de saúde.
23 Piêr bɔ̂ Jâŋ yeé yuo kelà baá, bɔ́ nde cu ké yoòr bɔ̀ mbeí bɔɔ̀n, bɔ́ se bɔ́ njií mé bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô mé bɔ̀ kokoô bɔ̀ déì naâ bɔ́ tueé gií ndɔ.
23 E, soltos eles, foram para os seus e contaram tudo o que lhes disseram os principais dos sacerdotes e os anciãos.
24 Bɔ̀ mbeí yeé ŋgweé gi aá, bɔ́ bilí dua Càŋ, ye Càŋ a: «Nùà Dueè, wò lé vulú bɔ̂ tàbè mé nòmò dɔɔ́ŋ bɔɔ́ naâ kɔɔ́; bɔ̀ njèh teèn dɔɔ́ŋ lé si kwaá giì naâ wò ndɔ.
24 E, ouvindo eles isto, unânimes levantaram a voz a Deus e disseram: Senhor, tu és o que fizeste o céu, e a terra, e o mar, e tudo o que neles há;
25 *Davîd tele beèh dé koô lɔ naâ nùà seê yeè. Wò lɔ naâ sònò seèn tueé keéh, te à nde ye mé terreb Cúcuí Ŋagâ tueé ye:
25 que disseste pela boca de Davi, teu servo: Por que bramaram as gentes, e os povos pensaram coisas vãs?
26 Bɔ̀ mgbè dé kokoô njebá wɔŋ kwaá gi aá taáb kèn.
26 Levantaram-se os reis da terra, e os príncipes se ajuntaram à uma contra o Senhor e contra o seu Ungido.
27 Bɔɔ́ ka nág faá Davîd lé naâ tueé ndɔ. Sâ *Herôde mé Pɔ́nsè Pilátò bɔ́ bɔ̀ kìn mé bɔ̀ huaán *Iserálà bɔ̀ lé naâ lɔ hên bilí gií, bɔ́ né Yeésò Nùà Cɔ̀ŋ gɔŋ. À né mene Nùà seê yeè dé ŋagâ, bɔ́ né bú gɔŋ.
27 Porque, verdadeiramente, contra o teu santo Filho Jesus, que tu ungiste, se ajuntaram, não só Herodes, mas Pôncio Pilatos, com os gentios e os povos de Israel,
28 Dɔɔ́ŋ bɔɔ́ gi né te mboón faá wò lé naá giì ké bèh duɔɔ̂m nyegé kwaá nɔ.
28 para fazerem tudo o que a tua mão e o teu conselho tinham anteriormente determinado que se havia de fazer.
29 «Tele beèh, ŋgwé njií mé bɔ̀ kokoô bɔ̀ né béh luɔm kán, bɔ́ ye, béh máb lɔ́ ŋgòr yeè ménâ. Mɔ né mân, béh né wò dua, kè njî béh bɔ̀ seê bɔ̀ yeè njolo yoòr teèn, há béh terreb te béh tueé ŋgòr yeè, béh vèh cú.
29 Agora, pois, ó Senhor, olha para as suas ameaças e concede aos teus servos que falem com toda a ousadia a tua palavra,
30 Kwá be teèn, te bɔ̀ beén bɔ̀ taré yuo bele mé yilí Yeésò Nùà seê yeè dé ŋagâ, te bɔ̀ fém mé bɔ̀ cìè ŋené yuo kela giì bèsɔ́nè ndɔ.»
30 enquanto estendes a mão para curar, e para que se façam sinais e prodígios pelo nome do teu santo Filho Jesus.
31 Bɔ́ yeé dua sɔm aá, gwà jilí. Bɔ́ dɔɔ́ŋ, Cúcuí Ŋagâ samé yila gi bɔ́ yoòr, bɔ́ yila baá-re ŋgòr Càŋ mé terreb mene tueê, bɔ́ vèh cú.
31 E, tendo eles orado, moveu-se o lugar em que estavam reunidos; e todos foram cheios do Espírito Santo e anunciavam com ousadia a palavra de Deus.
32 Bɔ̀ Yeésò bɔ̀ lé naá loôm mé sòn cên, temé cên ndɔ. Nuaré déì lɔ njèh seèn hiín gè kwá bèh. Lètenè bɔɔ̀n njèh dɔɔ́ŋ lé naá giì ndàságá.
32 E era um o coração e a alma da multidão dos que criam, e ninguém dizia que coisa alguma do que possuía era sua própria, mas todas as coisas lhes eram comuns.
33 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê ŋgòr Càŋ njebá lom mé terreb, bɔ́ ye bɔ̀ nùàr a, mé gècên mene, Yeésò Fehtoò beèh lé naâ te cio komo yuo ma. Húɔ́m-temé Càŋ lé naá giì nùàr dɔɔ́ŋ beè yaám sie ndɔ.
33 E os apóstolos davam, com grande poder, testemunho da ressurreição do Senhor Jesus, e em todos eles havia abundante graça.
34 Njeré déì lé nuaré déì lètenè bɔɔ̀n sám ná ŋgwêh. Bɔ̀ déì lé beè naâ mé ŋueèh, bɔ̀ déì mé gwà, bɔ́ né go sɔm bele, bɔ́ weh kàgàlɔ̀ŋ sâ,
34 Não havia, pois, entre eles necessitado algum; porque todos os que possuíam herdades ou casas, vendendo-as, traziam o preço do que fora vendido e o depositavam aos pés dos apóstolos.
35 bɔ́ né beè bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê haá njií, te bɔ́ geé haá bɔ̀ nùàr. Mɔ njeré déì né nùàr saám, bɔ́ haá bɔ́ teèn.
35 E repartia-se a cada um, segundo a necessidade que cada um tinha.
36 Nuaré déì lé naâ teèn, yilí seèn né Josêf. Bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê bú yilá sagá cu né Bàrnàbâs; sâ tueé né ye, né dɔ̀gɔ̀ nùàr. Né bɔ̀ huaán *Levî, à lé yuoó naâ ké Sîpre.
36 Então, José, cognominado, pelos apóstolos, Barnabé (que, traduzido, é Filho da Consolação), levita, natural de Chipre,
37 À né mé ŋueèh teèn, à go sɔm ŋueèh sâ ndɔ, à kàgàlɔ̀ŋ sâ haá njií beè bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê.
37 possuindo uma herdade, vendeu-a, e trouxe o preço, e o depositou aos pés dos apóstolos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.